Předpokládám, že víš, že Metoděj zcela odmítal filioque a nazýval to dokonce herezí. Pokud tě to zajímá, cituji životopis od sv. Gorazda:

Po stránce věroučné byl vyvolán rozkol tím, že papež Benedikt VIII. vložil do vyznání víry vsuvku "Filioque", čímž nejen porušil I. pravidlo druhého všeobecného sněmu církevního, VII. pravidlo třetího všeobecného sněmu a I. pravidlo pátého všeobecného sněmu církevního,33) jimiž byla pod hrozbou nejtěžšími tresty církevními zakázána jakákoliv změna nicejsko-cařihradského vyznání víry, ale novému učení, vyjádřenému touto vsuvkou, dal i ráz dogmatu, věroučného článku. V IX. stol., kdy žili sv. Cyril a Metoděj, byla tato vsuvka, jak jsme již uvedli, do vyznání víry zavedena veŠpanělsku, Francii, Německu a severní Itálii. Exponenti německé církve, nevědouce pravděpodobně, že "Filioque" v původním vyznání víry nebylo, považovali sv. Metoděje za kacíře, poněvadž zpíval vyznání víry bez této vsuvky a odmítal požadavek jejich, by podle jejich názoru zjednal nápravu. Proto obžalovali ho v Římě. Papež Jan VIII., který se jejich stížností zabýval, nevyšetřoval však vůbec, jak už jsme uvedli, zdali sv. Metoděj věří, že Duch svatý pochází od Otce i Syna, nýbrž spokojil se tím, že vyznání víry Metodějovi shodovalo se doslova s tehdejším vyznáním víry římské církve, to jest že to bylo vyznání nicejsko-cařihradské. Jest však i bez papežova šetření jisto, že sv. Metoděj nevěřil v pocházení Ducha svatého i od Syna. Vyznání víry nechtěl za žádnou cenu pozměnit nejen proto, že to bylo zakázáno všeobecnými sněmy, ale i proto, že samo nové učení zavrhoval. Ve staroslovanské legendě o Metoději, napsané podle názoru odborníků hned po jeho smrti některým z jeho učedníků, nazývá se (ve hl. XII.) nové učení hyiopaterským (syno-otcovským) kacířstvím, poněvadž jest jím Syn prohlašován za Otce Ducha svatého. Z toho jasně vysvítá, že učedníci Metodějovi zavrhovali nové učení. Praví se výslovně, že ti kteří byli postihnuti hyiopaterským kacířstvím, povstali proti Metoději říkajíce: "Nám dal papež moc; tohoto však (tj. Metoděje) káže vyhnat ven i s jeho učením". Vysvítá to též z řeckého životopisu sv. Klimenta Ochridského, žáka Metodějova, který po vypuzení z Moravy působil mezi Bulhary. Životopis ten byl napsán bulharským žákem Klimentovým a vyznačuje se přesnou znalostí detailů, týkajících se Moravy, založenou patrně na přímých sděleních Klimenta samého. Vypravuje se v něm velmi podrobně o vypuzení učedníků Metodějových, zvláště pak jejich předáků Gorazda, Klimenta, Nauma, Angelára a Sávy, o jejich útrapách, o jejich příchodu k Jihoslovanům, o jejich práci, zvláště pak o působení Klimentově. Uvádí se v něm, že sv. Metoděj byl biskupem 24 léta, že kněží slovanských při jeho smrti bylo už 200, a mimo četné jiné přesné údaje praví se na příklad též, že učedníci Metodějovi byli na hranice vyvedeni surovými vojáky, kteří byli Němci (řecky Nemitzoi, patrně měl Svatopluk na svém dvoře i německé žoldnéře), což vše svědčí o dobré informovanosti a věrohodnosti pisatele. Ve spise se praví: "Neustával velký Metoděj napomínati předáky, veda je k životu čestnému a hlásaje jim nezkažené učení. Byli tam totiž lidé, kteří toto učení kazili a kteří porušovali meze, stanovené Boží církví našimi Otci (to jest Otci shromážděnými na všeobecných sněmech církevních) a mnohé duše uváděli do záhuby pokaženým učením, vynalezeným od Franků; tvrdili, že Syn je zrozen z Otce a Duch svatý že pochází od Syna, kteréžto tvrzení světec (Metoděj) vyvracel jednak slovy Páně, jednak hlasy Otců". V dalším se vypravuje, jak získali též Svatopluka pro své učení tím, že mu vše dovolovali, kdežto Metoděj ho napomínal pro vášnivou náklonnost k ženám, čímž si ho znepřátelil; že po smrti Metodějově povstali proti Gorazdovi, aby světec neměl živého pokračovatele, a povznesli Vichinga, který tou herezí byl zpit.Svatý Metoděj zavrhoval tedy učení, jež mu vnucovali němečtí kněží a vyvracel je slovy Kristovými a usneseními církevních sněmů. Tak smýšleli i jeho učedníci. Je to dosvědčeno jak o Metoději, tak o jeho žácích též listem papeže Štěpána VI. (V.), poslaným Svatoplukovi, jakož i písemnými pokyny danými týmž papežem poselstvu odcházejícímu na Moravu. V obou těchto dokumentech, namířených proti Metoději a jeho učedníkům, zdůrazňuje se, že Duch sv. pochází od Otce i Syna. Nestalo se to zajisté bezdůvodně. Stížnosti německých kněží patrně nebyly pouze povšechného rázu, nýbrž vztahovaly se na určité věci, k nimž papež zaujímá stanovisko, a to: 
1. že Metoděj a jeho žáci nechtějí uznat pocházení sv. Ducha od Otce i Syna, 
2. že se drží postního řádu lišícího se od římského, 
3. že konají bohoslužby slovansky. 
Jen výlučně těmto otázkám věnuje Štěpán VI. (V). zvláštní pozornost. Z vývodů papežových vychází také najevo, co namítal sv. Metoděj proti novému učení o Duchu svatém. V pokynech daných poselstvu se praví: "Jestliže řeknou (tj. Metoděj, jehož papež, jak jsme již podotkli, považoval pravděpodobně ještě za živého, a jeho žáci), že svatými Otci je zakázáno přidávat cokoliv ku vyznání víry, nebo něco z něho ubírati, řekněte: svatá římská církev je strážkyní a utvrzovatelkou svatých dogmat." Usnesení všeobecných církevních sněmů byla zbraní, kterou se Metoděj a jeho žáci bránili, což se shoduje se zprávou životopisu sv. Klimenta. Proti všeobecným sněmům, jejichž usnesení byla jasná, staví papež autoritu římské církve, jakožto autoritu vyšší. Používá-li Štěpán VI.(V.) v souvislosti s pocházením Ducha sv. od Otce i Syna vůči sv. Metoději a jeho žákům slova "dogma", jeví se patrným, že sv. Metoděj i jeho žáci nejen se bránili doplnit vyznání víry vzhledem k zákazu vyslovenému třemi všeobecnými sněmy, tedy více méně z důvodu formálního, nýbrž že to činili i proto, poněvadž odmítali i samu myšlenku o pocházení Ducha sv. i od Syna. Že učení sv. Metoděje neshodovalo se v čemsi s učením, jehož Němci hájili, jakožto učené římské církve, vysvítá také z latinského vypravování o obrácení Bavorů a Korutanců, pocházejícího z r. 871. Praví se tam, že v zemích Slovanů působil dlouhý čas arcikněz Rifald, až jakýsi Řek jménem Metoděj, který vynalezl slovanská písmena, podkopal vážnost jazyka latinského i učení římského, a to tím, že je filosoficky vyvracel.

Nevím, jak daleko jsi ve svém studiu Bible došel, ale moc daleko ne. Nebo snad máš pocit, že tvrzení, že celý starý zákon ukazuje na Krista (svědčí o něm), je chyba?

Rozepře byly mezi křesťany vždy a nejčastěji za nimi stáli samozvanci, kteří se odmítali podřídit autoritě Církve, tj. na počátku apoštolů a pak těch, které oni ustanovili.

ŘKC obhajovat nebudu - katolíků tu máš dost:-)