Grano Salis NetworkGrano SalisGranoChatMusicalise-KnihyModlitbyD K DKřesťANtiqC H M IMOSTYNotabeneECHO 
Vítejte na Grano Salis
Hledej
 
Je a svátek má Oto.   Vytvoření registrace
  Článků < 7 dní: 3, článků celkem: 16654, komentáře < 7 dní: 209, komentářů celkem: 429750, adminů: 60, uživatelů: 5252  
Vyzkoušejte
Jednoduché menu

Úvodní stránka

Archiv článků

Protestantské církve

Veřejné modlitby

Zpovědnice

e-Knihovna

e-Knihy pro mobily

Kam na internetu

Soubory ke stažení

Recenze

Diskusní fórum

Tvůj blog

Blogy uživatelů

Ceny Zlatá Perla

Ceny Zlatá Slza

Doporučit známým

Poslat článek


Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT


GRANO MUSICALIS

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení


Pravidla


Kdo je online
Právě je 568 návštěvník(ů)
a 1 uživatel(ů) online:

gregorios777

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Polemika


Přihlášení

Novinky portálu Notabene
·Selhání pøedstavitelù Jižních baptistù pøi ochranì obìtí sexuálního zneužívání
·Sbor Bratrské jednoty baptistù v Lovosicích vstoupil do likvidace
·Informace z jednání Výkonného výboru BJB dne 10. kvìtna 2022
·JAS 50 let: Adrian Snell, trièko a beatifikace Miloše Šolce
·Online pøenosy ze setkání všech JASákù k 50. výroèí pìveckého sboru JAS
·Prohlášení tajemníka Èeské evangelikální aliance k ruské agresi na Ukrajinì
·Jak se pøipravit na podzimní vlnu?
·Kam se podìly duchovní dary?
·Bratrská jednota baptistù se stala èlenem Èeské eavngelikální aliance
·Patriarcha Kirill v Západu vidí semeništì zla a sní o vizi velkého Ruska

více...

Počítadlo
Zaznamenali jsme
116640001
přístupů od 17. 10. 2001

Život víry: Osobní hřích jako dílčí část viny lidstva.
Vloženo Pátek, 26. únor 2016 @ 07:32:47 CET Vložil: Tomas

Kritika bludů poslal oko

Vina lidstva jako dluh vůči Stvořiteli.


Neustále znovu zde narážím na lidi, kteří v tomto nemají vůbec jasno a jsou o sobě mylně přesvědčeni, že už nyní mají budoucnost v nebi stoprocentně jistou..

Výroky jako: "V Ježíši Kristu Bůh už dávno odpustil hříchy všem lidem" - a jim podobné, jsou jediným velkým nesmyslem a ve svém znění přímo protiřečí skutečnému učení Krista a apoštolů.

Je to jen nepravdivé "sluníčkářské" náboženství, zcela mimo realitu života.


Ve skutečnosti Bůh odpouští lidem jejich hříchy až na základě jejich vnitřního obrácení, na základě jejich vnitřního odvrácení od konání dalšího zla, na základě jejich lítosti nad spáchaným zlem hříchů a jejich touhy zlo napravit a konat v životě dobro, opačné od zla hříchu.
Bůh odpouští lidem jejich osobní hříchy vždycky v jeden konkrétní reálný okamžik v jejich životě ( a to opakovaně, poněvadž člověk stejně hřeší dál a i tyto další hříchy potřebuje znovu odpustit)), když své hříchy s pokorou vyznávají a učiní z nich pokání.
Pokání je darem od Boha, je působením Ducha svatého v člověku, na které ale člověk musí adekvátním způsobem i odpovědět - svým pokáním, vyznáním hříšnosti i svojí další spoluprací s Duchem svatým. Skutečné pokání má za následek odvrácení od starého hříšného způsobu života a postupný růst ve víře a také růst osobního intimního vztahu s Bohem.

Podstatu opravdového lidského pokání naprosto výstižně vyjadřuje žalm 51.


Adamovou vinou se kdysi dávno otevřel dluh lidí vůči Bohu - lidská vina
.

Vina
je povinnost splatit dluh (Tedy opravdu "něco za něco" - což je vyjádřeným principem  spravedlnosti).
Tato povinnost dědičně přechází z generace na generaci a dalšími hříchy lidí se dluh neustále jen zvětšoval.
Přitom žádný z lidí nebyl schopen tento dluh Bohu zaplatit
.
Nebylo to v silách člověka, i kdyby žil sebesvatěji.

Srovnej: (L 7,7-10).
"A kdo z vás, kdo má služebníka, který oře nebo pase, řekne mu, hned když se vrátí z pole: 'Pojď a posaď se za stůl'?

Neřekne mu snad spíše: 'Připrav mi večeři, přepásej se a obsluhuj mě, dokud se nenajím a nenapiji, a potom budeš jíst a pít ty'?
Děkuje snad tomu služebníku, že udělal to, co mu bylo nařízeno? Nezdá se mi.
Tak i vy, když uděláte všechno, co je vám nařízeno, říkejte: 'Jsme neužiteční služebníci. Udělali jsme, co jsme byli povinni udělat.'"

Vůči Bohu tedy my nemáme vůbec žádné zásluhy za to, že žijeme správně jako křesťané.
Je to naše povinnost! Tak už mně prosím jednou provždy přestaňte podsouvat názory tohoto typu. Já je opravdu nezastávám a to jen vy někteří stále  nechápete důležitost a nezbytnost dobrých skutků v životě křesťana!


Bůh se sám musel narodit jako člověk a v této roli člověka (a Boha zároveň) přibít tento dlužný úpis lidstva na kříž. 
Abych to vysvětlil na příkladu z tohoto světa:
Kristus svou obětí na kříži vystavil lidstvu "bianco šek" na svůj účet v bance. Za tyto Kristovy zásluhy vzniklo nevyčerpatelné konto, ze kterého mohou jednotliví lidé zaplatit všechny své dluhy.

Mohou, ale také nemusí!
To tedy vůbec neznamená, že všechny dluhy lidstva už jsou také zaplaceny!
V žádném případě!
Toto konto jsme obdrželi z milosti - ale abychom na něm měli i svou osobní účast - musíme nejdříve splnit určité Boží podmínky pro "přihlášení se" do tohoto účtu a skutečně také vyrovnat své dluhy. Pokáním!

Máte dluh vůči Bohu a je vám to stále málo, že vám zdarma poskytl prostředky k jeho vyrovnání?

Chtěli byste to mít úplně bez práce a bez námahy - vy budete hřešit - a Bůh bude odpouštět!  Protože nemůže jinak, protože je milující?

Však každý člověk si  tu svoji část z viny vlastních hříchů musí z tohoto účtu zaplatit osobně sám (pokáním); musí se na tento účet přihlásit pod správným heslem (pokřtít a učinit pokání) - jako v internetovém bankovnictví!
Bez pokání žádný z lidí nemá přístup ke Kristovu účtu, aby smazal svůj díl viny  a jeho hříchy před Bohem tedy stále trvají, stále nejsou odpuštěny
. To si uvědomte! Bez pokání nikdo z lidí nemá přístup ke Kristově účtu, aby mohl splatit své dluhy z osobních hříchů.

Bez pokání není ani žádného odpuštění hříchů!


(Sk 2,38)
... "Čiňte pokání a ať se každý z vás pokřtí ve jménu Ježíše Krista na odpuštění hříchů a přijmete dar Ducha Svatého".





A teď ještě něco k otázce masových vrahů a jejich podílu na vině lidstva.

Do lidského srdce vidí jenom Bůh.
Jenom ten dokáže objektivně posoudit míru viny osobní a míru viny zděděné.
Když např. Stalin vyrůstal pod sadistickým bitím otce alkoholika, byl bez vlastní viny už jako dítě natolik pokřiven, že v dospělosti už nebyl schopen normálně myslet a jednat. Část viny tedy jednak přebral dědictvím po předcích a k tomu pak pochopitelně přidal i další část viny své z vlastních osobních hříchů.
To je také hlubokým smyslem Hospodinova výroku o tom, že trestá viny otců na synech do třetího i čtvrtého pokolení!
(Ex 20,5-6)
... neboť já Hospodin, tvůj Bůh, jsem Bůh žárlivě milující. Trestám nepravost otců na synech do třetího i čtvrtého pokolení těch, kdo mě nenávidí,
a prokazuji milosrdenství tisícům pokolení těch, kdo mě milují a zachovávají má přikázání.


Platí tedy, že mé hříchy se netýkají pouze mě, ale že zlo z nich skutečně dopadá i na kvalitu života mých dětí, vnuků a pravnuků. Mám - li tedy zájem na tom, aby moji potomci žili životy ve vysoké kvalitě třeba ve šťastném manželství, nemohu si myslet, že se jim to podaří, když bych sám byl ve svém manželství nevěrným. Nemohu si myslet, že jejich manželství vydrží, když to moje se rozpadá!

Podíl na vině je tedy zcela něco jiného, než osobní hříchy každého člověka.  Podíl na vině bývá z určité části nezaviněným - a přesto i tak musíme nést následky cizích hříchů svých předků (jsme s nimi svázáni ve společenství rodiny) - však před Bohem se každý bude zodpovídat jen ze svých hříchů osobních.

Nikdo z nás lidí není schopen posoudit míru zavinění cizího a míru zavinění vlastních Stalinových hříchů. Nedomnívejme se tedy, že jsme snad menší hříšníci, než byl Hitler nebo Stalin, protože to vědět nemůžeme -  před Bohem platí, že kdo více dostal, od toho bude také více požadováno.


"Osobní hřích jako dílčí část viny lidstva." | Přihlásit/Vytvořit účet | 110 komentáře | Search Discussion
Za obsah komentáře zodpovídá jeho autor.

Není povoleno posílat komentáře anonymně, prosím registrijte se

Re: Osobní hřích jako dílčí část viny lidstva. (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Pátek, 26. únor 2016 @ 21:46:51 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) http://www.cizinec.com/
Vůči Bohu tedy my nemáme vůbec žádné zásluhy za to, že žijeme správně jako křesťané. 
Je to naše povinnost! Tak už mně prosím jednou provždy přestaňte podsouvat názory tohoto typu. Já je opravdu nezastávám a to jen vy někteří stále  nechápete důležitost a nezbytnost dobrých skutků v životě křesťana!

Ahoj Stando.


Spása je pouze z milosti, ale Kristus ji nakonec dá tomu, kdo žil spravedlivě. Zásluhy za dobré skutky jsou skutečností, to nelze popřít (L 18,22).



  Když ti na to Willy napsal "Tohle by Boží člověk a služebník Boží nikdy neřekl. Tohle může říci jenom tělesný a k tomu pyšný člověk", připsal jsi mu k tomu tři otazníky, asi jsi mu tehdy neporozuměl proč to píše.


  Tehdy jsi tedy měl zásluhy a teď  už nemáš vůbec žádné zásluhy? Kdy jsi své zásluhy ztratil a jak se ti to stalo?

  Toník





Re: Re: Osobní hřích jako dílčí část viny lidstva. (Skóre: 1)
Vložil: oko v Sobota, 27. únor 2016 @ 07:28:28 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
..."

Spása je pouze z milosti, ale Kristus ji nakonec dá tomu, kdo žil spravedlivě. Zásluhy za dobré skutky jsou skutečností, to nelze popřít (L 18,22).

"...



Spoustu věcí ve víře zatím nechápeš.

Když to pak Ježíš uslyšel, řekl mu: "Chybí ti ještě jedno. Všechno, co máš, prodej a rozdej chudým a budeš mít poklad v nebi. A pojď, následuj mne."  (L 18,22).

Zásluhy za dobré skutky jsou skutečností, to nelze popřít  - ale nikoli zásluhy vůči Bohu, které by evokovaly cestu jakéhosi "samospasení". Spása je výhradně z milosti Boha (darem) a žádný člověk si ji nemůže získat svými zásluhami.


Zásluhy slouží k něčemu úplně jinému: mění člověka k pravdivějšímu obrazu Boha, uschopňují člověka k životu s Bohem (skutky roste víra k dokonalosti - Jk 2,22).
Důsledek takového života s Bohem pak logicky vede k věčnému životu v nebi. I když je spása darem nachystaným pro všechny lidi, dostávají ji nakonec jenom ti, kdo v dobrém vytrvají až do konce.

(Mt 24,12-13)
A protože se rozmnoží nepravost, láska mnohých vychladne.
Kdo však vytrvá až do konce, ten bude spasen.



]


Re: Re: Re: Osobní hřích jako dílčí část viny lidstva. (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Sobota, 27. únor 2016 @ 07:47:49 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) http://www.cizinec.com/
Spoustu věcí ve víře zatím nechápeš.

  No, proto se tě taky ptám. Když něco na tom, co píšeš, nechápu, tak se tě zeptám. Já vím, že pro tebe je to nezvyk: Ty když něco nechápeš, začneš si o nás místo dotazu na to, čemu nerozumíš, vymýšlet hlouposti.

Zásluhy slouží k něčemu úplně jinému: mění člověka k pravdivějšímu obrazu Boha, uschopňují člověka k životu s Bohem 

  A už tě tvoje zásluhy proměnily k pravdivějšímu obrazu Boha, už tě tvoje zásluhy uschopnily  k životu s Bohem?



]


Re: Re: Re: Re: Osobní hřích jako dílčí část viny lidstva. (Skóre: 1)
Vložil: oko v Sobota, 27. únor 2016 @ 18:31:17 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Samozřejmě, jinak bych o tom nepsal!


]


Re: Osobní hřích jako dílčí část viny lidstva. (Skóre: 1)
Vložil: brusle7 (brusle7@seznam.cz) v Pátek, 26. únor 2016 @ 22:18:12 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Buh je predevsim laska. Laska spaluje naraz mnoho hrichu ve vztahu Buh- clovek. Do tohoto vztahu treti nevidi. Zkoumejme kazdy pevnost a lasku naseho vztahu. Kde je silna laska, tam je odpusteni. Kde neni laska, ale spis chytractvi a soudy druhych, tam bude problem. Nejen s odpustenim, ale celkovym vztahem, kteremu v lasce staci proste a jednoduche veci.



Re: Osobní hřích jako dílčí část viny lidstva. (Skóre: 1)
Vložil: tele v Pátek, 26. únor 2016 @ 15:34:29 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Stando, tyhle pře nikam nevedou. Zkusme to na nějakém společném jednotném základu. Třeba, dokážeme se spolu sjednotit na začátek, alespoň v jednom 1. (prvním) základu? Pokud by to šlo bez nějakých zbytečných slov a vysvětlování navíc, byl bych rád. Tedy prostinké ano, ne; popřípadě krátké vysvětlení proč ano nebo ne.

1. Jestli Bůh odpustí někomu vinu, hřích nebo trest, to záleží výhradně jen a pouze na jeho vlastním milostivém rozhodnutí. Bůh není vůči člověku povinován mu jeho vinu, hřích či trest odpustit. Ano nebo ne?



Re: Re: Osobní hřích jako dílčí část viny lidstva. (Skóre: 1)
Vložil: tele v Pátek, 26. únor 2016 @ 15:47:38 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
:O) Samozřejmě, pokud se připojí i ostatní se svými názory a poznatky, budu rád.


]


Re: Re: Osobní hřích jako dílčí část viny lidstva. (Skóre: 1)
Vložil: pozorovatelnik v Pátek, 26. únor 2016 @ 21:09:24 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Jestli Bůh odpustí někomu vinu, hřích nebo trest, to záleží výhradně jen a pouze na jeho vlastním milostivém rozhodnutí. Bůh není vůči člověku povinován mu jeho vinu, hřích či trest odpustit. Ano nebo ne?

Já jsem s Bohem nemluvil. Ale prý jsme stvořeni k Jeho obrazu. Takže mohu použít analogii:  Bůh - jeho výrobek člověk. Člověk a jeho výrobek (dosaď si, co je člověk schopen vyrobit). Jaký má člověk obvykle vztah ke svému dílu, se kterým si dal práci? Je pyšný, záleží mu na něm, chce, aby ta věc fungovala. Tedy i kdybych pominul citovou složku, tak v čistě racionální rovině bych předpokládal, že Bůh má ambice, aby člověk byl úspěšný tvor, který si poradí s podmínkami, do kterých ho Bůh posadí. Ostatně Bůh se rád předvádí. Viz příběh, jak satan vyhecoval Boha k sázce a na pokus použili člověka Jóba. Bůh zde satanovi dokázal, že člověka stvořil dobře. Bůh pak člověka Jóba odměnil, že mu dal za zabitá děcka děcka nová a více dobytka. 

Takže Bůh je soutěživý a rád dokazuje svoji pravdu. Co se týká odpouštění vin. Viny vycházejí z pravidel, která stanovil. Těch pravidel byla původně spousta ve SZ. Pak přišel Ježíš a některá pravidla redukoval, některá naopak zpřísnil. Je to udělané tak, že nikdo nemá šanci obstát. Je to udělané tak, aby v tom obstál akorát Bůh. A to se taky stalo. Proto podle mě Bůh odpouští lidem jejich viny, tedy jejich chování mimo pravidla, která vytyčil. Kdybych chtěl, tak udělám tak přísná dopravní pravidla, že 99% řidičů je poruší při každé jízdě. Mohu ovšem udělat pravidla, kdy je poruší jen 40% řidičů při obvyklém způsobu jízdy. A tak dále. Takže pravidla mohu různě šponovat, nebo naopak redukovat, a podle toho se mi objeví počet přestoupení. 

Bůh to vyšponoval nadoraz. Tak, aby nikdo neprošel. Proto zbývá jedině milost. Generální pardon, který ovšem Bůh uděluje pouze jednotlivě. A to tomu, kde se před ním pokoří. Návod na pokoření se je napsán v NZ. 


]


Re: Re: Re: Osobní hřích jako dílčí část viny lidstva. (Skóre: 1)
Vložil: tele v Pátek, 26. únor 2016 @ 22:10:23 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Tohle je na mne příliš velká filosofie o Bohu, jinak teologie. Jsem prostý člověk. Jestli to máš ty takto ve svém životě, dobrá, tvá věc. Nechtěl bych být tvou hračkou. Tele


]


Re: Re: Re: Re: Osobní hřích jako dílčí část viny lidstva. (Skóre: 1)
Vložil: pozorovatelnik v Pátek, 26. únor 2016 @ 22:55:32 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Vážně? A proč?  Jsem v reálu milosrdný a chápající. Když jsem byl třídním učitelem, dával jsem méně důtek a poznámek, než mí předchůdci a kolegové. Můj pes mě miluje. Vyhýbám se sankcím a dělám všecko pokud možno přes odměny, resp. podporování žádoucího chování. To mi přijde smysluplnější. A kdybych byl Bohem, tak bych nedělal peklo. Ale pouze bych ty bytosti, co by nechtěly do nebe a nedokázaly se umravnit a poslouchat, vypnul. Nechtěl bych věčné mučení pro nikoho, ani svého největšího nepřítele.

A co se týká věci, hraček... mám 16let to samé auto, a mobil mám vždycky až do té doby, než je úplně kaput. Teprve pak kupuji nový. A kamarády mám taky stále tytéž. Jsem dokonce přesvědčen, že bych v testu diktátora obstál. tzn. že bych nezneužil postavení a nebyl nikdy krutý. 


]


Re: Re: Re: Re: Re: Osobní hřích jako dílčí část viny lidstva. (Skóre: 1)
Vložil: tele v Sobota, 27. únor 2016 @ 05:30:19 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Podívej, nebudu tě hodnotit. Sám to děláš dost dobře a vyjevuješ své myšlenky o sobě ve svém posuzování Boha z příběhu o Jóbovi.

Ale docela mě zaujala tvá narážka na peklo a věčné mučení v něm. Mohl bys mi popsat, slovy vykreslit, svou představu o pekle a věčném mučení?

K tomu mému základnímu bodu ohledně odpuštění: Uvažuji jednoduše, reálně. Jestli někomu odpustím nebo ne, záleží jen na mně, na tom jaký jsem. Pokud bych nechtěl někomu odpustit, protože ho prostě nemám rád nebo ho až nenávidím, i kdyby se rozkrájel a sebevíce litoval, neodpustil bych a zanechal ho jeho údělu. Nebo abych měl od něho klid, řekl bych mu: no jó, odpouštím ti, ale ze srdce bych mu neodpustil. Ale když někoho miluji, i kdyby byl sebehorší, nenechám ho jeho údělu, ale jednám tak, aby se změnil a stal se lepším člověkem. A udělám pro něho, co jen mohu, aby mi důvěřoval a zamiloval si mne. A koho více miluji, tomu se více dávám, více se rozdávám jemu; více obětuji ze svého pro něho a více i obětuji sebe sama pro něho. A toto vstřícné jednání vůči i těm, kdo si to snad ani nezasluhují, mám za projev odpouštějící lásky. A cokoliv takto udělám vůči tomu druhému, je samotným důkazem mé lásky a odpuštění. Ať je to milost, milosrdenství, soucit, dobrota, dobrotivost, trpělivost, snášenlivost, tichost, krotkost, ale i naopak spravedlivý hněv a trest a zkouška v jednání 'jako bych neodpustil'. Toto vše prokazuje, že mi ten druhý není putna, že ho miluji a odpouštím mu, i když se ke mně chová i nepřátelsky. A když to já vím o Bohu, pak na jeho jednání vůči mně i ostatním pohlížím z tohoto pohledu, že Bůh dal v Kristu to nejcennější, co má, a v Něm i sebe sama, a to proto, aby nás v Kristu se sebou smířil a my si ho zamilovali a důvěřovali Jemu.

Tele


]


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Osobní hřích jako dílčí část viny lidstva. (Skóre: 1)
Vložil: pozorovatelnik v Sobota, 27. únor 2016 @ 08:22:31 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Ale docela mě zaujala tvá narážka na peklo a věčné mučení v něm. Mohl bys mi popsat, slovy vykreslit, svou představu o pekle a věčném mučení?

No tak v Bibli je tuším ve Zjevení o věčném mučení. Na druhé straně jsou v Bibli místa, kde to vypadá na druhou smrt. Tzn. jen konec. Co z toho platí, to nevím. Potom jsou lidi, co údajně byli v pekle a je toho hodně na youtube. Akorát že se jejich popisy pekla neshodují. 

Pro mě je představa Boha, co si užívá s vyvolenými v nebi a pod nimi se smaží lidi v pekle - divná. Ale nemám názor. Ostatně křesťané nejsou jednotní. Někteří nevěří ve věčná muka, někteří ano. Jak to máš ty? 





]


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Osobní hřích jako dílčí část viny lidstva. (Skóre: 1)
Vložil: tele v Sobota, 27. únor 2016 @ 08:53:31 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Omlouvám se, že nyní neodpovím na tvůj dotaz a že se budu ptát dále. Tvé odpovědi nerozumím. Tedy z tvé odpovědi rozumím jen tomu, že máš představu o nějakém tom 'smažení' lidí v pekle, o věčných mukách. Můžeš to rozvést? Co vidíš pod tím pojmem 'smažení' v pekle. Nebo 'mučení' či 'trýznění'. Děkuji za odpověď. Tele


]


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Osobní hřích jako dílčí část viny lidstva. (Skóre: 1)
Vložil: pozorovatelnik v Sobota, 27. únor 2016 @ 11:24:32 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Hele, já nejsem mystik. Nemám žádný nadpřirozený zážitek. Nebyl jsem ani v nebi, ani v pekle. Zažil jsem 5 narkóz a každá byla úplné vypnutí. Tzn. ani sny, vůbec nic. Takové nic, jako bylo před tím, než jsem se narodil. Kdybych měl tedy věřit jenom svým zkušenostem, tak by mi vycházelo, že existuje život jenom v těle a jakmile je mozek poškozený, nemá kyslík, nebo jsou v něm jedovaté chemické látky (anestetika), tak vědomí neexistuje. 


Ale někteří lidé mi říkají, že existuje nehmotná duše, která myslí i bez mozku. A ta duše po smrti člověka někam putuje. 

http://www.uzdraveniprokazdeho.cz/materialy/Navrat_ze_smrti/5apul_dne_v_nebi/PercyCollett-PETAPULDNEVNEBI.pdf
http://www.novinky.cz/koktejl/226820-maly-chlapec-nezlomne-tvrdi-ze-pri-vazne-operaci-navstivil-nebe.html
http://www.tv7.cz/?vid=1267
https://www.youtube.com/watch?v=nkPKCE6NQLQ
https://www.youtube.com/watch?v=ZX3G7m5OCxY
https://www.youtube.com/watch?v=yL9RdwPHn1A

A dalších příběhů by sem mohl naservírovat mraky. Přečetl jsem už skoro všechno. 


]


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Osobní hřích jako dílčí část viny lidstva. (Skóre: 1)
Vložil: tele v Sobota, 27. únor 2016 @ 11:46:54 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Dobře, pozorovatelniku, neodpověděl jsi mi. Nějaké kdyby, na to že píšeš o věčném mučení, mě nezajímá, tak jako ani tebe to, jak je to s tím mučeníčkem. Na nezodpovězení dotazu máš nezpochybnitelné právo. Odkazy otevírat asi nebudu nebo později. Zatím ti neodpovím ani já. Tele


]


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Osobní hřích jako dílčí část viny lidstva. (Skóre: 1)
Vložil: pozorovatelnik v Sobota, 27. únor 2016 @ 14:12:36 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Co to meleš, že jsem ti neodpověděl na dotaz? Jsem maximálně poctivý, jak to jde, napsal jsem jak svoje zkušenosti, tak odkazy z netu od lidí a ty mi napíšeš, že mám právo na nezodpovězení dotazu? Příště se na tebe úplně vyseru. Člověk se snaží a ty ho ještě zdrbeš a sám neodpovíš. To není čestné jednání. Ty křesťane...


]


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Osobní hřích jako dílčí část viny lidstva (Skóre: 1)
Vložil: tele v Sobota, 27. únor 2016 @ 14:30:01 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Tvou odpověď, pozorovatelniku, na můj dotaz, co ty si představuješ pod pojmem 'věčné mučení v pekle' nebo 'smažení v pekle' jsem nenašel. Z toho, že si nejsi schopen představit, jak si Bůh užívá v nebi se svými vyvolenými, zatímco se jiní 'smaží v pekle', jsem tedy asi bláhově usoudil na to, že máš mějakou představu o tom, co píšeš. Když už píšeš o 'věčném mučení' v pekle, myslel jsem si bláhově, že ty sám máš nějakou svou vlastní představu o tom 'mučení' v pekle. Očividně jsem se tedy spletl, a ty ji nemáš. Na představy jiných jsem se neptal. Klidně se na mě vytentuj. Dík za zařazení. Tele


]


Re: Re: Osobní hřích jako dílčí část viny lidstva. (Skóre: 1)
Vložil: oko v Sobota, 27. únor 2016 @ 07:39:11 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Nemám rád, pokud mě někdo moderuje a  redukuje moje odpovědi na ano - ne.


Jestli Bůh odpustí někomu vinu, hřích nebo trest, to záleží výhradně jen a pouze na jeho vlastním milostivém rozhodnutí. Ovšem Bůh je připraven odpustit každému, protože miluje. Odpustí ale jen hříšníkovi, který ze hříchů učiní pokání.
Odpustit hříchy bez pokání by nemělo žádný smysl, nebylo by vůbec racionální. K ničemu by to nevedlo.
Odpuštění hříchů má smysl jen pro toho, kdo se chce změnit k lepšímu.


]


Re: Re: Re: Osobní hřích jako dílčí část viny lidstva. (Skóre: 1)
Vložil: tele v Sobota, 27. únor 2016 @ 09:21:47 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Ahoj, Stando, děkuji za odpověď.

1. Shodneme se tedy, že jestli Bůh někomu odpustí nebo ne, to záleží výhradně na něm. 

2. A shodneme se snad i také v tom, že Bůh odpouští, protože miluje toho, komu odpouští.

3. Dokonce! se shodneme i v tom, že odpuštění má smysl 'jen pro toho', kdo se chce změnit k lepšímu.

Lišíme se pak v tomto:

Ty: Bůh odpouští jen tomu, kdo činí pokání, protože by nebylo racionální odpustit tomu, kdo se nechce polepšit. Odpuštění takovému nemá smysl a k ničemu to nevede.

Já: Bůh odpouští všem, a dříve než oni činí pokání, vede je ve svém odpuštění ku pokání, a to ať už je trestá nebo promíjí trest. Odpouštět před pokáním má smysl a je racionálním jednáním, protože přivádí bezbožného hříšníka i zbožného hříšníka k vyznání vin a ku pokání.

Tele



]


Re: Re: Re: Re: Osobní hřích jako dílčí část viny lidstva. (Skóre: 1)
Vložil: oko v Neděle, 28. únor 2016 @ 09:12:21 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
..." Odpouštět před pokáním má smysl a je racionálním jednáním, protože přivádí bezbožného hříšníka i zbožného hříšníka k vyznání vin a ku pokání."...



Říci jenom obecně  "odpouštět"  nestačí:  Je třeba přesně konkretizovat, co se odpouští a co se neodpouští, protože dokud se hříšník nezmění, odpustit něco prostě nejde. Nebylo by to racionální, k ničemu by to nevedlo a byl by porušen princip spravedlnosti, že za zločin přináleží trest.



Pokusím se vysvětlit na příkladu:
Nakopnu tě bez příčiny pod koleno, udělám ti bolest a udělám ti modřinu. Taky se ti z té modřiny později může později dokonce vyvinout těžko hojitelný bércový vřed.

Ty mi však odpustíš ihned.
Co všechno mi vlastně odpustíš?
1.) Tu bolest, co jsi zbytečně nesl?
2.) Tu modřinu taky, to poškození tvého organismu taky?
3.) A co pozdější náklady na léčení toho bércového vředu? Je spravedlivé, abys také je hradil ze svého životního minima, zatímco já si budu vesele užívat života ve zdraví a z bujnosti dále vyhledávat koho dalšího bych ještě zase znovu  nakopl?

Kdyby ses zachoval správně, tak bys mě zažaloval a já bych ti musel platit bolestné a náklady léčení. V důsledku by to byl pro mě výchovný přínos, protože bych si podruhé moc dobře rozmyslel někoho zase kopnout - vyjde to prostě draho, není to racionální.

Nepodceňujme spravedlnost - nemá menší cenu, než milosrdenství - a v Bohu se spojuje obojí.


Bůh je nejvýš spravedlivý. Bůjh je také milující a milosrdný a v něm se toto všechno tajemným způsobem naplňuje, aniž by byly jakkoli porušeny principy spravedlnosti.

V Kristu byla vykoupena každá vina lidstva.
To znamená, že byla lidem umožněna cesta nejen k nápravě hříchem způsobeného zla, ale otevřena i možnost získat vyšší úroveň pozemského bytí (bytí Božího dítěte) a otevřena možnost, být po smrti spasen (vzat k Bohu do nebe). Kristus nám otevřel nebe, ale nespasí nás bez nás, ale jen s naší spoluprací, s naším vědomým souhlasem.

Máš nesprávné představy o Bohu, který údajně už odpustil hříchy všem lidem - ale apoštolům přece sám říká, že které hříchy oni zadrží, ty zůstanou zadrženy - tedy ve smyslu neodpuštěny!  Bůh také říká, že jsou hříchy, které odpuštěny nebudou!

Ten samý Bůh, který sám podle tebe odpouští lidem všechny hříchy jako první, dovoluje apoštolům hříchy zadržet -  neodpustit?  Rozum ti neprotestuje?



Bůh tedy odpustil vinu lidstva (následkem bylo vyhnání z ráje, ztráta nároku na dědictví nebe) - ale osobní hříchy každému jednotlivému člověku odpouští až v okamžiku, kdy z nich onen člověk učiní pokání. V tento jeden konkrétní okamžik každému jednomu člověku oznamuje: "Odpouštějí se ti hříchy!". "Jdi, a už více nehřeš, aby se ti nestalo něco horšího!"

A v tento jeden konkrétní okamžik odpuštění hříchů člověk životem vyjadřuje své pokání ze hříchů i touhu po obrácení.

Vezmi si své lůžko a běž!  - K čemu je uzdravenému ochrnulému jeho žebrácké lůžko? Vždyť už ho nepotřebuje! Může volně běhat a přespí kdekoli třeba na zemi.
Ale ono lůžko má svůj hluboký význam - je mu trvalým varováním  - připomíná mu jeho nemoc, připomíná mu také jeho hřích. To aby nezapomněl.

Když Ježíš uzdravil slepého Bartimaje, tak on si nešel  domů po svých, ale hned následoval Ježíše - "šel tou cestou za ním."  Je zde tedy (a má být) i po uzdravení, i po odpuštění hříchů změna obrácení - následná spolupráce Boha a člověka. Ta je doprovodným znamením, že hříchy byly odpuštěny.


Nikolu Ježíš neřekl: "Dávno jsem ti hříchy už odpustil!"   - ale řekl: "Odpouštějí se ti hříchy (nyní, v tento okamžik), jdi a více už nehřeš!"


]


Re: Re: Re: Re: Re: Osobní hřích jako dílčí část viny lidstva. (Skóre: 1)
Vložil: tele v Pondělí, 29. únor 2016 @ 01:06:39 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Ad) Standa, Oko, napsal:

Říci jenom obecně  "odpouštět"  nestačí:  Je třeba přesně konkretizovat, co se odpouští a co se neodpouští, protože dokud se hříšník nezmění, odpustit něco prostě nejde. Nebylo by to racionální, k ničemu by to nevedlo a byl by porušen princip spravedlnosti, že za zločin přináleží trest....

...Kdyby ses zachoval správně, tak bys mě zažaloval a já bych ti musel platit bolestné a náklady léčení. V důsledku by to byl pro mě výchovný přínos, protože bych si podruhé moc dobře rozmyslel někoho zase kopnout - vyjde to prostě draho, není to racionální...


Tele:

To máš, Stando, zajisté pravdu v tom, že jenom obecně 'odpouštět' nestačí a je třeba konkretizovat, co se odpouští. Jen slovo 'odpouštím ti' nestačí, ale ono slovo musí být následováno praktickým činen odpuštění.

Ne, Stando, nezachoval bych se správně, kdybych jen řekl druhému 'odpouštiím ti' a přitom bych požadoval po něm náhradu za bolestné a léčení. 

Tvůj příklad a tvá úvaha je praktickou ukázkou toho, co žiješ? Tomu nemohu snad ani uvěřit! Ty jsi uvěřil v Krista? Od narození že jsi vychováván ve víře v Něho? Učen žít v Něm? Veden k životu v pokání? Opravdu je to tak? Kolik že je to let?

Můj Pán Ježíš Kristus, ten skutečný, který je prostředníkem smíření mezi Bohem a člověkem, který vyhlásil milostivé léto Páně pro všechny bezbožníky, který vzal hříchy lidí na sebe a nepočítá lidem jejich provinění, a který je původcem a průvodcem mé víry v Boží odpuštění skrze milost ke spáse, které se mi dostalo v Něm a skrze Něho, ten do mne uložil své smíření a připravil pro mne své skutky spravedlnosti, abych v nich žil. Tak mne učí a vychovává i druhým nepočítat jejich viny, odpouštět jim, modlit se za jejich záchranu, brát jejich vinu a hříchy na sebe, i trpět nespravedlivě za jejich viny a hříchy, snášet jejich příkoří, být jejich vinou ztrápený a zdeptaný a nemocný, a přesto nepozvednout hlas ke své obhajobě a vymáhat si pro sebe spravedlnost. Svůj život, obhajobu a spravedlnost vložil jsem do Jeho rukou. Já sám nejsem bez své viny a mám házet kamením po druhých? Mám odpouštět, jako i Kristus odpustil mně, a přitom trpělivě nesnášet příkoří, nespravedlnost, bolesti a mám žalovat na ty druhé a domáhat se spravedlnosti pro sebe? K tomu mne On svým Duchem nevede! Nepřipravil mi ty dobré skutky, abych v nich žil svou vlastní spravedlnost, ale stal se jeho nástrojem ke smíření! Máme trestání a příkoří snášet pro pokoj druhých, jako i Kristus je snášel, abychom došli smíření s Bohem. Žhavé uhle na hlavu (svědomí) druhých snášet v lásce k nim a k Bohu.

Ne vždy jsem toto chápal. Ne vždy! Nerad svědčím, protože v sobě vždy pociťuji jistou chloubu. Ale víš, že nedávno jsem přišel o auto. Teď už jsem jednal v nejlepším svém svědomí. Ale dříve mi syn sousedky rozbil auto na dvorku svým. Nechtěl škodu uhradit. Choval jsem se zle. Na to nikdy nezapomenu, mé svědomí mě pálelo. Bylo to pro mne poučení, výchova Boží. A já vím, že žádný chamtivec a milovník sebe sama, a toho co vlastní, nevejde do království Božího.

Stando, trestej vzpurné a zatvrdí se. Odpouštěj vzpurným a nebudiu činit pokání. Tak sami sebe usvědčují ze své viny a uchovávají se pro den soudu.
Trestej a odpouštěj těm, kdo mají zjihlé srdce a budou činit pokání, ať jim promineš trest nebo nepromineš.
Bůh v Kristu odpustil všem lidem jejich hříchy a to ještě dříve než činili pokání. Odpuštění Božího trestu za svou vinu však dosahují jen ti, kdo věří v Něho a činí pokání. A činit pokání je poslouchat a následovat původce naší spásy Ježíše Krista a žít podle evangelia spásy. Kdo nežije podle evangelia o Kristu a nenásleduje Krista v jeho šlépějích, sám ukazuje na sobě, že nevěří a pokání nečiní. Tak ač mu byla v Kristu odpuštěna vina, odpuštění trestu nedosáhne, protože neuvěřil v jeho spravedlnost a chce prosadit svou vlastní. Na soudu Božím neobstojí. A to platí i o nás, kdo vyznáváme Krista za svého Pána a Spasitele. Ne každý, kdo mu říká Pane, vejde do Božího království .... aneb proč mne oslovujete Pane a nečiníte, co vám říkám?

Jen doufám, že to co jsi psal o správném jednání žalobce, nežiješ. Ale dost nás tu přesvědčuješ o tom, že asi ano.

Tele







]


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Osobní hřích jako dílčí část viny lidstva. (Skóre: 1)
Vložil: oko v Pondělí, 29. únor 2016 @ 10:15:47 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
..."Ne, Stando, nezachoval bych se správně, kdybych jen řekl druhému 'odpouštiím ti' a přitom bych požadoval po něm náhradu za bolestné a léčení.   ... Bůh v Kristu odpustil všem lidem jejich hříchy a to ještě dříve než činili pokání. Odpuštění Božího trestu za svou vinu však dosahují jen ti, kdo věří v Něho a činí pokání."...






Naprosto jsi mě nepochopil.
Vysvětloval jsem ti rozdíl mezi tím, co znamená  SPRAVEDLNOST ( a definoval jsem ji)  a co znamená  MILOST.  A spravedlnost znamená zaplacení dluhu, vyrovnání dluhu.
Takto Ježíš naplnil Boží spravedlnost a zaplatil celý dluh lidstva. Ježíš zaplatil za vinu celého lidstva, zaplatil za jeho "padlost" do hříchu.

Tím otevřel jednotlivým lidem cestu ke spasení, cestu k odpuštění jejich hříchů, cestu k věčnému spasení v Kristu.

Však žádnému člověku, který dosud neučinil pokání ze svých hříchů, jeho osobní hříchy ještě odpuštěny nebyly.


Kdyby tomu bylo jakkoli jinak, nemohlo by přece platit:

(Zj 18,3-5)
Z vína jejího vášnivého smilstva totiž pily všechny národy, králové země s ní smilnili a kupci země zbohatli ze síly jejího hýření."
Tehdy jsem uslyšel jiný hlas z nebe, který říkal: "Vyjděte z ní, můj lide, abyste se neúčastnili jejích hříchů a abyste nedostali z jejích ran!
Neboť její hříchy dosáhly až k nebi a Bůh se rozpomněl na její nepravosti.


]


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Osobní hřích jako dílčí část viny lidstva. (Skóre: 1)
Vložil: tele v Pondělí, 29. únor 2016 @ 14:18:47 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Ad) Kdyby tomu bylo jakkoli jinak, nemohlo by přece platit: … Neboť její hříchy dosáhly až k nebi a Bůh se rozpomněl na její nepravosti.

Stando, myslím, že jsem ti naprosto porozuměl. Právě proto jsem ve svém komentáři poukázal na problém sebespravedlnosti, která neodpouští viníkovi, ale usiluje o spravedlivé postižení viníka, a myslí si, že takto přivede viníka k pokání. Pokud by to mělo takto být, pak tedy všichni kdo mají skončit ve věčném soužení, nemohli by tam skončit rozhodně na věky, protože by se museli obrátit v pokání. To, co jsi mi ty popsal, že bys mě příště už nenakopnul, protože by tě to mnoho stálo, je sebestřemné jednání, které nevede k proměně osobnosti v pokání, ale k sebelítosti ze strachu před trestem. Někdo chce být jiný, ať ho to stojí, co stojí. Někdo jen proto, že ho to moc stojí. Jistě bys mě příště nenakopnul, abys nemusel příště hradit škodu, nebo být ve vězení, ale toto by z tebe dobrého člověka neudělalo.  A tak je i psáno: „A s darem tomu není tak jako s tím, co přišlo skrze jednoho člověka, který zhřešil. Rozsudek nad jedním proviněním přinesl odsouzení, kdežto dar milosti z mnohých provinění vedl k ospravedlnění.“ Naše myšlení, a proto také i naše výklady Písma, se zde opravdu zásadně rozcházejí.

Stando, nové hříchy připomínají ty staré hříchy a dávají zapomenout na spravedlivé milosrdné skutky, kdežto milosrdné spravedlivé skutky dávají zapomenout na předchozí hříchy. Nepravost, tedy probouzí vzpomínku na to, co bylo odpuštěno a zapomenuto, a probouzí hněv. Kdežto spravedlnost neustále dává zapomenout na to, co bylo odpuštěno. Je to docela jednoduché, Stando. Bůh si naše nepravosti nepřipomíná, ale my lidé svými hříchy dáváme Bohu vzpomenout na to, co nám jím bylo odpuštěno. Proto platí, že v Kristu nám byly Bohem odpuštěny veškeré naše hříchy a Bůh na ně nevzpomíná, ale pokud člověk nežije životem v pokání, sám Bohu připomíná své předchozí hříchy. Co tedy bylo odpuštěno, může být Bohem vzpomenuto, když pohrdneme jeho milostí. Je to podobné jako v tom podobenství o zlém služebníkovi, kterému pán odpustil celý jeho dluh, když viděl, že mu ten otrok nemá čím splatit dluh, a když jej prosil, aby mu posečkal se splacením dluhu. Pán mu neposečkal se splacením dluhu, ale celý dluh mu odpustil! A ten zlý otrok si na druhém služebníkovi, který mu byl stejně dlužen jako on pánu, a neměl čím svůj dluh vůči němu splatit, vymáhal „lidskou spravedlnost“, totiž zaplacení toho, co mu byl dlužen. Toto je ta lidská sebespravedlnost, domáhat se své spravedlnosti, aby byl nahrazen dluh. Ale Boží spravedlnost je jiná, odpouštějící vinu, hřích i trest. Ale pokud člověk nebude žít v této odpouštějící milosrdné spravedlnosti a bude hřešit, sám dá Bohu vzpomenout na své předchozí hříchy a na svůj dluh, a na posledním soudu ponese trest za svou nepravost. Bude souzen podle své vlastní sebespravedlnosti. Kdo nežije v odpuštění vůči druhým, připomíná Bohu i to, co mu už bylo dávno odpuštěno a na co Bůh zapomenul. Myslet si, že když Bůh v Kristu odpustil lidem všechny jejich hříchy a zapomenul na ně, ještě dříve než oni činili pokání, a že tedy si můžeme žít i nadále v hříchu, je zcestné a zvrácené a „virtuální“ myšlení, protože Bůh není počítač, z něhož vymažeš paměť. Kdo chce, aby jeho hříchy nebyly připomínány, musí žít svůj život v pokání, a tedy v odpuštění, kterého se mu dostalo, jinak časem připomene Bohu i své předchozí hříchy, jako by mu vůbec nikdy odpuštěno nebylo. Jakým soudem měřil, takovým bude souzen, a tak mu bude odměřeno. Jeho vlastní soud dopadne na jeho hlavu. Boha popouzet k hněvu, aby si vzpomenul, se nevyplácí. Jak se říká: „Tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne.“

Zkus o tom někdy přemýšlet, že soudem, kterým poměřujeme a soudíme druhé, budeme sami poměřováni a souzeni. Budeme souzeni i podle svých vlastních slov. Budeme souzeni podle vlastního svědomí. Taková je Boží spravedlnost. Ale Kristus má čisté svědomí, ne jako velekněží, kteří každoročně přinášeli oběť v chrámu. Protože jejich svědomí nebylo očištěno od hříchu, každá další oběť za nové hříchy byla připomenutím těch hříchů spáchaných i před rokem a před léty … A kdyby už neměli vědomí hříchu, už by nebylo třeba znovu a znovu obětovat …. :o)

Tele


]


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Osobní hřích jako dílčí část viny lidstva. (Skóre: 1)
Vložil: oko v Úterý, 01. březen 2016 @ 10:00:40 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
..." Kdo nežije v odpuštění vůči druhým, připomíná Bohu i to, co mu už bylo dávno odpuštěno a na co Bůh zapomenul. Myslet si, že když Bůh v Kristu odpustil lidem všechny jejich hříchy a zapomenul na ně, ještě dříve než oni činili pokání, a že tedy si můžeme žít i nadále v hříchu, je zcestné a zvrácené a „virtuální“ myšlení, protože Bůh není počítač, z něhož vymažeš paměť. Kdo chce, aby jeho hříchy nebyly připomínány, musí žít svůj život v pokání, a tedy v odpuštění, kterého se mu dostalo, jinak časem připomene Bohu i své předchozí hříchy, jako by mu vůbec nikdy odpuštěno nebylo."...



Pořád chodíš kolem horké kaše a umě formulovanými výroky se snažíš obhájit neobhajitelné. 

I na tom podobenství o zlém služebníkovi je zjevný mechanismus Božího odpuštění:

Pán odpustil služebníku celý jeho dluh (= celou jeho vinu - ve křtu, pro Kristovy zásluhy), ale služebník dál zhřešil osobním hříchem vůči svému bližnímu.

Ale toto je přece příběh  o nás všech lidech bez rozdílu!
Všichni hřešíme osobními hříchy, i když naše původní  vina byla Bohem v Kristu už odpuštěna. 

Tyto naše osobní hříchy vyvolávají Boží tresty a není pravdou, že by je nám Bůh už odpustil, aniž bychom z nich učinili pokání, aniž bychom se od hříšného jednání odvrátili.!

Pokud nebudeme činit pokání, dopadneme se svými neodpuštěnými hříchy jako ten zlý služebník - budeme souzeni soudem odsuzujícím.


Asi je fakt těžké uznat, že jsi se v tomto mýlil,
že sluníčkářské učení o odpuštění osobních hříchů Bohem i bez pokání jde vpravdě přímo proti učení Krista, který říká, že některé hříchy nebudou odpuštěny nikdy.


]


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Osobní hřích jako dílčí část viny lidstva. (Skóre: 1)
Vložil: tele v Úterý, 01. březen 2016 @ 17:22:30 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Stando, popisuješ, co žiješ, čemu věříš, já také. Lišíme se značně.

Jen se ještě pro zajímavost zeptám. Když píšeš, že onen služebník dál zhřešil osobním hříchem, znamená to, že předtím hřešil neosobně?


]


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Osobní hřích jako dílčí část viny lidstva. (Skóre: 1)
Vložil: oko v Středa, 02. březen 2016 @ 09:41:23 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
..."znamená to, že předtím hřešil neosobně?"...


..."Nebeské království je totiž podobné králi, který chtěl se svými služebníky vyrovnat účty.
A když začal počítat, byl přiveden jeden, který mu dlužil deset tisíc hřiven."...


Jistěže tento dluh zde není Bohem definován jako osobní hřích - a úmyslně - tento dluh mohl  vytvořit už jeho otec či praotec a syn už jenom zdědil povinnost dluh splatit.


Ale to jsou všechno věci dost nepodstatné!

Závažná je vaše neúcta k pravdivosti Kristových slov, kdy učí, že nikoli všechny hříchy budou lidem odpuštěny. Kristus, který sám dává apoštolům pravomoci hříchy zadržet.


Žiješ v nebezpečné herezi.


]


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Osobní hřích jako dílčí část viny lidstva (Skóre: 1)
Vložil: tele v Středa, 02. březen 2016 @ 18:22:07 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Stando,

ad) ..."Nebeské království je totiž podobné králi, který chtěl se svými služebníky vyrovnat účty. A když začal počítat, byl přiveden jeden, který mu dlužil deset tisíc hřiven."... Jistěže tento dluh zde není Bohem definován jako osobní hřích - a úmyslně - tento dluh mohl  vytvořit už jeho otec či praotec a syn už jenom zdědil povinnost dluh splatit. Ale to jsou všechno věci dost nepodstatné!

Zase taková tvá motanice. Kam to zase ujíždíš na tom svém zběsilém koni?! Podle tebe tedy dluh jednoho ze služebníků  v obnosu deseti ticích talentů je dluhem celého lidstva? Je zajímavé, že onen král chtěl vyrovnat dluh se všemi svými služebníky, ne jen s jedním.

Ad) Závažná je vaše neúcta k pravdivosti Kristových slov, kdy učí, že nikoli všechny hříchy budou lidem odpuštěny. Kristus, který sám dává apoštolům pravomoci hříchy zadržet. Žiješ v nebezpečné herezi.


Statečně zase oponuješ svému výplodu a převrácenému pojetí Písma, které i převráceně přepisuješ. Ono Písmo zní:


Mt12 30Kdo není se mnou, je proti mně, a kdo neshromažďuje se mnou, rozptyluje. 31 Proto vám pravím: Každý hřích i rouhání bude lidem odpuštěno, ale rouhání proti Duchu odpuštěno nebude. 32A tomu, kdo by řekl slovo proti Synu člověka, bude odpuštěno; ale tomu, kdo by promluvil proti Duchu Svatému, nebude odpuštěno ani v tomto věku, ani v budoucím.“ 33„Vypěstujte krásný strom, a jeho ovoce bude krásné, nebo vypěstujte špatný strom, a jeho ovoce bude špatné. Vždyť strom se pozná podle ovoce. 34Plemeno zmijí, jak můžete mluvit dobré věci, když jste zlí? Vždyť ústa mluví z přebytku srdce. 35Dobrý člověk z dobrého pokladu vynáší dobré, a zlý člověk ze zlého pokladu vynáší zlé. 36 Pravím vám, že z každého neužitečného výroku, který lidé promluví, vydají počet v den soudu. 37 Neboť podle svých slov budeš ospravedlněn a podle svých slov odsouzen.“

A k tomu na vysvětlenou další Písmo:


L19 11 Když to lidé poslouchali, řekl další podobenství, protože byl blízko Jeruzaléma a oni si mysleli, že Boží království se má objevit ihned. 12Proto řekl: „Jeden urozený člověk odešel do daleké krajiny, aby se ujal kralování a pak se vrátil. 13Zavolal deset svých otroků, dal jim deset hřiven a řekl jim: ‚Hospodařte s nimi, dokud nepřijdu.‘ 14Avšak jeho spoluobčané ho nenáviděli a poslali za ním poselstvo se slovy: ‚Nechceme, aby nad námi tento člověk kraloval.‘ 15A stalo se, když se jako král vrátil, že si dal zavolat ty otroky, kterým svěřil peníze, aby se dověděl, kolik vydělali. 16Přišel první a řekl: ‚Pane, tvoje hřivna vynesla deset hřiven.‘ 17Řekl mu: ‚Výborně, dobrý otroku, protože jsi v nejmenší věci byl věrný, měj pravomoc nad deseti městy.‘ 18Přišel druhý a řekl: ‚Tvá hřivna, Pane, získala pět hřiven.‘ 19Také tomuto řekl: ‚I ty buď vládcem nad pěti městy.‘ 20A přišel jiný a řekl: ‚Pane, hle, tvá hřivna, kterou jsem měl uloženou v šátku, 21neboť jsem se tě bál, protože jsi přísný člověk: bereš, co jsi nedal, a sklízíš, co jsi nezasel.‘ 22 Řekl mu: ‚ Podle tvých slov tě budu soudit, špatný otroku. Věděl jsi, že jsem člověk přísný a beru, co jsem nedal, a sklízím, co jsem nezasel. 23Proč jsi nedal mé peníze na stůl směnárníkovi? A já bych si je po příchodu vybral s úrokem!‘ 24A těm, kteří tam stáli, řekl: ‚Vezměte od něho tu hřivnu a dejte tomu, který má deset hřiven.‘ 25 Řekli mu: ‚Pane, už má deset hřiven.‘ 26 Pravím vám, že každému, kdo má, bude dáno; kdo nemá, tomu bude odňato i to, co má. 27‚Avšak ty mé nepřátele, kteří nechtěli, abych nad nimi kraloval, přiveďte sem a přede mnou je pobijte.‘“ 28 Když to pověděl, kráčel napřed a vystupoval do Jeruzaléma.

Ale toto vše už jsem ti vysvětloval tady.






]


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Osobní hřích jako dílčí část viny lid (Skóre: 1)
Vložil: oko v Středa, 02. březen 2016 @ 18:52:24 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
..."Statečně zase oponuješ svému výplodu a převrácenému pojetí Písma, které i převráceně přepisuješ. Ono Písmo zní:


Mt12 30Kdo není se mnou, je proti mně, a kdo neshromažďuje se mnou, rozptyluje. 31 Proto vám pravím: Každý hřích i rouhání bude lidem odpuštěno, ale rouhání proti Duchu odpuštěno nebude. 32A tomu, kdo by řekl slovo proti Synu člověka, bude odpuštěno; ale tomu, kdo by promluvil proti Duchu Svatému, nebude odpuštěno ani v tomto věku, ani v budoucím.“...."...



...rouhání proti Duchu odpuštěno nebude...

Ty naproti tomu tvrdíš, že Bůh už odpustil hříchy všem lidem bez rozdílu i těm, kteří pokání nečinili.  Činíš tím z Krista lháře!


A mě chceš vytýkat jakousi  převrácenost či nepochopení Písma!


]


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Osobní hřích jako dílčí část viny (Skóre: 1)
Vložil: tele v Středa, 02. březen 2016 @ 19:57:38 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Ad)...rouhání proti Duchu odpuštěno nebude..

Ano, tato Ježíšova slova jsou pravda, které věřím.

Ad) Ty naproti tomu tvrdíš, že Bůh už odpustil hříchy všem lidem bez rozdílu i těm, kteří pokání nečinili.  Činíš tím z Krista lháře!

To sis mne asi popletl, Stando, sám se sebou, když v tom svém smýšlení přepisuješ má slova do podoby podle vlastního uvažování. :-)

Já tvrdím, že Bůh v Kristu odpustil všem lidem bez rozdílu všechny jejich hříchy ještě dříve, než kdy učinili nebo neučinili pokání.

Tele


]


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Osobní hřích jako dílčí část (Skóre: 1)
Vložil: oko v Čtvrtek, 03. březen 2016 @ 10:17:35 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
..." tvrdím, že Bůh v Kristu odpustil všem lidem bez rozdílu všechny jejich hříchy ještě dříve, než kdy učinili nebo neučinili pokání.

Tele"...


A Kristus zase tvrdí, že hřích proti Duchu svatému nebude odpuštěn nikdy. A dokonce dává apoštolům moc hříchy lidí zadržet.
(J 20,23)
Komukoli odpustíte hříchy, těm jsou odpuštěny; komukoli je zadržíte, těm jsou zadrženy."




 Nemůže zároveň platit, že Bůh už odpustil všechny hříchy lidí a zároveň i platit, že některé hříchy odpuštěny nejsou

Logicky jen jedno může být pravdou.

To druhé je tedy lží.


]


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Osobní hřích jako dílčí č (Skóre: 1)
Vložil: tele v Čtvrtek, 03. březen 2016 @ 20:32:28 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Ad) Nemůže zároveň platit, že Bůh už odpustil všechny hříchy lidí a zároveň i platit, že některé hříchy odpuštěny nejsou.  Logicky jen jedno může být pravdou. To druhé je tedy lží.

Stando, já nemohu za to, že se ti hlavou honí rozporuplné věci, které pak řešíš a odpovídáš si na ně. Znovu tě odkazuji na to, co už jsem ti dříve psal. Až se mnou budeš chtít o té věci skutečně diskutovat a ne jen sám se sebou a se svými představami, tak mi to napiš.

Ano, je naprosto logické a pravdou, že když Bůh už odpustil všem lidem všechny hříchy, pak nemůže zároveň platit, že některé hříchy odpuštěny nejsou.

Tele


]


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Osobní hřích jako díl (Skóre: 1)
Vložil: oko v Pátek, 04. březen 2016 @ 09:50:02 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
..."pak nemůže zároveň platit, že některé hříchy odpuštěny nejsou."...


Ale v důsledku co to tedy hlásáš za "evangelium"?

Zadržené hříchy jsou snad hříchy už odpuštěné? (J 20,21-23)



Proto vám říkám: Každý hřích i rouhání bude lidem odpuštěno, ale rouhání proti Duchu lidem odpuštěno nebude.
Kdokoli by řekl slovo proti Synu člověka, bude mu to odpuštěno, ale kdokoli by mluvil proti Duchu Svatému, nebude mu odpuštěno ani v tomto věku, ani v budoucím.


Je snad Kristus v tomto lhářem?



]


Re: Re: Re: Re: Re: Osobní hřích jako dílčí část viny lidstva. (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Pondělí, 29. únor 2016 @ 08:06:18 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) http://www.cizinec.com/
Kdyby ses zachoval správně, tak bys mě zažaloval a já bych ti musel platit bolestné a náklady léčení. V důsledku by to byl pro mě výchovný přínos, protože bych si podruhé moc dobře rozmyslel někoho zase kopnout - vyjde to prostě draho, není to racionální.

Nepodceňujme spravedlnost - nemá menší cenu, než milosrdenství - a v Bohu se spojuje obojí. 

  Ahoj Stando.

  Hezky popisuješ, co je to "správně" ve vašem světě. 

  Dokážeš si představit, že někdo může mít pojem "správně" úplně naopak? Že uvažuje úplně jinak, než vy? Tele ti to hezky popsalo. K postoji, který má, nevede snadná cesta, tak jako k vašemu postoji "něco za něco". Za postojem, který popisuje Tele, bývá dlouhá a bolestivá Boží výchova.

  Pán Ježíš, ten, který nesl všechny naše hříchy a který na sebe vzal naše nemoci, který odpoutěl těm, co se mu posmívali a trýznili ho, řekl:

  Milujte své nepřátele. Dobře čiňte těm, kteří vás nenávidí. Žehnejte těm, kteří vás proklínají, modlete se za ty, kteří vám činí příkoří. Tomu, kdo tě bije do tváře, nastav i druhou a tomu, kdo ti bere plášť, neodepři ani košili. Každému, kdo tě žádá, dávej, a od toho, kdo ti bere, co je tvoje, nežádej nic nazpět. Jak chcete, aby lidé činili vám, i vy stejně čiňte jim.
  
  A jestliže milujete ty, kteří milují vás, jakou máte zásluhu? Vždyť i hříšníci milují ty, kdo je milují. A jestliže činíte dobře těm, kteří činí dobře vám, jakou máte zásluhu? I hříšníci dělají totéž. A půjčíte-li těm, od kterých máte naději dostat to zpět, jakou máte zásluhu? I hříšníci půjčují hříšníkům, aby to zase dostali nazpátek. 

  Ale milujte své nepřátele a čiňte dobře, půjčujte a neočekávejte něco na oplátku. A vaše odměna bude hojná a budete syny Nejvyššího, protože on je dobrotivý k nevděčným i zlým. Buďte milosrdní, jako je milosrdný váš Otec.

  
  A přesně k tomu nás Bůh vychovává. Ten Bůh, co je pro tebe zatím virtuální, i když už jsi ho v některých chvílích života poznal a vedl tě tehdy k opaku učení, které tu prezentuješ.

  Zachoval ses podle toho tvého "správně" v tom případě, kde tě Bůh vedl k odpuštění? Zažaloval jsi ty lidi, co tě šikanovali v práci o náhradu škody, aby to pro ně byl výchovný přínos a podruhé si rozmysleli někoho šikanovat?

  Pokud ses nezachval podle toho, jak je to va vašem světě "správně", proč ses tak nezachoval?

  Toník


]


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Osobní hřích jako dílčí část viny lidstva. (Skóre: 1)
Vložil: oko v Pondělí, 29. únor 2016 @ 10:18:59 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
..."Za postojem, který popisuje Tele, bývá dlouhá a bolestivá Boží výchova."...


Takže určitou nemalou míru lidské námahy při následování Krista  připouštíš i ty.

Přesto se ti nelíbí rčení, že co člověka nic nestojí, za nic nestojí.


]


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Osobní hřích jako dílčí část viny lidstva. (Skóre: 1)
Vložil: tele v Pondělí, 29. únor 2016 @ 14:51:59 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
A ty si, Stando, za "dlouhou a bolestivou Boží výchovou" vybavuješ lidskou námahu?  Zase přemýšlíš zcela obráceně. Tedy, řekl bych, že se se mnou spíše dlouho natrápili moji rodičové, a Bůh sám ještě více. Ty opravdu přemýšlíš jinak než my. Hodně jinak. Kolik bolesti a trápení jsi vložil do toho, aby tě tvoji rodičové vychovali? Tonda mne nechválil. A on určitě ví, že bych byl jednoznačně odmítavý. Tele




]


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Osobní hřích jako dílčí část viny lidstva. (Skóre: 1)
Vložil: oko v Středa, 02. březen 2016 @ 09:34:01 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
..."A ty si, Stando, za "dlouhou a bolestivou Boží výchovou" vybavuješ lidskou námahu? Tedy, řekl bych, že se se mnou spíše dlouho natrápili moji rodičové..."...


Tvoji rodičové nebyli lidmi? A ty si za Boží výchovu vybavuješ co vlastně konkrétně?  Cosi  "obráceně" od lidské námahy?


(Žd 12,4-7)
Ještě jste se v boji proti hříchu nevzepřeli až do krve
a zapomněli jste na povzbuzení, které k vám promlouvá jako k synům: "Synu můj, nepohrdej Pánovou výchovou, a neklesej na duši, když tě kárá.
Vždyť koho Pán miluje, toho vychovává, a švihá každého, koho přijímá za syna."
Podstupujete-li výchovu, Bůh s vámi jedná jako se syny. Vždyť kterého syna otec nevychovává?


(2 Kor 12,7-10)
A abych se nesmírností těch zjevení nadmíru nepovyšoval, byl mi jako trn do těla dán satanův anděl, aby mě bil, abych se nepovyšoval nadmíru.
Třikrát jsem kvůli tomu prosil Pána, aby to ode mne odešlo,
ale řekl mi: "Moje milost ti stačí; vždyť má moc se dovršuje ve slabosti." Nejraději se tedy budu chlubit spíše svými slabostmi, aby na mně spočívala Kristova moc.
Proto mám zalíbení ve slabostech, v příkořích, v nedostatcích, pronásledováních a v úzkostech pro Krista. Vždyť když jsem slabý, tehdy jsem silný.




(Zj 3,19-20)
Já všechny, které miluji, kárám a vychovávám. Rozhorli se tedy a čiň pokání.
Hle, stojím u dveří a tluču. Kdokoli by uslyšel můj hlas a otevřel dveře, vejdu k němu a budu s ním večeřet a on se mnou.




]


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Osobní hřích jako dílčí část viny lidstva. (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Pondělí, 29. únor 2016 @ 19:39:04 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) http://www.cizinec.com/
Takže určitou nemalou míru lidské námahy při následování Krista  připouštíš i ty. 

  Nevím, jak jsi na to přišel? Zřejmě statečně oponuješ nějaké tvé podivné myšlence ve tvé hlavě?



Přesto se ti nelíbí rčení, že co člověka nic nestojí, za nic nestojí.

  To máš pravdu. To se mi nelíbí. Takové uvažování mi přijde pošetilé, hloupé, převrácené, to už jsem ti psal. Je mi líto lidí, kteří žijí svůj život v takové pošetilosti, podle takových hloupých hesel. A musí být dost těžké s nimi žít.


]


Re: Osobní hřích jako dílčí část viny lidstva. (Skóre: 1)
Vložil: Myslivec v Pátek, 26. únor 2016 @ 18:46:57 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Oko, tvůj článek je natolik zmatený, že se na většinu jeho obsahu nedá ani reagovat. Snad jen na tento tvůj žvást.

Oko: Nikdo z nás lidí není schopen posoudit míru zavinění cizího a míru zavinění vlastních Stalinových hříchů.

Oko, a od čeho jsou potom pozemské soudy, které JSOU SCHOPNÉ posoudit míru zavinění?

Oko, ty chceš pro tvou neschopnost rozlišení množství vin tolerovat třeba holokaust? Tolerovat zločince kteří se podíleli na genocidě? Odpověz!



Re: Re: Osobní hřích jako dílčí část viny lidstva. (Skóre: 1)
Vložil: oko v Sobota, 27. únor 2016 @ 07:43:54 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Světské soudy ponechávám světské spravedlnosti.


Nenávidím zlo hříchu, odmítám se podílet na zločinech,  ale hříšníky máme milovat. Bůh nemiluje Stalina či Hitlera o nic méně, než mě nebo tebe. To si uvědom!

Však míru jejich osobního zavinění bude posuzovat on - to nám nepřísluší.


"Nesuďte, abyste nebyli souzeni.  - Mt 7,1


]


Re: Re: Re: Osobní hřích jako dílčí část viny lidstva. (Skóre: 1)
Vložil: Myslivec v Pondělí, 29. únor 2016 @ 07:59:25 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Zcela zapomínáš na duchovní boj se zlem, a alibisticky se snažíš svoji benevolenci vůči zlu obhajovat boží láskou. Při pohledu na život Hitlera je každému zcela jasné, že tento člověk boží láskou pohrdal, pohrdal životy milionů lidí, pohoršil celé národy, pohoršil maličké viz hitlerjugend, svých vin NIKDY nelitoval a vynášel je jako přednosti, a nakonec spáchal sebevraždu. Hitler žil evidentním životem zatracence a zatracený taky je, dodnes je spousta vin vůči němu neodpuštěných. Boží láska se na něho dávno již nevztahuje, je mrtvý a čeká na svůj boží soud a HROZNÝ trest, který mu bude spravedlivě vyměřený. 
Ty si dávej VELKÝ pozor Oko připisovat boží lásku někomu, kdo lásku v lidech zabíjel po milionech a NA MÍSTO LÁSKY šířil pekelnou nenávist a smrt. Dávej si pozor Oko, abys nezacházel s boží láskou jako s nějakou děvkou, k čemuž tě vede ta tvoje římská nevěstka. Hitler je mrtvý, takže žádná boží láska, doba milosti smrtí končí! A u někoho končí již za jeho života, proto existuje v Písmu pojem- syn zatracení. A Hitler dle svých skutků synem zatracení byl, v jeho blízkosti se nalézala jen smrt, zemřel každý kdo s touto pekelnou bestií přišel do bližšího styku, a ty si takový hlupák Oko, že této zatracené stvůře, chceš připisovat boží lásku? Hitler byl natolik prodchnutý duchem zla, že to byl satan v lidské podobě! Operuješ zde často s urážkou Ducha. Oko, pokud se někdo dopustí urážky Ducha, všechno od Boha proti Bohu obrací, a přesně to učinil Hitler. Sílu kterou Bůh dává lidem, národu, obrátil proti národům jiným a nakonec proti národu vlastnímu. Cílem bylo jen utrpení, zmar, smrt a nenávist. 














]


Re: Osobní hřích jako dílčí část viny lidstva. (Skóre: 1)
Vložil: Frantisek100 v Pátek, 26. únor 2016 @ 09:38:16 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Nikdo z nás lidí není schopen posoudit míru zavinění cizího a míru zavinění vlastních Stalinových hříchů. Nedomnívejme se tedy, že jsme snad menší hříšníci, než byl Hitler nebo Stalin, protože to vědět nemůžeme -  před Bohem platí, že kdo více dostal, od toho bude také více požadováno.

Co to píšeš za kraviny? To chceš tím obhájit i katolické zločiny?? Chceš snad tímhle žvaněním   obhájit fašismus a Hitlera a pak tím obhájit i to, proč Vatikán a Tvoje církev válečné zločince ukrývala?

 

Takže, když nedokážu posoudit míru zavinění Hitlera, tak mu odpustím, že mi vyvraždil rodinu a blízké?? Tak budu souhlasit s tím hnusným Vatikánem, aby  z lásky k bližnímu umožnil fašistickým zločincům v klidu  a v pohodě bez soudu na zemi si dožít, zatímco mé blízké a drahé připravil o   život?

Kde jsi na to přišel? Takže mám pochopit Hitlera  a jiné zločince a odpustit jim, co spáchali??? Mám se smířit se smrtí  a bolestí svých bližních?? Proto je pustím na svobodu??? Trest si snad zaslouží!!!! A ne to svinstvo, co dělal Vatikán, který tady prokazatelně sympatizuje s fašismem a vrahům pomůže. Jistě, že se sám v sobě musím té zlosti a nenávisti zbavit, ale tím se ji nezbavím, když zlo zůstane nepotrestáno zde na zemi. Když zločinec a vrah mých bližních si spokojeně dál žije.

 

Pochopili Tvoji papaláši Husa a tolerovali jeho názor nebo ho nechali zavraždit??? Proč? Co jim udělal, že mu neodpustili????? Proč se ho nezastali před světskou mocí? Vykrucování typu, my za nic nemůžeme, to ti druzí, že.

 

Milionkrát hanba na Tvoje papeže a Vatikán!!!

 

 

Ano, všichni jsme se narodili jako hříšníci a v tom jsme stejní. Ale v činech, které jsme páchali  a pácháme stejní nejsme??  Nebo jsi stejný jako Hitler??

 

 

 




Re: Re: Osobní hřích jako dílčí část viny lidstva. (Skóre: 1)
Vložil: pozorovatelnik v Pátek, 26. únor 2016 @ 10:12:21 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Jejda, Františku, jakou měrou soudíš, takovou ti bude naměřeno. To si tedy na sebe šiješ velký bič... 




Takže, když nedokážu posoudit míru zavinění Hitlera, tak mu odpustím, že mi vyvraždil rodinu a blízké?? Tak budu souhlasit s tím hnusným Vatikánem, aby  z lásky k bližnímu umožnil fašistickým zločincům v klidu  a v pohodě bez soudu na zemi si dožít, zatímco mé blízké a drahé připravil o   život?

Kde jsi na to přišel? Takže mám pochopit Hitlera  a jiné zločince a odpustit jim, co spáchali??? Mám se smířit se smrtí  a bolestí svých bližních?? Proto je pustím na svobodu??? Trest si snad zaslouží!!!! A ne to svinstvo, co dělal Vatikán, který tady prokazatelně sympatizuje s fašismem a vrahům pomůže. Jistě, že se sám v sobě musím té zlosti a nenávisti zbavit, ale tím se ji nezbavím, když zlo zůstane nepotrestáno zde na zemi. Když zločinec a vrah mých bližních si spokojeně dál žije.
  

No jasně, že musíš odpustit. Já jsem taky odpustil všem všechno. I těm, co mi poškodili zdraví. To jinak ani nejde. Jak chceš, aby ti Bůh odpustil, když ty to neuděláš? Nakonec se ti uleví. Živit v sobě křivdu stejně nemá smysl. To ti nepomůže. Já jsem nejenže odpustil těm, co mi ublížili, ale ani nebažím po tom, aby byli za to trestáni. Hele. nepamatuješ, co řekl Ježíš na kříži? Odpusť jim, Otče, neboť oni nevědí, co činí. 


]


Re: Re: Re: Osobní hřích jako dílčí část viny lidstva. (Skóre: 1)
Vložil: Frantisek100 v Pátek, 26. únor 2016 @ 12:44:50 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Milý pozorovatelníku, pokud to myslíš vážně, tak se před Tebou klaním, protože tohle já nejsem schopen. Asi jsem ještě nedokonalý věřící.Takže, kdyby Ti někdo znásilnil a zavraždil třeba dceru, tak bys mu záhy odpustil a podal pak ještě ruku na usmířenou?

 

Kde je takové jednání v Bibli?

 

Když midjánské ženy svedly izraelské chlapce, nechal Mojžíš zavraždit jak tyto chlapce, tak pak nechal zavraždit  i sto tisíc  midjánských žen a  chlapečku, panny nechal vojákům jako kořist  a vše vyrabovali  a žádné takové jednání, které bychom  měli mít  za vzor včetně odpuštění, tam nebylo.

 

Takže něco tady nehraje. Odpuštění je důležité kvůli nám, abychom se netrápili, ale ponechat násilníky bez trestu, to nechápu???

 

Takže vlastně ten Vatikán by měl být dáván za vzor.  Hm, jak se může člověk mýlit.



]


Re: Re: Re: Re: Osobní hřích jako dílčí část viny lidstva. (Skóre: 1)
Vložil: pozorovatelnik v Pátek, 26. únor 2016 @ 14:20:26 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Takže, kdyby Ti někdo znásilnil a zavraždil třeba dceru, tak bys mu záhy odpustil a podal pak ještě ruku na usmířenou?

Takto to nefunguje. Bolestí bych si prošel. Určitě bych cítil hněv, rozhořčení. Ten člověk by šel pravděpodobně do vězení. Ruku na usmířenou bych mu nepodával. Není důvod. Ale donekonečna bych to v sobě neživil. Nechal bych to být. Třeba nakonec i tento člověk skončí v nebi. Co já vím. Třeba mu toho jednou přijde líto a uvědomí si, co udělal. Nebo mě sám poprosí, abych odpustil. Ale i když o to nepožádá, stejně to za nějaký čas udělám. Aby se mi lépe žilo. Kdybych totiž v sobě pořád dusil hněv a neodpuštění, bude to škodit mně. Tedy nejenže on mi zabije děcko, ale současně mi poškodí další život? Proto to nechám být. Ať ho soudí Bůh. Ten ho stvořil, tak je to Jeho kompetence...


Když midjánské ženy svedly izraelské chlapce, nechal Mojžíš zavraždit jak tyto chlapce, tak pak nechal zavraždit  i sto tisíc  midjánských žen a  chlapečku, panny nechal vojákům jako kořist  a vše vyrabovali  a žádné takové jednání, které bychom  měli mít  za vzor včetně odpuštění, tam nebylo.

No Starým Zákonem bych se vůbec neřídil. Vzor je Ježíš. Ten říkal, že máš odpouštět pořád. Neměl by zapadnout slunce nad tvým hněvem a odpouštěj 7x 70x za den, nebo něco v tom smyslu, čili pořád. 

A co se týká podání si ruk, tak jsem si podal ruce se svým otcem, ale i s každým, kdo měl o to zájem a chtěl, abych mu odpustil. Já s tím problém nemám. Akorát že vím, že ten člověk má pořád tu poruchu, co měl kdysi a proto ho nevyhledávám. Ani není důvod. Vyhnout se zbytečným konfliktům, odpustit a jít dál. 


]


Re: Re: Re: Re: Re: Osobní hřích jako dílčí část viny lidstva. (Skóre: 1)
Vložil: Frantisek100 v Pátek, 26. únor 2016 @ 14:37:05 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Souhlasím.

Vyjádřil jsi to mnohem líp než nějaký pyšný a sebevědomý věřící. Dík. Je to inspirující.

připomíná mi to jeden příběh o Amiších, údajně podle skutečné události. V USA před několik léty nějaký chlap se asi pomátl a zavraždil v amišské malé škole asi devět dětí. Byl to asi také sám trochu nešťastný člověk, kterému zemřela dcera. Nakonec byl při zákroku policie zastřelen. Zůstala po něm vdova  s dětmi.

 

A Amišové té v době přišli i nabízet pomoc.

 

A ve filmu je rozhovor asi na tohle téma:

 malá dcerka "Tatínku, já toho člověka tak nenávidím"

 amišský otec: "A je to příjemný pocit?"

 dcerka:" Není"

 otec: " Tak vidíš. Dej tyto pocity, ten kámen, co tě tak tlačí, Pánu Ježíši. On za to  

             trpí, za  naše všechny hříchy,  Ty už se netrap"

 

K takové víře musí člověku dát sílu Duch Boží. Ale pomoc Vatikánu válečným zločincům je něco jiného. To je projev sympatie s fašismem.

 



]


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Osobní hřích jako dílčí část viny lidstva. (Skóre: 1)
Vložil: Myslivec v Pátek, 26. únor 2016 @ 18:49:19 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Horší Františku, je to projev sympatie s andělem světla- luciferem.


]


Re: Re: Re: Osobní hřích jako dílčí část viny lidstva. (Skóre: 1)
Vložil: hirali (hirali@seznam.cz) v Pátek, 26. únor 2016 @ 19:43:11 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
No jasně, že musíš odpustit. Já jsem taky odpustil všem všechno. I těm, co mi poškodili zdraví. To jinak ani nejde. Jak chceš, aby ti Bůh odpustil, když ty to neuděláš? Nakonec se ti uleví. Živit v sobě křivdu stejně nemá smysl. To ti nepomůže. Já jsem nejenže odpustil těm, co mi ublížili, ale ani nebažím po tom, aby byli za to trestáni. Hele. nepamatuješ, co řekl Ježíš na kříži? Odpusť jim, Otče, neboť oni nevědí, co činí. 


Nejenom odpustit ale musíš je i milovat!!!  Ježíš řekl milujte své nepřátele. Jinak souhlasím s tebou.


]


Re: Re: Re: Re: Osobní hřích jako dílčí část viny lidstva. (Skóre: 1)
Vložil: pozorovatelnik v Pátek, 26. únor 2016 @ 21:16:40 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Milovat nepřátele nedokážu. To je právě to vyšponování pravidel tak, že běžný člověk neobstojí. Dokážu odpustit, podat si ruce, chovat se korektně, ale milovat ne. Milovat dokážu pouze toho, kdo si to zaslouží a to vzniká dlouho. Než jsem schopen milovat někoho, musím ho důkladně poznat, a to v mnoha situacích. Nemám ani moc rád slovo milovat, protože mi přijde zneužívané. Inflace toho slova. Milovat někoho - to je silný cit, a to nevzniká lusknutím prstu na povel. To je skutečně vážná věc a vážný cit, kterým bych nemrhal...


]


Re: Re: Re: Re: Re: Osobní hřích jako dílčí část viny lidstva. (Skóre: 1)
Vložil: pozorovatelnik v Pátek, 26. únor 2016 @ 21:22:46 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Podle mě to Ježíš myslel jako nadsázku. Aby otočil myšlení židů, které bylo nastaveno podle pravidla oko za oko, zub za zub. Chtěl zastavit mstivost, tak to otočil. Ale já to nechápu tak, že bych se měl přetvařovat a být sladký na toho, kdo mi záměrně ublížil. Nevěřím tomu, že by si Bůh přál, aby se lidi chovali jako idioti, retardi. Odpustit ano, dát mu šanci ano, udobřit se ano, ale povinně milovat - to nejde. 

Ostatně ani Bůh se tím neřídí. Vždyť sám lidi topí, vypaluje, atd. když se mu znelíbí. Tedy Bůh Starého zákona. Ježíš netopil ani nevypaloval, ale uzdravoval a chránil ty, co jim bylo křivděno. Jenom zbývá zjistit, který Bůh vesmíru velí. Zda Bůh Starého zákona nebo Ježíš. 


]


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Osobní hřích jako dílčí část viny lidstva. (Skóre: 1)
Vložil: hirali (hirali@seznam.cz) v Sobota, 27. únor 2016 @ 17:43:34 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Podle mě to Ježíš myslel jako nadsázku.
Ne nemyslal je to doslovně myšleno. Zatím jsem našel pouze jednoho člověka který to svou teologii po lopatě vysvětluje na základě Bible.Vysvětluje to jak funguje tento svět na jakých principech. Netvrdím že má 100procentní první dvě časti jsou i na videu zbytek je jen audio.Pokud chceš vědět proč to platí co řekl Ježíš doslovně tqk si to prostuduj vysvětluje tam přesně jak funguje odpuštění a kříž atd dle mě to má hlavu i patu. nikdo jiný zatím nedokázal dát dohromady tak uceleně všechny kontaverzní výroky Krista milujte své nepřátele proč protože jinak nemůžeš být svobodný. Ten chlap ti to vysvětlí a pokud jseš opravdu zvědavej tak to jak to vysvětluje stojí za to si to poslechnout a potom o tom přemýšlet.https://www.youtube.com/watch?v=tz9OxUNmK98
http://www.zrajedoraje.cz/audio-jsme-pripraveni-na-dobu-konce-mudr-horst-muller-frydlant-nad-ostravici-34-542015/


]


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Osobní hřích jako dílčí část viny lidstva. (Skóre: 1)
Vložil: pozorovatelnik v Pondělí, 29. únor 2016 @ 12:47:36 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
On tam říká něco o nebezpečnosti čokolády a že prý kakao je jed. Adventisti nesmějí nic s kakaem? 


]


Re: Osobní hřích jako dílčí část viny lidstva. (Skóre: 1)
Vložil: pozorovatelnik v Pátek, 26. únor 2016 @ 09:55:07 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)

A teď ještě něco k otázce masových vrahů a jejich podílu na vině lidstva.

Do lidského srdce vidí jenom Bůh
Jenom ten dokáže objektivně posoudit míru viny osobní a míru viny zděděné. 

To máš pravdu. 


Když např. Stalin vyrůstal pod sadistickým bitím otce alkoholika, byl bez vlastní viny už jako dítě natolik pokřiven, že v dospělosti už nebyl schopen normálně myslet a jednat. Část viny tedy jednak přebral dědictvím po předcích a k tomu pak pochopitelně přidal i další část viny své z vlastních osobních hříchů. 

No nevím. Já jsem měl cca stejného otce jako Stalin a v dospělosti jsem se choval pokud možno naopak než on. Takže si nemyslím, že by bylo nutné napodobovat špatný příklad. 



To je také hlubokým smyslem Hospodinova výroku o tom, že trestá viny otců na synech do třetího i čtvrtého pokolení! 
(Ex 20,5-6)

To je strašné. Nechce se mi věřit, že by Bůh byl takový. Proč by se mstil těm, co s tím nemají nic společného? 



Platí tedy, že mé hříchy se netýkají pouze mě, ale že zlo z nich skutečně dopadá i na kvalitu života mých dětí, vnuků a pravnuků. Mám - li tedy zájem na tom, aby moji potomci žili životy ve vysoké kvalitě třeba ve šťastném manželství, nemohu si myslet, že se jim to podaří, když bych sám byl ve svém manželství nevěrným. Nemohu si myslet, že jejich manželství vydrží, když to moje se rozpadá!


Zajímavé. Něco jako přenos energií, jo? 



Nikdo z nás lidí není schopen posoudit míru zavinění cizího a míru zavinění vlastních Stalinových hříchů. Nedomnívejme se tedy, že jsme snad menší hříšníci, než byl Hitler nebo Stalin, protože to vědět nemůžeme -  před Bohem platí, že kdo více dostal, od toho bude také více požadováno.


To máš velkou pravdu. Ostatně už jsem to taky psal. Nikdo neví, jak by se choval v té jejich situaci. Na to, aby lidi se mohli vzájemně poměřit, museli by projít identickými zkouškami, identickými situacemi, a teprve pak by se ukázalo, jaký je rozdíl. 

Hele, s těmi diktátory a absolutní mocí to je tak, že ne každý toho zneužije. Máš i osvícené diktátory. Máš lidi, co mají mega majetek a věnují se charitě apod. Někdo mega majetek utratí za děvky a kolotoče. Někdo investuje do vzdělání a zdravotnictví. 

Tuším Momonka tu psala, že lidi jsou jen parchanti, co okamžitě zneužijí všeho, co se jim dostane pod ruku. Já si to nemyslím. Těch lidí, co z principu rádi dělají zlo, je menšina. Tak 10 -20%. Pak tu je mlčící většina. A dá se říct i pohodlná většina. Co si jen v klídku chtějí žít své životy. No a pak tu jsou filantropové, obětavci, matky Terezy, Janové Husové apod. Těch je pár procent. 



Jinak poznámku na závěr. Někteří tady na GS melou dokola ten kolovrátek hřích-pokání-obrácení-spasení-znovuzrození-hřích-pokání-obrácení-spasení-znovuzrození-hřích-pokání-obrácení-spasení-znovuzrození-hřích-pokání-obrácení-spasení-znovuzrození-hřích-pokání-obrácení-spasení-znovuzrození-hřích-pokání-obrácení-spasení-znovuzrození-hřích-pokání-obrácení-spasení-znovuzrození-hřích-pokání-obrácení-spasení-znovuzrození-hřích-pokání-obrácení-spasení-znovuzrození-hřích-pokání-obrácení-spasení-znovuzrození-hřích-pokání-obrácení-spasení-znovuzrození-hřích-pokání-obrácení-spasení-znovuzrození-hřích-pokání-obrácení-spasení-znovuzrození-hřích-pokání-obrácení-spasení-znovuzrození-hřích-pokání-obrácení-spasení-znovuzrození--hřích-pokání-obrácení-spasení-znovuzrození

Melou to jako budhisti a hinduisti melou svoje mantry. K čemu to je, když chování toho člověka je naprosto neodlišitelné od člověka, který ty mantry nemele? Pro mě to je jen pózování. Ideologie. Omáčka. Hele, oko, to není na tebe. Na koho to pasuje, ten se v tom najde :-) :-)





Re: Re: Osobní hřích jako dílčí část viny lidstva. (Skóre: 1)
Vložil: oko v Pátek, 26. únor 2016 @ 13:00:22 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
..."Já jsem měl cca stejného otce jako Stalin a v dospělosti jsem se choval pokud možno naopak než on. Takže si nemyslím, že by bylo nutné napodobovat špatný příklad. "...


Taky si to nemyslím. Ale v tomto jsou právě lidé ve svých rozhodnutích rozdílní a Bůh je bude soudit za jejich konkrétní rozhodnutí.

Není to Bůh, který na potomky přivádí zátěž ze hříchu předků - jsou to samy následky jejich hříchů, které zasahují další generace.
Bůh se nemstí nevinnému.
Ale např.  promiskuitní chování předka má za následek jeho onemocnění pohlavní chorobou - a ta se následně přenese na nevinný plod dítěte a poškodí ho.

Nebo děti rozvedených rodičů se statisticky častěji rozvádějí oproti svým vrstevníkům z rodin úplných.
To ovšem vůbec neznamená, že by dítě rozvedených rodičů už nemohlo mít hezké a trvalé manželství! Jen musí osobně překonat určité zděděné dispozice navíc.



Není to žádný přenos energií, či co!  Je to docela obyčejné dědictví toho, co vlastnili tví rodiče.
Je to jako s majetkem v tomto světě.
Můžeš po rodičích zdědit miliony - nebo zdědíš jen miliony dluhů. V případě těch dluhů ti zákon sice umožňuje se dědictví vzdát - ale tím se vzdáváš z dědictví absolutně všeho - nebo v opačném případě u tebe vyvstane povinnost vyrovnat dluhy otců.

Určitá provázanost s našimi předky i potomky je zřejmá.


]


Re: Re: Re: Osobní hřích jako dílčí část viny lidstva. (Skóre: 1)
Vložil: pozorovatelnik v Pátek, 26. únor 2016 @ 14:39:23 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Nebo děti rozvedených rodičů se statisticky častěji rozvádějí oproti svým vrstevníkům z rodin úplných. 
To ovšem vůbec neznamená, že by dítě rozvedených rodičů už nemohlo mít hezké a trvalé manželství! Jen musí osobně překonat určité zděděné dispozice navíc.

To taky může být nápodoba. Děti z rodin, kde měli o Vánocích stromeček, budou mít statisticky větší pravděpodobnost, že svým dětem budou také zdobit stromeček... 

Rozvod, obecně rozchod je multifaktorové rozhodnutí. Já bych řekl, že moji rodiče pro mě nebyli vzorem naprosto v ničem. Moje partnerské vztahy byly odlišné a  když se podívám na manželství mého bratra a mé sestry, tak ti mají také něco zcela jiného než rodiče. 


Určitá provázanost s našimi předky i potomky je zřejmá.

Samozřejmě. Potomky sice nemám, ale viděl jsem svůj vliv ve třídě, kde jsem učil. A to byl ten vliv rozmělněný mezi 20 dětí a jen po dobu dopoledne. Ale i tak jsem viděl výsledky. Tabula rasa,  kde zapisuješ. O to více je mi to jasné, když je tvůj vlastní biologický materiál a ještě jsi s ním přes většinu času všedního dne + víkendy svátky. 

A v opačném směru, tedy ve vztahu k rodičů jsem si vědom, že jsem dostal jejich geny a současně mi do hlavy nahráli CD, software. Nejsem imunní vůči tomu. Ostatně už jsme se párkrát nachytal, že jsem reagoval jako otec. Ale to je selektivní. Záleží na činnosti, situaci. Rád vtipkuji jako otec, mám rád dílnu a kutilství jako on, ale k lidem se chovám diametrálně odlišně. Tedy i moje vztahy byly úplně jiné. 

Takže nevidím tam takovou determinovanost, ze které by nebylo úniku. Dokonce bych řekl, že jsem přebral jen to, co jsem chtěl. Něco s emi líbilo, tak jsem to použil do svého repertoáru, něco se mi ošklivilo, tak jsem takto nikdy nepostupoval. 

Ty jsi přebral po rodičích vše? 


]


Re: Re: Re: Re: Osobní hřích jako dílčí část viny lidstva. (Skóre: 1)
Vložil: oko v Pátek, 26. únor 2016 @ 15:08:44 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Já hovořil jen o "určité provázanosti" mezi generacemi.

Netvrdím, že je absolutní, že si nemůžeš vybrat vlastní cestu. To určitě můžeš, jen pro někoho je to snazší a pro jiného v určitých oblastech třeba díky dědičné zatíženosti těžší.

Ale nejenom přímí příbuzní, ale dokonce i my všichni lidé jsme určitým způsobem takovými propojenými nádobami.
Vždyť právě proto také mohla být vykonána Kristova zástupní oběť za nás všechny ostatní lidi. Proto se Bůh musel stát člověkem - propojit se s námi v našem lidství a až pak mohl vzít vinu lidstva na sebe.


Je to "něco za něco" - je to principem absolutní Boží spravedlnosti. Každé zlo musí být z pohledu spravedlnosti potrestáno..


A pak nastupuje Boží milost a osvobozuje nás od otroctví, od jakékoli hříšné závislosti. Ale ne hned (jak někteří zde tvrdí), ale většinou postupně, spoluprací Boha a člověka. Lidská námaha zde není  nadbytečná, ale má svůj smysl - námahou člověk sílí, zoceluje se. Vždyť to znáš z posilovny.

A protože se tak duchovně děje pod dohledem toho nejlepšího "trenéra" (Ducha svatého) výsledky bývají markantní.




Ještě ohledně té provázanosti
.
Věřící křesťan má možnost pod zkušeným vedením se uzdravit ze zatížení rodových kořenů. Vůbec se zde nejedná  o exorcismus ve smyslu vyhánění zlého ducha z posedlého člověka (takových případů opravdové posedlosti je velice málo), jedná se o uzdravení kořenů - dědictví po předcích se jaksi  "přefiltruje", odstraní se z něj všechny negativní vlivy, které člověka zatěžují, aniž by si to uvědomoval. Děje se tak skrze modlitby, pokání a půst.






]


Re: Osobní hřích jako dílčí část viny lidstva. (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Pátek, 26. únor 2016 @ 10:26:25 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) http://www.cizinec.com/
Máte dluh vůči Bohu a je vám to stále málo, že vám zdarma poskytl prostředky k jeho vyrovnání? 
Chtěli byste to mít úplně bez práce a bez námahy - vy budete hřešit - a Bůh bude odpouštět!  Protože nemůže jinak, protože je milující? 

Ahoj Stando.


"Opravdu si myslíš, že Boží dobrota, shovívavost a trpělivost vede k pokání úplně každého člověka bez výjimky?"

  Tak tedy: Nemyslím si to. 

  Některé lidi vede Boží dobrota, shovívavost a trpělivost 
k vypočítavosti. Uvažují převráceně, třeba ve stylu 
"když už mám hříchy odpuštěny, můžu si vesele hřešit"
nebo "když ti Bůh odpustil, proč nespácháš sebevraždu a nejdeš do nebe"?


  Toto vaše uvažování jsem už komentoval v článku "životní motivace".


  Tvoje uvažování, které znovu předvádíš v článku, 
boldem a ještě podtrženě, abys zdůraznil, co máš ty v sobě, 
je toho klasickou ukázkou. Jsem rád za tvou upřímnost 
a za to, že se nestydíš takto veřejně ukazovat 
jak uvažujete a k čemu vás vede jednoduchá 
a přímá zpráva o tom, že Bůh nám odpustil hříchy v Pánu Ježíši.

  Toník



Re: Re: Osobní hřích jako dílčí část viny lidstva. (Skóre: 1)
Vložil: oko v Pátek, 26. únor 2016 @ 13:12:10 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Toníku,
ty stále tvrdíš, že Bůh je tak milující, že už dávno odpustil všechny hříchy lidí a že lidem jenom nyní stačí to odpuštění jaksi "přijmout".

Pominu teď způsob, co všechno by vlastně měl člověk udělat, aby takové odpuštění skutečně i  "přijal"  a soustředím se pouze na to, zda Bůh opravdu už odpustil všechny hříchy lidí.





Podle mého nejlepšího svědomí si myslím, že je to velmi nebezpečná hereze, velmi nebezpečný omyl ve víře.

Takové učení stojí přímo proti UČENÍ Krista, který JASNĚ A SROZUMITELNĚ řekl, že některé hříchy nebudou člověku odpuštěny NIKDY.


(Mt 12,31)
Proto vám říkám: Každý hřích i rouhání bude lidem odpuštěno, ale rouhání proti Duchu lidem odpuštěno nebude.



Ty tvrdíš zřejmý opak toho, co říká Kristus: "Bůh prý v Kristu lidem už dávno odpustil všechny jejich hříchy".



Proto jsem psal tento článek, aby sis uvědomil, kde se ve skutečnosti na cházíš - v opozici proti Kristovu učení.


]


Re: Re: Re: Osobní hřích jako dílčí část viny lidstva. (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Pátek, 26. únor 2016 @ 15:12:35 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) http://www.cizinec.com/
Podle mého nejlepšího svědomí si myslím, že je to velmi nebezpečná hereze, velmi nebezpečný omyl ve víře.

  Stando, pokud by lidi uvažovali stejně tako ty, ve stylu 
"Chtěl bych to mít úplně bez práce a bez námahy - 
já budu hřešit - a Bůh bude odpouštět!" jak tvé uvažování 
věrně uvádíš v článku (a jistě není jen tvé, potkal jsem 
takové uvažování jako máš ty mezi římskými katolíky častěji), 
tak by to pro ně bylo nebezpečné. 

  A i pro jejich okolí.

  Nebezpečné ale není to, co udělal Bůh, ani jeho milost a odpuštění: 
Nebezpečné je to, jak uvažujete vy, jak se stavíte k Boží milosti, jak se vám
milost v Pánu Ježíši převrací při vaší "logice" a ve vaší "svobodě hřešit". 

  Pro ty, kteří přijali Pána Ježíše vaše uvažování nebezpečné není, 
protože neuvažují jako vy.



Proto vám říkám: Každý hřích i rouhání bude lidem odpuštěno, ale rouhání proti Duchu lidem odpuštěno nebude
Ty tvrdíš zřejmý opak toho, co říká Kristus: "Bůh prý v Kristu lidem už dávno odpustil všechny jejich hříchy".

  Stando, já chápu, že tě to trápí. Nevím, jak to bude s vámi. 

  Je opravdu možné, že Boží odpuštění nepřijmete a budete žít 
ve vzpouře až do smrti a že ani až skončí věky a přijde ohnivé
jezero, nepřijmete odpuštěni v Pánu Ježíši. 

  V tomto ti nepomohu.

  Je možné, že ti s tou univerzální spásou mají pravdu 
a že ohnivé jezero není věčný konec. Ale být vámi, nespoléhal
bych na to.


  Toník


]


Re: Re: Re: Re: Osobní hřích jako dílčí část viny lidstva. (Skóre: 1)
Vložil: oko v Pátek, 26. únor 2016 @ 16:38:24 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Toníku,
ty snad ve svém zbožném zanícení opravdu už nejsi schopen svá tvrzení logicky hodnotit.




Tvrdil jsi, že Bůh už odpustil hříchy všem lidem - i těm, kteří pokání nečinili.

Kristus naopak říká, že jsou hříchy lidí, které nebudou odpuštěny nikdy
.




Nevidíš, že tato dvě tvrzení jsou zcela protichůdná, opačná, že jsou jako oheň a voda?


Že tvé náboženství není evangeliem Kristovým?


]


Re: Re: Re: Re: Re: Osobní hřích jako dílčí část viny lidstva. (Skóre: 1)
Vložil: Myslivec v Pátek, 26. únor 2016 @ 18:37:44 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
A to tvoje řk náboženství, pro které je tvůj duchovní vztah k Pánu těžkým jhem, pro které je ti víra namáhavá a vysilující, to má být životem dle evangelia??

A to tvoje řk náboženství, pro které zde opakovaně POPÍRÁŠ slova Pána je životem dle evangelia?

A to tvoje řk náboženství, které ti Ducha nedává ale jen slibuje, je od Boha?


]


Re: Re: Re: Re: Re: Osobní hřích jako dílčí část viny lidstva. (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Pátek, 26. únor 2016 @ 20:11:06 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) http://www.cizinec.com/
ty snad ve svém zbožném zanícení opravdu už nejsi schopen svá tvrzení logicky hodnotit.

  Stando, už jsem si všiml, že když dojde na nějaké téma, které ti nevyhovuje, začneš místo toho hodnotit diskutující. Vedle v diskuzi jsem ti k tématu položil pár otázek, utekl jsi bez odpovědi. Popletl sis tam hřích s vinou, když jsem tě na to upozornil, odmlčel ses. A teď se navážíš do mne?


Tvrdil jsi, že Bůh už odpustil hříchy všem lidem - i těm, kteří pokání nečinili.

  Ano, to jsem psal. Věřím, že Bůh odpustil v Ježíši všem lidem.


Kristus naopak říká, že jsou hříchy lidí, které nebudou odpuštěny nikdy.

  Stando, nevím, co říká tvůj kristus, co se musí zeptat, aby věděl, jestli chce člověk odpustit a co nemůže odpustit někomu bez pokání, ale druhé nutí, aby odpustili bez pokání, dokud to nenapíšeš. 


Nevidíš, že tato dvě tvrzení jsou zcela protichůdná, opačná, že jsou jako oheň a voda? 

  To samozřejmě vidím. 


Že tvé náboženství není evangeliem Kristovým?

  To jsi poznal dobře. Mé náboženství určitě není evangeliem krista co sídlí v tvé hlavě: Taky už jen proto, že jsem si zatím žádné náboženství nekoupil.



  Toník


]


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Osobní hřích jako dílčí část viny lidstva. (Skóre: 1)
Vložil: oko v Sobota, 27. únor 2016 @ 07:06:17 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
..."
Kristus naopak říká, že jsou hříchy lidí, které nebudou odpuštěny nikdy.

  Stando, nevím, co říká tvůj kristus, co se musí zeptat, aby věděl, jestli chce člověk odpustit a co nemůže odpustit někomu bez pokání, ale druhé nutí, aby odpustili bez pokání, dokud to nenapíšeš.
"...


Napíšu ti to tedy znovu, co říká můj Kristus:

(Mt 12,31-32)
Proto vám pravím: Každý hřích i rouhání bude lidem odpuštěno, ale rouhání proti Duchu odpuštěno nebude  A tomu, kdo by řekl slovo proti Synu člověka, bude odpuštěno; ale tomu, kdo by promluvil proti Duchu Svatému, nebude odpuštěno ani v tomto věku, ani v budoucím.


(Mk 29)
Kdo by však vědomě promluvil zle proti Duchu Svatému, nemá odpuštění v tomto věku, ale je vinen věčným prohřešením. “


Toto říká ten můj Kristus skutečně: jsou hříchy lidí, které odpuštěny nebudou.



... " Věřím, že Bůh odpustil v Ježíši všem lidem."...

Vidím, že už opatrně ubíráš ze svých prohlášení o tom, že Bůh prý odpustil hříchy všem lidem - i těm, kteří nečinili pokání:

Už neříkáš - "odpustil hříchy všem lidem", ale jen  "odpustil".  Ale už neříkáš co!

Že by jsi šel do sebe?

V oběti Ježíše Krista byla skutečně smyta vina celého lidstva.

Hřích a vina jsou ale dvě rozdílné věci.


Hříchy všem lidem tedy odpuštěny nejsou - hříchy jsou odpuštěny jen blahoslaveným mezi lidmi:
Blahoslavení jsou ti, jejichž nepravosti byly odpuštěny a jejichž hříchy byly přikryty - Ř 4,7.

Osobní hříchy jsou člověku odpuštěny vírou - protože víra vede k pokání.

(Sk 26,17-18)
Budu tě vysvobozovat z tohoto lidu i z pohanů, ke kterým tě posílám   otevřít jejich oči, aby se obrátili od tmy do světla, od moci Satanovy k Bohu, a aby vírou ve mne obdrželi odpuštění hříchů a podíl mezi posvěcenými.‘


Nikoli však každý z lidí má podíl mezi posvěcenými.

Komu odpustíte hříchy, tomu jsou odpuštěny, komu je zadržíte, tomu jsou zadrženy. “  - J 20,23.


Je tedy zjevné, že nikoli všichni lidé mají už odpuštěny hříchy v Ježíši Kristu. Bez pokání to opravdu nejde
.
(L 24,46-47)

Tak je napsáno, že Kristus měl trpět a třetího dne vstát z mrtvých;   a na základě jeho jména být všem národům vyhlášeno pokání k odpuštění hříchů .....





]


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Osobní hřích jako dílčí část viny lidstva. (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Sobota, 27. únor 2016 @ 07:54:49 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) http://www.cizinec.com/
  Stando, jsem moc rád, že si trochu věci utřiďuješ, ujasňuješ a čteš si, co je opravdu napsané v našem učení k danému tématu.


  Pokud by tě zajímalo, čemu věříme, tak souhlasím s teletem: Jestli chceš něco o náz zjistit, zkus z tvých motanic vzít jednu věc po druhé a probrat je postupně.



  O tom, že Bůh lidem odpustil hříchy v Kristu, jsme ti už psali.

  Psal jsem ti, že s odpuštěním je to jednoduché:

  Jeden odpustí.
  Druhý odpuštění přijme.

  Je to jako s darem:

  Jeden daruje.
  Druhý dar přijme.


  (Alespoň v našem světě to je takto jednoduché, chápu, že váš svět se v tomto liší a tuto jednoduchou věc si všelijak komplikujete: Ale pochopit co žijeme bys mohl, kdybys chtěl)


  Bůh nám tedy odpustil v Pánu Ježíši Kristu. To odpuštění jsme přijali vírou.


  Je to pro tebe pochopitelné? Rozumíš této věci? Je to věc, ze které můžeme vyjít při další vysvětlení toho, co žijeme a čemu věříme?

  Toník




]


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Osobní hřích jako dílčí část viny lidstva. (Skóre: 1)
Vložil: oko v Sobota, 27. únor 2016 @ 18:29:26 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
..."Bůh nám tedy odpustil v Pánu Ježíši Kristu. To odpuštění jsme přijali vírou."...



Hezky formulované - jen to pokání ti z takového odpuštění hříchů jaksi vypadlo!

Ale jinak dobré!


Bůh odpustil za Kristovy zásluhy vinu celého lidstva.
V důsledku toto znamená, že nyní každý člověk se může skrze pokání a změnu života (obrácení) dostat po smrti do nebe - zbavit se už nyní svých hříchů, které Bůh odpustí v případě, že z nich člověk učiní pokání. A nejen to, ale už i tento pozemský život může takový kající člověk prožívat v moci Ducha svatého jako dítě Boží. 
O toto všechno se zasloužil Kristus.

Lidem, kteří ze svých hříchů zatím pokání neučinili, nemá Bůh důvod jim jejich hříchy odpouštět. Takové jednání by totiž kolidovalo s Boží spravedlností.


]


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Osobní hřích jako dílčí část viny lidstva. (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Neděle, 28. únor 2016 @ 10:07:42 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) http://www.cizinec.com/
Hezky formulované - jen to pokání ti z takového odpuštění hříchů jaksi vypadlo! 

  No, mě pokání nevypadlo. To vypadlo tobě, jak se nezajímáš o to, co žijeme a píšeš o něčem, čemu nerozumíš a co jsi nezažil.

  Tak ještě jednou, pro tebe. A popořadě.

  1. Bůh nám odpustil v Ježíši. Pán Ježíš nesl naše hříchy, nemoci a bolesti. Celý seznam toho, co svědčil proti nám, vymazal tak, že ho přibil na kříž. Spolu s Ježíšem. V Ježíši. Skrze Pána Ježíše přešla Boží spravedlnost na nás všechny. 

  2. Slovo o Pánu Ježíši, to slovo apoštolů, Ježíše a proroků, se ke mne dostalo na prahu dospělosti. Nejdřív jsem mu nevěřil, ale neposmíval jsem se mu, měl jsem úctu před tím slovem. Posmíval jsem se jeho nositelům. Ale to slovo něco změnilo v mém životě: Způsobilo víru. To Slovo způsobilo, že jsem uvěřil Bohu. 

  Vírou jsem přijal oběť Pána Ježíše za mne.


  3. Teď k tomu, co ti schází. 

  Ta Boží milost mne dovedla k pokání, k velmi radikální změně života

  Před tím jsem pokání neznal. Jen lítost. Lítost měla na můj život zcela biblické účinky, ale prakticky nebyla k ničemu užitečná. 

  Pak jsem znal předsevzetí. Mnohá. Ta měla jepičí život, prakticky byla také na nic. 

  Znal jsem i vyznání hříchu. To byla úleva, ale taky jen jepičí: Do doby, než člověk zjistí, že i po všelikém vyznávání není jediného hříchu, který by se člověka netýkal. 

  Znal jsem i zpytování svědomí: Sobecká soběstředná sebečinnost s podobnými účinky, jako má lítost. Prakticky na dvě věci.

  Znal jsem i skutky, kterými jsem se snažil zaplatit za můj hřích. V té době jsem ale pobral už dost rozumu abych si uvědomil, jak pošetilé a nedostatečné je platit vlastními skutky za něco, co nikdy nedokážu napravit.

  Zkrátka jak řekl jeden samorost, co si tuhle reálnou zkušenost vykládal po svém: Lidské dílo je jako suchá tráva, zafouká vítr a tráva je pryč. 

  Záleží jen na tom, kdy zafouká ten vítr. To dílo je vedlejší.

  Boží milost mne dovedla k pokání. Boží Milost měla tedy také naprosto biblické účinky. Zajedno to změnilo můj život (okamžitě Bůh vyřešil některé smrtelné hříchy, například spoléhání na lítost, z jiných hříchů mne velmi účinně vychovával). Ta milost a moc Ducha svatého mi okamžitě dala moc odpustit stejně, jako Bůh v Kristu odpustil nám. A to mi vydrželo nějakých pětadvacet let a ještě vydrží. Odpouštět a činit pokání je velmi užitečná věc pro život, praktická.

  Jak řekl jiný samorost: Bůh dělá věci pro věčnost, Boží věci vydrží věky.


  Pokání tam teda schází jen tobě, protože si sám sobě potřebuješ dokázat tezi že Bůhu musíš platit za odpuštění pokáním, aby pro tebe nebylo to odpuštění "laciné". Mně tam pokání nescházelo určitě. 

  Pokání mi naopak scházelo v době, kdy jsem jako římský katolík Boží odpuštění neznal, pobíhal jsem po zpovědnicích a snažil jsem se omylem a marně zaplatit svými skutky a pocity za něco, co už Bůh dávno udělal. 

  Tehdy mi pokání scházelo, i když jsem ještě pořádně nevěděl, co mi vlastně schází.



  K tématu článku.

  Popsal jsi velmi výstižně motanici a křivolaké a složité cestičky, které jsme žili jako římští katolíci. Ty sis ty vaše křivolaké cestičky ještě trošku dodělal podle tvého, tak jak máte ve zvyku si vše vykládat podle svého. Nevím, jestli jen opakuješ to, co ti vaši guru zvěstovali, nebo tomu také rozumíš?

  Já jsem se tehdy na prahu dospělosti snažil také porozumět těm křivolakým cestičkám. Obíhal jsem tehdy různé známé římské katolíky i blízké kněze a povídal si s nimi. Povídali si se mnou a vysvětlovali mi tu motanici, ale obvykle s dodatkem že oni sami tomu úplně do hloubky nerozumí, že to dobře chápou jen vyvolení, "mystici" a "svatí".

  Tak jsem celou tu podivnou konstrukci a "obecnou globální vinou" přijal.


  Když jsme se bavili o znovuzrození, tak ses mne ptal "co bylo tehdy v ten pátek jinak, že se tvůj život změnil".

  Tak v ten pátek před pětadvaceti lety bylo jinak přesně toto: Místo nějaké "globalizované neosobní viny", co popisuješ věrně v článku, jsem tehdy už věřil evangelium: Že Pán Ježíš zemřel za mne. Že to byly moje hříchy a moje nemoci, nesl můj hřích, přimlouval se za mne, byl proboden pro moje přestoupení a zdeptán za moje provinění.

  Když jsem tehdy vyznával Ježíše jako Pána nad mým životem, byla změna právě v tom, čemu jsem věřil: Místo křivolakých kontrukcí, co uvádíš v článku, jsem tehdy věřil té přímé cestě, tomu, co popisuje Izaijáš a o čem pak jasně svědčí evangelisté a apoštolové.


  Začínám tímto. 

  Pokud pochopíš, jak se člověk dostane k pokání a že "bez Božího odpuštění, dobroty a milosti, bez víry v něj žádné pokání není", můžeme pak pokračovat dále: Jestli Ježíš zemřel jen za vyvolenou, úzkou skupinu lidí, které si vybral, a jejich hříchy, nebo jestli zemřel za hříchy každého člověka.

  Toník



]


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Osobní hřích jako dílčí část viny lidstva. (Skóre: 1)
Vložil: oko v Pondělí, 29. únor 2016 @ 07:18:34 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
..."1. Bůh nám odpustil v Ježíši. Pán Ježíš nesl naše hříchy, nemoci a bolesti. Celý seznam toho, co svědčil proti nám, vymazal tak, že ho přibil na kříž. Spolu s Ježíšem. V Ježíši. Skrze Pána Ježíše přešla Boží spravedlnost na nás všechny. "...


S tímto zněním naprosto souhlasím.
Tobě jen není jasný skutečný smysl těchto slov.


Boží milostí skrze Pána Ježíše přešla Boží spravedlnost na nás všechny
.

Ale víš, co znamená Boží spravedlnost doopravdy?

Znamená zaplacení všech dluhů, narovnání všeho pokřiveného. Spravedlnost je také oko za oko, zub za zub.

Jsou snad už všichni lidé celého světa narovnáni, jsou snad už všichni svatí? Určitě ne!  Přesto tato Boží milost zahrnuje i je - v otevření možnosti změnit si svůj život a přestat páchat zlo.


Nikoli všichni lidé mají už odpuštěny osobní hříchy!
Když Bůh odpustí hříchy, zlikviduje je, jako by nebyly. Už je nebude připomínat.

Naopak každý, kdo hřeší, jako by ve svém organismu shromažďoval  zárodky různých nemocí, bacily a viry  (osobní hříchy). Tyto "bacily" jsou živé, jsou reálné - množí se -  a snižují kvalitu života člověka. Čím je jich víc a čím jsou závažnější povahy, tím je člověk více omezován ve svém zdravém rozvoji, tím více omezován v životním štěstí a tím více trpí.
Neodpuštěné hříchy jsou v životech lidí stále reálné a někteří lidé žijí velmi uboze v bahně těžkých hříchů. V bahně neodpuštěných hříchů.

Obětí Krista nám Bůh připravil lék, vakcínu, která má schopnost všechny tyto "bacily" v našem těle rázem  zlikvidovat, abychom se mohli uzdravit. Ale má to svoji logickou podmínku - skrze pokání a obrácení aplikovat tento lék z Kristovy oběti každému hříšníkovi konkrétně.

Tvrdit, že Bůh už dávno všem lidem odpustil jejich hříchy je prostá neznalost věcí.
Jestliže je hřích  v člověku a člověku škodí, je nesmysl zavírat před ním oči a říkat, že Bůh tento hřích už dávno odpustil. Neodpustil, protože člověk mu k tomu nedal příležitost - nedovolil Bohu aplikovat lék proti hříchu - skrze pokání a obrácení.
Jakési "generální odpuštění  hříchů všech lidí  je jenom svět virtuální reality zbožných přání, které se však neuskuteční jen proto, že si to člověk zrovna tak vysnil. Bůj jasně řekl, že některé hříchy odpuštěny nebudou a sám pověřil apoštoly mocí nejenom hříchy odpouštět, ale také hříchy lidí zadržet.


Bez učiněného pokání hříšníka není žádného odpuštění hříchů!


]


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Osobní hřích jako dílčí část viny lidstva (Skóre: 1)
Vložil: Myslivec v Pondělí, 29. únor 2016 @ 08:11:39 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Oko:


]


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Osobní hřích jako dílčí část viny lidstva (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Pondělí, 29. únor 2016 @ 19:44:00 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) http://www.cizinec.com/
Tobě jen není jasný skutečný smysl těchto slov.

  Stando, to už jsem si zvyknul, že když ti dojde v diskuzi dech, začneš si vymýšlet z tvého života lži o diskutujících.

  Ne všichni ale žijí to, co ty. A snad už sis všiml, že v těchto základních věcech žijeme opak, než ty. Pokud nám tedy připisuješ tvůj stav, pleteš se.


Ale víš, co znamená Boží spravedlnost doopravdy? 

  Díky Bohu, ano. Zažil jsem jí.


Jsou snad už všichni lidé celého světa narovnáni, jsou snad už všichni svatí? Určitě ne!  Přesto tato Boží milost zahrnuje i je - v otevření možnosti změnit si svůj život a přestat páchat zlo. 

  Určitě věřím, že Boží milost zahrnuje i vás: Přes vaše postoje k ní.

  Ale všeho jen dočasu.


Nikoli všichni lidé mají už odpuštěny osobní hříchy!

  To je dobře, že to víš. 

  Ne všichni přijali Pána Ježíše. Někteří lidé, svoji samospasitelé, si například omylem snaží vyrobit odpuštění svých hříchů svými vlastními skutky.

  Toník


]


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Osobní hřích jako dílčí část viny lid (Skóre: 1)
Vložil: oko v Úterý, 01. březen 2016 @ 10:27:00 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
..."
Nikoli všichni lidé mají už odpuštěny osobní hříchy!

  To je dobře, že to víš. 

  Ne všichni přijali Pána Ježíše.
"...




Jistě!


Bez pokání nelze přijmout Pána Ježíše a bez pokání není žádné odpuštění hříchů!


]


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Osobní hřích jako dílčí část viny (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Úterý, 01. březen 2016 @ 18:40:27 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) http://www.cizinec.com/
Bez pokání nelze přijmout Pána Ježíše a bez pokání není žádné odpuštění hříchů!

  Stando, to je dobře, že to víš a že jsi opustil ty lidské omyly a výmysly se svátostí křtu miminek. Malý pokrok v diskuzi.





]


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Osobní hřích jako dílčí část (Skóre: 1)
Vložil: oko v Středa, 02. březen 2016 @ 09:23:14 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Zase stejné obrzličky už dvakrát křtěného - tuplovaně!

Pokrok bych spatřoval jedině v tom, kdyby jsi pochopil alespoň naprosté minimum - že bez pokání není žádné odpuštění hříchů!.



Ale to u tebe evidentně nehrozí ...


]


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Osobní hřích jako dílčí č (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Středa, 02. březen 2016 @ 18:47:57 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) http://www.cizinec.com/
  Stando, pochopil jsem dobře, že už místo tématu chceš psát pouze o diskutujících a vymýšlet o nich různé lži? To už ti zase "došel dech", jak ses zamotal?

Pokrok bych spatřoval jedině v tom, kdyby jsi pochopil alespoň naprosté minimum - že bez pokání není žádné odpuštění hříchů!.

  No, váš svět je dost těžké pochopit, protože místo toho, abys vysvětlil co vlastně žijete, se zamotáváš buď do vymýšlení nesmyslů o diskutujících, nebo se věnuješ opozici vlastním názorům.

  Psal jsi, že to vaše vymyšlené odpuštění, které máte, je "v jeden konkrétní okamžik v životě."

  Který to je okamžik?

  Když uděláš nějaký hřích, psal jsi, že ho hned lituješ. Tehdy je ten okamžik toho vašeho "odpuštění"?

  Pak chodíš ke zpovědi. Tam se vyzpovídáš, dostaneš rozhřešení. Tehdy je ten okamžik toho vašeho "odpuštění"?

  Pak ti kněz uloží pokání a děláš to pokání. Tehdy je ten okamžik toho vašeho "odpuštění"?

  Nebo je to tvoje "odpuštění" ještě v nějaký jiný konkrétní okamžik?

  Proč se místo vymýšlení hloupostí a psaní o něčem, co neznáš a co jsi nezažil, nevěnuješ tomu, abys vysvětlil to, co vlastně žiješ, jak sis vymyslel to tvoje "odpuštění" za které se platí pokáním?

  Dej třeba nějaký konkrétní příklad v jakém okamžiku a čím konkrétně sis zasloužil to tvoje "odpuštění".

  Dík

  Toník

  


]


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Osobní hřích jako díl (Skóre: 1)
Vložil: oko v Čtvrtek, 03. březen 2016 @ 10:51:08 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Toníku,
já si klidně ponechám své "pošetilé a hloupé"  uvažování, hlavně, že mi (na rozdíl od toho tvého) nekoliduje se zdravým rozumem.


Nemůže totiž zároveń platit, že Bůh už odpustil hříchy všem lidem i bez toho, že by učinili pokání a zároveń i platit, že některé hříchy odpuštěny nebudou nikdy.

Jen jedno může být pravdou a v tom případě tvrdit opak je lží.

Nemůže zároveń platit, že všechny hříchy jsou už odpuštěny a zároveň i platit moc od Krista hříchy zadržet ( Komukoli odpustíte hříchy, těm jsou odpuštěny; komukoli je zadržíte, těm jsou zadrženy."  - J 20,23).


Už jsem diskusi s tebou na toto téma uzavřel - byla jako vždycky zbytečná.

Logické argumenty se od tebe odrážejí jako hrách od zdi.



Jen ještě vysvětlení ohledně zpovědi:

(i když jako bývalý římskokatolík bys toto po dvaceti letech praxe měl mít v malíčku - však pokládáš otázky způsobem, jako bys o tom nikdy neslyšel.).



... Který to je okamžik? Když uděláš nějaký hřích, psal jsi, že ho hned lituješ. Tehdy je ten okamžik toho vašeho "odpuštění"...

Samozřejmě, toto je okamžik odpuštění hříchu Bohem na základě pokání ze hříchu.  Jak z těžkého, tak i z lehkého hříchu. Kdybych v tom okamžiku zemřel, Bůh by mi tento hřích nepřičítal a nebyl bych kvůli němu zavržen.

Jako údu Kristova těla mně ale Bůh odpouští tento hřích podmíněně s tím, že si napravím i ostatní vztahy hříchem poškozené. Chci - li být nadále živým údem církve, třeba to dát do pořádku i s církví.



... Pak chodíš ke zpovědi. Tam se vyzpovídáš, dostaneš rozhřešení. Tehdy je ten okamžik toho vašeho "odpuštění"?...

Pokud ovšem nezemřu a těžkým hříchem jsem výrazně poškodil i putující církev na této zemi (1 Kor 6,15), je třeba se vyznat minimálně z těžkých hříchů i Bohu i církvi, aby službou odpuštění církve (J 20,21-23)  byla smyta i moje vina na této církvi. Vina je dluh, který jsem povinen zaplatit všem poškozeným. Odpuštění si nijak nezasloužím, je ze zásluh Kristových. U zpovědi se tedy smiřuji s církví. Zde se mi také dostává praktického odborného duchovního vedení, aby zůstalo z následků mých hříchů naprosté minimum.

Nekřesťanu stačí k odpuštění hříchů jen  upřímné pokání - není údem církve, církev hříchem nepoškodil.



...  Pak ti kněz uloží pokání a děláš to pokání. Tehdy je ten okamžik toho vašeho "odpuštění"?...

Nikoliv, to je už jenom malá část  "dostiučinění" uloženého zpovědníkem.
Smysl toho je naplňovat skutky lásky a zbožnosti svoje nové obrácení ke Kristu. "Pokání" není totiž jenom jednorázoový úkon, na který vzápětí zapomeneš!  Pokání je trvalý postoj před Bohem, trvalý přístup k životu i k vlastní hříšnosti. Takovému postoji se třeba naučit ho žít (je to dar Ducha určený ve spolupráci s Bohem dále rozvíjet) , to ti nespadne bez práce s nebe!


]


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Osobní hřích jako (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Pátek, 04. březen 2016 @ 06:34:28 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) http://www.cizinec.com/
já si klidně ponechám své "pošetilé a hloupé"  uvažování, hlavně, že mi (na rozdíl od toho tvého) nekoliduje se zdravým rozumem.

  A já ti ho neberu. Pokud si nevážíš věcí, které dostáváš zadarmo od někoho, kdo tě miluje, tak je to tvoje věc a klidně si tak žij a uvažuj. Když ti to tak vyhovuje.


Už jsem diskusi s tebou na toto téma uzavřel - byla jako vždycky zbytečná. Logické argumenty se od tebe odrážejí jako hrách od zdi.

  To jsem pochopil, že už jsi přestal "diskutovat" a opět ses místo tvého "dokazování si" a "potvrzování si" začal jen vymýšlet nesmysly o mne. Kdyby ses někdy chtěl vrátit k tématu a zajímalo tě co žijeme nebo čemu věříme, co víme, zeptej se.


i když jako bývalý římskokatolík bys toto po dvaceti letech praxe měl mít v malíčku - však pokládáš otázky způsobem, jako bys o tom nikdy neslyšel.

  Stando, jak můžu mít v malíčku to, co sis ty v hlavě vymyslel, dokud to nenapíšeš? Samozřejmě jako římský katolík mohu tušit co si asi tak domýšlíš, ale nevím to, dokut to nenapíšeš. Jak si každý z vás vykládá všechno po svém, máte každý svou variantu "odpuštění". Co římský katolík, to zvláštní verze "víry". 

  Ty máš tu vzácnou vlastnost, že jsi ochoten alespoň trochu se sdílet s tím, jak sis tvou víru dobarvil, domyslel, dodělal. Čehož si vážím: Jsi zde jediný z římských katolíků, kdo je vůbec ochoten se sdílet se svou vírou a s tím, co žiješ.



  Teď k tématu.

Když uděláš nějaký hřích, psal jsi, že ho hned lituješ. 
Samozřejmě, toto je okamžik odpuštění hříchu Bohem na základě pokání ze hříchu.  Jak z těžkého, tak i z lehkého hříchu.

  Takže lítostí dosahuješ u Boha odpuštění, a to i těžkých hříchů? A to i mimo okamžik smrti?
  A to ti nepřipadá jako "laciné" odpuštění?


Jako údu Kristova těla mně ale Bůh odpouští tento hřích podmíněně s tím, že si napravím i ostatní vztahy hříchem poškozené.

  Co to znamená, že ti odpouští "podmíněně"? Co se stane v případě, že si vztahy hříchem poškozené nenapravíš? Pak ti Bůh už odpuštěný hřích znovu neodpustí? 
  Nebo jak si to představuješ?


..aby službou odpuštění církve (J 20,21-23)  byla smyta i moje vina na této církvi

  Takže tvoje vina nebyla smyta obětí Pána Ježíše, jak jsi psal v minulém článku?
  Ve zpovědi se ti tedy neodpouští hříchy, ty už jsou odpuštěny skrze tvou lítost, ale je jen smyta tvoje vina?
  Služba odpuštění v ŘKC je tedy odpuštění viny?
  (rozlišuješ a nezaměňuješ "vinu" a "hřích" ?)


Nikoliv, to je už jenom malá část  "dostiučinění" uloženého zpovědníkem. Smysl toho je naplňovat skutky lásky a zbožnosti svoje nové obrácení ke Kristu.

  Stando, v písmu je "čiňte pokání". V křesťanství se pokání "činí", aby nebylo "laciné", jako to je v náboženství, kde lidi pokání nečiní, ale cítí.  
  Vy to tak nemáte? Není tedy pokání čin?

My jsme měli v katechismu:

Dostiučinění. – Dostiučinění je vykonání modliteb a dobrých skutků, které uložil zpovědník za pokání. Kněz ukládá pokání, aby kajícník alespoň částečně odčinil a napravil své hříchy modlitbou a dobrými skutky. Za pokání ukládá zpovědník obyčejně modlitby.Kdo chtěl vykonat uložené pokání, ale pak je z nedbalosti nevykonal, zpovídá se sice platně, ale dopustil se nového hříchu. Kdo by však předem nechtěl vykonat pokání, které se mu uloží, zpovídal by se neplatně a dopustil by se tím těžkého hříchu – svatokrádeže.Je prospěšné, když si k uloženému pokání sami ještě něco přidáme, na příklad modlitbu, pomoc potřebnému, půst tělesný nebo duchovní (odepřít si něco dovoleného, trpělivě snášet obtíže stavu, povolání, nemoc a jiné kříže). Čím více si ukládáme za pokání, tím více časných Božích trestů se nám odpouští.

To už u vás neplatí?




]


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Osobní hřích (Skóre: 1)
Vložil: oko v Pátek, 04. březen 2016 @ 09:45:45 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
..."Ty máš tu vzácnou vlastnost, že jsi ochoten alespoň trochu se sdílet s tím, jak sis tvou víru dobarvil, domyslel, dodělal. "...


Toníku,
pokud máš snad u mě na mysli nějakou naprosto  konkrétní věc, tak ji uveď a můžeme moji "osobní víru" - podle tebe "dobarvenou" , konfrontovat přímo s tím, co je uvedeno v katechismu.



..."Co to znamená, že ti odpouští "podmíněně"? Co se stane v případě, že si vztahy hříchem poškozené nenapravíš? Pak ti Bůh už odpuštěný hřích znovu neodpustí? 
  Nebo jak si to představuješ?"...


Upřímnost pokání vylučuje nenapravit poškození vztahů
.
Upřímnost kajícníka vidíme třeba u Zachea. Také nejdříve přišla milost - poznání Krista - a hned potom se začaly dít věci! Před Bohem se čas smrskává do jediného okamžiku milosti - i když v lidském životě jsou jednotlivé události rozloženy na časové ose.
Bůh vidí do  srdce kajícníka a pozná jeho záměry, zná jeho upřímnost.

I po odpuštěném hříchu přetrvávají následky a pokud bys vztahy skutečně nenapravil, nejsi zralý pro nebe a čeká tě pak "dozrávání" buď později - třeba skrze utrpení těla ve stáří - nebo v očistci.  Karel Kryl zpívá: " ... děkuji za bolest, jež učí mne se tázat,"


]


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Osobní hř (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Pátek, 04. březen 2016 @ 12:22:01 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) http://www.cizinec.com/
Upřímnost pokání vylučuje nenapravit poškození vztahů

  To jsi napsal moc hezky. A to píšeš o pouhé lítosti a touze se napravit, kterou mají lidé bez rozdílu vyznání, katolíci stejně jako komunisté, budhisté stejně jako ateisté.

  Kdyby jsi znal, co dokáže skutečné pokání, ten dar od Boha v Ježíši, těžko bys mohl psát ty nesmysly o "laciném odpuštění", a o "přijetí Ježíše bez pokání" a kdejakou ptákovinu, co si vymýšlíš jen abys měl čím oponovat a ukazovat, co skutečně žiješ.


Také nejdříve přišla milost - poznání Krista - a hned potom se začaly dít věci! Před Bohem se čas smrskává do jediného okamžiku milosti - i když v lidském životě jsou jednotlivé události rozloženy na časové ose. Bůh vidí do  srdce kajícníka a pozná jeho záměry, zná jeho upřímnost.

  Pokud tohle píšeš, tak už bys mohl pochopit milost a odpuštění, které máme v Pánu Ježíši. 

  Kdybys tedy chtěl a měl zájem.

  Toník.




]


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Osobní hřích jako díl (Skóre: 1)
Vložil: oko v Čtvrtek, 03. březen 2016 @ 11:58:35 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Ve svátosti pokání se neodpouští jménem Boha a církve jenom všechny hříchy hříšníkovi, ale také tresty věčné - ty už dokonce  i na základě učiněného pokání před zpovědí - a také část trestů časných. Člověk je milostí Boha touto svátostí uzdravován z otroctví - z pokladu církve, ze zásluh Krista a svatých člověk dostává mimořádné milosti do dalšího života s Bohem.


]


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Osobní hřích jako (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Pátek, 04. březen 2016 @ 07:54:39 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) http://www.cizinec.com/
Ve svátosti pokání se neodpouští jménem Boha a církve jenom všechny hříchy hříšníkovi, ale také tresty věčné - ty už dokonce  i na základě učiněného pokání před zpovědí - a také část trestů časných. 

  

  Stando, "svátost pokání" myslíš jako zpověď, nebo ještě něco jiného?

  Rozlišuješ stále ještě "hřích" a "trest"?

  Proč by se ve zpovědi měly odpouštět nějaké hříchy, když už ti je bůh odpustil před zpovědí kvůli lítosti? Potřebuješ odpouštět hříchy 2x, jednou lítostí před zpovědí, podruhé panem farářem ve zpovědi?



]


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Osobní hřích (Skóre: 1)
Vložil: oko v Pátek, 04. březen 2016 @ 09:21:54 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Svátosti pokání se zkráceně (a nepřesně) říká "zpověď". Hřích a trest jsou dvě různé věci a ty by měl rozlišovat snad každý.


..."Potřebuješ odpouštět hříchy 2x, jednou lítostí před zpovědí, podruhé panem farářem ve zpovědi?"...


Nikoliv. (Jak jsi prosím tě vlastně žil kdysi to své "katolické" náboženství, když se takhle ptáš?)

Hříchy, ze kterých jsem upřímnou lítostí učinil pokání, mě Bůh odpouští okamžitě - spolu s věčnými tresty
(pokud by se tedy jednalo o hřích těžký). V případě těžkého hříchu i tak přetrvávají následky, z nichž některé jsou odstranitelné a je třeba je odstranit - kvůli ozdravění srdce kajícníka. To znamená podle možností napravit zlo ze hříchu postiženému bližnímu a smířit se s církví, kterou takový hřích také poškodil.

Svátost pokání je pohlazením od Boha!
Když se kajícník ve zpovědi vyznává z těžkého hříchu (který má sice už Bohem odpuštěn), likviduje další pozůstatky z tohoto hříchu (svůj vztah s církví + dostává mimořádné milosti k uzdravení, uzdravuje vztah s poškozenými bližními, které obdrženou milostí začíná vidět Kristovýma očima).
Když jsi byl malý a rozbil sis koleno - maminka to ošetřila - ale ono ani tak  úplně bolet nepřestalo - přišel jsi znovu za maminkou a ona tě pohladila, pofoukala bolístku,vzala do náruče - a ulevilo se ti.

Mimo to se ve svátosti pokání odpouštějí i další hříchy, ze kterých člověk vědomě pokání učinit nemůže, protože si je zatím ani neuvědomuje.
Přesto Bůh skrze pokání hříšníka ze hříchů, které si uvědomil odpouští ve svátosti pokání úplně všechny hříchy.
To je rozdíl oproti osobně učiněnému pokání z jednoho konkrétního hříchu, který je odpuštěn, ale ostatní hříchy vyřešeny a odpuštěny zatím nejsou

- zatímco pokání svátostné odpouští úplně všechny hříchy, dává mimořádné milosti k duchovnímu růstu a odpouští nejenom tresty věčné, ale i část trestů časných - to podle schopnosti člověka otevřít své srdce Bohu.
Obrácení pocházející z vroucí lásky může způsobit i to, že už nezůstává ani žádný trest za hřích.


]


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Osobní hř (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Pátek, 04. březen 2016 @ 13:02:04 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) http://www.cizinec.com/
Jak jsi prosím tě vlastně žil kdysi to své "katolické" náboženství, když se takhle ptáš?

  Normálně, Stando. Jako to dělají katolíci běžně.

  Vždycky večer jsem zpytoval svědomí, co jsem udělal, dělal jsem si takový seznam, co jsem podle sebe a norem co mě učili, dělal špatně. Hříchů jsem litoval ještě dřív než večer, obvykle hned potom, co se staly, ale večer ještě více. Často jsem litoval hříchů dopředu, ještě než se staly. Dával jsem si předsevzetí, opravdová, pevná, hluboká předsevzetí, že už hřích dělat nebudu, ale ta předsevzetí měla jepičí život, obvykle hodiny, někdy i dny. Pak jsem se hříchy chodil ke zpovědi. Tam mi hříchy pan farář "odpustil". Pak jsem vykonal uložené pokání.

  Tebe se ptám proto, že nevím, co žiješ a co máš v hlavě a zajímá mne to. 


Hřích a trest jsou dvě různé věci a ty by měl rozlišovat snad každý.

  To bys měl. Tak prosím rozlišuj hříchy a tresty a nemíchej to pořád dohromady. Na trest ani na vinu se tě neptám. Ptám se tě v jakém okamžiku ti vlastně tvůj bůh odpouští hříchy, jak to máš vymyšleno, co doopravdu žiješ.

  
Hříchy, ze kterých jsem upřímnou lítostí učinil pokání, mě Bůh odpouští okamžitě - spolu s věčnými tresty

  Píšeš to boldem, tak je to asi důležité pro tebe? 

  A to ti takto Bůh odpouští i těžké hříchy, smrtelné hříchy? Asi ano, když ve svátosti už máš těžký hřích odpuštěn?



Mimo to se ve svátosti pokání odpouštějí i další hříchy, ze kterých člověk vědomě pokání učinit nemůže, protože si je zatím ani neuvědomuje

  To už jsem pochopil. Ta svátost má takovou moc, že skrze ni jsou vám odpuštěny i ty hříchy, ze kterých jste vůbec neučinili pokání a dokonce ho ani učinit nemůžete. Ale stále pro vás platí, že "bez pokání není odpuštění". A to celé je "logické" ve vaší "logice".

  Není to tak složité.


Obrácení pocházející z vroucí lásky může způsobit i to, že už nezůstává ani žádný trest za hřích. 

  Když takhle píšeš takové věci, tak už chápu, z jakého uvažování asi vychází ty podivnosti, co jsi omylem podle tvého života připisoval Bylinovi.

  Takže díky za ukázku tvého uvažování. Pokud takovou věc může to vaše "obracení", které děláte kdovíkolikrát za život, zkus si představit, co teprve dokáže udělat v životě člověka Pán Ježíš.

  Toník


]


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Osobn (Skóre: 1)
Vložil: oko v Pátek, 04. březen 2016 @ 14:11:25 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
..."Tak prosím rozlišuj hříchy a tresty a nemíchej to pořád dohromady.. Na trest ani na vinu se tě neptám. "...


Hřích a trest jsou jako spojené nádoby, nelze hovořit o jednom a druhé zcela ignorovat.
Rozlišuji tedy mezi hříchem a trestem, ale neodděluji je, protože oddělit to nejde. Existence trestu vychází z existence hříchu. A hřích vychází zase z existence viny.

Náš Pán vázal odpuštění hříchů na víru a křest: „Jděte do celého světa a hlásejte evangelium všemu tvorstvu. Kdo uvěří a dá se pokřtít, bude spasen! (Mk 16,15-16).
Křest je první a hlavní svátostí pro odpuštění hříchů, protože nás spojuje s Kristem, jenž „byl vydán na smrt pro naše hříchy a vstal z mrtvých pro naše ospravedlnění“ (Řím 4,25), abychom mohli „i my žít novým životem“ (Řím 6,4).

Otcové právem nazývali pokání ‘namáhavý křest’. Pro ty, kteří po křtu klesli, je tato svátost pokání nutná ke spáse jako sám křest pro ty, kteří ještě nebyli znovuzrozeni. Následníci apoštolů udělují odpuštění hříchů křtem a  smiřují je s Bohem a s církví díky moci klíčů, kterou dostali od Krista: „Církev dostala klíče nebeského království, aby v ní docházelo k odpuštění hříchů skrze Kristovu krev a působení Ducha svatého.
Při odpuštění hříchů jsou kněží a svátosti pouhé nástroje, jimiž Ježíš Kristus, jediný původce a dárce spásy, v nás působí odpuštění hříchů
a dává nám milost ospravedlnění.
Kristus ustanovil svátost pokání pro všechny hříšné členy své církve, především pro ty, kteří upadli do těžkého hříchu po křtu a ztratil tak křestní milost (čistoty) a zasadili ránu církevnímu společenství.



..."A to ti takto Bůh odpouští i těžké hříchy, smrtelné hříchy? Asi ano, když ve svátosti už máš těžký hřích odpuštěn?"...

Soukromou lítostí a pokáním hned po těžkém hříchu je sice hříšník už zachráněn před věčným zavržením (to v případě jeho náhlé smrti by jej čekalo očistcové očišťování) - není však ještě dokonale uzdraven pro další pozemský život v církevním společenství. Jeho hřích ještě není zcela vyléčen - minimálně (když ne nic dalšího - poškozených bývá zpravidla více stran) zbývá se smířit s církví. Proto Kristus ustanovil svátost vázanou na službu církve (J 20,21-23).
O plném odpuštění, smíření a o celkové likvidaci  konkrétního těžkého hříchu se dá mluvit až po rozhřešení ve zpovědi.

Nazývá se svátostí smíření, protože dává hříšníkovi Boží lásku, která usmiřuje: „Smiřte se s Bohem!“ (2 Kor 5,20). Ten, kdo žije z milosrdné lásky Boží, je ochoten odpovědět na Pánovu výzvu: „Jdi se napřed smířit se svým bratrem“ (Mt 5,24).





]


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: O (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Pátek, 04. březen 2016 @ 16:35:06 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) http://www.cizinec.com/
  Stando, umíš dobře copy&paste. Ale abys jasně odpověděl na jednoduchou otázku...

O plném odpuštění, smíření a o celkové likvidaci  konkrétního těžkého hříchu se dá mluvit až po rozhřešení ve zpovědi.

  Psal jsi tu, že "Bůh odpouští lidem jejich osobní hříchy vždycky v jeden konkrétní reálný okamžik v jejich životě

  Psal jsi to boldem. Asi to teda je pro tebe důležité. V jeden konkrétní reálný okamžik.

  Který konkrétní okamžik v životě to je? Je to pro tebe okamžik lítosti? Pochopil jsem, že ano. Že ve chvíli, kdy pocítíš lítost, tak ti Bůh odpustí hříchy. Odpustí ti takto hříchy lehké i těžké.

  Pochopil jsem správně, jak tomu věříš? 

  Máš tedy odpuštěny lehké i těžké hříchy v okamžiku lítosti, před zpovědí?

  Někdy je těžké sledovat tvé motanice, když se vyhýbáš jednoduché otázce a neodpovíš, jak se zamotáváš do toho, co zrovna vymýšlíš.


  Pokud máš v jeden konkrétní okamžik odpuštěny hříchy lítostí a nedá se mluvit o "plném odpuštění", tak ti za lítost Bůh odpouští hříchy nějak "napůl" a za zpověď ti je odpustí "naplno"?



Nazývá se svátostí smíření, protože dává hříšníkovi Boží lásku, která usmiřuje: „Smiřte se s Bohem!“ 

  A to ti dává smysl v tom jak sis to vymyslel???


"Pokud by Bůh všem lidem hříchy už odpustil, výzva "smiřte se s Bohem" by už přece nedávala žádný smysl"

  Psal jsi to boldem, zvýraznil jsi to. Snad to pro tebe bylo tehdy důležité v tvé "logice". 

  To pořád ještě pro tebe platí, nebo to už to neplatí a když máš hříchy odpuštěny lítostí, tak už ti dává smysl výzva "smiřte se s Bohem"?

  Toník



  


]


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: oko v Sobota, 05. březen 2016 @ 07:08:08 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
..."Který konkrétní okamžik v životě to je? Je to pro tebe okamžik lítosti? Pochopil jsem, že ano. Že ve chvíli, kdy pocítíš lítost, tak ti Bůh odpustí hříchy. Odpustí ti takto hříchy lehké i těžké."...


Na příkladu exzaktních věd můžeme vidět, že se o nich dá hovořit na různých stupních úrovně. Jinak vypadá učebnice chemie na základní škole a jinak vypadají vysokoškolská skripta. I když hovoří o tom samém, jdou různě do hloubky.


..."tak ti za lítost Bůh odpouští hříchy nějak "napůl" a za zpověď ti je odpustí "naplno"?"...

Bůh mi odpustí i těžké hříchy v tom okamžiku, kdy z nich učiním pokání. V tom okamžiku mi odpouští věčné tresty, takže v případě náhlé smrti bych nebyl zcela zavržen. Toto platí stejně pro "učebnici základní školy", jako pro "vysokoškolská skripta". V žádném případě ale nejsem takto ještě připraven pro vstup do nebe!

 Protože odpuštění hříchů není jen laciným gestem Boha: "Odpusťme si, co jsme si! Uděláme tlustou čáru za minulostí a jde se dál od nuly."  To v žádném případě!
Odpuštění je mnohem víc!
Odpuštění konkrétních hříchů v sobě zahrnuje i vyléčení z těchto hříchů.
Vyléčení ze hříchu však nebývá "kouzelným vanutím Ducha" jako u "fantastické čtyřky", ale často je podmiňováno osobním zapojením člověka do rehabilitace. A to u člověka zpravidla trvá různě dlouhý čas - jen výjimečnou milostí je to hned.

 Lítost nad způsobeným zlem je doprovodným jevem pokání, je neklamným indikátorem opravdového obrácení srdce k Bohu.

..."ve chvíli, kdy pocítíš lítost, tak ti Bůh odpustí hříchy"...

Zde opravdu nejde o žádné "pocity".
Pokání není projevem jen citu, ale především lidské vůle, lidského rozhodnutí se obrátit, změnit své smýšlení a jednání.. Je lidským následováním hlasu Ducha, který člověka k pokání nabádá, vede. Pokání činí člověk komplexně, na všech frontách: tedy jak vůlí, rozumem, rozhodnutím, tak také citem, srdcem.
A jako i v jiných oblastech i zde se musíme učit. Učit odolávat svodům, cvičit se v sebeovládání (modlitbou a půstem), záměrně se vyhýbat příležitosti ke hříchu (zapojení rozumu i vůle). To ze strany člověka.
Ze strany Boha pak člověk dostává jako milost  "Boží pohled" na lidi či  na věci, které pro nás dříve byly kameny úrazu - pokušením.
Toto všechno souvisí s trvalým vyléčením člověka ze hříchu a nebývá to hned - a nebývá to pro člověka snadné a bez práce, bez také  jeho úsilí. My duchovně rosteme právě takovou svou spoluprací s Bohem na sobě samotných - na vlastní přeměně..


..."Bůh mi odpustí hříchy v tom okamžiku, kdy z nich učiním pokání. "...
Když se topíš v prudkém proudu, absolutně nejdůležitější pro záchranu je uchopit se pevného bodu, záchranného lana či pomocné ruky, která tě vytáhne ven. To je vyjádřením smyslu této věty - být spasen, nic víc
I po vytažení jsi však stále mokrý vodou, která měla být ke tvé smti, která se měla stát tvých hrobem - a potrvá nějakou dobu, než uschneš..
Podobně po pokání z těžkého hříchu nemohu stále přijímat eucharistii - přijímal bych nehodně. Pro přijímání eucharistie je nutnou podmínkou ničím nenarušené společenství církve.
I když jsem byl už zachráněn od věčné smrti, stále jsem "mokrý" hříchem. Musím nejdřív podstoupit "usušení" , přistoupit ke svátostnému smíření - ke zpovědi. Musím napravit svoje vylomení od církve, být znovu naroubován do ušlechtilé olivy. Smířit se s církví, kterou jsem těžkým hříchem poškodil  (Jdi se napřed smířit se svým bratrem).


..."nebo to už to neplatí a když máš hříchy odpuštěny lítostí, tak už ti dává smysl výzva "smiřte se s Bohem"?"...

Smíření je tedy celý proces likvidace hříchu, zvláště hříchu ke smrti. Nikoli jen samotný akt odpuštění (nejnutnější záchrany), ale i znovuuvedení do kvality života. Znamená to být i "usušen" od hříchu, nebýt dál v jeho otroctví, nepodléhat mu ve slabosti. K tomu potřebuji sílu od Boha i mimořádné milosti, které obdržím až ve svátostném smíření, kdy napravuji svůj hříchem pošramocený vztah se společenstvím církve.
K tomu potřebuji ale také vlastním úsilím sám duchovně "cvičit" - vyvíjet námahu a úsilí, jak jsem už naznačil. Představa, že za tebe bude Duch svatý mávat činkami, aby jsi ty získal "duchovní svaly", je zcela ujetá - stále v intencích "fantastické čtyřky"..



]


Učinit pokání jako okamžik života. (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Sobota, 05. březen 2016 @ 10:57:40 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) http://www.cizinec.com/
Představa, že za tebe bude Duch svatý mávat činkami, aby jsi ty získal "duchovní svaly", je zcela ujetá - stále v intencích "fantastické čtyřky"..

  Ahoj Stando.

  Děkuju, že se snažíš psát k tématu. Cením si toho, že se snažíš vysvětlit, jak to máš. 

  Některým věcem nerozumím. Některé se snažím pochopit jak to máš vymyšlené, ale nejsou mi jasné. Pokud ještě upřesníš, budu rád.


  "Fantastická čtyřka", to je nějaká sestava "svatých" tam u vás v ŘKC? Můžeš nám o nich napsat něco více, abychom věděli, čemu to vlastně oponuješ? Když vidím tvou opozici a nevím, čemu to oponuješ, není ti úplně rozumět. Neznám přesně prostředí, ve kterém žiješ a co máš v hlavě.



Bůh mi odpustí i těžké hříchy v tom okamžiku, kdy z nich učiním pokání.

  Píšeš to boldem, tak je to asi důležité. Stále píšeš o nějakém konkrétním okamžiku.

  "Učinit pokání" je tedy pro tebe jeden konkrétní okamžik života? Máš to tak, že v jeden konkrétní okamžik "jsi učinil pokání" a před tím konkrétním okamžikem "jsi ještě neučinil pokání"? 

  Chápu tě dobře?

  Je například dvě hodiny odpoledne. To jsi ještě pokání neučinil a Bůh ti ještě hříchy neodpustil. Pak je 2:13:27 a v ten okamžik jsi učinil pokání a v ten konkrétní okamžik ti Bůh odpustil. Rozumím ti dobře?


  Pokud ti rozumím dobře a ty umíš udělat pokání v nějakém jednom konkrétním okamžiku tvého života a v tom samém konkrétním okamžiku ti Bůh odpustí hříchy, tak je tento okamžik u tebe už před zpovědí?



  Pak je tu stále znovu otázka, které sis asi nevšiml: Pokud v jeden konkrétní okamžik učiníš pokání a Bůh ti v ten samý okamžik odpustí hřích, a před zpovědí, odpustí ti takto Bůh jak lehký hřích, tak těžký hřích?

  Možná nevíš, proč se ptám: Když jsme byli v ŘKC, tak lítost neodpouštěla těžké hříchy (kromě případů ohrožení Smrtí, Lítost spolu se Smrtí dokázala odpustit i těžký hřích a vyrovnali se moci, kterou měl pan farář). Na odpuštění těžkého hříchu bylo potřeba jít ke zpovědi. Ty jsi tu naznačoval, že k odpuštění těžkých hříchů nepotřebuješ kněze, ale stačí ti na to tvoje soukromé pokání. Tak mne zajímá, zda už to dnes máte jinak, než my tehdy (nebo sis to ty jinak sám pro sebe vymyslel) nebo zda to ještě máte stejně, jako my v minulém tisíciletí.



Smíření je tedy celý proces likvidace hříchu, zvláště hříchu ke smrti.

  Stando, když ti v tom, jak to máš vymyšlené, dává smysl po odpuštění hříchu výzva ke smíření, už trochu chápeš křesťanství? 

  Už ti dává smysl, když říkáme: 

  Bůh nám odpustil hříchy v Pánu Ježíši Kristu.
  Bůh přikazuje všem a všude: Čiňte pokání. 
  na místě Kristově říkáme: Smiřte se s Bohem.

  Nebo ještě pořád nerozumíš, k čemu je výzva "smiřte se s Bohem", když nám Bůh hříchy odpustil, jako ti to nedávalo smysl před 14 dny

  Dává ti už ta výzva "smiřte se s Bohem" smysl?

  Toník


]


Re: Učinit pokání jako okamžik života. (Skóre: 1)
Vložil: oko v Sobota, 05. březen 2016 @ 18:57:06 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
..." "Fantastická čtyřka", to je nějaká sestava "svatých" tam u vás v ŘKC?"...


Nikoli.
"Fantastická čtyřka" je film, kde vlivem záhadného záření čtyři lidé získali naprosto nové nadpřirozené schopnosti. Zcela bez vlastních zásluh, bez jakékoli námahy či úsilí se stali jakýmisi "supermany".


Zde vidím analogii - "fantastickou čtyřkou" označuji -  Tebe, Bylinu, Tele a Myslivce.

Vy všichni jste se jaksi tajemně "znovuzrodili" a získali tak nové vlastnosti, nové schopnosti. A to všechno podle vašeho svědectví bez vlastního přičinění, působením Boha. Změnil vás údajně sám Bůh, aniž by se vás zeptal a vy na tom, že některé hříchy se vás nyní (konkrétně třeba tebe) už netýkají,  nenesete naprosto žádnou zásluhu.
Není to vaše zásluha, že oproti dřívějšku nyní prý už žijete podle Božího řádu.


Nejvíce vás vytáčí, když zdůrazňuji, že na změně lidského srdce se podílejí Bůh i člověk zároveň - ve spolupráci.

Že Bůh respektuje svobodu volby u člověka a nezmění člověka bez jeho souhlasu a spolupráce.


..."Učinit pokání" je tedy pro tebe jeden konkrétní okamžik života? Máš to tak, že v jeden konkrétní okamžik "jsi učinil pokání" a před tím konkrétním okamžikem "jsi ještě neučinil pokání"?....

Pokání je u křesťana trvale žijícího s Bohem trvalým životním postojem, trvalým stavem. V takovém případě pokání  konkrétního jednoho hříchu činím hned v okamžiku, kdy si uvědomím, že jsem zhřešil. A v takovém stavu je téměř nemožné zhřešit těžkým hříchem - k duchovní smrti. Jedná se o hříchy všední. Tento okamžik bývá skutečně už před zpovědí. Z takto Bohem odpuštěných lehkých hříchů se už zpovídat nemusím, ale pokud se jedná třeba o poklesky opakované (např. výbuchy hněvu), je dobré se z nich vyznat i ve zpovědi a spolu se zpovědníkem řešit protiopatření - jakými metodami se takových určitých zlozvyků zbavit.

V případě člověka, který nemá tento trvalý životní postoj pokání - však v jednom okamžiku si hříchy uvědomí a pokání učiní - v tom samém okamžiku je zachráněn pro nebe. Není ještě zcela vyléčen, ale už je zachráněn. Je - li křesťan, čeká ho ještě smíření s církví (skrze svátost smíření) a narovnání jeho hříchy porušených mezilidských vztahů s bližními, kterým ublížil.
Je to tak nesnadné pochopit?


..."Pak je tu stále znovu otázka, které sis asi nevšiml: Pokud v jeden konkrétní okamžik učiníš pokání a Bůh ti v ten samý okamžik odpustí hřích, a před zpovědí, odpustí ti takto Bůh jak lehký hřích, tak těžký hřích?
 Možná nevíš, proč se ptám: Když jsme byli v ŘKC, tak lítost neodpouštěla těžké hříchy (kromě případů ohrožení Smrtí, Lítost spolu se Smrtí dokázala odpustit i těžký hřích a vyrovnali se moci, kterou měl pan farář). Na odpuštění těžkého hříchu bylo potřeba jít ke zpovědi. Ty jsi tu naznačoval, že k odpuštění těžkých hříchů nepotřebuješ kněze, ale stačí ti na to tvoje soukromé pokání."...


..." Lítost spolu se Smrtí dokázala odpustit i těžký hřích a vyrovnali se moci, kterou měl pan farář"...
Tuto jízlivost sis klidně mohl odpustit.
Moc, kterou má zpovědník, pramení z moci Ducha svatého (J 20,21-23). Když si projdeš moje vysvětlení ještě jednou v klidu, zjistíš, že jsem říkal to samé. Pokud jako křesťan zůstáváš i po pokání ze hříchů dál žít na tomto světě, potřebuješ nutně smíření s církví a žít v církvi - potřebuješ znovunaroubování na živý kmen. A to nezískáš nijak jinak, než skrze službu církve hříchy odpouštět - skrze svátost pokání. Psal jsem také, že i odpuštění hříchů je proces uzdravení člověka do nápravy hříchu, že to není jen nějaké laciné "sorry" a hotovo.
Pokud učiníš pokání až v okamžiku své smrti, Bůh ti sice hříchy odpustí a jsi zachráněn pro věčnost, ale umíráš nesmířen s církví. Nejsi tedy ještě plně uzdraven, připraven pro nebe (nemáš vyřešeny narušené vztahy)  a čeká tě očistec.

Chce - li tedy katolík být zcela uzdraven ze svých těžkých hříchů tak, aby byl zdravým údem církve ( a mohl tedy přistupovat i k ostatním svátostem), nejde to bez svátostného smíření (svátostné smíření je nejenom s Bohem, ale také s církví a s těmi bližními, kterým ublížil).. 
Jak říkám, svátostné smíření je pohlazením nebeského Otce a netřeba mít těžký hřích, abych si přišel pro takové pohlazení!


..:"Nebo ještě pořád nerozumíš, k čemu je výzva "smiřte se s Bohem", když nám Bůh hříchy odpustil, jako ti to nedávalo smysl před 14 dny? "...

Tam jsem se přece vyjadřoval k vaší mylné představě o jakémsi odpuštění hříchů už předtím, než hříšník učiní pokání. Tedy zcela jiná situace, než řeším nyní - odpuštění hříchů přímo v okamžiku, kdy z nich člověk učinil pokání.

...Pokud by Bůh všem lidem hříchy už odpustil, výzva "smiřte se s Bohem" by už přece nedávala žádný smysl.
Kristovo smíření celého lidstva s Bohem neznamená ještě žádné odpuštění hříchů každému, ale znamená otevření cesty k odpuštění hříchů pro zálsuhy Krista - cesty, která dříve nebyla vůbec možná
....





]


Re: Re: Učinit pokání jako okamžik života. (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Neděle, 06. březen 2016 @ 07:36:03 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) http://www.cizinec.com/
 Změnil vás údajně sám Bůh, aniž by se vás zeptal a vy na tom, že některé hříchy se vás nyní (konkrétně třeba tebe) už netýkají,  nenesete naprosto žádnou zásluhu. 

  Já jsem to samozřejmě tušil, že je to zase nějaká tvoje fantazie. 

  Stando, a tebe nezajímá, co žijeme, čemu věříme, že máš potřebu si o nás vymýšlet stále dokola nějaké blbosti? 

  Nebo to je ovoce tvého modlitebního života k tvému bohu, že si takto vymýšlíš, a nemůže to ovlivnit, ta tvoje lež o nás je integrální součást toho, co ty žiješ, nemůžeš se jí zbavit, aby ses nemohl dozvědět pravdu o našem životě?


Nejvíce vás vytáčí, když zdůrazňuji, že na změně lidského srdce se podílejí Bůh i člověk zároveň - ve spolupráci

  To sis nás asi s někým popletl? 

  Teda alespoň mě sis s někým popletl. Nevím, zda to vytáčí Bylinu nebo další, ale z toho, jak čtu jejich příspěvky, tak pochybuju. Opět jen další představa v tvé hlavě.

  Stando, pokud si takhle vymýšlíš kdejaký nesmysl o tom, co zcela jistě víme, jak ti pak máme věřit v ostatních věcech?


  Pokud jde o mne, tak mne tvoje psaní nevytáčí, ale zajímá. Proto ti pokládám otázky na to, co skutečně žiješ a očekávám odpověď. Někdy naivně a marně ;-) A kdyby tebe někdy zajímalo, co žijeme my, co jsem zažil já, tak se zeptej, napíšu ti to.



  Zpět k tématu tvého pokání.


 V takovém případě pokání  konkrétního jednoho hříchu činím hned v okamžiku, kdy si uvědomím, že jsem zhřešil.

  Pokání ze hříchu je pro tebe "trvalý postoj". Pokání ze hříchu pak činíš v "jednom konkrétním okamžiku". 

  V jednu chvíli jsi pokání ze hříchu nečinil, v jednom konkrétním okamžiku pak pokání ze hříchu učiníš, pokání ze hříchu je pak po tom okamžiku hotovo. A v tom okamžiku, kdy jsi učinil to pokání, máš odpuštěn ten hřích. 

  Když z nějakého hříchu pokání v konkrétním okamžiku nečiníš vůbec, protože nemůžeš, jelikož si ten hřích ani neuvědomuješ, ale dojdeš si ke zpovědi, tak máš odpuštěny i ty hříchy, ze kterých si vůbec pokání neučinil v jednom konkrétním okamžiku. A to pak pro tebe není "laciné" odpuštění, jako kdyby ti Bůh odpustil všechny hříchy v Pánu Ježíši. Když píšeme, že ti Bůh odpustil všechny hříchy v Pánu Ježíši, i ty, ze kterých jsi pokání neučinil, protože jsi nemohl, tak to je pro tebe "laciné odpuštění".

  Pochopil jsem tě dobře?

  Není tak složité to, co píšeš, když napíšeš jak si věci řešíš v hlavě a odpovíš na otázky. 




Moc, kterou má zpovědník, pramení z moci Ducha svatého .... Jak říkám, svátostné smíření je pohlazením nebeského Otce a netřeba mít těžký hřích, abych si přišel pro takové pohlazení!

  Stando, mnoho a mnoho slov, aby ses vyhnul odpovědi na jednoduchou otázku: Získáš skrze pokání, co činíš v jednom konkrétním okamžiku před zpovědí také odpuštění těžkého, smrtelného hříchu? Udělal jsi tu někdyv životě před zpovědí pokání ze smrtelného hříchu tak, abys skrze to pokání získal odpuštění smrtelného hříchu? 


Tam jsem se přece vyjadřoval k vaší mylné představě o jakémsi odpuštění hříchů už předtím, než hříšník učiní pokání. Tedy zcela jiná situace, než řeším nyní - odpuštění hříchů přímo v okamžiku, kdy z nich člověk učinil pokání.

  Tam ses vyjadřoval k tomu, že "Pokud by Bůh všem lidem hříchy už odpustil, výzva "smiřte se s Bohem" by už přece nedávala žádný smysl."

  Tak se ptám: Když jsi získal odpuštění skrze pokání v jednom okamžiku před zpovědí, a máš už odpuštěné hříchy, dává ti smysl výzva "smiřte se s Bohem"? Pokud by ti taková výzva po odpuštění dávala smysl, mohl bys pochopit i křesťanství a to, co jsem ti psal

Pokud se Bůh smiloval nad všemi, smířil všechny se sebou, odpustil všem a vyzývá "smiřte se s Bohem", tak mi dává smysl a logiku jediná věc: Poslechnout tu Boží výzvu, smířit se s Bohem, přijmout Boží odpuštění. 

Všechno ostatní je pro mne nesmysl.

  Toník


]


Re: Re: Re: Učinit pokání jako okamžik života. (Skóre: 1)
Vložil: oko v Neděle, 06. březen 2016 @ 10:18:09 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
..."Není tak složité to, co píšeš ..."...


Zatím podle toho jak a nač se ptáš, jsi podstatu pokání ještě moc nepochopil.

Není to z mé strany "mnoho a mnoho slov..." , ale ta slova byla naprostou utností pro pochopení. Ty jsi je evidentně jen přelétl očima a nezamyslel ses nad jejich skutečným významem.

Pokusím se ji rozvést v dalším článku (nazvu ho třeba "Pokání k odpuštění hříchů", kde můžeme v diskusi pokračovat.


]


Re: Re: Re: Re: Učinit pokání jako okamžik života. (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Neděle, 06. březen 2016 @ 18:45:37 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) http://www.cizinec.com/
Zatím podle toho jak a nač se ptáš, jsi podstatu pokání ještě moc nepochopil.

  No, tak snad konečně podstatu toho tvého pokání vysvětlíš. Proto se tě taky ptám, abys vysvětlil to, co vlastně žiješ a čemu věříš.

Není to z mé strany "mnoho a mnoho slov..." , ale ta slova byla naprostou utností pro pochopení. Ty jsi je evidentně jen přelétl očima a nezamyslel ses nad jejich skutečným významem.

  Stando, pokud jsi psal slova, která neměla skutečný význam, ale jiný, to je tvoje věc.  Pro mne můžeš klidně rovnou uvést skutečný význam.



Pokusím se ji rozvést v dalším článku (nazvu ho třeba "Pokání k odpuštění hříchů", kde můžeme v diskusi pokračovat.

  Když se tě ptám, můžeš klidně rovnou psát skutečný význam, ne nějaký jiný, neskutečný význam. Pokud tedy konečně uvedeš skutečný význam slov, která píšeš, budu rád a rád si to přečtu.



  Pokud jde o mou otázku: Je pro tebe nějaký problém odpovědět na to, zda jsi někdy získal odpuštění smrtelného hříchu před zpovědí? Je ta otázka pro tebe nějak složitá, nepochopitelná? Proč jednoduše neodpovíš?




]


Re: Re: Učinit pokání jako okamžik života. (Skóre: 1)
Vložil: Bylina (k.bylina@seznam.cz) v Neděle, 06. březen 2016 @ 18:25:41 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)

Vy všichni jste se jaksi tajemně "znovuzrodili" a získali tak nové vlastnosti, nové schopnosti. A to všechno podle vašeho svědectví bez vlastního přičinění, působením Boha. 

Stando, ne jaksi tajemně, ale nadpřirozeně. Kdyby bylo možno spasení dosáhnout snažením se hříšného člověka, tak nemusel být seslán Duch svatý a nemuseli by se lidé znovuzrodit, aby spatřili Boží království. To je právě to, co Ty neznáš, protože se mylně domníváš, že jsi spasen obřadem vykonaným vaší náboženskou institucí. Ty jsi "spasen" politím vodou. My jsme spaseni novým narozením z Boha a není to lidská zásluha - Bůh nám to daroval v Kristu po našem pokání z hříšného života. Ne bez našeho přitakání(jak se tu snažíš překroutit to, co říkáme), ale bez našich zásluh. Ne proti naší vůli, ale ve shodě s naší vůlí, nás vysvobodil z toho, co nás nejvíc trápilo, vzdalovalo od Boha a co bylo předmětem našeho pokání.

Jestli nevěříš v nadpřirozenou proměnu lidského jednání a lidského srdce, tak v podstatě nevěříš mnohým svědectvím Nového zákona. Třeba svědectví o proměně Saula v apoštola Pavla. Nebo o bázlivém Petrovi, který se po naplnění Duchem svatým proměnil v neohroženého hrdinu.
A takových svědectví je v NZ spousta. Tobě jsou zřejmě skryty za závojem katolické mlhy, která zakrývá vše, co se nehodí vaší instituci do krámu a tak Ti nezbývá než se pohoršovat nad tím, že svědčíme o nadpřirozené proměně člověka mocí Ducha svatého.


]


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Osobní hřích jako dílčí část viny lidstva. (Skóre: 1)
Vložil: oko v Pondělí, 29. únor 2016 @ 07:43:22 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
..."Vírou jsem přijal oběť Pána Ježíše za mne."...


Duch svatý působí v každém člověku individuálně.
Otázkou je, zda si připustíš, že jsi zatím pořád jen na cestě a že ještě máš možnosti ve víře vyrůst a zbavit se nánosu určitých mylných předsudků, nebo zda se už považuješ za "dokonalého" svatého.



..."Pokání tam teda schází jen tobě, protože si sám sobě potřebuješ dokázat tezi že Bohu musíš platit za odpuštění pokáním, aby pro tebe nebylo to odpuštění "laciné"."...

Teď zase mlžíš a obracíš věci vzhůru nohama.
Já tvrdím, že hříchy zůstávají v člověku reálně a škodí mu až do doby, kdy z nich člověk učiní pokání a obrátí se ke konání dobra. Tehdy, a jenom tehdy  Bůh hříchy odpustí, smaže..



..."Pokud pochopíš, jak se člověk dostane k pokání a že "bez Božího odpuštění, dobroty a milosti, bez víry v něj žádné pokání není","...


Na tom není pro mě nic nepochopitelného a je to součástí mojí víry: "To DUCH SVATÝ JAKO PRVNÍ PŮSOBÍ V LIDSKÉM SRDCI A POVZBUZUJE HO TOUHOU ZBAVIT SE HŘÍCHŮ, ČINIT POKÁNÍ. 
Ale činí tak v respektu ke svobodě lidských rozhodnutí, nemanipuluje s člověkem!
Proto někteří lidé pokání z vlastního rozhodnutí učiní, jiní však nikoliv.

Ti, kteří pokání neučinili, jsou dosud ve svých hříších, které jim Bůh opravdu ještě neodpustil. A ani neodpustí - až do doby, kdy z nich i oni učiní pokání.


Ty ovšem tvrdíš opak toho, co nacházím v Písmu: Že Bůh v Ježíši Kristu už odpustil hříchy všem lidem bez rozdílu
.
(Zj 18,3-5)
Z vína jejího vášnivého smilstva totiž pily všechny národy, králové země s ní smilnili a kupci země zbohatli ze síly jejího hýření."
Tehdy jsem uslyšel jiný hlas z nebe, který říkal: "Vyjděte z ní, můj lide, abyste se neúčastnili jejích hříchů a abyste nedostali z jejích ran!
Neboť její hříchy dosáhly až k nebi a Bůh se rozpomněl na její nepravosti.






]


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Osobní hřích jako dílčí část viny lidstva (Skóre: 1)
Vložil: Myslivec v Pondělí, 29. únor 2016 @ 08:21:45 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Oko:


]


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Osobní hřích jako dílčí část viny lidstva (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Pondělí, 29. únor 2016 @ 19:52:43 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) http://www.cizinec.com/
Otázkou je, zda si připustíš, že jsi zatím pořád jen na cestě a že ještě máš možnosti ve víře vyrůst a zbavit se nánosu určitých mylných předsudků, nebo zda se už považuješ za "dokonalého" svatého.

  Stando, já samozřejmě neuvažuji jako ty. Už před lety jsem tu napsal článek "Spletl jsem se - věřil jsem špatně." a i předtím i potom jsem tu mnohokrát psal o tom, jak jsem opustil kdejakou lidskou hloupost mylných předsudků. Tobě to asi bude cizí, když ses nikdy nespletl a vždycky všechno znáš a víš dobře a nánosu mylných předsudků ses ještě nezbavil. 


Já tvrdím, že hříchy zůstávají v člověku reálně a škodí mu až do doby, kdy z nich člověk učiní pokání a obrátí se ke konání dobra. Tehdy, a jenom tehdy  Bůh hříchy odpustí, smaže..

  Aha. A v čem je rozdíl? Rozuměl jsem tomu tak, že tvůj bůh odpouští za pokání. Nejdřív musíš udělat pokání (to je podmínka) a pak ti tvůj bůh odpustí. Dokonce jsi psal, že  ti tvůj bůh nemůže odpustit bez tvého pokání.

  Pokud je u nás "něco za něco", tak se tomu říká obchod. Někdy se platí penězi, jindy naturálně.

  V čem jsem tedy převrátil to, co ty píšeš?

  Není to vaše odpuštní obchod? Výměna odpuštění za pokání?




]


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Osobní hřích jako dílčí část viny lid (Skóre: 1)
Vložil: oko v Úterý, 01. březen 2016 @ 10:16:43 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Ze hříchů, které jsi osobně učinil, je k jejich smazání potřeba učinit pokání a odvrátit se od zlého smýšlení a jednání k opačnému dobru.

Jinak tyto hříchy odpuštěny být nemohou - pro zarputilý postoj člověka - nikoli proto, že by Bůh odpustit nechtěl.

Sám Pán Ježíš říká, že některé hříchy lidí nebudou odpuštěny nikdy.





Ty naopak říkáš, že Bůh všechny hříchy lidem už odpustil, aniž by oni učinili pokání ze svých hříchů.


Kde se v tobě Toníku  bere ta drzost a zarputilost, že stále trváš na tomto opaku a rozšiřuješ tak lživé "evangelium"  proti Kristu?



(Mt 12,41)
Ninivští muži povstanou na soudu s tímto pokolením a odsoudí je, neboť učinili pokání na Jonášovo kázání -- a hle, zde je někdo větší než Jonáš.


(Sk 17,30)
Když tedy Bůh přehlédl ty doby nevědomosti, nařizuje nyní lidem, aby všichni a všude činili pokání.


]


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Osobní hřích jako dílčí část viny (Skóre: 1)
Vložil: Myslivec v Úterý, 01. březen 2016 @ 11:36:55 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Oko: Ty naopak říkáš, že Bůh všechny hříchy lidem už odpustil, aniž by oni učinili pokání ze svých hříchů.

Nikdo Oko, zde nic takového netvrdí, je to jenom tvůj zlý výmysl, kterým obhajuješ svůj omyl.
1) Bůh nám odpustil v Kristu Ježíši před 2000 lety

2) Bůh před 2000 lety nám neodpustil pro tvou snahu Oko, odpustil nám pro oběť svého Syna, který se za nás hříšníky vydal. Vydal za všechny hříšníky co byli, jsou a budou v pozemském časném věku.

3) Ať se ti to líbí nebo ne Oko, je za tvůj hřích dávno zaplacené, a to před tím než jsi ho spáchal. Spása je totiž dokonané boží dílo. Nemůžeš spolupracovat na něčem, co je dávno hotové, a co se přijímá zcela BEZ ZÁSLUŽNĚ v pokoře a boží milosti.

4) Je jen na tobě kdy a zda se Kristu ODEVZDÁŠ, zda V Kristu očištění od hříchů přijmeš. Je na tobě kdy přestaneš ZDARMA nabízenou milost ODMÍTAT a konečně ji přijmeš v pokoře a NEZÁSLUŽNĚ!!

5) Je jen na tobě zda si hříchy ponecháš, nepustíš je a budeš nadále jejich majitelem. No uznej Oko, není to kardinállní blbost držet si hříchy, které jsou ti již dávno odpuštěné, jenom proto, že si odpuštění podmiňuješ svou samospasitelskou prací, místo toho aby ses NEZÁSLUŽNĚ obrátil na milost Krista, ve které a ve kterém je ti odpuštěné již 2000 let? 

6) Vím, že ti nejde do hlavy jak ti může být dávno odpuštěné, a přitom ti hřích zůstává. Tak se toho odpuštěného hříchu pusť, nač si ho držíš? Proč si stále majitelem hříchu, který tě ovládá? Obrať se na Krista v srdci, řekni mu že nevíš jak se pustit hříchu, řekni mu že tvá samospasitelská práce byla k ničemu, a nech tuto práci na Něm. To Kristus tě ve své milosti od tvého hříchu odpoutá. A proč? Protože ti ve své milosti odpustil dávno předtím, než ses narodil. Vševědoucnost Boha, vzpomínáš? 

7) Jsi zvyklý po katolickém způsobu přijímat odpuštění za něco, tedy záslužně. To, že takové odpuštění je jen krátkodobé, a svázanost s hříchem není odstraněná vůbec, nepřímo ve svých komentářích přiznáváš. Proto se snažíš vyvíjet ještě větší úsilí ve své spáso snaze a mylně si myslíš, že nějaká dlouhodobá snaha ti donese nějaký výsledek. Zcela logicky svou naději upínáš k dlouhodobému procesu někde do budoucna, jelikož každodenní a neúspěšné odevzdání se Pánu ti nějak nefunguje, když se na druhý den musíš odevzdávat znovu a znovu, a stále si jako ten prvňáček ve třídě co píše stále dokola na tabuli písmenko A a k tomu aby napsal písmenko B, se nikdy pro svou zarputilost nedostane. Víš co z toho plyne Oko? Máš špatného učitele. Tvoje římská nevěstka ti nedovoluje pokročit dále než k písmenku A.

8) Jelikož si Oko stále na začátku, vyhlížíš netrpělivě konec a svou naději upínáš do neznámé budoucnosti. Jako je třeba vymyšlený očistec.


]


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Osobní hřích jako dílčí část (Skóre: 1)
Vložil: oko v Úterý, 01. březen 2016 @ 15:03:57 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
...."Je na tobě kdy přestaneš ZDARMA nabízenou milost ODMÍTAT a konečně ji přijmeš v pokoře a NEZÁSLUŽNĚ!!"...



Přijímám, přijímám, přijímám, přijímám ....


Hele,  a není toto právě už  mantra?


]


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Osobní hřích jako dílčí č (Skóre: 1)
Vložil: Bylina (k.bylina@seznam.cz) v Čtvrtek, 03. březen 2016 @ 08:23:42 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Tak mi, Stando, při čtení Tvé reakce vytanulo jedno Ježíšovo slovo: Neházejte perly před svině..........
Jednou budeš svého posměvačství velmi litovat.


]


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Osobní hřích jako díl (Skóre: 1)
Vložil: Bylina (k.bylina@seznam.cz) v Čtvrtek, 03. březen 2016 @ 09:47:46 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Koloským 2,6-10:

Když jste tedy přijali Krista Ježíše, Pána, pak v něm žijte, zakořeněni a budováni v něm, upevňujte se ve víře, jak jste byli vyučeni, rozhojňujíce se v ní s vděčností. Dávejte si pozor, ať vás někdo neodvede jako zajatce skrze filozofii - prázdný svod podle lidské tradice, podle živlů světa a ne podle Krista. Neboť v něm přebývá veškerá plnost Božství tělesně.I vy jste v něm naplněni.

Stando, posmíváš se Božímu slovu.


]


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Osobní hřích jako (Skóre: 1)
Vložil: oko v Čtvrtek, 03. březen 2016 @ 11:51:55 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Karle, neposmívám.

Bez pokání nelze přijat Krista. Bez pokání nelze mít odpuštěny hříchy.

Stále jsou tady - můžeš si stokrát namlouvat, že byly už kdysi "dávno" odpuštěny.  Je to jenom sebeohlupování - hereze..


]


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Osobní hřích (Skóre: 1)
Vložil: Bylina (k.bylina@seznam.cz) v Čtvrtek, 03. březen 2016 @ 13:18:52 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Bez pokání nelze přijat Krista. Bez pokání nelze mít odpuštěny hříchy. 

Stando, Ty jsi jak kolovrátek a asi vůbec nečteš, co Ti píšu. A nebo nechápeš.
Ukaž mi, kde jsem napsal, že lze Krista přijmout bez pokání.
Já Ti tady pracně píšu své svědectví jak jsem uvěřil a přijal Krista a vše, co tomu předcházelo a Ty mi zase odpovíš tu svou mantru, kterou já vůbec nezpochybňuju.


]


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Osobní hř (Skóre: 1)
Vložil: oko v Čtvrtek, 03. březen 2016 @ 18:04:24 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Zastáváš přece nepravdivou "teorii" o virtuálním odpuštění všech hříchů všem lidem - i bez jejich pokání




Bez účasti na Kristu, na jeho oběti, však nemohou být nikomu odpuštěny jeho hříchy.


Už chápeš ten rozdíl?





]


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Osobní hřích jako dílčí část viny (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Úterý, 01. březen 2016 @ 18:51:00 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) http://www.cizinec.com/
Ze hříchů, které jsi osobně učinil, je k jejich smazání potřeba učinit pokání a odvrátit se od zlého smýšlení a jednání k opačnému dobru.

  To je samozřejmě nesmysl. Já nejsem svůj spasitel ani vykupitel. 


Sám Pán Ježíš říká, že některé hříchy lidí nebudou odpuštěny nikdy. Ty naopak říkáš, že Bůh všechny hříchy lidem už odpustil, aniž by oni učinili pokání ze svých hříchů. Kde se v tobě Toníku bere ta drzost a zarputilost, že stále trváš na tomto opaku a rozšiřuješ tak lživé "evangelium" proti Kristu?

  To je dobrá připomínka od římského katolíka. Neuvažuji jako vy, Stando, to sis snad všimnul. 


Když tedy Bůh přehlédl ty doby nevědomosti, nařizuje nyní lidem, aby všichni a všude činili pokání

  To jsi dal příhodný verš. Pokání je něco, co Bůh lidem nařizuje. (to ti ještě nedávno vadilo, psal jsi, že Bůh nic nenařizuje). Všem a všude, Stando. Nejen těm, co neudělali hřích proti Duchu svatému nebo odpustili svým bližním.




]


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Osobní hřích jako dílčí část (Skóre: 1)
Vložil: oko v Středa, 02. březen 2016 @ 09:19:09 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
..."psal jsi, že Bůh nic nenařizuje"...

Vytrhovat z kontextu a převracet tak smysl podle svého pokřiveného srdce - to ti jde velice dobře.



Napsal jsem toto:

Bůh, jako náš Stvořitel, by měl plné právo nám i přikazovat.

Ale on z nás nechce poslušné loutky, roboty, křeří si zaměňují prostředek (dodržování Božích příkazů) za cíl.  Přesně toto dělali farizeové ve snaze dodržovat Zákon. A Kristus je přesto kárá a napomíná!
Dodržování Božího řádu je jen prostředek k dosažení cíle, nikoli samotný cíl.
Samotným cílem je pak osobní vztah v lásce
.




Že je v tom ve smyslu pořádný rozdíl - to tobě asi nevysvětlím.


Tak jako ti nevysvětlím, že právě pokání je prostředek k dosažení odpuštění našich hříchů.


]


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Osobní hřích jako dílčí č (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Středa, 02. březen 2016 @ 18:54:16 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) http://www.cizinec.com/
Vytrhovat z kontextu a převracet tak smysl podle svého pokřiveného srdce - to ti jde velice dobře.

  Stando, psal jsi

"Bůh vyzývá k pokání! Ale nic nenařizuje, dává člověku svobodně vybrat. I se všemi důsledky pro člověka."

  To je celý tvůj příspěvek. A psal jsi to v kontextu článku "Proč Bůh nařizuje pokání?", ve kterém bylo uvedeno více míst z písma, ve kterých Bůh jasně nařizuje pokání. 

  Pokud dnes rozumíš, že Bůh nařizuje, aby lidi činili pokání, tak je to pro tebe dobře. Pokud se chceš nějak motat ve tvých kličkách, je to tvoje věc.


Tak jako ti nevysvětlím, že právě pokání je prostředek k dosažení odpuštění našich hříchů.

  To je ale škoda, že se místo vymýšlení nesmyslů o mne nevěnuješ třeba tomu, abys vysvětlil čemu věříš a co žiješ. Pokud bys psal o tobě, co sis ty vymyslel a žiješ, určitě by to bylo užitečnější v diskuzi, než psát nesmysly o lidech okolo.



]


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Osobní hřích jako díl (Skóre: 1)
Vložil: oko v Čtvrtek, 03. březen 2016 @ 11:44:40 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
To, že Bůh nařizuje pokání - platí jen pro ty, kteří si Boha vybrali. Je to model - návod k životu, jak má křesťan žít.

Mimo to je ale na světě i spousta lidí, kteří pokání nečiní.


Někteří se totiž dokonce domnívají, že jim Bůh všechny hříchy už dávno odpustil -  i bez jejich pokání  :-)


A já jim rozumím.
Logicky - pokud už má člověk hříchy smazány, pokud už nejsou žádné hříchy, z čeho bys vlastně chtěl činit pokání?

A hlavně proč taky?


]


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Osobní hřích jako (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Čtvrtek, 03. březen 2016 @ 17:02:31 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) http://www.cizinec.com/
To, že Bůh nařizuje pokání - platí jen pro ty, kteří si Boha vybrali. Je to model - návod k životu, jak má křesťan žít. 

  Když tedy apoštol říká, že "Bůh nařizuje nyní lidem, aby všichni a všude činili pokání", tak se podle tebe spletl?

  Nebo podle tebe Bůh nařizuje aby všichni a všude činili pokání, ale platí to jen pro ty, kteří si Boha vybrali?



Někteří se totiž dokonce domnívají, že jim Bůh všechny hříchy už dávno odpustil -  i bez jejich pokání  :-)

  To je mi takových lidí líto. Musí mít těžký a popletený život, když se takové věci ti "někteří" domnívají. To je někdo tam u vás, v prostředí, ve kterém žiješ a odkud pochází tvá logika a tvé zkušenosti, které tu prezentuješ?


Logicky - pokud už má člověk hříchy smazány, pokud už nejsou žádné hříchy, z čeho bys vlastně chtěl činit pokání? A hlavně proč taky?

  To už jsem ti psal, že máme obrácenou logiku, než vy. V mnoha věcech.

  Moje logika říká, že když nám Bůh hříchy odpustil a vymazal ten záznam, který svědčil proti nám, má smysl činit pokání.
  Moje logika říká, že když Bůh zemřel za mne, má smysl bojovat.
  Moje logika říká, že když jsem něco dostal od někoho, kdo mne má rád, vážím si toho nadevšechno. Mnohem více než toho, na čem jsem se nadřel.
  Moje logika říká, že když někdo zaplatil nejvyšší cenu, tak to pro mne není "laciné".

  a tak by se dalo pokračovat.

  Toník
  


]


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Osobní hřích (Skóre: 1)
Vložil: oko v Čtvrtek, 03. březen 2016 @ 18:00:57 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
..."Moje logika říká, že když nám Bůh hříchy odpustil a vymazal ten záznam, který svědčil proti nám, má smysl činit pokání."...


To moje logika je přesnější:
Bůh odpustil a vymazal náš někdejší záznam o naší vině (povinnosti splatit dluh)  ve křtu
. O tom se píše v Kol 2,8-14. Protože však ani potom nedokážeme zcela nehřešit, aby nám Bůh i tyto pozdější hříchy znovu odpustil a znovu vymazal i tento náš pozdější záznam osobních hříchů, musíme své hříchy v pokání vyznat Bohu i církvi. Pak jsou nám i tyto další naše hříchy znovu odpuštěny.

Své hříchy odevzdáváme Kristu v lítosti nad způsobeným zlem  a v pokání a jen tak jsou nám odpouštěny. Obrácení člověka a následování Krista je proces, ve kterém jsme zdokonalováni Pánovou výchovou - to není ze dne na den.






..."Nebo podle tebe Bůh nařizuje aby všichni a všude činili pokání, ale platí to jen pro ty, kteří si Boha vybrali?"...


Platí to pro všechny ty, kteří se rozhodli pro život s Kristem a chtějí mít odpuštěny všechny hříchy. Pokání je ejdiná cesta k účasti na Kristově životě, jediná cesta, jak nám mohou být i naše dnešní hříchy znovu odpuštěny.


]


Re: Re: Re: Osobní hřích jako dílčí část viny lidstva. (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Středa, 02. březen 2016 @ 07:20:56 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) http://www.cizinec.com/
Podle mého nejlepšího svědomí si myslím, že je to velmi nebezpečná hereze, velmi nebezpečný omyl ve víře.

  Stando, napiš prosím, v čem je to pro tebe nebezpečné. Zajímalo by mne to.

  



]


Re: Re: Re: Re: Osobní hřích jako dílčí část viny lidstva. (Skóre: 1)
Vložil: oko v Středa, 02. březen 2016 @ 09:51:10 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Nepsal jsem, že je to snad nebezpečné pro mě, ale pro ty, kdo tomu uvěří.




Tvrdil jsi, že Bůh už odpustil hříchy všem lidem - i těm, kteří pokání nečinili.

Kristus naopak říká, že jsou hříchy lidí, které nebudou odpuštěny nikdy
.

Nevidíš, že tato dvě tvrzení jsou zcela protichůdná, opačná, že jsou jako oheň a voda?

Že tvé náboženství není evangeliem Kristovým?



Jedná se  o to, že každá člověkem zastávaná hereze snižuje kvalitu života křesťana, brzdí jeho schopnost dozrávání pro nebe.  Všichni spasení křesťané se totiž budou lišit v míře svých schopností prožívat nebeskou blaženost, budou se lišit v intenzitě a hloubce prožívání nebeského štěstí.

Podle míry, do jaké stačili dorůst v tomto pozemském životě, jaké poklady v nebi si stačili nastřádat.



(Mt 5,19)
Proto, kdokoli by zrušil jedno z těchto nejmenších přikázání a tak by učil lidi, bude v nebeském království nazýván nejmenším.....





]


Re: Re: Re: Re: Re: Osobní hřích jako dílčí část viny lidstva. (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Středa, 02. březen 2016 @ 18:58:20 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) http://www.cizinec.com/
Nepsal jsem, že je to snad nebezpečné pro mě, ale pro ty, kdo tomu uvěří

  Aha, takže jsi opět nepsal o tobě, ale opět sis podle toho, co žiješ ty, vymýšlel hlouposti o nás, jak je tvou tradicí?


  Samozřejmě, že vidím, že veci co si vymýšlíš jsou protichůdné. Proto se tě ptám na tvoje názory. A samozřejmě že rozumím, že když ti "dojde dech", začneš si vymýšlet různé nesmysly o lidech, se kterými diskutuješ.

  Napíšeš ještě něco k tématu? Odpovíš na otázky, které jsem ti položil, nebo už budeš jen uhýbat?

  Toník


]


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Osobní hřích jako dílčí část viny lidstva. (Skóre: 1)
Vložil: oko v Čtvrtek, 03. březen 2016 @ 11:18:58 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
To že hereze má zhoubný vliv na myšlení člověka není hloupost. Zřetelně to vidím na tobě.

Veškerá přirozená inteligence je ti k čemu, je zablokována - takže z vlastní vůle zůstáváš slepý logickému dokazování.

A Kristus toto nepovažuje za žádnou malichernost!

(J 9,39-41)
A Ježíš řekl: „Já jsem přišel na tento svět k soudu, aby ti, kteří nevidí, viděli, a ti, kteří vidí, se stali slepými.“   Uslyšeli to někteří z farizeů, kteří byli s ním, a řekli mu: „Jsme snad i my slepí?“  Ježíš jim řekl: „Kdybyste byli slepí, neměli byste hřích. Vy však říkáte: ‚Vidíme‘, proto váš hřích zůstává.



Říkáte o sobě: "Vidíme"!
Proto také váš hřích stále zůstává
- i když sami o sobě tvrdíte, že vám Bůh hříchy prý už dávno i bez vlstního  pokání ze hříchů  odpustil. Že prý vám stačilo své odpuštění jen jaksi    "PŘIJMOUT"!!!


]


Stránka vygenerována za: 0.83 sekundy