Nevím, zda jste se někdy zajímal o historii církve a církevní otce, obvykle to bývá pro římské katolíky důležité. Zkuste se podívat na toto heslo ve wikipedii, sekci "křesťanství", případně si vyhledat související informace o Justinovi, Ireneovi a dalších k danému tématu nebo stránky pravoslaví, které tuto původní víru uchovalo.  Nebo vyhledat související zdroje k tématu.

  Willy je jen prostý křesťan, který se tolik nevyzná v klikatinách křivolakých životních cestiček, po kterých pobíhají lidé v náboženství, a ani to nepotřebuje: Můžete ho tedy přirovnávat k víře Řeků a Římanů a asi vám nevysvětlí uspokojivě, co žijeme. Pokud najdete stejné vyjádření u Klementa Alexandrijského či Cypriána, snad vám to pomůže pochopit, o čem píšeme.

  Hezký den

  Cizinec.

Bůh se stal člověkem, aby se člověk mohl stát Bohem v životě a přirozenosti, ale ne v Božství. To znamená, že člověk má život a žije životem Boha, díky čemuž má účast na Božské přirozenosti, aby Boha vyjadřoval a v Jeho zastoupení panoval nad celou zemí, neboť za tímto účelem Bůh člověka stvořil - ke svému obrazu podle své podoby (Gn 1:26). Bůh chtěl od počátku na zemi ustanovit své Království s člověkem, který by Jeho jménem kraloval nade vším živým. Ale první člověk - Adam to pokazil. Místo toho, aby jedl v zahradě Eden ze stromu života, jedl ze zakázaného stromu poznání dobrého a zlého. Proto musel přijít druhý nebo poslední Adam - Pán Ježíš Kristus, aby to napravil a umožnil Bohu Jeho původní plán naplnit. Písmo zjevuje, že Kristus je skutečností stromu života - Kdo má Syna, má život. Tohoto Krista zákoníci a farizeové obviňovali z toho, že je přítelem hříšníků, že s nimi jí a pije, na což jim odpověděl, že lékaře potřebují nemocní (hříšníci) a ne zdraví (samospravedliví farizeové a zákoníci). Hříšnici potřebující Lékaře - Krista byli v Jeho přítomnosti rádi, Jeho společnost jim byla příjemná, i když po nich chtěl, aby už nehřešili. Možná se cítili divně a nezaslouženě, jako třeba ten setník, který chtěl, aby Pán uzdravil jeho otroka, když řekl, že není hoden, aby Pán vešel pod jeho střechu, že stačí, když řekne slovo a jeho služebník bude uzdraven.

Jestli víš, že potřebuješ Lékaře, je jedno, jak se cítíš. On ví, jak se cítíš, ale chce tě přesto uzdravit, protože je milostivý a chce ti dát Jeho milost a chce, abys poznal pravdu, která tě vysvobodí ze všech negativních pocitů. Nikdo si Jeho milost nezaslouží ani zasloužit nemůže, ale On ji přesto z lásky udílí těm, kdo Mu věří - milost za milostí.

Tož tak.

Když si my věřící v Krista oblékáme Krista, oblékáme si celého Krista s Jeho lidstvím i božstvím; nelze si obléknout jen "půl Krista" Neoblékáme si totiž jednorozeného Syna, který měl jen božství, nýbrž Prvorozeného Syna, který má božství i lidství.

Vztahy mezi křesťany vyvěrají z Boží lásky, kterou nás Bůh miloval dříve než my Jeho a přikazuje nám, abychom touto Láskou milovali všechny Boží děti a nejen je. Křesťany je možno podle této lásky poznat. Lidé nepoznají křesťana podle víry, ale podle lásky.

Ježíš řekl: „Dávám vám nové přikázání, abyste se navzájem milovali; jako já miluji vás, abyste se i vy navzájem milovali. Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít lásku jedni k druhým.“ 

Tož tak.

  ŘKC považuji za sektu od roku 1054, kdy se na základě vzpoury proti výnosu všeobecného koncilu církve oddělila od jednoty tehdejší církví. Přesné datum dd/mm ani mm/dd vám bohužel neřeknu, protože ho zpaměti neznám.

  Moje odpovědi začínají vždy řádkem číslo nula nadepsaným "Vložil: Cizinec", který následuje těsně za řádkem číslo -1, ve kterém bývá nadpis odpovědi.

  Hezký den.

  Cizinec

Ten verš z Janovy epištoly nehovoří o konkrétním hříchu, jako je třeba cizoložství. Mluví o tom, že je hřích, který není ke smrti a je hřích který je ke smrti. Ty si tam svévolně dosazuješ své smyšlenky. Ježíš jasně říká, že všechny hříchy mohou být odpuštěny, kromě rouhání se Duchu svatému. A rouhání se Duchu svatému není cizoložství ani krvesmilstvo, ale prohlášení, že působení Ducha svatého je z ďábla. Tohoto hříchu se mnozí katoličtí funkcionáři v dějinách dopouštěli, když pronásledovali a zabíjeli skutečné věřící a říkali o nich, že patří ďáblu.

A to jsi v Písmu četl kde, že je Ti to tak samozřejmé? Samozřejmé je to jen pro toho, kdo místo Písma čte řkc katechizmus a klidně bez bázně před Bohem přejímá bludy v něm obsažené.

Kdyby Bůh odcházel z mého srdce, když spáchám hřích, tak kdo by mě vedl k pokání? Kdo by mě napomenul? Kde jsi vzal takový nesmysl? V Písmu nic takového není. Duch Kristův, který ve mě přebývá, když spáchám hřích, neodchází, ale jak je psáno v NZ, se zarmoutí a já to poznám tak, že ztratím radost ze života, ztratím obecenství s Bohem, přestanu vnímat jeho lásku a nemám pokoj s Bohem do doby než učiním pokání.

Já opravdu nechápu, jak můžeš jako otec dětí věřit takovému nesmyslu a znovu se Tě ptám: když tvé dítě zhřešilo, tak jsi se urazil a odešel jsi z domu? Přestalo na tu chvíli, než se omluvilo být Tvým dítětem? Byl bych moc rád, kdybys aspoň jednou odpověděl bez vytáček a uhýbání na mou otázku.

.... Vždyť jaký je spolek spravedlnosti s nepravostí a jaké společenství světla s temnotou?

Typický příklad nesprávného používání veršů z Písma. Když si přečteš ten text, do kterého je tento verš zasazen, tak zjistíš, že hovoří o zcela jiném tématu, než o odchodu Boha ze srdce křesťana ve chvíli kdy zhřeší. Hovoří o tom, že nemáme mít nic společného s těmi, co uctívají modly. Znát veršíky z Písma nestačí. Člověk také musí pochopit o čem jsou.