Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: Frantisek100 v Sobota, 06. červen 2015 @ 15:50:24 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) | Už jsem tu snad o sobě psal dost a bylo to akorát zneužíváno a k posměchu. Uvěřil
jsem v Boha v devatenácti letech a stačila
mi k tomu modlitba mých věřících přátel. Bylo to v době, kdy jsem už neměl
rodiče, ale to je jedno. Vlastně tak úplně není jedno, protože v dětství jsem
prožil ponižování a žil tak na okraji té společnosti a v materiální i duchovní
bídě. Ano, byla ve mně i určitá závist. Proč by nebyla, když jsem neměl to, co
jiní? Nešlo to mít, chyběla tu i určitá moudrost a vyšší hodnoty. Kdo však
takové hodnoty kolem mne znal?? Komunistické myšlenky jsou pro takové lidi
lákadlem a nadějí v lepší život. Rodiče
invalidní a svým způsobem od nich nezodpovědné, že mne zplodili v takovém
starším věku a ještě k tomu bez zdraví. Byl jsem tu, vyrůstal a Boha neznal.
Ovšem nikomu z věřících bych se nikdy
neposmíval. Faráře jsem znal jen z pohřbu, které vedly z domu smutku až na
hřbitov. A to ve mně nahánělo strach z kostela a z toho divně oblečeného pána. Co
je to vlastně ta víra? Později jsem si uvědomil, že Někdo mne vedl. Ten Někdo
byl Bůh. Jak jinak si vysvětlit, že z kluka ponižovaného ve školce i později se
stane žák deváté třídy jen s jedinou
dvojkou na vysvědčení, ačkoliv na nižším stupni jsme málem propadal a jedna
pedagožka se vyjádřila o mém přeložení do zvláštní školy. Ano, dokonce jsem
strávil tři týdny na dětské psychiatrii, kde jsem dostával zvláštní bohatší stravu,
abych zesílil a pak bral plegomazin až
pomalu do čtrnácti roků. To mi bylo deset roků a za pět roků jsme se změnil o
sto osmdesát stupňů. Bohužel ponižováním pro mne bylo i to, když se mnou šla
sociálka koupit nějaké oblečení. V malém městě to každý vidí a já se styděl moc a moc a pak jsem to
nechtěl ani nosit. A tak dál. Pak střední škola a rodiče v bolestech umírali. O
tatínka jsem se asi tři týdny staral, ale pak už jsme nemohl a neuměl. Člověk
na okraji společnosti. Tak jsme se cítil. Bůh, nevím myslel jsem si, asi je to
lidský výmysl k utišení duše, kdo ví. Pohřeb maminky byl něco strašného a u
otce šla se mnou třetina třídy. Vida, lidé jsou hodní. Zvou mne na oběd v
neděli, ale já s e stydím. Takhle to nejde. A pak přijmu pozvání od lidí
přibližně ve věku mých rodičů. Jdu se strachem a s obavami, ale když vejdu, vnímám krásnou
atmosféru. Jako bych našel domov. A pak před obědem slyším poprvé životě živý
rozhovor s Bohem, ne básničku, říkanku či mandru. To mne oslovilo a nasměrovalo
k jiným hodnotám. Pak odcházím za několik měsíců na kolej a žiji život mezi
nevěřícími. Poznávám mnohé a stále chci pochopit Boha a víru.. Není to
jednoduché. Víru musím ukrývat a klukům
jsme někdy pro posměch.
Jenže kde je opravdu Bůh ? Chci Bohu rozumět a nechci být
fanatik. I Bůh má logiku. A je tak málo věřících, s nimiž bych si rád popovídal
a více duchovního poznal??!! Je mi dvacet roků, trpím samotou a i když mám nevěřící
kamarády, moc to nepotěší. Akorát si mne dobírají a vedle na pokoji se milují s
dívkami. Franto jsi normální ? Ty nemáš holku? Jak to vydržíš?? A další a další otázky. Ale já tohle nechci. Já
nechci holku jako oni na pár nocí, ale na celý život. Toužím tak mít domov!!!
Trvá to dva roky. I myšlenky na ukončení života se vkrádají,
ale na to jsem slaboch anebo mne Bůh chrání? A pak se stane, že najdu pravou
dívku. To už beru jako Boží dar.
A tady zatím končím. Jsou to kecy a lež ? Ještě jsem plno
toho nenapsal. Každý však zažil i zklamání. Já jsem později zjistil, že není
církev jako církev, že všichni moc a moc hřešíme a že je strašně těžké najít
církev, kde bych byl šťastný. Kde by byla upřímnost a láska a hlavně minimum fanatismu. Měj se hezky.
Omlouvám se Ti a děkuji za Tvoji trpělivost
s takovým člověkem, jako jsem já.A pošli odkaz na stránky, kde hodně dozvím. |
| NadřazenýRe: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Neděle, 07. červen 2015 @ 00:16:15 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Ahoj Františku.
Za to, co jsi prožil se ti určitě nebudu smát. Věřím ti, co o sobě píšeš a vím, že to byl moc bolavý život, je to nadálku cítit ze tvých příspěvků.
Víš že já jsem měl hodné a zdravé rodiče, sice jsem neměl to, co druzí a chodil v tesilkách tam, kde druzí měli džíny a nechápal ostatní kluky, co střídali holky jednu za druhou tak jako ty. I já někdy ve dvacítce málem skončil život a neměl k tomu daleko, jen na té psychiatrii jsem nebyl. A vím, že můj přítel Jiří ve stejném stavu jako já život opravdu skončil.
Hřích je vždycky strašný, devastující, ať už má jakoukoliv podobu.
K té církvi: Vícekrát jsem tu psal, že patřím do církve, která se jmenuje Nová Naděje. Církev je to "nezávislá", nebo taky nedenominační, nejsme součástí denominace Nová naděje ani jiné denominace. Církvím nerozumíme tak, že jsme "jediná pravá církev", ale že na světě je mnoho a mnoho církví, které patří Bohu a jsou pravé, my jsme jen jedna z mnoha z nich. Některé z církví jsou součástí různých denominací či uskupení, jiné ne.
Kdyby tě zajímalo co jsme zač, tak jsme lidi a ti lidi mají život. Zkus si přečíst příběh Marka a Mirka z nedaleké vesnice. Marek je s námi ještě stále v církvi, jeden z nejstarších věřících. Mirek je pak stále v Americe. Můžeš si přečíst příběh Marušky, která se stará o Petra (příběh Petra je jediný pravdivý jen do půlky, Petr se dodnes neobrátil, ostatní příběhy co jsem psal jsou pravdivé, jen pozměněné reálie). Můžeš si přečíst příběh Marcela, který patří spolu se svým strýcem do naší církve, člověka, který pochází z rodiny horníka alkoholika. Snad sem pošlu i jeho pokračování.
Jsou příběhy, které napsat nesmím: Příběhy Martina, který je slepý. Příběh Miluše, která leží čtyři roky v komatu a jejích rodičů, kteří se o ní starají. Příběh cizinky, jejíž život patří Pánu nejdéle a i díky které tu cizinec občas něco napíše o Ježíši a jeho díle a mnoho dalších životů.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: Frantisek100 v Neděle, 07. červen 2015 @ 10:24:45 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Velký dík. Asi to vaše společenství bude hodně požehnané a je to dobře. Přeji vám to. |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Čtvrtek, 11. červen 2015 @ 22:39:47 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Díky, Františku.
My spolu nemáme mnoho společného, ale jednu věc ano.
Když se ke mně dostalo evangelium, také jsem jím pohrdnul jako ty. Přinesla mi ho totiž holka, která se starala o svůj vzhled až moc a na ty jsme se dívali "svrchu". Tehdy jsme tomu rozuměli tak, že člověk (a zvláště žena) má vypadat šedivě, co nejnudněji, uniformě, mírně neudržovaně, to byla pro nás "svatost" a správné "náboženství". Když se někdo maloval, bylo to pro nás pohoršení.
Já byl "věřící" od malička a najednou přišla holka, která byla kdovíco a začala nám říkat, že Ježíš je živý a že změnil její život. Tehdy jsem se zpočátku taky vzepřel a evangelium odmítnul, byl jsem totiž namyšlený na naši "víru". Já jsem přeci roky a roky "hledal boha" a furt nic, jen pokrytectví, temnota a prázdnota a přede mnou stála holka, která "přijala Ježíše" a Bůh se jí dal najít!
To bylo pro mne pohoršení, asi jako pro tebe ten Amík.
Jenže mne tehdy Bůh přemohl svojí láskou, vedl mne a přitáhl mne k sobě, takže jsem taky poznal Boha a mohu s ním žít. Mně moje situace totiž nevyhovovala - žít něco, co není pravda, tvářit se, že mám pokoj a radost a přitom mít temnotu a prázdnotu (tak jak to prožívali i mnozí okolo mne když jsme se bavili a jak občas dávám odkaz na jednu známou osobu) mi prostě nevyhovovalo. Hledal jsem Boha opravdově a opravdově ho potřeboval. Nespokojil jsem se s náhražkami a představami že "až jednou něco možná když to vydržíš".
Ale proč jsi ty dodnes tak zaseklý?
Tobě vyhovuje to, v čem žiješ, je ti v tom dobře, líbí se ti tvoje situace? Jsi rád v tom, v čem jsi? |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: Frantisek100 v Pátek, 12. červen 2015 @ 10:42:32 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Abych Ti to napsal po pravdě, já nenávidím násilí a války.
Dodnes jsme nepochopil tu krutost SZ a dodnes mám pocit, že mnohé ve SZ je
nacionální uvažování Izraelců. SZ a násilí je můj blok. Proto ten Amík se mi
dotknul ne tím, co kázal, spíše se chlubil, než kázal, ale tím, jak lhostejně
přešel kapitolu o tom, jak zabíjel. Zatímco jiní odmítli jít do Vietnamu, on
křesťan tam šel zabíjet a dostal mnoho vyznamenání a velkou hodnost.A pak přijde k nám čecháčkům
a dává najevo, jakou máme malou víru. To je to pokrytectví. To je to, co mne po
roce 89 ranilo a pak další a další jednání křesťanů třeba z AC, adventistů
i jiných. Já jsem člověk chybující a hříšný,
dělal jsem chyby a dělám , ale mám odpor k násilí a válkám. A je smutné
sledovat dějiny křesťanů a vidět, jak také se podíleli na vraždění a rabování a
dnes se to přejde. Kato líci v Chorvatsku, to byla genocida. Ukrývání válečních zločinců rovněž projev pokrytectví
atd. Překvapilo mne, když jsem četl jakýsi náboženský článek od Ericha von
Brauna, jehož V1 a V2 zabily tisíce lidí a on dobře věděl, kdo ty rakety vyrábí
v koncentračních táborech pod zemí a že ti lidé už jsou zaživa mrtví a nikdy neuvidí světlo. A nikdy jsem nečetl,
že by se za vše omluvil. To jsou jevy, které zpochybňují křesťanství a křesťany.
Když jsem pozval do dětského domova věřícího z AC, který tam chtěl oslovit
děti, tak pak ten den přijde do shromáždění a volá, všechny děti přijaly Pána a
všichni Halejuja. Pak druhý den se v DD ptám, co děti a ono nic. Jen takové divadlo a děti na to
nereagují. Tak to zabolí. Proč se lže, proč se nevnímá vše objektivně.
A mohl bych psát dál. Kde je pravá víra a kde jen přetvářka??
Co je Boží a co je lidské? Nepřisuzují lidé svoje hříšné vlastnosti Bohu ? Co
ve SZ je z člověka a co opravdu sděluje Bůh?
Mám tedy malou víru? Asi. V Pána Ježíše věřím. Když
kazatel káže, že Pán Ježíš dával ve SZ rozkazy k válkám, pak prostě
nechápu.
Měj se hezky. Zbytečně Tě trápím a zatěžuji.Prostě žiju i v určitě nejistotě. |
]
|
|