Všechny indicie nasvědčují tomu, že pan Vlček v žádném případě neplánoval použití nicku petrikvlcek jinak, než jako své vlastní vystupování "ve světle", tedy pod občanským jménem. Chtěl ukázat vlastní důvěryhodnost, kterou by podpořil to, co vykládal jako nick likvid. Proto byl tak otevřený, že o sobě napovídal tolik intimních detailů. Chtěl přimět autory Skryté tváře, aby se také představili svými občanskými jmény. To by jemu a panu Kadlecovi umožnilo lépe a hlavně osobně zacílit svoji kampaň proti nim. Protože je však pan Vlček cholerik a jejich kampaň proti autorům Skryté tváře nepřinášela očekávané výsledky, neovládl se, a odkryl svoji skrytou tvář. Později si uvědomil, že mu to může uškodit jak pověsti kazatele AC, tak charismatického spisovatele.

Proto tak dlouho po uveřejnění komparačního článku berkina váhal, než se ozval. Potřeboval rychle vykonstruovat nějaké uvěřitelné vysvětlení. Proto zpočátku tvrdil, že neví, co se děje. Později přišel s verzí, že se mu hacker dostal do PC a že z něho komunikoval jak skrze e-maily, tak na internetu. Dlouho však váhal popřít, že pod nickem petrikvlcek psal on sám, ačkoliv to bylo jasné a nebylo proč o tom pochybovat.

Jak přibývaly důkazy, musel se rozhodnout, zda bude zapírat nebo se přizná. Bylo to dilema mezi svědomím a ješitností na svoji pověst pomazaného kazatele a charismatického spisovatele.

Je mi líto, že nakonec dal přednost ješitnosti na svoji pověst. Možná, že počítal s tím, že už nikdo neví, o čem psal jako petrikvlcek a že se nikomu nebude chtít k tomu vracet a pracně to vyhledávat. Bylo to však nešťastné rozhodnutí. Lež má krátké nohy a pan Vlček se začal do toho zaplétat a sám si připravoval na sebe pasti v podobě svých dalších prohlášení. Čím více psal a vysvětloval, tím více byla jeho verze nevěrohodnější. Všechny rozpory velmi dobře popsal jah ve svých článcích.

Nemám radost z toho, že se pan Vlček dostal do této situace, která demaskovala jeho skrytou tvář. Nemám z toho žádné uspokojení, jen smutek a snad naději, že pan Vlček najde milost před Boží tváří a bude činit pokání.

Přesto jsem přesvědčen, že bylo principiálně nutné panu Vlčkovi "nastavit zrcadlo". V souvislosti s problémy, které odkryla publikace Skrytá tvář charismatismu a návazná učebnicová reakce pánů Vlčka a Kadlece, jakým způsobem a nečestnými praktikami "vygumovat" autory a jejich kritiku, je nesmírně užitečné posloužit všem takto smýšlejícím a konajícím charismatickým "autoritám" a jejich stoupencům, že si nemohou dělat, co chtějí, že nemohou nečestně jednat a počítat s tím, že jim to projde, že jim bude jaksi automaticky věřeno z titulu jejich "autority", i když nemluví pravdu.

Charismatické autority musí pocítit na vlastní kůži, že si nemohou dovolit všechno, zejména morální svévole. Musí počítat s tím, že jejich skrytá tvář, jakkoli je stejně hříšná, jako kohokoliv z nás, může být kdykoliv odkryta. K jejich hanbě a k nápravě Božího díla. Možná, že právě tyto zkušenosti je povedou k sebereflexi a k přehodnocování svého arogantního opojení vlastní mocí.

Najdou-li se v charismatických sborech stateční obyčejní křesťané, kteří najdou v Boží moci sílu "nastavit jim zrcadlo", ať to stojí, co to stojí, a budou-li důsledně za tím stát, pak je naděje, že se něco může změnit. Ne-li autority samotné, pak jistě oni sami, ve svobodné a věrné Boží děti, nezávislé na lidech, ale na Bohu a žijící k Jeho Slávě.

Pane Vlčku, osobně vám přeji, aby vás tato zkušenost přivedla nejen k pokání a k upřímné sebereflexi, ale i k hlubším a zásadnějším změnám ve vaší duchovní stavbě, ke změnám, které vás povedou k většímu naslouchání Bohu a jeho vůli pro křesťanský život a k menšímu prosazování politiky a ideologie, kterou jste převzal od lidí a v níž jste uvěřil. Kéž vám k tomu a v těchto změnách Bůh bohatě požehná!