|
Právě je 294 návštěvník(ů) a 0 uživatel(ů) online:
Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde
|
Zaznamenali jsme 120941524 přístupů od 17. 10. 2001
|
| |
Hledání: V pekle
Vloženo Pondělí, 09. březen 2009 @ 17:51:14 CET Vložil: gojim |
poslal cizinec Maruška je zvláštní člověk s osobitým příběhem,
tak jako každý jiný člověk. Do církve přišla v době, kdy byla úplně na dně a
nevěděla co se životem. Občas si povídáme a já obdivuju tu prazvláštní Boží
moudrost, která je nad životem každého člověka. A taky prazvláštní a
neuvěřitelnou laxnost a bezohlednost, která je mezi mnoha zachráněnými lidmi. A
taky se divím míře svobody, kterou nám Bůh dal. A někdy tu svobodu taky nechápu.
S Maruškou si nejvíc povídáme v autě. Naše církev
je poněkud rozlehlá, tak než na některou domácí církev dojedeme, trvá to delší
dobu a když jedeme zpátky, jsme často pěkně zaujatí tím, co se dělo. Jednou
přišel čas i na její život. Už jen útržky budí hrůzu, kousky ze života se
dovídám na přeskáčku.
*****
Když jí bylo dvaadvacet, oběsil se její muž po
roce manželství uprostřed alkoholu na trámě jejich domu a nechal ji na světě
samotnou s ani ne ročním dítětem. Teda nechal samotnou - z toho co vypráví z
krátkého manželství, byla samotná už předtím, Hádky, fyzická i psychycká
likvidace byla na na denním pořádku a ta sebevražda byla zřejmě jen završením
toho týrání.
Další manželství vypadala podobně. V pětatřiceti,
po dalším prodělaném manželství, jí soud sebral podvodem malé dítě. To byla
rána, ze které se už nikdy nevzpomatovala. Její psychika se postupně zhroutila
do malého bodu, kolem kterého se točil život a všechny myšlenky, ve dne, v noci.
Díky tomu dlouhá léta nespala, což rozvrátilo dokonale i její tělo.
Maruška i její první manžel byli komunisti, jak
se říká zarytí komunisti nebo taky komunisti až na půdu. I jejich rodiny byly
takové, paní Závist v nich vládla už několik generací. Závist, neodpuštění a
nenávist v průběhu let zlikvidovaly spolehlivě její srdce a zatemnily jej mysl.
Nebylo divu, měla druhým co závědět, měla co neodpustit a proč nenávidět.
Přesto, když přišla o dítě, byl to pro ní takový
šok, že vyrazila do kostela, aby se šla modlit. Šla tam s představou "pomodlím
se a pánbu mi pomůže". Do kostela chodila docela dlouho, ale odradilo jí
nakonec, že to nemělo žádné výsledky.
Psychická nemoc z prodělaného života byla tak
vážná, že když přišla do církve, byla už přes dvacet let závislá na kombinaci
prášků, která by byla snad pro každého jiného vražedná. Nešla spát aniž by si
"nešlehla" a nevstala bez toho, že by jí podpořila nějaká pilulka. Ve světě
chodila jak ve snách.
Díky nemoci přišla i o svojí práci, jedinou věc,
která ji ještě nějakou dobu držela. Psychiatr napsal posudek, uliční výbor také
a jí zbývaly už jen čtyři stěny domova.
*****
Když jsme takhle jednou jeli autobuskem z církve,
došla řeč i na to, proč měla takový život. "Já to nechápu", začala. "Třeba ten
můj psychiatr, to je tak hluboce věřící člověk! Věděl o mně všechno!
Proč mi nikdy neřekl, že existuje takováhle moc k odpuštění? Proč mi
jen dával přášky?" Maruška totiž krátce předtím dala život Ježíši a dostala tu
zvláštní, neuvěřitelnou moc odpustit, (moc, která kdysi šokovala i mne). Už
několikátý týden žila v neskutečném světě, kdy se budila bez vězení minulosti a
šla spát s pokojem. Ale tohle nemohla pochopit.
Taky včera jsme jeli domů z církve a povídali
jsme si. O pokoji v srdci, o uzdravení z nemocí, o strachu ze smrti, a o tom jak
prchnul ... A v tom Maruška pronesla krátký povzdech: "Škoda, že jsem Ježíše
nepoznala dřív. Jak by ten život asi vypadal?" Maruška je totiž už v důchodovém
věku.
"A jak jsi vlastně uvěřila, Maruško? Kdy jsi se
setkala se svědectvím o Bohu?"
A Maruška vypráví, jak chodila do kostela.
Vlastně nikdy nebyla "nevěřící", vždycky "věděla" že Bůh je. A vzpomíná: "Jednou
se mi stalo, že na nás někdo zazvonil a povídal si se mnou o Bohu. Říkal mi, že
mě Bůh má rád a já jsem mu nevěřila. To bylo ještě v našem starém bytě" A
pokračuje pár slovy. "... Proč já jsem mu tenrát nevěřila?"
"A kde jste to vlastně tenkrát bydleli?" Hlavou
mi bleskla myšlenka.
*****
Je to asi deset let, co jsme se účastnili jednoho
projektu, jmenovalo se to tuším "Nový život 2000". To byla taková naprosto
neduchovní věc, kdy si pár lidí řeklo, že když teda dostali Boží moc ke spasení,
že udělají co bude v jejich silách, aby tuhle moc předali taky jiným lidem. A
tak ve víře že Bůh chce spasit všechny lidi vymysleli projekt.
Bylo to v těžké době, kdy se celá naše země
odvrátila od evangelia k mamonu, půda pro setí Božího semene byla tvrdá a
nehostinná, dveře pro evangelium zavřené a jediné co zbývalo, bylo čekat na
probuzení. Jenže to, že je tak těžká doba jsme naštěstí
nevěděli :-)
Principem projektu bylo rozdat lidem Janovo
evangelium v knize nebo na kazetě nebo film Ježíš a povídat si s nimi o té
Cestě. Chodili jsme sami nebo ve dvou od domu k domu, dali na každé dveře
znamení s popisem a kdo měl zájem, k tomu jsme za týden přišli s knihou nebo
kazetou.
Zvonil jsem u jednoho činžáku, zvonek po zvonku,
pěkně odspoda nahoru, abych se dostal dovnitř. První patro, nic, stejně tak
druhé. Až ve třetím se někdo vyklonil z okna, nějaká paní. Poprosil jsem jí, že
nesu letáky, jestli by mě pustila dovnitř. Nechtělo se jí ven, ale když mě tam v
tom dešti viděla, sešla po schodech a otevřela mi. Šel jsem patro po patru a
dával na kliku letáček, ta paní šla se mnou. Mezi druhým a třetím patrem jsme se
zastavili a já jí vysvětloval, co to dělám.
Na moje slova si nepomatuju, jen na její, kterými
reagovala na slova o Bohu a jeho lásce:
"Mě už nikdo nemůže pomoci, pro mne neexistuje
žádná naděje. Mladý pane, vy jste ještě mladý, tomuhle nemůžete rozumět. Tak
jako mě nikomu neublížili, to se nedá napravit..."
Pomatuju si na tu beznaděj. Taky na to, že je
komunistka a v Boha nevěří. Z těch několika desítek otevřených rozhovorů té doby s lidmi, kteří "sáli" evagelium jak vyprahlá rozpraskaná půda bez deště, si pomatuju
jen dva. A tenhle podivný, s paní v županu, která se bála vylézt z
bytu, uprostřed schodů mezi patry byl jeden z nich.
"Tenkrát jsme bydleli jak se jede k nádraží, v
činžáku na křižovatce. Jde se tam zezadu, co byli elektrikáři. To byla hrozná
doba. Byla jsem pořád doma a bála jsem se lidí. Skoro vůbec jsem nevycházela
ven, byla jsem jen zavřená doma, mezi čtyřmi zdmi pokoje. Když jsem chtěla vyjít
ven, poslouchala jsem třeba hodinu za dveřmi jestli někdo nejde." pokračuje
Maruška a ještě to dál rozvádí, jak to vypadalo.
"Jo, to jste bydleli ve druhým vchodě, ve třetím
patře." říkám jí a vzpomínám, že už mi někdy její manžel říkal, kde bydleli, ale
mě se věci nespojily a tak moc mě to tenkrát nezajímalo, kde
bydleli.
"Jo, tam, znáš to tam, že ano?" Maruška na to a
já přitakávám. "Pomatuji si na toho kluka, byl takový vysoký a hodně slušný,
myslím, že to byl Petr, poznala jsem ho pak v církvi." dodává.
"A nepovídala sis s ním v županu na mezipatře?"
říkám na to.
"Tak on ti to Petr povídal?" diví se Maruška.
Po chvilce rozhovoru jí to ale taky dochází.
Povídáme si pak dál, já teda ne, protože jsem potichu a snažím se prokouknout na
cestu skrz slzy, abychom neskončili ve škarpě, protože Cestu mám nadevšechno
rád.
*****
Nevím, který blázen nebo zloduch vymyslel tezi, že lidi potřebují umřít
na to, aby se dostali do pekla a že potřebují smrt těla na to, aby se dostali
před Boží trůn milosti. Už jsem potkal docela dost lidí, kteří v pekle byli
dlouhá léta a nepotřebovali k tomu umřít a Maruška je jedním z nich.
Peklo může být hned třeba za rohem, za sousedním plotem nebo za zdí
činžáku, za kterou se ozývají nesrozumitelné zvuky. Docela rozumím Kojotovi,
když jsme se v diskuzi bavili, že když se člověk v depresi pověsí a jde rovnou do
pekla, tak si může jenom polepšit.
V bibli je spousta veršů, které mám moc rád. Jedním z nich je část,
kterou si církev nechala zbytečně ukrást:
"A já ti říkám, že ty jsi Petr a na té skále postavím svou
církev a brány pekla ji nepřemohou. Dám ti klíče nebeského království, a cokoli
svážeš na zemi, bude už svázáno v nebi, a cokoli rozvážeš na zemi, bude už
rozvázáno v nebi."
Když církev zaútočí na brány pekel a dobude je,
peklo vydá lidi, které drží. To se stalo na začátku devadesátých let, když jsme
dostali spasení my, to se dělo a děje na mnoha místech světa dodnes. Bolí to a je to
boj, ale je to boj vítězný a hodně užitečný.
|
Podobná témata
|
|
Re: V pekle (Skóre: 1) Vložil: ssns v Pondělí, 09. březen 2009 @ 22:18:19 CET (O uživateli | Poslat zprávu) | Vzácně čověk narazí na nějaký text, ke kterému by hrozně rád něco napsal, ale prostě nenachází slov - začne psát a po prvních pár slovech to smaže, protože vidí, že to není ono, pokouší se znovu a znovu, ale pokaždé maže ... takže jen tolik: Díky.
|
Re: Re: V pekle (Skóre: 1) Vložil: Gojim (gojim@zoznam.sk) v Úterý, 10. březen 2009 @ 09:47:01 CET (O uživateli | Poslat zprávu) ) | ano, ano ... len by som to skor vyjadril tak, ze mi je luto, ze taketo clanky a komentare tu zapadnu medzi tisicmi dalsich ... su proste ludia ktory by toto mali vkladat na samostatny web ... aj ked je to uplne zbytocne, ale navrhujem to na zlatu perlu :-))) |
]
|
|
Re: V pekle (Skóre: 1) Vložil: nula v Úterý, 10. březen 2009 @ 06:42:20 CET (O uživateli | Poslat zprávu) | --Do církve přišla v době, kdy byla úplně na dně a nevěděla co se životem.--
to je časný případ kdy se člověk v takovém stavu stane obětí církevních praktik.Pro nejrůznější církve a sekty ideální kořist. |
Re: Re: V pekle (Skóre: 1) Vložil: Cizinec (velitel@nato.cz) v Úterý, 10. březen 2009 @ 07:41:09 CET (O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Nulo, tys to vystihl. Ty máš vzácné vidění světa a zkušeností, baví mne tvoje příspěvky, ale málokdy na ně reaguju. Žes reagoval na můj článek, udělám vyjímku.
Tohle je trochu problém živých církví, které pokračují v díle Ježíše, že se v nich scházejí takoví lidé. V první církvi, kde jsem uvěřil, bylo tolik lidí s diagnózou "maniodepresivní psychóza" a tolik lidí, kteří před církví procházeli různými ústavy kde bývá člověk až do smrti těla, že mě to až udivovalo.
Nevědět co se životem je dobrý základ pro smlouvu s Bohem, ve které jako křesťané jsme. Pak jsou horší základy, třeba: "potřebuju se pomodlit aby mi pánbůch požehnal".
|
]
Re: Re: Re: V pekle (Skóre: 1) Vložil: nula v Úterý, 10. březen 2009 @ 09:46:08 CET (O uživateli | Poslat zprávu) ) | --Nevědět co se životem je dobrý základ pro smlouvu s Bohem--
spíše s ďáblem,protože ho pak ta nejistota zžírá a nechá se zlákat různými cetkami ,perlu tak nenajde |
]
|
|
Re: V pekle (Skóre: 1) Vložil: oko v Úterý, 10. březen 2009 @ 09:11:52 CET (O uživateli | Poslat zprávu) | Hezké svědectví, díky. Jednu věc chci ale doplnit.
"Nevím, který blázen nebo zloduch vymyslel tezi, že lidi potřebují umřít
na to, aby se dostali do pekla a že potřebují smrt těla na to, aby se dostali
před Boží trůn milosti. Už jsem potkal docela dost lidí, kteří v pekle byli
dlouhá léta a nepotřebovali k tomu umřít a Maruška je jedním z nich."...
Rozdíl mezi peklem zde na zemi a peklem po smrti je zásadní. Z pekla na zemi měla Maruška šanci se dostat a využila ji. Z pekla po smrti to už nejde, tam už zůstává jen beznaděj. Není tedy pravdou, že si člověk polepší.
Podobný rozdíl panuje i ve vztahu k Bohu. I život v milosti můžeme za života ztratit těžkým hříchem.
|
Re: Re: V pekle (Skóre: 1) Vložil: EdPilgrim v Úterý, 10. březen 2009 @ 23:59:16 CET (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Oko, jak rozeznáš těžký hřích od lehkého? Myslíš, že Bůh Hospodin nad lehkým hříchem mávne rukou a poplácá tě po zádech? Nebo u vás třídíte hříchy podle váhy jako brambory?
|
]
Re: Re: Re: V pekle (Skóre: 1) Vložil: Nasinec v Středa, 11. březen 2009 @ 00:18:19 CET (O uživateli | Poslat zprávu) ) | sice nejsem oko ani ucho, ale pomůžu kukadlovi. u nás, totiž v církvi Kristově, se třídí hříchy podle tohoto:
Vidí-li někdo, že jeho bratr se dopouští hříchu, který není k smrti, ať za něho prosí; a Bůh mu daruje život, jestliže nehřešil k smrti. Jest ovšem hřích, který je k smrti; o takovém neříkám, abyste za něj prosili. Každá nepravost je hřích, ale je i hřích, který není k smrti. a dybys nevěděl, vodkáď to je, pak ti poradím že z bible, konkrétyš 1jan 5,16a17
takže ti milej zlatej doporučuju namísto věštění z brambor se vobrátit k bibli, posílíš mír!
|
]
Re: Re: Re: Re: V pekle (Skóre: 1) Vložil: EdPilgrim v Středa, 11. březen 2009 @ 21:55:17 CET (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Nic nového pod sluncem. Tento novozákonní princip také aplikuji. Je tady přece jedno ale. V ŘKC, ale i v některých jiných denominacích, se přece jenom odměřují hříchy jako brambory na krámě. Zbytečně bych to tady nepsal. Totiž třídění hříchů v první vlně se odehrává už ve zpovědnici, kde zpovědník hodnotí "váhu" hříchu a vyměřuje protihodnotu k pokání. Další kolo se koná v hříchopračce-očistci, nebo přeneseně v říši odpustků. Zřejmě jsi předtím nepochopil co jsem měl na mysli.
|
]
|
|
Re: V pekle (Skóre: 1) Vložil: reformovany v Úterý, 10. březen 2009 @ 20:09:20 CET (O uživateli | Poslat zprávu) | O I život v milosti můžeme za života ztratit těžkým hříchem.
R
Když můžeš Oko toto napsat, tak se obávám, že vůbec nevíš, co je to milost. Protože máš očividně na mysli spasitelnou milost, tedy ve své podstatě věčný život, tak si polož otázku:
Co by se muselo stát, aby opravdu obrácený křesťan ztratil věčný život?
Když už někdo z Boží milosti uvěřil v Pána Ježíše Krista, co by ho mohlo přimět, aby své rozhodnutí radikálně změnil a Krista se zřekl? Snad nějaká životní situace? Ale vždyť je psáno:
Ř 8,28 Víme, že všechno napomáhá k dobrému těm, kdo milují Boha, kdo jsou povoláni podle jeho rozhodnutí.
Nebo snad falešné učení? Ale vždyť jsme výše uváděli verš, který ukazuje, že vyvolené není možné svést (Mt 24,24). Nebo si snad někdo myslí, že člověk, který se jeden den rozhodne pro Krista, se o pět let později probudí a jen tak bez příčiny se rozhodne proti Kristu? Pokud by bylo možné, aby se jeden a ten samý člověk rozhodl bez příčiny jinak v čase B, než se předtím rozhodl v čase A, pak jsou lidská rozhodnutí produktem nějakého generátoru náhody. A říká-li se takovému generátoru náhody „svobodná vůle“ a tvrdí-li se, že jí člověk bude mít i v Božím království, tak potom bude možné ztratit spasení i na věčnosti a být pak z ráje uvržen do ohnivého jezera. Více viz: Odpadnout je možné. Ztratit věčný život je nemožné. Věčnost na 5 let? P10
|
Re: Re: V pekle (Skóre: 1) Vložil: oko v Středa, 11. březen 2009 @ 08:18:51 CET (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Ahoj Reformovaný
I když se náš praktický život z víry možná ani tak neliší, takové názory považuji za nebezpečné. Říkám tomu "spát na vavřínech". Vědomí, že už jsem "za vodou", že už se mi nemůže nic stát, je vědomí velmi klamné.
Je - li možné odpadnout, je možné v takovém stavu i ztratit věčný život, pokud zůstáváš v hříchu, který je k smrti.
(1.J 5,16-17) Kdyby někdo viděl svého bratra, jak hřeší hříchem, který
není k smrti, ať se modlí a Bůh mu dá život, totiž těm,
kdo nehřeší k smrti. Je hřích k smrti a neříkám, aby se modlil
za ten.
Každá nepravost je hřích, ale je hřích, který není k smrti.
Souhlasím, že pokud žije člověk v milosti posvěcující, jen těžko spáchá hřích, vedoucí ke smrti. Taková věc se nestává náhle, ale postupným odcizováním, ochlazováním vztahu k Bohu. Nejdříve člověk upadá do hříchů méně závažných a bez pokání a očišťování se jeho svědomí pomalu otupuje. Pak tato hříšná náklonnost přeroste ve hřích smrtelný. Písmo před takovým nebezpečím varuje na mnoha místech.
(Mk 24,12-13) A protože se rozmnoží nepravost, láska mnohých vychladne.
Kdo však vytrvá až do konce, ten bude spasen.
(2. Tm 4,7) Bojoval jsem dobrý boj; běh jsem dokončil, víru jsem zachoval.
(2. Tm 2,12) Jestliže vytrváme, budeme s ním také kralovat. Jestliže
jej zapřeme, zapře i on nás.
Tedy samo Písmo říká, že ztratit věčný život je docela možné.
|
]
Re: Re: Re: V pekle (Skóre: 1) Vložil: Willy v Středa, 11. březen 2009 @ 08:52:40 CET (O uživateli | Poslat zprávu) ) | oko,
hřích k smrti je takový hřích, který vede nevyhnutně dříve či později k zahynutí toho, kdo ho spáchal. Proto je zbytečné se za takového člověka modlit. Ale nejedná se o věčné zahynutí, nýbrž prostě "jen" o smrt těla nikoli ducha. Takový člověk ztrácí věčný život v budoucím věku, tj. ve věku Kristova Království Nebes (tisíciletí), nikoli na věčnost. Tož tak.
willy |
]
Re: Re: Re: Re: V pekle (Skóre: 1) Vložil: oko v Středa, 11. březen 2009 @ 09:34:42 CET (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Willy! Už jsem ti stokrát vysvětloval, že Kristovo království je už dávno tady.
..."hřích k smrti je takový hřích, který vede nevyhnutně??? dříve či později k zahynutí toho, kdo ho spáchal."...
Uvažuj trochu! Kdyby toto byla pravda, zbytečně by Písmo vyzývalo k pokání a obrácení. Nevím, který blázen ti vymyl mozek, ale nadělal hodně škody.
..."Ale nejedná se o věčné zahynutí, nýbrž prostě "jen" o smrt těla nikoli ducha."...
Toto je naprosto nesmyslný závěr. Smrt těla zakusí všichni, spravedliví i nespravedliví, v tom není rozdílu (mimo ty. kteří se dožijí Kristova druhého příchodu, tam to není jisté.) Rovněž vzkříšeni budou všichni, jedni k věčné slávě, druzí k zatracení.
Představa, že po druhém Kristově příchodu zavládne zde na zemi nějaká Kristova monarchie, kterou nevyvolení prospí, je představa dětinská a nebiblická.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: V pekle (Skóre: 1) Vložil: Willy v Středa, 11. březen 2009 @ 11:18:16 CET (O uživateli | Poslat zprávu) ) | oko,
Kristovo Království je nyní pouze v Církvi, nikoli ve světě, který celý leží v tom Zlém (1J 5:19). Budoucí věk bude Královstvím Nebes na celé zemi, protože se království světa stanou Kristovým Královstvím (Zj 11:15).
Už jsem sem mnohokrát psal, že tu nesdílím nějaké své představy, protože žádné své vlastní představy o těchto věcech nemám. Jestli mi nevěříš, že je to tak, jak píšu, počkej si - buď, než ti to Pán také zjeví nebo až do Jeho příchodu a uvidíš, čemu jsem věřil a co ty jsi odmítal. Tož tak.
willy |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: V pekle (Skóre: 1) Vložil: nula v Středa, 11. březen 2009 @ 11:45:00 CET (O uživateli | Poslat zprávu) ) | -Už jsem sem mnohokrát psal, že tu nesdílím nějaké své představy, protože žádné své vlastní představy o těchto věcech nemám--
to skutečně zřejmě ne,máš představy které ti nakukali v nějakém sboru či spíše sektě. |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: V pekle (Skóre: 1) Vložil: oko v Středa, 11. březen 2009 @ 13:57:33 CET (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Willy. Je třeba neztrácet ze zřetele dvě věci:
1.) že mnohé děje, které se ve vidění představují jako hotové, ve skutečnosti nastanou až při posledním soudu.
2.) že smysl správného výkladu nemůže odporovat jiným místům Bible.
(1. J 5,19)souvisí s (J 12,31) Ďábel vládne nad světem, ale Ježíšova smrt osvobodí lidi od jeho tyranie. ("Svět" znamená v NZ lidi od Boha odvrácené a duchovním hodnotám nepřístupné; tvoří jakousi državu ďábla, "vládce tohoto světa". (Srov. 2. Kor 4,3-4; Ef 2,1-12).
Ale absolutním vládcem světa (tedy i ďábla a jeho držav) je Ježíš Kristus. A to už od svého nanebevstoupení. Kristus dopřává zatím andělu zla omezenou moc, aby se osvědčila a vyzkoušela i naše víra.
(Mt 28,18) Ježíš přistoupil, promluvil k nim a řekl: "Je mi dána
veškerá moc na nebi i na zemi.
(Zj 11,15) Tehdy zatroubil sedmý anděl a v nebi zazněly mocné hlasy
říkající: "Království světa se stala královstvím našeho Pána
a jeho Krista, jenž bude kralovat na věky věků!"
Jak tedy rozumět tomuto místu? 1.) "Tisícileté království" ve vidění označuje sice dobu velice dlouhou, ale časově omezenou.
2.) Království na věky věků to tedy není. Toto království není časově omezeno, znamená tedy něco docela jiného.
Význam je tento: Při druhém příchodu Trojjediný Bůh, tedy i Ježíš Kristus se ujme plné vlády nad světem tím, že pokoří a navždy zavrhne zlé a oslaví, na věky oblaží i co do těla dobré. Až toto bude pak království na věky věků.
Takže to, co tu kolikrát píšeš jsou opravdu jen nepodložené představy, buď tvé, nebo někoho jiného, od koho jsi je převzal. Ale jdou proti duchu Písma.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: V pekle (Skóre: 1) Vložil: nula v Středa, 11. březen 2009 @ 11:54:58 CET (O uživateli | Poslat zprávu) ) | --kterou nevyvolení prospí, je představa dětinská a nebiblická.--
nebiblická určitě ne.V Bibli je dobře patrný vývoj představ o posmrtném životě a v určité historické fázi Židé skutečně věřili,že nespravedliví nebudou vzkříšení na konci věku .Nauku o vzkříšení plně přijali Židé až v době babylonského zajetí kdy to převzali z perského náboženství - zoroastrismu.Základy zoroastrismu položil íránský prorok Zoroaster (asi 1500 př.n.l.). Podle zoroastrismu závisel posmrtný osud člověka na jeho předchozím životě. V éře Achajmenovců (648 - 330 př.n.l.) se v zoroasrismu začaly prosazovat abstraktní koncepce nebes, pekla i posledního soudu. Člověk měl duši a ta byla po smrti těla souzena. Skončila pak v nebi nebo v pekle. To však nebyl konec. Zoroastristé očekávali den, kdy budou duše znovu spojeny s tělem. Zoroaster hlásal zmrtvýchvstání všech zemřelých, boží soud a očištění země. Ta bude uvedena do původního stavu dokonalosti a krásy jako království božího tvůrce Ahura Mazdy. V tomto obnoveném světě budou žít lidé navěky. |
]
Re: Re: Re: Re: V pekle (Skóre: 1) Vložil: amisrtep v Středa, 11. březen 2009 @ 09:34:47 CET (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Willy, prosím tebe, co to zase z tebe vypadlo. To nemáš ze své hlavy, viď. Doporučuji ti nejprve si prostudovat celý 1.list Janů´v, aby jsi zjistil, co je vůbec hříchem k smrti, a co takový hřešící ztrácí. Doporučuji úpěnlivě - čti celý kontext 1.Janovy epištoly. To co jsi psal, je pouze vsunutá doměnka do textu.
Amisrtep |
]
Re: Re: V pekle (Skóre: 1) Vložil: amisrtep v Středa, 11. březen 2009 @ 10:44:49 CET (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Ahoj reformovaný,
četl jsi někdy toto?
Každá nepravost je hřích, ale je i hřích, který není k smrti. 1. Říkáme-li, že jsme nezhřešili, děláme z něho lháře a jeho slovo v nás není. 2. Kdo říká: ‚Poznal jsem ho,‘ a jeho přikázání nezachovává, je lhář a není v něm pravdy. 3. Kdo říká, že je v světle, a přitom nenávidí svého bratra, je dosud ve tmě. 4. Kdo nenávidí svého bratra, je ve tmě a ve tmě chodí; neví, kam jde, neboť tma mu oslepila oči. 5. Kdo popírá Syna, nemá ani Otce. 6. Kdo v Synu zůstává, nehřeší; kdo hřeší, ten ho neviděl ani nepoznal. 7. Kdo však se dopouští hříchu, je z ďábla, protože ďábel od počátku hřeší. 8. Kdo nemiluje, zůstává ve smrti. 9. Kdo nemiluje, nepoznal Boha. 10. Řekne-li někdo: „Já miluji Boha,“ a přitom nenávidí svého bratra, je lhář. Kdo nemiluje svého bratra, kterého vidí, nemůže milovat Boha, kterého nevidí. 11. Kdo nevěří Bohu, dělá z něho lháře, protože nevěří svědectví, které Bůh vydal o svém Synu. 12. kdo nemá Syna Božího, nemá život.
Amisrtep
|
]
Re: Re: Re: V pekle (Skóre: 1) Vložil: reformovany v Středa, 11. březen 2009 @ 22:01:19 CET (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Ahoj amisrtep,
Jistě že jsem to četl. Snad si nemyslíš, že je zde řeč o již obrácených křesťanech. Viz třeba: 3. Kdo říká, že je v světle, a přitom nenávidí svého bratra, je dosud ve tmě.
I ve sboru kam apoštol píše mohli být ještě někteří neobrácení.
R |
]
Re: Re: Re: Re: V pekle (Skóre: 1) Vložil: amisrtep v Čtvrtek, 12. březen 2009 @ 12:22:51 CET (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Ahoj reformovaný,
Ještě že jsi četl. Ovšem je potřeba číst celý list a ne na základě jedné vyjmuté věty tvořit závěry (ačkoliv pro zjednodušení...?)
Takže, komu píše Jan? Píše křesťanům celkově. Ne nějakým obráceným nebo neobráceným.
Když jsi zmínil, že: Kdo říká, že je v světle, a přitom nenávidí svého bratra, je dosud ve tmě, je také zmínit také toto: Vy však máte zasvěcení od Svatého a znáte všechno. Také nutno zmínit: Dítky, nemilujme pouhým slovem, ale opravdovým činem. V tomto poznáme, že jsme z pravdy, a tak před ním upokojíme své srdce. Nebo: Milovaní, milujte se navzájem, neboť láska je z Boha, a každý, kdo miluje, z Boha se narodil a Boha zná. Kdo nemiluje, nepoznal Boha, protože Bůh je láska. Anebo: Toto píšu vám, kteří věříte ve jméno Syna Božího, abyste věděli, že máte věčný život. A konečně také: Vyšli z nás, ale nebyli z nás. Kdyby byli z nás, byli by s námi zůstali. Ale nezůstali s námi, aby vyšlo najevo, že nepatří všichni k nám, kdo jsou s námi.
To jsou všechno úryvky... nicméně: 1. Jan píše všem křesťanům 2. Poukazuje na to, že mezi křesťany, jsou i ti, kdo skutečně nevěří. 3. Ukazuje na to, jak lze rozeznat mezi křesťany ty, kdo jsou dětmi Božími, kdo chodí ve světle a v přikázání Ježíšově, od těch kdo zůstávají dosud ve tmě, ve tmě chodí, kdo jsou dětmi ďábla a kdo jsou mezi nimi svůdci. 4. Nezištné a skutečné (ne mluvkaření) milování svých bratří (Ježíšovo přikázání) má za důkaz milování Boha a Boží lásky k danému křesťanovi. Je mu důkazem, že takový má Ducha svatého a narodil se z Boha. 5. Láska k věřícím (skutečně projevovaná, ne mluvkaření) neoddělitelně provází víru v Krista. 6. Samotné mluvkaření je mu důkazem, že Boží láska v daném člověku nezůstává a že takový Boha nemiluje, nezrodil se z Něho a Boha nepoznal. 7. Společenství s Bohem mohou míti jen ti, kdo chodí v tomto světle Ježíšova přikázání "lásky k Bohu a bratřím". Takové pak krev Ježíše Krista očišťuje od každého hříchu za podmínky uznání sebe jako hříšného a vyznávání svých hříchů.
Nicméně, ačkoliv tohle znamená, že mezi věřícími se nacházejí dosud plně neuvěřivší (dle tvého: neobrácení), adresuje Jan tento dopis všem a tím varuje před odpadnutím: 1. Varuje před svůdci a lžiproroky, před jejich svedením ze společenství a od pravé víry o Kristu. 2. Varuje před milováním světa a toho, co je světa. 3. Varuje před hříchy - před neuznáváním své hříšnosti a před nevyznáváním hříchů. 3. Varuje před neláskou k bratřím, mluvkařením. 4. Varuje před zahanbením pří příchodu Krista.
Souhrnně pak Jan píše o hříších, které jsou k smrti a k smrti nejsou. 1. Píše těm, kteří věří ve jméno Syna Božího, aby věděli že věčný život mají. 2. Každá nepravost je pro něho hříchem. Protože píše, že je i hřích, který není k smrti, ukazuje na to, že sic všechny vedou k smrti, avšak lze některé odpustit a poté darovat život. V porovnání s počátkem listu je zřejmé, že se v tomto případě jedná o hříchy, kterých se křesťan dopuští, ačkoliv chodí ve světle. Chodit ve světle je pro něj zachovávání Ježíšova přikázání. Ježíšovo přikázání je milovat Boha a své bratří. Nemůže se tedy jednat o hřích nelásky k bratřím, což je i důkazem nelásky k Bohu. Pokud však křesťan miluje své bratří, a věří že Ježíš je Kristus, Syn Boží a své hříchy vyznává, jsou mu tyto hříchy i na přímluvu jeho bratří odpuštěny a je mu darován život. Život zde nelze brát jako fyzický, nýbrž jako obraz života společenství s Bohem, jinak např. řečeno věčný život. Jako důkaz zmiňuji: My víme, že jsme přešli ze smrti do života, protože milujeme své bratry. Kdo nemiluje, zůstává ve smrti. Kdokoliv nenávidí svého bratra, je vrah - a víte, že žádný vrah nemá podíl na věčném životě. 3. Hřích k smrti je pro Jana právě neláska k bratřím, což dokazuje, že daný člověk stále zůstává ve tmě, ve smrti a nemiluje Boha. Dalším takovým hříchem je nevíra v Ježíše jako Krista, nevíra v to, že je Synem Božím, že přišel v těle. A snad naposledy i neuznání svých vin před Bohem.
Je zapotřebí si uvědomit, že i u hříchů k smrti mluví Jan o proviňujících se jako o bratřích. A zde se právě zjevuje, že lze odpadnout od Boží milosti. Lze ztratit věčný život a získat smrt.
A nakonec bych dodal důležité, ačkoliv je list psán obecně ke všem, je mířen do svědomí každého jednotlivce zvláště k rozsuzování především sebe sama. Navenek mimo jednotlivce je mířen proti svůdcům a lžiprorokům a těm, kdo zjevně jednají v nelásce, nenávisti vůči svým bratřím, a taktéž ne naposled proti mluvkařům.
Amisrtep |
]
|
|
Re: V pekle (Skóre: 1) Vložil: Dzehenuti v Čtvrtek, 30. květen 2019 @ 13:42:37 CEST (O uživateli | Poslat zprávu | Blog) | Kdo je Kristův nad tím nemá peklo moc. Otázkou tedy je... byl Jidáš od počátku Satanův ? |
|
|
|
|