Když svojí představu toho, co dělá bůh, 

  Ptal ses na můj život. Na můj pohled na boha ses neptal.

Zato jsi "můj" pohled několikrát psal, tady v té diskuzi i minulosti

Nebo se tak tvé příspěvky tvářily, jako bys psal můj pohled 

a nebyl to můj pohled. Což jsem mohl špatně pochopit, samozřejmě.

  V aktivitě a pasivitě.

  Nevnímám Boha jako někoho, 

kdo něco aktivně dělá pro můj hřích

a,e jako někoho, kdo dělá něco aktivně

proti mému hříchu.

  Omlouvám se, špatný pojem.

"Bůh", který lidem zakáže dělat to, co je jeho vůle

je element s rozdvojenou vůlí. Není pro mne normální

zakazovat někomu něco, co chci aby dělal a přikazovat

někomu něco, co nechci aby dělal.

  No, některá svá tvrzení jsem ti doložil. 

  Ke kterému mému tvrzení ti schází doklad?

  Toník

Jak prosím? To jako že si Standa myslí, že jsi římský katolík, nebo jsi vážně římský katolík?

Vždy se snažím chápat smysl přirovnání a nikdy nezapomínám, že každé je jen přibližným pokusem o přiblížení. Vynechám otázku volních procesů, impulzivního jednání atp. Přesto je podle mě tvé přirovnání spíš karikaturou Standova názoru než věrným podobenstvím. Obrovská část toho, co děláme a říkáme je determinována naučenými vzorci chování. Dokonce i naše skutečné rozhodovací procesy (předjedu to auto před sebou nebo ne) jsou výsledkem naučených a do velké míry zautomatizovaných procesů. Pojedeš tím Mercedesem, před tebou pojede nějaké auto pomalu. Ty nezjistíš, jak rychle přesně jede, nezměříš vzdálenost, která tě dělí od protijedoucího auta a jeho rychlost (nebo vzdálenost k viditelné nepřehledné zatáčce) a neprovedeš výpočet, který by zahrnoval tvoji rychlost, vztah mezi mírou sešlápnutí pedálu, převodového stupně (jestli je to automat tak sorry) a dalších faktorů (tření vozovky, rychlost a směr větru atp.) a zrychlením tvého vozu. Ty prostě koukneš a na základě zkušeností a naučených procesů se rozhodneš, zda je bezpečné předjet či ne a zda předjedeš či ne. Dalo by hodně práce vůbec sestavit rovnice, jejichž výpočet by nasimuloval to předjetí. I kdybys zanedbal faktory, které zanedbat lze, stejně bys to počítal docela dlouho. Své rozhodnutí uděláš ve zlomku se*****y. A teď zkus spočítat příklad: auto před tebou jede rychlostí 60 km/h. Ty jedeš rychlostí 70 km/h a tvoje vzdálenost od toho auta je 20 m. Vyjádři si jako rovnici změnu rychlosti tvého auto při zrychlování. V protisměru jede ve vzdálenosti 3.5 km auto rychlostí 90 km/h. V jaké vzdálenosti se bezpečně zařadíš před předjížděné auto a jak vzdálené bude protijedoucí auto? Jakou rychlostí pojedeš v okamžiku, kdy se zařadíš zpět do svého pruhu (maximální povolená rychlost je třeba 100 km/h. A upozorňuji, že v reálu nemáš takto přesné údaje. Vsadím se, že drtivá většina řidičů, kteří denně bezpečně předjíždějí, by tu selhali, i kdybych jim dal tu rovnici zrychlení, kterou jen málokdo dokáže sestavit.

Ve věcech, o kterých mluvíte, je to podobné. Spousta hříchů je sice snad teoreticky možná, ale člověk k nim není disponován - prostě ho to neláká. Pak se projevují naučené procesy - nevím, jestli bys označil za hřích neodpovědět na pozdrav (já ano), ale my jsme naučeni zdravit. No a tyto procesy mohou být hříšné nebo ne. A tady často děláme to, co nechceme. A pak jsou přesně ty situace, kdy Standa mluví o rozhodování. Je-li někdo zloděj, neznamená to, že se každou se*****u rozhoduje, jestli to či ono ukradne. Vidí-li však vhodnou příležitost (nebo ji vyhledá - třeba jde do supermarketu) a chtěný objekt, rozhodne se. 

Standův pohled ti přijde absurdní, protože ho napřed zkarikuješ a učiníš absurdním. Ty neargumentuješ s jeho pohledem ale s ve své hlavě zabsurdizovanou podobou. 

Nezbytná podmínka pro samotnou existenci lásky je svoboda se rozhodnout milovat.

  Samozřejmě, že ne. Bůh nic takového nepotřeboval. 

Je Boží přirozenost milovat. Bůh je láska. Nepotřebuje 

se rozhhodovat, že bude milovat.

  To je jako kdyby se ryba rozhodovala, že bude plavat 

a rozhodla se, že teda bude plavat a ne běhat po břehu. 

(pomiňme teď evolucionistické náboženství)

  Jako kdyby se pes rozhodoval, že bude štěkat 

a tak teda štěkal a nemňoukal.

  Jako kdyby se pták rozhodoval, že bude lítat a ne se potápět.

  Ne, Stando. 

  Ale můj otec mne to učí, vychovává mne k tomu, 

vede mne k tomu. Systematicky, krok za krokem, 

vytrvale. 

  A vede mne k tomu, abych odpouštěl stejně jako on.

  Bezpodmínečně.

  Stando, náš Bůh nespí. Kdyby tě to zajímalo, 

popisoval jsem to tu Slávkovi, přečti si to. 

Nebudu to opakovat.

  Toník