 |
Právě je 590 návštěvník(ů)
a 3 uživatel(ů) online:
rosmano
Willy
cizinec
Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde
|
Zaznamenali jsme
116713275
přístupů od 17. 10. 2001
|
| |
|
| | Za obsah komentáře zodpovídá jeho autor. |
|
|
Smrt těla je podružná Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: Bylina (k.bylina@seznam.cz) v Neděle, 19. říjen 2014 @ 22:58:18 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) | | Stando, sice nevím proč se Ti Toník zdráhá odpovědět srozumitelněji, ale pochopil jsem z toho, co píše, že on chápe svůj časný i věčný život jako dar, tudíž že ten život není jeho zásluhou. A protože ví a prožil to, že Bůh mu dal v přijetí Ježíe jako Pána a Ducha svatého jako podstatu svého bytí, věčný život jako dar, pak také ví, že ho má a má v tom jistotu, protože Bohu věří. Já chápu co píšeš a co prožíváš, protože jsem to z počátku své víry prožíval také. Až když jsem pochopil rozdíl mezi životem duševním a duchovním jsem zároveň pochopil, že o svatého Ducha, kterého mi Bůh dal do srdce jako zdroj mého věčného života, nemohu přijít ničím jiným, než vědomým pohrdnutím jím a vyznáním, že s ním nechci mít nic společného. Skrze vyznání poslušnosti a důvěry k Bohu jsem věčný život přijal a jen tím samým způsobem o něj mohu přijít. Žádný můj hřích, kromě rouhání se Duchu svatému, mě o věčný život nemůže připravit. Může znehodnotit mou odměnu v nebesích a mé dílo jako duševního člověka může shořet, ale Ducha, který mě vzkřísí k věčnému životu v duchovním těle, mi Bůh bez mého zřeknutí se ho, neodejme. Jistota mé spásy je založena právě na důvěře Bohu, že on svého daru nelituje. Věčný život nevytváříme svými skutky, ale přijímáme ho jako dar znovuzrozeného Ducha z Ducha svatého. A je to pak ten Duch Kristův, který nás vede ke svatým skutkům a ne naše duševní úsilí. Proto ani naše hříšné duševní skutky nás nemohou o toho Ducha připravit. Naše duše ve stavu neposlušnosti Bohu jen ztrácí kontakt s Bohem, ale neztrácíme Ducha, jinak bychom ani nebyli schopni pokání. Proto ap. Pavel píše do Korintu, aby hřešícího bratra vydali satanu k zahubení těla, aby jeho Duch byl zachráněn. |
| NadřazenýSmrt těla je podružná Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Pondělí, 20. říjen 2014 @ 01:14:29 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Stando, sice nevím proč se Ti Toník zdráhá odpovědět srozumitelněji, ale pochopil jsem z toho, co píše, že on chápe svůj časný i věčný život jako dar, tudíž že ten život není jeho zásluhou.
Ale ne, Karle, to jsem fakt nemyslel.
Zdůraznil jsem ve svém příspěvku slova, která by snad mohla napovědět, co jsem myslel, zvláště pro ty, kteří zažili totéž.
Žiji věčný život.
Ten život však není můj život, ale ten život patří Pánu Ježíši Kristu, který si mne koupil vlastní krví. Můj časný život, skončil dost neslavně spolu s Ježíšem ve vodním hrobě.
Díky Bohu.
Toník |
]
Smrt těla je podružná Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: oko v Pondělí, 20. říjen 2014 @ 09:00:12 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | ..."Ten život však není můj život, ale ten život patří Pánu Ježíši Kristu, který si mne koupil vlastní krví."...
Zase líbivé zjednodušení (plynoucí z nepochopení smyslu Pavlových slov: "Nežiji už já, ale žije ve mě Kristus"), nečitelná zkratka sektářského učení (bezmyšlenkovitě opakovat z původního smyslu povytrhávané - nyní takto vytvořené rádobyzbožné nesmysly) vedoucí k popření rozumové skutečnosti.
Pán Ježíš si svůj pozemský život už "odžil" bratru někdy před dvěma tisíci roky. Ježíšovu pozemskému životu se klaním. Jestliže tvůj pozemský život už není tvůj, ale Ježíšův, máme se ti snad podobně klanět?
I kdybys stokrát odevzdal svůj život Pánu Ježíši, nikdy existence bytí tvé osoby (tvůj život) nesplyne s existencí bytí Ježíše Krista.
I když ve vztahu s Ježíšem - stále zůstává tvůj život tvým životem, existencí tvého bytí.
Jestliže dneska zhřešíš, je to stále hřích tvůj, není to hřích Ježíše Krista. Protože tvůj život zůstává a stále je tvým životem - ať jej věnuješ Bohu či satanu.
Tvůj časný život až do tvé smrti zůstává stále ve tvých rukách a ty určuješ směr svého žití i to, komu nebo čemu budeš sloužit.
Tvůj časný život ještě neskončil, stále jej máš ve svých rukou ty a rozhoduješ, jakým způsobem jej prožít. Je to stále tvůj život.Tvé dnešní hříchy jsou tvými hříchy a ne hříchy Ježíšovy, tvé dobré skutky jsou tvými dobrými skutky. Nejsou to primárně dobré skutky Ježíšovy - i když on k nim dává skrze Ducha svatého popud, prvotní impulz.
Gal 2,17-21)
Jestliže však i my, kteří hledáme ospravedlnění v Kristu, jsme byli shledáni hříšnými, je snad proto Kristus služebníkem hříchu? Naprosto ne! Neboť jestliže znovu buduji to, co jsem zbořil, představuji sebe jako přestupníka. Vždyť já jsem skrze Zákon umřel Zákonu, abych žil Bohu. S Kristem jsem ukřižován: Nežiji už já, ale žije ve mně Kristus. Život, který nyní žiji v těle, žiji ve víře v Syna Božího, který si mne zamiloval a vydal sebe samého za mne. Neodmítám milost Boží, neboť jestliže spravedlnost je ze Zákona, potom Kristus zemřel nadarmo.
Podle apoštola se Kristus stává zdrojem veškeré činnosti křesťanovy. Žijeme sice "v těle" stále svůj vlastní život (a neseme sami odpovědnost za to, co vykonáme), ale život křesťanů je už produchovněn vírou. Stále je to však náš život, i když jej zrovna teď z vlastního rozhodnutí směřujeme na Krista. Jsme jeho učedníci a nedokonale napodobujeme svého Mistra, učíme se od něho (Nežiji už já, ale žije ve mně Kristus. Život, který nyní žiji v těle, žiji ve víře v Syna Božího...).
Také já jsem svůj život odevzdal Pánu Ježíši.
Poprvé to za mě sice rozhodli už rodiče hned brzy po narození (za což jsem jim vděčný), ale hned jak jsem začal rozum brát a byl mentálně schopen vlastního vztahu, tak jsem sám z vlastního rozhodnutí zažíval společenství s Bohem. U každého v životě nastane tato chvíle, kdy se takto sám rozhoduje pro život s Bohem, či pro život bez Boha.
Bůh totiž takto mimořádně vstupuje do života člověka a dotýká se jeho srdce opakovaně a mnoha různými způsoby a skrze různé události. Přesto jsem byl zase později svým rozhodnutím (pro život s Bohem) znovu a opakovaně i nevěrný (z lidské slabosti, z náchylnosti ke zlému) - znovu Bůh přicházel a obnovoval náš vztah.
Každý další hřích totiž znamená v životě člověka nevěru, znamená zradu vlastní identity, znamená opuštění záměru lidského srdce žít už navždycky s Bohem. Každý hřích znamená se strany člověka postavení jakési pomyslné zdi mezi člověkem a Bohem, znamená překážku pro přijmutí a zužitkování milostí.
Obnovit takto narušený vztah jde jen skrze pokání a službu církve odpouštět hříchy (J 20,21-23).
Nežiji už já, ale žije ve mně Kristus. Život, který nyní žiji v těle, žiji ve víře v Syna Božího - Je to popis, vyjádření stěžejního životního vztahu v křesťanské víře. Život křesťana je o aktivní a činorodé spolupráci s Bohem na přeměněn světa podle Božího plánu. Člověk se k tomuto dílu, jenž jej daleko přesahuje, z vlastní vůle přidává - přijímá toto Boží dílo za své dílo.
Slavní malíři měli své školy a jejich žáci přejímali typické prvky jejich malby, napodobovali svého mistra od tahů štětcem až po míchání barev - u některých obrazů si dneska ani odborníci nejsou jisti, zda obraz namaloval sám mistr, nebo až některý z jeho žáků. A tak jejich mistr určitým způsobem "žije" i v dílech svých žáků.
|
]
Smrt těla je podružná Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Pondělí, 20. říjen 2014 @ 09:12:29 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Zase líbivé zjednodušení (plynoucí z nepochopení smyslu Pavlových slov: "Nežiji už já, ale žije ve mě Kristus")
Stando, jsem rád, že se ti to, co žiji, líbí,byť zatím nerozumíš, z čeho můj život plyne.
Odpověděl jsem ti tak jak jsem odpověděl právě proto, že jsem věděl, že nepochopíš co žiji.
Toník |
]
Smrt těla je podružná Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Pondělí, 20. říjen 2014 @ 17:13:55 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Tvůj časný život až do tvé smrti zůstává stále ve tvých rukách a ty určuješ směr svého žití i to, komu nebo čemu budeš sloužit.
Ahoj Stando.
Vím, že když ti dojdou ty tvoje "argumenty" a "důkazy" nenapadne tě už nic jiného než vymýšlet si o druhém to, co není pravda.
Asi pro tebe bude naprosto nepochopitelný, tak, jako moje příspěvky a naše situace, ale jako římský katolík bys ho myslím měl alespoň poslechnout, když už tomu, co žijeme, nerozumíš a máš potřebu si to převracet k podobě tvého srdce.
Toník |
]
Smrt těla je podružná Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: oko v Pondělí, 20. říjen 2014 @ 19:15:20 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Toníku, byl bych rád, kdybys začal reagovat věcně a aktuálně k tématu, o kterém se zrovna bavíme.
Jestliže jsem tvoje tvrzení v něčem pochopil špatně, mohl bys mi vysvětlit konkrétně v čem.
Ujasnit si, čí život to vlastně žiješ: zda je to život tvůj, nebo je to život Kristův.
V tom je je asi dost podstatný rozdíl.
|
]
Smrt těla je podružná Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Pondělí, 20. říjen 2014 @ 23:27:02 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Toníku, byl bych rád, kdybys začal reagovat věcně a aktuálně k tématu, o kterém se zrovna bavíme.
Stando, reagoval jsem na tvojí větu, kterou jsi psal ty. Zněla: "Tvůj časný život až do tvé smrti zůstává stále ve tvých rukách a ty určuješ směr svého žití i to, komu nebo čemu budeš sloužit." Předpokládám, že jsi psal o tobě a o tvém životě, o tvých postojích, o tom, co ty žiješ. To je tvoje věc, neberu ti to, žij co chceš, jen jsem ti chtěl ukázat, že mnoho lidí žije něco jiného, než ty a to i v římskokatolické církvi.
Jestliže jsem tvoje tvrzení v něčem pochopil špatně, mohl bys mi vysvětlit konkrétně v čem.
Určitě. A zajímalo by tě to?
dal jsem ti příklady z písma, z křesťanství (dokonce z ŘKC). Pochopil jsi, v čem sis z mého příspěvku udělal špatný závěr?
Pán Ježíš Kristus nám odpustil hříchy. Z jeho milosti a odpuštění pak máme sílu odpouštět našim nepřátelům. V Bohu a jeho bezpodmínečném odpuštění je pak síla a moc, která umožňuje také bezpodmínečně odpouštět. Když žijeme s Bohem, tak nás Bůh dokonce systematicky vede a vychovává k tomu, že máme odpouštět naprosto bezpodmínečně, t.j. i tehdy, když protistrana neprojeví lítost, natožpak že by zažila pokání. Bůh nás v této věci vede k tomu jak jedná on sám. Nechce po nás, abychom byli lepší než on.
Je to pro tebe alespoň trochu srozumitelné?
Pokud sis tedy ty udělal ten závěr, že Bůh potřeboval odpuštění té rodiny na to, aby tomu tátovi odpustil či mohl odpustit hříchy, tak to byl samozřejmě tvůj autentický závěr, ale závěr mylný, chybný. Bůh tomu tátovi odpustil dávno před tím, než mu odpustila jeho rodina. Ta rodina jen dělala z milosti to, co viděla u svého Pána.
K mému životu.
Můj život jsem zkazil. Zabředl jsem do hříchu a temnoty tak, že můj hřích byl na konci. Ježíš mne ale zachránil a já jsem vydal život Pánu Ježíši. Ježíši, který mne koupil vlastní krví. Život, který žiji, žiji pro Pána Ježíše. Ten život tedy patří Ježíši. Není "můj". Nejsem sám svým vlastníkem, protože svůj vlastní život jsem svým vlastním hříchem ztratil.
Nejsem svým pánem. Tím je Ježíš.
Život, který žiji a do kterého jsem vešel skrze Pána Ježíše Krista, je věčný život. Ten můj život, který jsem zkazil, jsme pohřbili spolu s Kristem (vysvětloval jsem ti také, že "Ježíš zemřel za nás, byl pohřben za nás" je realita, "být pohřben spolu s Kristem" je zpřítomnění toho, co se stalo.)
Je pro tebe to, co žiji, trochu srozumitelné? Ujasnil sis trochu, co žiji, stačí ti to popsat takto?
Pokud není a opravdu tě zajímá co žijeme, tak se zeptej.
Pokud chceš opruzovat jako myslivec či kjubik, tak si to laskavě nechej od cesty: odpuštění, milost a svoboda, které jsou v Ježíši a život, který pro Ježíše žijeme, je pro nás to nejvzácnější.
Pokud budeš dál prudit a vymýšlet si o mne nesmysly, budu si s tebou dál psát jako s retardovaným.
Pokud se budeš zajímat o to, co žijeme, rád ti odpovím a vysvětlím cokoliv tě bude zajímat.
Toník
|
]
Smrt těla je podružná Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: oko v Úterý, 21. říjen 2014 @ 09:44:34 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | ..."Pokud sis tedy ty udělal ten závěr, že Bůh potřeboval odpuštění té rodiny na to, aby tomu tátovi odpustil či mohl odpustit hříchy, tak to byl samozřejmě tvůj autentický závěr, ale závěr mylný, chybný. "...
To se ti to v hlavě pěkně převrátilo!
Já tvrdil, že Bůh čekal na odpuštění členů té rodiny jejich otci proto, aby konkrétně jim ostatním členům mohl odpustit jejich vlastní hříchy. To jsem doložil příkladem z Písma!
..."Bůh tomu tátovi odpustil dávno před tím, než mu odpustila jeho rodina. Ta rodina jen dělala z milosti to, co viděla u svého Pána."...
Jak jsi přišel na to, že Bůh tátovi odpustil jeho hříchy, i když stále zůstal zatvrzelým hříšníkem?
"Proto jsem vám řekl, že zemřete ve svých hříších. Jestliže
totiž nebudete věřit, že já jsem, zemřete ve svých hříších."
(J 8,24).
Bez pokání není odpuštění hříchů!
Nějak jsem nepostřehl, že bys hovořil o tom, že onen táta učinil pokání ze svých hříchů.
..."Život, který žiji a do kterého jsem vešel skrze Pána Ježíše Krista, je věčný život."...
Pozemský život, který nyní žiješ, je životem časným, je ohraničen našim početím a smrtí těla. (Mé vysvětlení najdeš v mém komentáři ke Slávkovi).
Stále jsi mě jasně a srozumitelně neodpověděl na to, zda je ten život, který žiješ (podle tebe věčný život) životem stále tvým, nebo čí je to vlastně život.
To je hodně podstatné.
To není o tom, že bych já snad nějak prudil nebo si o tobě vymýšlel nesmysly. To zatím zvládáš o sobě bravurně ty sám.
|
]
Smrt těla je podružná Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Úterý, 21. říjen 2014 @ 19:37:17 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | To se ti to v hlavě pěkně převrátilo!
Stando, pokud jsem nepochopil ten tvůj chybný závěr, je to proto, že jsi ho neuvedl. Pokud sis nemyslel, že Bůh potřeboval čekat s odpuštěním na člověka, tak to sis nemyslel dobře. Budu rád, když příště nejdříve uvedeš ten závěr, abych věděl, na co reaguješ.
Já tvrdil, že Bůh čekal na odpuštění členů té rodiny jejich otci proto, aby konkrétně jim ostatním členům mohl odpustit jejich vlastní hříchy. To jsem doložil příkladem z Písma!
Jasně, samozřejmě. Ale to ses spletl. To byl chybný závěr. A v tom článku jsem psal, jak to bylo.
Ti lidé tomu tátovi samozřejmě odpustili. Bůh nemusel na nic čekat. Bůh nepotřebuje čekat na člověka aby někomu odpustil hříchy.
Snad to bylo složité, že jsi to nepochopil, tak ještě jednou, popořadě.
1. Bůh odpustil lidem. 2. Část rodiny přijala odpuštění hříchu od Boha. 3. Díky tomu odpuštění odpustili i oni sami.
Tedy tomu tátovi odpustili ti lidé bez toho, že by činil pokání.
Tvůj závěr že "není odpuštění bez pokání" je tedy mylný.
V křesťanském životě je to často tak, že nás Bůh vede k odpuštění dříve, než ten, kdo nám ublížil, činí pokání. Pokud se podívám na svůj život, tak mohu říci, že v naprosté většině případů.
Tedy: V našem životě je to zpravidla tak, že lidem odpouštíme aniž bychom viděli jejich pokání. To odpuštění totiž rozvazuje pouta hříchu.
Stále jsi mě jasně a srozumitelně neodpověděl na to, zda je ten život, který žiješ (podle tebe věčný život) životem stále tvým, nebo čí je to vlastně život.
To je hodně podstatné.
Stando, na tuto otázku jsem ti jasně a srozumitelně v našich diskuzích odpověděl asi 50x. Problém je v tom, že sis zatím mou odpověď nepřečetl. Kdyby tě zajímala tak se zeptej.
Toník
|
]
Smrt těla je podružná Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: oko v Středa, 22. říjen 2014 @ 09:58:47 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Toníku tvoji odpověď jsem si samozřejmě přečetl, ale je natolik nesmyslná, že ji neberu. A nemohu uvěřit, že ji myslíš vážně.
..." Žiji věčný život. Ten život však není můj život, ale ten život patří Pánu Ježíši Kristu"...
Ty tedy podle svého vyjádření žiješ doslova cizí život, žiješ život někoho jiného, nežiješ svůj život, žiješ život Ježíšův.
Když tedy zhřešíš, zhřeší vlastně Ježíš?
Nevidíš absurdnost takové víry, takových vyhlášení?
Není to správně tak, že stále žiješ svůj život (život časný na této zemi), ale že jsi ho z vlastního rozhodnutí svěřil pod patronaci Ježíše Krista? Aby tě chránil, aby ti pomáhal, aby s tebou spolupracoval na díle, které máš ty v tomto světě vytvořit? Abyste spolu byli "dvojka" v díle, přece jen o trochu lepší než Pat a Mat?
A po smrti že budeš z tohoto stále tvého života skládat účty?
..."Bůh nepotřebuje čekat na člověka aby někomu odpustil hříchy."...
"Proto jsem vám řekl, že zemřete ve svých hříších. Jestliže
totiž nebudete věřit, že já jsem, zemřete ve svých hříších."
(J 8,24).
Proč si myslíš, že jsem tě upozornil právě na toto místo Písma?
Bez pokání hříšníka a jeho odvrácení od zla Bůh hříšníkovi jeho hříchy neodpustí.
|
]
Smrt těla je podružná Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Čtvrtek, 23. říjen 2014 @ 06:28:08 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | | Stando, vím, že je to pro tebe složité, ale zkus to pochopit, mášli tedy ochotu.
Je to podobné, jako když byli dřív otroci.
Človek žil život, ten život se mu nepovedl, upadl do dluhů, dluhy překročily jeho možnosti a toho člověka vzali a prodali na trhu. Už nepatřil sám sobě, neměl svobodu, ale patřil tomu, komu byl prodán.
Nebo někam vtrhla horda nepřátel, pobila co mohla a zbytek prodala do otroctví. Ti, co byli prodáni, nepatřili sami sobě, ale patřili jejich otrokářům
To je situace člověka v hříchu.
Z otroctví se člověk dostane buď tak, že ho někdo vykoupí nebo tak, že ho někdo vysvobodí bojem, velikou mocí.
To je i naše situace v Pánu Ježíši Kristu.
Ježíš nás vysvobodil ze hříchu, z toho otroctví. Zaplatil za hřích. Nezaplatil otrokáři penězi, předobrazem toho vykoupení je Izrael a Egypt. Zaplatil za nás tak, jako Bůh zaplatil za Izrael Faraonovi.
Protože nás Ježíš vykoupil, nejsme sami svoji. Náš život patří pánu Ježíši. Žiji pro Ježíše. Kdyby Ježíš nebyl a nevysvobodil mne, už tu nejsem.
Vím, co žiješ, žil jsem to sám také a chápu, že to co píšu je asi pro tebe absurdita a nemůžeš věřit, že to myslím vážně.
Tak věz, že to opravdu myslím vážně.
Ten život, který nám Pán Ježíš dal, není život, který by končil. Končí jen život těla a krve. Smrt těla a krve je v tom životě nepodstatná.
Toník |
]
Smrt těla je podružná Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: oko v Čtvrtek, 23. říjen 2014 @ 10:57:35 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Toníku
položil jsem ti několik otázek. Neodpověděl jsi mi ani na jednu.
Já rozumím tomu, co výše říkáš a dokonce s tím i souhlasím. Ale vyjadřuješ se paralelně k něčemu trochu jinému, než o čem jsme mluvili doposud.
Ten život, který Kristus proměnil (narození shůry), milost posvěcující a pomáhající, je pořád naším životem. Žijeme svůj život - až na jeho konci z něj budeme skládat účet. Bůh nemá potřebu nám náš život sebrat, naopak on má zájem s námi prožívat vzájemný vztah - a k tomuto prožívání vztahu je samostatný život u člověka nutnou podmínkou.
Proto hříchy, které pácháme, jsou stále našimi hříchy a to my za ně neseme odpovědnost. A dobré skutky, které taky občas "pácháme", jsou společným dílem našim i Ducha svatého, který nás k takové činnosti povzbuzuje.
|
]
Smrt těla je podružná Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Čtvrtek, 23. říjen 2014 @ 19:22:48 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | | Stando, a kterou mojí odpověď sis zase nepřečetl?
Ptal ses, komu patří můj život. Odpověděl jsem ti. Nejdřív píšeš, že je moje odpověď nesmyslná, když ti jí podrobně rozepíšu, napíšeš že rozumíš a souhlasíš.
Já píšu stále o tomtéž. To se tedy ze dne na den tak proměnil tvůj postoj, že jsi to fakt pochopil o čem píšu?
Pokud jsi pochopil, o čem píšu, jaká odpověď ti ještě schází? O čem jiném jsi ty psal než o tom, komu patří můj život a jestli je věčný nebo ne?
Bůh nemá potřebu nám náš život sebrat..
Ani mně neměl potřebu Bůh můj život sebrat.
Já jsem měl ale velmi, velmi silnou potřebu Bohu svůj život vydat. A mám dodnes. Z důvodů, o kterých se tu bavíme.
Toník
|
]
Smrt těla je podružná Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: oko v Pondělí, 20. říjen 2014 @ 09:13:16 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Toníku
položím ti vedle sebe dva tvoje výroky. Sám posuď, nakolik jsou rozumné.
Zvýraznil jsem onu nesmyslnost výroků.
Nežiju Stando ani svůj život časný, ani svůj život věčný ... .... Žiji věčný život. Ten život však není můj život, ale ten život patří Pánu Ježíši Kristu ...
Jednou říkáš, že nežiješ svůj věčný život, vzápětí zase tvrdíš, že žiješ věčný život, ale že tento život není vlastně tvůj. Jak jej tedy můžeš ty osobně žít, když to není tvůj život?
Chápeš do jaké až absurdity jsi se dostal?
|
]
Smrt těla je podružná Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: Myslivec v Pondělí, 20. říjen 2014 @ 11:13:44 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | A co ti na tom ty katolický troubo není jasné? Cizinec se vyjádřil víc než jasně. Chápeš rozdíl mezi "svůj život" a že "svůj (můj) život" patří Pánu. A když tvůj život patří Pánu, tak je jaký tupozraké Oko? Je věčný nebo časný?? |
]
Smrt těla je podružná Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Pondělí, 20. říjen 2014 @ 17:25:51 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Chápeš do jaké až absurdity jsi se dostal?
No nechápu.
Psal jsem ti, že nejsem ani jasnovidec, ani jeho bratranec a že tak nejsem schopen vědět, jakou absurditu sis ty ve své hlavě vymyslel, dokud ty tu absurditu nenapíšeš.
který sis ty udělal podle tvého způsobu myšlení.
Zkus tedy prosím napsat tu tvojí absurditu, ať víme, do čeho jsem se to ve tvé hlavě dostal.
Kdyby ses chtěl zeptat na něco k tomu, co jsem psal já, třeba že by tě něco zajímalo, tak se zeptej.
Jak jej tedy můžeš ty osobně žít, když to není tvůj život?
Myslím, že jsem ti už kdysi psal, že jsem svůj život svěřil Pánu Ježíši Kristu, do jeho rukou, protože jsem ho docela zkazil. Že život, který žiji, patří Pánu Ježíši.
Když můj život patří Pánu Ježíši, tak se to těžko vysvětluje člověku, pro kterého je taková věc cizí, absurdní, nezažil jí a žije něco docela úplně jiného a ještě si omylem myslí, že to, co žije on žijí všichni.
Ještě to jakž tak jde, když se ten druhý zajímá, co žijeme, chtěl by vědět, jak ten život žijeme.
Ale u tebe, který nechce vědět, jak život žijeme, o to větší má touhu si domýšlet jak ho nežijeme to vysvětlit nedokážu.
Zkus se třeba zaptat Boha, jak se žije život, který patří Pánu. Možná ti to ukáže.
Toník
|
]
Smrt těla je podružná Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: oko v Pondělí, 20. říjen 2014 @ 19:05:07 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Toníku,
snad nejsi retardovaný, tak se tak prosím nechovej.
Jednou tvrdíš, že nežiješ svůj věčný život. Tomu docela věřím, to ani nemůžeš, to zatím u člověka žijícího časný život ( a toto se týká i tebe!) v tomto světě ani nejde..
Pak zase zase tvrdíš, že sice už žiješ věčný život, ale že to vlastně není věčný život tvůj, ale věčný život Kristův.
Vždyť toto všechno je neskutečná snůška absurdit!
Kdo podle tebe bude po tvé smrti souzen za všechno, co učinil dobré i zlé před Kristovou soudnou stolicí? Když je to už nyní vlastně už Kristův život, tak souzen za něj by měl být logicky Kristus - nikoli ty.
(2 Kor 5,10)
My všichni se přece musíme ukázat před Kristovou soudnou
stolicí, aby každý dostal odplatu za to, co dělal v těle,
podle toho, co vykonal, ať už to bylo dobré nebo
zlé.
Jestliže tvůj život za tebe už nyní žije Kristus a už to není tvůj život, tak komu přísluší ona odplata?
Ten váš "dobrometr" ti udělal pořádný zmatek v hlavě!
I můj život patří Pánu Ježíši.
Přesto je to stále můj život, já za něj ponesu odpovědnost. Já za něj jednou po smrti dostanu odplatu podle toho, co jsem vykonal dobré i zlé.
|
]
Smrt těla je podružná Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: ssns v Pondělí, 20. říjen 2014 @ 22:33:43 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | Staňo, ty výroky Tondy ale dávají smysl. Když mi dáš svoje auto, bude ot už moje auto. Klidně tě v něm mohu nechat jezdit, ale nebudeš nikomu tvrdit, že jezdíš ve svém autě, viď? Tonda docela často říká, že svůj život dal Ježíšovi, takže už žádný svůj život (tj. život, který by mu patřil) nemá. Přesto si všimni, že klidně o sobě říká:" Bůh
nám dal do srdce věčnost a pro náspak není nic lepšího, než
abychom se z toho radovali a konali ve svých životech dobro." a pokračuje:"ale
něco, co rád a s vděčností žiji ve svém životě." Patrným východiskem z toho protimluvu je tvrzení:"Žijeme
pro Ježíše,v Ježíši je náš život, v něm je naše
záchrana,jistota, spravedlnost, síla." I tady však Tonda mluví o svém životě, i když jinde dodává:"Nežiju
Stando ani svůj život
časný, ani svůj život
věčný.".
To by mohla být druhá lekce toníkovštiny. Slova mají svůj význam a je jim třeba věnovat patřičnou a puntičkářskou pozornost, dokud se to hodí. Já samozřejmě chápu, proč se Tonda vyjadřuje tak, jak se vyjadřuje. Já jsem například přesvědčený, že nikdo z nás nic nemá - ani svůj život. To vše je majetkem Boha. Přesto budu běžně mluvit o svém životě, své ženě, svém autě atp. Správně bych měl psát o "životě, který patří Boha a který mi Bůh dovolil prožít podle své vůle," i když i tady je problém se zájmenem já. :-) Ale je tu nádherně vidět, v čem je problém samozvaného výkladu Písma. Oni totiž pisatelé psali naprosto stejně lidsky a nepřesně jako my a je pak tragické, když z jednoho vynechaného či přidaného "svůj" uděláme doktrínu. Pokud by se pisatelé Bible vyjadřovali tak, jak po tobě ve vztahu ke slovům jako je svoboda chce Tonda, pak by se Bible podobala jakési směsici spisu mezi Kantem, Nietzschem, Akvinským a Shopenhauerem. Četl jsem všechny a takové Písmo bys fakt nechtěl. :-)
Jo, a hlavně se o mně zase nevymýšlej lži, že orám zahrádku a nemohu kvůli rajčatům na delší dovolenou v cizině. :-))) |
]
Smrt těla je podružná Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Úterý, 21. říjen 2014 @ 08:44:17 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | | Ahoj Slávku.
Díky. Snad sis všimnul, že jsem schválně zdůraznil to slovo svůj. Kdyby Standa chtěl pochopit o čem píšu, pochopil by to.
Víš, celkem chápu, že si se Standou v tomto notujete. když si čtu tvé příspěvky o předurčení, mám z nich stejný pocit, jako z těch standových: Že sis vytvořil o mne nějakou představu a nechceš pochopit, co ti píšu. A nejen to, ani se nezajímáš o to, jakou představu mám já.
Popisuješ v něm velmi podrobně najakou tvojí představu a prezentaci boha, ale jestli jsem dobře pochopit tvoji manipulaci, tak si omylem myslíš, že ta tvoje představa je moje, a to z toho důvodu, že sis jí na dvou či třech místech proložil něčím, co si fakt myslím a co jsem psal já.
Že by ses někde zeptal na to, jakou představu mám já, abys to třeba zjistitl, to jsem myslím v diskuzi s tebou snad nezažil.
Proto se možná taky tolik divíš, když se já ptám podrobně na tvou představu tebe a snažím se pochopit jak rozumíš věcem, a to zvláště těm, které chápu jinak než ty.
Divíš se zřejmě proto, že pochopit druhého je zase tobě cizí.
Správně bych měl psát o "životě, který patří Boha a který mi Bůh dovolil prožít podle své vůle," i když i tady je problém se zájmenem já. :-)
Víš, i když bych všechno napsal doslova a naprosto správně a neudělal jednu jedinou chybu v ani jednom slovíčku, ten kdo nechce pochopit co žijeme to stejně nepochopí.
Pokud by se pisatelé Bible vyjadřovali tak, jak po tobě ve vztahu ke slovům jako je svoboda chce Tonda,
Se Standou nemám problém v obsahu pojmů, jsem schopen pochopit, co tím slovem "svoboda" myslí a že si ten pojem naplnil obsahem, který to slovo běžně nemá, ale co on sám žije. Stejně tak nemám problém pochopit jeho podmíněné odpuštění za pokání či cokoliv dalšího z jeho podmínek.
To, co žije, je mi cizí. Ne pro pojmy a slova, ale pro jejich obsah, který mi velmi podrobně vysvětloval. Ne, že bych to nedokázal pochopit. Jen žiji něco jiného.
Toník |
]
Smrt těla je podružná Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: ssns v Úterý, 21. říjen 2014 @ 22:56:27 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Víš, celkem chápu, že si se Standou v tomto notujete. když si čtu tvé příspěvky o předurčení, mám z nich stejný pocit, jako z těch standových: Že sis vytvořil o mne nějakou představu a nechceš pochopit, co ti píšu. A nejen to, ani se nezajímáš o to, jakou představu mám já.
Teď opravdu doufám, že si děláš legraci. Po té, co jsem ti poctivě a přímě odpověděl na všechny otázky, položil jsem ti 5 svých dotazů, abych se ujistil, že tě chápu správně. Z toho důvodu jsem k nim i doplnil odpovědi, které tak nějak očekávám. Jaksi jsi se neobtěžoval s odpovědmi a tudíž jsem se k otázkám vrátil a zeptal se, jestli to opravdu chápu správně. Já o tobě nemám představu, ale toto je docela výmluvné, pokud jde o tvé chování a přístup k debatě. Mně nevadilo, když jsi se opakovaně ptal na totéž a znovu jsem ti odpovídal. Není mi sice jasné, proč se někdo, komu napíšu, že "vše, co se děje, děje se v souladu s Boží vůlí" stále dokola ptá na nějaké konkrétní případy (tuším, že jsi zmínil rozvody, krádeže atp.), ale pokud se ptáš, odpovím. Jak si mám asi tak ujasnit, jak věci vidíš ty, když jsi se nenamáhal poskytnout jasné odpovědi? V podstatě stačilo pětkrát ano či ne.
Jinak ano, Standovi rozumím. Nemám pocit, že bychom si notovali, ale možná to tak vypadá.
Že by ses někde zeptal na to, jakou představu mám já, abys to třeba zjistitl, to jsem myslím v diskuzi s tebou snad nezažil.
Ty mi povídej něco o vymýšlení si. Tady máš citát z mého komentáře, který předcházel tomu, na který se odkazuješ:
Předpokládám, že i podstatně méně inteligentní člověk než ty pochopí, že smyslem bylo ZEPTAT SE. Nevím přesně, ale je "lež" to správné slovo popisující tvé chování? Podle mě tedy ano. |
]
Smrt těla je podružná Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Středa, 22. říjen 2014 @ 08:32:47 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Teď opravdu doufám, že si děláš legraci.
Ne nedělám si legraci. Asi jsem ti nenapsal úplně přesně, co jsem myslel svým příspěvkem.
Nemyslel jsem tím tvoje dotazy na můj život. Na ty jsem ti odpověděl poměrně podrobně a z tvé reakce je zřejmé, že až na jednu odpověď jsi pochopil, co žiji.
Reagoval jsem na tvůj pohled na Boha, který jsi uvedl v tom svém příspěvku.
Svůj pohled na Boha i na evangelium jsem tu popisoval mnohokrát, podrobně a i tobě, bavili jsme se o tom.
prezentaci Boha tak jak sis ho představil, a uvodíš jí "No a co Bůh podle tebe?" a "Takže na scénu přichází tvoje prapodivná představa,..." což klasicky navozuje to, že by to, co jsi psal ty byla moje představa.
Pochopil jsem tě tedy špatně, že tu představu o Bohu, kterou jsi ty uvedl ve tvém příspěvku, připisuješ mně? Ta představa, kterou jsi tam uvedl, zřejmě nesouvisela s mou odpovědí na tvé otázky, ale souvisela s předurčením, kterámu věříš a s tvým pohledem na to, jak by měl asi vypadat Bůh, který dal lidem svobodu.
Z té představy o Bohu (pokud by tě zajímala) já opravdu věřím, se teď neděje ve všem vždy a všude Boží vůle. Že na zemi jsou věci, které jsou Boží vůlí a věci, které nejsou Boží vůle.
Když je napsáno, že Boží vůle je aby by všichni lidé byli zachráněni a došli poznání pravdy, tak tomu nerozumím tak, že by to Bůh chtěl až po smrti těch lidí, ale rozumím tomu tak, že to chce pro ty lidi teď. Není to přesmyčka pro víru k předurčení, ale je to ujištění, že když se budu modlit za záchranu někoho, vím jistě, že se modlím ve shodě s Boží vůlí.
Pokud jde napsáno, že Bůh zakázal lidem krást a přikázal lidem dělat pokání, tak tomu rozumím tak, že to, co zakázal či přikázal je jeho vůle. Pokud tedy někdo krade a nečiní pokání, není to Boží vůle, ale její opak.
Když je napsáno, že Bůh nenávidí rozvod tak tomu rozumím tak, že to, co Bůh nenávidí, nechce. Ten, kdo činí to, co Bůh nenávidí, nedělá to, co je Bůží vůle.
Když je napsáno, že Ježíš přišel zmařit skutky ďábla, tak tomu rozumím tak, že ty skutky ďábla nebyla Boží vůle a jejich zmaření byla Boží vůle. Pokud by Ježíš mařil skutky, které byly jeho vůlí, bylo by to dost zvláštní.
Dál k tvému pohledu na Boha:
Nevěřím, že se Bůh nepostaral o nepřerušený přenos té zprávy o Kristu. Věřím tomu, že když někdo zaplatí dluh, je ten dluh smazán. Nevěřím tedy, že Bůh stanovil naprosto nenutnou podmínku, že ta spása se bude týkat jen těch, kteří uvěří. Věřím tomu, že víra Bohu není "podmínka", ale Boží dar. Nevěřím, že se Bůh kromě pár vybraných jedinců ani nenamáhá dát každému člověku řádně najevo, že má něčemu uvěřit.
Toník
|
]
Smrt těla je podružná Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: oko v Úterý, 21. říjen 2014 @ 09:20:06 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | :-)
Já svému životu rozumím asi takto:
Jako je úsečka v geometrii množinou bodů, podobně i časný lidský život pozemský v čase je limitován svým začátkem a koncem, narozením (početím) a smrtí těla. Jinak se skládá z množiny časových okamžiků, z nichž vždycky jenom jeden obsahuje přítomnost. Body minulosti už neovlivníme, body budoucnosti zatím nejsou v naší moci, v našem vlastnictví - či přesněji v našem správcovství. Máme přímý vliv jen na prožívaný přítomný okamžik.
Prakticky je tedy pro nás nemožným věnovat Bohu v jednom okamžiku celý svůj život - pouze v rovině předsevzetí, v rovině slibu, v rovině našeho záměru - ale nikoli doslova (in natura). A my přece býváme svým slibům docela nevěrní!
I pro Toníka je nemožným, aby když i kdysi v minulosti v jednom okamžiku odevzdal svůj život Kristu, tak to mělo už univerzální neměnnou platnost pro každý jeho další okamžik.
Důkazem nemožnosti darovat Bohu doslova svůj život je skutečnost, že stále hřešíme.
Každý okamžik, kdy jsi zhřešil, Bohu nepatří. Ten jsi tehdy v uplynulé přítomnosti určitě Bohu nedal.
Naštěstí Bůh ve své lásce a znalosti věrolomnosti lidského srdce nám dává možnost pokáním se z hříchů očistit a tak svou minulost částečně napravit. Přicházíme tak v minulosti v okamžiku hříchu jenom o část kvality prožívání života s Bohem, ale společenství s Bohem pro další prožívání přítomnosti je obnoveno..
Bůh po nás chce, abychom prožívali přítomnost. To je skutečný život, který lze smysluplně naplnit.
Prožívanou přítomnost lze odevzdat Bohu i doslova, nabídnout ji Bohu.
Protože jen přítomnost máme ve svých rukou a na nás právě teď záleží, co s ní uděláme.
Bůh si ale náš skutečný život nebere, naopak, když mu jej nabídneme, obohatí jej svými dary a milostmi.
Stále náš život zůstává našim prožívaným životem - jenom jej prožíváme s Bohem - a Bůh se v našem životě stává jenom partnerem, prosvětluje ho a vede nás správnými cestami. Není to tak, že my svůj život vůbec nežijeme a že za nás žije náš život Bůh (toníkovština). Naopak, prožíváme svůj život spolu s Bohem.
Pavlovo: "Nežiji už já, ale žije ve mě Kristus" - je vyjádřením toho, že přirozený člověk Saul už nežije podle těla (sám podle sebe), ale že znovuzrozený kristovec Pavel žije svůj život spolu s Kristem a nechává se od něho životem vést.
Z těchto mnou výše uvedených důvodů, že doopravdy můžeme věnovat Bohu jen zrovna přítomný okamžik, je patrná důležitost výzvy pro každého křesťana o našem vytrvání v dobrém.
|
]
Smrt těla je podružná Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: ssns v Úterý, 21. říjen 2014 @ 22:41:36 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | Řekl bych, že ti rozumím. Možná že podobně to viděl Pavel (např. Ř 12 - to slova sóma daleko spíš znamená život či sebe sama, jak překládá Jeruzlámská Bible, než jen tělo). Já bych tedy pro změnu kladl důraz na to, že je to Otec, kdo dává člověka Synu. To je přesně to, co jsem psal o tom, jak je Písmo napsané. Je to normální lidský jazyk a ne teologické či filozofické pojednání. Uvedu ti jeden příklad. Přečti si Mk 14:29 (I když padnou všichni, já tedy ne!) a Mt 26,33 (Padnou-li všichni kvůli tobě, já nepadnu). Máš pocit, že se tu jinými slovy říká totéž? Ano, na běžné lidské úrovni tomu tak je. Pokud ale začneme aplikovat toníkovštinu, máme hned na začátku obou záznamů velký rozdíl. Marek totiž větu začíná spojením "ei kai" a Matouš jen "ei". V Markovi tedy Petr vyjadřuje, že je vysoce pravděpodobné, že všichni padnou, v Matoušovi naopak Petr sděluje, že mu možnost, že by všichni padli, přijde krajně nepravděpodobná - v podstatě opět odmlouvá Ježíšovi. A k tomu si připočti, že v některých rukopisech máme u Marka "kai ei", což rapidně snižuje pravděpodobnost Petrova očekávání. Takže se to má takto:
většinové čtení Marka (a náš NZ): Jasně, všichni padnou, ale já ne. menšinové čtení Marka: Je možné, že všichni padnou, ale já ne. čtení v Matoušovi: kdepak, všichni nepadnou, a i kdyby padli, já ne.
Trochu jsem ten rozdíl zvýraznil, ale jinak to odpovídá řeckému textu. Stále si myslíš, že se tam říká totéž? A to jsem se vyjádřil jen k uvedení tvrzení, tj. něčemu, co při četbě normálně ani nezaznamenáš. :-)
Ty používáš slovo "svoboda" v souladu s katolickou terminologií patrnou třeba v katechismu. Věř mi, že kdybys vedl disputaci s Akvinským, pořádně by ti vyčinil za nedbalost jazyka.
Tvůj pohled bych označil za pohled z lidské perspektivy. Tak je psána skoro celá Bible a je jen přirozené, že se tak vyjadřujeme. Můj čistě soukromý a možná chybný názor je, že Tonda nějak baví přít se s tebou (a asi i s ostatními). Bylo by samozřejmě možné debatovat stylem, jaký jsem naznačil výše, ale to bychom si tu asi moc nepokecali a navíc bychom se naprosto vzdálili realitě a úmyslu Bible. :-) Je prostě faktem, že pisatelé Bible se příliš nepárali s použitými výrazy - vem si třeba jen ten věčný spor o duši a ducha a Ježíšova slova v Mt 10,28 a 39. Stejně dopadneme se slovy sóma a sarx. Nebo si nech vysvětlit detailně víru ve dva odlišné druhy soudů (já ji též zastávám) a uvidíš spoustu míst, kde to hapruje. Např. takový 1 Kor 3 podle mě může docela dobře mluvit o očistci. Je jistě možné chápat apoštolova slova v 1Kor 9,24-27 tak, že svou "diskvalifikací" myslí jen neobdržení odměny na soudu Kristově, kam přijdou jen spasení. Stejně tak ale tu mohl mluvit o věčné spáse, jak to chápeš ty. Klíčový verš v 1K 3,15 pak může být o tomto soudu před Kristem, ale stejně tak se tu může mluvit o očistci: dobrý spasený (velmi úspěšný běžec) = odměna, nedobrý spasený (horší běžec) = očista ohněm, očistec, nespasený (zničil svatyni, tj. sebe) = Gehenna. Navíc se celá ta třetí kapitola možná věnuje jen kněžím a biskupům.
|
]
Smrt těla je podružná Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: oko v Středa, 22. říjen 2014 @ 09:42:31 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Je faktem, že je pro mě velmi těžké vlastními slovy plně vyjádřit význam slova "svoboda".
Vždyť s Toníkovou argumentací, že hřích uvádí do stavu nesvobody také plně souhlasím. Pokouším se rozlišovat mezi teoretickou možností svobodné volby každého člověka pro cokoliv a mezi stavem svázanosti či nesvázanosti určitého člověka hříchem.
Ale nedokáži to plně argumentačně uchopit, definovat. Stále je to jen jako letmé dotyky s pravdou, jako "laškování" s pravdou, která uniká.
|
]
Smrt těla je podružná Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Středa, 22. říjen 2014 @ 08:52:25 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Není to tak, že my svůj život vůbec nežijeme a že za nás žije náš život Bůh (toníkovština).
Stando, tím toníkem myslíš mne?
A nechtěl bys ses třeba zeptat, jaký má já názor na tento tvůj nesmysl? Nezajímalo by tě, jak je to se mnou ve skutečnosti?
Jinak moc hezky popisuješ tvoje postoje k "přítomnému okamžiku". Je jistě tvoje volba takto žít - pokud to ovšem není otroctví způsobené kulturou, ve které žiješ ;-)
Můj postoj je hodně jiný, než tvůj.
Pro mne je důležitý smysl pro definitivnost, jistotu, závazek. Nejen rozhodování teď v tomto okamžiku (který už svým rozhodnutím stejně nemohu ovlivnit). Rozhodování a rozhodnutí mi nedal Bůh pro tento okamžik. Okamžik, který žiji, už svým rozhodnutím nedokážu ovlivnit.
To, co dokážu ovlivnit svým rozhodnutím je okamžik, který bezprostředně následuje po tom aktuálním a všechny další okamžiky.
Když se tedy rozhoduji, zásadně se rozhoduji o budoucnosti, kratší či delší. S tím, jak jsem starší a starší je moje rozhodování i rozhodnutí více a více orientováno na okamžiky, které jsou od toho aktuálního právě prožívaného stále dále a dále.
Jednoduše: Čím jsem starší, tím víc myslím na budoucnost a víc se rozhoduji dále do budoucnosti.
Ale i když mi bylo patnáct, nebo dvacet, tak mi postoje ve stylu "Uzavíráš sňatek? Ano, ano, ale jen dokud trvá láska, když láska vychladne, pak si každý půjde zase po svých.." byly naprosto cizí. Už tehdy jsem rozuměl, že jsou rozhodnutí, která se nedělají jen pro ten jeden den, jeden okamžik, svatební den, ale která se dělají definitivně.
Jen jsem tehdy nevěděl, že tohle rozhodnutí jde udělat pro Boha.
Toník |
]
Smrt těla je podružná Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: oko v Středa, 22. říjen 2014 @ 10:56:07 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | ..."Ano, ano, ale jen dokud trvá láska, když láska vychladne, pak si každý půjde zase po svých.." byly naprosto cizí."...
Toto je ovšem realita života u mnohých rozvedených manželů. To nelze popřít. Boží slovo je i v tomto pravdivé.
Naší snahou tedy musí být prevence - nedopustit, aby láska vychladla. Ani v manželství, ani v našem vztahu s Bohem a bližními.
..."To, co dokážu ovlivnit svým rozhodnutím je okamžik, který bezprostředně následuje po tom aktuálním a všechny další okamžiky."...
Připadá mi to jako zoufalá snaha vždycky se mnou zásadně a v ničem nesouhlasit. Naše dílo, náš trvalý "podpis" na tomto světě vytváříme pouze v naší přítomnosti. V přítomnosti vytváříme také svá rozhodnutí pro blízkou či dalekou budoucnost. Mimo svou aktuální přítomnost nejsi schopen ovlivnit vůbec nic, ani svou nejbližší budoucnost.
V přítomnosti se můžeš sice rozhodnout pro dobrý skutek v nejbližší budoucnosti, ale až se tato situace stane přítomností, nemusíš své rozhodnutí uskutečnit.
|
]
Smrt těla je podružná Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Středa, 22. říjen 2014 @ 18:40:05 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Toto je ovšem realita života u mnohých rozvedených manželů. To nelze popřít. Boží slovo je i v tomto pravdivé.
To samozřejmě. Mnoho lidí ve světě uvažuje úplně stejně, jako ty a když láska vychladne, udělají to, co Bůh nenávidí. Když láska vychladne, jdou od sebe.
Mnoho párů se rozvede, i když "láska" trvá a nevychladne. Jednoduše proto, že jejich "nevychladlá láska" je jen emoce a ne bezpodmínečné přijetí.
Stejně tak mnoho párů i ve světě zůstává spolu a nerozvádí se, i když láska vychladne.
Jsou tedy i ve světě lidé, kteří - na rozdíl od tebe - chápou závažnost lidského rozhodnutí, závažnost slova, které druhému dali, závažnost smlouvy a jejich život není jen na prchavých emocích.
Naší snahou tedy musí být prevence - nedopustit, aby láska vychladla. Ani v manželství, ani v našem vztahu s Bohem a bližními.
To je dobře, Stando, že to tak máte.
Ale co uděláš, když láska vychladne? Budeš se držet tvých "podmínek" a tvoje manželka zůstane sama? Nebo dodržíš smlouvu alespoň v tom, že ji nikdy neopustíš?
Připadá mi to jako zoufalá snaha vždycky se mnou zásadně a v ničem nesouhlasit.
To jsme na tom stejně.
Mne tvá neustálá opozice a vymýšlení nesmyslů do kterých se zamotáváš také připadá jako tvůj zásadní přístup, kterým se snažíš sám sobě dokázat to, že my jsme se nerozhodli pro Ježíše a nevydali mu svůj život.
Kdybys totiž zjistil, že je možné vydat Ježíši život, musel bys revidovat celý život zpět a uznat, že ses spletl. To jde ještě dobře ve dvaadvaceti, ale v šedesáti už je to o kus těžší. Proto vymýšlíš tyhle nesmysly s přítomností. Ale rozhodnutí pro Ježíše či manželská smlouva není jen o přítomném okamžiku, ale o celém životě.
Mimo svou aktuální přítomnost nejsi schopen ovlivnit vůbec nic, ani svou nejbližší budoucnost.
No, to je samozřejmě omyl.
Mimo své minulosti a přítomnosti (kterou už ovlivnit nijak nemohu) mohu ovlivnit svou budoucnost a to hodně.
Díky svobodě, kterou mi Bůh dal a díky rozhodnutím, která dělám.
V přítomnosti se můžeš sice rozhodnout pro dobrý skutek v nejbližší budoucnosti, ale až se tato situace stane přítomností, nemusíš své rozhodnutí uskutečnit.
To je ale blbost. To, že takto hloupě uvažuješ ty, Stando, to ještě neznamená, že takto uvažují všichni.
Pokud se pro něco rozhodnu a to rozhodnutí se nestane, tak to znamená docela jednoduchou věc: Neměl jsem svobodu udělat to, pro co jsem se rozhodl.
Něco mi v tom zabránilo.
Pokud někde dělám nějaký skutek, je to proto, že jsem se před tím okamžikem, ve kterém ten skutek dělám, rozhodl, že ho udělám.
To se musíš Stando kvůli své vzpouře a nesmyslům zamotávat i do tak jednoduchých věcí?
Jak svým rozhodnutím ovlivníš svou přítomnost?
Řekněme, že chci ovlivnit svůj život tak, abych se dostal do Ameriky.
V tvé "realitě", kterou sis sám sobě vysnil, se v aktuálním okamžiku rozhodneš že budeš v Americe a abrakadabra seš tam!
Protože ovlivnit můžeš jen přítomný okamžik.
To my to máme v naší realitě těžší. Při každém rozhodování nežešíme přítomný okamžik, ale to, co se bude dít v budoucnu. Já musím při rozhodování rozmyslet, kde na cestu do Ameriky vezmu peníze. Musím se rozhodnout dát část peněz co mám stranou, nebo se rozhodnout vydělat více nových peněz.
A to třeba týdny až měsíce před cestou.
Pak musím rozhodnout termín, to nejméně týdny před cestou. Pak se musím rozhodnout dojet na letiště. To hodiny před cestou atd. Stále a stále rozhodnutí, která nedělám pro aktuálně přítomný okamžik, ale pro nějaký cíl, který je v budoucnu.
Na to, aby se v přítomném okamžiku, který už nedokážu nijak ovlivnit, něco stalo, něco, co chci já, co mám ve svém svobodě, musí před tím přítomným okamžikem existovat řada mých rozhodnutí, která mne dovedou až k té věci v daném okamžiku.
Když jsem potom v té Americe, tak v tom okamžiku už je zbytečné abych se rozhodnul, že budu v Americe.
Toník
|
]
]
Smrt těla je podružná Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Čtvrtek, 23. říjen 2014 @ 07:29:26 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | | No a proč tedy furt "argumentuješ" tím, že láska vychladne, když to není tvoje uvažování?
Čí je to tedy uvažování ve tvých příspěvcích? |
]
Smrt těla je podružná Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: oko v Čtvrtek, 23. říjen 2014 @ 19:25:52 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Je to uvažování evangelisty Matouše (Mt 24,13) a evangelisty Marka (13,13).
|
]
Smrt těla je podružná Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Pátek, 31. říjen 2014 @ 05:16:09 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | | Stando
Matouš 24 jsou slova Ježíše:
A protože vzroste bezzákonnost, ochladne láska mnohých. Ten však, kdo vytrvá do konce, bude zachráněn. Toto evangelium království bude vyhlášeno po celém světě na svědectví všem národům. A tehdy přijde konec
A vydá na smrt bratr bratra a otec dítě, děti povstanou proti rodičům a usmrtí je. A všichni vás budou nenávidět pro mé jméno. Kdo však vytrvá do konce, ten bude zachráněn.
To je proroctví o konci věků, konci časů. Není v něm ani zmíňka o tom, že by křesťané měli opustit Boha nebo dokonce že by Bůh měl opustit křesťany, jak ty si omylem ty verše vysvětluješ, naopak je tam zaslíbení záchrany a jsou to slova povzbuzení.
To, že se ti ta slova převrací do "podmínek" či do toho, že Bůh opustí svoje děti a pošle je do pekla či jakkoliv jinak je dané tím, pod čím žiješ, kdo tě vychovává.
Bůh ale není jako Zákon či hřích.
Můžeš si třeba někdy přečíst svědectví o životě Božích mučedníků, kteří zažili třeba některou z diktatur, kdy ztrvrdla srdce lidí a bylo jen pár křesťanů v celém národě, co dělali oni a hlavně co dělal Bůh. Že i v těch nejhorších chvílích byl Bůh s nimi a posiloval je. Což jejich katy přivádělo k šílenství, ale některé taky k víře Bohu.
Toník
|
]
Smrt těla je podružná Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: oko v Středa, 22. říjen 2014 @ 19:49:37 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | ..."Pokud se pro něco rozhodnu a to rozhodnutí se nestane, tak to znamená docela jednoduchou věc: Neměl jsem svobodu udělat to, pro co jsem se rozhodl.
Něco mi v tom zabránilo."...
No právě! Třeba právě vlastní hřích: lenost, sobectví, hamižnost - atd atd... .
..."Ale rozhodnutí pro Ježíše či manželská smlouva není jen o přítomném okamžiku, ale o celém životě."...
Ale jen v přítomném okamžiku ji doopravdy žiješ, naplňuješ - či zrazuješ.
|
]
Smrt těla je podružná Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Čtvrtek, 23. říjen 2014 @ 07:30:40 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | | Takže už rozumíš, že hřích není svoboda, ale otroctví?
Že ten, kdo hřeší, je otrok hříchu? |
]
Smrt těla je podružná Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: oko v Čtvrtek, 23. říjen 2014 @ 09:44:28 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | ..."Takže už rozumíš, že hřích není svoboda, ale otroctví? Že ten, kdo hřeší, je otrok hříchu?"...
Takto jsem tomu ale rozuměl už od počátku.
Jen nedovedu nahradit slovo "svobodný" žádným jiným vhodným a stejně výstižným pro případ otevřenosti lidské volby pro jakékoli směřování (snad úplnost možností?).
Tedy že jak člověk v otroctví se může rozhodnout a skrze pokání se stát svobodným, tak i člověk žijící ve svobodě je stále ohrožován reálnou možností si zvolit hřích a upadnout do otroctví.
Člověka žijícího ve svobodě totiž nic jiného od hříchu nechrání, jen úzká návaznost na Krista, oboustranný vztah prožívaného společenství.
Když toto pomine, člověk se stává nevyhnutelně znovu otrokem.
Pokusím se to přiblížit na příkladu manželské lásky:
1.) muž nemá žádnou reálnou možnost být své ženě nevěrným a tedy jí nevěrným ani není.
2.) muž má reálnou možnost být své ženě nevěrným - avšak ani ho nenapadne ji využít a zůstává své ženě věrným.
Který z obou případů ti připadá, že je vyjádřením skutečné lásky?
A takto já vnímám realitu svobodné volby člověka v jeho životě. Trvalou realitu svobodné volby u každého z nás až do naší smrti těla.
|
]
Smrt těla je podružná Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Čtvrtek, 23. říjen 2014 @ 19:46:47 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Takto jsem tomu ale rozuměl už od počátku.
Jejej a proč jsi teda celou tu dobu tolik oponoval, když to píšu?
Jen nedovedu nahradit slovo "svobodný" žádným jiným vhodným a stejně výstižným pro případ otevřenosti lidské volby pro jakékoli směřování (snad úplnost možností?).
O tom jsme se bavili. Tvoje "úplnost možností" je definována hříchem. Bez hříchu bys pak neměl "úplnost možností".
To je jistě autentický postoj, ale z mého pohledu dost absurdní.
Tedy že jak člověk v otroctví se může rozhodnout a skrze pokání se stát svobodným...
No, tak to jsem v životě nezažil. Naopak jsem zažil druhou část toho, co říkal Ježíš: "Jestliže vás tedy Syn vysvobodí, budete vskutku svobodní"
Myslet si, že se otrok rozhodne stát svobodným skrze pocit a stane se svobodným je fakt dost naivní.
Nechceš někdy napsat nějaký praktický příklad toho, co píšeš, jak ses rozhodl a stal ses svobodným?
...tak i člověk žijící ve svobodě je stále ohrožován reálnou možností si zvolit hřích a upadnout do otroctví. Člověk je svobodný právě proto, že není ohrožován.
Pokud je někdo stále ohrožován tím, že se ožere, tak to není svobodný člověk, ale alkoholik. Je to otrok alkoholu. Je úplně jedno, jestli pije nebo nepije, jestli se rozhodl či nerozhodl pít či nepít. Je otrok tak jako tak. Jakmile přijde čas hříchu, svého otroka si vyžádá.
Až ve chvíli, kdy člověk uvidí skleničku vodky či půllitr piva a není nijak ohrožován, tehdy je svobodný.
Který z obou případů ti připadá, že je vyjádřením skutečné lásky?
Ani jeden, samozřejmě. To už jsem ti
Vyjádřením skutečné lásky, skutečné svobody a skutečného rozhodnutí je to, že muž takové věci vůbec neřeší. Láska a svoboda není definovaná hříchem či nevěrou.
Vyjádřením skutečné lásky je například to, že muž řeší jak, kde a kdy stráví čas se svojí manželkou a ne to, jestli má či nemá příležitost být nevěrný.
A takto já vnímám realitu svobodné volby člověka v jeho životě. Trvalou realitu svobodné volby u každého z nás až do naší smrti těla.
No to chápu. Strašná představa.
A vyhovuje ti to takto?
Já vím, to zase vůbec neřešíš ty.
Toník |
]
Smrt těla je podružná Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: oko v Pátek, 24. říjen 2014 @ 09:31:02 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | ..."Tvoje "úplnost možností" je definována hříchem."...
Omyl.
Úplnost možností je definována nejen hříchem, ale také cností, prostě vším.
A kdybys nežil ve svém virtuálním světě, uvědomoval by sis, že i ty hřešíš, že hřích je stále realitou i tvého života.
..."Tedy že jak člověk v otroctví se může rozhodnout a skrze pokání se stát svobodným....Jestliže vás tedy Syn vysvobodí, budete vskutku svobodní ... někdy napsat nějaký praktický příklad toho"...
Ježíš vysvobodil Zachea - protože Zacheus se rozhodl vylézt na strom. Dal tím průchod své touze po Ježíši, dal svůj souhlas.
..."Člověk je svobodný právě proto, že není ohrožován."...
Znovu ten tvůj virtuální nepravdivý svět.
Zvířata v ZOO nejsou ohrožována. Zato zvířata žijící na svobodě jsou ohrožována neustále.
..."Vyjádřením skutečné lásky je například to, že muž řeší jak, kde a kdy stráví čas se svojí manželkou a ne to, jestli má či nemá |
]
Smrt těla je podružná Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Neděle, 26. říjen 2014 @ 00:37:43 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Úplnost možností je definována nejen hříchem, ale také cností, prostě vším.
Ano, špatně jsem to napsal.
Ty pro "úplnost možností" a pro "svobodu" potřebuješ hřích.
Já ne. U když nebude hřích, budu mít "úplnost možností" a "svobodu". K mé "uplnosti možností" není hřích potřeba.
A kdybys nežil ve svém virtuálním světě, uvědomoval by sis, že i ty hřešíš, že hřích je stále realitou i tvého života.
Hezká a trapná manipulace.
Žiji v reálném světě a uvědomuji si, že jsem stále otrokem některých hříchů a je to realita mého života. Píšu ti to tu asi pět let a není moje věc, že moj příspěvky nečtěš a že se to v tvé hlavě převrátilo do jakési virtuality, které statečně oponuješ, ale nenapsal jsi zatím čemu to vlastně tak statečně oponuješ.
Proč však tvrdíš, že ani jeden z bodů není správný, když jsi ve smyslu v podstatě jen kopíroval můj bod 2.) ?
To je otázka života pod zákonem hříchu a smrti a otázka milosti.
Dám ti jiný příklad, příběh.
Řekněme, že mám dva syny. Půjdu domů a řeknu jednomu: Synu, poď mi dneska pomoci pracovat na vinici. A on řekne: Jasně tati, rád. Dojdu za tím druhým a řeknu: Synu, poď mi dneska pomoci pracovat na vinici. A on řekne: Ne, tati, nejdu, dneska se mi nechce. A ten první pak nepůjde, protože se mu nebude chtít a ten druhý ale půjde, protože mu bude líto, že mi to řekl a bude mu líto mně, že já makám na poli.
Který z těch synů naplnil moji vůli?
Když tenhle příběh slyší člověk pod zákonem hříchu a smrti, tak sice podvědomě tuší, že na tom příběhu něco není v pořádku ale přeci jen vyšpekuluje, že jeden z těch synů naplnil moji vůli, nejspíš ten druhý.
A víš který z těch synů naplnil moji vůli?
No ten třetí, samozřejmě. Ten, který se mnou ráno vstával a snídal, pak se mnou společně pracoval na poli a povídali jsme si spolu a zůstal tam pracovat i když jsem musel domů pro ty první dva.
Nemusel jsem mu říkat, co je moje vůle, protože to věděl.
To je rozdíl mezi zákonem hříchu a smrti a milostí.
Dám ti jiný příklad.
Řekněme, že jsou dva vzorní manželé, kteří chtějí udělat svým dvěma manželkám fakt radost. Jeden dá to nejlepší co má a vezme svojí manželku na zápas Baníku se Spartou. Druhý, druhý ten se blýskne ještě více a vezmě svou manželku do hospody na pivo.
Který z těch manželů potěšil svou manželku více?
Oba dali to nejdražsí, to nejcennější, co měli.
Oba vyjádřili svou lásku nejlépe jak uměli, přesně a poctivě naplnili slovo "co chcete aby druzí činili vám, to čiňte vy jim"
"naplnit písmo", ale nezná Boží milost.
realitu. A tak místo lásky k manželce řeší hřích, vlastní nevěru.
Toník
|
]
Smrt těla je podružná Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: oko v Pondělí, 27. říjen 2014 @ 07:37:49 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Toníku,
ale jak můžeš jedním dechem tvrdit, že jsi ten syn, co plní Boží vůli a pracuje spolu s otcem už od rána - když na druhé straně přiznáváš, že
"jsem stále otrokem některých hříchů a je to realita mého života".
Je tedy realita tvého života, že stále plníš Boží vůli, či je realita tvého života, že někdy sice otci řekneš :"půjdu" - ale pak stejně nejdeš - zhřešíš?
Nevidíš v takovém tvrzení tu svoji rozpolcenost osobnosti?
|
]
Smrt těla je podružná Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Pondělí, 27. říjen 2014 @ 21:17:52 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | ale jak můžeš jedním dechem tvrdit, že jsi ten syn, co plní Boží vůli a pracuje spolu s otcem už od rána - když na druhé straně přiznáváš, že
"jsem stále otrokem některých hříchů a je to realita mého života".
Ale Stando.
Já nejsem ten, co by pracoval už od rána. Z čeho sis to zase domyslel?
V mém životě mne Pán Bůh povolal na svoji vinici když už bylo asi deset dopoledne. A v dějinách lidstva už je to za tři minuty šest večer, práce na vinici už bude brzo končit.
Asi jsi úplně neporozuměl, o čem jsem psal.
Zkusím ještě jednou.
Zkus se někdy zajímat o to, co by otcové rádi u svých dětí. I takoví obyčejní otcové, tady na zemi.
Co je jejich touha a zadostiučenění.
Jestli je touhou nějakého otce to, aby jeho syn byl alkoholik, neustále ohrožovaný alkoholem, který by stále litoval svého hříchu. Jestli by nějaký otec byl rád, že jeho syn je lenoch a zloděj, neustále litující toho, v jakém je stavu.
Já znám pár rodičů, jejichž děti jsou neustále ohrožované hříchem. Ani jeden z těch rodičů nestojí o lítost toho dítěte. Lítost mu totiž není k ničemu.
To, o co ty rodiče stojí, je změna života. To, aby jejich dítě nebylo alkoholik nebo flink nebo zloděj.
Aby se změnil jeho život.
To důležité v životě je postoj člověka, ne pocit.
Pocit je něco, co vyprchá. Pocit není motorem k lepšímu, leda k horšímu. Postoj je něco, co vytrvá. Postoj může být motorem k lepšímu.
Mně třeba vůbec nevadí, že moje dítě se mnou nepracuje. Klidně může pracovat někde úplně jinde. To, co chci a po čem toužím je to, aby moje dítě žilo dobrý život podle Boha, život, který nelze litovat.
A tak je to i s Bohem. Nestál o Jidášovu lítost. K čemu by mu byla? Jen dohnala Jidáše na šibenici. Stál o to, aby se změnil život lidí.
Toník |
]
Smrt těla je podružná Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: oko v Čtvrtek, 30. říjen 2014 @ 07:29:09 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | ..."To důležité v životě je postoj člověka, ne pocit."...
Souhlasím. Jenže v případě učiněného pokání ze hříchů (což je postoj člověka) je lítost nad spáchaným zlem doprovodným ukazatelem opravdovosti obrácení.
Nikdo nedokáže učinit pokání ze hříchů opravdově z celého srdce, aniž by mu nebylo líto toho, co udělal špatně, aniž by mu nebylo líto promrhaného času života, který mohl prožít v plnosti s Bohem.
|
]
Smrt těla je podružná Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Čtvrtek, 30. říjen 2014 @ 21:36:09 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | ...je lítost nad spáchaným zlem doprovodným ukazatelem opravdovosti obrácení.
Určitě. A nejen lítost, ale i třeba zděšení, zahanbení, ale taky radost a Boží pokoj.
Nikdo nedokáže učinit pokání ze hříchů opravdově z celého srdce, aniž by byl zděšen ze hříchu, zahanben, aniž by přijal pokoj a radost. Není pokání bez pokoje a radosti nad vysvobozením.
Problém s lítostí je ale v tom, že s pokáním vůbec nemusí souviset. Lítost je duševní věc, která je celkem přirozenou reakcí na to, kdy se člověk uvědomí, že už je pozdě, že něco zkazil, že se něco nepovedlo.
Toník
|
]
Smrt těla je podružná Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: oko v Pátek, 31. říjen 2014 @ 07:51:30 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | My zde ale neřešíme samotné podoby lítosti, ale řešíme zde pokání člověka ze hříchů, které bez lítosti a jak správně podotýkáš často i zděšení a zahanbení jistě nemůže být opravdové.
Však ovocem takového pokání je klid a mír v duši, pokoj a radost.
Ale netroufám si tvrdit, že pokoj a radost už jsou jen pocity a nic víc, protože ony přesahují do celé bytosti člověka a motivují ho k životu s Kristem. Stávají se trvalou hodnotou, prostupující celého člověka. Nejsou už prchavé.
Dalším účinkem člověkem učiněného pokání také zvýšená imunita vůči pokušení hříchu. Člověk začíná vidět věci více pravdivě, Kristovýma očima. Mění postupně pořadí svých hodnot, vidí svět jinýma očima, dostává dar rozeznávat pozlátka od skutečných hodnot.
|
]
Smrt těla je podružná Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Pátek, 31. říjen 2014 @ 17:19:29 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Ale netroufám si tvrdit, že pokoj a radost už jsou jen pocity a nic víc, protože ony přesahují do celé bytosti člověka a motivují ho k životu s Kristem. Stávají se trvalou hodnotou, prostupující celého člověka. Nejsou už prchavé.
Pokoj nebo radost opravdu nejsou jenom pocity, jenom duševní věc. Nejsou jako lítost nebo veselí, které teď jsou a za pár minut nebudou.
Pokoj i radost jsou trvalé hodnota a na mne mají (na rozdíl od lítosti) přesně ten účinek, co popisuješ: Motivují k životu s Kristem.
Když jsem při novém narození místo deprese, prázdnoty a temnoty dostal pokoj a radost, byla to ta největší změna, co jsem zažil.
Dalším účinkem člověkem učiněného pokání také zvýšená imunita vůči pokušení hříchu.
To je samozřejmé, že když Bůh člověka zbaví hříchu a člověk už není jeho otrokem, že je svobodný.
Na svobodného člověka nemá hřích vliv, není jim nijak ohrožován. V tom se liší od člověka, který je stále otrokem hříchu, jen od hříchu utekl a omylem se domnívá, že když je od hříchu kousek dál, má proti nemu vyšší imunitu.
Otrok hříchu nemá vůči hříchu vyšší imunitu.
Pokud je někdo otrok hříchu, tak jakmile se hřích přiblíží, je otrok znovu hříchem ohrožen.
Toník
|
]
Smrt těla je podružná Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Úterý, 21. říjen 2014 @ 00:06:13 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | | Ahoj Stando.
Mrzí mne, že ti dobrometr udělal zmatek v hlavě.
Je určené spíše pro lidi, kteří Boží milost neznají, nevědí o čem Boží milost je.
a podle kterého je to video natočené.
Vždyť toto všechno je neskutečná snůška absurdit!
Stando, chápu, že ty sám držíš opratě spřežení tvého života a ty sám určuješ s konečnou platností, kudy pojede a že jenom ty sám si stavíš tvé mantinely.
To je jistě tvůj naprosto autentický postoj a vážím si toho, že na křesťanském serveru jsi takto otevřeně ochoten o tvých postojích psát a nestydíš se za ně.
Samozřejmě je mi jasné, že náš postoj a život je tak pro tebe cizí, "absurdní" a jsem si vědom toho, že ti ho těžko vysvětlím, když to navíc navenek nevypadá, že bys vůbec chtěl pochopit, co žijeme my a jaké postoje máme v životě my.
Kdo podle tebe bude po tvé smrti souzen za všechno, co učinil dobré i zlé před Kristovou soudnou stolicí?
To se ptáš, že by tě to zajímalo?
Je to napsané v písmu. Jednou Bůh vzkřísí mrtvé k životu a ti budou souzeni.
Když je to už nyní vlastně už Kristův život, tak souzen za něj by měl být logicky Kristus - nikoli ty.
Já vím, že je to pro tebe těžké uprostřed tvé vzpoury pochopit. Když se s tebou bavím, tak úpně chápu, o čem to Slávek píše když píše o zatvrzení a o čem to Bůh mluví, když píše, že modláři mají docela zaslepené oči i hluché uši jako ta dřeva, před kterými klekají.
Stando, Pán Ježíš Kristus už byl odsouzen za můj hřích, zemřel a byl pohřben. Smrt ho ale neudržela a po třech dnech vstal z mrtvých.
Jestliže tvůj život za tebe už nyní žije Kristus a už to není tvůj život, tak komu přísluší ona odplata?
Je to strašně složité, Stando, a pro tebe to bude asi i absurdní, ale pokusím se ti to vysvětlit.
Odplata se Stando vyplácí za práci.
Když někdo pracuje pro nějakého zaměstnavatele, tak například vždycky patnáctého nebo před sobotou je výplatní den a ten člověk dostane výplatu za to, co udělal. Když jde člověk k výplatě, tak není souzen. Zaměstnanec a zaměstnavatel mají spolu vztah, smlouvu, podle které zaměstnanec pracuje a zaměstnavatel vyplácí odměnu. Zaměstnanec není při výplatě souzen, za práci, kterou pro zaměstnavatele dělá, nejsou lidé souzeni. Podobně to je i s lidmi, kteří pracují pro Páne Ježíše.
Trest pak člověk dostává za porušení zákona.
Když jde člověk na soud za to, co provedl, nedostává výplatu, jako zaměstnananci patnáctého, ale soudce mu vyměří trest. Soudce a odsouzený spolu žádnou smlouvu uzavřenou nemají a ani to není potřeba. Odsouzený je odsouzen často proto, že si on sám sobě stanovil mantinely, kterými se ale ke své smůle netrefil do mantinelů, které stanovil zákonodárce. Tak to bude i na konci časů, kdy přijde zákonodárce soudit ty, kteří pro něj nepracovali.
Když člověk pro někoho dělá, nebo pro někoho žije, dostává za to, co pro něj dělá, odplatu, odměnu.
Když je třeba otrok, který patří svému Pánu, nežije svůj život (třeba proto, že svůj život ztratil v dluzích) a žije pro toho pána (třeba proto, že si ho ten pán koupil) a ten jeho pán je dobrý, dostane otrok na konci práce odměnu za tu práci, kterou vykonal.
I když život toho otroka není jeho, ale patří tomu pánu a ten pán by mu vůbec žádnou odměnu dávat nemusel.
Ten otrok by tedy žádnou odměnu, odplatu, dostat nemusel. Ale protože máme Pána, který je dobrý, víme, že za práci pro něj, za život, který žijeme pro něj, dostaneme odplatu.
Je to pro tebe alespoň trochu srozumitelné?
Toník |
]
Smrt těla je podružná Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: oko v Úterý, 21. říjen 2014 @ 10:11:39 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | ..."Kdo podle tebe bude po tvé smrti souzen za všechno, co učinil dobré i zlé před Kristovou soudnou stolicí? To se ptáš, že by tě to zajímalo? Je to napsané v písmu. Jednou Bůh vzkřísí mrtvé k životu a ti budou souzeni."...
Ahoj Toníku.
Neber to zle, ale znovu tvé výklady samorosta.
Každý z nás bez výjimky musí projít Kristovým soudem. Včetně tebe. Tak je to napsané v Písmu:
My všichni se přece musíme ukázat před Kristovou soudnou
stolicí, aby každý dostal odplatu za to, co dělal v těle,
podle toho, co vykonal, ať už to bylo dobré nebo
zlé.
(Zj 22,12)
A hle, přijdu brzy a má odplata se mnou, abych odplatil
každému podle toho, jaké bude jeho dílo.
..."Odplata se vyplácí za práci - Zaměstnanec není při výplatě souzen, za práci, kterou pro zaměstnavatele dělá, nejsou lidé souzeni."......
(Ef 6,8) ... vězte, že cokoli každý učinil dobrého, za to dostane
odplatu od Pána, ať už byl otrok nebo svobodný.
(Kol 2,18) Ať vás nikdo, kdo si libuje ve falešné pokoře a v
andělském náboženství, nepřipraví o vítěznou odměnu. Takový
se vydává do věcí, jež neviděl, prázdně se nadýmá svou tělesnou
myslí
a nedrží se hlavy, z níž celé tělo podporované a spojené
klouby a šlachami roste Božím vzrůstem. Vítězná odměna je čímsi daleko víc, než jen obyčejnou mzdou. Mzda nebývá vítězná. Chápeš v čem je ten podstatný rozdíl?
|
]
Smrt těla je podružná Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: Bylina (k.bylina@seznam.cz) v Úterý, 21. říjen 2014 @ 12:54:31 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | Toníku, vím co žiješ, nejsi sám, kdo dostal od Pána věčný život. Jen mě chytáš za slovíčka. Život, který žiješ, je Kristův, protože mu patříš, koupil si tě svou krví, ale abys mu mohl patřit a Ježíši sloužit, musí to být zároveň také Tvůj život, život, který Ti Bůh daroval, abys ho žil. Ježíš ho za Tebe žít nebude. Jsme Ježíšovi bratři a ne jeho kopie. Jinak časný život si nepleť se starým životem. Časný život je život v těle a krvi a to snad ještě žiješ ne? Nebo už jsi jenom duch? |
]
Smrt těla je podružná Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Úterý, 21. říjen 2014 @ 19:41:53 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | | Karle, opravdu jsem neměl v úmyslu tě chytat za slovíčka, jen upřesnit, co jsem psal.
Učitě je mi jasné, že Ježíš nebude žít život za mne. Snad jsi neuvěřil těm Standovým hláškám o loutkách?
Jinak časný život si nepleť se starým životem. Časný život je život v těle a krvi a to snad ještě žiješ ne? Nebo už jsi jenom duch?
Jo, žiji v těle a krvi. A to tělo určitě jednou umře.
Ale já nejsem tělo. Řekl bych z toho, co vím, že až to tělo umře, bude mi toho scházet mnohem míň, než teď ;-)
"Starý život" je pro mne "časný" protože skončil. O životě, který žiji teď věřím, že smrtí těla nekončí.
Toník |
]
Smrt těla je podružná Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: Bylina (k.bylina@seznam.cz) v Úterý, 21. říjen 2014 @ 21:02:09 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | "Starý život" je pro mne "časný" protože skončil. O životě, který žiji teď věřím, že smrtí těla nekončí.
Tvůj nový život od Boha, je v Tobě reprezentován jen novým, svatým duchem, který Ti byl dán. Ten novým způsobem oživuje Tvoji duši(krev) a ta oživuje Tvoje tělo. Díky novému duchu, v kterém v Tobě přebývá Syn i Otec, žije Tvá duše zcela jiný život, protože opustila svou vládu nad sebou a předala ji do rukou Ježíše. Ale je to stále ta Tvá původní duše, jen zemřela své vůli a žije vůli Ježíše. A ta duše bude žít tak dlouho, dokud spolu s tělem neumře. Pak přestane žít časný život. Ke správnému pochopení toho, co zde žijeme, je třeba pochopit rozdíl mezi duší a duchem. Věčný je zatím jen náš duch, protože se narodil z Boha. Kdežto naše duše se narodila z ženy. Věčný život v těle budeme žít až po vzkříšení. I apoštol Pavel píše ze své zkušenosti: A tak tentýž já sloužím svou myslí zákonu Božímu, ale svým tělem zákonu hříchu. Spasení v Kristu nás nezbavuje duše a těla, ale Kristův Duch nám dává moc umrtvovat zákon hříchu v našem těle. proto můžeme říkat, že už dnes žijeme věčný život, přestože to není vždy vidět, protože tělo žádá proti Duchu a Duch proti tělu. Naše pády jsou způsobeny momentálním nepoddáním se Duchu. |
]
Smrt těla je podružná Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Středa, 22. říjen 2014 @ 09:01:45 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | | Přesně tak tomu rozumím.
Bůh mi nedal ani novou duši, ani nové tělo. Podle toho se taky dalo snadno poznat, co to vlastně Bůh vyměnil.
Moji duši a tělo uzdravil. Ale ne ve všem a ne ihned. A je mi jasné, že jednou to tělo i duše půjdou tam, kam patří.
Toník |
]
Smrt těla je podružná Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: Bylina (k.bylina@seznam.cz) v Středa, 22. říjen 2014 @ 11:22:13 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | Přesně tak. |
]
|
|
Smrt těla je podružná Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Pondělí, 20. říjen 2014 @ 01:05:48 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) http://www.cizinec.com/ | | Stando, domnívat se můžeš, co jen chceš. Víš, že jsem zastáncem svobody vyznání a tím i svobody domnívání.
Určitě nemám dojem, že by tvojí snahou bylo znemožnit mne před ostatními, spíše mám dojem, že máš mnoho práce se znemožněním někoho docela jiného.
Mám také dojem, že tvojí snahou není pochopit, což žiji a píši, ale tvou snahou je do mých příspěvků domyslet co nežiji a nepíši, co zřejmě žiješ ty.
Dále mám dojem, že tvojí snahou je něco si sám sobě dokázat, že si stále něco dokazuješ. Neustále máš potřebu dokazovat si, že všichni žijí to, co ty, což ukazuje na to, že zřejmě podvědomně cítíš, že něco není v pořádku a chceš se ujistit, že v tom nejsi sám.
A tomu nepotřebuješ ani mne, ani mé odpovědi, vystačíš si sám.
Toník
|
| Nadřazený |
|
|
|
