Stando, něco takového je extrémně málo pravděpodobné. Jen těch, kteří přijali to Slovo o letnicích bylo tři tisíce lidí. Nevím, kolik měl Jeruzalém tehdy obyvatel, ale spíše srovnatelně. I když mezi těmi pokřtěnými lidmi byli židé z mnoha národů, co přišli na svátky, tak je velmi vysoká pravděpodobnost, že tam bylo tak dost učedníků i dalších lidí, kteří s Ježíšem prožili život, smrt i vzkříšení.

  Spolu s Ježíšem prožívali smrt Marta, Marie, Jan. A ještě ten římský voják, co se znovuzrodil. O dalších učednících není zmíňka.

  Vzkříšení neprožíval s Ježíšem kromě těch vojáků na stráži zřejmě nikdo, a pokud ano, tak se o tom nezmínil, nebo to nezaznamanali (což by bylo podivné, kdyby se taková věc stala a někdo byl svědkem vzkříšení a prožíval ho s Ježíšem).

  Tahle tvoje konstrukce na vynechání křtu u učedníků je dost chatrná. Ale uznávám, že vymýšlet si můžeš cokoliv.

  Křest samozřejmě Ježíš neustanovil jako žádnou "alternativu", což je vidět i na jasných příkazech pro všechny o letnicích i dále. 

  Jako alternativu jste si vy sami ustanovili svátost křtu, protože vy z nějakého důvodu nemůžete projít tím, co si prošli učedníci s Ježíšem, když se narodili znovu pro věčný život. A nemůžete to přes to, že vám nikdo nic nezakazuje. Ale je to chabá alternativa, jelikož účinky a projevy té alternativy "svátosti" zjevně neodpovídají účinkům nového narození, kterým prošli učedníci. 

  Teď už pro tebe nepostrádá smysl, že to Slovo, ze kterého jsme se narodili, je Ježíš?

  Ne, určitě nevyžaduju věci, které si vy vymýšlíte, stále dokola je vy opakujete.

  Psal jsi tu kdysi:

  A jindy zase:

  Platí to ještě? Nebo už tomu rozumíš jinak?

  Psal jsi tehdy o těch tvých "náboženských zážitcích", co nabízí vaše dnešní sekty, o "prožitcích" a "pocitech" a podobných věcech, co tu stále dokola propagujete vy římští katolíci, nebo jsi psal o skutečném životě, o tom, co člověk osobně prožije, ať už to je či není zážitek, ať už u toho má jaké chce pocity, nebo nemá žádné extra pocity?

  Pokud to, co jsi psal, ještě platí, tak totéž platí pro mne. 

  Když říkal Ježíš: "Pokoj svůj vám dávám, komu hříchy odpustíte, budou odpuštěny", tak to pro mne byla prázdná teorie, dokud jsem to slovo osobně neprožil. Znalost té teorie byla extrémně málo: Když jsem znal teorii, tak to byla nulová znalost, k ničemu. Se znalostí teorie jsem vůbec nechápal, o čem to Ježíš mluví. Šlo to mimo mne. Neznal jsem ten pokoj. Jenom jsem tak matně tušil, jak by to asi mohlo vypadat a zcela jistě jsem věděl, že ten pokoj, co dal Ježíš učedníkům, zrovna já nemám.

  Stejně tak, jako je to se znovuzrozením, tak je to s Duchem svatým a letnicemi, s ponořením ve vodě, s uzdravením duše, těla, Boží mocí, s tělem Krista a mnoha dalšími věcmi. A velmi snadno se pozná, zda je člověk skutečně, osobně prožil vlastní zkušeností a ví, o čem to je, nebo zda má jen znalost teorie a ty věci jdou ve skutečnosti zcela mimo něj. Naprříklad proto, že je ani zažít nesmí (i když mu to nikdo nezakazuje, protože to by budilo špatný dojem na čtenáře, kdyby mu někdo něco zakazoval )