Grano Salis NetworkGrano SalisGranoChatMusicalise-KnihyModlitbyD K DKřesťANtiqC H M IMOSTYNotabeneECHO 
Vítejte na Grano Salis
Hledej
 
Je a svátek má Petr.   Vytvoření registrace
  Článků < 7 dní: 6, článků celkem: 16615, komentáře < 7 dní: 244, komentářů celkem: 427638, adminů: 60, uživatelů: 5242  
Vyzkoušejte
Jednoduché menu

Úvodní stránka

Archiv článků

Protestantské církve

Veřejné modlitby

Zpovědnice

e-Knihovna

e-Knihy pro mobily

Kam na internetu

Soubory ke stažení

Recenze

Diskusní fórum

Tvůj blog

Blogy uživatelů

Ceny Zlatá Perla

Ceny Zlatá Slza

Doporučit známým

Poslat článek


Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT


GRANO MUSICALIS

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení


Pravidla


Kdo je online
Právě je 87 návštěvník(ů)
a 1 uživatel(ů) online:

rosmano

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Polemika


Přihlášení

Novinky portálu Notabene
·Selhání pøedstavitelù Jižních baptistù pøi ochranì obìtí sexuálního zneužívání
·Sbor Bratrské jednoty baptistù v Lovosicích vstoupil do likvidace
·Informace z jednání Výkonného výboru BJB dne 10. kvìtna 2022
·JAS 50 let: Adrian Snell, trièko a beatifikace Miloše Šolce
·Online pøenosy ze setkání všech JASákù k 50. výroèí pìveckého sboru JAS
·Prohlášení tajemníka Èeské evangelikální aliance k ruské agresi na Ukrajinì
·Jak se pøipravit na podzimní vlnu?
·Kam se podìly duchovní dary?
·Bratrská jednota baptistù se stala èlenem Èeské eavngelikální aliance
·Patriarcha Kirill v Západu vidí semeništì zla a sní o vizi velkého Ruska

více...

Počítadlo
Zaznamenali jsme
116126531
přístupů od 17. 10. 2001

Teologie: Jazyk biblických textů
Vloženo Pátek, 01. únor 2008 @ 09:00:16 CET Vložil: bolek

Kázání poslal karels

Při četbě biblických textů dříve, nebo později zjistíme, že jazyk Bible je odlišný od našeho zběžného uvažování. Příkladem, který mi poslouží k potvrzení výše řečeného, bude prosba krále Šalamouna o modrost. Králi Šalamounovi se zjevil ve snu Hospodin a ptá se ho: „Žádej, co ti mám dát.“ (1 Královská 3:5). Šalamoun si mimo jiné přeje „srdce vnímavé.“ (dle Ekumenického překladu Bible) A tady je první potíž s tímto textem, na kterou bych rád upozornil. V hebrejštině, tedy v originálním biblickém jazyku, je řeč o „srdci slyšícím“ לב שׁמע [lév šómea]. Pro člověka, který žije ve 21. století a hrdě se hlásí k odkazu řecké filosofie, je to přinejmenším těžko pochopitelný text. Srdce totiž obyčejně chápeme jako centrum citu. Můžeme kupříkladu slyšet o „srdcebolu“, „srdečních záležitostech“ atd. ve vztahu k opačnému pohlaví.

V biblických textech má ovšem srdce poněkud odlišný význam. Srdce je mnohem více centrem myšlení. Tak se dočteme v Bibli: „… to slovo jsem uchoval ve svém srdci.“ (Daniel 7:28); „… nikdo ať ve svém srdci nezamýšlí proti bratru nic zlého.“ (Zachariáš 7:10). Teprve z těchto a dalších biblických textů pochopíme, že srdce má význam centra rozumu, nikoliv citů. City, ty mají své „sídlo“ ve vnitřnostech – רחם [rechem]. Milosrdenství רחום [rachům] a vnitřnosti – רחם [rechem] mají stejný hebrejský slovní základ.

Tyto důvody mě vedou k tomu, abych přeložil modlitební prosbu krále Šalamouna o „srdce slyšící“ לב שׁמע [lév šómea] jako prosbu o „schopnost slyšet, naslouchat“ a to ať už Bohu, nebo druhým lidem. Vyřešili jsme tento problém, co s překladem a okamžitě se vyskytla jiná potíž. To král Šalamoun trpěl nedoslýchavostí, že prosí Boha o schopnost naslouchat? Nikoliv. Překlad je správný, král Šalamoun prosí Boha o to, aby měl schopnost naslouchat druhým lidem bez předsudků. Pokud má Šalamoun spravedlivě soudit svůj lid [1], pak musí nestranně vyslechnout obě, případně více stran soudního sporu.

Mým druhým příspěvkem o rozdílném pojetí mezi naším „řeckým“ myšlením a myšlením Bible, je výraz „duše.“ Duši v našem zběžném uvažování chápeme snad jako nehmotnou součást člověka. Naproti tomu, možná až překvapivě, biblické texty hovoří o duši jakožto o celém člověku. Duše je jedním z mnoha výrazů pro člověka. Můžeme číst v biblických textech: „I učinil Hospodin Bůh člověka z prachu země, a vdechl v chřípě jeho dchnutí života, i byl člověk v duši živou.“ (Genesis 2:7 dle Kralické Bible)

Podle tohoto překladu Bible se člověk stal duší živou. V této souvislosti připomenu Prof. Jana Hellera ThDr., který tvrdí: „Duše v Bibli znamená něco jiného než duše ve filozofické tradici řecké, která nás až dodnes ovlivňuje. Původně je to životní dutina naplněná krví, potom individuální život. Podle Bible duši nemáme, nýbrž duší jsme.“ [2] a „Učení o nesmrtelnosti duše, je nebiblický. Pochází – alespoň v té podobě, jak jej křesťanství přejalo – z řeckého myšlení. Odtud i jeho nebezpečí. Může totiž vzbudit zdání, že naše věčnost není v Bohu a v Kristu, nýbrž že je v každém z nás, že si ji neseme v sobě jako svou nezbytnou součást či přirozenou vlastnost, a že jsme tedy v tomto bodě na Bohu nezávislí.“ [3] (k tomu už nemusím víc dodávat)

Byl jsem na vyučování Dějin náboženství při Pedagogické fakultě Univerzity Palackého, kde je vyučujícím tohoto předmětu Mgr. Dušan Špiner, Ph.D. Ve vyučování došlo na téma biblické zprávy o stvoření člověka. V příběhu o Adamovi a Evě se Adam s Evou oděli fíkovými listy (sic), což prý podle vyučujícího mělo znamenat, že obdrželi duši. S tímto tvrzením kategoricky nesouhlasím. Pokud bych měl interpretovat zmíněný biblický text z knihy Genesis o tom, že se Adam s Evou oděli fíkovými listy, pak bych tomuto biblickému textu zcela jistě nepřikládal nějaký hlubší, mystický smysl. Jednoduché vysvětlení je toto: s hříchem člověk ztrácí svou nevinnost, na důkaz čehož se první lidé oděli fíkovými listy.

Není to trendem pouze posledních několika let, ale již nějakou dobu vycházejí biblické práce na téma tzv. hebrejského myšlení. [4] Naproti tomu se mnozí křesťané snaží „oprostit“ od tzv. řeckého myšlení. Oč se jedná? Hebrejské a řecké myšlení samo o sobě neexistuje. To pouze my lidé na svět pohlížíme „skrze“ brýle řeckého filosofa, nebo člověka Bible homo Dei. Srozumitelně řečeno, buď používáme terminologii, pojmosloví, logiky, východiska filosofie, nebo biblických textů. Jako příklad mi posloužila slova – srdce a duše, kdy jsem se pokusil poukázat na to, že obě tradice – ať už filosofická, nebo biblická, chápe srdce a duši poněkud odlišně. Není to chyba filosofie, nebo jazyka Svatých textů Bible, nýbrž je to naše nepokora, když odmítáme uznat, že jsou zde rozdílná pojetí, rozdílná východiska, která poté přirozeně povedou k rozdílným závěrům. Pokud tyto vzájemné odlišnosti budeme respektovat, ušetříme si pravděpodobně mnohá nedorozumění při četbě biblických textů.


Poznámky:

1. 1 Královská 3:9.
2. http://www.vira.cz/rozhovory/rozhovor.php?sel_rozhovor=6
3. http://smicho­v.evangnet.cz/a­o/rs01.htm
4. Například studie „Hebrejský Kristus“ od Claude Tresmontanta.



Podobná témata

Kázání

"Jazyk biblických textů" | Přihlásit/Vytvořit účet | 7 komentáře | Search Discussion
Za obsah komentáře zodpovídá jeho autor.

Není povoleno posílat komentáře anonymně, prosím registrijte se

Re: Jazyk biblických textů (Skóre: 1)
Vložil: nula v Pátek, 01. únor 2008 @ 12:19:32 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
---Naproti tomu, možná až překvapivě, biblické texty hovoří o duši jakožto o celém člověku. Duše je jedním z mnoha výrazů pro člověka.--
 
Ano to je pojetí SZ především nejstarších textů,pak je patrný vliv perského náboženství -zoroastrizmu (nauky o zmrtvýchvstání na konci věku)  v NZ se pak objevuje pojetí duše řeckého prostředí





Nesmrtelnost duše a vzkříšení těla - dle prof. Jana Hellera (Skóre: 1)
Vložil: daggie (http://dagg.blog.cz) v Sobota, 02. únor 2008 @ 12:32:00 CET
(O uživateli | Poslat zprávu | Blog)
Milý Karle, jsem rád, že ses opřel do onoho "helénistického (mystikou prošpikovaného) myšlení" :-)

Zvláště děkuji za tento citát: "Učení o nesmrtelnosti duše, je nebiblický. Pochází – alespoň v té podobě, jak jej křesťanství přejalo – z řeckého myšlení. Odtud i jeho nebezpečí. Může totiž vzbudit zdání, že naše věčnost není v Bohu a v Kristu, nýbrž že je v každém z nás, že si ji neseme v sobě jako svou nezbytnou součást či přirozenou vlastnost, a že jsme tedy v tomto bodě na Bohu nezávislí.“


Pro "nechápavé" uvádím onen odstavec v plném znění:


"A co „nesmrtelnost duše“ a „vzkříšení těla“? Obojí je obraznou výpovědí o tom, že poslední slovo nad naším životem nemá smrt, ale Bůh. Oba tyto obrazy mají ovšem své kořeny a také svá nebezpečí.

První z nich, „nesmrtelnost duše“, je nebiblický. Pochází – alespoň v té podobě, jak jej křesťanství přejalo – z řeckého myšlení. Odtud i jeho nebezpečí. Může totiž vzbudit zdání, že naše věčnost není v Bohu a v Kristu, nýbrž že je v každém z nás, že si ji neseme v sobě jako svou nezbytnou součást či přirozenou vlastnost, a že jsme tedy v tomto bodě na Bohu nezávislí. Domyšleno by pak život věčný nebyl Boží dar a Boží dílo, nýbrž lidské vlastnictví, které člověku umožňuje, aby byl na Bohu nezávislý. A to rozhodně Písmo říci nechce. Jestliže většina nynějších bohoslovců o nesmrtelnosti duše nemluví, neznamená to, že by popírala život věčný, nýbrž že obratu život věčný chce rozumět co možno tak, jak mu rozumí bible.

„Vzkříšení těla“ je obraz biblický. Má své kořeny už ve Starém zákoně (např. Da 12,1). V Novém zákoně má ústřední význam ve svědectví o vzkříšení Kristově. Nicméně také není bez nebezpečí nesprávného pochopení, a to tehdy, když si své vzkříšení představujeme v těle „tělesném“ (1K 15,35–44), a to, co má přijít po něm, jen jako o něco vylepšený „tento věk“; když tedy zapomeneme na rozdíl mezi tímto a budoucím věkem. Tím totiž, obrazně řečeno, pašujeme, třeba nevědomky, do království Božího „tělo a krev“ (1K 15,50). Ale to se nemůže zdařit, to je marná snaha!

Co na závěr? Život věčný je už zde, ale je skryt s Kristem v Bohu (Ko 3,3). Sám Kristus je – jak říká apoštol – život náš (Ko 3,4). A kdo v něj věří, má život věčný (J 3,36), protože srdcem už přešel ze smrti do života (J 5,24)."


Jan Heller





Re: Jazyk biblických textů a přímá vědomost (Skóre: 1)
Vložil: mk (miliko(a)atlas.cz) v Sobota, 02. únor 2008 @ 16:45:14 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Byl bych rád, kdybychom nebyli závislí na rozboru textů, ale věděli skutečnost.
Kdo prožil vědomí o sobě, může lehce přijít na to, že není důvod domnívat se, že duše zanikne po tělu. To je v podstatě materialistické myšlení. Nebo že bude v mrákotném stavu do vzkříšení, jak praví Adventisté.
 Ale jiné je mluvit o spasení, o které tu v článku v diskuzi kráčí.  Mnozí se rozhorlují, že je nemožné, ´aby duše existovala nezávisle od Boha´. To jistě ne, ale jestli duše bude nebo nebude dále trvat, když se někdo neobrátí, o to tu nejde. Duše může po smrti existovat jakoby bez Boha, ale je to svízelný stav. I tak bez něho nebude, protože v Něm je život.

Není mi ani divná myšlenka, že duše je dříve, než počne žena ve vajíčku nové tělo.
Přísloví 8, 22  Hospodin mě vlastnil jako počátek své cesty, dříve než co konal odedávna.
Matouě 25, 34 Tehdy řekne král těm, po pravici: 'Pojďte, požehnaní mého Otce, ujměte se království, které je vám připraveno od založení světa.
O jednom prorokovi: Jeremiáš 1, 5 (Hospodin praví) ´Dříve než jsem tě vytvořil v životě matky, znal jsem tě, dříve než jsi vyšel z lůna, posvětil jsem tě, dal jsem tě pronárodům za proroka.´
Nevýhodu pro duši ale je, když se neztotožní s osudem, který je připravený pro všechny, a to je úděl spásy. Je to potom smutné. Fr. Villon zpívá, že je ´jiskra velké vatry´.
Ano, duše byly trvale stvořeny pro sblížení se s Bohem a byly u něho, ale jejich přebývání ve hmotě je zahaleno dosti záhadným závojem. 




Stránka vygenerována za: 0.20 sekundy