poslal Nepřihlášený Drazí přátelé, osvobození ke službě.Když člověk dosáhne věku 18 let, nabývá dojmu, že konečně získal vytouženou svobodu a nezávislost. Svobodu přitom chápe ve smyslu „volnosti dělat si, co se mi líbí“. Naše hříšná podstata a lstivost našeho nepřítele nás vede k tomuto falešnému přesvědčení, že totiž „svobodný znamená být svým vlastním pánem“. Bůh má pak obrovskou práci přemoci toto naše smýšlení, když nás trpělivě učí (teoreticky i prakticky), že svými vlastními pány jsme právě tehdy, když jsme Jeho služebníky. Ano, zní to jako paradox, který stojí za to, abychom se mu věnovali trochu blíže.
Vyjádřeme ho třeba takto:V JEŽÍŠI KRISTU SE STÁVÁME SVOBODNÝMI SLUŽEBNÍKY BOHA.Apoštol Petr právě o tom píše ve svém prvním listě, když říká: „Jste svobodni, ale ne jako ti, jimž svoboda slouží za plášť nepravosti, nýbrž jako služebníci Boží.“ Pro správné pochopení tohoto paradoxu je klíčové začít tím, čím začal i Petr: V KRISTU JEŽÍŠI JSME SVOBODNI!Je nelehké až nemožné vyjádřit slovy, jak nesmírný přínos a dalekosáhlý prospěch má pro nás víra v Ježíše Krista, Božího Spasitele. Víte, naše víra v Krista je často středem posměchu druhých, a tak i my sami máme sklon ji přehlížet, podceňovat a stydět se za ní. Ale ta víra, živá, spoléhající důvěra, nám přináší neskonalé bohatství a hojnost! Skrze tu víru jsme totiž získali tu pravou svobodu – svobodu od nadvlády a prokletí hříchu; svobodu od strachu ze smrti a odsouzení; svobodu od břemene zákona, které nikdo z lidí neutáhne. V Pánu Ježíši jsme se stali svobodnými pány! Jako křesťané v tomto světě nikomu a ničemu neotročíme; nikdo a nic nás zde nevlastní; naopak, nade vším vládneme, všechno vlastníme. „Ať svět nebo život nebo smrt, přítomnost nebo budoucnost, všechno je vaše,“ říká Pavel věřícím v Korintu (1. Kor 3:22).Takový je náš Bůh! Neskutečně dobrý, štědrý a milosrdný! Kvůli svému Synu Ježíši činí z nás, otroků hříchu, pány nade vším svým stvořením! Nás, objekty hanby a potupy, mění na objekty úcty a slávy! Nás, jejichž zaslouženou výplatou byla věčná smrt, obdarovává v Kristu nepomíjejícím životem! A k dispozici nám dává veškerou svou moc, moudrost a svatost – ano, k tomu všemu máme vírou přístup! Vždyť „On neušetřil svého vlastního Syna, ale za nás za všecky jej vydal; jak by nám spolu s Ním nedaroval všecko?“ (Ř 8:32) „Všecko, co mám, je tvé,“ říká Bůh (Lk 15:31). Jak chabá náhražka je to, co nám místo toho podstrkává a dotěrně nabízí Satan i celý tento svět! Jako miska čočkové krmi, za kterou Ezau prodal své prvorozenství…Ptáte se, jaká že práva a privilegia nám víra přináší? Jsme prvorození, Ježíšovi bratři a sestry, spolu-dědicové věčnosti. Jsme spolu-králové, v Ježíši jsme vyvýšeni nade všechno, vládneme nad životem a smrtí, vítězíme nad soužením a pokušením. „Hle, dal jsem vám moc šlapat po hadech a štírech a po veškeré síle nepřítele, takže vám v ničem neuškodí.“ (Lk 10:19) Jsme spolu-kněží, máme právo předstupovat před Boha a prosit za sebe i za druhé, stejně tak máme pravomoc přinášet jeden druhému slova odpuštění. Zkrátka jsme svobodní synové Boha Nejvyššího, jakkoli uboze a žalostně navenek před světem vypadáme. „Hleďte, jak velikou lásku nám Otec daroval: byli jsme nazváni dětmi Božími, a jsme jimi. … Milovaní, nyní jsme děti Boží; a ještě nevyšlo najevo, co budeme!“ (1. Jan 3:1-2a) To vše a ještě mnohem víc jsme a máme jen skrze víru v Krista! Vždyť proto On přišel, aby nás vykoupil z otroctví, osvobodil od marnosti, posvětil a obdaroval vším svým bohatstvím. Všechny poklady světa potupně blednou ve srovnání s vírou v Ježíše a s tím, co skrze ni máme a užíváme!Nebyl by to však Satan, aby – ruku v ruce s naším hříšným Já – všechno, co Bůh tvoří a daruje, obratem nezneužil a neznetvořil. A tak i svobodu, kterou nám vydobyl Kristus Pán, kvapem předkládá člověku jako Boží povolenku k bezuzdnému životu. Pod záminkou svobody se snadno skryje, jako pod pláštěm, všelijaká svévole a uspokojování vášní. Apoštol Petr rozpoznává toto pokušení a důrazně praví: nejste „jako ti, jimž svoboda slouží za plášť nepravosti, nýbrž (jste) jako služebníci Boží.“ A tak, jako je klíčové začít u svobody, tak je stejně nezbytné u ní neskončit, ale jít dál. Totiž, že V KRISTU JEŽÍŠI JSME SLUŽEBNÍKY BOHA!Ano, skrze víru jsme svobodní; naše je vše, co je Kristovo. Tato víra však plodí lásku. A skrze lásku jsme služebníky; jsme všem podřízení, všem sloužící, se všemi sdílející to, co je naše. Vírou patříme Ježíši a hledíme nad sebe; láskou patříme bližnímu a hledíme kolem sebe. Jako svobodní páni již máme všechno, a proto jako služebníci lásky nemusíme hledět na svůj prospěch, na svou spravedlnost, na svou odměnu. Sloužíme bez ohledu na vděčnost či nevděk, na chválu či pohrdání, na zisk či ztrátu. Protože skrze víru máme veškerou plnost a bohatství, hledíme jen na potřebu a prospěch bližního. Zkrátka, čím víc si uvědomujeme a užíváme toho, co vírou máme a dostáváme, tím víc a lépe dokážeme s láskou dávat a sloužit.Takové ostatně bylo i smýšlení Pána Ježíše! „Ačkoli existoval Božím způsobem, netěžil z toho, že je roven Bohu, ale zmařil sám sebe, když přijal způsob služebníka.“ (Fil 2:6-7; NBK) Tak také my, ač vírou máme formu Božích dětí a byli jsme vyzdviženi až do nebes, sami sebe zmařujeme a v lásce přijímáme formu služebníků. To, čím je Kristus pro nás, tím jsme i my pro své bližní. Jeden vůči druhému jsme takovými malými Kristy! Nikoli přestože, ale právě proto, že jsme vírou nade vším, dokážeme v lásce pokládat druhé za přednější sebe. Nikoli přestože, ale právě proto, že jsme vírou svobodní, dokážeme v lásce pokorně sloužit.A tak je platný onen paradox: V Ježíši Kristu jsme svobodnými služebníky Boha. Svoboda a bohatství, které máme vírou v Krista, nás žene ke vzájemné službě a lásce. Ale protože jsme v tomto světě stále zatíženi hříchem, naše selhávání ve službě a nedostatky v lásce nás ženou zase zpátky k víře v Krista a k odpuštění, které u Něho máme. Svobodní služebníci: Vírou jste bohatí; proto „nikomu nebuďte nic dlužni, než abyste se navzájem milovali“. (Ř 13:8) Amen.
www.luterani.cz