O křtu jsem si také nikdy nemyslel, že samotný křest je nějaká zázračná pilulka, která člověka udělá automaticky nějak lepšího. 

  Přeci jen jsem slyšel svědectví od lidí, kteří se dali pokřtít a ti vědí, že křest neudělá člověka lepšího. Ani není důvod, aby křest dělal člověka lepšího - není to potřeba. 

  Jako nebyl důvod aby potopa udělala Noeho lepšího.

  Když jsem se setkal s evangeliem, svědčili mi křesťané právě o té smlouvě s Bohem. O tom, že jim Bůh dal nové srdce - že jim dal lásku, pokoj, naději, že jim dal do srdce život. 

  A to byli lidi, co žili předtím ve stejné beznaději, jako já.

  A tak to bylo něco, co jsem v slzavém údolí dost zoufale hledal. 

  Ale jak jsme byli zamotaní v těch herezích, tak jsme si právě omylem mysleli, že ta smlouva je právě svátost křtu miminek. O svátosti křtu jsem se tehdy domníval, že dostane člověka do nějakého "Lepšího stavu", že se z člověka stane "Boží dítě" právě svátostí křtu. 

  Proto jsem to tehdy zkoumal - a jako římský katolík samozřejmě s cílem dokázat si, že to tak je, že svátost křtu má takový vliv na život.

  Určitě, Stando. 

  Proto mne taky Bůh ke křtu jasně vedl a píšu o tom svědectví i zde. O tom také píše jasně jak Pavel, tak Petr. 

  Křest je velmi důležitá součást života s Bohem.

  Tak to je naprosto výborná a trefná poznámka k tématu, Stando!

  Křesťanská manželství jsem tehdy tedy nezkoumal, ani jsem je neznal, na to jsem neměl dostatečný vzorek. Všechny křesťanské manžele, co jsem znal, byli spolu velmi krátkou dobu. Z toho se těžko dalo něco usuzovat.

  Ale zkoumal jsem manželství lidí, kterým byla udělena svátost křtu oproti manželstvím lidí, kterým svátost křtu udělena nebyla. Manželství pro mne totiž bylo - a je - velmi důležité. Je to pro mne jádro života a bylo vždy, odmala. 

  Proto jsem zkoumal speciálně různá manželství. 

  A právě tam nebyl žádný rozdíl co do kvality - jak u lidí, kterým byla udělena svátost křtu, tak u lidí, kterým nebyla udělena, se vyskytovali sobci, co týrali manželku, byli alkoholici, děti byly nešťastné, na alkoholu či drogách... Manželé se vyjadřovali šíleně o "svých starých" a manželky pomlouvaly muže... Manželky umíraly na ubití, manželé na sebevraždu, ... Však jeden takový případ lidí v podobné situaci se svátostí křtu jsem tu psal [granosalis.cz].

  Jak u lidí, kterým byla udělena svátost křtu, tak u lidí, kterým nebyla udělena, se vyskytovali charakterově hodní lidé, kteří svoje děti hezky vychovali k práci, poctivosti a jejich děti byly slušné, chovaly se hezky.

  Jak u lidí, kterým byla udělena svátost křtu, tak u lidí, kterým nebyla udělena, se vyskytovaly úplně studené, chladné vztahy bez dotyku, s ironickými poznámkami. Ale stejně tak se u obou skupin v jiných manželstvích vyskytovala láska, náklonnost, vzácná shoda.

  A to tak, že nebyla zjevná žádná korelace, že by v jedné skupině bylo více či méně jedněch či druhých.

  Tak, Stando, přesně, souhlas.

  Vztahů "na psí knížku" vydrží asi okolo 5%. Manželství uzavřených běžně na úřadě vydrží asi 50%. 10x tolik. Je tam zjevná korelace mezi uzavřením manželství a tím, zda vztah vydrží.

  Podobně je to s manželstvími uzavřenými "na úřadě" a "v kostele" - Zatímco běžných manželství se rozvádí těch 50%, tak rozvodovost manželství, která byla uzavřena v kostele, je asi tak 5%. Rozvodovost manželství uzavřených v kostele byla tehdy výrazně nižší, alespoň v prostředí, kde jsem žil. Tehdy asi 10x nižší. To byl podstatný a viditelný rozdíl.

  Ten ale nebyl daný svátostí křtu a svatbou v kostele, ale výchovou a rozhodnutím lidí. To podstatné, co dělilo rozvodovost, bylo rozhodnutí člověka a otroctví hříchu, to, o čem se bavíme.

  Dnes ten podíl navíc bude jiný. Hledal jsem nějaká reálná čísla, ale ŘKC je nezveřejňuje, jen jsem našel, že "v posledních letech se počet řešených případů zdvojnásobil.". 

  Ale tak bude rozvodovost církevních manželství nižší, než civilních. Což ale neznamená, že je lepší jejich kvalita - však i tady byl člověk s církevním manželství, co psal dlouhou dobu o touze utéci od manželsky a dětí ke konkubíně.

  Toník

Proto se kohout loví, aby na jednoho kohouta bylo více slepic a bylo více kuřat. To samé je u zvěře srnčí. Slovují se mladí a přestárlí a nemocí srnci, a "červení" jsou v chovu. Kapitální "červený" kus s kvalitní trofejí má zdravé potomky. A srnců zase musí být méně než srn.

Je to stejné jako když někdo chová králíky. Má jednoho samce a "pět samyc" :-). Samci kteří nevyhovují jdou na pekáč. Chovatel sáhne do králikárny a nevyhovujícího králíka z ní vytáhne. Myslivec musí nevyhovující samčí kusy ulovit, a vyhovující ponechává v chovu. 

V myslivosti se stále nacházejí myslivci co loví pro zábavu kapitální a zdravé kusy. Je mi to z hloubi duše odporné. Nepovažuji je za myslivce. Naštěstí se již v myslivosti od lovu kapitálních "červených" kusů hodně ustoupilo, a je to vidět na trofejních výstavách. Za vzácnou trofej je dnes považovaná trofej s nějakou anomálií, která byla i důvodem ulovení, neboť takový samec se nehodí do chovu.

A pak jsou zde sanitární odstřely nemocné a trpící zvěře a lov zvěře škodící.

Cizinče, jsem myslivec který se o zvěř stará. Myslivost je krásná, a není jenom o lovu. Kdo se chce s myslivostí seznámit může si o ní více zjistit v Penzum. Bude překvapený kolik oborů myslivost obsahuje. Jenom nenávistní primitivové vidí v myslivosti jenom střílení a zabíjení. 

Dost často na jaře březen-květen provádím v lese osvětu mezi cyklisty. Dnes je to všude samá cyklostezka a cyklisti zajíždějí i mimo ně. Trpělivě jim vysvětluji, a musím říct že s velkým úspěchem, neboť mezi cyklisty jsou většinou slušní lidé, tak trpělivě jim vysvětluji, že na jaře v době kladení mláďátek, když zvěř vyruší v jejím teritoriu, tak zvěř své mláďátko opustí a to uhyne hlady. Cyklisti jsou touto informací velmi překvapení, neboť si doposud neuvědomovali, že tím když zajíždějí do lesních zákoutí způsobují úhyn mláďátek. V jarní době se nesmí zvěř rušit. Za velké zlo považuji ty blázny na padáku co mají v zadku vrtuli. S oblibou na jaře prolétají nad lesem a zvěř z toho šílí. Tak jsem se trochu rozepsal, a z toho Okova lhaní a hulvátského trollení si vůbec nic nedělám. Napřed mne Oko chtěl udolat s tím jak mistrně střílí na pohyblivé cíle a jeho přesnou střelbou z malorážky na 500!! metrů alias Baron Prášil. Když zjistil, že se baví s profíkem, kterému nemůže takové bulíky věšet na nos, tak přešel na hulvátské lži a pomluvy. Ostatně u něj již klasika.

Na to zda zbraň drží Oko legálně mi však neodpověděl ani po několika dotazech. Ani mi neodpověděl co jsou ty pohyblivé cíle a kde takovou střelbu provádí. 

 Myslivec