Stando a nepleteš si to? Ještě nedávno jsi tu tvrdil, že Ježíš udělal z Petra skálu? 

  Píšeš pořád ještě o tom samém Petrovi?

  Jinak ano, Stando, o mne jsi to pochopil dobře. Jsou hříchy, ze kterých mne Bůh uzdravil tak dokonale, že se mne už netýkají. Psal jsem ti, že moje zkušenost je taková, že Bůh dělá věci dokonale a není potřeba k nim nic přidávat. A jsem Bohu za milost pokání Bohu opravdu vděčný a nic na tom nezmění tvůj výsměch či ironizování.

  Nijak, Stando. Nechci se ani na sebe ani na jiné dívat očima tvých lží, které sis o druhých vymyslel.

 

  Ne, díky Bohu, nemůže. Nemáme "lehké" a "těžké" hříchy a na život nejsme sami.

  Ty paulikiáne jeden. To más ž toho, že si furt čteš toho Pavla. Zkus si taky někdy přečíst Ježíše a nevynechávat!

  (je to dostatečná a dostatečně konstruktivní opozice na GS?)

Souhlasíš s tím, že stát se křesťanem znamená získat v Ježíšovi svého pastýře? Já tedy ano, neboť mi to jaksi říká Bible. No a tak nějak si myslím, že Ježíš je dobrý pastýř. (např. J 10,1-15) Tondu si Pán vyvolil a dal ho Kristu jako jeho ovečku. (J 6,37). A sám Ježíš říká, že neztratí žádného z těch, které mu Otec dal (J 6,39-40) Jak je to možné? Ježíš to sám říká např. v Mt 18,12-14; Mt 12,11 a Lk 15,4nn. Mince Tonda se může zakutálet třebas do hrachového pole, ale Ježíš zapálí lampu, vymete dům a hledá, až nalezne. Tahle důvěra v Ježíše je pro mě základem všeho a současně smyslem jeho panování nade mnou. Kdybych měl nějak spoléhat na to, že budu chytrá ovce, která se nezatoulá, bylo by to dost zoufalé. Když jsme byli se ségrou malí, jednou jsem se na chalupě ztratili v lese. Pevně jsme důvěřovali babičce a rodičům, že nás budou hledat a nedají si pokoj, dokud nás nenajdou. Ani na chvilku nás nenapadlo, že babička řekne:"Já jim furt říkala, ať nechodí daleko, aby se neztratili. Neposlechli, tak je necháme, ať si poradí, a dáme si kafe." Věděli jsme, že nás čeká vyhubování, ale věděli jsme, že oni nás budou hledat. A když nás našli, byli tak šťastní, že nám napřed vůbec nevynadali. A my jsme učinili pokání a už nás nikdy nenapadlo zatoulat se. Neodradil nás nějaký ten trest (tuším, že to byl zákaz televize a já jako o dva roky starší schytal i nějaký ten pohlavek), ale vědomí, jak jsme ty, kteří nás milují, vyděsili. Proč bych měl Bohu a Kristu, který za mě položil život, věřit méně než babičce a rodičům?

Ty jsi ještě nikdy nečetl o tom, že Bůh dá lidem nové srdce? Co třeba Ez 36,26. Cožpak nejsme v Kristu nové stvoření (2 Kor 5,17-21) a nejsme znovu-narozeni? Jak se podle tebe toto projeví? To jsou silná a v Bibli častá slova. Tady přece nejde o to, že přijmu nějakou nauku. Tady jde o bytostnou proměnu člověka.

Co myslíš, když nás Písmo stále dokola vyzývá k tomu, abychom byli svatí, dokonalí a dobří jako Bůh, dělá si jen legraci nebo to je myšleno vážně? Svatost je stav srdce a ducha, který se projevuje navenek skutky, vnitřně pak myšlenkami, touhami atp. Písmo neříká, že mámě vřit v Ježíše a nějak to na zemi přežít s tím, že pak jednou budeme svatí a dokonalí. Písmo mi říká, abych byl svatý a dokonalý teď a tady. Jak toho ale dosáhnout? Jak dosáhnout toho, že se člověku hřích natolik protiví, že se ho nedopouští? Buď se mohu snažit sám, nebo v Písmu nacházím potvrzení o tom, že tento zázrak ve mně vykoná Bůh. Jak a kdy plánuješ ty být svatým a dokonalým? Takový člověk se nebojí, že zase upadne do bláta, ve kterém byl - jeho se to netýká. Pokání je radikální změna smýšlení, změna chování, změna člověka. 

  Ahoj Stando.

  Některé věci jsi pochopil dobře. Bůh přijde, řekne jen slovo a duše člověka je uzdravena. Natožpak duch člověka nebo tělo. 

  U Boha je to právě tak, že jeho slovo není jen "prázdná fráze", ale Boží slovo je zároveň čin, děje se. Děje se tedy i to slovo nové smlouvy: Když člověk uzavře tu smlouvu, kterou Bůh otevřel (Slovem), děje se to Boží slovo, které Bůh slíbil.

  A já si to samozřejmě uvědomuji, protože jsem to zažil a zažilo to velké množství lidí, které osobně znám.

  Jestliže Bůh člověka zachrání, nedělá to proto, že si z něj delá "dobrej den", ale dělá to proto, že zná celou jeho budoucnost. Bůh ví, koho zachraňuje, ví jak život člověka dopadne. Proto to můžeme vědět i my, když nás Bůh zachránil.

  Proč bych ti měl neco takového ukazovat? K čemu by ti to bylo? Pokud sis takové učení ty vymyslel a ty ho tvrdíš, měl by sis ho ty i v písmu najít. Vzhledem k tvému přístupu k písmu by to neměl být problém.

  Teď zpět k tématu.

  Ty třeba tvrdíš, že znásilňovat malé chlapce je ti jednáním trvale odporným a ani ve snu by tě to nenapadlo. 

  Jak si můžeš být tak sebejistý? Co když tě to zítra napadne a půjdeš a nějakého malého chlapce znásilníš?

  Tvůj svět ti neberu, chceš li si v něm žít, máš k tomu ode mne svobodu.

  Já žiji v jiném světě, ve kterém vztah není něco, co chvíli je a za chvilku není. Skutečný, opravdový vztah není záležitost na pár sladkobolných chvil, jak si to představují lidé ve světě. Díky Bohu.

  Takový způsob života, který prezentuješ ty a ve kterém ty žiješ, je mi cizí. Chceš-li, takové jednání a způsob života vztahů, které popisuješ, jsou mi trvale odporné. 

  Toník

  Píšu o tom, co popisuješ ty. Ty se snažíš nevím kolik let (několik desítek let?) "vlastním úsilím, vnitřními boji, odříkáním, modlitbámi a posty" a po těch mnoha letech napíšeš, že "není jediného hříchu, který by se tě netýkal" (samozřejmě jsem to pochopil tak, že myslíš ty hříchy, kterých se snažíš zbavit či vyvarovat.). 

  To znám dobře, protože jsem dělal totéž, co ty. A pro mne právě toto byla "zoufalá snaha". Protože jsem racionální člověk a chlap a mám docela normálně rád výsledky a nerad dělám práci, která žádné výsledky nemá. Pokud tedy dělám něco, co vyžaduje velké úsilí a směrem k cíli to nemá výsledky, je to pro mne "zoufalá snaha".

  Pro mne je cíl "zbavit se hříchu" a "minout se cílem" je "zůstávat v hříchu" a "nezbavit se hříchu".

  Pokud je někde hřích, tak když ten hřích nechci tak jako výsledek očekávám, že se "zbavím hříchu". Snaha, která ke zbavení hříchu nevede (a tvoje svědectví, které jsi podal je naprosto stejné, jako všech ŘK, kteří se o totéž snažili, nejsi tedy vyjímka a i já znám totéž, co ty) je pro mne nesmyslnou snahou, "zoufalou" snahou, "marnou" snahou.

  Pokud pro tebe dlouhodobá snaha, která způsobí, že "není jediného hříchu, který by se tě netýkal", není "zoufalá snaha", tak máme na tuto věc jiný pohled a jsem jistě zcela vedle.

  Toník