aneb jak skrytá tvář páně Vlčka na světlo přišla

motto:

Za devatero horami a za devatero řekami, v Horních Počernicích, žil byl vlček. Ale nebyl to obyčejný vlček, byl to Petr Vlček. Tak nějak by mohla začínat pohádka, kterou by se dalo strašit děti na dobrou noc. Pohádka by to byla zvláštní i tím, že hlavní zápletku vymyslela její hlavní postava.

Ale to se musíme vrátit hodně zpátky, až někam do prosince 2006 kdy se začala zapojovat do diskusí na těchto stránkách.

Zpočátku zde vlček zveřejnil několik ukázek ze svého spisku Ale potom poznám plně, na které se mu dostalo pochvalných slov ideově spřízněných duší starých i nových přátel "ve zbrani". Jeho reakce byly, jak jinak, slaďounké jako med:

Občas se ozvala i neposlušná kůzlátka, ale náš vlček se přemohl a sladkým hláskem na ně promluvil:

Někdy našemu vlčkovi hlásek to se ví maličko zhrubnul, ale kůzlátka už stejně tušila, že to nebude jejich maminka:

Kůzlátka však přesto maminku neposlechla a vlčka si mezi sebe pustila. A tak nastala doba velkých her. Vlček si našel malé kůzlátko a kousal ho a kousal, až kůzlátko umřelo a vlček z toho měl radost:

Hledám sponzory na misii v USA stát Kalifornie
Misie v USA : Díky za zaslané peníze, posílejte i nadále a více.
Misie v USA : Jak jsem adoptoval psa Litvínova
Evangelizace v Beverly Hills se daří fantasticky : konec homosexuality v L.A. !
Pozdrav z nádherných pláží v Santa Monice
Péťova misie v USA : Zdravím ze sluncem zalité Kalifornie.
Poděkování sponzorům za příspěvky na mou misii v USA
 

Kůzlátka se polekala a začala se vlčka bát. Vlček zavětřil a zapracoval na tom, aby kůzlátka zase uvěřila, že je jejich hodný strýček:

Likvid je člověk z masa a kostí. Žádný démon - nebojte se.
 

Dokonce jim začal slibovat, že když k němu přijdou domů, že je bude pást:

15. září se blíží - historicky první setkání diskutérů na GS
 

Kůzlátka se ho však bála, nevěřila mu a k němu domů nešla:

Jednou kůzlátka seděla hezky doma a povídala si. Vlček obcházel kolem a pozorně naslouchal. Tu tři kůzlátka začala vyprávět, jak kdysi dávno potkala zlého vlka, který jim říkal, že je jejich tatínek, a když mu uvěřila, zle s nimi nakládal...

Když to vlček uslyšel, pojednou začal strašlivě výt. A to mu nestačilo, vycenil vlčí zoubky a ty tři nebohá kůzlátka začal honit, trhat až je zle pokousal. Mezi kůzlátky zavládlo zděšení a některá v něm začala poznávat zlého vlka. Kůzlátko berkin vyskočilo a úplně odkrylo skrytou tvář rozzuřeného vlčka:

Tu zlý vlk zacenil své ostré vlčí zuby zpátky do tlamy a začal se zase tvářit, že je hodný vlček a tenkým sladkým hláskem, jaký má maminka, kůzlátka přesvědčoval:

- Já nejsem zlý vlk. Zlý vlk je nějaké kůzlátko, které mě přepadlo v mém doupěti, zašilo se do mé kůže a celý měsíc se tvářilo, že jsem to já. A já chudák jsem celý měsíc ležel v doupěti, bez kůže a nemohl jsem k vám přijít.

Kůzlátka však vlčkovi nevěřila a volala:

- Ty jsi ten zlý vlk! Řekni, že jsi byl v té kůži ty!

Vlček zapíral, seč mohl a neřekl. Naopak, začal některá kůzlátka tlouct a že prý to byla ona, která byla v jeho kůži a ostatní pokousala.

Možná, že by tak kůzlátka trpěla až dodnes. Ale kde se vzala, tu se vzala - vrátila se domů maminka. Kůzlátka jí všechno pěkně vyprávěla a maminka dala vlčkovi co proto, že s hanbou musel utéci.

A kůzlátka byla ráda, že je vlček už nekouše a mamince slíbila, že si dá na zlé vlky pozor.

A tak kůzlátka poslouchala maminku a žili spolu šťastně až do smrti.