Grano Salis NetworkGrano SalisGranoChatMusicalise-KnihyModlitbyD K DKřesťANtiqC H M IMOSTYNotabeneECHO 
Vítejte na Grano Salis
Hledej
 
Je a svátek má Luboš.   Vytvoření registrace
  Článků < 7 dní: 2, článků celkem: 15262, komentáře < 7 dní: 405, komentářů celkem: 328910, adminů: 60, uživatelů: 4852  
Vyzkoušejte
Jednoduché menu

Úvodní stránka

Archiv článků

Protestantské církve

Veřejné modlitby

Zpovědnice

e-Knihovna

e-Knihy pro mobily

Kam na internetu

Soubory ke stažení

Recenze

Diskusní fórum

Tvůj blog

Blogy uživatelů

Ceny Zlatá Perla

Ceny Zlatá Slza

Doporučit známým

Poslat článek


Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT


GRANO MUSICALIS

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení


Pravidla


Kdo je online
Právě je 105 návštěvník(ů)
a 4 uživatel(ů) online:

rosmano
Willy
wollek
Neprihlaseny

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Polemika


Přihlášení

Novinky portálu Notabene
·Prolomení církevního tlumiče
·SPASENÍ ZE SKUTKŮ A SPASENÍ Z VÍRY
·Informace z jednání VV dne 20. června 2018
·David Novák: Komunisté vracející se k moci a co církev…
·Istanbulská úmluva pohledem právničky
·Istanbulská úmluva – Trojský kůň genderového feminismu
·Křesťanské domácí násilí?
·Domácí násilí v křesťanské rodině
·Úvaha nad smyslem pastýřského listu biskupů ke schvalování Istanbulské úmluvy
·Nebojme se pojmu ´´gender´´ a Istanbulské úmluvy

více...

Počítadlo

Licence Creative Commons

GRANO SALIS
 podléhá licenci
Creative Commons
Uveďte autora-
Neužívejte komerčně
3.0 Unported

Zaznamenali jsme
94 746 693
přístupů od 17. říjen 2001

Založeno L.P. 1997


ATELIÉR PROMĚN Jitka Černíková, kosmetika, vizáž, proměny, svatební líčení
BWF Protec
BWF Profiles
technické plsti
profily PMMA PC
plexi desky
aramid
kevlar Michaela Křivánková svatební fotografie, portréty, portrétní fotografie, fotografování novorozeňat a dětí, dětská fotografie, portrétní fotografie, svatba, svatební přípravy, fotograf

Hledání: Životní motivace
Vloženo Úterý, 04. leden 2011 @ 18:26:11 CET Vložil: Stepan

Zamyšlení poslal cizinec

  V poslední době jsem si tu několikrát psal s lidmi na téma životní motivace, motivace pro změnu člověka, práce pro druhé, životního boje, lítosti nad hříchy a vzepření se hříchu a musím se přiznat, že některé postoje "nespasených" lidí mne celkem šokovaly.

  Mnohé ty postoje, na které jsem v diskuzi narazil, mi byly cizí i když jsem neznal evangelium a nepřijal ho. Rád bych se tedy zeptal, jestli vám rozumím dobře a jestli opravdu zastáváte postoje, které jste psali, nebo je to jen nějaký nedostatek v komunikaci a neporozumění.

  Jaká je vaše motivace pro život tady na zemi? Co vás vede k tomu, abyste v životě bojovali proti tomu, co je špatně? Co vás vede k tomu, abyste nebyli pasivní a nerezignovali? Jaký máte důvod pro lítost nad tím, co jste pokazili?



   Motivace k životnímu boji

   S okem jsme si psali o boji, životním boji, který vedeme. Vysvětloval jsem mu, že boj, který vedeme, už není o náš život, protože ten boj o náš vlastní život vedl za nás Ježíš a v tom boji zvítězil a náš život vybojoval, zachránil ho z pekla. Jeho odpověď mě překvapila:

   "Jestli však tento boj není pořád o tvůj život, tak o co vlastně bojuješ? To jsi zapomněl vysvětlit. Já žiji v přesvědčení, že tento boj je pořád bojem o náš věčný život, o naši věčnou spásu. Za nic jiného nestojí bojovat."

   Máte to tak podobně? Pokud by váš život už Ježíš zachránil, neměli byste dál už o co bojovat? Nenašli byste pak už na světě nic, za co by stálo zato bojovat? Jediný jiný motiv pro životní boj než bojovat sám o sebe, o záchranu svého vlastního života? Nebo kromě boje za záchranu sama sebe máte ještě nějaký jiný boj, který stojí zato bojovat, jinou motivaci?

   Pokud byste věděli, že Ježíš zachraňuje lidi z těžkých situací, že přenáší člověka přes chvíle, kdy je člověk slabý, že doplňuje to, co člověk nezvládne, že zvedá lidi, kteří padnou, znamenalo by to pro vás pasivitu? Už byste neměli motivaci cokoliv dělat, spadli byste na zem, hověli si a čekali, až vás Ježíš zvedne?

   Opravdu to máte postavené tak, že kdyby nebylo strachu z pekla a boje o vlastní život a věděli byste, že vás Ježíš zachránil a zachrání, budete si pasivně hovět na zemi bez jediné motivace se zvednout z pádu? 

   Motivace k napravování sama sebe, ke změně života

   Na podobný postoj vůči záchraně od pekla a smrti jsem narazil s Honzou, u kterého mne jeho názor překvapil ještě o pořádný kus více, z jeho jiných příspěvků bych to nečekal. U něj zhruba předpokládám, že asi šlo o nějaké nedorozumění, které jsem ale stále nepochopil.

   "Je zde dost lidí kteří tvrdí, že jsou již spaseni a už svou spásu nemusí nic dělat. Z toho lze usoudit, že ani nemají potřebu u sebe něco napravovat. Taky proč, že ?"

   Vnímáte to podobně? Kdyby vás Ježíš zachránil od pekla a byli jste jistě spaseni, marně byste se ptali, proč něco u sebe dále měnit a napravovat, protože by vás nenapadla žádná motivace pro změnu? Už byste neměli jediný důvod, proč napravovat svůj život, necítili byste potřebu něco napravovat?

   Motivace k lítosti nad hříchem a k tomu, aby člověk nehřešil
 
   Asi nejlépe a nejvíce otevřeně tu podobné postoje často vyjadřuje Jaela. Před nedávnem jsem tu psal o svobodě, kterou máme v Ježíši: O svobodě žít s Bohem a sloužit mu svým životem. Na můj příspěvek odpověděla Jaela:

"Hm, tak jsem ti porozuměla tak, že jsi soběstačný - tu nezávislost o které píšeš a bezcitnost bych nazvala soběstačností. V této soběstačnosti pak můžeš hřešit a ty hříchy už nevnímáš a nemusíš jich litovat, protože jsi vlastně spasen a jsi postaven na roveň Bohu.

Ty sice píšeš, že sloužíš Bohu svým životem, ale jak mu můžeš sloužit svým hříchem, kterého nelituješ? To je vzácná svoboda hřešit a nepřiznávat hřích Hospodinu a nelitovat ho?"

   Vnímáte to také podobně, rozumíte jisté záchraně v Kristu od pekla stejně? Kdybyste měli svobodu nebýt v pekle, žít s Bohem a sloužit mu svým životem, už byste nemuseli litovat svých hříchů a mohli si hřešit a hříchy nevnímali? Opravdu to máte nastavené tak, že jediná motivace pro lítost nad hříchy je pro vás to, že za lítost vám Bůh hříchy odpustí? Kdybyste dostali z nebe glejt o tom, že vám Bůh odpustil hříchy pro Kristovu krev a jeho oběť na kříži, už byste nikdy v životě hříchů nelitovali, protože byste je ani nevnímali?


   Jaela se k tématu vyjadřuje ještě mnohem, mnohem otevřeněji. Na naše svědectví o Ježíšově záchraně od smrti a pekla napsala výstižný příspěvek:

"Mi by se ve tvé víře líbilo. Odpověděla bych na Boží nabídku, vložila bych svůj život do Božích rukou a skrze Ježíše Krista mám jisté spasení, nezávisle na mých hříších. Mi to připadá ďábelské. Už na mě nikdo nemá, jistotu spasení mám, tak co. S jistotou se dobře žije nebo ne? S jistotou se musí i dobře hřešit nebo ne? To mi i Hospodin musí odpustit, když už mám tu jistotu, že jsem spasen. To už si nemůže dovolit nic jiného. Já mám jistotu a Hospodina v hrsti. Je přece dobré mít jistotu v životě nebo ne?"

   Přiznám se, že Jaele bych to i věřil. Ale u ostatních si kladu otázky: Vnímáte to také tak, že kdyby váš život patřil Bohu a Ježíš vás jistě zachránil od smrti a pekla, vystřelili byste si ráno vesele z domu hřešit? Neměli byste pak už jedinou motivaci stavět se proti hříchu, vzepřít se mu? Opravdu vás vaše přirozenost vede hřešit proti desateru a neznáte ten život z milosti, jehož přirozenost není hřešit ale sloužit Bohu beze strachu?

   Motivace k životu na zemi

   Na velmi podobné příspěvky ohledně životní motivace a spasení od pekla jsem před časem narazil u stejného tématu s JMK. Na svědectví o spasení v Ježíši Kristu mi napsal:

"Pokud už jsi spasen, proč nespácháš sebevraždu? Hřích už tě spásy nezbaví a copak se netěšíš do nebe, abys tam mohl hledět na našeho nebeského Otce a vzdávat mu chválu?" ... "A opět, pokud jsou vám vaše hříchy odpuštěni a jste znovuzrození a vyvolení - spáchejte sebevraždu - sice je to hřích, ale ten je vám odpuštěn automaticky, protože jste znovuzrození. A budete rovnou v nebi - a to se vyplatí, ne? ;)"

  Vnímáte to podobně? Kdybyste byli Ježíšem zachráněni od pekla a věděli jistě, že půjdete do nebe, spáchali byste okamžitě sebevraždu, protože byste neměli žádný další motiv žít tady na zemi protože se tolik těšíte do nebe?


  Opravdu tomu rozumíte tak, že kdyby vám archanděl Gabriel přinesl z nebe glejt o vašem spasení od pekla podepsaní Boží krví, tak byste ráno vesele vyrazili za poslední peníze koupit samopal a granáty, pak byste šli vykrást banku, odletěli byste do Vegas a tam si pořádně "zahřešili", prachy roztočili s prostitutkama a v ranní opici byste si prostřelili hlavu s dobrým pocitem, že jste si užili život a teď už jdete do nebe?

  Nebo nějak vaše způsoby myšlení a přirozenosti míjím?

  Kdybyste byli zachránění od pekla, opravdu už byste nenašli jediný motiv, proč by stálo zato bojovat, napravovat svoje nedostatky, nehřešit, dělat dobré věci, poctivě pracovat, žít život tady na zemi a nespáchat sebevraždu? Je opravdu vaší jedinou motivací pro boj to, že je to boj o váš vlastní život? Jedinou motivací pro změnu to, abyste se vy nedostali do pekla? Jedinou motivací nehřešit to, že vy ještě nejste spaseni a tak se musíte držet co to jde abyste nezhřešili a tím nehřešením se náhodu trefili do okamžiku smrti? Jedinou motivací pro lítost nad hříchy to, aby vám je Bůh odpustil?


  Motivace k dobrému životu člověka, "který je spasen"

  Strach z pekla je silná motivace a je dobře, když se lidé typu "kdybych byl spasen budu si hřešit jak chci" pekla hodně bojí, protože kdyby se nebáli, bylo by na světě ještě o poznání hůře.

  Skutečná záchrana od smrti a pekla funguje jinak i pokud jde o životní motivaci a pohled na ní. Ta záchrana proměňuje lidský život, není to jen nějaká "možnost", kterou když člověk špatně využije, tak jde do pekla. Záchrana od smrti v Kristu Ježíši je reálná moc, která sama o sobě proměňuje lidský život a dává mnoho důvodů pro to prožít život dobře.

  Když je člověk zachráněn od smrti a pekla, získá mnohem větší životní motivaci, než je strach z pekla, který náboženské lidi drží v boji a který ani většina lidí nemá - A tou motivací je vděčnost Ježíši Kristu za záchranu od smrti a pekla. Mnozí lidé, kteří neměli žádný důvod žít, bojovat proti hříchu, litovat zlého co udělali, měnit svůj život, dokonce ani strach z pekla neměli, získají při spasení a té proměně srdce tenhle důvod: Vděčnost za záchranu života.

  Ale vděčnost ze záchrany v Ježíši není sama, vděčnost je jen počátek. Skrze Božího ducha je do srdcí lidí, kteří jsou zachráněni, vylita láska. Láska není nezávislost a lhostejnost jak se to někteří snaží prezentovat, láska váže lidi mezi sebou, láska dává důvod proč se obracet ke druhým lidem a k Bohu, nebýt nezávislý, "svobodný" ale naopak bojovat za lidi, pomáhat jim, žít pro ně, litovat, když člověk zhřeší. Láska je ještě o kus silnější, než vděčnost.
 

  Je ještě mnoho jiných motivů, pro které stojí zato měnit svůj život k lepšímu, i když člověk ví, že ho Ježíš zachránil z pekla a ty motivy jsou silnější než strach z pekla. Je dost motivů proč žít tady na zemi, i když člověk ví, že jde do nebe. Je dost motivů nezhřešit a utíkat před hříchem, i když člověk ví, že mu Bůh hříchy odpouští a dokonce všechny už dávno odpustil, je dost motivů litovat hříchu, i když lítostí neplatíme za odpuštění hříchu. A je dost motivů bojovat, i když člověk nebojuje o svůj vlastní život.

 
Příbuzné odkazy
· Více Zamyšlení
· Novinky od Stepan


Nejčtenější článek Zamyšlení:
Soulož v rajské zahradě


Hodnocení článku
Průměrné skóre: 5
Hlasů: 3


Prosím, ohodnoť tento článek:

Vynikající
Velmi dobrý
Dobrý
Průměrný
Špatný


Možnosti

 Vytisknout stránku Vytisknout stránku


Zamyšlení

Podobná témata

Doporučené odkazy:

Biblická apologetika

Michaela Křivánková - Portrétní fotografie


Podělte se o tento článek s přáteli! Doporučte jej stisknutím tlačítka:

"Životní motivace" | Přihlásit/Vytvořit účet | 126 komentáře | Prohledat diskusi

Není povoleno posílat komentáře anonymně, prosím registrijte se

Re: Životní motivace (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Willy v Úterý, 04. leden 2011 @ 23:07:26 CET
(O uživateli | Poslat zprávu | Blog)
Díky Toníku za potřebné a užitečné zamyšlení nad motivací k životu a k dobrému boji víry, který každý věřící žijící na zemi chtě nechtě bojuje, poněvadž je na území a v království Božího nepřítele, byť není díky Otcově přenesení z pravomoci temnoty do Království milovaného Syna Božího součástí tohoto světa, který celý leží v tom Zlém.

Řekneme-li to velmi stručně, ba zhuštěně, pak motivací člověka by měl být sám Bůh, který je láska. Bůh je koneckonců smyslem vesmíru nebo tedy dává existenci vesmíru a všemu pravý smysl a význam. Bůh všechno stvořil skrze Syna/Krista a pro Něho a ve finále stvořil člověka, aby Ho člověk vyjadřoval, zastupoval a reprezentoval přede všemi živými tvory, nad nimiž měl panovat.

První člověk - Adam padl, ale je tu poslední Adam - Pán Ježíš Kristus, který nad nepřítelem zvítězil, nepřítele porazil a odsoudil a který se stal ve vzkříšení Duchem oživujícím (1K 15:45b). Jako takový žije v duchu všech skutečných věřících a je jejich životem. Je také jejich motivací v podobě Boží lásky vylité do jejich srdcí skrze Ducha Svatého, která je spojuje s Ním i mezi sebou navzájem a navíc působí chtění i skutečné činění toho, co se líbí Bohu.

Jestliže člověk nepřijme jako svou životní motivaci Boha v osobě Pána Ježíše Krista jako svého osobního Spasitele a Pána, pak jeho život nebude mít smysl, který mu Bůh chce dát a člověk odejde z tohoto světa s životem nenaplněným, ztraceným a promarněným.

Jestli však skrze přijetí Pána Ježíše Krista svůj život vydá ve věčné smlouvě Bohu, Bůh jeho život naplní a dá mu smysl, na který při stvoření člověka myslel a vlastně mu dá v Kristu sám sebe jako jeho život - věčný život a dá mu ho v hojnosti. Halellujah! Amen.

willy





Re: Životní motivace (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Nematemne (kotozor@seznam.cz) v Středa, 05. leden 2011 @ 15:42:09 CET
(O uživateli | Poslat zprávu | Blog)
       Díky Toníku za výborné zamyšlení. Pán ti žehnej :-)



Re: Životní motivace (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Jaela v Středa, 05. leden 2011 @ 16:13:53 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Cizinče
Životní motivací je přece LÁSKA K BOHU. Jsem v náručí Hospodina a upírám svůj pohled na Pána Ježíše.

Možná, že by bylo zajímavé, kdybys vysvětlil, jestli hřešíš nebo ne. Ty řešíš peklo - nerozumím tvým úvahám. To jsou jako tvé hříchy v tom pekle?



Re: Životní motivace (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: leonet v Středa, 05. leden 2011 @ 16:30:13 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Ahoj Cizinče,
klobouk dolů, dal sis velkou práci, odhaduji aspoň několik hodin. Zkoušel jsem se zamyslet, ale prozatím mě nic klodného nenapadá. A tak mě akorát napadla taková otázka na tebe: Možná bude tvá odpověď podnětná i pro jiné.

Co bylo tvým prvotním podnětem pro napsání tohoto tvého článku?

leonet



Re: Životní motivace (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: leonet v Středa, 05. leden 2011 @ 16:53:06 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
A vidíš, napsal jsem ti a otevřel Bibli a už vím co psát.
Ř 12,1 a dál: Vydali svá těla v oběť živou, svatou a příjemnou Bohu...to je vaše duchovní služba. A nepřpodobňujte se tomuto věku, nýbrž proměňujte se obnovou své mysli, abyste mohli zkoumat, co je Boží vůle, co je dobré, přijatelné a dokonalé.
...jednejte rozumně, podle míry víry, kterou každému udělil Bůh...láska ať je bez přetvářky, ošklivte si zlo, lněte k dobrému....služte Pánu...Zkrátka celá ta 12 kapitola vysvětluje mnohé.
A ještě 13 kapitola 1 listu do Korintu: A ukazuji vám ještě mnohém vzácnější cestu: Láska=agapé, neboli Boží láska.
Pravděpodobně nikdo z těch, co jsi v tomto článku zmínil, nejednají a nepudí je tato Boží láska. Nebudu dělat závěry, zda ji znají, nejspíše této Lásce nedávají prostor ve svém srdci. Snad se někteří mylně domnívají, že když je tato láska rozlitá v lidském srdci, tak automaticky nemusejí uvažovat o tom, je-li i činná! Pravděpodobně se domnívají, že to, co je v jejich srdcích půdí je tato Boží láska a přitom své puzení neposuzují ve světle Písma. Některým možná stačí, když jím někdo jiný řekne: Pokud činíš dobře, není třeba zkoumat kdo je autorem tvého půzení. Jiní zase neznají princip sebeobětování a netuší jaký je rozdíl mezi hledáním "své" slávy a Boží slávy.
atd. možná později.



Re: Životní motivace (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: ssns v Čtvrtek, 06. leden 2011 @ 09:23:36 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Hezký článek, Toníku.

Strach z pekla je silná motivace a je dobře, když se lidé typu "kdybych byl spasen budu si hřešit jak chci" pekla hodně bojí, protože kdyby se nebáli, bylo by na světě ještě o poznání hůře.

Kdepak, to, že v rané církvi převážila nauka o věčném pekle je jedna z největších tragédií křesťanství. Ani náhodou nevěřím, že nějaký strach z pekla funguje Jednak máš lidi, kteří kašlou na celé křesťanství a tudíž je jim zcela fuk, když jim bude nějaký křesťan o pekle vyprávět. Bojí se toho asi stejně jako vodníků. Má to na ně stejný vliv jako na tebe učení o pekle v Koránu. Odmítneš snad věřit v Krista jako Boha a přijmeš Mohameda za pravého proroka, když ti tu přesvědčivě doložím, že pokud tak neučiníš, čeká tě peklo?

Nauka o věčném pekle je navíc perverzí ve vztahu k Bohu. Někde jsi tu psal, že máš pár dětí. Co by jedno z nich muselo udělat, abys ho odsoudil k věčnému utrpení? A to jsi ubohý člověk a tvoje láska k dětem je nicotná v porovnání s láskou Boží. A to prosím křesťané do toho pekla posílají lidi i kvůli jejich názorům a víře. Mě tu třeba do pekla mnozí poslali, protože např. věřím, že a) homosexualita je v pořádku za stejných okolností (věrnost atd.) jako heterosexualita (kdybych byl homosexuál, žil bych s mužem v reg. partnerství a považoval to za naprosto správné ve světle Evangelia), b) tvrdím, že Ježíš vyslovil proroctví, která se nenaplnila (byť poukazuji na stejnou situaci, kdy se nenaplnilo jiné proroctví vyslovené na přímý Boží pokyn - např. Jonáš), c) věřím, že skutečnou dobrou zprávou Evangelia je univerzální spása, d) přiznávám ženám v církvi úplně stejné pravomoce jako mužům, e) považuji některá mariánská zjevení za podvod nebo něco horšího. Připusťme nyní, že se ve všem pletu. Kdybys byl můj otec a miloval mě, poslal bys mě do toho pekla? Jistě sám znáš lidi, kteří Krista odmítají kvůli tomu, co je v Bibli. Je jim třeba vyloženě odporné spojovat Boha s genocidami Starého zákona. Možná patří k New Age, možná k buddhistům. Zaslouží si za to věčná muka? A co lidé, kteří Krista a Bibli odmítají kvůli tomu, že v Písmu vidí vnitřní rozpory a rozpory s historickými fakty? Nemyslím, že se katolíci obecně dopouštějí modloslužby ve vztahu k Marii a svatým. Pokud ale ano, pak jsou jako modloslužebníci exemplárními kandidáty na peklo. Většina katolíků na GS jsou v Písmu sběhlí lidé. Třeba takový Oko to má v hlavě srovnané a je prostě přesvědčen, že ta "modloslužba" (pokud to modloslužba opravdu je) je zcela v souladu s Boží vůlí. Je na tom jako já s těmi body nahoře.

V neposlední řadě stojí nauka o věčném pekle v pozadí většiny zvěrstev, která byla ve jménu Krista křesťany spáchány. Jde-li o věčnou spásu, pak je "ospravedlnitelné" skoro vše - od povraždění heretiků, kteří by mohli do pekla stáhnout další duše, až po násilné obracení na víru.





Re: Životní motivace (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: oko v Čtvrtek, 06. leden 2011 @ 11:38:30 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Ahoj Toníku
Teprve dneska jsem zde objevil tvůj článek, tedy reaguji se zpožděním.
Toto je moc hezky řečeno:

..."Ale vděčnost ze záchrany v Ježíši není sama, vděčnost je jen počátek. Skrze Božího ducha je do srdcí lidí, kteří jsou zachráněni, vylita láska. Láska není nezávislost a lhostejnost jak se to někteří snaží prezentovat, láska váže lidi mezi sebou, láska dává důvod proč se obracet ke druhým lidem a k Bohu, nebýt nezávislý, "svobodný" ale naopak bojovat za lidi, pomáhat jim, žít pro ně, litovat, když člověk zhřeší. Láska je ještě o kus silnější, než vděčnost."...


Je dost motivů, proč žít tady na zemi, právě proto, že člověk má tento vztah lásky k Bohu, ze kterého se odvíjí láska k bližním. V tomto prostoru lásky k Bohu a ke všem bližním (včetně svatých u Boha v nebi) se pak křesťan pohybuje. Láska, jak správně říkáš, váže lidi mezi sebou - ovšem i Maria, Kristova matka je člověkem. Celé slavnostní shromáždění církve je součástí našeho života.
Jinak sami sebe o cosi podstatného v křesťanství okrádáme.
(Žd 12,23)
k slavnostnímu shromáždění, k církvi prvorozených, kteří jsou zapsáni v nebesích; k Bohu, soudci všech, k duchům spravedlivých, kteří došli cíle.

Tyto motivy, o kterých se zmiňuješ, se ale objeví až po vzniku tohoto vztahu lásky k Bohu a bližním. Navzájem se nevylučují, navzájem si neodporují - naopak se vhodně doplňují.
Je to podobné, jako s láskou manželů k Bohu. Čím jsou manželé blíže Bohu, tím jsou blíž i k sobě navzájem.


Ty žiješ v omylu, že boje, které vedeš, už nejsou o tvůj věčný život - a v tom se mýlíš.  Neznáš svůj cíl.
(1 Pt 1,9)
zatímco docházíte cíle své víry, totiž spasení duší.

Naprosto a osudově tragicky se mýlíš, pokud žiješ v přesvědčení, že boj o tvou věčnou spásu už skončil. Boj o naši věčnou spásu je totiž stále i naší parketou - i když přitom bojujeme zároveň zdánlivě úplně o cosi jiného, vždycky to v důsledku souvisí také s naší věčnou spásou..

Zde se přece vůbec nejedná o naše soukromé mínění. Písmo učí jasně:
"Beru na sebe podobu jeho smrti,
abych tak snad dospěl ke vzkříšení z mrtvých.
Ne že bych již dosáhl anebo již byl dokonalý, ale ženu se vpřed, abych přece jen uchvátil to, k čemu jsem byl uchvácen Kristem Ježíšem.
Bratři, já nemám za to, že bych již uchvátil, ale činím jediné: zapomínaje na to, co je za mnou, a vztahuje se k tomu, co je přede mnou,
ženu se k cíli, k vítězné odměně Božího povolání shůry v Kristu Ježíši.
Všichni, kdo jsme dospělí, tedy smýšlejme takto; a jestliže v něčem smýšlíte jinak, Bůh vám zjeví i to."

Tedy se tě ptám: "Jsme už dospělí ve víře"?



Re: Životní motivace (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: JMK v Čtvrtek, 06. leden 2011 @ 12:36:41 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Jen pro doplnění, aby se předešlo nedorozuměním, žádného křesťana, ani znovuzrozeného, k sebevraždám pochopitelně nevybízím.

Naopak, je potřeba si uvědomit, že na světě máme své místo a své poslání, dokud si nás Bůh nepovolá k sobě. A každý znovuzrozený by si měl uvědomit, že znovuzrození je nový začátek, ne konec jeho cesty.



Re: Životní motivace (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Magdalena07 v Sobota, 08. leden 2011 @ 18:27:57 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Mou životní motivací je Láska.
Ten, kdo je zachráněn, už navždy bude milovat Zachránce a z lásky k němu jednat, pracovat a těšit se na shledání.
Magdalena



Re: Životní motivace (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: JMK v Pondělí, 10. leden 2011 @ 10:08:47 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Mám na tebe cizinče několik otázek:

1. Jsou svatí v nebi spaseni? (začínám od lehčích:-) )

2. Pokud ano, mají ještě motivaci pomáhat potřebným, v tomto případě lidem na zemi?

3. Je mezi nimi Kristus, ten tuto motivaci má nebo nemá?

4. Mají možnost se v nebi modlit k Bohu?

5. Mohou v rámci této modlitby prosit za ty, kteří jsou ještě na zemi?

6. Vyslyší Bůh jejich prosby, když se modlí v souladu s Jeho vůlí (což jim jistě jde snáze než lidem na zemi)?



Re: Životní motivace (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Neděle, 16. leden 2011 @ 11:25:26 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Ahoj Honzo

Reaguju na tvůj příspěvek.

Zkus těmito slovy potěšit člověka v období nemoci . . . .  

  Za mnou přišli křesťané se zprávou o Ježíši a s mocí v tom živém Slovu uprostřed depresivního období, které trvalo bez výrazné přestávky několik měsíců. Byl jsem v takovém stavu, že už mi bylo celkem jedno, že "za sebevraždu je peklo", protože jsem se domníval, že v pekle už si nemůžu nijak pohoršit. Jediné, co mne drželo naživu byl vztah k mým rodičům a představa jejich ostudy, kdyby jejich dítě odešlo ze světa takovou cestou.

  Svoje pocity z té situace jsem někdy před dvanácti lety popsal: Samozřejmě, že jsem na svědectví o Boží moci a uzdravení reagoval jako každý jiný duchovně mrtvý člověk, vysmál jsem se tomu a naštval se na Boha. Nerozuměl jsem, proč je někdo uzdraven a já zrovna ne, když tolik moc věřím.

  Jenže s těmi křesťany byla ještě přítomná kromě slov ještě jiná věc: Té říkáme moc Ducha svatého. To je moc, před kterou prchají duchové, kterým lidé svůj život vydali a kteří jim ten život likvidují. Bez téhle moci jsou ta slova evangelia docela prázdná záležitost, četl jsem je předtím mockrát a nebyla mi k ničemu.

  Takže můj názor je ten, že právě uprostřed depresivního období člověk potřebuje tu Boží moc ke spasení každému, kdo věří. Protože bez té moci mu jde o život, deprese je v tomto období podobně smrtelná, jako některé druhy rakovin.



Re: Životní motivace (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Irena v Pondělí, 17. leden 2011 @ 09:30:29 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Ahoj,

dík za krásné zamyšlení. Ptáš se, Cizinče, na toto:

 Jaká je vaše motivace pro život tady na zemi? Co vás vede k tomu, abyste v životě bojovali proti tomu, co je špatně? Co vás vede k tomu, abyste nebyli pasivní a nerezignovali? Jaký máte důvod pro lítost nad tím, co jste pokazili?


Pokusím se několika větami odpovědět. Po odevzdání svého života Ježíši Kristu jsem prožila takové nadšení, že jsem měla touhu o tom kdekomu vyprávět, jaký je to rozdíl, co člověk prožívá, jak se změní jeho pohled na všechno. Uvědomila jsem si, že mám daleko větší motivaci prožít kvalitní život - a ten rozdíl byl právě v Ježíši. Předtím jsem plnila neustále nějaké úkoly, abych si zasloužila víc nebe, byla lepší a tak. Navštěvovala jsem nejrůznější náboženské akce v domnění, že je to to nejlepší, co můžu dělat. Koneckonců to tak dělala i moje mamka, babička, tchýně a další katoličtí příbuzní.

Najednou jsem věděla, že to jediné, co fakt chci, je naplnit Boží vůli, Jeho plán se mnou, který mi 0n připravil už daleko před stvořením světa, když si mě vyvolil. Nechtěla jsem nic jiného. Modlila jsem se za to, ať mi Pán ukáže tu cestu, po které mám jít k naplnění toho, co se má stát. A On to udělal. Dnes vím, že Mu sloužím na místě, kde jsem potřebná, kde můžu ovlivňovat i životy lidí svědectvím evangelia. Nevím ,jak dlouho na tomto místě budu, a je mi to jedno, protože pokud půjdu jinam, zas to bude Jeho vůle a vím, že jdu od slávy k slávě.

Nechci být pasivní ani rezignovat, to není postoj křesťana. Děkuji Duchu Svatému za rozeznání toho, co je správné. Modlím se před každým svým rozhodnutím za to, ať je to podle Boží vůle, ať to nikomu neublíží, ani mně, ať to naopak přinese pokoj a Jeho požehnání. Ani mi na mysl nepřipadne, že bych měla být v roli poraženého a depresivního. On mi svůj pokoj zanechal, nemám důvod Mu nevěřit. Slovo pokoj = shalom znamená mimo jiné úplnost, celistvost, pokoj, zdraví, blaho, bezpečí, požehnání, dokonalost, soulad, nepřítomnost nebezpečí, sváru, sporu, plnost, odpočinutí. Když tohle všechno člověk ví, má právo být depresivní? Dělat si starost? Kdo si dělá starosti, vpodstatě hřeší, protože Ježíš jasně řekl, ať všechny starosti vložíme na Něj, že On sám se bude starat - 1 Pt 5,7.

A když někdy udělám chybu - a kdo z nás ne - vyznávám to ihned a sjednávám nápravu. A vím, že už se tím nemusím zabývat. Když přiběhne ďábel a snaží se mi dát nějakou špatnou myšlenku, posílám ho tam, kam patří, ve Jménu Ježíše. Joyce Meyerová ve své knize Bojiště v mysli píše velmi výstžně - Přemýšlejme, nad čím přemýšlíme. Nenechme si vnutit obvïňujíví myšlenky, ale přemýšlejme o Božím slově. Není to hned, ale všechno chce trénink.

Člověk, který ví, že je spasen - a já to o sobě vím - nemá chuť ani touhu hřešit. To, co tady produkuje Jaela, že nemáš (nemáme) zábrany hřešit, protože když už jsme spasení, můžeme si dělat, co chceme, ani snad nestojí za rozbor. Výplody typu - proč kopete do miminek (dřívější), to, že má Hospodina v hrsti:-) a podobné perly,  jsou zkrátka no comment. Žádný znovuzrozený člověk nemá touhu hřešit, protože nechce Boha zarmucovat. Ale na druhou stranu jsme v těle, takže každý z nás  někdy hřeší, ale když hříchy ihned Bohu vyznáváme, víme, že nám je odpouští a nikdy si už na ně nevzpomene - Žd 10,17.
Hřeší naše tělo a duše, ale náš duch je svatý, proto hřešit nemůže. To jsem si zase asi naběhla, ale protože tomu věřím, nemůžu to nenapsat.

Ještě jednou díky za podnětný článek. "Držím palce" do dalšího boje:-)

Irena



Stránka vygenerována za: 1.30 sekundy