Karel ji mi velice blízký. Ano, nejhorší je poznání, že to všechno je často přetvářka a že to nefunguje. Bohužel k takovému poznání člověk snadno přijde, pokud začne používat rozum a setká se s fanatismem. Je to bolestivé poznání. Ale přesto vše si nakonec uvědomím, že něco podobného třeba prožívali i jiní lidé a nakonec věrni víře a Bohu a Pánu Ježíši zůstali. Život je zázrak a dar a víra v Boha také. Když si čtu epištoly, poznávám, že to například Pavel neměl vůbec lehké.  Buď to lidé přeháněli nebo byli vlažní, buď byli zákoničtí anebo zase  to přeháněli a mysleli si rovnou, že jsou svatí a už nehřeší. Vybudovat církev bylo velmi těžké.

Když se pak z ní stala mocenská instituce, pak už to, co hlásal Pavel hodně vyprchalo anebo se zneužilo. Ale i v té silné a nemocné katolické církvi občas zůstalo i pár upřímných věřících.

Církve jako instituce jsou plné zla a fanatismu. Betma zde vystupuje jako upřímná věřící, což ji věřím, ale je lživě manipulována svojí církví a jejím vedením. Církve si vytvořili svoje ideologie, svá náboženství a zaseli pokrytectví a lež. Betma zde například reprodukuje lež o adventistech, kterou jí naservírovali nadřízení, a tomu věří. A podobně i jiné lži  a úmyslné nepravdy. V tom je nebezpečí. Církve jsou ovládáni často lidmi, kteří jsou bud fanatici anebo chytráci, kteří slouží něčemu jinému, ale ne Bohu.

Karel se však nakonec k Bohu vrátí. Jiná cesta je přece jen bolestivější. Chce to čas a rozjímání, hledání a nové poznání. Modlitba jako osobní vztah s Bohem velice pomáhá. Proto se Pán Ježíš často a o samotě modlil.