 |
Právě je 38 návštěvník(ů)
a 0 uživatel(ů) online:
Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde
|
Zaznamenali jsme
100116953
přístupů od 17. 10. 2001
|
| |
poslal Nepřihlášený ŽIVOT VĚČNÝ ,,Vaši otcové jedli na poušti manu, a zemřeli. Toto je ten chléb sestupující z nebe, aby ten, kdo z něj jí, nezemřel. Já jsem ten živý chléb, který sestoupil z nebe. Kdokoli by ten chléb jedl, bude žít navěky. Chléb, který dám já, je mé tělo, které dám za život světa.“ Židé se mezi sebou začali hádat: „Jak nám tenhle může dát jíst své tělo?“
Ježíš jim ale řekl: „Amen, amen, říkám vám: Nebudete-li jíst tělo Syna člověka a pít jeho krev, nemáte v sobě život. Kdo jí mé tělo a pije mou krev, má věčný život a já ho vzkřísím v poslední den. Mé tělo je v pravdě pokrm a má krev je v pravdě nápoj. Kdo jí mé tělo a pije mou krev, zůstává ve mně a já v něm. Jako mě poslal živý Otec a já žiji skrze Otce, tak ten, kdo jí mne, bude žít skrze mě. Toto je ten chléb, který sestoupil z nebe. Ne jako když otcové jedli manu, a zemřeli. Kdo jí tento chléb, bude žít navěky.“
Toto vše řekl, když učil v synagoze v Kafarnaum. ,, Chléb, který dám já, je mé tělo, které dám za život světa.“ Podle řeckého originálu Bible jde o tělo sarx, to je tělo oživené krví, nebo-li také možný překlad, duší jeho. Duše je život těla. Bez živé duše je tělo údů-řecky soma, mrtvé. K tomu, aby mohlo hmotné tělo žít, potřebuje živou duši, která je v krvi. Je to buňka DNA, která je v krvi, která nese informace potřebné k životu. krev má i jiné schopnosti, jako roznášet kyslík do celého těla údů, a další. Když Ježíš mluví o svém těle jako o pokrmu k věčnému životu, tak nemluví o tělu soma, ale o tělu sarx, což je tělo soma s krví jeho. Proto se v následujících verších, po těch výše uvedených, židé, kteří to slyšeli divili, jak jim Ježíš může dát k jídlu své tělo, to by přece byl kanibalismus, a hlavně by nevyšlo na všechny. Některé denominace z toho udělaly čarodějnictví, když obyčejný pokrm, který jde podle slov Ježíše do břicha a pak do hnoje, proměňují na živé tělo a krev Ježíše. Věřit se dá čemukoliv i lži. To, že tomu člověk věří ještě neznamená, že to je zaručeně pravda. Líbí se mi překlad toho 55 verše, ve kterém to je přeloženo: ,,Mé tělo je v pravdě pokrm a má krev je v pravdě nápoj." Na to je další verš písma, ve kterém Ježíš říká: ,,Poznáte pravdu a pravda vás vysvobodí." Jak je možné poznat pravdu? Ježíš odpovídá: ,,Zůstanete-li v mém slově," A tu se dostáváme znovu k těm výše uvedeným veršům: ,,Jako mě poslal živý Otec a já žiji skrze Otce, tak ten, kdo jí mne, bude žít skrze mě."
Když máme jíst podle tohoto verše Ježíše, tak se ptám, kdo je Ježíš? Koho, nebo co to vlastně máme jíst, a především jak? Kdo je ježíš? ,,Na počátku bylo slovo, a to slovo bylo u Boha, a to slovo bylo Bůh." ,,A to slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi." Zde je ukryt celý systém toho, jak máme jíst Ježíše, a jak máme jíst jeho tělo. Slovo Boží se stalo tělem sarx, to je tělem soma oživeném krví, to je duší jeho, a to je život jeho. Když se Ježíš narodil na této zemi v lidském těle a začal tady žít, tak tady na zemi, skrze jeho živé pozemské tělo začalo žít Boží slovo. Všechno, co Ježíš dělal, na co myslel a k čemu se rozhodoval, bylo z Otce Boha, který to slovo vyslovil. Proto Ježíš mnohokrát řekl: ,,Já jesm v Otci a Otec je ve mně." Nebo: ,,Já a Otec jsme jedno. Kdo vidí mne, vidí Otce." Nebo: ,,Bez Otce nemohu dělat nic." Otec vyslovil slovo a to slovo se uskutečnilo skrze Ježíše žijícího na tomto světě v lidském těle. Ježíš nemusel to slovo vykonávat jako rozkaz Otce skrze své tělo, to je skrze svou vůli, ale on byl to slovo, on byl i ta vůle toho slova. Kdo tedy jí Ježíše, ten se stává jako Ježíš, tím slovem Božím, a stává se jako Ježíš i vykonáním toho slova, to je jeho vůlí, aniž by to dělal sám skrze své tělo, to je skrze své rozhodnutí to slovo vykonat, protože to koná to slovo Boží svou vůlí. A to Slovo je přece Bůh, viz. Jan 1,1. Jak tedy můžeme jíst to Slovo? Jednoduše, slyšením toho slova a vírou, že to Slovo samo, svou mocí, vykoná to, co říká. A když je to Slovo v naší mysli, to je v našem živém těle, tak se vykoná skrze toto naše živé tělo. Jíst Ježíše, to je slovo Boží, znamená slyšet ho, zachovávat ho ve své mysli, a věřit tomu, že jenom ono samo má moc vykonat to, co říká. A jak máme jíst Ježíšovo tělo? Jednoduše. Kdo jí a pije běžné pokrmy a nápoje, které dávají život jeho přirozenému tělu, a přitom věří v moc Božího slova, které zachovává ve svém srdci, a věří tomu, že to Slovo vykoná samo, svou vůlí to, co říká, tak ten tím jezením a pitím běžných pokrmů a nápojů, skrze tuto víru v moc Božího slova, jí a pije tělo Ježíše. A co se potom stane díky této víře v takto mocně působící Boží slovo? ,,Kdo jí mé tělo a pije mou krev, má věčný život a já ho vzkřísím v poslední den." ,,„Amen, amen, říkám vám: Nebudete-li jíst tělo Syna člověka a pít jeho krev, nemáte v sobě život." ,,O cokoliv mne poprosíte v mém jménu, já udělám." Kdokoliv chce uskutečňovat Boží slovo skrze svou vůli, to je skrze svá tělesná rozhodnutí to slovo uskutečnit, ten nemá život, a nikdy ho tímto způsobem nezíská. Kdo však věří Ježíši, to je Božímu slovu, že on-ono to udělá, a ponechá veškerou snahu a starost s vykonáním toho slova na něm, ten má život, a ten život je věčný. Protože se člověk rozhoduje ve své vůli takto věřit Božímu slovu a jeho vykonání ním samým, tak se touto vírou v tuto moc Božího slova jeho vůle znovu narodila. Takto se člověk stává znovu narozeným z Ducha a z vody, protože to Slovo je Duch a je život, to ve svém vyslovení i ve svém vykonání. To vyslovení Božího slova je Duch a ta víra ve vykonání Slova Slovem, je ta voda, ze které když se člověk napije, tak nebude žíznit navěky. Věříš tomu? Jestli ano, tak máš život věčný.
|
|
poslal Nepřihlášený SPASENÍ Spasení je otázkou lidského myšlení. Bůh již člověka spasil dokonale skrze jediného člověka, není k tomu ostatními lidmi potřeba nic dodávat, ani doplňovat. Kdo si myslí, že ano, ten se plete, a tak sám u sebe není spasen, protože o Božím spasení nepřemýšlí v Božím světle, ale ve tmě lidského myšlení. Spasení a jeho dokonalost je pouze ve světle myšlení Ducha. Protože se lidé tomuto světlu brání, tak si vytvořili velmi složitý systém, jak může být člověk spasen. Žádný lidský systém, kterému se nejvíce daří v náboženských spolcích lidí, nemůže člověka spasit, ale může mu zabránit vejít do již uskutečněného spasení člověka Bohem. 2.Korintským 5,19
|
|
poslal lutrik První
čtení:
Genesis 2,15: „Hospodin Bůh postavil člověka do zahrady v Edenu,
aby ji obdělával a střežil.“
Druhé
čtení:
Židům 11,6: „Bez víry však není možné zalíbit se Bohu. Kdo
k němu přistupuje, musí věřit, že Bůh jest a že se odměňuje
těm, kdo ho hledají.“
|
|
poslal lutrik První
čtení:
Genesis 2,15: „Hospodin Bůh postavil člověka do zahrady v Edenu,
aby ji obdělával a střežil.“
Druhé
čtení:
Židům 11,6: „Bez víry však není možné zalíbit se Bohu. Kdo
k němu přistupuje, musí věřit, že Bůh jest a že se odměňuje
těm, kdo ho hledají.“
|
|
poslal dzehenuti - Víra v Ježíše sjednocuje
a tvoří pravou Svatou církev
- Ačkoliv
je mnoho rozepří mezi různými pozemskými církvemi je to právě víra v Ježíše,
která nás sjednocuje v pravou Svatou církev
- Víra v Ježíše
daleko přesahuje způsob křtu, výklady jediného Boha (trojice atd), spornost eucharistie
a další sporné věci
- Ježíš je
nad veškerými lidskými nauky, nad veškerými věroukami
- Víra v Ježíše
přemůže smrt i falešné pozemské církve a jejich falešné kněžstvo a hirearchii
- Hlavou
pravé Svaté církve je Ježíš, nikdo jiný. Zachraňuje nás víra v Ježíše nikoliv víra v jakékoliv
jiného kněze nebo papeže.
|
|
poslal vatatu Matouš 24,40-41 ,,Tehdy budou dva na poli; jeden bude vzat a druhý zanechán. Dvě budou mlít mlýnským kamenem; jedna bude vzata a druhá zanechána." Vím kdo bude vzat a kdo bude zanechán. Souvisí to se slovem Pana Ježíše a se slovem Pavla z Tarsu. Lukáš 12,22-31 ,,Potom se obrátil ke svým učedníkům: „Říkám vám, nemějte starost o svůj život ani o své tělo – co budete jíst a co si oblečete. Život je přece víc než jídlo a tělo víc než oblečení. Podívejte se na havrany. Nesejí ani nežnou, nemají spíže ani stodoly, ale Bůh je živí. Čím větší cenu máte vy než ptáci! Copak si někdo z vás samými starostmi prodlouží život o jediný den? Když nezmůžete ani to nejmenší, proč se staráte o to ostatní? Podívejte se na lilie, jak rostou. Nepracují ani nepředou, ale říkám vám, že ani Šalomoun ve vší své slávě nebyl oblečen jako jedna z nich. Když Bůh takto obléká trávu, která je dnes na louce a zítra bude hozena do pece, čím spíše vás, vy malověrní?!
Nezabývejte se tím, co budete jíst a co pít, ani se tím nezneklidňujte. Všechny ty věci vyhledávají pohané tohoto světa, ale váš Otec ví, že je potřebujete. Hledejte raději jeho království a toto vše vám bude přidáno." Filipským 4,4 ,,Radujte se v Pánu vždycky; znovu říkám: Radujte se!" Dva budou na poli, jeden se bude radovat z té práce, druhý se bude starat o to, aby zdárně tu práci dokončil. Kdo z těchto dvou bude vzat a kdo zanechán? Šelma z Janova zjevení má jméno. Její jméno je ZODPOVĚDNOST.
|
|
poslal Frantisek100 26Když jedli,
vzal Ježíš chléb, požehnal, lámal a dával učedníkům se slovy: „Vezměte, jezte,
toto jest mé tělo.“
· 27Pak vzal
kalich, vzdal díky a podal jim ho se slovy: „Pijte z něho všichni.
· 28Neboť toto
jest má krev, která zpečeťuje smlouvu a prolévá se za mnohé na odpuštění
hříchů.
· 29Pravím vám,
že již nebudu pít z tohoto plodu vinné révy až do toho dne, kdy budu s vámi pít
kalich nový v království svého Otce.“
· 30Potom
zazpívali chvalozpěv a vyšli na Olivovou horu.
Tato událost je ještě popsána
u Marka a i u Lukáše.
Ale ani jeden z nich , Marek či Lukáš, u toho nebyl a je to
již zprostředkovaná událost, pouze o tom slyšeli vyprávět.
V této části příběhu jsou
klíčové dvě věci: chléb a víno.
Když bere do ruky chléb,
podává ho učedníkům a říká vezměte,
jezte, toto je mé tělo, tak přece je jasné, že mluví obrazně. Jeho tělo ještě
nebylo vydáno na kříži, ale chléb je zde symbol. A chápejme to jako symbol a ne
jako skutečné tělo. Do druhé chápání je práce Satana, aby zamlžil význam
Ježíšova života.
|
|
poslal vatatu ,,Kdo ví, co je činit dobré a nečiní, bude bit. Kdo neví co je činit dobré a nečiní to, bude bit méně." ,, Proto jsem vám řekl, že zemřete ve svých hříších. Nebudete-li věřit, že ‚já jsem,' zemřete ve svých hříších."(Jan 8,24) ,, Vždyť ten, kdo vstoupil do jeho odpočinku, odpočinul od svých skutků, tak jako Bůh odpočinul od svých. Usilujme tedy vejít do toho odpočinku, aby snad někdo po jejich příkladu nepadl kvůli neposlušnosti- Zaslíbení o vstupu do jeho odpočinku stále platí, a tak si dejme pozor, aby se neukázalo, že je někdo z vás minul. I nám přece byla zvěstována dobrá zpráva, stejně jako jim. Slyšené slovo jim ale nepomohlo, neboť se u posluchačů nesetkalo s vírou. Do odpočinku tedy vcházíme jen my, kteří jsme uvěřili."(Žd 4,10.11–1.2.3). Jan 14,13-14 ,, O cokoli poprosíte v mém jménu, to udělám, aby byl Otec oslaven v Synu. Když mě budete o něco prosit v mém jménu, já to udělám." Být v Božím odpočinutí znamená nekonat své skutky a věřit, že Ježíš bude dělat ty Boží skrze své tělo na základu prosby těla, a víry těla, že to Ježíš udělá. Vždyť i v přirozeném těle se ruka nestará, čím bude nakrmena, ani co bude každodenně vykonávat, o to se stará hlava těla, ke kterému je připojena. A tak, jako rozhoduje hlava o všem, co v každé chvíli bude ruka dělat, tak je to s každým,kdo je narozen z vody a z Ducha a je vírou napojený na hlavu Ježíš, a tak koná dobré tím, že dopředu nic neřeší. Jedinou snahu a úsilí, kterrou má věřící v Ježíše vytvořit, je snaha přenechat všechny své rozhodnutí a skutky své hlavě, jíž je Ježíš. SPRAVEDLIVÉ SKUTKY SVATÝCH: ,, "Co máme dělat, abychom konali Boží skutky?" zeptali se ho. Ježíš jim odpověděl: "Toto je ten Boží skutek - abyste věřili v toho, kterého on poslal."(Jan 6,28-29) Spravedlivé skutky svatých jsou Boží skutky. Jak svatí tyto skutky konají? "Přestaňte spolu reptat!" odpověděl jim Ježíš. "Nikdo ke mně nemůže přijít, pokud ho nepřitáhne můj Otec, který mě poslal; já ho pak vzkřísím v poslední den." Svatí nekonají Boží skutky, jenom Bůh koná Boží skutky. Svatí se stávají svatými vírou v konání Božích skutků Bohem. Když člověk uvěří, že Bůh vykonal své skutky skrze něho, tak tím zůstává v Božím odpočinutí, a tak se stává tou vírou svatým.
|
|
poslal vatatu „Já jsem vzkříšení i život,“ řekl jí Ježíš. „Kdo věří ve mě, i kdyby zemřel, bude žít. A každý, kdo žije a věří ve mě, nezemře navěky. Věříš tomu?“ (Jan 11,25,26) Kdo věří v Ježíše a nežije duchovně, ale tělesně, viz. sedmá kapitola Římanům, Mt 8,22 a L 9,60, i kdyby zemřel fyzicky-tělesně, tak bude žít. Kdo však žije z víry v Boží slovo a ne z toho co vidí, toto totiž nazval Ježíš životem, viz.Jan 6,63, a věří v Ježíše, TEN NEZEMŘE NAVĚKY. ,, VĚŘÍŠ TOMU?" Kdo žije tělesně? Ne každý, kdo věří v Ježíše, totiž žije duchovně, viz. ...Ne každý, kdo mi říká‚Pane, Pane‘, vejde do nebeského království, ale ten, kdo koná vůli mého Otce v nebesích. ...(Mt 7,21) Vůle nebeského Otce je: ,,Milovat Boha svého nadevšecko a milovat bližního svého, jako sebe samého." Římanům 7 jasně zjevuje, že kdo se o to pokusí svými skutky, ten začne dělat přesný opak. Je to proto, abychom si uvědomili, že to, co chce Bůh, nebudeme schopni nikdy dělat, na celou věčnost, a že to byl, je a vždycky bude sám Bůh, který může vykonat to co chce, jak to on chce a kdy to on chce. Že se lidé církví stále snaží vykonávat to, co Bůh chce svými skutky je očividné, dokonce věří tomu, že to tak Bůh chce. Že to je lež jak Brno je zjevné z písma, především z té kapitoly Římanům 7. ,,Co bylo pro Zákon kvůli slabosti těla nemožné, to vykonal Bůh. (Římanům 8,3) ,,O cokoli poprosíte v mém jménu, to udělám, aby byl Otec oslaven v Synu. Když mě budete o něco prosit v mém jménu, já to udělám.“ (Jan 14,13-14) Kdo VĚŘÍ Bohu, že jenom on může vykonat to co che, jak to chce a kdy to chce, TEN KONÁ OTCOVU VŮLI V NEBESÍCH. Že se lidé církve shromažďující se v denominacích snaží konat Boží vůli svými skutky, je tím Božím uzavřením pod neposlušnost, viz. Římanům 11,32, a až přijde víra do jejích myslí, že to může udělat pouze Bůh sám, tak to je to Boží slitování. Do té doby jsou pod vychovatelem, a tak je písmo drží zavřené pod hříchem, což dosvědčují neustálým vyznáváním svých hříchů a následným pokáním, což je slib, že přestanou hřešit a začnou žít svatě, to skrze své úsilí a své skutky podle písma, což je stále udržuje pod mocí hříchu, tak jak to popisuje Pavel v Římanům 7. A to jsou všichni ti, kteří: ,,věří ve mně a i kdyby zemřeli, budou žít. (Jan 11,25) ,,Co bylo pro Zákon kvůli slabosti těla nemožné, to vykonal Bůh" (Římanům 8,3) Co je slabost těla? ,,Objevuji tedy zákon, že když chci konat dobro, je mi nablízku zlo." (Římanům 7,21). Slabost těla je chtít konat dobro požadované písmem, viz Galatským 3,22: ,,Písmo ale uzavřelo všechny lidi pod hřích, aby všem věřícím nabídlo zaslíbení založené na víře Ježíše Krista." VÍRA JEŽÍŠE KRISTA: ,,Mějte víru Boží" (Marek 11,22): ,, ...Ne každý, kdo mi říká‚Pane, Pane‘, vejde do nebeského království, ale ten, kdo koná vůli mého Otce v nebesích." Ten, kdo poprosil Ježíše podle jeho slova z Mk 11,22-24 a Jana 14,13-14 o Boží víru, a věří, že jí dostal, ten koná vůli Otce v nebesích, protože Boží víra věří ve vykonání Božího slova Božím slovem, to na místě, kde zrovna to Boží slovo přebývá:,, koná vůli mého Otce v nebesích." Kdo přebývá vírou ve svém srdci z Otcem v nebesích, kde se nepřetržitě děje Otcova vůle, ten nemá potřebu nic vykonávat svými skutky na zemi, protože je vírou přítomen Otcovy vůle, konající se Otcem v nebi. Takový člověk: ,,žije a věří ve mě, nezemře navěky. Věříš tomu?“ (Jan 11,26) ,,Žijete-li podle těla, zemřete..." (Římanům 8,13) To žití podle těla a následnou smrt popisuje Pavel v té 7 kapitole Římanům. Žít podle těla je: ,,Vždyť žijete-li podle své vůle, spějete k smrti" (Římanům 8,13 ekumenický), což je shodné s : ,,Objevuji tedy takový zákon: Když chci činit dobro, mám v dosahu jen zlo."(Římanům 7,21). Z těchto veršů vyplývá, že žít podle své vůle, to je podle těla, znamená chtít konat dobro podle písma, a to jediné způsobí zlo, protože: ,,Co na to řekneme? Že Zákon je hřích? V žádném případě! Avšak nebýt Zákona, nebyl bych hřích poznal. Například o dychtivosti bych nevěděl, kdyby Zákon neříkal: „Nedychti!“ Hřích se chopil příležitosti, kterou mu to přikázání skýtalo, a vzbudil ve mně všemožnou dychtivost. Bez Zákona je ovšem hřích mrtvý. Sám jsem kdysi žil bez Zákona, ale jakmile přišlo přikázání, hřích ožil a já jsem zemřel. Přikázání, které mělo být k životu, je mi tedy nakonec ke smrti. Hřích se totiž chopil příležitosti, kterou mu to přikázání skýtalo, oklamal mě a jeho pomocí mě zabil.Zákon je ovšem svatý, přikázání je svaté, spravedlivé a dobré. Přineslo mi tedy to dobré smrt? V žádném případě! Hřích se však projevil jako hřích: tím, co bylo dobré, mi způsobil smrt. Díky přikázání se tedy ukázalo, jak je hřích nevýslovně hrozný. " (Římanům 7,7-13). Pavel tvrdí, a málo kdo mu věří stejně jako Galatští, že zlo je možné konat pouze svým chtěním konat dobro popsané písmem. ,,Chtít dobro, to umím, ale konat je už ne." (Římanům 7,18) ,,Blázniví Galatští! Kdo vás tak obloudil? Vás, kterým byl přímo před očima vykreslen Ježíš Kristus ukřižovaný! Chtěl bych se od vás dozvědět jedno: Přijali jste Ducha díky skutkům Zákona, anebo díky víře v to, co jste slyšeli? Přišli jste o rozum? Začali jste Duchem, a teď končíte tělem? Tolik jste prožili – bylo to k ničemu, úplně k ničemu? Uděluje vám Bůh Ducha a působí mezi vámi zázraky díky skutkům Zákona, anebo díky víře v to, co jste slyšeli? " (Galatským 3,1-5) Ten, kdo slyší Boží slovo a nesnaží se ho vykonávat, protože věří Bohu, že ho již vykonal, ten žije na věky. ,,A každý, kdo žije a věří ve mě, nezemře navěky. Věříš tomu?“ (Jan 11,26) ,,Žijete-li podle těla, zemřete; umrtvujete-li skutky těla Duchem, budete žít." (Římanům 8,13) Jak je možné umrtvit skutky těla Duchem, když již víme, že skutky těla jsou z lidského chtění konat dobro? ,,Říkám však: Choďte Duchem a žádost těla nevykonáte." (Galatským 5,16 NBK) Jak můžeme chodit Duchem? ,,Chodíme totiž vírou, ne viděním." (2.Korintským 5,7) ,,žijeme přece z víry, ne z toho, co vidíme." (2.Korintským 5,7 ekumenický) ,,Chci říci: Žijte z moci Božího Ducha, a nepodlehnete tomu, k čemu vás táhne vaše přirozenost."(Galatským 5,16 ekumenický) Chodit Duchem znamená chodit vírou a to znamená žít z víry v moc Ducha, který je tím Božím slovem i jeho vykonáním. (Jan 6,63 a Jan 14,13-14), a to je umrtvení skutků těla mocí Ducha. ,,Žijete-li podle těla, zemřete; umrtvujete-li skutky těla Duchem, budete žít." (Římanům 8,13) Boží víra v Boží slovo vykonané Božím slovem v srdci člověka, je život věčný. ,,.Muži, milujte své ženy, " (Efeským 5,25 a Koloským 3,19) je špatný překlad, protože ani z nového Zákona nebude nikdo ospravedlněn. A každý muž, který se snaží milovat svou ženu, jí nemiluje, kdyby ano, tak se jí nebude snažit milovat, protože by jí již miloval. A každá snaha muže milovat svou ženu vyvrcholí v přesný opak, to díky zákonu výše popsanému, který stále platí. (Římanům 7,18-19) Proto je dnes na světě tolik rozvodů a rozchodů, a to i v církvi, protože právě církev působí tlak na své ovečky, aby konali své skutky podle písma. Pravda zní, že kdo věří v Ježíše a věří v moc Božího slova, které říká, že láska mužova k jeho ženě je součást vykonání Božího slova, ten miluje svou ženu, aniž o to jakýmkoliv způsobem usiluje, protože je mu to dáno jako Boží dar skrze víru Božího slova, které má ve svém srdci. ( Galatským 3,1-5) , ,„Já jsem vzkříšení i život,“ řekl jí Ježíš. „Kdo věří ve mě, i kdyby zemřel, bude žít. 26A každý, kdo žije a věří ve mě, nezemře navěky. Věříš tomu?“ (Jan 11,25-26) ,,Amen, amen, říkám vám: Kdokoli zachová mé slovo, navěky nespatří smrt.“ (Jan 8,51) Zákon zachování Ve fyzice se jako zákon zachování označuje tvrzení, že určitá měřitelná veličina fyzikálního systému se během vývoje tohoto systému nemění. Zachovávající se veličiny systému se mohou zachovávat lokálně nebo globálně. Podle Einsteina platí, že pokud se nějaká veličina zachovává, pak se zachovává lokálně. Toto tvrzení vyplynulo z teorie relativity. (Wikipedie) V duchovní oblasti je zachovávanou veličinou Boží slovo a částicí, která jí nese, je lidské srdce, jimž je lidská mysl, lidské city a lidská vůle dohromady, též nazývané osobnost. Protože Boží slovo je tou měřitelnou veličinou, něčím co má nějakou počáteční, průběžnou a konečnou hodnotu, tak touto veličinou nemůže být osobnost člověka, protože osobnost člověka je jenom nosičem této hodnoty, přičemž bez té hodnoty té veličiny osobnost člověka nemá vůbec žádnou hodnotu. Satanova lež se pokusila tuto pravdu o jediné hodnotě veličiny Božího slova zvrátit tím, že zpochybnila tu jedinečnost hodnoty Božího slova. ,,Hospodin Bůh člověku přikázal: „Z každého stromu v zahradě můžeš svobodně jíst, kromě stromu poznání dobra i zla. Z toho nejez, neboť v den, kdy bys z něj jedl, jistě zemřeš.“ (Genesis 2,16-17) ,,Na to had ženě řekl: „Určitě nezemřete! " (Genesis 3,4) Zvrátit jedinečnost jediné existující hodnoty Božího slova nejde, není to možné. Lží lze však časově oddálit to, kdo tuto jedinou hodnotu jediné veličiny ponese, kdo a kdy bude nosičem této veličiny. To je globální zachování této veličiny. Satanovi se to v současnosti daří celkem dobře oddalovat v místě zvaném svět, kde úspěšně funguje jeho lež, kde představitelé církve věřící v Ježíše učí své ovečky teorii o budování vlastních charakterů, což znamená, že se mají snažit podobat svým chováním Ježíši, to znamená, že se mají stát podobnými veličinami jako je Bůh a jeho slovo. To však nikdy nebylo možné a nikdy možné nebude, protože my nikdy nebudeme tou veličinou již je Boží slovo, to proto, že jsme tím slovem stvoření. Kdybychom byli od věků do věků jako Bůh a nebyli bychom stvořeni Božím slovem, pak by to možné bylo. A není to možné také proto, že my jsme živými částicemi stvořené Božím slovem, které mají tu hodnotu té veličiny Božího slova nést. A až neseme vírou Boží slovo, teprve tak se stáváme skutečnými osobnostmi. Existuje jedno tajemství, které již bylo odhaleno Pavlem, ale nejspíš tomu málokdo rozumí. Je to to tajemství ukryté po staletí, které bylo odhaleno Bohem skrze jeho apoštoly, je to Kristus v nás, ta naděje Boží slávy. (Koloským 1,27) Jestliže je Kristus v nás tajemství ukryté po staletí, tak v nás lidech byl ukrytý i když jsme v něho nevěřili, protože nám ho v nás zakrývala Satanova lež o evoluci. Proto každý, kdo je nějakou osobností, ale zatím nevěří, tak je tou osobností skrze skryté působení Božího slova před lidskou myslí. Mimo působení Božího slova totiž není nic, a už vůbec ne jakákoliv osobnost. Kdo toto ví a věří tomu, tak jeho mysl je spasená. Kdo ví a věří tomu, že je jeho srdce částicí, která nese jedinou hodnotu jediné veličiny která existuje, jíž je Boží slovo, ten nebude mít problém postavit se při vytržení před Syna člověka, a nic z tohoto světa ho nemůže na světě při tomto vytržení udržet. To je totiž člověk, který žije a věří v Ježíše, protože zachoval Ježíšovo slovo. Smrt je lež, která tvrdí, že se člověk může stát veličinou podobnou Bohu, to svým vykonáváním svých skutků podle Božího slova. Ve skutcích apoštolských ve druhé kapitole 38 verši Petr odpovídá lidem, kteří byli zasaženi v srdci Božím slovem, aby METANOEÓ, což přeloženo do češtiny je ve slovníku jako ZMĚŇTE SMÝŠLENÍ, neboOBRAŤTE SE. A změnit smýšlení znamená změnit ho ve smyslu pravdy, kterou zjevuje Duch Boží skrze Boží slovo, nebo se obrátit od lži k té pravdě, což dělá i skrze toto psaní, jak věřím. ,,Ne každý, kdo mi říká ‚Pane, Pane‘, vejde do nebeského království, ale ten, kdo koná vůli mého Otce v nebesích." (Matouš 7,21) ,,KDO KONÁ VŮLI MÉHO OTCE V NEBESÍCH." Ježíš tu neříká, že máme konat na zemi vůli Otce, který je v nebesích, ale říká, že máme konat Otcovu vůli v nebesích. Jak může být člověk v nebesích a konat tam Otcovu vůli, když se jí snaží konat zde na zemi jako Boží spolupracovník? To nejde, je to nemožné, a ti, kteří se o to pokoušejí, tak stále vyznávají své hříchy, což znamená, že mají stále pocit, že hřeší, mají stálé vědomí hříchu. Toto určitě není konání Boží vůle, protože ten, kdo koná Boží vůli, ten již nehřeší, protože je srdcem s Otcem v nebi, to vírou v konání Božího slova Božím slovem, které přebývá v jeho srdci. A to je pravda Ježíšova slova, která osvobozuje každého, kdo má v srdci Boží víru Božího slova, o kterou poprosil Ježíše v jeho jménu a uvěřil, že jí dostal. Hned dva následující verše po tom verši Matouš 7,21 potvrzují to, co jsem právě napsal. ,,Mnozí mi v onen den řeknou: ‚Pane, Pane, copak jsme ve tvém jménu neprorokovali? Nevymítali jsme ve tvém jménu démony? Nedělali jsme ve tvém jménu mnoho zázraků?‘ A tehdy jim jasně řeknu: ‚Nikdy jsem vás neznal. Odejděte ode mě vy, kdo pácháte zlo!‘ (Matouš 7,22-23). A podle písma můžeme vykonávat zlo jediným způsobem: ,,Vím totiž, že ve mně, to jest v mé lidské přirozenosti, nepřebývá dobro. Chtít dobro, to dokážu, ale vykonat už ne. Vždyť nečiním dobro, které chci, nýbrž zlo, které nechci." (Římanům 7,18-19) Jediným možným způsobem může člověk konat Otcovu vůli v nebesích, to vírou Božího slova v Boží slovo, že Boží slovo vykoná Boží slovo tam, kde přebývá. Proto řekl Ježíš, že kdo zachová Jeho slovo, NEZEMŘE NAVĚKY.
|
|
poslal vatatu Dvě království, jedno dočasné, jedno věčné. Zde na GS se v komentářích přehazují slova písma jako písek z jedné hromady na druhou. Co myslíte, ve kterém království se to děje? V listu Galatským Pavel píše, že písmo uzavřelo všechny pod hřích. Na tu předešlou otázku již tím pádem nemusím ani odpovídat. Dvě království představují dva Pány a krále. V obou královstvích nařizují oba králové poslušnost králi. V jedno z nich musí poddaní činit skutky podle králem nařízených příkazů a zákazů. Když to takto poddaní v tomto království chtějí, tak se král tohoto království stává jejích Pánem. V tom druhém království král slíbil svým poddaným, že když budou chtít, tak on, jako král učiní všechny skutky, které plynou z jeho nařízení, příkazů a zákazů. Když to lidi chtějí, tak ten král to učiní, a tak se stává Pánem těch svých poddaných. Čtenáři tohoto článku, ve kterém království jsi? A ve kterém království by jsi chtěl být? Jedno je totiž dočasné, jedno je věčné, vyber si.
|
|
poslal vatatu Ve světě se dneska mluví napříč všemi skupinami lidí o osobní zodpovědnosti. Jde o zodpovědnost za skutky a chování každého jednotlivce vůči společnosti ostatních lidí, v náboženstvích vůči příslušnému bohu toho konkrétního náboženství, potom je to politika a zodpovědnost vůči vládám a zákonům dané země. V křesťanství to je převládající myšlení o zodpovědnosti Bohu stvořiteli, aby člověk plnil to, co Bůh žádá. Ve všech náboženstvích včetně křesťanství jde především o to, jak by mohl člověk splnit Boží vůli, aby tak mohl mít podíl na společenství s Bohem skrze svou osobní zodpovědnost, která ve všech náboženstvích znamená konat skutky, které Bůh žádá. Tato myšlenka sjednocuje všechna náboženství do jednoho systému, i když v každém náboženství jde o jiné skutky, to co je však spojuje, je ten princip plnění Božích požadavků člověkem. Toto lidské myšlení zodpovědnosti vůči svým bohům, včetně křesťanského Boha, skrze konání lidských skutků podle Božích nařízení, je tou dravou šelmou vládnoucí zemí z Janova zjevení. Zjevení Janovo 13,1-10 ,,Vtom jsem spatřil, jak z moře vystupuje šelma se sedmi hlavami a deseti rohy; na těch rozích měla deset korun a na hlavách rouhavé jméno. Šelma, kterou jsem spatřil, byla podobná pardálu, ale její nohy byly jako medvědí a její tlama jako tlama lva. Drak jí dal svou sílu, svůj trůn i velikou moc. Jedna z jejích hlav vypadala jako smrtelně zraněná, ale její smrtelná rána se uzdravila. Celá země šla v úžasu za tou šelmou a lidé se klaněli draku, který dal té šelmě moc; klaněli se i šelmě se slovy: „Kdo je podobný té šelmě? Kdo s ní může bojovat?“
Dostala ústa, jež vedla pyšné a rouhavé řeči, a byla jí dána moc působit dvaačtyřicet měsíců. Ta ústa otvírala, aby se rouhala Bohu a urážela jeho jméno, jeho stánek i ty, kteří přebývají v nebi. Bylo jí dáno, aby svedla boj se svatými a přemohla je. Dostala moc nad každým kmenem, lidem, jazykem i národem: Budou se jí klanět všichni obyvatelé země, každý, jehož jméno není od stvoření světa zapsáno v knize života zabitého Beránka.
Má-li někdo uši, slyš:
Kdo má jít do zajetí,
do zajetí půjde.
Kdo má být zabit mečem,
ten mečem padne.
Zde je zapotřebí vytrvalosti a věrnosti svatých." Co tedy je skutečnou zodpovědností člověka vůči Bohu, který je jediný? Zodpovědnost vůči Bohu je přestat být zodpovědný před Bohem a lidmi za své skutky. Ten, kdo se vůbec nestará o to, jestli koná dobré či zlé skutky, ale věří v Ježíše v sobě žijícím, který v něm koná Boží skutky bez pomoci člověka , ten se stává touto vírou před Bohem zodpovědný, protože jedině tímto způsobem se děje Boží vůle jako v nebi tak i na zemi. Zjevení Janovo 20,11-15 ,,Tehdy jsem uviděl veliký bílý trůn a Toho, kdo na něm seděl, před jehož tváří zmizela země i nebe a nebylo pro ně nalezeno místo. Potom jsem spatřil mrtvé, malé i velké, jak stojí před trůnem, a byly otevřeny knihy. A byla otevřena ještě jiná kniha, totiž kniha života, a mrtví byli souzeni podle toho, co bylo zapsáno v těch knihách, totiž podle svých skutků. Tehdy moře vydalo mrtvé, kteří byli v něm, také Smrt a Záhrobí vydaly mrtvé, kteří byli v nich; a každý byl souzen podle svých skutků. Smrt i Záhrobí byly uvrženy do ohnivého jezera – to je ta druhá smrt. Kdokoli nebyl nalezen zapsán v knize života, byl uvržen do ohnivého jezera." Kniha života je Ježíš a jeho skutky. Nejde o to změnit své skutky ze zlých na dobré, to není pokání, protože " každý byl souzen podle svých skutků. Není tu napsáno: "Podle svých zlých skutků". Pokání je v řečtině slovo METANOJA, to znamená ZMĚNA MYŠLENÍ. Při pokání nejde o to změnit své skutky, ale o to věřit Božímu slovu, že všechny naše skutky Bůh ukřižoval spolu s Ježíšem na kříži, a při vzkříšení Ježíše dal každému člověku, který v Ježíše věří, své skutky, čímž se stalo, že od té doby, co každý uvěřil v Ježíše, se Bůh stará o jeho skutky, a tak ten člověk může žít v odpočinutí od svých vlastních skutků. Když nyní tady píši, není to můj skutek, ale Boží. Mohl bych to nazvat svým skutkem, ale vím, že všechno, co konám, je Boží skutek. A vím to proto, že věřím v Ježíše, že on žije ve mně s Božími skutky. Je to otázka víry a změny myšlení. Matouš 7,11 a 12,34 ,,...Jestliže tedy vy, kteří jste zlí, umíte svým dětem dávat dobré dary, čím spíše váš Otec v nebesích dá dobré věci těm, kdo ho prosí? ...Plemeno zmijí! Jak byste mohli mluvit dobré věci, když jste zlí? Co na srdci, to na jazyku! ... ...„Ale o ovoci stromu uprostřed zahrady Bůh řekl: ‚Nejezte z něj, ani se ho nedotýkejte, jinak zemřete.‘“
...Matouš 7:16...Poznáte je po jejich ovoci. Sklízejí se snad hrozny z trní a fíky z bodláčí? ...Matouš 7:20...A tak tedy: poznáte je po jejich ovoci.
...Matouš 12:33...Šlechtěte strom, a jeho ovoce bude dobré. Nechte strom zplanět, a jeho ovoce bude zlé. Strom se přece pozná po ovoci. ...Lukáš 6:44...Každý strom se přece pozná po vlastním ovoci: z trní se nesbírají fíky a z bodláčí se nesklízejí hrozny. ...
Jan 15,1-7 ,,„Já jsem ušlechtilá réva a můj Otec je vinař. Každou ratolest, která ve mně nenese ovoce, odřezává, a každou, která nese ovoce, čistí, aby nesla více ovoce. Vy jste již čistí díky slovu, které jsem k vám mluvil. Zůstaňte ve mně a já ve vás. Jako ratolest nemůže nést ovoce sama od sebe, pokud nezůstane ve kmeni, tak ani vy, pokud nezůstanete ve mně. Já jsem vinná réva a vy ratolesti. Kdo zůstává ve mně a já v něm, ten nese mnoho ovoce; beze mě nedokážete nic. Jestliže někdo nezůstane ve mně, bude odhozen pryč jako ratolest a uschne. Pak budou posbírány, hozeny na oheň a shoří. Jestliže zůstanete ve mně a má slova zůstanou ve vás, proste, o cokoli chcete, a stane se vám to." Šelma dnes nutí všechny obyvatele země k tomu, aby byli zodpovědní za své skutky, aby tak Ježíš, jako jediný dobrý strom zůstal bez užitku. Galatským 2,19-21 ,,Díky Zákonu jsem ale pro Zákon mrtvý, abych byl živý pro Boha. Jsem ukřižován s Kristem. Žiji ne už já – Kristus žije ve mně! Svůj život v tomto těle žiji ve víře v Božího Syna, který si mě zamiloval a vydal za mě sám sebe. Neodmítám tu Boží milost. Spočívá-li totiž spravedlnost v plnění Zákona, potom Kristus zemřel zbytečně." Efeským 5:25... Muži, milujte své ženy, tak jako Kristus miloval církev. On vydal sám sebe za ni, ... Koloským 3:19... Muži, milujte své ženy a nebuďte k nim hrubí. ... NE JÁ, ALE JEŽÍŠ ŽIJÍCÍ VE MNĚ, protože ani z NOVÉHO ZÁKONA nebude před Bohem nikdo ospravedlněn. Ježíš ve mně žijící chystá článek ve mně, s názvem: POŽÍRAČI BOŽÍ MILOSTI Jiří Vašut
|
|
poslal vatatu
leonet: Pochopil jsem ze tvého komentáře, že slova se dají pochopit různě, a že to, co zde napíši, nemusí být pochopeno tak, jak jsem to chápu já. Nevím, jestli to budu umět dovysvětlit, ale pokusím se stručně. Zemřeli jsme spolu s Kristem na Kříži, již NEŽIJEME MY, ALE ŽIJE V NÁS JEŽÍŠ. Jeho myšlenky, jeho cítění a jeho rozhodování, tím jsme byli vzkříšeni. Je to jeho život v nás a zároveň život náš. Myslíme, ale věříme, že to je On. Cítíme, ale věříme, že to je On. Rozhodujeme se, ale věříme, že to je On, Ježíš v nás žijící. V této víře věříme, že i když si děláme co chceme, tak to je Ježíš v nás žijící, který v nás působí, že chceme to, co chce Bůh, přitom to vypadá, že to chceme my sami. Vím, že tato myšlenka není jednoduchá pro lidskou přirozenost, ale pokud člověk ZVÍTĚZIL VÍROU, tak to není tak složité. Nejlépe to vystihuje verš Římanům 5,21 ,,Proto tak jako hřích vládl ve smrti, milost teď skrze spravedlnost vládne k věčnému životu skrze našeho Pána, Ježíše Krista." Stejně jako jsme si ve smrti dělali co jsme chtěli, to je hřích, hřešili jsme ne proto, že jsme museli, tak nyní si také děláme co chceme, to je spravedlnost. Úplně stejně tak, jako jsme nemuseli hřešit, ale hřešili jsme proto, že se nám to líbilo, byl to náš život, tak nyní STEJNĚ TAK nemusíme činit spravedlnost, ale činíme jí, protože to je náš NOVÝ ŽIVOT, darovaný nám Bohem. A v tomto NOVÉM ŽIVOTĚ V KRISTU SI DĚLÁME CO CHCEME, COŽ JE BOŽÍ SPRAVEDLNOST. Jestliže však Boží spravedlnost činit musíme z povinnosti, potom nejsme zachráněni do svobody Božích dětí, ale jsme otroky Boží. To otroctví Bohu platí, ale jen do doby naší smrti. JEŽÍŠ ZEMŘEL ZA NÁS, což způsobilo, že i my jsme mrtví spolu sním tomu otroctví Bohu, a díky Ježíšově oběti jsme se stali SVOBODNÝMI DĚTMI BOŽÍMI. Tomu věřím já Jiří Vašut. Kdybych věřil, že ještě žiji já, tak bych měl ve své mysli myšlenku zodpovědnosti za své skutky vůči Bohu, a tak bych se musel snažit se Bohu líbit, svým myšlením, svým cítěním a svými rozhodnutími, tak jako Kain. Já jsem však uvěřil, že ve mně žije Ježíš, který ve mně působí všechno, co se Bohu líbí, a tak se Bohu líbím tou vírou v takto žijícího Ježíše ve mně, jako Abel.
|
|
poslal Frantisek100 1Bylo před
velikonočními svátky. Ježíš věděl, že přišla jeho hodina, aby z tohoto světa
šel k Otci; miloval své, kteří jsou ve světě, a prokázal svou lásku k nim až do
konce.
· 2Když byli u
večeře a ďábel již vložil do srdce Jidáše Iškariotského, syna Šimonova, aby ho
zradil,
· 3Ježíš vstal od
stolu a vědom si toho, že mu Otec dal všecko do rukou a že od Boha vyšel a k
Bohu odchází,
· 4odložil
svrchní šat, vzal lněné plátno a přepásal se;
· 5pak nalil vodu
do umyvadla a začal učedníkům umývat nohy a utírat je plátnem, jímž byl
přepásán.
Pán Ježíš ví, že zítra ho čeká velké utrpení a ponížení a zítra bude jeho boj s nepřítelem
Božím skončen. Záležet bude hlavně na Něm, zda vše vydrží do
posledního konce, aby Bůh zvítězil. Proto je psáno, že věděl, že přišla jeho
hodina. Hodina, kde se vyplní ona věta: Tak Bůh miloval svět, že dal svého
jednorozeného Syna, aby každý, kdo v něho věří nezahynul, ale měl život věčný.
Bez této oběti, by tyto věta neplatila.
|
|
poslal vatatu „Já jsem vzkříšení i život,“ řekl jí Ježíš. „Kdo věří ve mě, i kdyby zemřel, bude žít. A každý, kdo žije a věří ve mě, nezemře navěky. Věříš tomu?“ (Jan 11,25,26) Kdo věří v Ježíše a nežije duchovně, ale tělesně, viz. sedmá kapitola Římanům, Mt 8,22 a L 9,60, i kdyby zemřel fyzicky-tělesně, tak bude žít. Kdo však žije z víry v Boží slovo a ne z toho co vidí, toto totiž nazval Ježíš životem, viz.Jan 6,63, a věří v Ježíše, TEN NEZEMŘE NAVĚKY. ,, VĚŘÍŠ TOMU?" Kdo žije tělesně? Ne každý, kdo věří v Ježíše, totiž žije duchovně, viz. ...Ne každý, kdo mi říká‚Pane, Pane‘, vejde do nebeského království, ale ten, kdo koná vůli mého Otce v nebesích. ...(Mt 7,21) Vůle nebeského Otce je: ,,Milovat Boha svého nadevšecko a milovat bližního svého, jako sebe samého." Římanům 7 jasně zjevuje, že kdo se o to pokusí svými skutky, ten začne dělat přesný opak. Je to proto, abychom si uvědomili, že to, co chce Bůh, nebudeme schopni nikdy dělat, na celou věčnost, a že to byl, je a vždycky bude sám Bůh, který může vykonat to co chce, jak to on chce a kdy to on chce. Že se lidé církví stále snaží vykonávat to, co Bůh chce svými skutky je očividné, dokonce věří tomu, že to tak Bůh chce. Že to je lež jak Brno je zjevné z písma, především z té kapitoly Římanům 7. ,,Co bylo pro Zákon kvůli slabosti těla nemožné, to vykonal Bůh. (Římanům 8,3) ,,O cokoli poprosíte v mém jménu, to udělám, aby byl Otec oslaven v Synu. Když mě budete o něco prosit v mém jménu, já to udělám.“ (Jan 14,13-14) Kdo VĚŘÍ Bohu, že jenom on může vykonat to co che, jak to chce a kdy to chce, TEN KONÁ OTCOVU VŮLI V NEBESÍCH. Že se lidé církve shromažďující se v denominacích snaží konat Boží vůli svými skutky, je tím Božím uzavřením pod neposlušnost, viz. Římanům 11,32, a až přijde víra do jejích myslí, že to může udělat pouze Bůh sám, tak to je to Boží slitování. Do té doby jsou pod vychovatelem, a tak je písmo drží zavřené pod hříchem, což dosvědčují neustálým vyznáváním svých hříchů a následným pokáním, což je slib, že přestanou hřešit a začnou žít svatě, to skrze své úsilí a své skutky podle písma, což je stále udržuje pod mocí hříchu, tak jak to popisuje Pavel v Římanům 7. A to jsou všichni ti, kteří: ,,věří ve mně a i kdyby zemřeli, budou žít. (Jan 11,25) ,,Co bylo pro Zákon kvůli slabosti těla nemožné, to vykonal Bůh" (Římanům 8,3) Co je slabost těla? ,,Objevuji tedy zákon, že když chci konat dobro, je mi nablízku zlo." (Římanům 7,21). Slabost těla je chtít konat dobro požadované písmem, viz Galatským 3,22: ,,Písmo ale uzavřelo všechny lidi pod hřích, aby všem věřícím nabídlo zaslíbení založené na víře Ježíše Krista." VÍRA JEŽÍŠE KRISTA: ,,Mějte víru Boží" (Marek 11,22): ,, ...Ne každý, kdo mi říká‚Pane, Pane‘, vejde do nebeského království, ale ten, kdo koná vůli mého Otce v nebesích." Ten, kdo poprosil Ježíše podle jeho slova z Mk 11,22-24 a Jana 14,13-14 o Boží víru, a věří, že jí dostal, ten koná vůli Otce v nebesích, protože Boží víra věří ve vykonání Božího slova Božím slovem, to na místě, kde zrovna to Boží slovo přebývá:,, koná vůli mého Otce v nebesích." Kdo přebývá vírou ve svém srdci z Otcem v nebesích, kde se nepřetržitě děje Otcova vůle, ten nemá potřebu nic vykonávat svými skutky na zemi, protože je vírou přítomen Otcovy vůle, konající se Otcem v nebi. Takový člověk: ,,žije a věří ve mě, nezemře navěky. Věříš tomu?“ (Jan 11,26) ,,Žijete-li podle těla, zemřete..." (Římanům 8,13) To žití podle těla a následnou smrt popisuje Pavel v té 7 kapitole Římanům. Žít podle těla je: ,,Vždyť žijete-li podle své vůle, spějete k smrti" (Římanům 8,13 ekumenický), což je shodné s : ,,Objevuji tedy takový zákon: Když chci činit dobro, mám v dosahu jen zlo."(Římanům 7,21). Z těchto veršů vyplývá, že žít podle své vůle, to je podle těla, znamená chtít konat dobro podle písma, a to jediné způsobí zlo, protože: ,,Co na to řekneme? Že Zákon je hřích? V žádném případě! Avšak nebýt Zákona, nebyl bych hřích poznal. Například o dychtivosti bych nevěděl, kdyby Zákon neříkal: „Nedychti!“ Hřích se chopil příležitosti, kterou mu to přikázání skýtalo, a vzbudil ve mně všemožnou dychtivost. Bez Zákona je ovšem hřích mrtvý. Sám jsem kdysi žil bez Zákona, ale jakmile přišlo přikázání, hřích ožil a já jsem zemřel. Přikázání, které mělo být k životu, je mi tedy nakonec ke smrti. Hřích se totiž chopil příležitosti, kterou mu to přikázání skýtalo, oklamal mě a jeho pomocí mě zabil.Zákon je ovšem svatý, přikázání je svaté, spravedlivé a dobré. Přineslo mi tedy to dobré smrt? V žádném případě! Hřích se však projevil jako hřích: tím, co bylo dobré, mi způsobil smrt. Díky přikázání se tedy ukázalo, jak je hřích nevýslovně hrozný. " (Římanům 7,7-13). Pavel tvrdí, a málo kdo mu věří stejně jako Galatští, že zlo je možné konat pouze svým chtěním konat dobro popsané písmem. ,,Chtít dobro, to umím, ale konat je už ne." (Římanům 7,18) ,,Blázniví Galatští! Kdo vás tak obloudil? Vás, kterým byl přímo před očima vykreslen Ježíš Kristus ukřižovaný! Chtěl bych se od vás dozvědět jedno: Přijali jste Ducha díky skutkům Zákona, anebo díky víře v to, co jste slyšeli? Přišli jste o rozum? Začali jste Duchem, a teď končíte tělem? Tolik jste prožili – bylo to k ničemu, úplně k ničemu? Uděluje vám Bůh Ducha a působí mezi vámi zázraky díky skutkům Zákona, anebo díky víře v to, co jste slyšeli? " (Galatským 3,1-5) Ten, kdo slyší Boží slovo a nesnaží se ho vykonávat, protože věří Bohu, že ho již vykonal, ten žije na věky. ,,A každý, kdo žije a věří ve mě, nezemře navěky. Věříš tomu?“ (Jan 11,26) ,,Žijete-li podle těla, zemřete; umrtvujete-li skutky těla Duchem, budete žít." (Římanům 8,13) Jak je možné umrtvit skutky těla Duchem, když již víme, že skutky těla jsou z lidského chtění konat dobro? ,,Říkám však: Choďte Duchem a žádost těla nevykonáte." (Galatským 5,16 NBK) Jak můžeme chodit Duchem? ,,Chodíme totiž vírou, ne viděním." (2.Korintským 5,7) ,,žijeme přece z víry, ne z toho, co vidíme." (2.Korintským 5,7 ekumenický) ,,Chci říci: Žijte z moci Božího Ducha, a nepodlehnete tomu, k čemu vás táhne vaše přirozenost."(Galatským 5,16 ekumenický) Chodit Duchem znamená chodit vírou a to znamená žít z víry v moc Ducha, který je tím Božím slovem i jeho vykonáním. (Jan 6,63 a Jan 14,13-14), a to je umrtvení skutků těla mocí Ducha. ,,Žijete-li podle těla, zemřete; umrtvujete-li skutky těla Duchem, budete žít." (Římanům 8,13) Boží víra v Boží slovo vykonané Božím slovem v srdci člověka, je život věčný. ,,.Muži, milujte své ženy, " (Efeským 5,25 a Koloským 3,19) je špatný překlad, protože ani z nového Zákona nebude nikdo ospravedlněn. A každý muž, který se snaží milovat svou ženu, jí nemiluje, kdyby ano, tak se jí nebude snažit milovat, protože by jí již miloval. A každá snaha muže milovat svou ženu vyvrcholí v přesný opak, to díky zákonu výše popsanému, který stále platí. (Římanům 7,18-19) Proto je dnes na světě tolik rozvodů a rozchodů, a to i v církvi, protože právě církev působí tlak na své ovečky, aby konali své skutky podle písma. Pravda zní, že kdo věří v Ježíše a věří v moc Božího slova, které říká, že láska mužova k jeho ženě je součást vykonání Božího slova, ten miluje svou ženu, aniž o to jakýmkoliv způsobem usiluje, protože je mu to dáno jako Boží dar skrze víru Božího slova, které má ve svém srdci. ( Galatským 3,1-5) , ,„Já jsem vzkříšení i život,“ řekl jí Ježíš. „Kdo věří ve mě, i kdyby zemřel, bude žít. 26A každý, kdo žije a věří ve mě, nezemře navěky. Věříš tomu?“ (Jan 11,25-26) ,,Amen, amen, říkám vám: Kdokoli zachová mé slovo, navěky nespatří smrt.“ (Jan 8,51) Zákon zachování Ve fyzice se jako zákon zachování označuje tvrzení, že určitá měřitelná veličina fyzikálního systému se během vývoje tohoto systému nemění. Zachovávající se veličiny systému se mohou zachovávat lokálně nebo globálně. Podle Einsteina platí, že pokud se nějaká veličina zachovává, pak se zachovává lokálně. Toto tvrzení vyplynulo z teorie relativity. (Wikipedie) V duchovní oblasti je zachovávanou veličinou Boží slovo a částicí, která jí nese, je lidské srdce, jimž je lidská mysl, lidské city a lidská vůle dohromady, též nazývané osobnost. Protože Boží slovo je tou měřitelnou veličinou, něčím co má nějakou počáteční, průběžnou a konečnou hodnotu, tak touto veličinou nemůže být osobnost člověka, protože osobnost člověka je jenom nosičem této hodnoty, přičemž bez té hodnoty té veličiny osobnost člověka nemá vůbec žádnou hodnotu. Satanova lež se pokusila tuto pravdu o jediné hodnotě veličiny Božího slova zvrátit tím, že zpochybnila tu jedinečnost hodnoty Božího slova. ,,Hospodin Bůh člověku přikázal: „Z každého stromu v zahradě můžeš svobodně jíst, kromě stromu poznání dobra i zla. Z toho nejez, neboť v den, kdy bys z něj jedl, jistě zemřeš.“ (Genesis 2,16-17) ,,Na to had ženě řekl: „Určitě nezemřete! " (Genesis 3,4) Zvrátit jedinečnost jediné existující hodnoty Božího slova nejde, není to možné. Lží lze však časově oddálit to, kdo tuto jedinou hodnotu jediné veličiny ponese, kdo a kdy bude nosičem této veličiny. To je globální zachování této veličiny. Satanovi se to v současnosti daří celkem dobře oddalovat v místě zvaném svět, kde úspěšně funguje jeho lež, kde představitelé církve věřící v Ježíše učí své ovečky teorii o budování vlastních charakterů, což znamená, že se mají snažit podobat svým chováním Ježíši, to znamená, že se mají stát podobnými veličinami jako je Bůh a jeho slovo. To však nikdy nebylo možné a nikdy možné nebude, protože my nikdy nebudeme tou veličinou již je Boží slovo, to proto, že jsme tím slovem stvoření. Kdybychom byli od věků do věků jako Bůh a nebyli bychom stvořeni Božím slovem, pak by to možné bylo. A není to možné také proto, že my jsme živými částicemi stvořené Božím slovem, které mají tu hodnotu té veličiny Božího slova nést. A až neseme vírou Boží slovo, teprve tak se stáváme skutečnými osobnostmi. Existuje jedno tajemství, které již bylo odhaleno Pavlem, ale nejspíš tomu málokdo rozumí. Je to to tajemství ukryté po staletí, které bylo odhaleno Bohem skrze jeho apoštoly, je to Kristus v nás, ta naděje Boží slávy. (Koloským 1,27) Jestliže je Kristus v nás tajemství ukryté po staletí, tak v nás lidech byl ukrytý i když jsme v něho nevěřili, protože nám ho v nás zakrývala Satanova lež o evoluci. Proto každý, kdo je nějakou osobností, ale zatím nevěří, tak je tou osobností skrze skryté působení Božího slova před lidskou myslí. Mimo působení Božího slova totiž není nic, a už vůbec ne jakákoliv osobnost. Kdo toto ví a věří tomu, tak jeho mysl je spasená. Kdo ví a věří tomu, že je jeho srdce částicí, která nese jedinou hodnotu jediné veličiny která existuje, jíž je Boží slovo, ten nebude mít problém postavit se při vytržení před Syna člověka, a nic z tohoto světa ho nemůže na světě při tomto vytržení udržet. To je totiž člověk, který žije a věří v Ježíše, protože zachoval Ježíšovo slovo. Smrt je lež, která tvrdí, že se člověk může stát veličinou podobnou Bohu, to svým vykonáváním svých skutků podle Božího slova. Ve skutcích apoštolských ve druhé kapitole 38 verši Petr odpovídá lidem, kteří byli zasaženi v srdci Božím slovem, aby METANOEÓ, což přeloženo do češtiny je ve slovníku jako ZMĚŇTE SMÝŠLENÍ, neboOBRAŤTE SE. A změnit smýšlení znamená změnit ho ve smyslu pravdy, kterou zjevuje Duch Boží skrze Boží slovo, nebo se obrátit od lži k té pravdě, což dělá i skrze toto psaní, jak věřím. ,,Ne každý, kdo mi říká ‚Pane, Pane‘, vejde do nebeského království, ale ten, kdo koná vůli mého Otce v nebesích." (Matouš 7,21) ,,KDO KONÁ VŮLI MÉHO OTCE V NEBESÍCH." Ježíš tu neříká, že máme konat na zemi vůli Otce, který je v nebesích, ale říká, že máme konat Otcovu vůli v nebesích. Jak může být člověk v nebesích a konat tam Otcovu vůli, když se jí snaží konat zde na zemi jako Boží spolupracovník? To nejde, je to nemožné, a ti, kteří se o to pokoušejí, tak stále vyznávají své hříchy, což znamená, že mají stále pocit, že hřeší, mají stálé vědomí hříchu. Toto určitě není konání Boží vůle, protože ten, kdo koná Boží vůli, ten již nehřeší, protože je srdcem s Otcem v nebi, to vírou v konání Božího slova Božím slovem, které přebývá v jeho srdci. A to je pravda Ježíšova slova, která osvobozuje každého, kdo má v srdci Boží víru Božího slova, o kterou poprosil Ježíše v jeho jménu a uvěřil, že jí dostal. Hned dva následující verše po tom verši Matouš 7,21 potvrzují to, co jsem právě napsal. ,,Mnozí mi v onen den řeknou: ‚Pane, Pane, copak jsme ve tvém jménu neprorokovali? Nevymítali jsme ve tvém jménu démony? Nedělali jsme ve tvém jménu mnoho zázraků?‘ A tehdy jim jasně řeknu: ‚Nikdy jsem vás neznal. Odejděte ode mě vy, kdo pácháte zlo!‘ (Matouš 7,22-23). A podle písma můžeme vykonávat zlo jediným způsobem: ,,Vím totiž, že ve mně, to jest v mé lidské přirozenosti, nepřebývá dobro. Chtít dobro, to dokážu, ale vykonat už ne. Vždyť nečiním dobro, které chci, nýbrž zlo, které nechci." (Římanům 7,18-19) Jediným možným způsobem může člověk konat Otcovu vůli v nebesích, to vírou Božího slova v Boží slovo, že Boží slovo vykoná Boží slovo tam, kde přebývá. Proto řekl Ježíš, že kdo zachová Jeho slovo, NEZEMŘE NAVĚKY.
|
|
poslal Frantisek100 Chtěl bych se zamyslet nad
známým příběhem z Bible. Hlavní postavou je Nikodém. Kdo byl a jak žil? Vydejme se po jeho stopách tak, jak nám je zaznamenalo
Boží Slovo.
V evangeliu apoštola Jana: · 1Mezi farizeji
byl člověk jménem Nikodém, člen židovské rady.
· 2Ten přišel k
Ježíšovi v noci a řekl mu: „Mistře, víme, že jsi učitel, který přišel od Boha.
Neboť nikdo nemůže činit ta znamení, která činíš ty, není-li Bůh s ním.“ |
|
poslal vatatu Římanům 10,4 ,,Vždyť Kristus je konec zákona, aby spravedlnosti došel každý, kdo věří." Galatským 3,12 ,,Zákon však nevychází z víry, nýbrž praví: ‚Kdo bude tyto věci činit, získá tím život." Efeským 2,8-10 ,,Touto milostí jste skrze víru spaseni. Není to z vás – je to Boží dar; není to ze skutků, aby se nikdo nechlubil.‘Jsme přece jeho dílo! Bůh nás v Kristu Ježíši stvořil k dobrým skutkům, které předem připravil, abychom se jim věnovali." Židům 4,1-3.10 ,,Zaslíbení o vstupu do jeho odpočinku stále platí, a tak si dejme pozor, aby se neukázalo, že je někdo z vás minul. I nám přece byla zvěstována dobrá zpráva, stejně jako jim. Slyšené slovo jim ale nepomohlo, neboť se u posluchačů nesetkalo s vírou... Vždyť ten, kdo vstoupil do jeho odpočinku, odpočinul od svých skutků, tak jako Bůh odpočinul od svých." Kristus-KONEC ZÁKONA, ZNAMENÁ KONEC LIDSKÝCH SKUTKŮ. 2.Korintským 13,5 ,,Sami sebe prověřujte, přesvědčujte se, zda jste sami ve víře. Nepoznáváte sami na sobě, že je ve vás Ježíš Kristus? Pokud ne, pak jste ovšem selhali." Galatským 2,20 ,,Jsem ukřižován s Kristem. Žiji ne už já – Kristus žije ve mně! Svůj život v tomto těle žiji ve víře v Božího Syna, který si mě zamiloval a vydal za mě sám sebe. Neodmítám tu Boží milost. Spočívá-li totiž spravedlnost v plnění Zákona,(Gal. 3,12) potom Kristus zemřel zbytečně." Spočívá-li spravedlnost v lidských skutcích, potom Kristus zemřel zbytečně. Jan 14,12-14 ,,Amen, amen, říkám vám: Kdo věří ve mne, bude dělat skutky, které dělám já. A bude dělat ještě větší skutky, neboť odcházím k Otci. O cokoli poprosíte v mém jménu, to udělám, aby byl Otec oslaven v Synu. Když mě budete o něco prosit v mém jménu, já to udělám.“ Jan 5,29 ,,Sám od sebe nemohu dělat nic. Jak slyším, tak soudím a můj soud je spravedlivý, protože nehledám svou vůli, ale vůli Toho, který mě poslal. " Jan 14,9-10 ,,„Filipe,“ odvětil Ježíš, „tak dlouho jsem s vámi a nepoznal jsi mě? Kdo viděl mě, viděl Otce. Jak můžeš říkat: ‚Ukaž nám Otce‘? Nevěříš, že já jsem v Otci a Otec ve mně? Slova, která vám říkám, neříkám sám od sebe. To Otec, který ve mně přebývá, on působí ty skutky." Jan 17,20-23 ,,Neprosím ale jen za ně. Prosím i za ty, kteří ve mě uvěří skrze jejich slovo. Ať jsou všichni jedno, jako ty, Otče, ve mně a já v tobě; ať jsou i oni jedno v nás, aby svět věřil, že jsi mě poslal. Dal jsem jim slávu, kterou jsi dal mně, aby byli jedno, jako my jsme jedno. Já v nich a ty ve mně, aby byli dokonale jedno a aby svět poznal, že jsi mě poslal a že jsi je miloval, jako jsi miloval mě. " Ježíš nekonal skutky sám od sebe, ale Otec, který v něm přebýval, sám činil ty skutky. Stejné to je s námi, my nekonáme ty skutky, ale Ježíš v nás žijící. Je to otázka smýšlení, ničeho jiného. Náboženské slovo "POKÁNÍ" ve skutečnosti znamená "ZMĚŇTE SMÝŠLENÍ". Je to z řeckého slova "METANOJA" V řečtině je ještě jedno slovo pro "ZMĚŇTE SKUTKY", které se také překládá do češtiny jako slovo "POKÁNÍ". Lidé ve své neobnovené mysli Božím slovem pochopili ZMĚNU SKUTKŮ tak, že mají změnit své vlastní skutky, to ze zlých na dobré. Toto je však možné pouze skrze poznání dobrého a zlého, což je SMRT pro člověka, viz. Genesis 2,17 ,,...v den kdy bys z něho jedl, smrtí umřeš." To slovo "ZMĚŇTE SKUTKY" však platí také, a dokonce jde o změnu zlých skutků na dobré skutky. Jediný rozdíl v tom myšlení je v tom, že člověk nemění své zlé skutky na své dobré skutky, ale své všechny zlé skutky, na všechny dobré Boží skutky konané Bohem v člověku.(Efeským 2,10) A to je "METANOJA"- ZMĚNA MYŠLENÍ, a zároveň ZMĚNA SKUTKŮ. Vírou v Ježíše se člověk dostane na cestu, jíž je Ježíš-jeho slovo, která vede k této ZMĚNĚ MYŠLENÍ, a tím i ke ZMĚNĚ SKUTKŮ. Tu změnu ovšem neprovádí člověk, ale Boží slovo v něm, podle toho, jak ono samo chce, a kdy ono chce. Tímto procesem Božího slova v srdci člověka může ta ZMĚNA MYŠLENÍ trvat u každého jednotlivce různě dlouho, např. i několik desetiletí, ale pokud člověk nepřestane věřit v Ježíše, a nepřestane naslouchat jeho slovu, tak potom se výsledek stoprocentně dostaví, to je ZMĚNA MYŠLENÍ a ZMĚNA SKUTKŮ, v BOŽÍM ODPOČINUTÍ, bez úsilí člověka. Než tato změna nastane, tak člověk zůstává ve smrti tím, že se snaží změnit své zlé skutky na své dobré skutky, což působí v jeho životě hříchy, které stále dokola vyznává skrze staré myšlení, že takto činí Boží vůli. Nečiní, viz. Římanům 7,18-19 ,,Vím totiž, že ve mně (to jest v mé tělesnosti) není nic dobrého. Chtít dobro, to umím, ale konat je už ne. Nekonám totiž dobro, které chci, ale zlo, které nechci. Jelikož tedy dělám to, co nechci, nedělám to už já, ale hřích, který je ve mně. Objevuji tedy zákon, že když chci konat dobro, je mi nablízku zlo." Ve smrti zůstává proto, že stále jí z toho stromu poznání dobrého a zlého, kdyby ne, tak by nemohl měnit své zlé skutky na své dobré skutky. Celé to je shrnuto v jednom verši: Římanům 5,21 ,,Proto tak jako hřích vládl ve smrti, milost teď skrze spravedlnost vládne k věčnému životu skrze našeho Pána, Ježíše Krista." Když koná skutky člověk, tak je to smrt. Když však koná skutky Bůh, tak je to život. Když člověk touží konat své skutky pro Boha, tak je to stále pro člověka smrt. Když však člověk věří, že Bůh v něm žijící koná své skutky, tak to je pro člověka ŽIVOT VĚČNÝ. Římanům 10,5-9 ,,O spravedlnosti ze Zákona píše Mojžíš takto: „Člověk, který ty věci plní, z nich bude žít.“ Spravedlnost z víry však mluví takto: „Neříkej si v srdci: Kdo vystoupí do nebe?“ (totiž přivést Krista dolů) ani: „Kdo sestoupí do propasti?“ (totiž vyvést Krista z mrtvých). Co tedy říká? „Slovo je ti velmi blízko; je ve tvých ústech a ve tvém srdci“ (totiž to slovo víry, které kážeme).
Vyznáš-li svými ústy, že Ježíš je Pán, a uvěříš-li v srdci, že ho Bůh vzkřísil z mrtvých, budeš spasen." Zjevení Janovo 20,12 ,,Potom jsem spatřil mrtvé, malé i velké, jak stojí před trůnem, a byly otevřeny knihy. A byla otevřena ještě jiná kniha, totiž kniha života, a mrtví byli souzeni podle toho, co bylo zapsáno v těch knihách, totiž podle svých skutků. " Matouš 16,24-26 ,,Potom Ježíš řekl svým učedníkům: „Chce-li někdo jít za mnou, ať se zřekne sám sebe, vezme svůj kříž a následuje mě. Kdokoli by si chtěl zachránit život, ztratí jej, ale kdokoli by ztratil svůj život pro mě, ten jej nalezne. Co prospěje člověku, kdyby získal celý svět, ale sám sobě uškodil? Co dá člověk na oplátku za svůj život?" Zříci se sám sebe pro Ježíše znamená zříci se SVÝCH ROZHODNUTÍ KE SVÝM SKUTKŮM. Jsou v písmu popsáni dva lidé, jeden se chtěl zachránit pro své skutky, druhý se smířil z Bohem. Lukáš 23,38-43 ,,Jeden ze zločinců, kteří tam viseli, se mu vysmíval: „Když jsi Mesiáš, zachraň sebe i nás!“
Ten druhý ho však okřikl: „To se ani Boha nebojíš? Máš stejný trest jako on, ale my dostáváme spravedlivou odplatu za své skutky, kdežto tenhle nic zlého neudělal!“
Potom řekl Ježíšovi: „Vzpomeň si na mě, až přijdeš do svého království.“
Ježíš mu odpověděl: „Amen, říkám ti, dnes budeš se mnou v ráji.“ Nechtít konat své skutky, ani skutky podle písma, ale věřit v Ježíše a skutky Božího slova konané Božím slovem na místě, kde Boží slovo přebývá, znamená být s Ježíšem v ráji.
|
|
poslal vatatu Genesis 1,26-27 ,,Tehdy Bůh řekl: „Učiňme člověka k našemu obrazu, podle naší podoby! Ať panují nad mořskými rybami, nad nebeským ptactvem, nad dobytkem, nade vší zemí i nad veškerou havětí lezoucí po zemi.“ Bůh stvořil člověka ke svému obrazu,
k obrazu Božímu stvořil jej:
jako muže a ženu stvořil je."
Izaiáš 9-11 Vzpomeňte na věci dávno minulé, vždyť já jsem Bůh a žádný jiný není,
jsem Bůh a není žádný kromě mne.
Já od počátku oznamuji konec
a odedávna, co teprv nastane.
Říkám: „Má vůle stane se,
udělám vše, co se mi chce.“
Já zavolám od východu dravce,
muže své vůle ze země daleké.
Co jsem řekl, to učiním,
své rozhodnutí naplním. " Člověk byl učiněn Bohem ke svému obrazu. Ta skutečnost, že si člověk může dělat co chce, tak jako Bůh, znamená, že je stvořený k obrazu Božímu. Mezi to, co si člověk CHCE dělat, patří i to, že může někoho poslouchat, může CHTÍT poslouchat PŘÍKAZY a ZÁKAZY někoho jiného, ale nemusí, je to na jeho svobodném rozhodnutí. Protože však Bůh nikoho neposlouchá, on si totiž dělá sám od sebe co chce, potom člověk nemůže být jeho obrazem, pokud chce někoho poslouchat ve smyslu plnit něčí příkazy a zákazy. Pokud se k tomu člověk rozhodl svým svobodným rozhodnutím, tak není ÚPLNÝM obrazem Božím. Je sice částečně obrazem Božím tím, že se může svobodně rozhodnout jako Bůh k čemukoliv, ale rozhodne-li se plnit něčí příkazy, potom není ÚPLNÝM obrazem Božím, protože Bůh nikoho neposlouchá, on si dělá co chce, co jemu se líbí. A tu nastává ten problém, který Bůh chtěl vyřešit, a PODAŘILO se mu to. Ten problém spočívá v tom, že člověk si dělá co chce, k tomu byl stvořen Bohem, Bůh si dělá co chce, a tyto dvě chtění jsou v rozporu. První rozpor mezi Božím chtěním a chtěním člověka je zaznamenán v Genesis 2,16-17 a Genesis 3,6 ,,Hospodin Bůh člověku přikázal: „Z každého stromu v zahradě můžeš svobodně jíst, kromě stromu poznání dobra i zla. Z toho nejez, neboť v den, kdy bys z něj jedl, jistě zemřeš.“ ,,Když tedy žena viděla, že onen strom je dobrý k jídlu a lákavý na pohled, strom slibující porozumění, vzala z jeho ovoce a jedla. Dala i svému muži, který byl s ní, a také on jedl."
Tady se stalo to, co později ap. Pavel popsal ve svém listu Římanům 11,32: ,,Bůh zahrnul všechny lidi pod neposlušnost, aby se nade všemi smiloval." Tím, že Bůh dovolil člověku, aby si člověk dělal co chce, což byla podmínka toho, aby byl člověk k obrazu Božímu, tím ho uzavřel pod stav, kdy si člověk mohl udělat něco jiného, než to, co chtěl Bůh, aby člověk vykonal. Z přirozeného pohledu je toto bezvýchodná situace. Bůh nás lidi stvořil ke svému obrazu, což znamená, že si můžeme dělat co chceme, přičemž rozhodnout se někoho poslouchat není obrazem Božím, protože Bůh nikoho neposlouchá, to znamená, že nedělá to, co chce někdo jiný, a zároveň to přineslo člověku oddělení od Boha tím, že chce dělat něco jiného, než to, co chce dělat Bůh. Jak tuto prekérní situaci Bůh vyřešil? JEŽÍŠ Když chce člověk dělat něco jiného, než to, co chce dělat Bůh, a dělá to, tak to Bůh nazval hříchem. Člověk, který chce mít vztah z Bohem, chce být blízko něho, přitom chce dělat něco jiného, než to, co chce Bůh, tak tím jiným konáním ve vztahu k Bohu hřeší. Kdyby však chtěl člověk Boha poslechnout, a činit to, co chce Bůh, tak by nebyl k obrazu Božímu, protože by tak MUSEL poslouchat něco, co sám ani moc dělat nechce. První takový hřích je popsán v Genesis 4,1-8 ,,Adam se miloval se svou ženou Evou a ta počala a porodila Kaina. Tehdy řekla: „Získala jsem od Hospodina muže!“ Porodila také Ábela, jeho bratra. Ábel se pak stal pastýřem ovcí, ale Kain obdělával půdu. Po nějaké době se stalo, že Kain přinesl Hospodinu oběť z plodů země, zatímco Ábel ji přinesl z prvorozených ovcí svého stáda a z jejich tuku. Hospodin našel zalíbení v Ábelovi a v jeho oběti, ale v Kainovi a jeho oběti zalíbení nenašel. Kaina to rozlítilo, až se mu zkřivila tvář.
Hospodin tedy Kainovi řekl: „Proč se zlobíš? Proč máš zkřivenou tvář? Copak tě nepřijmu, když budeš jednat dobře? Když ale nebudeš jednat dobře, pak ve dveřích číhá hřích a dychtí po tobě. A ty nad ním budeš panovat.“
Kain svému bratru řekl: „Pojďme na pole!“ A když byli na poli, Kain se na svého bratra Ábela vrhl a zabil ho. "Bůh chtěl, aby Kain svého bratra Abela miloval. Kain chtěl, aby ho Bůh pochválil za jeho skutky. A to byl ten první zjevený rozpor mezi tím, co chtěl Bůh, a co chtěl člověk Kain, což přineslo do do srdce člověka Kaina hřích, místo toho, aby se Kain Boha zeptal, čím by mu udělal radost, tak se naštval na to, že Bůh nepřijal jeho dar podle jeho rozhodnutí. Tím, že si Kain udělal co on chtěl, tak tím potvrdil, že je stvořený k obrazu Božímu, protože Bůh si dělá také co chce, a nikoho neposlouchá, ale zároveň udělal tím svým rozhodnutím hřích, to je něco, co Bůh nechtěl, aby udělal. Prekérní situace. Situace, kdy se již lidé ptali na to, co mají dělat, aby tak činili skutky Boží, se stala o několik tisíc let později. Janovo evangelium 6,28-29 ,,Co máme dělat, abychom konali Boží skutky?“ zeptali se ho. Ježíš jim odpověděl: „Toto je ten Boží skutek – abyste věřili v toho, kterého on poslal.“ Proč jim Ježíš neřekl, že mají dodržovat Boží zákon? Protože věděl, za prvé, že by takto nebyli k obrazu Božímu, a za druhé by to stejně nesplnili, protože o to se pokoušeli několik generací, a nedařilo se jim to. Jak je tedy možné být OBRAZEM BOŽÍM? Je to možné pouze jediným možným způsobem, to VÍROU V JEŽÍŠE. Když totiž člověk věří v Ježíše, tak se stává PLNÝM OBRAZEM BOŽÍM. Každý člověk, který věří v Ježíše, si totiž může svobodně dělat co chce, přičemž Bůh způsobí u tohoto člověka Boží zázrak, nazývaný též BOŽÍ MILOST, který způsobí, že člověk věřící v Ježíše, dělající si co sám chce, dělá ÚPLNĚ TO SAMÉ, CO CHCE BŮH, aniž o to musí jakýmkoliv způsobem usilovat, nebo aniž musí kohokoliv poslouchat. A toto je nazváno ŽIVOTEM VĚČNÝM. Takováto víra je pro člověka, který byl zvyklý na to, že musí poslouchat Boha, aby tou poslušností získal život věčný, jako skok z letadla bez padáku. Proto málo lidí má tuto víru, protože mají strach, že kdyby takto skočili, tak se zabijí. Tím strachem NEVĚŘÍ BOHU, ŽE VÍROU V JEŽÍŠE JE JIŽ ZACHRÁNIL K DOBRÝM SKUTKŮM. List Efeským 2,8-10 ,,Touto milostí jste skrze víru spaseni. Není to z vás – je to Boží dar; není to z vašich skutků, aby se nikdo nechlubil. Jsme přece jeho dílo! Bůh nás v Kristu Ježíši stvořil k dobrým skutkům, které předem připravil, abychom v nich žili." Člověk, který chce poslouchat Boha, přičemž musí zapírat sám sebe, nikdy Boha poslouchat nebude, protože Bůh chce, aby si člověk mohl dělat co sám chce, to z plnosti svého srdce, a aby to bylo ve shodě s jeho vůlí. To je možné jenom tím skokem z letadla bez padáku, to je vírou v Ježíše, že i když si bude člověk dělat co chce, tak Bůh způsobí tou vírou člověka v Ježíše, že to bude shodné s Boží vůlí. Ti, kteří se snažili zapírat a takto poslouchat vnějšně Boha tím, že se pokoušeli plnit jeho přikázání, ti dopadli tak, jak to popisuje ap. Pavel v listu Římanům 7,14-25 ,,Víme, že Zákon je duchovní, ale já jsem tělesný, zaprodaný hříchu. Sám nerozumím tomu, co dělám; vždyť nedělám to, co chci, ale to, co nenávidím. Jelikož dělám to, co nechci, souhlasím s tím, že Zákon je dobrý. Nedělám to tedy už já, ale spíše hřích, který je ve mně. Vím totiž, že ve mně (to jest v mé tělesnosti) není nic dobrého. Chtít dobro, to umím, ale konat je už ne. Nekonám totiž dobro, které chci, ale zlo, které nechci. Jelikož tedy dělám to, co nechci, nedělám to už já, ale hřích, který je ve mně. Objevuji tedy zákon, že když chci konat dobro, je mi nablízku zlo. Ve svém nitru radostně souhlasím s Božím Zákonem, ale ve svých údech vidím jiný zákon, který bojuje proti zákonu mé mysli a činí mě zajatcem zákona hříchu, který je v mých údech. Jak ubohý jsem člověk! Kdo mě vysvobodí z tohoto smrtelného těla? Díky Bohu – on to udělá skrze Ježíše Krista, našeho Pána!
Sám o sobě tedy svou myslí sloužím Zákonu Božímu, ale tělem zákonu hříchu." CHTÍT KONAT DOBRO POPSANÉ BOŽÍM ZÁKONEM JE PRO ČLOVĚKA SMRTÍ, PROTOŽE KDYŽ TOTO CHCE KONAT, TAK KONÁ PŘESNÝ OPAK. Když však člověk VĚŘÍ V JEŽÍŠE, a věří JEŽÍŠI, tomu co ježíš řekl, tak věří tomu, že chce i činí z celého srdce to samé, co chce Bůh. Člověk věřící v Ježíše nemusí pátrat po tom, co chce Bůh, ale skrze tu víru to ví. ČLOVĚK VĚŘÍCÍ V JEŽÍŠE TOTIŽ VÍ, CO BŮH CHCE, TOTIŽ TO, ABY ČLOVĚK VĚŘIL V JEŽÍŠE. A protože již v Ježíše věří, tak ví, že splnil na sto procent Boží vůli, a tak věří, že již nemůže nic pokazit, ani vylepšit, žádným svým skutkem, protože ví, že věřit v Ježíše je Boží skutek v NĚM. A také věří, že všechno, co od této chvíle udělá, je ve shodě s Boží vůlí, o což se stará Bůh v něm, skrze Ježíše žijícím 2.Korintským 13,5 ,,Sami sebe prověřujte, přesvědčujte se, zda jste sami ve víře. Nepoznáváte sami na sobě, že je ve vás Ježíš Kristus? Pokud ne, pak jste ovšem selhali. " Ten člověk, který se snaží plnit Boží vůli svojí poslušností Bohu skrze své skutky podle vnějších nařízení, ten Boží vůli neplní, protože takto není obrazem Božím, protože si nedělá co chce, tak jako Bůh, ale dělá to, co musí, což Bůh nedělá, nikdy nedělal, a nikdy dělat nebude.
|
|
poslal Frantisek100 Je tu velká otázka. Proč? Lidé,
pokud vědí, že jste věřící, vás zastavují a ptají se. Proč? Proč zahynuli lidé v tom letadle, na té
dálnici, na tuhle nemoc atd.? Umíte mi to vysvětlit? Proč to Bůh dopustil? A
máme uspokojivou odpověď na takovou otázku pro takové tázající. ??
Vraťme se dva tisíce roků
napřed. Jsme v Jeruzalémě, kde se něco stane.
Učedníci a židé v době Pána
Ježíše to nemají lehké. Izrael je okupován Římany a ti někdy se velice a tvrdě chovají vůči
židům. A právě tady se stane toto:
Písmo to takto popisuje.
Cituji:
·
1Právě tehdy k
němu přišli někteří se zprávou o Galilejcích, jejichž krev smísil Pilát s krví
jejich obětí.
Co se stalo?
|
|
poslal lutrik První čtení: Izajáš 14,1 - 11: „Hospodin se slituje nad Jákobem a znovu vyvolí Izraele. Dá jim odpočinout v jejich zemi, přidruží se k nim i bezdomovec a připojí se k domu Jákobovu. Národy je totiž samy dovedou na jejich místo a Izraelův dům je dostane do dědictví v Hospodinově zemi jako otroky a otrokyně. Tak zajmou ty, kdo je prve zajali, a budou panovat nad svými poháněči. V den, kdy ti dá Hospodin odpočinout od tvého trápení a nepokoje, od tvrdé otročiny, jíž jsi byl zotročen, proneseš o babylónském králi pořekadlo: "Jak pominul poháněč, jak pominula knuta!" Hospodin polámal hůl svévolníků, žezlo vládců, jež zběsile bilo národy ranami bez ustání, hněvivě vládlo pronárodům nezkrotným pronásledováním. V míru odpočala celá země, všechno zvučně plesá. I cypřiše se radují nad tebou i libanónské cedry od chvíle, kdy jsi padl: "Už nevstane ten, kdo nás kácel!" I nejhlubší podsvětí je kvůli tobě rozrušeno, čeká na tvůj příchod, probudilo kvůli tobě přízraky, všech vojevůdců země. Všechny krále pronárodů přimělo vstát ze svých trůnů. Ti všichni se ozvou a řeknou tobě: "Také jsi jako my pozbyl síly? Už jsi nám podoben! Do podsvětí byla svržena tvá pýcha, hlučný zvuk tvých harf. Máš ustláno na hnilobě, přikrývku máš z červů."
|
|
|
