Grano Salis NetworkGrano SalisGranoChatMusicalise-KnihyModlitbyD K DKřesťANtiqC H M IMOSTYNotabeneECHO 
Vítejte na Grano Salis
Hledej
 
Je a svátek má Ludvík.   Vytvoření registrace
  Článků < 7 dní: 5, článků celkem: 16195, komentáře < 7 dní: 226, komentářů celkem: 397327, adminů: 60, uživatelů: 5077  
Vyzkoušejte
Jednoduché menu

Úvodní stránka

Archiv článků

Protestantské církve

Veřejné modlitby

Zpovědnice

e-Knihovna

e-Knihy pro mobily

Kam na internetu

Soubory ke stažení

Recenze

Diskusní fórum

Tvůj blog

Blogy uživatelů

Ceny Zlatá Perla

Ceny Zlatá Slza

Doporučit známým

Poslat článek


Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT


GRANO MUSICALIS

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení


Pravidla


Kdo je online
Právě je 174 návštěvník(ů)
a 3 uživatel(ů) online:

Willy
oko
Akuzativ

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Polemika


Přihlášení

Novinky portálu Notabene
·Selhání pøedstavitelù Jižních baptistù pøi ochranì obìtí sexuálního zneužívání
·Sbor Bratrské jednoty baptistù v Lovosicích vstoupil do likvidace
·Informace z jednání Výkonného výboru BJB dne 10. kvìtna 2022
·JAS 50 let: Adrian Snell, trièko a beatifikace Miloše Šolce
·Online pøenosy ze setkání všech JASákù k 50. výroèí pìveckého sboru JAS
·Prohlášení tajemníka Èeské evangelikální aliance k ruské agresi na Ukrajinì
·Jak se pøipravit na podzimní vlnu?
·Kam se podìly duchovní dary?
·Bratrská jednota baptistù se stala èlenem Èeské eavngelikální aliance
·Patriarcha Kirill v Západu vidí semeništì zla a sní o vizi velkého Ruska

více...

Počítadlo
Zaznamenali jsme
109099986
přístupů od 17. 10. 2001

Za obsah komentáře zodpovídá jeho autor.

Není povoleno posílat komentáře anonymně, prosím registrijte se

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Křest Páně - proč vlastně? (Skóre: 1)
Vložil: oko v Úterý, 22. leden 2013 @ 17:45:52 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Jen doplním:
Problém leží jinde. Tak, jako se Nicejsko-cařihradské crédo nezmiňuje o dvou přirozenostech Ježíše Krista (přesto jsou také vírou církve), tak opomíjí i skutečnost, že Duch vychází i ze Syna. O této skutečnosti, že Duch vychází i ze Syna, však svědčí Písmo (Gal 4,6 - A protože jste synové, Bůh poslal do vašich srdcí Ducha svého Syna, volajícího: "Abba, Otče!" ) naprosto přesvědčivě.

Vzdělaní pravoslavní také připouštějí, že Duch vychází někdy i ze Syna. Těžko to popřít, když je to explicitně v Písmu, že?


Problém Filioqe tedy vůbec nemá těžiště ve skutečnosti vycházení Ducha také ze Syna.
Problém je ve pravoslavném výkladu nepopiratelné skutečnosti vycházení Ducha také ze Syna - ve výkladu, že Syn není zdrojem tohoto vycházení, že Duch vychází od Otce - skrze Syna. Syn je tedy jen jakousi "rourou" (potrubím) skrze které Duch prochází (Duch přitom nepřijímá nic z toho, čím prochází, nepřijímá nic ze Syna).


S tímto kostrbatým výkladem ovšem katolická strana souhlasit nemůže, protože pak by to nebyl Duch Syna, ale pořád by byl Duchem Otce a byli bysme v rozporu s Gal 4,6!

Marius Victorinus, vzdělaný učitel, obrácený z pohanství už dávno před Cařihradským koncilem vypracoval teologii Ducha (po r. 355) jako vzájemné lásky Otce a Syna a sv. Hilarius z Poitier (jeho žijící současník) doplnil, že se jedná o vzájemný dar těchto dvou božských osob.

Tato teologie Ducha byla otcům Cařihradského koncilu už známa, přesto ji neoznačili za herezi, ani neodsoudili.

Svatý Augustin pak tyto dva proudy spojil tvrzením, že Duch vychází z Otce i Syna - ovšem nikoli jako ze dvou pramenů, ale z pramene jednoho.
Z Otce tedy Duch vychází jako z hlavního pramene, ze Syna jako z toho, kdo má svůj samotný původ rovněž v Otci.



Pravoslavná triadologie učí také, že jediným zdrojem Božství a pramenem obou dalších Osob v Trojici je jediný Otec.
Filoque však podle názoru pravoslaví zavádí tzv. subordinaci - čili staví Ducha Svatého níže než je Syn; zatímco Syn by měl jen jeden počátek a sám byl počátkem jiné Osoby Trojice, tak Duch Svatý by měl dva počátky a sám by nebyl počátkem žádné Osoby.


Ovšem taková argumentace je zcela mimo, je zcela nekompetentní - popírá vlastní božství Syna i Ducha tvrdíc, že mají počátky.
O Bohu nelze tvrdit, že má počátek, Boha nelze zasadit do běhu času - ani na začátek. Bůh stojí nad samotným časem, nemá počátek, ani konec.

Vycházení Ducha od Otce i Syna nelze vtěsnat do času - že jedno snad bylo dřív a jiné později. Existence Boha je pro nás zahalena tajemstvím, ale tolik víme, že Bůh stojí nad časem, je věčný. Vycházení Ducha je věčné, Otcovo plození Syna je také věčné, jakož i Synovo následování v činění skutků Otce.

Otec se dává Synu v Duchu svatém, Syn se ve stejném Duchu dává Otci (až na smrt kříže). Následně pak Otec sesílá svého Ducha i Ducha svého Syna (jeden a ten samý Duch) na celé stvoření.

Tedy teologie Ducha jako vzájemné lásky mezi Otcem a Synem byla už otcům na cařihradském koncilu (r 381) podrobně známa a přesto ji za herezi neoznačili. Na tomto koncilu byla vyznána především víra v božství Ducha svatého.

Marius Victorinus byl významný učitel císařství (veřejně znám podobně jako později třeba náš Komenský), kterému bylo po jeho konverzi ke křesťanství světskou mocí zakázáno učit.
Když přestoupil ke křesťanství – bylo to brzy po roce 355 – byl natolik proslulým mužem, že veřejnost vnímala jeho obrácení jako senzaci. Ještě o celou generaci později upozorňovali Augustina na tento skvělý příklad obrácení. Křesťana Maria postihlo též nařízení císaře Juliána, které zakazovalo křesťanům vyučovat. Musel se vzdát svého prestižního učitelského místa.

Hilarius z Poitiers (Pictavium) se narodil patrně roku 310 jako dítě zámožných pohanských rodičů v Pictaviu. Dostalo se mu pečlivé výchovy a jako mnoho jiných i jeho dovedla filozofie ke křesťanství a ke křtu. Asi roku 350 byl zvolen biskupem v rodném městě, a tím byl zatažen do ariánského sporu. Od počátku byl nepřítelem arianismu, jak to odpovídalo jeho filozofickému zázemí. Postavil se proti pokusu metropolity Saturnina z Arles přivést Galii v souvislosti s milánskou synodou roku 355 k arianismu. Za tím účelem sjednotil pravověrné galské biskupy a přerušil církevní spojenectví s ariány. Saturninovi se podařilo nepohodlného protivníka zbavit. Uspořádal v Béziers (Biterrae) synodu, jejíž rozhodnutí posloužilo jako záminka, aby císař Constantius poslal Hilaria na Východ do vyhnanství. Zde, u Řeků, Hilarius přesněji pochopil, jak je tomu se spornými naukami. Spolu s Řeky se účastnil synody v isaurské Seleukii (359) a doprovázel pak poselstvo synody k císaři.


V roce 1852 byl prohlášen za učitele církve. Taktéž je označován titulem Malleus Arianorum, který znamená „kladivo proti ariánům". Někdy je též nazýván Atanášem Západu.
Víra  filioque byla vírou nerozdělené církve už před formulací nicejsko-cařihradského créda.



| Nadřazený

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Křest Páně - proč vlastně? (Skóre: 1)
Vložil: ssns v Úterý, 22. leden 2013 @ 18:13:37 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Univerzální spása

Jak si asi vzpomeneš, věřím, že Písmo nás učí, že spásy dosáhne vše na zemi i na nebi. Upřímně přiznávám, že mám stále silnější pocit, že KC i PC dnes většinově vlastně věří témuž, ale chodí kolem horké kaše. Dovedeš si opravdu představit člověka, který "ví, že Bůh prostřednictvím Ježíše Krista založil církev [z kontextu KC] jako nezbytnou, a přesto by do ní nechtěl vstoupit či v ní setrvat"? (Katechismus, §846) Když biskup Hilarion (asi ho znáš, když žiješ v Rusku) přednesl v roce 2008 na katolickém Světověm kongresu o Boží milosti v bazilice sv. Jana v Lateráně svoji řeč o sv. Izáku Syrském (někdy se říká i Izák z Ninive), který byl přesvědčeným univerzalistou v otázce spásy, komentoval ji kardinál Schoenborn jako "odvážné svědectví o absolutní milosti Boží." Nepřestává mě překvapovat kolik světců v univerzální spásu věřilo či aspoň doufalo či se za ni modlilo. Sv. Antonín Poustevník ve své modlitbě krásně říká:"Ať jsou všichni spaseni! Já sám si zasloužím zavržení." Zatímco na západě se četl Dante a Akvinský, který tvrdil, že svatí v nebi se budou radovat při pohledu na muka zatracených, na Východě se rozvíjela otázka, není-li nakonec případná existence navždy zatracených duší vlastně utrpením pro samotného Boha. Pěkně o tom píše třeba katolík Varillon (jezuitský kněz) ve svém La souffrance de Dieu - bohužel mám k dispozici jen francouzský text a nevím, jestli to bylo přeloženo.

O univerzální spáse jsme už spolu mluvili a napsal jsem i pár článků. Budeš se divit, ale já beru naprosto vážně a doslova nauku Písma, že pro spásu je nutné přijmout Ježíš jako Krista a svého Pána. Opravdu věřím, že Ježíš je ta jediná cesta, pravda a život a že nikdo nepřijde k Otci než skrze něj. Oficiální postoj KC a PC mi zavání náboženským relativizmem. A Bible nám dokonce dává nahlédnout, jak k tomu přijetí Evangelia dojde. V 1Pt 3,18nn nás informuje o tom, že Ježíš šel kázat těm, kteří zahynuli v době potopy, což byli podle svědectví Písma příšerní hříšníci. Takže Písmo si tu podle mě vůbec neodporuje - ke spáse je nutné přijmout Krista. Peklo je reálná možnost, kde lidi čeká restorativní trest (tak jedině lze rozumět slovu kolasis). V podstatě se tu říká totéž jako říkáte vy - kdo by poučen o své hříšnosti, pohledu Boha na něj a důsledcích odmítnutí Krista přesto odmítl nabízené uzdravení (milost) v Kristu, spásy nedojde. Protože však všichni jednou pokleknou a vyznají, že Ježíš je Pán, protože Bůh je Spasitel všech lidí atd., utvrzuje mě Písmo v mém celkem logickém závěru, že nikdo takto poučený neodmítne.

Denzinger

Já používám francouzské a anglické vydání textu z roku 1957. Pár odkazů na net - první, druhý, Nepoužíváš náhodou Denzinger-Schonmetzer z roku 1965? V tom případě se podívej do DS 870 a DS 875 na Unam Sanctam a u toho Evžena je to DS 1351. Já D-S nemám a tak ta čísla jsou z netu. V nejhorším si v té své knize najdi paragrafy, které obsahují buly Unam Sanctam a Cantate Domino.

Filioque

Já vím, že spor o filioque nezačal v 11. století. Byl tak porůznu používán (i na Východě), ale nikdo si nedovolil změnit krédo. Lev III. třeba povolil užívání filioque, ale odmítl změnit vyznání. Někde jsem četl, že v roce 810 nechal vyrobit dvě stříbrné desky, kde bylo vyznání bez filioque v latině a řečtině, a vystavil je spolu s prohlášením "Já, Lev, jsem vystavil toto pro lásku a kvůli ochraně pravé víry." Oficiálně bylo na Západě přidáno do kréda až v roce 1014. Z těch teologických debat jsem zjistil, že pro Východ by bylo filioque přijatelné, pokud by ve vyznání bez něj a s ním mělo slovo "vychází" jiný význam. Jak jsem už napsal, nerozumím tomu. Přijde mi, že jsou ta pojednání psána tak, jako bychom měli Boha dokonale prostudovaného - trochu pokory by neuškodilo. 


| Nadřazený

Stránka vygenerována za: 0.49 sekundy