A když si v tom Denzingerovi najdeš odstavec 714, najdeš ta slova Evžena o židech.

Snad už uznáš, že jste jako pravdu víry učili, že kdo není římský katolík, nemá šanci na odpuštění hříchů a spásu. Teď zase tvrdíte něco jiného. Oba protichůdné výroky jsou neomylné, že? A vydávat za vývoj dogmatu jeho očividné popření je přece nesmysl. Ano, vím, že Lumen Gentium připouští spásu pro židy a muslimy (mimo jiné tedy). A to je přesně to, o čem mluvím. Jeden neomylný papež prohlásí ex cathedra (sám jsi uznal, že jeho tvrzení je součástí dogmatiky), že židé (=judaisté) nemohou dosáhnout spásy a půjdou rovnou do pekla, druhý tvrdí naprostý opak. Svým způsobem obdivuji vaši ochotu dělat myšlenkové kotrmelce, abyste se mohli nadále držet svého učení, ale tvrdit, že někdy v minulosti hrozil masivní odklon římských katolíků k judaismu a že tudíž papež musel dělat "bu-bu" je přece absurdní. Uvědomuješ si vůbec, že svou argumentací ve snaze obhájit minulost (a bludy hlásané papeži) totálně podkopáváš přítomnost a budoucnost? Pokud jsou explicitní a dogmatické výroky papežů minulosti jen jakýmsi soudobým strašením potenciálních odpadlíků, pak nemá vůbec smysl věnovat pozornost tomu, co dnes papežové říkají, protože to může zase být nějaké to strašení či jinak motivované plácání. A tak se naši potomci třeba dočkají toho, že to Lumen Gentium bude katolíky vykládáno v historickém kontextu 20. století jako pokus o oslovení co největšího počtu nevěřících a snaha zabránit odpadnutí mnoha katolíků, pro které by tvrzení, že židé (a ostatní nekatolíci) jsou bez šance na spásu a odpuštění hříchů, bylo natolik nepřijatelné, že by KC opustili. Papež tak už dávno není sloupem a oporou pravdy a víry, což platí o drtivé většině papežů z prvního tisíciletí.

Možná máš pravdu v tom, že PC se drží toho prvního tisíciletí až moc. Ale platí tu to, co jsem psal o liturgii. Kdyby nějaký pravoslavný z 15. století přišel, nesetkal by se s tím, že nějaké tehdy platné dogma už neplatí. Kdyby ale k vám přišel katolík z 15. století, zjistil by najednou, že židé mohou dojít spásy, aniž by přijali křest, i když jemu za života papež tvrdil přesný opak.

Pokud jde o filioque, pak tu jsou dvě roviny. První je teologická a tady se nebudu tvářit jako někdo, kdo tomu rozumí, Radši upřímně přiznávám, že mi ani po dlouhém studiu PC i KC zdrojů není úplně jasné, proč by to měla být nějaká hereze. Čistě laicky mi to, že Duch svatý vychází i ze Syna nedává v porovnání s Písmem (zejména Ježíšova slova v J 15,26) smysl. Na druhou stranu je ale fakt, že všechna dogmata o Bohu (trojice, otázky vůlí a přirozeností Krista atp.) beru ja lidský pokus nějak se nedokonale popasovat s Bohem, který nás přesahuje natolik, že i antropologie prvoků je proti našim dogmatům velmi přesná. Přijímám to, co se Církev pokusila dogmaty sdělit (tj. obsah) a formu beru jako daň za tehdejší filozofické koncepce. Já třeba akceptuji nesubstanciální pohled na svět. Moje pochopení víry je spíše založeno na biblických pojmech. Když myslím a mluvím o Kristu, pak mám na mysli Slovo, které bylo u Boha a je Bůh a které se stalo tělem. "Kdo vidí mne, vidí Otce," je mi bližší než "jsem soupodstatný s Otcem." Takže mě by vůbec nevadilo, kdyby si latiníci nechali filioque. Druhá rovina je už ale jiné kafe. Jde o jednotu Církve a úctu k její tradici, bez které křesťanství není. Tím, že si papež dovolil svévolně změnit vyznání víry celé církve, porušil jednotu. Takže kvůli filioque se KC stala schizmatickou. Pokud bych měl mluvit o heretičnosti KC, pak bych mluvil třeba o té papežské neomylnosti ex cathedra a ne o filioque.

Chtěl bych ti poděkovat za čas, který jsi mi věnoval. Obávám se, že naše další debaty o vztahu PC a KC se dostaly tím prvním tématem mého komentáře na mrtvý bod a k ničemu by už zřejmě nevedly.