 |
Právě je 301 návštěvník(ů)
a 0 uživatel(ů) online:
Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde
|
Zaznamenali jsme
107021719
přístupů od 17. 10. 2001
|
| |
°
GRANO SALIS - ZRCADLO NAŠÍ EKUMENY
I ty můžeš ovlivnit, jaké budou tyto stránky!
GRANO SALIS si tvoří návštěvníci sami!
Nebojme se říci nahlas, co si myslíme
GRANO SALIS vám nabízí možnost říci nahlas, co si myslíte. Jako zaregistrovaný uživatel pod přezdívkou se můžete svobodně vyjadřovat k tématům, týkajících se křesťanství. GRANO SALIS je místem setkávání, výměny názorů a pohledů víry, diskusí i polemik. Máte-li zájem zveřejnit svůj názor na jakýkoliv příspěvek, můžete tak velice snadno učinit pouhým kliknutím na odkaz Poslat článek v hlavním menu.. Můžete též reagovat pomocí odkazu komentář , který je v úpatí každého článku. Na jednotlivé komentáře lze pak reagovat odkazem odpovědět nebo Poslat komentář. Pro další informace klikněte zde.
|
|
Velikonoční přání 2021 si můžete na portálu Síť víry stáhnout a poslat svým přátelům a známým
|
|
poslal Nepřihlášený
Což nevíte, že nespravedliví nedostanou do dědictví
Boží království? Nemylte se! Ani smilníci ani modláři, cizoložníci,
rozkošníci ani lidé praktikující homosexualitu, zloději ani chamtivci, opilci, utrhači ani lupiči nebudou dědici Božího království. 1K6:9
Jaká může být reálná příčina tak extrémně vysokého počtu homosexualistů v řadách katolických kněžích? Není to neklamnou známkou toho, že katolická církev ve skutečnosti pracuje proti Bohu (Velký Babylón?) a nikoliv pro Boha?
|
poslal Nepřihlášený Níže uvádím reportáž z popravy jistého R. F. Damiense, která se odehrála před 265 roky. Tento zajisté šokující text mne nicméně přivedl k úvaze, že takto brutální exekuce není vůbec nic ve srovnání s tím, co bude provádět Ježíš špatným křesťanům a jinověrcům. Osobně si domnívám, že žadný ze zdejších diskutérů není takové monstrum, aby si spravedlivě zasloužil byť jen desetinu z toho, co musel vytrpět slabomyslný R. F. Damiens, natož pak, aby byl kdokoliv ze zdejších uvržen do věčných ohnivých muk pod taktovkou Beránka! Přesto je zřejmé (pokud čteme v Bibli to, co tam opravdu je a ne to co bychom tam rádi viděli), že součástí Božího Plánu je trest nekonečně krát horší, než to, co kdy v minulosti aplikoval světský právní systém. A co víc - z Bible je více než jasné, že tímto způsobem skončí většina populace (a tedy s největší pravděpodobností i většina křesťanů). Někteří křesťané se snaží od tohoto obracet, snaží se před tím schovat pod peřinu, ale - ono přestat věřit v hrůzy Pekla je jako přestat věřit na gravitaci - obojí nezmizí jen proto, že si to někdo přeje...
|
poslal JiriBrei V pondělí 3.1. 2022 ve
20:00 hodin běžela na ČT2 epizoda z britského dokumentárního cyklu
Největší apokalypsy dějin (Ancient Apokalypse) věnovaná biblickému příběhu o Sodomě
(Sodom and Gomorrah). Již nejde v archivu
spustit, nicméně nedávno vyšel v časopise NATURE podrobný rozbor. Lze ho
nalézt na https://www.nature.com/articles/s41598-021-97778-3.
Část archeologů si myslí, že v archeologickém nalezišti v Tal el-Hammam
nedaleko Mrtvého moře nalezli biblickou Sodomu. Toto místo, podle některých
archeologů, věkem i způsobem zániku odpovídá biblickému příběhu o Sodomě a
Gomoře. V místě se například nalezly úlomky hornin, které byly vystaveny
velkému žáru. Také nalezené kostry lidí svědčí o náhlé katastrofě. Někteří
vědci se domnívají, že nad Mrtvým mořem došlo k nadzemnímu výbuchu meteoritu,
který vytvořil teploty kolem 4 000 stupňů Celsia a následnou tlakovou
vlnu. Výbuch zároveň způsobil vlnu tsunami z Mrtvého moře, která zalila vodou
celou tuto oblast a způsobila prosolení půdy na celá staletí, takže tam po dlouho
dobu nebylo možné nic pěstovat, což vysvětluje, proč tam v období 700 let
po této katastrofě nenalézají stopy nějakého osídlení. Někteří vědci v tom
spatřují podobnost s Tunguzským meteoritem, nebo s nedávným výbuchem
meteoritu nedaleko Čeljabinsku.
Opět se tedy ukazuje, že pokud
mají tito archeologové (nutno přiznat, že to jsou většinou věřící) pravdu, tak
i ústní podání, které bylo písemně zachyceno až o staletí později (podobně jako
tomu bylo třeba v případě starověké Troje), může docela přesně tradovat jak
popis události, tak její místo.
Osobně nemám problém považovat
Tall al-Hammadi za Sodomu. Stejně tak mi připadá přesvědčivé i vysvětlení s výbuchem
meteoritu.
Znamená to tedy, že je
pravdivý i příběh o Lotovi? Já si myslím, že ne. Proč? K neobvyklým místům
na Zemi i k mnoha historickým událostem se vážou pověsti o jejich vzniku,
nebo o tom, proč se udály. Tyto pověsti vznikaly v době, kdy lidé skoro
vše připisovali bohům. Moře, měla svá božstva, hory, měly svá božstva a
události v dějinách byly božskými činy. Lidé v té době neměli poznání
o světě kolem sebe, a tak sahali po nadpřirozených vysvětleních.
Myslím si však, že i v případě
Sodomy lze vystopovat důvody příběhu o Lotovi. Byl pravděpodobně sepsán v době
babylonského vyhnanství Židů. Národ přišel o svojí zemi i chrám a tehdejší
židovské elity, které přežily, stály před otázkou, jak zachránit alespoň národ,
aby se nerozplynul v babylonském moři. K tomu mělo sloužit i písemné zachycení
jeho „historie“ (podobně jako u nás v době Národního obrození, které
sledovalo podobný cíl a vytvořilo třeba Staré pověsti české a Rukopisy královédvorský
a zelenohorský), příběhů, které se tradovaly, s nimiž židovští učenci
spojili své příběhy. Tak zřejmě vznikl nejen příběh Lota, ale třeba i příběh o
stvoření (variace na babylonský epos o Gilgamešovi). Před prací židovských elit
smekám. Dodnes sjednocuje židovský národ a myslím si, že bez jejich literárního
díla by Židé už dávno neexistovali. |
poslal Nepřihlášený Nejdříve trochu historie: Dobýt a přivlastnit si Rusko zkusili Frantíci s Napoleonem v čele. Neuspěli, museli z Ruska odtáhnout. Zkoušeli to Němci s Hitlerem v čele. Taky neuspěli a museli odtáhnout. No a dneska západ přímo do Moskvy vtrhnout nemůže jako předtím v historii, páč Rusko má atomovky. Kdyby Rusko nemělo atomovky, tak už tam jsou. No a když nemůžou do Ruska přímo vtrhnout a přivlastnit si hlavně suroviny apod., tak to zkouší aspoň přes různé majdany. V Ukrajině se jim majdan podařil. V Bělorusku a Kazachstánu se jim majdan nepodařil. Zkrátka chtějí obrátit ty sousední země, co kdysi patřily k Rusku, proti Rusku a udělat tam prozápadní loutkový režim.
Tím neříkám, že by Rusko bylo svaté. V minulosti se taky roztahovalo. Ale dneska je spíše v defenzívě a tlačené do kouta vojenským paktem NATO. Americké rakety jsou stále blíže a blíže k Moskvě. Američané to samozřejmě nedělají z altruismu nebo lásky, ale protože chtějí absolutní vítězství. Nestačilo jim vyhrát studenou válku, Varšavská smlouva se rozpadla, RVHP se rozpadlo, západ obsadil všechny bývalé sovětské satelity. Západ a hlavně Američané chtějí vítězství totální, tzn. aby padla poslední moc, která jim vzdoruje, tzn. Moskva.
|
|
poslal Nepřihlášený Martino o sobě prohlašuje, že je údajně katolík a pobožný. Když se mu to hodí, tak se zaštiťuje biblí, když se mu to nehodí, tak bibli schovává.
"Snáze projde lano (velbloud) uchem jehly, než aby bohatý člověk vešel do Božího království " Luk.18:25 "Nelze sloužit dvěma pánům....Nelze zároveň sloužit Bohu a majetku" Mat.6:24 "Nehromaďte si poklady na zemi, kde je ničí mol a rez...". Mat. 6:19
Když jsem mu to rozporoval, tak mi argumentuje tím, že žiji single. Prý to je úchylné nebo snad protizákonné. Není, bobku. Když někdo žije single, neohrožuje tebe ani na zdraví, ani na životě. Je to čistě jeho soukromá věc. Když ty jezdíš jako prase na silnici, ohrožuješ ostatní na zdraví i životě. Je to třeba jasně pojmenovat, co je a co není morální a co je a co není protizákonné. Od toho tu jsou zákony v České republice. Policie, soudy, státní zástupci. To, že se někdo rozhodl žít single, policie, soudy, státní zástupci nebudou zkoumat, je to irelevantní. To, že se někdo rozhodl "testovat", jak sám píše, rychlá auta na silnici, mohou státní orgány zkoumat. Kdyby tě chytli policajti, dostaneš pokutu, seberou ti řidičák nebo pokud pokud někomu ublížíš nebo ho svojí bezohledností zabiješ, půjdeš před soud.
|
poslal Nepřihlášený Reformované církve se navracely svou věroukou k původnímu apoštolskému učení a odmítají všechny přídavky, které nejsou obsaženy v kánonu Nového zákona i apokryfní spisy , t.zv.“svatou tradici“, která vznikala postupně v průběhu staletí, zejména od 4. století zrovnoprávněním křesťanství s pohanskými kulty. Té se přikládala stejná či větší důležitost než Bibli samotné, které byla prostým věřícím zprvu nedostupná - jen vybrané liturgické pasáže v latině -, později zakázaná jako kniha pro státní megacírkev nebezpečná. Tyto přídavky měly většinou svůj původ v pohanských kultech i židovství (pouhý jejich výčet zde by byl dlouhý) s rádoby křesťanským nátěrem se snahou přivést do církve snadno a rychle i za použití násilí co největší počet pohanů a udržovat je v područí privilegované církevní hierarchie spojené se světskou mocí, aniž by jim byla vysvětlena samotná podstata evangelia. Tuto skutečnost přiznává a dokonce kladně hodnotí i francouzský katolický teolog Claude Tresmontant (1925-1997) tvrzením, že se církev římská právě nejvíce podobá „tělu Kristovu“ tím, že do sebe absorbuje a vylučuje cokoliv z pohanského okolí. Zdá se, že za 17 staletí zatím nic z toho nevyloučila, protože by to odporovalo její tézi Ecclesia semper idem (církev stále stejná), i když až po nedávnou současnost jsou přidávána k víře stále nová dogmata - naposled v r.1950 dogma o Nanebevzetí Panny Marie. Též nejnovější snahy o ekumenismus papežů i s nekřesťanským duchovnem včetně šamanů a čarodějů, které je vůči Ježíši Kristu v opozici (setkávání v Assisi), což naopak odpovídá tézi eccelsia semper reformanda est (církev se stále reformuje), v tomto případě je tu však otázka kterým směrem, byť tentokrát „po dobrém“, neboť po ztrátě politické moci nelze už starých násilnických metod používat. Kromě těchto odchylek od kánonu Písma, formalismu, obřadnictví, výlučnosti kněžského stavu a splynutí či nadřazení papežství světským vládcům tu existoval ve středověku i značný mravní úpadek kléru, což zapříčinilo snahy o změnu ještě o několik století dříve (valdenští, albigenští, později angličtí lolardi či naši husité) než vystoupil na scénu r. 1517 Martin Luther, pokládaný za otce reformace nejdříve s tézemi proti odpustkům, posléze s tézemi Sola Scriptura, Sola Fide, Sola Gratia (Pouze Písmo, Pouhá Víra, Pouhá Milost) odvozenými z Písma Nového zákona, jemuž se podařilo část Evropy odtrhnout od papežství. Všechny dřívější snahy o nápravu byly neúspěšné a většinou končily krutou fyzickou likvidací jejich aktérů (hranice, mučidla, křížové výpravy, genocida, inkvizice). Je třeba přiznat, že ani Lutherovi by se snaha odtržení od Říma nezdařila, a skončil by jako Hus o sto let dříve, kdyby nebyl podporován německými knížaty, kterým vadilo hlavně to, že musí odevzdávat značné finanční prostředky do Vatikánu a skutečnosti vynálezu knihtisku (1450), díky němuž se jeho myšlenky opozice vůči papežství mohly rychle šířit. Ani Luther však nebyl a nemohl být ve svých snahách o důslednou nápravu v duchu Písma úspěšný, právě proto, že byl závislý existenčně na německé šlechtě a musel tolerovat tehdejší společenský nevolnický systém. K odtržení od Říma z mocensko-politických důvodů dochází přibližně ve stejné době i v Anglii vznikem státní anglikánské církve v čele s králem namísto papežem. Z hlediska věrouky i praxe jde však oproti ŘKC jenom o menší kosmetické úpravy, takže je problematické tuto církev zahrnovat mezi reformované. Dnes pro její případné sjednocení s ŘKC neexistují žádné dogmatické nebo mocensko-politické překážky. To se týká i církve pravoslavné, jediným problémem je uznání papeže za "Kristova náměstka". Z luterské církve se pak navzdory odstranění z věrouky některých nebiblických přídavků stávala opět církev lidová, vlažná a formální, zejména tím, že z katolicismu převzala křest nemluvňat, jímž se automaticky lidé stávají křesťany bez splnění Ježíšova požadavku znovuzrození z Ducha (nejen z vody) za vědomého rozhodnutí každého jednotlivce. Proto snaha o důslednější nápravu církve se u Luthera nezastavila a pokračovala vznikem dalších odnoží reformace, které však pak byly i tou největší reformovanou (luterskou) církví potlačovány. Největší pronásledování reformačních snah však pocházelo od katolické protireformace vznikem řádu Jezuitů (1540) a blíže specifikované Tridentským katolickým koncilem(1545) t.zv tridentskými proklínacími kánony. U nás pak zejména v době pobělohorské (1620-1918) za vlády Habsburků násilnou rekatolizací (doba Temna).
Je potěšitelné, že dnes mají i katoličtí věřící volný přístup k Písmu a jsou dokonce někdy někým zevnitř nabádáni, aby ho používali a studovali. Pokud by tak činili bez deformací katechismem a liberální interpretace, hrozí tu pro katolickou církev nebezpečí zbavit se své "svaté tradice" a zhroucení celého jejího obřího hierachického náboženského systému, což její vrcholoví představitelé nemohou připustit. Brány pekelné je i tak nemohou pohltit, neboť v nich už po 17 století vězí. Spíše to vypadá na pragmatickou snahu vytvoření jednoho "univerzálního" náboženství v duchu New Age s tolerancí ke každému a ke všemu i co Písmo považuje za hřích, snaha přizpůsobit se světu i akceptováním evoluční teorie, což se již dnes děje a musí nutně zpochybnit nosné téma celé Bible - vzpouru prvého lidského páru vůči Stvořiteli ,dějinný plán nápravy a realizace skrze Ježíše Krista vzešlého z vyvoleného národa. Náboženství, v němž Ježíš Kristus zaujímá stejné místo s jinými náboženskými vůdci a je ignorována nebo dezinterpretována jeho zástupná oběť na kříži jakožto akt smíření člověka s Bohem Otcem i jeho božský status (teologie "duchovní dospělosti"), což je příprava pro zjevení se Antikrista v závěru lidských dějin, Písmem NZ předpovězeného. Veškerý vývoj k tomu spěje, avšak ještě není tak zle, aby nemohlo být hůř. Proto stanovovat nějaké datum není možné i když biblické předpovědi se naplňují. Zdá se však, že mnozí dnešní představitelé reformovaných církví toto nebezpečí plíživých změn evoluce "po dobrém" nevnímají nebo ho ignorují či dokonce jsou ochotni se za reformaci a tím o odštěpení se od ŘKC omluvit.
Ad HOnorem Jesu Bývalý diskutér a přispěvatel Jan 21
|
poslal Nepřihlášený Působí tady jeden rozčílený katolík, kterého se osobně dotýká, když agnostik nebo ateista napíše, že odmítá věřit na pohádky z Bible. Zbytečně si to vztahuje na sebe a svoji víru. Obecně křesťané a katolíci zvlášť jsou vztahovační a mají pocit, že neustále se děje něco proti nim. Je to jen jejich mylná představa. Protože když mi bude nabízet svoje příběhy z Koránu nějaký muslim, řeknu mu to samé. Tedy že pro mě to jsou pohádky. A když mi nabízí svoje schopnosti kartářka nebo vědma, nebo astrolog nebo homeopat nebo jakýkoli další esoterik, tak mu řeknu, že nemám zájem o jeho pohádky. Už tomu rozumíte, katolíci? To není nic proti vám. Nebo jsou tu lidi, kteří rádi kouzlí se slovy jako kvantové jevy, čakry, aury atd. A zase je jasné, že se snaží přesvědčit o nějaké magii, prolínání různých světů, apod. Když to jsou pro mě pohádky, tak to nerozlišuji, zda to jsou katolické pohádky, nebo evangelikální pohádky, nebo jehovistické pohádky nebo astrologické pohádky nebo homeopatické pohádky, nebo pohádky Jaroslava Duška nebo pohádky Igora Chauna. Nebuďte tak vztahovační, katolíci. Nejste tu jen vy a vaše pohádky. Svět esoteriky je mnohem širší a bohatší a vy jste jen malá podmnožina.
|
|
poslal Willy Toto není článek, ale odkaz na video, které osvětluje aktuální situaci, popsanou člověkem, mužem, lékařem, odborníkem na slovo vzatým, jehož chtěl systém umlčet. Podnětem k tomu mi byl komentář uživatele František100.
|
poslal Frantisek100
Vzpomínám na jedny věřící přátele.
Darovali nám knížku o manželství od nějakého věřícího autora. Četl jsem jí
manželce, když žehlila. Jedna pasáž nás rozrušila. Neladila s naším cítěním. Autor v ní popisuje, jak se manžel vrací z
práce a manželka všechno nechá a slouží jen jemu, obskakuje ho, běží udělat
kafíčko apod.
" Myslíš, Františku,
že se tu celý den flákám, že nemám nic na práci, když se starám o malé
děti…? Myslíš, že já si to kafíčko a obsloužení nezasloužím jako ty? Víš, co práce času zaberou děti, vaření, uklízení praní a
také nakupování a věnování se dětem…?…
Já se za celý den nezastavím."
Musel jsem dát
manželce za pravdu. Došli jsme k závěru, že autor této knížky je prostě ten"tata",
co je v rodině " Pán" Je to
vlastně spíše sobec a ženu má jako služku. A činí tak s klidným svědomím, že
tak je to správně a podle Boha. Tohle
není však láska, ale láska spíše k sobě a nepochopení toho druhého. I ostatní pasáže knihy preferovaly muže jako
nejvyšší autoritu v rodině a z toho pak závěry k praktickému spolužití.
Když jsme pak brzy na
to strávili pár dní dovolenou se třemi
rodinami evangelických věřících přátel, všimli jsme si také tohoto znaku u dvou
rodin. Vztah muže k ženě byl nadřazený, panovačný. Přece jsme si však z tohoto
setkání přivezli jednu dobrou zkušenost. Společná modlitba manželů. Začali jsme
se společně modlit a společně studovat
Bibli a zamýšlet se nad tím, co nám Bůh chce sdělit. To nám pak hodně pomáhalo.
Ale jak to bylo na začátku?
Měli jsme svatbu v katolickém kostele a byli
jsme dost mladí, 19 a 22 let.V té době
jsem se s věřícími nekatolickými přáteli stýkal jen pomocí dopisů. Místo, kam
vedly naše první společné procházky před
svatbou byly cesty k poutnímu kostelíčku. Moje dívka dokončovala třetí ročník
zdravotní školy a plánovala po čtvrtém
ročníku studium na lékařské fakultě. V poutním kostelíku se modlila za to, aby našla hodného kluka.
Zamilovali jsme se jeden do druhého a nikdy na vycházce nezapomněli zajít na ono kouzelné místo, náš kostelíček. Jezdíval jsem z dalekého města, kde jsem dokončoval poslední ročník školy. A pak další rok z pohraničí, kde jsem dostal pracovní místo. Po roce jsem našel práci dvě desítky kilometrů
od jejího bydliště a mohl jsem bydlet v domě jejích rodičů. Toužili jsme být spolu jako manželé a
tak jsme za dva měsíce po tom, co jsem bydlel u nich doma, měli svatbu.
Manželka se rozhodla, že je pro ni důležitější mít děti,
pokud jí to zdravotní stav umožní, než lékařský titul. Určitě by školu zvládla,
vždyť po celou dobu měla na zdravotní škole měla jen samé výborné na
vysvědčeních.
Svatbu jsme chtěli
mít před Bohem v našem kostelíčku. Díky jedné hodné paní jsme se mohli
setkat s panem farářem. Byl moc rád,
že chceme, aby nás oddal. Po předložení
křestních listů, které jsme oba měli a obdrželi z far, kde jsme se narodili,
nevznikl žádný problém. Termín byl domluven den po úřední svatbě na radnici. Do
našeho místa oddání jsme cestovali vlakem a v kufru měla manželka sbalené šaty.
S námi pak jel její otec a strýček. Maminka bohužel nesnášela žádné cestování,
byla doma a modlila se za nás. Ve městě
jsme se zastavili u naší hodné paní, kde
se manželka převlékla do svatebních šatů,
a zavolali jsme pro nás dva taxíka. Ostatní šli do kostelíčka pěšky.
Řidič taxíku však zamířil rovnou na radnici a tak jsme ho museli opravit a
vysvětlit mu, že tam už jsme byli včera
a v jiném městě.
Pan farář nás oddal a bylo to dojemné a krásné. Paní, která vše zařizovala,
plakala. Cítili jsme, že tohle je něco zcela
jiného než na radnici. Po skončení obřadu jsme se vraceli už pěšky do bytu naší
paní, posvačili párky, manželka se převlekla a vraceli se domů k mamince. O naší svatbě v kostele se nikdo v okolí ani
v zaměstnání celkem nedozvěděl. Možná to bylo i dobře, i
když v mém zaměstnání by jim to ani nevadilo. Těžko by za mne sehnali náhradu.
Nikdo s takovými dětmi nechtěl pracovat
a byl jsem tam jediný s vysokou školou.
Čas šel dál. Narodily
se nám dvě děti a každé těhotenství manželka proležela. Po posledním porodu,
když po měsíci musela jít na určitý zákrok, přišla málem o život. Opilý lékař
ji protrhl dělohu a málem vykrvácela. Za deset let zjištěna rakovina a za
dalších dvacet druhá rakovina. Přesto jsme pevně věřili v Boží ochranu.
Radovali se ze státního bytu, který jsme dostali díky tomu, že jsem se zavázal,
že v zaměstnání zůstanu. Byt jsem si zařídili skromně a díky tehdejší novomanželské půjčce jsme byli
se vším spokojeni. Děti jsme nechali na přání babičky pokřtít u toho samého
hodného faráře a na stejném místě. To už
nejmladšímu byly dva roky a bylo možné cestovat zase vlakem. Pan farář měl
velkou radost.
Víru jsme neztratili a to, co jsme potřebovali poznat, jsme
nalézali i v jiném společenství než v katolickém.
Možná, kdybychom bydleli poblíž kostelíčka a denně se stýkali s panem farářem,
přimkli bychom ke katolickému způsobu víry. Duchovní hlad nás zavedl jinam.
Tam, kde je také Boží přítomnost, ale po
roce 89 se spíše ukázalo, že jde o politické spolky.
Vážím si všech
poctivých lidí bez ohledu na jejich náboženské i politické vyznání. A ta zkušenost s Bohem je
to nejcennější, co máme. Všichni jsme hříšní a někdy chybujeme. Bez milosti
Pána Ježíše bychom před Bohem neobstáli.
Po roce 89 jsme se hodně zklamali ve věřících lidech. Najednou
se jich vyrojilo tolik a i těch, co dříve byli aktivní v tehdejším politickém
systému. Museli jsme si zvykat. Časy se prostě měnily a někdy nepochopitelným
způsobem. Zatímco se zdálo, že bude více lidí křestansky zaměřených, nic
rakového se nestalo. Vše za vychladlo a chladne čím dál víc.
|
poslal Nepřihlášený Cizinec nedávno v jednom komentáři napsal věc, nad kterou zůstává rozum stát:
"V bibli je jeden Kristus - Pán Ježíš Kristus.
Marek, Matouš, Lukáš, Pavel, Petr a další v bibli měli toho Krista,
stejně jako my. A popisují s ním všichni podobné zkušenosti. Ježíš nebyl
ani třídní, ani sektářský, ani nevěřil na bohy či na bibli."
Ano, Cizinec opravdu napsal, že biblický Ježíš z Nazaretu nevěřil ani na bohy a ani na bibli. Ježíš, který mnohokráte citoval Písmo své Otce a kladl důraz na pravdivost Staré Smlouvy - tak tento Ježíš dle Cizince nevěřil na bibli.
Opravdu existují věřící, kteří se domnívají, že Bůh nevěří sám sobě - nevěří knize, která je jeho vlastním dílem ?!?
|
|
poslal Nepřihlášený
Odkaz na článek na webu HN: LINK
Otázká zní - je multimiliardář prohánějící se pravidelně po dálnicích v extrémně drahých luxusních vozech opravdovým služebníkem Krista, nebo je to někdo, kdo má křesťanství jen jako zástěrku a ve skutečnosti se svými skutky a životním stylem jen vysmívá Bohu i spoluvěrcům coby osoba, která okázale hýří majetkem za účelem uspokojení osobních požitků, nic nedbaje Ježíšových slov o pokladech Nebeských?
|
poslal zeryk Zeryk se stal spokojeným ateistou
1. Ježíš 'nemusel' historicky existovat a) rozděluji historickou osobu jména Ježíš b) a ideu mesiáše. 2.Křesťanství 'mohlo' vzniknout i bez Ježíše a) Má jakoby ( mimoděk) zasahovat k víře židů b) bez porozumění 'jejich' víře 3.Život je možný jen v symbióze a) svoboda b) láska
Takže jsem přerostl bohu přes hlavu, a evolucí jsem se stal věřícím ateistou. Věřícím v Bohy, Ježíše,Duchy a ostatní tím dávám na vědomí aby se mnou již nepočítali. Nebudu s nimi trávit čas ani zde ani nikde v imaginárním nebi. zeryk
|
|
poslal Nepřihlášený Docela mě tady překvapilo, jaký důraz klade František100 na vyjádření dalších uživatelů a dělá z toho závěry pro svůj život. Irituje ho kapitalistický Kristus, panský Kristus, panský styl jednání, pýcha, frajerství, absence empatie, atd. Podle internetu se nedají dělat závěry. A vztahovat to do svého osobního života a dělat podle toho závěry - Františku, to je přece nesmysl. A když ti někdo napíše nějakou invektivu, nebo opačný názor, tak jsi zraněný. To je škoda se trápit. Nad politikou taky někdy rozčílím, ale v obecné rovině a neberu to osobně. Nikdy jsem nebral nic osobně nějak nad míru. Sebehodnocení musíš dělat podle reálu a reálných lidí, ne podle internetu. Granosalis není běžné místo. I když tady je to ještě relativně v klidu, ale třebas zpovědnice.cz, kde jsou uživatelé psychofarmak, houbiček, pervitinu, incelové, deprivanti, prázdní, nihilisti, atd. - podle toho se nedá posuzovat společnost. Na internet často píší lidi, kteří v reálu jsou spíše introverti nebo se bojí, atd. Internet jim umožňuje se vyjadřovat. Nebo potom někteří se nudí, spamují, trollí, atd. Uvedu příklad. Když mi píše nějaký bobek, že se mu nelíbí, co hraju na hudebním kanále, tak se jen směju. Nevadí mi naprosto nic, žádné invektivy. Moje sebehodnocení nestojí na anonymních výkřicích nějakých neznámých nicků, ale na reálné životní zkušenosti. Třebas v 90. letech jsem za hudební vystoupení na jedné akci (svatbě, narozeninové párty) dostal tolik, co byla polovina tehdejšího platu :-) Čili jsem si slušně přivydělal. A co měl nějaký anonymní bobek, co píše slinty? Nic. :-) A to mně má vadit, když nějaký moula, co nic neumí, mi něco píše? A tak je to se vším ostatním. Striktně odděluji internet a reálný život. Je až neuvěřitelné, jakou váhu lidi přikládají internetu. Už jsem četl příspěvek, kde psala mladá žena, že má vztah s mužem a řešila ho jako partnera, přitom se reálně nikdy neviděli a jen si psali přes net. Samozřejmě že žádný vztah nemá. Je to jen její představa.
Nedělám si závěry o hudebním vkusu podle internetu. Internet je úplný bizár. V reálu lidi tančí a paří na klasické pecky. Na internetu čtu všecko naopak od podivínů, co z reálu vůbec neznám. To samé náboženství a věřící lidi. Na internetu je to absolutní bizár. Každý vyznává něco jiného, prapodivného, každý druhý je teologický samouk lišící se od všech církví. A je pro sebe biskupem i papežem a někdy i sám sobě bohem. V reálu jsem přitom zažil samé řádně zařazené křesťany, zcela nekonfliktní a plně funkční v konkrétním společenství, sboru.
Už jsem to psal jinde. Beru internet jako takové akvárium. Akvárko, kde pozoruji rybičky, které žijí jen v tom internetovém akvárku a v reálu neexistují, nebo pokud existují, tak zcela mimo můj domov, vesnici, rodinu, atd. Prostě spešl internet akvárko bizár.
Ber to taky tak, Františku.
|
poslal redifon (1) BK Mt. 17,21 "Toto pak pokolení nevychází, jediné skrze modlitbu a půst." PNS - (str. 1238)
(2) BK Mt. 18,11 "Přišel zajisté Syn člověka, aby spasil to, což bylo zahynulo." PNS - (str. 1239)
(3) BK Mt. 23,14 "Běda vám zákoníci a farizeové, pokrytci, že zžíráte domy vdovské, a to pod zámyslem dlouhého modlení, protož těžší soud ponesete." PNS - (str. 1246)
(4) BK Mk. 7,16 "Má-li kdo uši k slyšení, slyš." PNS - (str. 1266)
(5) BK Mk. 9,44 "Kdež červ jejich neumírá, a oheň nehasne." PNS - (str. 1270)
(6) BK Mk. 9,46 "Kdež červ jejich neumírá, a oheň nehasne." PNS - (str. 1270)
(7) BK Mk. 11,26 "Nebo jestliže vy neodpustíte, ani Otec váš, kterýž v nebesích jest, odpustí vám hříchů vašich." PNS - (str. 1273)
(8) BK Lk. 17,36 "Dva budou na poli; jeden bude vzat a druhý opuštěn." PNS - (str. 1313)
(9) BK Lk. 23,17 "Musil pak propouštívati jim jednoho v svátek." PNS - (str. 1322)
(10) BK J. 5,4 "Nebo anděl jistým časem sstupoval do rybníka a kormoutil vodu. Protož kdož nejprvé sstoupil po tom zkormoucení vody, uzdraven býval, od kterékoli nemoci trápen byl." PNS - (str. 1332)
(11) BK Sk. 8,37 "I řekl Filip: Věříš-li celým srdcem, slušíť. A on odpověděv, řekl: Věřím, že ježíš Kristus jest Syn Boží." PNS - (str. 1370)
(12) BK Sk. 15,34 "Ale Sílovi se vidělo, aby tu zůstal." PNS - (str. 1381)
(13) BK Sk. 24,7 "Ale přišed hejtman Lyziáš s mocí velikou, vzal ho z rukou našich." PNS - (str. 1394)
(14) BK Sk. 28,29 "A když on to propověděl, odešli Židé, majíce mezi sebou hádky mnohé." PNS - (str. 1400)
(15) BK Ř. 16,24 "Milost Pána našeho Jezukrista se všemi vámi. Amen." PNS - (str.1419)
Pramen: Svaté Písmo, Překlad nového světa, přeloženo z revidovaného anglického vydání z roku 1984 Revidováno 1997, Vydání z roku 2008 Vydavatelé: WATCHTOWER BIBLE AND TRACT SOCIETY, Brooklyn, New York, U.S.A. rdf
|
poslal skalaa Online prednasky:
Zdravo a s nadejou -
MuDr. Milan Moskala
|
|
poslal Frantisek100 Ne každý katolický kněz je špatný. Mám rád J.Š. Baara. Byl jedním
z mála duchovních , který měl v cit k lidem
a k jejich bídě a utrpení a klidně
literárně poukázal na chování některých svých kolegů kněží. Krásně to popsal v
jedné z jeho povídek. Jmenuje se Pravdivá
pohádka. Popisuje zde život rodiny, která sloužila u statkáře. Otec rodiny,
který se staral i statkářův dobytek, zemřel na souchotiny. Zůstala žena a
několik dětí. Bydleli na statku v malé
místnosti vedle chlévů. Statkář na ni
uložil ještě více práce. Věděl, že nemá kam odejít.
Přišly vánoce a ona
prosila, aby se statkář a další
páni se přimluvili u nějaké komise, aby
dostala aspoň jedny boty pro děti. Všichni se na někoho vymlouvali a když se naposled obrátila na pána faráře,
tak to dopadlo takto:
Ruku panu faráři hned
políbila a chraptivým hlasem přednáší svoji prosbu:
"S ponížeností
prosím, jemnostpane, kdyby se ráčili smilovat na chudou ubohou vdovou" mate se už Valentka ve své naučené řeči, ale včas se ještě vzpamatuje a dobře končí:
" Vlastně nad
mými dětmi, a ujali se jich ve spolku, aby dostaly botičky"
"Jo - má zlatá -
to tak lehce nejde- nejsem sám. To musíte k panu starostovi"
"Tam už jsem
byla"
"K panu školními
dozorci"
"Tam jsem už
byla"
"K panu řídícímu"
"Tam už jsme také
byla - i u mého statkáře Krůty jsem už prosila"
"Tak u všech jste
byla, všem jste přede mnou dala přednost " mračil se pan farář " a až
po všechněch naposled, aby se neřeklo, také na
mne jste si vzpomněla, to už jste také nemusela chodit"
Jasný příklad, jak se chovala církev a stavěla se vždy na
strany boháčů.
J.Š.Baar nebyl komunista a asi by ho někteří fanatici zde
tak nazvali, protože popisuje pravdu.
V čem tedy byla církev dobrá
a svatá?? A myslím, že evangelíci by se nechovali líp.
|
poslal lutrik První čtení: Žalm 72,1 - 14: „Šalomounův. Bože, předej své soudy králi a svou spravedlnost královskému synu, aby obhajoval tvůj lid spravedlivě a tvé ponížené podle práva. Hory přinesou lidu pokoj a pahorky spravedlnost. Zjedná právo poníženým z lidu, dá zvítězit synům ubožáka, zdeptá utlačovatele. Budou se tě bát, dokud bude slunce, dokud potrvá měsíc, po všechna pokolení. Sestoupí jak déšť na posečenou louku, jako vláha svlažující zemi. V jeho dnech rozkvete spravedlivý, bude hojný pokoj, dokud nezanikne měsíc. A panovat bude od moře až k moři, od Řeky do dálav země. Divá sběř se před ním bude krčit, prach budou lízat jeho nepřátelé. Králové Taršíše a ostrovů přinesou dary, budou odvádět daň králové Šeby a Seby. Všichni králové se mu budou klanět, všechny národy mu budou sloužit. Vysvobodí ubožáka, jenž volá o pomoc, poníženého, jenž nemá pomocníka. Bude mít soucit s nuzným ubožákem, ubohým zachrání život. Vykoupí je z útisku a od násilí, jejich krev mu bude drahocená. Ať je živ! Budou mu dávat zlato z Šeby, ustavičně se za něj modlit, žehnat mu neustále.“
Druhé čtení: Židům 8,1 - 6: „Z toho, co bylo řečeno, plyne: máme velekněze, který usedl po pravici Božího trůnu v nebesích jako služebník pravé svatyně a stánku, který zřídil sám Hospodin, a nikoli člověk. Každý velekněz bývá ustanoven k tomu, aby přinášel dary a oběti; proto musel i Ježíš nutně přinést oběť. Na zemi by nemohl být knězem, protože zde už byli kněží, kteří přinášeli dary podle zákona. Ti však sloužili ve svatyni, která je jen náznakem a stínem svatyně nebeské. Vždyť Bůh uložil Mojžíšovi, když měl zřídit stánek: `Hleď, ať uděláš vše podle vzoru, který ti byl ukázán na hoře.´ Avšak Ježíš dosáhl vznešenější služby, právě tak jako je prostředníkem vyšší smlouvy, založené na lepších zaslíbeních.“
|
|
poslal skalaa Božie Novoročné Prianie:
|
|
poslal rosmano
Na internetových stránkách jsem už několikrát narazil na zajímavou reklamu "Kdo je skutečný Ježíš".
Dnes jsem ji rozklikl a zjistil, že se jedná o celkem dobrý evangelizační počin. Avšak měl jsem k němu nějaké poznámky, připomínky. Autorům jsem je napsal do mailu. Ale nevím, jestli se budou obtěžovat nějak reagovat. Přišla mi sice obratem automatická zpráva v angličtině, ale tu posílají asi každému stejnou. Trochu pochybuji, že by chtěli na připomínky reagovat.
|
|
|
