 |
Právě je 575 návštěvník(ů)
a 2 uživatel(ů) online:
rosmano
Ekrazit
Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde
|
Zaznamenali jsme
116767734
přístupů od 17. 10. 2001
|
| |
|
| | Za obsah komentáře zodpovídá jeho autor. |
|
|
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Katolíci a ostatní (Skóre: 1)
Vložil: tele v Pondělí, 31. srpen 2015 @ 15:47:32 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) | Ahojte, Tondo a Stando,
jen bych se Vás chtěl zeptat, trošičku mimo diskuzi, co máte na mysli, když hovoříte "o vydávání svých hříchů (Bohu či komu)". Co znamená to "rčení". Samozřejmě ten slovní výraz nečtu poprvé (či slyším), ale nějak jsem mu nikdy neporozuměl. Zajímá mne, jak se to vlastně dělá - odevzdat své hříchy někomu. :o) Zřetelně jsem v tom stavu, kdy to nemohu pochopit a ani si to představit. Jsem tele.
|
| NadřazenýRe: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Katolíci a ostatní (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Úterý, 01. září 2015 @ 08:15:41 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | | Ahoj Tele.
To musíš na Standu, jestli jsem ho dobře pochopil, tak Bohu vydává kousek po kousku svůj život v každém okamžiku, ale hřích mu nevydává, nebo ten hřích nevydává v každém okamžiku, ale nějak "separátně", zvlášť v jiném okamžiku. Co to pro něj znamená a proč to tak dělá a zda mu to funguje, nevím, protože na otázky po svém životě neodpovídá.
Mohu napsat o sobě, jak tomu rozumím. Z toho, co píšeš ty bych tak trochu odhadl, že tomu rozumíme v mnohém podobně, ale třeba ne.
Rozumím tomu tak, že člověk byl stvořen pro Boha a Bůh je tu pro člověka. Bůh dal člověku velikou míru svobody, ve které může svůj život žít. Rozumím tomu tedy tak, že lidské rozhodnutí a svoboda má velmi důležitou roli v životě člověka. Rozumím tomu tak, že Bůh člověka v jeho rozhodnutích podporuje, stojí za ním, je s ním, že za lidskými rozhodnutími je Bůh. Tedy v těch, které jsou Boží vůlí.
Hřích a vzpoura pak člověka vzala Bohu, dostala člověka do stavu, kdy patří té vzpouře a hříchu, je hříšník, má jméno po svém pánu (Třeba alkoholu, droze, smilstvu, krádeži, nenávisti, náboženství, nečistotě, ...) Ježíš vzal tuhle vzpouru, ten hřích, na sebe a v něm se Bohu vrací to, co mu patří. V něm je zpátky ta svoboda od hříchu, schopnost si vybírat, rozhodnout se, věřit, nebát se, mít naději, nebýt sám...
Když se tedy ke mne dostala ta svoboda v Pánu Ježíši, porozuměl jsem jí automaticky ne tak, že jsem "svobodný od Boha", ale že jsem "svobodný pro Boha", že ten můj život je pro Boha. Že nás Bůh vykoupil zpět pro sebe. Že když "vydávám celý svůj život Bohu", jen přijímám nápravu k počátečnímu stavu, který byl hříchem narušen. Když jsem vydal ten život Bohu, rozuměl jsem tomu tak, že jsem Bohu vydal celý život: Tedy nejen to "silné" a "zdravé", ale zvláště to, co je "slabé", "nemocné". Když jsem vydával život Bohu, dělal jsem to právě pro to druhé, tehdy jsem Boha samozřejmě ještě neznal, vydával jsem Bohu celý život právě kvůli hříchu, právě kvůli tomu, že jsem si uvědomoval stav bezbožnosti, bez Boha, v temnotě a prázdnotě. Dnes už mám po letech, díky tomu, že jsem Boha poznal, samozřejmě dost jiný pohled.
Tím "vydáním života Bohu" (celého života, včetně hříchů a slabostí) tedy rozumím rozhodnutí člověka přijmout smlouvu v Pánu Ježíši Kristu a přijetí té smlouvy.
Toník |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Katolíci a ostatní (Skóre: 1)
Vložil: tele v Úterý, 01. září 2015 @ 23:16:01 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | No, jen aby si nàs, jak si tu notujeme, nepletli, ze tele je cizinec. Naopak by to znělo vtipněji. :O) |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Katolíci a ostatní (Skóre: 1)
Vložil: oko v Úterý, 01. září 2015 @ 09:50:03 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Vydávat své hříchy Bohu ve smyslu znamená učinit ze hříchů pokání, vyznat své hříchy Bohu a církvi, litovat jimi způsobeného zla a napravit, co napravit jde a jsem schopen a učinit předsevzetí změnit do budoucna svůj život, obrátit se k Bohu.
V takovém případě jsou člověku pro Kristovy zásluhy hříchy odpuštěny - odevzdali jsme je Kristu skrze tuto službu církve (J 20,21-23) a jeho krev smyla naše hříchy.
|
]
|
|
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Katolíci a ostatní (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Úterý, 01. září 2015 @ 06:49:10 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) http://www.cizinec.com/ | naopak je ze tvých komentářů zcela zjevné, že nerozumíš z toho vůbec ničemu.
Jasně, Stando. Chápu, že ti zase nezbývá nic jiného, než si vymýšlet nesmysly o mne. Ale už jsem ti mnohokrát psal, že nežiji to, co vy a neuvažuji tak, jak vy. Pokud mi tedy přičítáš váš styl života, jsi v omylu, a pokud to přes upozornění píšeš do diskuze, jsi lhář.
Co kdybys odpověděl a napsal něco k tématu o tobě?
Je fakt, že nerozumím, když jsi naprosto souhlasil s tím, že nepatříme sami sobě, ale patříme Bohu, a pak píšeš "Křesťan si je vědom, že mu život nepatří, sám si ho přece nedal - dostal ho od Boha a je pouze jeho správcem." a dnes, po letech, je pro tebe stejné téma "Hloupé, rádobyzbožné řečičky" či "nesmyslné výroky".
Nepřipadá mi logické, aby jeden a ten samý člověk tvrdil, že tu "argumentuje konzistentně" a pak svoje vlastní slova či to s čím "naprosto souhlasí" nazval "hloupými, nesmyslnými rádobyzbožnými řečičkami".
To ses, jako obvykle, zamotal do tvých kliček, do kterých se sám snažíš zamotat, abys demaskoval co je římské katolictví zač a co dělá s vaším svědomím a s rozumem lidí?
Nebo jsi za ta léta změnil názor, konvertoval, a to, s čím jsi před lety v křesťanství naprosto souhlasil, je už pro tebe dnes pohoršení a proto tak odporuješ?
Nebo je nějaký jiný důvod, proč jsi tak otočil?
My jsme církví hříšníků - a jmenujeme se po svém Pánu (jmenujeme se totiž kristovci),
A co tedy vy konkrétně, Stando: Jste vy hříšnící, máte jméno po hříchu, nebo jste Kristovci a máte jméno po Kristu?
Tímto samým rozhodnutím vlastního srdce však máme také možnost zvolit třeba i opak.
To chápu. To tu píšeš často. Ani se tě nebudu ptát, zda ti tento váš stav a to vaše rozhodnutí vyhovuje, protože vím, že tato otázka je pro tebe tabu a vždycky se jí vyhneš. Určitě vám vaše rozhodnutí neberu, chápu, že jste si to vybrali svobodně, nebo se to alespoň omylem domníváte.
Stando, člověk je stvořen pro život s Bohem. Je stvořen pro Krista. Pro Pána Ježíše Krista. Pokud se člověk rozhodne, že bude bez Boha, říkáme tomu "minutí se cíle pro který byl člověk stvořen", zkráceně "hřích". A hřích brání člověku, aby byl se skutečným, živým Bohem: I když si sám namlouvá, že s Bohem je a stvoří si k tomu vlastníma rukama nějakou podobu boha, aby se ve svém stavu ujistil. |
| NadřazenýRe: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Katolíci a ostatní (Skóre: 1)
Vložil: oko v Úterý, 01. září 2015 @ 10:09:34 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | ..."Ani se tě nebudu ptát, zda ti tento váš stav a to vaše rozhodnutí vyhovuje, protože vím, že tato otázka je pro tebe tabu a vždycky se jí vyhneš. ... Pokud se člověk rozhodne, že bude bez Boha, říkáme
tomu "minutí se cíle pro který byl člověk stvořen", zkráceně "hřích". A
hřích brání člověku, aby byl se skutečným, živým Bohem: I když si sám
namlouvá, že s Bohem je a stvoří si k tomu vlastníma rukama nějakou
podobu boha, aby se ve svém stavu ujistil."...
Na tvou otázku nereaguji, protože je svojí podstatou už zvrácená, předpokládá totiž u mne neexistující (virtuální) stav jakéhosi trvalého neměnného rozhodnutí. To je totiž u každého člověka jen iluze. My totiž všichni (včetně tebe) býváme svým předsevzetím i nevěrní.
Ze slabosti, z pohodlnosti, ze sobectví a nelásky - z náklonnosti ke hříchu.
Přiznat si tuto svoji bídu, tento svůj skutečný stav, je prvním krokem k návratu z virtuálního světa do světa skutečného.
A tento tvůj zatím stav virtuálity, ze kterého vyšla tvá otázka, jsi dále přiléhavě popsal: " A
hřích brání člověku, aby byl se skutečným, živým Bohem: I když si sám
namlouvá, že s Bohem je a stvoří si k tomu vlastníma rukama nějakou
podobu boha, aby se ve svém stavu ujistil.".."
..."My jsme církví hříšníků - a jmenujeme se po svém Pánu (jmenujeme se totiž kristovci),
A co tedy vy konkrétně, Stando: Jste vy hříšnící, máte jméno po hříchu, nebo jste Kristovci a máte jméno po Kristu?"...
My hříšníci máme jméno (konkrétně) po Kristu, protože on je Beránek, který snímá naše hříchy.
Taky mám k tobě podobnou otázku, jakou jsem položil i teleti:
Jestliže jsi dal své srdce Bohu (a Bůh je prý nyní jeho majitelem - člověk by čekal, že když tvé srdce už prý má Bůh, už ho logicky nemáš ty), co vlastně jsi dal své ženě (a svým dětem) - když už to své srdce nemáš, nevlastníš ho? Jakou náhražku za své srdce poskytuješ jim?
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Katolíci a ostatní (Skóre: 1)
Vložil: tele v Úterý, 01. září 2015 @ 15:01:13 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Ahoj, Stando,
Tážeš se: Taky
mám k tobě podobnou otázku, jakou jsem položil i teleti: Jestliže jsi dal své
srdce Bohu (a Bůh je prý nyní jeho majitelem - člověk by čekal, že když
tvé srdce už prý má Bůh, už ho logicky nemáš ty), co vlastně jsi dal své ženě
(a svým dětem) - když už to své srdce nemáš, nevlastníš ho? Jakou náhražku za
své srdce poskytuješ jim?
Jen na okraj, tu otázku,
pokud jsem se díval dobře a nepřehlédl jsem, jsi nepoložil nikde před tím mně,
ale Karlovi (bylinovi). To ale není důležité. Jen si nás dva tak nějak zase
nepleť.
Jinak znovu, opět
okrajově, zdůrazňuji, že jsem už psal, že v tomto pojetí se liším poněkud
od jiných. Já jsem své srdce (můj život včetně sebe sama) Bohu nikdy nedal, ale
spíše jsem mu je vydal zpět, odevzdal mu, co jsem si přivlastňoval a považoval
za zcela své, na co mám já jediný právoplatný nárok. Nicméně nakonec uvažujeme
stejně, že my nepatříme sami sobě a tedy ani náš život či naše srdce a vše co
máme, nepatří nám samotným.
Na tvou tzv. logickou
otázku, odpovídám, že mi přijde převelice nelogická, nebiblická a zcela
nepraktická. Nebiblická je v tom, že písmo jasně svědčí na mnoha místech,
že sobě sami nepatříme (Mal3,17;Ř14,7-9;Mk9,41;1K3,3.16.23;2K5,15; 1K6,19;2K8,5;2K11,2;Ga5,24;1Pt1,2;1Pt2,9;
2K10,12; Ju1,12). Nelogická v tom, že si myslíš, že když své srdce dáš
Bohu, už jej nemáš. A zcela nepraktická v tom, že si myslíš, že když dáš
srdce Bohu, nemůžeš jej už dát někomu jinému. Chceš odpověď na otázku tak
zmatenou a zmatečnou, že si na ni musíš asi odpovědět sám, a není vůbec divu,
že si na ni odpovídáš tak, že ve tvé logice do ní pokládáš to, že už žádné
srdce nemůžeš mít, když jsi jej dal už Bohu, a že nyní své ženě vlastně už
nemůžeš dát nic, jen nějakou náhražku svého srdce. Tedy máš za to, že své srdce
musíš vlastnit, abys jej mohl dávat, a musíš si ho znovu brát, abys jej zase
mohl dávat. Logickou odpovědí na tvou logickou otázku pak by byla kontra
odpověď, že tvé srdce, které jaksi dáváš průběžně se jaksi umenšuje kousek od
kousku, nebo jej jaksi dáváš a k předání ho ještě nedošlo.
Nedávno jsi mi dal odkaz
do biblického slovníku Adolfa Novotného, že. Tak nějak jsem si myslel, že jsme
se shodli na tom, že srdce označuje to, jakým člověk je. A já ti znovu píši, že
to jakým je člověk, to člověk je. Až si uvědomíš, že pokud jsi sebestředmý, pak
své srdce nikomu dát nemůžeš, a že pokud své srdce považuješ za své
vlastnictví, tak jsi ho také nikomu dát nemohl, pak třeba i zjistíš, že dát
někomu své srdce neznamená již nebýt svůj, ale znamená to nebýt sám sobě, ale
být někomu. A jestli si toto uvědomíš, pak budeš vědět také, že pak již už
nemůžeš být sobě sám, ale sám někomu. A třebas také i zjistíš, že se pak tvé
srdce proměňuje podle vůle ne tvé, ale toho někoho, a tedy už nebudeš jednat,
jak ty sám chceš, ale tak, abys jednal v souladu s vůlí toho někoho,
a jestli i tak se ti moc do toho nechceš, jeho vůli se podvolíš. Možná i
nakonec ti dojde to, co znamená milovat Boha a patřit mu a být jeho
vlastnictvím.
A jestli tedy chceš i tak
odpověď na tu tvou logickou otázku, pak věz, že jsem své srdce Bohu vydal a
odevzdal, a nyní dávám to nové srdce, které jsem od Něho dostal, a to jsem také
vydal své ženě a svým dětem, a všem které miluji a milovat budu. A přesto mi
žádné srdce jaksi z těla nevypadlo. Já byl své ženy, ještě dříve než se stala
mou manželkou, a já v Boha a Bohu nevěřil. Své srdce jsem ji dal už tehdy,
a přesto je to srdce nyní jiné než tehdy.
Ty tu pořád píšeš o
nějakém tom virtuálním a reálném světě. A tak věz, že ten NÁŠ virtuální svět je světem duchovním a
ten TVŮJ REÁLNÝ SVĚT je světem tělesným. Vezmi aspoň trošičku rozumu do hrsti
Stando. Vždyť dát někomu své srdce neznamená nic jiného, než tvé srdce pro toho
někoho bije, a dávat mu je nic jiného, než že pro něho žije. Bije-li tvé srdce
pro Boha, pak bez Boha nemůže žít, a nežiješ-li pro Něho, pak tvé srdce pro
Něho nemůže bít. Pak již však tvé srdce tobě patřit nemůže, protože tobě nebije
a pro tebe nežije. A že srdce označuje to, jakým ty jsi a kdo jsi, pak již ty
nejsi sobě svůj a nepatříš sám sobě a nemůžeš ani jinak, protože tvé srdce
patří tomu druhému a Bohu předně. Už nemůžeš jednat, jak sám chceš a žít pro
sebe sama, a ani tomu už vlastně vůbec nechceš! A když jednáš jinak, bolí tě
tvá vlastní zrada! Oči pláčou, srdce bolí, nitro se svírá, v hrdle se
dusíš!
Stando, své srdce můžeš
dát, komu chceš, aby se stalo toho jiného. Nebo si můžeš přiznat, že už dávno
patřilo tomu jinému a nikdy nikomu jinému. Kdyby patřilo hříchu, pak bys jej
kradl, abys jej mohl dát jako kradené Bohu, ale ono tvé srdce patřilo vždycky jen
a jen Bohu! A můžeš si ho nechat, a chceš-li, jen průběžně dávat Bohu, ale
z lásky, a já doufám, že jednou zjistíš, že ono tobě samému nikdy
nepatřilo, a ani hříchu, ale Bohu. Ale můžeš ho i dávat hříchu, miluješ-li jej
více než Boha. Koho miluješ, toho tvé srdce je. Avšak jednou se o něj přihlásí
ten pravý vlastník, a co mu pak řekneš? Miloval jsem tě z celého svého srdce?
Vždycky ono patřilo jen a jen Tobě, a lituji toho, když jsem zranil Tvou lásku
a byl tvému srdci nevěrný? Nebo: miloval jsem Tě svým srdcem, ale ono vždycky
patřilo jen a jen mně, a já se stále rozhodoval, a dával ti ho průběžně, a
rozhodoval se a volil si mezi Tebou a hříchem.
Všechno to pro tebe mohou
být jen prázdné fráze a rádobyzbožné řečičky, ale je to tvůj život, na kterém
se zjevuje, zda ten tvůj život patří jen tobě, hříchu, anebo zda je Kristův. A
my víme, že Kristus je Boží. On Otce miluje a z lásky k nám se za nás
sám vydal Bohu až na smrt.
tele |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Katolíci a ostatní (Skóre: 1)
Vložil: Bylina (k.bylina@seznam.cz) v Úterý, 01. září 2015 @ 22:10:46 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | Amen. |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Katolíci a ostatní (Skóre: 1)
Vložil: oko v Středa, 02. září 2015 @ 10:50:30 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | ..."Vždyť dát někomu své srdce neznamená nic jiného, než tvé srdce pro toho
někoho bije, a dávat mu je nic jiného, než že pro něho žije"....
A když toto samé říkám já vám, tak mi nevěříte!
Dávat své srdce znamená VZTAH jedné identity osobnosti i identitě jiné osobnosti. Přitom identita osobnosti každé této osobnosti stále zůstává! Identitu nelza darovat jinému do vlastnictví, ale identitu lze věnovat skrze trvalý vztah.
Proto nelze lidské srdce člověku odňat a vyměnit za jiné - jak tvrdí třeba Toník, když bez porozumění cituje vytržený výrok proroka Izaiáše.!
Své srdce můžeš "dávat", ale stejně se ho nikdy nezbavíš! Stále za něj neseš odpovědnost, stále jsi to ty sám. To není nic, čeho by ses mohl zbavit, je to podstata tvé existence, tvého bytí. A to je dar od Pána, to bude patřit stále jen tobě. A ty rozhodneš, komu ho ve vztazích vydáš či nevydáš.
..." Pak již však tvé srdce tobě patřit nemůže, protože tobě nebije
a pro tebe nežije."...
Právě proto, že své srdce vydávám Bohu, bije mě o to hlasitěji a o to víc jsem sám sebou! Z mého srdce nijak neubývá, ale naopak mohutní. O to víc se mohu darovat i svým bližním. A znovu, z mého srdce ani potom nijak neubývá, ale naopak přibývá.
Kdybych žil jenom pro sebe, mé srdce by bylo nejchudší. Když však žiji pro Boha, žiji i pro sebe (bohatnu v duchovních statcích) - žiji pak i pro druhé.
Když ve mě žije Kristus, neznamená to, že já už nežiji, ale že žiji spolu s Kristem - ve spolupráci, ve společenství.
Pavlův výraz: "Nežiji už já (sám), ale žije ve mě Kristus" znamená ve významu právě toto výše řečené.
Život, který nyní žiji v těle, žiji ve víře v Syna Božího, který si mne zamiloval a vydal sebe samého za mne.
I Pavel svůj život žil dál, ale spolu s Kristem život bohatší a plnější.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Katolíci a ostatní (Skóre: 1)
Vložil: tele v Středa, 02. září 2015 @ 17:50:35 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Já už fakt Stando nemůžu! Prostě to snad vzdávám.
Ty jsi kdesi našel, (vím od koho zde), našel nové slovo "identita" a nyní zde s ním máváš jako toreador s červenou vlajkou před býkem. Objevil jsi nové slovo, kterým nahrazuješ jednou svou osobu a jednou své srdce.
Označuje srdce to jakým jsi, kdo jsi? Psal jsi že to tak nějak bude. Takže se tě ptám jakým jsi a kdo jsi!? Jsi stále ten Stejný Standa než jsi uvěřil, nebo jsi už jiný Standa. Jsi stále ten nevěřící, bezbožník, ten milovník hříchu, ten zatvrzelec vůči Bohu, ten sebespravedlivý, zlostník, nebo jsi už někdo jiný - ten podle Krista!? Já vím, že ty jsi křen jako dítě, tak nějak průběžně jsi asi uvěřil, vlastně jsi tedy žádnou změnu neprožil, a tak asi ani nemůžeš vědět, co to znamená, když se řekne, že mám jiné srdce. Já už nejsem to tele, jaké jsem dnes. Jsem stále tele, ale už nejednám jako dříve a neuvažuji jako dříve a netoužím po tom, co dříve a nevěřím tomu, co dříve. Jsem nový člověk! A nejsem sám! Jestli už tě konečně něco netrkne, pak tě asi potrkám sám! :o)
Když jsem v Kristu zemřel, zemřel jsem všemu, čemu jsem žil, a když jsem v Kristu vstal k životu, tak nyní žiji Kristu. Už tedy nežiji já, ale žije ve mne Kristus. Už nežiji pro sebe sama, ale pro Krista Pána! Nejednám tak jako dříve. Co je staré pominulo, hle je tu nové. Ten starý člověk ve mně zahynul a žije ten nový stvořený podle Krista. Žiji nyní nový život a přesto jsem od svého narození z matky nepřestal existovat.
Takže tedy došlo u tebe ke změně identity či ne? Došlo u tebe ke změně srdce nebo ne? Žije stále pro sebe sama, nebo pro Boha? Co asi způsobí proměnu lidského srdce? Ne-li to, že v něm žije Kristus a JÁ zemře? To tvé JÁ, JÁ, JÁ - to musí zemřít, aby zaznělo ON a jedině ON je můj život! A pak už nebudeš moci snad říci: že tvé srdce patří tobě a že patříš sám sobě. Patříš-li tomu bezbožníkovi, pak jsi jeho. Patříš-li Kristu, pak jsi Jeho.
Taky už nevím, co na tomto není jasné. A nevím, proč se divíš, že tvrdím něco jiného než ty. Ty nepíšeš, co já. Pokud jsi uvěřil, nemůžeš mít stejnou identitu jako nevěřící, kterým jsi byl.
tele
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Katolíci a ostatn (Skóre: 1)
Vložil: tele v Středa, 02. září 2015 @ 18:00:05 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | :o) křen jako dítě .... to mělo být křtěn jako dítě. Ale zní to zajímavě. :o) tele |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Katolíci a ostatn (Skóre: 1)
Vložil: rosmano v Středa, 02. září 2015 @ 18:31:28 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) |
Tele, pochop, oko nemusel uvěřit. Za něho uvěřili jiní.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Katolíci a os (Skóre: 1)
Vložil: tele v Středa, 02. září 2015 @ 19:21:00 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Možná je příčina jen v tomto, jak varoval Mojžíš:
Hospodin
vám však až dodnes nedal srdce, které chápe, oči, které vidí, a uši,
které slyší...
... viděli jste jejich ohavné modly a jejich bůžky -- dřevo a kámen, stříbro a zlato, které mají. Ať není mezi vámi muž či žena či rodina či kmen, jehož srdce by se dnes odvrátilo od Hospodina, našeho Boha, aby šel sloužit bohům oněch národů. Ať není mezi vámi kořen plodící jed a pelyněk....
I stane se, když někdo takový uslyší slova tohoto prokletí, že si bude blahořečit a řekne: Bude se mi dařit dobře, i když budu žít podle svého umíněného srdce...
A stalo se, co konstatoval Jeremijáš:
... žili podle svého umíněného srdce i chodili za baaly, jak je to naučili jejich otcové. |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Katolíci a ostatn (Skóre: 1)
Vložil: oko v Čtvrtek, 03. září 2015 @ 08:38:37 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | ..."Objevil jsi nové slovo, kterým nahrazuješ jednou svou osobu a jednou své srdce."...
Srdce a osoba ( přesněji osobnost) k sobě patří, nejsou to dvě různé věci, které by šly nějak rozdělit či oddělit, ale obě vyjadřují stejnou identitu osoby.
A pokud by se ti tvým trkáním ve tvé hlavě konečně rozbřesklo a ty jsi toto základní pochopil, možná bych se od tebe i nechal potrkat. :-)
Kvalita osoby (charakterizovaná srdcem) se samozřejmě měnit může, nelze ale vyměnit lidské srdce za jiné! Toto biblické spojení vyjadřuje kvalitativní změnu s člověkem, která je dílem výhradně Boha - na rozdíl od zvyšování kvality lidského srdce vzájemnou spoluprací člověka s Bohem díky dobrým skutkům, které pro něho nebeský Otec připravil. (Ef 2,10)
Jsem to tedy pořád já, Standa, ale můj život nyní patří Kristu, protože mu ho svobodně dávám a Jím svůj život naplňuji.
Ale Bůh mi mé srdce nesebere, protože ho k ničemu nepotřebuje (je to jeho dar člověku a Bůh své dary nebere zpět) - naopak potřebuje, abych srdce měl pořád já, Standa - právě k tomu, že jedině srdcem mohu vztah s Bohem prožívat a naplňovat.
..."Už tedy nežiji já, ale žije ve mne Kristus."...
Přestaň konečně bezmyšlenkovitě papouškovat a zamysli se!
Tak ty ještě žiješ, nebo už nežiješ?
Já osobně žiji spolu s Kristem - ale nikoli tak ideálně, jak to zní, ale s chybami, s "mezerami" v mém předsevzetí, které je poznačováno mými lidskými slabostmi. Proto se musím neustále k Bohu v pokání navracet. On mi odpouští a já se jej učím tím více milovat (komu bylo více odpuštěno, více miluje - Lk 7,47).
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Katolíci a os (Skóre: 1)
Vložil: tele v Čtvrtek, 03. září 2015 @ 18:10:23 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) |
Nu, Stando, já sice nejsem teolog
ani filosof a vůbec ne psycholog, ale osoba pro mne není přesněji osobnost
a vůbec ne srdce. Do tvých teologických či filosofických půtek se tedy rozhodně
nevydám, takže nějaký rozbřesk z ničeho ode mne nečekej.
Osoba pro mne je jednoduše člověk
jedinec. A srdce je uvnitř v člověku, a je to jeho vnitřní JÁ.
Podobně jako s tělem, když
bije srdce těla, pak tělo žije a přestane-li bít, pak přestane žít i tělo, tak žije-li
to vnitřní JÁ, pak žije člověk, a přestane-li žít to vnitřní JÁ, umře i člověk.
Důležitý je tedy život, který je v srdci, v tom vnitřním JÁ.
Stando na rozdíl od tebe, který
píšeš: Jsem to tedy pořád já, Standa, ale můj život nyní patří Kristu, protože
mu ho svobodně dávám a Jím svůj život naplňuji.
Já to mám poněkud jinak: Jsem to
tedy pořád já, tele, ale nyní život, který žiji, už není ze mne, protože jsem zemřel,
ale je Jeho - nyní On žije ve mně, a tedy já žiji ve víře v Něho. Mé tělo má
svůj život v krvi, ale já mám život v Kristu. Mé tělo zhyne, avšak já
budu žít, neboť můj život je skryt v Kristu.
A proto ti znovu budu papouškovat
a trkat tě stále stejným písmem, ať se ti rozbřeskne: :o)
Nežiji už
já, ale žije ve mně Kristus. Život,
který nyní žiji v těle, žiji ve víře v
Syna Božího, který si mne zamiloval a vydal sebe samého za mne.
A poskytnu ti i další písmo:
To pověděl a potom jim řekl: „Náš přítel Lazar usnul; ale jdu, abych ho
probudil.“ Učedníci mu řekli: „Pane, spí-li, bude v
pořádku.“ Ježíš však mluvil o jeho smrti, zatímco oni si
mysleli, že mluví o přirozeném spánku. Tehdy jim Ježíš řekl
otevřeně: „Lazar zemřel. A kvůli vám se raduji, že jsem tam
nebyl, abyste uvěřili. Pojďme k němu.“ Tomáš, řečený
Didymos, řekl svým spoluučedníkům: „Pojďme i my, ať spolu s ním zemřeme!“ Když Ježíš přišel, shledal, že Lazar je již čtyři dny v hrobě. Betanie byla blízko Jeruzaléma, vzdálena asi patnáct stadií. Mnozí z Židů přišli k Martě a Marii, aby je potěšili ve smutku pro jejich bratra. Když Marta uslyšela, že Ježíš přichází, vyšla mu vstříc; Marie seděla v
domě. Marta Ježíšovi řekla: „Pane, kdybys byl zde, můj
bratr by nezemřel. Ale i nyní vím, že o cokoli bys Boha požádal, Bůh ti to dá.“ Ježíš jí
řekl: „Tvůj bratr vstane.“ 24Marta mu řekla: „Vím,
že vstane při vzkříšení v poslední den.“ Ježíš jí řekl: „Já
jsem vzkříšení i život. Kdo věří ve mne, i kdyby zemřel, bude žít. A každý, kdo žije a věří ve mne, jistě nezemře na věčnost. Věříš tomu?“
A třeba i další:
Kdo nalezne (svou duši),t25
ztratí ji; a kdo ztratí (svou duši)t25 kvůli mně, nalezne
ji.“ t25 tzn. svůj život / sebe
Stando, Bůh ti tvé srdce nesebere, to jistě ne. Klidně si ho
nech.
Také píšeš: nelze
ale vyměnit lidské srdce za jiné! Toto biblické spojení vyjadřuje
kvalitativní změnu s člověkem, která je dílem výhradně Boha.
Já odpovídám, znovu se pleteš. Názorně a
obrazně: I to fyzické srdce člověka lze vyměnit, že? Tělo člověka, jemuž ono srdce
„dosluhuje“, umírá viď? A kdyby jeho srdce nebylo vyměněno, zemřel(o) by. Takže
když mu odeberou jeho srdce, bude mrtev, pokud nedostane srdce někoho jiného.
Ale když mu transplantují srdce z jiného těla, bude žít (když se
transplantace povede a to srdce bude bít). To nové srdce mu tedy dává nový
život z rukou chirurga. A během té operace se ono tělo (člověk) nikam
neztratil(o), ale spal(o), onen člověk během operace nezemřel, ale stále žil. Ale
nyní má život díky srdci jiného člověka a díky chirurgovi (jistě celému tomu
týmu). Ale to jeho původní srdce bylo z jeho těla vyndáno a zemřelo. Tak
zemřelo to původní srdce z těla člověka, co mu před tím dávalo život
(oživovalo ho). A kvalita (když už o ní píšeš) toho původního umírajícího srdce
byla znatelně horší než toho nového. Tělo zůstalo zachováno, ale jeho srdce
bylo vyměněno. A po výměně onoho srdce, to tělo už by nemělo dělat mnohé z
toho, co dříve dělalo, ale může také dělat i mnohé z toho, co dělat už nemohlo.
A transplantace toho srdce není dílem toho umírajícího člověka, ale onoho
chirurga (a kolektivu).
Takže, Stando, zamysli se. Lidské srdce lze
vyměnit za jiné. Těžce nemocné umírající srdce lze ještě po nějakou dobu
udržovat na živu a s ním i to tělo, ale bez nového srdce to tělo zahyne.
Abys mohl získat nový život potřebuješ nové srdce. Probuď se, kdo spíš, vstaň z mrtvých,
a zazáří ti Kristus!
tele
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Katolíci (Skóre: 1)
Vložil: oko v Pátek, 04. září 2015 @ 09:38:40 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Já tě nehodlám nijak mást složitými teologickými výrazy.
Ale ať si to připustíme, nebo ne, tato debata je právě na poli teologickém.
Jen základy:
Bůh je jedna osobnost s jedním srdcem - však ve třech "osobách".
Člověk je jedna osobnost s jedním srdcem - zdánlivě v jedné osobě - však skutečně jsou "osoby" dvě (duše v těle) - a má - li být věrným Božím obrazem, potřebuje mít to třetí prázdné místo zaplněno Bohem, Boží přítomností v člověku.
Lidské srdce tedy vnímám jako Já celé osobnosti člověka, nikoli jen "osoby" či osoby..
V případě křesťana žijícího s Bohem, je tedy Bůh nedílnou součástí osobnosti člověka (nikoli součástí osoby).
Je nad rozsah komentáře nyní rozebírat, co všechno v člověku umírá a co se rodí, když Bůh zaujme své místo v člověku. Navíc se jedná také i o další duchovní růst při společném životě s Bohem, kdy u člověka v jeho srdci dochází k těm nejvýraznějším změnám.
V principu:
Je - li tvé srdce tvé vnitřní Já - pak si musíš sám odpovědět, zda to jsi pořád ty sám jako osoba, nebo někdo jiný. Pokud bylo tvé srdce vyměněnno, tak už nejsi osoba tele (nebo před výměnou jsi nebyl tele), - pokud však bylo tvé srdce jen uzdraveno Bohem, tak dříve jsi byl osoba tele a i nyní jsi stále osobou teletem. Jen zdravějším, životaschopnějším. Odpověz si, zda o sobě v konečném důsledku rozhoduješ ty sám, nebo někdo jiný.
Neptám se na to, pod vlivem koho řídíš své srdce a jakým směrem, ale ptám se na to, kdo tedy řídí, kdo nyní rozhoduje o volbách tvého srdce. Jsi to ty sám, nebo je to snad Ježíš?
Rozhoduje - li o volbách tvého srdce už dneska Ježíš, coby prý nynější majitel tvého srdce (on žije v tobě, máš život v Kristu), jak je možné, že tvé srdce si klidně i dneska zvolí hřích?
Můžeš na sobě parafrázovat slova apoštola Pavla do omrzení, ale tvůj hřích tě stejně usvědčí z omylu. A probuzení to může být docela tvrdé!
Lidské srdce - mé vnitřní Já - nejde vyměnit za jiné, protože by to znamenalo výměnu jedné osobnosti za docela jinou osobnost.
Ale každého z nás Bůh zavolal našim jménem už v lůně matky a toto jméno sebou poneseme už navěky. To je ta pravá identifikace osobnosti každého z nás!
..."Blaze lidu, který si Hospodin vyvolil za svůj majetek ..."...
Tohle najdeš v Písmu.
Hospodin si vyvolí člověka na základě své svrchovanosti. Ale své vyvolení neuskutečňuje jinak, než právě až se souhlasem majitele srdce - toho každého konkrétního člověka ve vzájemné spolupráci.
Člověk dostal srdce, aby jím mohl milovat.
To srdce je jeho - je to totiž doopravdy on sám jako osobnost člověka! To člověk si musí zvolit svým srdcem milovat. Dostal srdce jen jednou a jen jedno. Záleží jenom na tom, v jakém stavu se ono srdce nyní nachází ...
Je to tedy mé srdce, které jsem dostal.
Kristovým majetkem se stává, když se mu odevzdávám jako Boží obraz (tělo, lidský duch, Duch svatý), když mu ho dávám jako výraz lásky. Naplňuji tak každou další minutu svého života. Však z objektivního pohledu je to stále mé srdce (mé vnitřní Já - to označuje, kdo je nyní skutečným majitelem) - ze svého rozhodnutí dávat Bohu se stává Božím majetkem. Kdybych však upadl do hříchu ke smrti, mé srdce by se mohlo stát zase majetkem také někoho jiného.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Katol (Skóre: 1)
Vložil: tele v Pondělí, 07. září 2015 @ 11:13:42 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Stando,
Ad) Já tě nehodlám nijak mást složitými teologickými
výrazy. Ale ať si to připustíme, nebo ne, tato debata je právě na poli
teologickém.
Jsem jistě rád, že mne nehodláš nijak mást složitými
teologickými výrazy, ale nepodceňuj mě. Co si připouštíš ty, nepřipouštím si
já. Tato debata není vedena pro mne na poli teologickém, nýbrž je vedena na
poli víry a nevíry.
Ad) Je - li tvé srdce tvé vnitřní Já - pak si musíš sám
odpovědět, zda to jsi pořád ty sám jako osoba, nebo někdo jiný. Pokud bylo tvé
srdce vyměněnno, tak už nejsi osoba tele (nebo před výměnou jsi nebyl tele), -
pokud však bylo tvé srdce jen uzdraveno Bohem, tak dříve jsi byl osoba tele a i
nyní jsi stále osobou teletem. Jen zdravějším, životaschopnějším.
Přemýšlím jinak. Jsem osoba
s osobností. Jaká je má osobnost, takovým jsem. Stále jsem tele (nebo
Petr), ale jaké jsem to tele, ukazuje to, co je uvnitř, jaká jsem osobnost.
Stále jsem to já tele, který jsem byl takové tehdejší tele, ale nyní jsem já to
tele, který jsem takový, jaký jsem nyní. Já nynější tele, však už nejsem to
dřívější tele, ač stále jsem to já. To, co se tedy změnilo, (proměnilo,
vyměnilo) není má osoba, ale má osobnost. Nezměnil jsem se já jako osoba, ta
byla uzdravena, ale změnilo se to vnitřní já, které se změnilo, (proměnilo,
vyměnilo). Změna, proměna či výměna charakterizuje zcela zásadní změnu, která
se odehrála v mé osobnosti. Tak
radikální, že jaký jsem dříve byl, už nyní nejsem, a jaký jsem nyní, dříve jsem
nebyl. A přesto jsem to stále já, osoba stejná.
Ad) Odpověz si, zda o sobě v konečném důsledku rozhoduješ ty sám, nebo
někdo jiný.
Neptám se na to, pod vlivem koho řídíš své srdce a jakým směrem, ale ptám se na to, kdo tedy řídí, kdo nyní rozhoduje o volbách tvého srdce. Jsi
to ty sám, nebo je to snad Ježíš?
Na tyto otázky vůbec není složité odpovědět. V konečném
důsledku o sobě samém nerozhoduji já sám. Nejsem pánem života a smrti. Kdyby
tomu tak bylo, milost Boží a také Jeho spravedlnost by vešla vniveč. Platí
přeci: „Smiluji se, nad kým se smiluji a slituji se, nad kým se slituji. Nezáleží tedy na tom, kdo chce, ani na tom, kdo se namáhá, ale na Bohu,
který se smilovává“. Ty se sice neptáš, pod vlivem koho nyní řídím své srdce a
jakým směrem, ale ptáš se na to, kdo tedy řídí, kdo nyní rozhoduje o volbách mého
srdce a zda jsem to já sám, anebo je to Ježíš, ale nějak si asi neuvědomuješ,
že sisi tou položenou otázkou odpověděl vlastně sám. Nemohu řídit své srdce já
sám, když na něj má kdosi svůj vliv. Mohu jej řídit pouze sám, pokud na něj
nikdo nemá žádný vliv. Já se tedy rozhoduji, ale nikoliv sám, ale pod vlivem
toho, kdo na mé srdce působí. Chybí tomu ale něco zásadního. Zásadní vliv na mě
má jen ten, komu důvěřuji, komu naslouchám, koho poslouchám, komu se tak i
podřizuji. Pokud tak nečiním, dotyčný na mne nemá žádný vliv. Ty píšeš o
vztahu. Jistě, ale vztah bez důvěry je také jakýmsi vztahem, že. Je to pak
vztah, který se nezakládá na důvěře, ale nedůvěře; nikoliv na poslušnosti a
podřizování se druhému, ale na neposlušnosti a vzdoru. Poslouchám-li tedy a
činím to, co chci jen já sám v rozporu, co chce ten druhý, pak jsem vůči
němu v oponentuře. Když tedy mám něco učinit, vždy se jedná o to, že se
rozhoduji pod něčím vlivem. Je-li mé
srdce ovlivněno Ježíšem, pak hříchu neučiním; je-li ovlivněno hříchem, pak
činím hřích. Tak se zjevuje, jestli Kristus vírou v mém srdci přebývá, či
nikoliv. Zda Kristu věřím, či nikoliv. Zda jsem Kristův či nikoliv. A já tedy
na svých rozhodnutích poznávám, kdo vskutku řídí mé srdce, zda je to Kristus
nebo je to hřích. Zda je to má stará osobnost, nebo ta nová. A jistě – jaká je
má osobnost – mé srdce – toková jsem já osoba. Už jsem ti dříve psal, že já
jsem nikdy nepřestal existovat, ale já jsem přeci jen zemřel, a také jsem
z mrtvých vstal k životu věčnému.
Ad) Rozhoduje - li o volbách tvého srdce už dneska
Ježíš, coby prý nynější majitel tvého srdce (on žije v tobě, máš život v
Kristu), jak je možné, že tvé srdce si klidně i dneska zvolí hřích?
Můžeš na sobě parafrázovat slova apoštola Pavla do omrzení, ale tvůj hřích tě stejně
usvědčí z omylu. A probuzení to může být docela tvrdé!
Zajisté – jestli rozhoduje o volbách
mého srdce už dneska Ježíš, pak si mé srdce jistě nemůže zvolit hřích. Píšu
zřetelně – AMEN! A proto si také mé srdce hřích nevolí, jestliže věřím Kristu a
žiji vírou v Syna Božího, který si mne zamiloval a sám sebe za mne vydal.
Své tělesné sklony tedy umrtvuji a uvádím je do poslušnosti. Kdo je však
v moci hříchu, podlehne jim. Pakliže někdo hřeší, ještě vskutku
s Kristem nebyl zcela ukřižován, a nežije z víry v Něho. Zjevuje
se, že ještě nezcela s Kristem umřel, a že Kristus ještě nezcela žije
v Něm a život svůj nežije ve víře v Syna Božího.
Proto znovu tě trkám: „Jsem
ukřižován spolu s Kristem, nežiji už já, ale žije ve mně Kristus. A život,
který zde (v těle) žiji, žiji ve víře v Syna Božího, který si mne
zamiloval a vydal sebe samého za mne.“
A já v to věřím. Jestli věřím,
tedy nemohu hřešit. Pakliže nevěřím, hřeším. Pakliže žije Kristus skrze víru
v mém srdci, pak už nemohu žít já, ale On ve mně. Věřím-li, tedy On ve mne
žije. Věřím-li, tedy mé srdce patří Jemu. A tak si vždy opakuji –
S Kristem jsem byl ukřižován. Nyní už nežiji já, ale On ve mně. On je můj
život, žiji-li ho vírou v pravdě toho, co vyznávám. Nic složitého.
Zhřešil-li bych, víru i svého Pána bych zapřel. A tak nemohu vědomě hřešit a
nehřeším, jestli Jemu věřím! Nelze činit něco, čemu nevěřím, když vím, že tomu
nevěřím.
A tak jasně a zřetelně parafrázuji
na sobě slova apoštola Pavla do neomrzení. A hřích mne vskutku usvědčuje
z omylu, když bych ještě po těch letech hřešil vědomky. A víra je vědomá.
Takže, pokud víš, co je špatné a činíš to, pak ve tvém srdci Ježíš nepřebývá,
nepatříš Jemu a nevěříš Mu. Jestli víš, co je dobré a nečiníš to, jsi na tom
stejně. Cokoliv není z víry, je hřích. A je to ten hřích ke smrti. Prosím
tedy za ty, kdo nevědí, co činí, ale ti, kdo vědí, a stejně činí, ač vědí, jsou
ve vzdoru a proti Bohu. Já nerozlišuji hříchy ke smrti jako ŘKC. Takže pokud si
volíš to, co je hřích; víš, že je to hřích; a nemáš nic na svou omluvu. Pokud
tedy si takto svobodně hřích volíš, pak jsi zřetelně vinen, a jestli neučiníš
pokání a vskutku neuvěříš, nebude o tobě platit Pavlovo: že jsi byl
s Kristem ukřižován a zemřel jsi a že nyní On žije v tobě a nyní
život, který žiješ, žiješ vírou v Něho. Proto si tvé srdce klidně volí
hřích, že Kristu nepatří.
Ad) Lidské srdce - mé vnitřní Já - nejde vyměnit za jiné, protože by to
znamenalo výměnu jedné osobnosti za docela jinou osobnost.
Ale každého z nás Bůh zavolal našim jménem už v lůně matky a toto jméno sebou
poneseme už navěky. To je ta pravá identifikace osobnosti každého z nás!
Ano, a AMEN, že by to znamenalo
výměnu jedné osobnosti za jinou! A přesto v jedné a též osobě. Jestli se
řekne pak: hle to je ten Standa bezbožník či Standa spravedlivý Kristův; to
zaleží na tom, jaká je tvá osobnost. Jaké je tvé srdce, takový jsi ty.
Ad) Hospodin si vyvolí člověka na základě své svrchovanosti. Ale své vyvolení neuskutečňuje jinak, než právě až se souhlasem majitele srdce - toho každého
konkrétního člověka ve vzájemné spolupráci.
Člověk dostal srdce, aby jím mohl milovat.
To srdce je jeho - je to totiž doopravdy on sám jako osobnost člověka! To
člověk si musí zvolit svým srdcem milovat. Dostal srdce jen jednou a jen
jedno. Záleží jenom na tom, v jakém stavu se ono srdce nyní nachází
Hospodin si vyvoli ve své
svrchovanosti, aby jeho milosti a darované spravedlnosti došli ti, kdo
v Něho věří. (A kdo věří v Něho, také se mu důvěřuje! Kdo věří
v Něho, musí mu věřit!) To bych jako spolupráci neidentifikoval.
Spolupráce vyžaduje práci obou stran. Já nic pro to neučinil, ale uvěřil jsem.
To je důvěra, nikoliv práce. Nejde o souhlas tím, aby On mne mohl spasit, ale o
důvěru, že to učinil v Kristu. Člověk jistě dostal srdce, aby jím mohl
milovat, ale aby jím volil koho bude milovat a rozhodovat se koho bude milovat?
Tak takové srdce fakt nemám. Jestli miluji, pak miluji a má láska je opravdová.
Jestli věřím, pak věřím, a má víra je opravdová. Nerozhoduji se k tomu,
buď má láska a víra je v mém srdci, anebo není. Jestli se pro lásku a víru
musím rozhodovat, pak to není láska a víra ze srdce, ale od někudy jinud ji do
toho svého srdce musím dostat, že. Proč bych se měl rozhodovat pro něco, co už
je v mém srdci a je jeho součástí?
Ad) Je to tedy mé srdce, které jsem dostal.
Kristovým majetkem se stává, když se mu odevzdávám jako Boží obraz (tělo,
lidský duch, Duch svatý), když mu ho dávám jako výraz lásky. Naplňuji tak
každou další minutu svého života. Však z objektivního pohledu je to stále
mé srdce (mé vnitřní Já - to označuje, kdo je nyní skutečným
majitelem) - ze svého rozhodnutí dávat Bohu se stává Božím majetkem. Kdybych
však upadl do hříchu ke smrti, mé srdce by se mohlo stát zase majetkem také
někoho jiného.
Hm, samotného by mne zajímalo, jak se
chceš Kristu vydat jako Boží obraz, jako výraz své lásky. Jak se asi staneš
Božím obrazem, co pro to musíš učinit. A jaké je tvé srdce - tak to vskutku
ukáže, kdo je jeho pravým majitelem, a také to, jaký je jeho nositel. Hm, tvé
srdce může být tedy majetkem někoho jiného?
Tak ještě jednou neomrzeně trkám:
„Jsem ukřižován spolu s Kristem, nežiji už já,
ale žije ve mně Kristus. A život, který zde (v těle) žiji, žiji ve víře
v Syna Božího, který si mne zamiloval a vydal sebe samého za mne.“
tele
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: K (Skóre: 1)
Vložil: oko v Úterý, 08. září 2015 @ 09:31:58 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | ..." V konečném
důsledku o sobě samém nerozhoduji já sám. Nejsem pánem života a smrti. "...
Já se tě přece ptal na cosi docela jiného: kdo je autorem tvých jednotlivých rozhodnutí v životě? Kdo za ně nese odpovědnost? Není to snad i u tebe tvé srdce?
..."Jestli se
řekne pak: hle to je ten Standa bezbožník či Standa spravedlivý Kristův; to
zaleží na tom, jaká je tvá osobnost. Jaké je tvé srdce, takový jsi ty."...
Celou tu dobu říkám nahoře to samé: Výraz "Výměna srdce" se vztahuje ke stavu celé osobnosti, popisuje stav osobnosti, ve které se člověk (osoba) nachází. Lidské srdce totiž přesahuje samotnou osobu a zahrnuje do sebe i veškeré společenství osoby. Markantně je to vidět u Boha - tři osoby ve vztazích, však s jedním srdcem Boha.
U člověka nám to splývá, neuvědomujeme si, že osoba je člověk sám, kdežto osobnost člověka tvoří také tři subjekty ("osoby") ve vztazích - tělo, lidský duch a Duch svatý. V případě padlého člověka je to pak společenství těla, lidského ducha a zlého ducha.
"Výměna srdce" se tedy vztahuje ke kvalitativnímu skoku stavu osobnosti člověka. Je to o to složitější, že se zde nejedná jenom o zvýšení kvality vztahů, ale také o samotnou kvalitativní změnu důstojnosti člověka na Boží dítě z pouhé milosti Boha.
..."Já nic pro to neučinil, ale uvěřil jsem."...
Takže nakonec jsi učinil. Uvěření je lidským krokem (podporovaným milostí Ducha svatého), je odpovědí člověka na Boží zavolání.
Jiní třeba dostali to samé co ty a přesto neuvěřili.
..."Jestli se pro lásku a víru
musím rozhodovat, pak to není láska a víra ze srdce, ale od někudy jinud ji do
toho svého srdce musím dostat, že. "...
Rozhodnutí pro lásku je vždycky komplexní, je do něj zapojeno srdce i vůle. Rozhodnutí srdce musí být doprovázeno i potvrzením vůle - já chci milovat právě takto a právě toho. Je to podobné jako v manželství - a tím se liší právě zamilovanost od skutečné lásky.
..."Jsem ukřižován spolu s Kristem, nežiji už já,
ale žije ve mně Kristus. A život, který zde (v těle) žiji, žiji ve víře
v Syna Božího, který si mne zamiloval a vydal sebe samého za mne."...
Podobně jsem argumentoval už Willymu:
V doslovném smyslu: "Nežiji už já sám pro sebe,
ale žije ve mně Kristus a žiji tedy nyní plně pro realizaci Božího
plánu v mém konkrétním životě a v ustavičné spolupráci s
Bohem.. "
Je zde tedy přítomna vděčnost Bohu za záchranu, je zde přítomno vědomí mé malosti před Bohem. Spoluprací to však nazývám proto, že se jedná o vzájemný vztah dvou svobodných osobností, o neustálé vzájemné vydávání ve svobodě rozhodnutí se takto vydávat.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Katolíci a os (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Neděle, 06. září 2015 @ 22:33:50 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Jsem to tedy pořád já, Standa, ale můj život nyní patří Kristu, protože mu ho svobodně dávám a Jím svůj život naplňuji.
Stando, psal jsi: logicky nemůžeš dávat, co ti nepatří, ale jenom to, co máš, co pevně držíš v ruce a co je nesporně tvoje. Jenom to můžeš někomu dávat, někomu to opravdu věnovat.
Psal jsi to dokonce boldem.
pak píšeš "Křesťan si je vědom, že mu život nepatří, sám si ho přece nedal - dostal ho od Boha a je pouze jeho správcem."
Jak tedy prosímtě můžeš svůj život dávat Kristu, když ti nepatří? |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Katolíci (Skóre: 1)
Vložil: oko v Pondělí, 07. září 2015 @ 09:04:39 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | ..."Jak tedy prosímtě můžeš svůj život dávat Kristu, když ti nepatří? "...
Jako správce nakládám se svěřeným majetkem, jako by mi patřil - a budu se z toho zodpovídat.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Katol (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Pondělí, 07. září 2015 @ 18:50:59 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Jako správce nakládám se svěřeným majetkem, jako by mi patřil - a budu se z toho zodpovídat.
Snad už jsem tě tedy pochopil.
Tvoje srdce máš ty sám, pevně ho držíš ve své ruce, jsi jeho majitel a dáváš tedy tvé srdce průběžně Bohu a ženě.
Tvůj život nemáš ty sám, ten nedržíš pevně v ruce, nejsi jeho majitel, jen správce, Bohu tedy tvůj život vydat nemůžeš, ale budeš se ze tvého života zodpovídat jako správce.
Jak je to s tvým tělem? Jsi majitel tvého těla, držíš ho pevně v ruce a můžeš tvé tělo vydávat, nebo jsi jen správce a nemůžeš ho tedy Bohu vydávat?
Jako správce nakládáš se svěřeným majetkem, jako by ti patřil?
Když "nakládáš se svěřeným majetkem, jako by ti patřil", o čem jsi to tedy psal ve vedlejší diskuzi, jak jsi psal " Mezi správcem a majitelem je podobný rozdíl, jako mezi nádeníkem za mzdu a Dobrým pastýřem"? Zdůraznil jsi tehdy boldem, že "Nádeník tedy utíká, protože je nádeník a nezáleží mu na ovcích.". To jsi tedy nepsal o tobě? Nebo se tvůj postoj od 21. srpna už v této věci změnil, protože ti k tomu pomohla tato diskuze a už chápeš, že mezi správcem a majitelem není podobný rozdíl jako mezi nádeníkem za mzdu a dobrým pastýřem?
Pokud ano, tak by to byl dobrý výsledek diskuze a mohl bys pochopit, že když nejsme majitelé, ale správci, nechováme se jako nájemníci za mzdu.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: K (Skóre: 1)
Vložil: oko v Čtvrtek, 10. září 2015 @ 09:07:27 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | ..."Bohu tedy tvůj život vydat nemůžeš, ale budeš se ze tvého života zodpovídat jako správce."...
Co jsi to zase vyplodil za zvrácenost?
A proč bych jako správce nemohl vydat svůj život Bohu? Co mi brání "investovat" svěřenou hřivnu právě tímto směrem do Božího "fondu"? Nebrání mi vůbec nic - jako mi i nebrání v mé svobodě volby zvolit třeba i jakoukoli jinou variantu - třeba i hřivnu zakopat. Proto na mé volbě coby správce oné hřivny záleží ...
Na světě žije mnoho lidí, co své hřivny raději zakopali a Boha neznají!
Toníku,
tvoje žena je tvá - ale není tvým majetkem. Také tvoje děti jsou tvé (a dokonce je mezi vámi nerovnost v autoritě) - přesto ani ony nejsou tvým majetkem.
Je zajímavé, že toto chápeš a uznáváš, ale o svém vztahu s Bohem už tvrdíš opak.
I s Bohem žijeme náš vztah v nerovnosti autority a jsem jeho dítě - přesto nejsem z principu Božím majetkem - úplně stejně, jako není tvým majetkem žádné tvoje dítě.
Pokud se chci stát Božím majetkem, lze tak jenom v rovině vztahu svobodné volby dobrovolného vydání se Bohu za služebníka, za otroka.
Tak nějak podobně, jako třeba zmiňoval Unshaken o misionářích, kteří se dobrovolně vydávali do otroctví, aby mohli jiným otrokům přinášet Krista.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Čtvrtek, 10. září 2015 @ 09:46:44 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Co jsi to zase vyplodil za zvrácenost? A proč bych jako správce nemohl vydat svůj život Bohu? Co mi brání "investovat" svěřenou hřivnu právě tímto směrem do Božího "fondu"?
Tuhle hloupost jsi vyplodil ty, ne já. Já si samozřejmě takové hlouposti nemyslím.
Platí ještě co jsi psal?
Platí stále, že nemůžeš dávat, co ti nepatří, ale jenom to, co máš, co pevně držíš v ruce? Platí stále, že tvůj život ti nepatří, že jeho majitelem je Bůh a nedržíš ho pevně ve své ruce?
Nebo už je jedno z toho jinak?
Nebo ses, jako vždy, zamotal do svých smyček jak oponuješ evangeliu a tomu jednoduchému faktu, že křesťané nejsou majitelé svého života, ale jsou jeho správci?
Pokud u tebe platí oboje a 1. nemůžeš dávat, co ti nepatří, ale jenom to, co máš a 2. tvůj život ti nepatří, že jeho majitelem je Bůh, tak jak by se ti mohlo stát, že bys mohl Bohu vydat svůj život, když ti nepatří a nemáš ho pevně v ruce?
I s Bohem žijeme náš vztah v nerovnosti autority a jsem jeho dítě - přesto nejsem z principu Božím majetkem - úplně stejně, jako není tvým majetkem žádné tvoje dítě.
No, to máme jinak a už jsem ti to psal.
A tobě to vyhovuje tak jak to máte? Aha. Já zapoměl, že některé otázky jsou pro tebe tabu.
Pokud se chci stát Božím majetkem, lze tak jenom v rovině vztahu svobodné volby dobrovolného vydání se Bohu za služebníka, za otroka.
To jsem rád, že jsi to pochopil!
Snad už tedy nebudeš statečně oponovat tvým výmyslům, do kterých se ti převrací evangelium a tvému virtuálnímu světu, co sis vytvořil jak nečteš, co ti lidé píší a domýšlís si, co není.
A chceš se stát Božím majetkem? (Snad to zase není otázka, co by pro tebe byla tabu) |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: oko v Úterý, 15. září 2015 @ 07:49:38 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Chci se stávat Božím majetkem z vlastního rozhodnutí se tak dávat - stále znovu a znovu v každém dalším okamžiku.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Katolíci a ostatní (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Středa, 02. září 2015 @ 18:42:37 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | | Ahoj Stando.
Kterého Toníka a který výrok z Izaijáše myslíš? Znáš nějakého Toníka, který bez porozumění cituje vytržený výrok proroka Izaijáše? Mohl bys nás s ním případně seznámit? Ten můj jmenovec by mne zajímal. Napiš nám o něm něco více.
Myslíš třeba tenhle výrok?
Učiň srdce tohoto lidu tučným a jeho uši zacpi a jeho oči zalep, aby očima neviděl a ušima neslyšel a jeho srdce nerozumělo, neobrátil se a já ho neuzdravil.
Ten jsem tu ještě necitoval, natož v souvislosti se znovuzrozením, ale rozumím mu. Ten se netýká těch, kteří Ježíše přijali, ale těch, kteří ho odmítají.
Nebo myslíš tento výrok?
Proto všechny ruce ochabnou a srdce každého člověka se rozplyne.
Nebo snad tento?
Protože se tento lid přibližoval svými ústy a ctili mne svými rty, ale jeho srdce se ode mne daleko vzdálilo - jejich bázeň přede mnou je naučena z příkazu lidí, proto hle, já znovu podivuhodně naložím s tímto lidem, podivuhodně a neobyčejně. A zahyne moudrost jeho moudrých a rozumnost jeho rozumných bude zahalena.
či tento?
Nic nevědí a ničemu nerozumějí, protože zalepil jejich oči, aby neviděli, a jejich srdce, aby nerozuměli.
To jsou určitě slova k tématu, která jsem tu já uváděl, ale docela jinému tématu než ke znovuzrození.
Co jsi tedy tím tvým výmyslem zase myslel?
Toník
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Katolíci a ostatní (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Úterý, 01. září 2015 @ 16:15:38 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | No, já ne, Stando, to sis mne asi s někým popletl. Kdyby tě zajímalo něco z mého života, tak se místo vymýšlení nesmyslů zeptej.
Na tvou otázku nereaguji, protože je svojí podstatou už zvrácená, předpokládá totiž u mne neexistující (virtuální) stav jakéhosi trvalého neměnného rozhodnutí. To je totiž u každého člověka jen iluze.
Ne, Stando, to určitě moje otázka nepředpokládá: Vím, že jsi takové rozhodnutí neudělal, a že tvoje rozhodnutí jsou zatím jen iluze. Ale je možné, že to předpokládá tvoje domýšlení něčeho, co není.
Měl bych dotaz k tématu rozhodnutí, slova člověka, slibu, smlouvy: Jak vlastně se svou ideologií vydržíš v ŘKC?
V ŘKC například skládají řádové sestřičky nebo řeholníci "věčné sliby" (či "trvalé sliby", "doživotní sliby" jak se jmenují ponovu). Jak se na takovou věc díváš? Také se s nimi bavíš podobně jako s námi a přesvědčuješ je, že takový slib je pro tebe jen "líbivá nábožná fráze" a že tvůj bůh se nad takovým rozhodnutím a slibem jen hořce pousměje?
kde jsi vlastně tu tvou ideologii trvalého nerozhodnutí získal? To učí nějaká skupina v ŘKC? Poku ano, můžeš nám napsat, co je to za lidi, kdo je vede?
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Katolíci a ostatní (Skóre: 1)
Vložil: oko v Středa, 02. září 2015 @ 11:00:42 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | ..."My totiž všichni (včetně tebe) býváme svým předsevzetím i nevěrní.
No, já ne, Stando, to sis mne asi s někým popletl."...
Tak to se Toníku asi považuješ přímo za Boha?
(2 Tim 2,12-13)
Jestliže vytrváme, budeme s ním také kralovat. Jestliže
jej zapřeme, zapře i on nás.
Jestliže jsme nevěrní, on zůstává věrný, neboť nemůže zapřít
sám sebe.
Taky Toníku nemůžeš zapřít sám sebe?
A nebo můžeš? Už snad ani nepřipouštíš, že také ty občas zhřešíš? A co jiného je takový hřích, když ne nevěrnost tvému předsevzetí žít s Bohem?
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Katolíci a ostatní (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Středa, 02. září 2015 @ 18:18:36 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ |
K tvým otázkám.
Tak to se Toníku asi považuješ přímo za Boha?
Ne, neuvažuji jako vy.
Taky Toníku nemůžeš zapřít sám sebe?
Díky Bohu, můžu. A velmi rád.
Už snad ani nepřipouštíš, že také ty občas zhřešíš? A co jiného je takový hřích, když ne nevěrnost tvému předsevzetí žít s Bohem?
To už jsem ti odpovídal mnohokrát. Hřích je otroctví, svázanost, nesvoboda.
Pokud jde o předsevzetí, Stando, uvažuj alespoň někdy trochu logicky: Aby někdo mohl bývat svým předsevzetím nevěrný, jak sis to o něm omylem domyslel z toho, co žijete, musel by si nějaké svoje předsevzetí nejdříve dávat. A já jsem nebyl u zpovědi mnoho let a i jinému podobnému minutí se cíle na nový rok či při podobných příležitostech se vyhýbám.
Dám ti příklad jak znám předsevzetí lidí.
Stav člověka: Lennost, obezita. Cíl: Zhubnout. Předsevzetí: Od nového roku zhubnu. Výsledek: Minutí se cíle: Tedy hřích. Ten to byl totiž od počátku.
Stav člověka: Vztekloun, hrubiján a lhář. Cíl: Nevztekat se, nebýt hrubý a nelhat. Předsevzetí: Už nikdy se nebudu vztekat a lhát Výsledek: Minutí se cíle. Jen co vyjde ze zpovědnice, udělá "pokání" a na parkovišti najde na autě botičku, není jediného hříchu, který by se ho i nadále netýkal.
Hříchu se tedy vyhýbám seč mohu včetně lidských předsevzetí a těžko tedy mohu být hříchu nevěrný, jak sis omylem vybájil. Jediné předsevzetí, které mám a kterému jsme věrný, je to předsevzetí z Božího slova - a za to, že jsem mu věrný, vůbec nemohu.
Toník |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Katolíci a ostatn (Skóre: 1)
Vložil: oko v Čtvrtek, 03. září 2015 @ 09:10:05 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | ..."Taky Toníku nemůžeš zapřít sám sebe? Díky Bohu, můžu. A velmi rád."...
Ty však máš podle tvého tvrzení už tu Boží identitu. Proč ji vlastně zapíráš? proč to děláš? Dává ti to smysl?
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Katolíci a os (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Čtvrtek, 03. září 2015 @ 18:43:55 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Ty však máš podle tvého tvrzení už tu Boží identitu. Proč ji vlastně zapíráš? proč to děláš? Dává ti to smysl?
No, tvoje lži a výmysly o mne a o dalších zde v diskuzi mi dávají smysl: Aby ses vyhnul jednoduchým otázkám na tvůj život a k tématu diskuze a abys skryl tvoje kličkování a psaní jednou tak a podruhé naopak, vymýšlíš si lži o druhých a na ty pak reaguješ a statečně oponuješ tomu, co sis sám vymyslel.
Kdopak ti do hlavy našeptal, že zapírám Boží identitu? Nebyl to ten tvůj host/nájemník, co jsi s ním tak spokojen? Nebo to byla Lež, co vychází z tvého srdce?
Zkus si někdy číst, co píšu a nedomýšlet to, co ti našeptává tvůj nájemník. K tomu, co píšu já, ti rád odpovím a vysvětlím, co žiji a proč.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Katolíci (Skóre: 1)
Vložil: oko v Pátek, 04. září 2015 @ 10:56:19 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Toníku,
jak může ona údajná tvoje "Boží identita" ještě stále hřešit?
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Katol (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Pátek, 04. září 2015 @ 12:59:44 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | | A to sis zase domyslel z čeho a proč, Stando? Jak jsi přišel na to, že "Boží identita může hřešit"? Z tvého uvažování a tvé "svobody hřešit", kterou tu obhajuješ?
Už jsem ti psal, že nežijeme to, co vy a neuvažujeme jako vy? Psal, asi 100x. Přečetl sis to alespoň jednou?
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: K (Skóre: 1)
Vložil: oko v Neděle, 06. září 2015 @ 10:39:38 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Nebylo třeba si nic domýšlet.
To ty jsi o sobě tvrdil, že už máš Boží identitu. A že jsi Božím majetkem.
Na jiném místě zase o sobě tvrdíš, že i ty s touto Boží identitou občas zhřešíš.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Neděle, 06. září 2015 @ 21:05:05 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | | Stando, a nepleteš si mne s někým? Já jsem Toník, píšu tu pod nickem Cizinec a mám tu pouze jeden nick.
|
]
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Pondělí, 07. září 2015 @ 18:34:42 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ |
Kdepak, Stando? Ve tvojí hlavě, kousek za tvou obrazovkou, tam, co sídlí ten host, co se ho nechceš vzdát a odkud vychází všeliká lživé tvrzení a kdejaké výmysly, když se chceš vyhnout odpovědi na otázky po tvém životě?
Pokud si vzpomínám, určitě jsem tu psal, že Ježíš vrací skutečnou identitu člověka. Psal jsem tu, že při definici své identity a svobody se zcela obejdu bez hříchu, že hřích k definici své identity nepotřebuji. Psal jsem tu o tom, že tu identitu, kterou jsme pohřbili ve křtu s Ježíšem, by nechtěl jediný křesťan vracet, že žádného takového neznám.
Psal jsem, že křesťanská identita je identita světla a ne temnoty. Psal jsem že identita člověka není v těle, ale že je v srdci: Jednou tělo pomine, ale identita člověka zůstane. Psal jsem, že výměnou srdce se mění identita člověka, že nám dal Bůh novou identitu (to jsi snad pochopil, když jsi tolik oponoval) a že v církvi se učí všichni lidé tuto identitu, kterou dostali, žít. Psal jsem, že život, který nám dal do srdce Bůh, je naší identitou.
Citoval jsem tu jednoho člověka, který psal, že "Hlavní, základní identitou každého člověka je konečné společenství s Bohem a že tuto hlavní identitu nelze směšovat s žádnou jinou.". Psal jsem, že tuhle identitu ztratili lidé hříchem.
Nespletl sis mne tedy s někým?
Za odpovědi na otázky, co jsem ti dal, děkuji, jsem rád, že ses poslední dny vrátil od osobních invektiv a útoků zase trochu k tématu diskuze a jsi ochoten odpovídat. Když odpovídáš, není těžké tě pochopit a pokud něco nepochopím, zeptám se: To je třeba případ tvého srdce, které vlastníš a držíš ho pevně ty sám ve svých rukou a tvého života, který zase vůbec nevlastníš, ale jsi jen správce či tvé opozice proti tomu, když tu píšeme o rozhodnutí člověka.
To jsem četl, Stando.
Budu rád když i tam odpovíš, jestli ti někdy nějaké předsevzetí bylo k něčemu užitečné a dáš nějaký praktický příklad ze tvého života. |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: oko v Úterý, 08. září 2015 @ 10:26:17 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | ..."My totiž všichni (včetně tebe) býváme svým předsevzetím i nevěrní. (řekl jsem já)
No, já ne, Stando, to sis mne asi s někým popletl. Kdyby tě zajímalo
něco z mého života, tak se místo vymýšlení nesmyslů zeptej."...
Neodevzdal jsi před léty svůj život Kristu?
Podle tvého vyjadřování usuzuji, že jsi o tom přesvědčen. - No a to je jedno ze tvých předsevzetí.
Podobně jiné tvé předsevzetí předtím bylo, že jsi svůj život vydal Královně nebes.
To už u tebe dnes neplatí. Tomuto někdejšímu svému předsevzetí odevzdat svůj život Královně nebes jsi se už dávno stal nevěrným. Souhlasíš, nebo nesouhlasíš?
Odevzdal jsi před léty svůj život Kristu.
Jakou mám záruku, že zítra nebudeš tomuto svému předsevzetí podobně nevěrným, jako v tom prvním případě?
A není snad každý hřích tebou spáchaný nevěrností Kristu?
Předsevzetí je rozhodnutí vůle jít určitým směrem, vykročit. Je rozhodnutím lidského srdce dát se vybranou cestou.
Bez takovéhoto rozhodnutí člověk neudělá žádný smysluplný krok.
Nepleť si to stále s novoročními předsevzetími "zhubnout", či "přestat kouřit".
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Úterý, 08. září 2015 @ 17:07:55 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | | Stando, to je zajímavé, co všechno si dokážeš o mne vybájit z tvé fantazie aby ses vyhnul jednoduchým otázkám na tvůj život.
Ano, před lety jsem odevzdal svůj život Kristu. Nedělal jsem si při tom ani před tím žádná předsevzetí, jak sis omylem vybájil z toho, co ty žiješ a jak ty uvažuješ. Těžko jsem tedy mohl být něvěrný nějakému svému předsevzetí, když jsem žádné předsevzetí neměl, to by ti měla dát logika. Mám tedy záruku i jistou do budoucna, že nemohu být svým předsevzetím nevěrný, když není čemu.
Stejně tak jsem nikdy před tím neměl předsevzetí odevzdat svůj život Královně nebes, těžko bych tedy mohl být nevěrný něčemu, co nebylo.
A já tu také nejsem ten, kdo si plete rozhodnutí a předsevzetí.
A pokud by tě zajímalo něco z mého života, z reality mého života, tak se místo bájení tvé fantazie zeptej.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: oko v Středa, 09. září 2015 @ 08:45:24 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Pokud jsi před léty odevzdal svůj život Kristu, bylo to tím samým způsobem tvým rozhodnutím, jako už předtím bylo tvým rozhodnutím, kdy jsi zase odevzdával svůj život královně nebes - zasvětil jsi svůj život královně nebes - takže dneska netvrď, že jsi jí ho neodevzdal!
Každé takové lidské rozhodnutí je logicky zároveň i předsevzetím.
Nedával jsi přece svůj život Kristu, aniž bys to do budoucna nezamýšlel i dodržovat, naplňovat, následovat Krista - či snad ano? A co jiného toto odevzdání života Kristu tedy je, než předsevzetí člověka žít nadále svůj život s Kristem?
A daří se ti to úplně dokonale? To asi těžko, to bys už nikdy nesměl zhřešit!
Jakékoli lidské rozhodnutí do budoucna se nazývá předsevzetím a člověk ho ve své slabosti vždycky více či méně poruší..
..."V ŘKC například skládají řádové sestřičky nebo
řeholníci "věčné sliby" (či "trvalé sliby", "doživotní sliby" jak se
jmenují ponovu). Jak se na takovou věc díváš? Také se s nimi bavíš
podobně jako s námi a přesvědčuješ je, že takový slib je pro tebe jen
"líbivá nábožná fráze" a že tvůj bůh se nad takovým rozhodnutím a slibem
jen hořce pousměje?
kde jsi vlastně tu tvou ideologii trvalého nerozhodnutí získal? To učí
nějaká skupina v ŘKC? Poku ano, můžeš nám napsat, co je to za lidi, kdo
je vede? "...
Už jsem to sice už vysvětloval, ale zopakuji ti to.
Vrať se znovu na začátek tohoto komentáře, kde na tvém vlastním příkladě ukazuji na "relativitu" tvého někdejšího rozhodnutí, kdy jsi před léty dal svůj život Kristu a stejně i dneska pořád hřešíš. Jsi tím v důsledku nevěrný svému někdejšímu rozhodnutí dávat se výhradně Kristu.
(podobně jsi nevěrný i svému někdejšímu rozhodnutí (v rovině předsevzetí) ve svém zasvěcení pro královnu nebes).
Není tedy žádná "skupina v ŘKC" ani mimo, tohoto si je vědom každý střízlivý křesťan, že je slabý a hříšný, nevěrný svým rozhodnutím (předsevzetím).
Proto při každém takovém slibu prosí Boha, aby mu byl v plnění záměru nápomocen. Na Bohu jsou postaveny všechny tyto sliby řeholníků, kněží a biskupů. Bůh se nad jejich nadšením pro něho, nad jejich vírou v něho hořce neusmívá - naopak má z toho radost. Chvíle hořkosti přicházejí až v okamžiku, kdy jsou lidé tímto svým slibům nevěrní.
Vždycky, když začneš mluvit o "vlastním definitivním rozhodnutí", vzpomeń si na své někdejší "definitivní" zasvěcení se královně nebes.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Středa, 09. září 2015 @ 18:48:28 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | ... takže dneska netvrď, že jsi jí ho neodevzdal!
Díky za radu, Stando. To nebudu tvrdit, jako jsem to nedělal doteď.
Každé takové lidské rozhodnutí je logicky zároveň i předsevzetím.
Zase další tvoje motanina. Samozřejmě, že není.
Nedával jsi přece svůj život Kristu, aniž bys to do budoucna nezamýšlel i dodržovat, naplňovat, následovat Krista - či snad ano?
To se ptáš, abys to zjistil?
Nezamýšlel jsem v té době nic do budoucna. Kdybys někdy místo domýšlení četl mé příspěvky, věděl bys, že jsem byl tehdy na konci života, žádné "budoucno" jsem před sebeou neměl, těžko jsem tedy mohl něco zamýšlet do budoucna.
A co jiného toto odevzdání života Kristu tedy je, než předsevzetí člověka žít nadále svůj život s Kristem?
No, já jsem ti to několikrát psal. Přečetl sis to alespoň jednou? Psal ti to tu i Bylina. Psal ti to i Rosmano.
Jakékoli lidské rozhodnutí do budoucna se nazývá předsevzetím a člověk ho ve své slabosti vždycky více či méně poruší..
Stando, když si podle libosti předefinuješ pojmy jak se ti to při tvých serpentýnách hodí, tak samozřejmě vznikají takovéhle nesmysly. S dovolením budu používat pojmy tak, jak jsem zvyklý a nebudu si na rozdíl od tebe - i nadále plést předsevzetí a rozhodnutí.
Vrať se znovu na začátek tohoto komentáře, kde na tvém vlastním příkladě ukazuji na "relativitu" tvého někdejšího rozhodnutí, kdy jsi před léty dal svůj život Kristu a stejně i dneska pořád hřešíš. Jsi tím v důsledku nevěrný svému někdejšímu rozhodnutí dávat se výhradně Kristu.
Takže opět místo odpovědi na mé otázky po tvém životě opět nějaké tvoje výmysly o mne.
Ne, Stando, neuvažuji jako vy a nežiji to, co vy.
Pleteš se tedy, už po mnohé.
(podobně jsi nevěrný i svému někdejšímu rozhodnutí (v rovině předsevzetí) ve svém zasvěcení pro královnu nebes).
V rovině předsevzetí? No to ani náhodou, když žádné nebylo. V rovině rozhodnutí? No, to už vůbec ne! Tomu byla první nevěrná Královna nebes, když utekla před jménem Ježíš a o to, co jsem jí vydal, už nestála, když tam byl Ježíš.
Na Bohu jsou postaveny všechny tyto sliby řeholníků, kněží a biskupů. Bůh se nad jejich nadšením pro něho, nad jejich vírou v něho hořce neusmívá - naopak má z toho radost.
O čem jsi to tedy tedy psal v diskuzi vedle, když jsi napsal, že " tvoje "definitivní rozhodnutí" pro Boha jsou Bohu jen tak pro hořké pousmání - trvají totiž jen do doby, kdy znovu zhřešíš."? Ty znáš tam u vás jiné definitivní rozhodnutí, než věčné sliby či manželství? Jaká rozhodnutí jsou tomu vašemu "bohu" jen pro hořké pousmání?
O jakých tvých konkrétních "definitivních rozhodnutích co mívají jepičí život" jsi to psal? To sis asi tehdy popletl skutečné "rozhodnutí" a "předsevzetí" ze zpovědi, ne?
Proč tedy váš papež povzbuzuje k definitivním rozhodnutím pro Boha, když, podle tebe, "definitivní rozhodnutí mívají jepičí život" ve ve tvém životě "jsou jen iluze" (což si omylem promítáš do života druhých)?
Víš snad něco víc, než papež?
Můžeš k tomu něco napsat z tvého/vašeho života a ne si zase vymýšlet nesmysly o mne?
Vlastně: Udělal jsi ty někdy v životě nějaké opravdu trvalé, neměnné, definitivní rozhodnutí, nebo opravdu platí, že je to v tvém životě jen iluze, jak jsi psal? To jsi opravdu nikdy v životě nepoznal nic jiného, než rozhodnutí, které má jepičí život?
Vždycky, když začneš mluvit o "vlastním definitivním rozhodnutí", vzpomeń si na své někdejší "definitivní" zasvěcení se královně nebes.
No, jejej! Dobrá rada, kterou mi ani nemusíš dávat. To si vzpomenu vždycky, rád a s velkou vděčností!
Když si vzpomenu na královnu a celý ten její ansámbl co jsme žili, jsem moc vděčný za světlo, život a pokoj, který máme v Pánu Ježíši Kristu a jsem moc rád, že na rozdíl od hříchu a temnoty, která je pomíjívá, je život s Bohem věčný.
Vždycky, když si vzpomeneš na Královnu nebes a její slzavé údolí, tak si vzpomeň, Stando, že vzpoura proti Bohu, hřích a jeho otroctví nejsou věčné, definitivní, jednou pominou a nebudou, dřív nebo později. Na rozdíl od Spásy, která je věčná.
Toník |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: oko v Čtvrtek, 10. září 2015 @ 09:19:21 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Toníku.
Připadá mi, že míváš takové stavy duchovní křeče, že už ti rozum nebere....
Vrať se znovu na začátek tohoto komentáře, kde na
tvém vlastním příkladě ukazuji na "relativitu" tvého někdejšího
rozhodnutí, kdy jsi před léty dal svůj život Kristu a stejně i dneska
pořád hřešíš.
Jestliže dneska zhřešíš - Jsi tím v důsledku nevěrný svému někdejšímu rozhodnutí
dávat se výhradně Kristu.
Na tomto tvrzení není co k nepochopení, je jasné.
Jen Bůh je věrný svým slibům - lidé jsou nevěrní. I tehdy, když své sliby myslí upřímně a když se je usilují dodržovat. Protože však věrnosti sami nejsme schopni, Bůh se nám nabízí za společníka životem, abychom toho schopni (alespoň po většinu času) byli.
Papež dobře dělá, že povzbuzuje lidi k trvalému definitivnímu rozhodnutí pro Boha - protože jenom tak (s Boží pomocí) člověk dokáže alespoň částečně být věrným.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Čtvrtek, 10. září 2015 @ 10:04:42 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | | Na tomto tvrzení není co k nepochopení, je jasné.
Stando, tvoje lži, které si o mne vymýšlíš, aby ses vyhnul jednoduchým otázkám na tvůj život, a píšeš je pak do diskuze, není složité pochopit. Rozum mi bere do čeho se zamotáváš, samozřejmě i tuším, proč se vyhýbáš otázkám na tvůj život a neodpovídáš na ně a proč si místo toho vymýšlíš lži o mne. To nic nemění na tom, že to jsou lži, které vycházejí z toho, co žiješ a jak uvažuješ ty a ne z toho, co žijeme my. Omylem tvůj život a uvažování přičítáš mne. A já ti mnohokrát psal, že nežiji to, co ty a neuvažuji jako ty: A ty máš tu drzost tvé lži o mne neustále dokola opakovat.
Jinde v diskuzi píšeš, že "V tomhle konfliktním způsobu nemíníš dál pokračovat." a přitom dál znovu a znovu v tomtéž tvém konfliktním způsobu pokračuješ. Tedy opět tvé divadlo: Pokrytectví. Tvoje předsevzetí jsou tedy opravdu jepičí.
Co kdybys tedy v tomto konfliktním způsobu opravdu dále nepokračoval a napsal něco o tobě, o tvém životě, tvých postojích k tématu?
Takže zpět k tématu a k otázkám. Pro přehlednost je očísluji.
Papež dobře dělá, že povzbuzuje lidi k trvalému definitivnímu rozhodnutí pro Boha - protože jenom tak (s Boží pomocí) člověk dokáže alespoň částečně být věrným.
1. Takže existuje - podle tebe - něco jako "defininitivní rozhodnutí", nebo papež povzbuzuje pouze k jakési "iluzi", která je - podle tebe - nereálná?
A - máš li tu svobodu - odpověz na položené otázky, na tvůj život, místo toho, aby sis zase začal vymýšlet nesmysly a lži o mne nebo abys mi drze a neomaleně znovu a znovu přičítal jakési hloupé uvažování tvého života. A kdyby tě zajímalo něco z mého života, třeba o mé Spáse, o tom, jaká rozhodnutí jsem udělal, o tom, zda jsem jim věrný či byl jsem, tak se místo domýšlení nesmyslů podle toho, co žiješ ty, zeptej. |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: oko v Středa, 16. září 2015 @ 08:01:28 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Když jsem se tě v minulosti na něco zeptal, velmi často jsi mi jen vyhýbavě odpověděl protiotázkou, jestli prý, kydž mi odpovíš, mě to bude zajímat.
Tomu říkám pokleslá diskuse!
Zrovna tak, jako je pokleslé a pohodlné nazývat do omrzení neustále toho druhého lhářem.
Na tvé otázky je v mých předešlých komentářích už vysvětlení ( a to dost podrobné), ohledně hříchu, který je nevěrou našim "pevným a definitivním " rozhodnutí - nemohu za to, že to tam nevidíš.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Středa, 16. září 2015 @ 09:13:03 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Když jsem se tě v minulosti na něco zeptal, velmi často jsi mi jen vyhýbavě odpověděl protiotázkou, jestli prý, kydž mi odpovíš, mě to bude zajímat. Tomu říkám pokleslá diskuse!
Proč je to pro tebe pokleslá diskuze, když chci vědět, zda tě odpověď opravdu zajímá?
Pro mne je důležité, zda tě odpověď zajímá. Když vidím, že si nečteš co o sobě či o křesťanech píšu a místo toho si o mne vymýšlíš nesmysly a hlouposti podle toho, co ty sám žiješ, tak chci vědět, jestli tě fakt zajímá, na co se ptáš. To, co žijeme, tě totiž zjevně nezajímá: Kdyby tě to zajímalo, přečetl by sis to v mých příspěvcích a neopakoval o mne stále dokola tvoje lži a výmysly. A přitom jsem ti mnohokrát psal, že nežiji, to co ty a neuvažuji jako ty.
Na tvé otázky je v mých předešlých komentářích už vysvětlení ( a to dost podrobné), ohledně hříchu, který je nevěrou našim "pevným a definitivním " rozhodnutí - nemohu za to, že to tam nevidíš.
No, já je tam vidím. Jen pochop zase ty, že žiješ a popisuješ něco, co je mi cizí, vzdálené, nechce se mi ani věřit, že bys to myslel vážně, proto se tě podrobně ptám na to, zda skutečně žiješ to, co popisuješ.
Jestli jsem tedy dobře pochopil tvé "odpovědi" ve kterých mi omylem do mého života domýšlíš to, co žiješ ty sám, tak jsi v životě nikdy nepoznal a nezažil žádné trvalé, definitivní rozhodnutí. Takové rozhodnutí je ve tvém životě jen iluze. Žádné definitivní rozhodnutí jsi tedy zatím neudělal. Děláš jen rozhodování, jakési provizorium, kdy jedou jsou věci tak a jindy jinak, ve stylu "jedeš do Prahy a v půli cesty se rozhodneš, že to otočíš na Bratislavu". Pochopil jsem tě dobře v těchto věcech, co žiješ?
Podle své situace a toho, co žiješ se zřejmě domníváš, že ani žádné definitivní rozhodnutí neexistuje, že takové rozhodnutí není možné. Pochopil jsem dobře tvé odpovědi v této věci?
"Definitivní rozhodnutí pro Boha" jsou pro tvého boha jen na hořké pousmání, protože - podle tebe - neexistují a vždycky jakékoliv rozhodnutí může zrušit hřích a jeho "svoboda", hřích, který je mocnější než tvůj bůh. Pochopil jsem dobře tvé odpovědi v této věci?
"Rozhodnutí" si pleteš s "předsevzetím", nerozlišuješ mezi nimi, jsou to pro tebe ty samé pojmy (možná podobně, jako sis před lety pletl a zaměňoval pojmy pokání a lítost). Pochopil jsem tě dobře?
Toník
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Katolíci a ostatní (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Středa, 02. září 2015 @ 18:18:41 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | | Stando, prosím tě, jak se ti stane, že v tvé "diskuzi" odpovídáš na nějaký příspěvek a nevšimneš si ani jedné otázky, kterou jsem ti položil v příspěvku, na který odpovídáš? To si čteš jen první dva řádky? To by asi odpovídalo tvým reakcím.
Psal jsi tady, že už jsi něco jako učitel v ŘKC. Jak tedy učíš v ŘKC: Učíš o rozhodnutí to, co učí váš papež, nebo učíš, že definitivní rozhodnutí je jen iluze? Co třeba říkáš lidem, kteří jdou do manželství, také u nich propaguješ tvou trvalou "svobodu hřešit"? Co třeba říkáš na manželskou smlouvu, na rozhodnutí lidí vstoupit do manželství a slib? Jsou to pro tebe jen "prázdné řeči"? Co třeba tvoje děti: Jak jsi je vychovával? Také tak, jak tu propaguješ a říkal jsi jim, že trvalé rozhodnutí je jen iluze?
Od koho vlastně máš tohle tvé učení, co tu propaguješ? Proč se vyhýbáš v diskuzi otázkám a neodpovídáš?
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Katolíci a ostatn (Skóre: 1)
Vložil: oko v Čtvrtek, 03. září 2015 @ 08:47:50 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Toníku,
neodpovídám (či odpovídám se zpožděním) jednak z nedostatku času, ale hlavně proto, když je zjevné, že odpovídat je zbytečné.
Člověku s pokřiveným srdcem - navíc přesvědčenému o jeho vlastní dokonalosti (v Bohu) a ve spárech virtuálního náboženství nic vysvětlit nelze.
Psal jsem kdysi, že nyní už jsem ve věku, že bych už měl být spíš učitelem, než žákem.
Ty, ve své pokřivenosti mysli i srdce jsi z toho vyrozuměl: "Psal jsi tady, že už jsi něco jako učitel v ŘKC."
Učení, co zde obhajuji, je možno si ověřit na adrese: http://www.katechismus.cz
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Katolíci a os (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Čtvrtek, 03. září 2015 @ 18:39:12 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Učení, co zde obhajuji, je možno si ověřit na adrese: http://www.katechismus.cz
Jasně, opět místo otázek úhybný manévr a osobní invektivy a výmysly o mne z toho, co ty sám žiješ. Možná sis nevšiml, že jsem po tobě nechtěl abys mi něco vysvětloval, ale položil jsem ti jednoduché otázky a chtěl jsem, abys na ně odpověděl.
Mohl bys mi dát přesnější souřadnice kde se to učení o tom, že člověk vlastní sám sebe, či o tom, že rozhodnutí je iluze, o trvalém rozhodování a nerozhodnutí, vyskytuje v tom vašem katechismu?
Myslíš například paragraf 1269, "Když se stal pokřtěný údem církve, už nepatří sám sobě, nýbrž tomu, který pro nás zemřel a vstal z mrtvých"?
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Katolíci (Skóre: 1)
Vložil: oko v Pátek, 04. září 2015 @ 12:08:25 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | ..."Blaze lidu, který si Hospodin vyvolil za svůj majetek ..."...
Tohle najdeš v Písmu.
Hospodin si vyvolí člověka na základě své svrchovanosti.
Ale své vyvolení neuskutečňuje jinak, než právě až se souhlasem majitele srdce - toho každého konkrétního člověka ve vzájemné spolupráci.
Člověk dostal srdce, aby jím mohl milovat.
To
srdce je jeho - je to totiž doopravdy on sám jako osobnost člověka! To
člověk si musí zvolit svým srdcem milovat. Dostal srdce jen jednou a
jen jedno. Záleží jenom na tom, v jakém stavu se ono srdce nyní nachází
...
Je to tedy mé srdce, které jsem dostal.
Kristovým
majetkem se stává, když se mu odevzdávám jako Boží obraz (tělo, lidský
duch, Duch svatý), když mu ho dávám jako výraz lásky. Naplňuji tak
každou další minutu svého života. Však z objektivního pohledu je to
stále mé srdce (mé vnitřní Já - to označuje, kdo
je nyní skutečným majitelem) - ze mého rozhodnutí dávat Bohu se stává i Božím majetkem (ve sdílení). Kdybych však upadl do hříchu ke smrti, mé srdce by se
mohlo stát zase majetkem také úplně někoho jiného. Ale majetkem také jen ve sdílení - má osobnost se svým srdce zde stále je, stále existuje.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Katol (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Pátek, 04. září 2015 @ 13:06:11 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Ale své vyvolení neuskutečňuje jinak, než právě až se souhlasem majitele srdce - toho každého konkrétního člověka ve vzájemné spolupráci. ... Dostal srdce jen jednou a jen jedno. Záleží jenom na tom, v jakém stavu se ono srdce nyní nachází ...
Noname, jeden z vás, vedle psal: " mnoho lidí rádo používá všichni ale myslí tím hlavně sebe nebo jen skupinu lidí kolem sebe." To je myslím na tyhle tvoje slova velmi výstižná replika.
A já ti ho určitě neberu, Stando. Pokud ti vyhovuje tvé srdce, ze kterého vychází lež, smilstvo, závist a kdejaký jiný hřích a mermomocí ho obhajuješ a chceš si tuto tvou identitu udržet, nebudou ti ji brát ani křesťané, ani Bůh. |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Katolíci a ostatní (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Úterý, 01. září 2015 @ 16:16:37 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | My hříšníci máme jméno (konkrétně) po Kristu, protože on je Beránek, který snímá naše hříchy.
A co je to to "hříšníci"? To jméno máte vy po kom? |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Katolíci a ostatní (Skóre: 1)
Vložil: oko v Čtvrtek, 03. září 2015 @ 09:05:35 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Hříšníci se nazýváme proto, že nedokážeme žít a zcela nikdy nehřešit.
Protože jsme si této své slabosti vědomi, uvědomujeme si také, že lékem na ni je ustavičná Boží přítomnost v lidském srdci. Že neustále potřebujeme jak to své srdce, tak také Boha v něm!
A neustále jako hříšníci potřebujeme také postoj pokání ze hříchů.
Kdybychom hříšníky nebyli, logicky bychom pokání k ničemu nepotřebovali.
Naše srdce je darem od Boha (k tomu, abychom se mohli ve vztahu vydávat - a Bůh své dary nebere zpět). Lidské srdce je totiž určeno k životu s Bohem - umožňuje takto žít.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Katolíci a ostatní (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Úterý, 01. září 2015 @ 16:19:16 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Stando, občas se mi stane, že ti nerozumím. Jeden takový příklad nastal teď, když říkáme, že nepatříme sami sobě, ale Kristu. Pro tebe je to teď "hloupá rádobyzbožná řečička".
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Katolíci a ostatní (Skóre: 1)
Vložil: oko v Čtvrtek, 03. září 2015 @ 09:23:44 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | ..."Křesťan si je vědom, že mu život nepatří, sám si ho přece nedal - dostal ho od Boha a je pouze jeho správcem"...
Toto je vyjádřením křesťanského vztahu víry. Uvěření je vždycky až výrazem svobodného rozhodnutí člověka, obdržený dar víry "rozbalit" a správně použít. To už je lidským krokem podporovaným v rozhodnutí Duchem svatým, lidskou odpovědí na Boží dar víry.
Je to tedy už popisem křesťanského vztahu, popisem prožívání víry.
Neznamená to ovšem, že majitelem mého srdce je Bůh, poněvadž lidské srdce je Božím darem člověku. Nynějším majitelem svého srdce je tedy člověk a on má svobodu své srdce ve vztahu vydávat. Přesto, že člověk své srdce Bohu a bližním vydává, nepřichází o něj, naopak jeho srdce mohutní a je vztahem s Bohem posilováno.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Katolíci a ostatní (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Čtvrtek, 03. září 2015 @ 20:50:02 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Neznamená to ovšem, že majitelem mého srdce je Bůh, poněvadž lidské srdce je Božím darem člověku. Nynějším majitelem svého srdce je tedy člověk a on má svobodu své srdce ve vztahu vydávat.
Chápu. Tohle tedy máte hodně jiné, než my. Náš život patří Bohu a patří mu celý: Právě proto, že jsme mu ho vydali. Nebo vrátili, co Bohu patří, jak se to vezme.
Psal tu kdysi také: " Nikdo nejsme vlastníky svého života. Život je dar, který nám byl propůjčen jen na nějaký čas a pak budeme muset z něho skládat účty. Ať se nám to líbí, nebo ne. Jak můžeme tvrdit, že svůj život vlastníme, když ho nemáme v moci? Nikdo z nás si nedokáže život prodloužit ani o jedinou hodinu."
To ještě stále platí, nebo se tvá situace od té doby změnila?
Jestli to stále platí, a dobře ti rozumím, tak život ti nepatří, patří Bohu, nejsi jeho vlastníkem. Srdce ti naopak patří, jsi jeho vlastníkem.
To, čemu říkáš "srdce" tedy není součástí toho, čemu říkáš "život"? Nebo jak se stane, že ti život nepatří, nemůžeš tvrdit, že ho vlastníš, ale o srdce vlastnit můžeš a můžeš tvrdit, že ho vlastníš?
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Katolíci a ostatn (Skóre: 1)
Vložil: oko v Pátek, 04. září 2015 @ 11:40:58 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | ..." Náš život patří Bohu a patří mu celý: Právě proto, že jsme mu ho vydali."...
Každým svým dalším hříchem popíráš pravdivost (realitu) takového sebejistého tvrzení o sobě.
..."Nikdo nejsme vlastníky svého života.
Život je dar, který nám byl propůjčen jen na nějaký čas a pak budeme
muset z něho skládat účty. Ať se nám to líbí, nebo ne. Jak můžeme
tvrdit, že svůj život vlastníme, když ho nemáme v moci? Nikdo z nás si
nedokáže život prodloužit ani o jedinou hodinu."...
Pozemský život je skutečně darem, který nám byl propůjčen jenom dočasně, na omezenou dobu - naplnit totiž Boží plán se světem a sám vnitřně uzrát pro nebeské království.
Liské srdce, které reprezentuje osobnost každého jednotlivého člověka nám bylo také dáno od Stvořitele darem - ale je darem už navždycky, napořád.
Jsme to my sami v jakémkoli stavu - je to naše identita.
Jedná se tedy o docela jiný dar, než je dar dočasného pozemského života, a byl nám dán jako nezbytný nástroj k tomu, abychom vůbec dokázali vzájemně sdílet vztahy..
Na jedné straně vztahu já - na druhé straně vztahu Bůh.
Na jedné straně vztahu já - na druhé straně vztahu ty....
Jak to, že člověku, který je o sobě přesvědčen, jak že on sám přetéká dary Ducha, musím vysvětlovat takovou triviálnost?
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Katolíci a os (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Pátek, 04. září 2015 @ 13:17:08 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Každým svým dalším hříchem popíráš pravdivost (realitu) takového sebejistého tvrzení o sobě.
Stando, nelži zbytečně, ať zase nemusíš ke zpovědi.
Jak to, že člověku, který je o sobě přesvědčen, jak že on sám přetéká dary Ducha, musím vysvětlovat takovou triviálnost?
Zkus si uvědomit, že ti nevidím do hlavy, nejsem ani věštěc, ani jasnovidec ani nemám jiný podobný "dar" co dává bůh, který své děti vychovává nemocemi. Nemůžu tedy vědět, co vše sis ve tvé hlavě ty vymyslel a jaký svět sis tam ty stvořil, dokud to nenapíšeš, nesdělíš nám tvé myšlenky.
Pozemský život je skutečně darem, který nám byl propůjčen jenom dočasně, na omezenou dobu - naplnit totiž Boží plán se světem a sám vnitřně uzrát pro nebeské království.
Takže rozumíš, že náš život patří Bohu, nejsme jeho majitelé, ale správci? Nebo je to pro tebe stále ještě "fráze" a "prázdná, rádobyzbožná řečička"?
Pokud tomu rozumíš, tak stejně tak je to s naším životem po smrti těla: Ani ten se nijak neliší, i ten patří Bohu. Nemáme nějaké dva životy, jeden "dočasný", "omezený", který patří Bohu a my jsme správci a jeden docela jiný věčný, který by Bohu nepatřil a my bychom byli majitelé.
Máme jeden život, věčný život, který patří Bohu a na kterém smrt těla nic podstatného nemění.
Pozemský život je skutečně darem, který nám byl propůjčen jenom dočasně, na omezenou dobu - naplnit totiž Boží plán se světem a sám vnitřně uzrát pro nebeské království.
A už jsi Stando ty sám vnitřně uzrál pro nebeské království? Co kdyby dnes přišla Smrt a její okamžik, přišla ta sklizeň? Byl bys vnitřně dost zralý pro nebeské království? |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Katolíci (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Pátek, 04. září 2015 @ 16:22:07 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | | Stando a když tedy nejsi vlastníkem tvého života, tak ten život tedy nemůžeš dávat Bohu, je to tak?
Svůj dočasný život tedy nemůžeš někomu dávat, někomu opravdu věnovat, protože nesporně není tvůj a nedržíš ho pevně v ruce.
Pochopil jsem tě dobře?
Jak jsi tedy například uzavíral manželství se svou ženou, jak to probíhalo? Když jsi uzavíral manželskou smlouvu, tak to pro tebe byly jen "prázdné rádobyzbožné řečičky", protože jsi dával něco, co jsi tehdy vůbec nevlastnil? Nebo tehdy jsi ještě svůj dočasný život vlastnil, držel ho pevně v ruce?
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Katol (Skóre: 1)
Vložil: oko v Neděle, 06. září 2015 @ 10:44:49 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Své manželce jsem nedával svůj život (co by také s ním dělala?), dával jsem jí své srdce (a stále jí své srdce vydávám).
Svůj pozemský život jsem jí coby jeho správce propůjčil ke společnému užívání podle Božího plánu do doby, než jeden z nás zemře. Pak toto manželství pozemského života skončí.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: K (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Neděle, 06. září 2015 @ 17:55:41 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | | Díky za vyjasnění. Užý chápu, proč nemůžeš rozumět tomu, že jsme vydali svůj život Bohu.
Svůj pozemský život tedy jako správce manželce propůjčuješ. Jak to máš s Bohem? Svůj pozemský život mu taky nemůžeš dát, protože ho nevlastníš, rozumím dobře tomu, co žiješ? Bohu tedy svůj pozemský život taky jen propůjčuješ? Nebo žiješ ještě něco jiného, vzhledem k Bohu? |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: oko v Pondělí, 07. září 2015 @ 08:53:35 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Jsem přece správcem svého života a budu z něj Bohu (skutečnému majiteli) skládat účty.
Nahlédni na podobenství o hřivnách, třeba ti to otevře oči!
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Středa, 09. září 2015 @ 22:24:36 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | | Podobenství o hřivnách znám, Stando, otevřelo mi oči dávno. Proto ti říkám, že křesťané nejsou majitelé, ale jsou správci. Což pro tebe byly "Hloupé, rádobyzbožné řečičky."
Jsem přece správcem svého života a budu z něj Bohu (skutečnému majiteli) skládat účty.
Teď zpět k tobě a tomu, co jsi psal.
Když jsem před nějakou dobou psal, že "Život který žiji však není můj život, ale ten život patří Pánu Ježíši Kristu, který si mne koupil vlastní krví.", napsal jsi na to:
Když tedy ty píšeš: "Nikdo nejsme vlastníky svého života. Život je dar, který nám byl propůjčen jen na nějaký čas a pak budeme muset z něho skládat účty. Ať se nám to líbí, nebo ne. Jak můžeme tvrdit, že svůj život vlastníme, když ho nemáme v moci?" tak to není "libivé zjednodušení" a "nečitelná zkratka sektářského učení", "rádobyzbožné nesmyslů vedoucí k popření rozumové skutečnosti"?
Nebo ty také píšeš "rádobyzbožné nesmysly vedoucí k popření rozumové skutečnosti"?
Nebo jsi za poslední dva roky konvertoval a to, co pro tebe byla před dvěma lety "nečitelná zkratka sektářského učení", je dnes tvůj postoj?
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: oko v Čtvrtek, 10. září 2015 @ 09:27:49 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Pozemský život je svěřená hřivna - skutečným majitelem je Bůh.
Bůh tuto hřivnu svěřil mě, konkrétní osobě, člověku s mým vlastním srdcem.
Majitelem svého srdce jsem já sám (jsem tak samostatná osoba, subjekt schopný sdílet vztah) - podobně jako když dítě dostane čakoládu proto, aby se mělo s čím podělit s rodiči a sourozenci. Aby zažilo radost ze sdíleného vztahu, radost z obdarovávání. Jen dítě svým srdcem svobodně rozhodne, zda tuto darovanou čokoládu sní potajmu samo - protože ji dostalo a nyní je právoplatně jen její - nebo se o ni rozdělí, aby zažilo sdílení.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Čtvrtek, 10. září 2015 @ 10:08:04 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Pozemský život je svěřená hřivna - skutečným majitelem je Bůh.
Takže když já řeknu:
Majitelem mého života je Bůh, já jsem jen správce.
Tak už to pro tebe není " líbivé zjednodušení (plynoucí z nepochopení smyslu Pavlových slov: "Nežiji už já, ale žije ve mě Kristus"), nečitelná zkratka sektářského učení (bezmyšlenkovitě opakovat z původního smyslu povytrhávané - nyní takto vytvořené rádobyzbožné nesmysly) vedoucí k popření rozumové skutečnosti." jako před rokem?
|
]
]
|
|
|
|
