 |
Právě je 597 návštěvník(ů)
a 0 uživatel(ů) online:
Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde
|
Zaznamenali jsme
116745536
přístupů od 17. 10. 2001
|
| |
|
| | Za obsah komentáře zodpovídá jeho autor. |
|
|
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Čeká mě OČISTEC? A čeká vás? (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Pátek, 22. leden 2016 @ 22:27:37 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) http://www.cizinec.com/ | Ve zpovědnici ti Bůh může odpustit nemírné pití, ale hlava tě bude z chlastu bolet dál a v případě alkoholika přijde i absťák či delírium. I když hřích už byl odpuštěn.
V tom se právě liší ten "váš skutečný svět" zpovědnic od toho, kdy zasáhne Bůh a očistí člověka od hříchu, když Bůh člověka zbaví hříchu. |
| NadřazenýRe: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Čeká mě OČISTEC? A čeká vás? (Skóre: 1)
Vložil: oko v Pondělí, 25. leden 2016 @ 11:03:55 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Věřím, že v tom tvém virtuálním světě je možné úplně všechno.
Stačí si to přát.
Ale pak se jednou probudíš a všechno je stejně zase, "po staru".
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Čeká mě OČISTEC? A čeká vás? (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Pondělí, 25. leden 2016 @ 19:42:55 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Ale pak se jednou probudíš a všechno je stejně zase, "po staru".
Stando, nesuď situaci druhých podle toho, co znáš tam od vás. Ze špatných předpokladů dojdeš ke špatným závěrům. Boží dar pokání není jako povznášející pocit po nějaké psychologické seanci či autosugesci, jak ses omylem domníval. |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Čeká mě OČISTEC? A čeká vás? (Skóre: 1)
Vložil: oko v Úterý, 26. leden 2016 @ 09:55:36 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | ..."Boží dar pokání není jako povznášející pocit po nějaké psychologické seanci či autosugesci, jak ses omylem domníval. "...
Toníku, ten článek jsi tam ale vložil ty - ty jsi autorem, který píše o jakémsi "domnívání".
Takže to ty se omylem cosi domníváš! ...
Nevkládej mé osobě své vlastní postoje.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Čeká mě OČISTEC? A čeká v (Skóre: 1)
Vložil: Myslivec v Úterý, 26. leden 2016 @ 10:20:53 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Omlouvám se, že vstupuji do vaší diskuse u pokání. Myslím si, že oba dva to s pokáním, tedy projevenou lítostí za hřích myslíte opravdicky, bez nějakých emocionálních výlevů. Co se týče pokání, tedy projevenou lítostí nad spáchaným hříchem, je problém někde jinde. Je jistě dobré, že se v řk výchově vedou děti k tomu, že za své hříchy se musí kát a musí je před Bohem vyznat. Co není dobré je způsob pokání a vyznání hříchu. Nemám tím nyní na mysli to, že někdo vyznává Bohu svůj hřích před člověkem ve zpovědnici. Když svůj hřích takový člověk vyznává Bohu, je jen jeho věcí zda to udělá nahlas před celým světem, či před někým. Co na způsobu řk pokání a vyznání hříchu vůbec dobré není je ODKLAD. Katolíci jsou naučení nevyužívat boží milosti OKAMŽITĚ po spáchání hříchu a své pokání a vyznání hříchu si ponechávají až na dobu zpovědi, což může být poměrně dlouhá doba odkladu. Tento uměle vytvořený odklad vyvolává potřebu očistce. Odkládat své pokání a vyznání hříchu je nevyužitím OKAMŽITÉ a všudypřítomné boží milosti. Činit pokání, a prosit Boha za odpuštění může každý člověk okamžitě. Jakýkoliv odklad je nevyužitím boží milostí. Oko, mohl bys prosím odpovědět nyní maximálně otevřeně? Jak dlouho u Tebe průměrně trvá pokání a odpuštění po tom co spácháš hřích? |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Čeká mě OČISTEC? A če (Skóre: 1)
Vložil: oko v Úterý, 26. leden 2016 @ 10:52:52 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Dole jsem ti to už maximálně otevřeně vysvětlil:
Pokání ze hříchu nutno učinit okamžitě, ve chvíli kdy si uvědomím, že jsem v něčem zhřešil. V případě hříchu těžkého na tom dokonce závisí má věčná spása! (pokud bych náhle zemřel bez vykonání zpovědi).
Křesťan je ale údem Kristova těla - církve a každým svým hříchem tak poškozuje nejenom sebe, ale také církev.
(1 Kor 12,26-27)
A tak, jestliže trpí jeden úd, trpí s ním všechny údy.
Jestliže je jeden úd chválen, všechny údy se radují spolu s
ním.
Vy jste tedy Kristovo tělo a jednotlivě jeho údy.
Proto Kristus v rámci Boží spravedlnosti ustanovil službu církve hříchy odpouštět (J 20,21-23).
V rámci této služby kněze či biskupa odpouštět hříchy dostává církev jako strana poškozená právo se ke hříchům vyjádřit a udělit hříšníkovi rozhřešení ze hříchů (co rozvážete na zemi, je rozvázáno i v nebi...)
Svátostné smíření tedy v sobě zahrnuje jak smíření s Bohem, tak i s církví.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Čeká mě OČISTEC? (Skóre: 1)
Vložil: Myslivec v Úterý, 26. leden 2016 @ 11:12:21 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | Toto my vysvětlovat nemusíš. To znám. Nezapomínej na to, že jsem v tomto řk duchu vyrůstal a žil stejně jako ty. A máš tam velkou chybu, žádné kněze Kristus neustanovil, a hříchy může odpouštět každý člověk. U tohoto tvrzení si uvědom jednu důležitou věc. Odpuštění hříchu člověkem neznamená, že odpouštíš za Boha hříchy, které se ho nijak osobně netýkají, ale ŽE ODPOUŠTÍŠ HŘÍCHY KTERÉ SPÁCHAL NĚKDO JINÝ VŮČI TOBĚ! Apoštolové tomuto odpuštění učili další lidi. Apoštolové odpOuštěli hříchy, které byli spáchané vůči nim, apoštolové ukázali lidem sílu vzájemného odpuštění. Oko, pokud si všichni lidé vzájemně odpouští, odpouští nám i Bůh na nebi. Nebo ty snad odpouštět nesmíš?
Prosil jsem Tě o odpověď na tuto otázku: |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Čeká mě OČIST (Skóre: 1)
Vložil: oko v Úterý, 26. leden 2016 @ 11:37:58 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | ..."A máš tam velkou chybu, žádné kněze Kristus neustanovil, a hříchy může odpouštět každý člověk. "...
Nemám tam žádnou chybu.
Hříchy může (a má) odpouštět každý člověk - tedy hříchy jiných, které jeho samotného osobně nějak poškodily.
Však výhradně svým apoštolům dal Ježíš moc Ducha svatého odpouštět všechny hříchy, výhradně svým apoštolům dal moc svazovat a rozvazovat cokoli na zemi (i v nebi )(Mt 18,18)
(J 20 19-24)
Když byl večer téhož dne, prvního v týdnu, a učedníci byli ze strachu před Židy shromážděni za zavřenými dveřmi, přišel Ježíš, postavil se doprostřed a řekl jim: „Pokoj vám.“ Když to řekl, ukázal jim ruce a bok. I zaradovali se učedníci, když uviděli Pána. Ježíš jim opět řekl: „Pokoj vám. Jako mne poslal Otec, i já posílám vás.“
Po těchto slovech na ně dechl a řekl jim: „Přijměte Ducha Svatého.
Komu odpustíte hříchy, tomu jsou odpuštěny, komu je zadržíte, tomu jsou zadrženy. “
Tomáš zvaný Didymos, jeden z Dvanácti, však nebyl s nimi, když Ježíš přišel....
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Čeká mě O (Skóre: 1)
Vložil: Myslivec v Úterý, 26. leden 2016 @ 11:45:30 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | Oko, to co Ježíš říká apoštolům o odpuštění, je učením o odpuštění, kterému pak apoštolové učili další lidi. Není to žádný patent na to, že člověk může odpouštět hříchy za Boha. Je to jeden z největších projevů boží milosti, jelikož co odpustíš, ty, já, někdo jiný, tak to odpustí i Bůh. Oko, nenech si nikým brát Bohem darovanou sílu k odpuštění, kterou každému z nás Bůh dává, a nenech se nikým obalamutit, že někdo má moc odpouštět za Boha. |
]
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Č (Skóre: 1)
Vložil: Myslivec v Středa, 27. leden 2016 @ 12:10:24 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | Moc Ducha se nepředává vkládáním rukou! Nikdy nikomu z lidí nebyla moc boží předaná. Jediný kdo nyní disponuje veškerou mocí je Kristus. Kristus seslal a sesílá Ducha VŠEM lidem, kteří milují pravdu. Každý v kom přebývá Duch je součástí toho, co je Písmu popsané jako kněžstvo. Kněžstvo které má svého jediného velekněze Krista v nebeském chrámu. Každý v kom přebývá Duch je chrámem božím a knězem. Církvi existuje povolání jáhen a biskup. Biskup má být ženatý, mít spořádanou rodinu a to je podmínkou toho, aby byl schopný církev správně vést.
Hříšný člověk může na sebe i ostatní boží moc nechat působit, ale nemůže boží moc vlastnit, a když ji nemůže vlastnit, tak ji nemůže ani předávat. Pokud nějaký boží posel koná zázraky v boží moci, tak to neznamená že tuto boží moc vlastní. Znamená to, že Bůh se ve své vůli rozhodl zjevit svou SVRCHOVANOU moc na člověku, kterého si vyvolil. Díky milosti boží můžeme dnes a denně užívat boží moci, která se projevuje v odpuštění. Každý člověk na světě může jinému člověku v boží síle odpouštět, a současně odpouští i Bůh. ODPOUŠTĚNÍ SE VŽDY TÝKÁ VINY KTERÁ SE NÁS OSOBNĚ DOTÝKÁ. NIKDO NEMŮŽE ODPOUŠTĚT ZA TEBE POKUD JSI TY SÁM ODPUŠTĚNÍ SCHOPNÝ. BŮH TI NEODPUSTÍ HŘÍCH, POKUD NEPOŽÁDÁŠ ZA ODPUŠTĚNÍ TOHO KOMU JSI SVÝM HŘÍCHEM UBLÍŽIL! Pokud taková možnost již není, a poškozený třeba zemřel, tak až pak můžeš žádat Boha za odpuštění přímo. Katoličtí "kněží" "odpouštějí" hříchy které se jich nijak osobně netýkají! "Odpouštějí" hříchy bez ohledu na to zda poškozená strana vůbec odpustila! To je nesmírně surové! "Odpouštět" viníkům bez ohledu na to, že jejich viny zůstávají neodpuštěné u těch, kteří pro jejich viny stále duchovně trpí!!
A víš co je největším zpovědním paradoxem Oko? Pokání je VŽDY před odpuštěním. Po odpuštění se již není třeba kát, hřích je po odpuštění zahlazený. Oko, když vyjdeš ze zpovědnice kde ti farář sdělil, že ti bylo "ODPUŠTĚNO". Co máš farářem po "ODPUŠTĚNÍ" uložené? Řekne ti "za POKÁNÍ se pomodli třikrát očenáš".
VŠECHNO NARUBY!
Proč se nekaješ IHNED poté co hřích spácháš? Proč si pokání necháváš až po "odpuštění"? Proč odkládáš po spáchání hříchu boží milost odpuštění až na potom, až bude mít farář čas? PROTOŽE SES NECHAL PŘESVĚDČIT, ŽE TEN NEBEZPEČNÝ ÚLISNÝ LHÁŘ VE ZPOVĚDNÍ BEDNĚ, MÁ BOŽÍ MOC ODPOUŠTĚT ZA BOHA I JINÉ LIDI! Když tomu lháři vyznáváš před Bohem svůj hřích, hřích který se týká je Tebe a Boha, tak budiž. Zde může boží odpuštění nastat. A nastalo by i bez toho, že své hříchy proti Bohu šuškáš farářovi do ucha. Pokud však farář "odpustí" za tří očenáše hřích za někoho jiného a na poškozenou stranu nebere žádný ohled, tak v tom případě Oko, pácháš hřích ke smrti ty i on! Je to velmi nebezpečný hřích, který se nazývá kupčení s boží milostí a její parodování! Ty s boží milostí kupčíš, a farář ti ji paroduje. Nemáš odvahu jít za tím komu jsi svým hříchem ublížil, tak jako zbabělý pokrytec lezeš na farářem pro "odpuštění" do zpovědnice!
Oko prohlédni, a nenech si nikým brát sílu k odpuštění, kterou Bůh dává Tobě a jenom Tobě. A v této síle odpuštění můžeš změnit nejenom sebe, ale i lidi kolem sebe a napravit všechno co jsi pokazil. "Zpovědnici" můžeš mít díky boží milosti na každém místě a v každém okamžiku.
|
]
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: Myslivec v Středa, 27. leden 2016 @ 21:12:06 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | Čtu co píšeš. A nic Ti nevytýkám, jsou to prostá upozornění. Píšeš o sobě jak často chodíš ke zpovědi. Takže doba od spáchání hříchu, až po jeho odpuštění může být i týdny, že? A pokud je to jinak, a na odpuštění pracuješ ihned, proč pak potom chodíš ke zpovědi, když už ti bylo odpuštěné? Tak jak je to? |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: oko v Čtvrtek, 28. leden 2016 @ 19:24:40 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | ..."A pokud je to jinak, a na odpuštění pracuješ ihned, proč pak potom chodíš ke zpovědi, když už ti bylo odpuštěné? "...
V případě lehkých hříchů je tento odpuštěn hned v okamžiku, kdy z něho učiníš pokání.
Jde ale také o to, že i všední hříchy jsou výslednicí určitého našeho způsobu života - může to být třeba lenost vůči určitým domácím pracem, může to být sobectví v určité situaci nebo návaly zlosti když se práce nedaří - vyjadřované nadávkami a kletím - a takový výčet našehoé selhávání by byl nekonečný ...
Znamená to, že když se dostáváme do určitých modelových situací všedního života, z lidské slabosti to někdy nezvládáme a své hříchy znovu opakujeme.
To je realita všedního života.
Zbavit se v této realitě některých hříšných návyků znamená tvrdou a cílenou práci na sobě a může trvat hodně dlouho a hodně dřiny, než se podaří člověku působením Boží milosti takové své chování ze života trvale odbourat.
Proto se z takových hříchů zpovídáme za tím účelem, abychom od Boha získlali mimořádnou milost (dar zvýšené imunity vůči konkrétnímu hříchu) a od zpovědníka získali duchovní vedení, správný postup jak na sobě pracovat, aby to vedlo k zamýšlenému výsledku.
To nejdůležitější, čím svátost pokání v životě člověka působí, je trvalá změna - odvrácení od hříšného způsobu života, kterého se ovšem od Boha nedosahuje nijak lehko a "zadarmo", ale je součástí Pánovy výchovy a je podmíněn i úsilím a tvrdou prací člověka na sobě za současného působení Boží milosti.
Jenom taková změna s člověkem je skutečná a trvalá.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: Myslivec v Čtvrtek, 28. leden 2016 @ 21:07:22 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | Dobře jsi popsal stav, který jsem kdysi prožíval stejně jako ty nyní. V závadném způsobu jakým odpuštění přijímáš, je zcela běžné, že se tvoje každodenní hříchy kumulují, a ty potřebuješ občas očistnou lázeň. Pro lepší vysvětlení nyní vyloučím hříchy proti lidem, a předpokládejme, že se hříchy týkají jen Boha a Tebe. Tedy drobné hříchy proti Bohu, které se týkají převáženě neposlušnosti, a drobné hříchy proti sobě samému, které se většinou týkají těla. Pokud se nedokážeš a to ty Oko nedokážeš vyznat z těchto hříchů Bohu okamžitě, je právě tento zmiňovaný druh hříchu tím, co na Tobě po čase začne ležet jako balvan. Když to řeknu jinak, tak sice nevíš, že bys někomu ublížil, ale vnímáš že s Bohem to máš na levačku. Již jednou jsem Ti napsal, že ve zpovědnici může skutečné boží odpuštění nastat, a to pouze v případě kdy vyznáváš hřích před Bohem, a je úplně jedno jestli ho vykřikuješ nahlas nebo šuškáš někomu do ucha, a tento hřích musí být pouze mezi Tebou a Bohem a nikým jiným. Takže se ve zpovědnici skutečně tohoto druhu hříchu zbavíš. Jenže Oko, pokud tě již v dětství naučili tomuto způsobu odpouštění, je to vždy odpuštění s odkladem. Když v sobě necháš působit Ducha, který ti OKAMŽITĚ ukáže čím se Bohu protivíš, můžeš boží odpuštění dostat prakticky ihned. Boží odpuštění můžeš za den absolvovat mnohokrát a přitom dostáváš sílu od Boha, boží milost tě očišťuje a pomalu proměňuje. Nejlepší na tom je, že v Duchu poznáš, že Ti Bůh odpustil. Zrovna tak jako v Duchu nyní poznáš potřebu vyznat hřích, jenže děláš tu strašlivou chybu, že čekáš na to, až tě ten balvan naroste a začne tě tlačit k zemi. Obrať svou pozornost do duchovní oblasti, která ti dává poznat, že máš na sobě balvan, a která ti dává poznat, že jsi byl očištěný, a v této oblasti Ducha najdeš mnohem a mnohem víc. Najdeš tam i zpovědnici bez faráře, ve které sedí Kristus, a tato zpovědnice je na každém místě kde se ty zrovna nacházíš. Není lepší jít se vším zrovna za kovářem, než kovaříčkem? |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: oko v Pátek, 29. leden 2016 @ 12:06:34 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | ..."Není lepší jít se vším zrovna za kovářem, než kovaříčkem?"...
Nejsou žádní kovaříčkové (mimo takto pojmenovaných brouků).
Každý pořádný kovář má tovaryše, kteří mu u díla přisluhují, pomáhají. Jenom kovář ková železo, jeden z tovaryšů přidržuje kovaný výrobek kleštěmi, další fouká měchy do výhně a pod.
Je to sehraný orchestr, na jehož konci pak může být umělecké dílo.
Podobně je to při zpovědi:
To já jsem to kované železo.
Hříchy vyznávám Bohu i církvi. Bůh hříchy odpouští a zpovědník (tovaryš) udělí rozhřešení (fouká měchy), dává rady do dalšího života, dává duchovní vedení pastýře.
Svátost tedy člověka hněte, přetváří, vyrovnává pokřivenosti srdce, aby byl člověk důstojným obrazem Boha ve stvoření.
Je to tedy něco jiného ( a daleko více), než jenom soukromé odpuštění hříchů mezi Bohem a člověkem, ke kterému docházelo už i před Kristem.
Kristus však ustanovil novou službu církve hříchy odpouštět, která svými důsledky přesahuje prosté odpuštění hříchů do zásadní proměny člověka milostí od Boha - mocí Ducha svatého.
Je to "překování" - polidštění člověka, kvalitativní skok jako výsledek spolupráce "orchestru" - Boha a lidí.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: Myslivec v Pátek, 29. leden 2016 @ 19:47:18 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | No a právě, ten tvůj zpovědní tovaryš je ten kováříček, který o okolnostech tvého duchovního problému zrovna nemusí mít ani šajn. Kdežto kovář Kristus ve tvém srdci Tě má předčteného dokonale. A proto nám sesílá Ducha ve kterém nalezneme vše potřebné. To znamená vizi našeho hříchu v pravdě, milost odpuštění a další výukové programy díky kterým svůj další vztah k Bohu prohlubujeme.
Hřích je provinění proti někomu. Hříchy proti Bohu vyznáváme přímo Jemu. Provinění proti člověku, vyznáváme člověku, a když poškozený člověk odpustí, odpustí i Bůh. Oko, nikdo z lidí nemá patent na to, aby mohl odpouštět provinění za jiného člověka na kterém byla vina spáchaná. Když si toto konečně uvědomíš, milost odpuštění se ti nebývale prohloubí. Jak k tomu přijde vinou poškozený člověk, který čeká na usmíření, když ten kdo mu ublížil ho za odpuštění ani nepožádá, a místo toho jde pro "odpuštění" za někým, který mu "odpustí" i třetí světovou. Logicky pak žádné vzájemné smíření nenastane, hřích nebyl odpuštěný člověkem, tedy ani Bohem.
Svátost smíření je špatně fungující náhražkou skutečného božího smíření, které funguje všude, a nejenom ve zpovědní bedně. Cožpak nevidíš, že smíření máš centralizované pouze na toto jedno místo a na omezený čas? Cožpak sebou apoštolové tahali zpovědnici? Svátost smíření nikde nefunguje tak jak píšeš. To je moje dlouholetá zkušenost. Vůbec lidi neproměňuje. O katolické svátosti smíření, se spíše dá říct, že lidi v hříchu zakonzervuje, a ti se pak stále zpovídají z toho samého. Je příliš patrné to, že lidi kteří ke zpovědi chodí, mají nadále své vztahy s bližními neusmířené. A těchto případů je jako máku. Tvrzení že tento způsob smíření funguje je spíše zbožným přáním, než skutečností. Je to jen krátkodobý prchavý pocit, a za dveřmi kostela jsi ihned konfrontovaný s tvrdou realitou neusmířených vztahů, které údajně dle kováříčka byly prý Bohem odpuštěné. Usmíření je neoddělitelná součást božího odpuštění. A kde se usmíření nekoná, nekonalo se ani boží odpuštění. |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: oko v Sobota, 30. leden 2016 @ 08:05:28 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | ..."nikdo z lidí nemá patent na to, aby mohl odpouštět provinění za jiného člověka na kterém byla vina spáchaná."...
Někteří lidé byli touto službou pověřeni Kristem: Dechl na ně a řekl: "Přijměte Ducha svatého. Komu odpustíte hříchy, tomu jsou odpuštěny, komu je zadržíte, tomu jsou zadrženy.."
Toto jen těžko popřeš.
..."Jak k tomu přijde vinou poškozený člověk, který čeká na usmíření, když ten kdo mu ublížil ho za odpuštění ani nepožádá"...
Napravit škodu a napravit mezilidské vztahy podle svých lidských možností máš povinnost ještě před vyznáním ve zpovědi. Jinak se zpovídáš svatokrádežně a hřích ti odpuštěn není.
(Mt 5,23-24)
Jestliže tedy přinášíš svůj dar na oltář a tam si vzpomeneš, že tvůj bratr má něco proti tobě, zanech tam před oltářem svůj dar a odejdi; nejprve se usmiř se svým bratrem, a pak přijď a obětuj svůj dar.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: Myslivec v Sobota, 30. leden 2016 @ 21:05:54 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Oko, nepopírám to. Bože chraň! Já tě soustavně upozorňuji na to, že hřích, vinu, provinění. může odpustit Bůh, nebo poškozený člověk- VINÍKOVI. Ty máš stále mylnou představu, že nějaký člověk může odpouštět hříchy za poškozeného, že může odpouštět hříchy, které se ho vůbec netýkají, se kterými nemá vůbec nic společného. Komu odpustíte hříchy,..... znamená ODPUSTĚ SVÝM VINÍKŮM. Ježíš toto říká dávno před sesláním Ducha ve své modlitbě (zkráceně)- Otče, odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům. To je klíč ke správnému pochopení: "Přijměte Ducha svatého. Komu odpustíte hříchy, tomu jsou odpuštěny, komu je zadržíte, tomu jsou zadrženy.."
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: oko v Neděle, 31. leden 2016 @ 16:18:52 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | ..."že nějaký člověk může odpouštět hříchy za poškozeného, že může odpouštět hříchy, které se ho vůbec netýkají,"...
"Přijměte Ducha svatého. Komu odpustíte hříchy, tomu jsou odpuštěny, komu je zadržíte, tomu jsou zadrženy..".
Tato situace je o přijmutí zvláštního druhu služby v moci Ducha svatého v církvi jen u konkrétně vybraných osob.
Zpovědník odpouští hříchy - uděluje rozhřešení ve jménu Boha Otce, Syna a Ducha svatého. Řeší tedy narušení vztahu mezi hříšníkem a Bohem a narovnává narušení vztahu mezi hříšníkem a církví.
Mezilidské vztahy s poškozeným si už měl hříšník předem vyřídit sám - už před zpovědí!
Jenom v případě, že to není lidsky možné, svěřujeme tento rozměr narušených mezilidských vztahů Boží prozřetelnosti, Božímu milosrdenství.
Představ si, že někomu ublížíš (zhřešíš), ale už nemáš možnost jej požádat o odpuštění.
A ani ten dotyčný nemusí hned zemřít, stačí, když odjede na delší dobu třeba někde do Ameriky. Ztratíš na něj osobní kontakt. To se klidně může stát a taky se to běžně v lidském životě stává..
V tom případě bys (podle tvého scénáře: "vinu, provinění. může odpustit Bůh, nebo poškozený člověk- VINÍKOVI.") už ani neměl možnost se takového hříchu skrze pokání zbavit.
Bůh totiž musí hřích odpustit vždycky - jinak zůstane neodpuštěným. Poškozený pak má odpustit viníkovi podobně, jako Bůh odpouští jemu.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: Myslivec v Neděle, 31. leden 2016 @ 18:43:38 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | A proto se o odpuštění žádá ihned, a nečeká se až se ten komu si ublížil odstěhuje nebo zemře. Takže případy, že poškozený zemře, že se někam odstěhuje jsou vzácné, pro ty kdo boží milost využívají - BEZODKLADNĚ A IHNED.
Když to opravdu nejde, poté se musíš obrátit na Boha. Když to jde musí se viník obracet na toho, vůči komu se provinil.
Pokud mezi lidmi dojde k odpuštění a nastane smíření, je naprosto nelogické absolvovat zpověď, kde někdo ZNOVU za Boha odpouští, když na na duchovním procesu odpuštění neměl vůbec žádnou účast, ani se ho tato záležitost nijak osobně netýkala.
Ovoce katolické zpovědi je pokrytectví a sobeckost. Viník se v první řadě snaží sobecky očišťovat sebe, k odpovědnosti za sví viny se před lidmi nehlásí, a dělá mrtvého brouka. Koneckonců, vždyť mu bylo "odpuštěné" a on má pěkný pocit očištění, proč by bral ohledy na špínu, která po něm v životě zůstává. Oko, toto je častým "ovocem" zpovědi. Všiml sis, že pocit, že si po zpovědí očištěný je nejintenzivnější pouze v kostele, a v jeho blízkém okolí, dále se však nedostane a má jepičí život. Je to taková jepičí čistota. |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: oko v Pondělí, 01. únor 2016 @ 10:43:55 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Už jsem ti vysvětloval,,že "pěkné pocity" (štěstí, radost, krása, láska) nejsou vůbec nic špatného (zda jsou jepičí, záleží na konkrétním člověku), že patří k lidskému životu stejně neoddělitelně, jako i pocity "nepěkné" (třeba zármutek, bolest - také Ježíš zaplakal nad Jeruzalémem).
..."Viník se v první řadě snaží sobecky očišťovat sebe"...
Pokud máš pocit, že jsi ušpiněný, touha očistit se, umýt se, je přirozeným následkem.
Na tom přece není nic sobeckého. Naopak, tato touha se očistit, je dílem Ducha svatého v člověku.
Nedílnou součástí očisty od hříchů je náprava zla - narovnání mezilidských vztahů pokřivených hříchem.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: Myslivec v Pondělí, 01. únor 2016 @ 11:17:00 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Být omilostněný a očištěný Kristem není žádná duševní pocit s jepičím životem. To je trvalý duchovní stav, a podmínka života v Kristu. Boží milost je dokonalá, a očišťuje DOKONALE A NEUSTÁLE. A ne na krátký okamžik. Ze srdce Ti přeji abys to zažil.
Oko, láska kterou nám přinesl Pán Ježíš, nám velí abychom se v případě odpuštění snažili NEJPRVE očistit ty, které jsme svým hříchem a vinou pošpinili. A až po jejich odpuštění a duchovním očištění je teprve možná duchovní očista naše.
Snaha o vlastní duchovní očistu, když špína našich hříchu na jiných stále ulpívá je POKRYTECTVÍ a SOBECKOST, tak i projev nelásky k tomu, komu jsme ublížili. |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: oko v Pondělí, 01. únor 2016 @ 15:01:13 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | ..."A až po jejich odpuštění a duchovním očištění je teprve možná duchovní očista naše."...
Nedomyslels!
Cožpak tvoje duchovní očista je vázána, je podmíněna nejprve duchovní očistou těch, kterýmm jsi ublížil?
Tedy pokud oni nebudou očištěni, ani ty nemůžeš být očištěn?
Ale co když oni o očištění ani nestojí a nechtějí ho?
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: Myslivec v Středa, 03. únor 2016 @ 22:00:24 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | Pokračování v článku- |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Pondělí, 01. únor 2016 @ 06:45:42 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Mezilidské vztahy s poškozeným si už měl hříšník předem vyřídit sám - už před zpovědí!
Stando, píšeš "měl". Prakticky: Ty to tak děláš?
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: oko v Pondělí, 01. únor 2016 @ 10:47:23 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Samozřejmě že to tak dělám - totiž u toho, kde cítím, že jsem opravdu pochybil.
Není však v mé moci narovnávat vztahy přicházející z virtuálního světa jiných lidí. Ty svěřuji Božímu milosrdenství.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: Myslivec v Pondělí, 01. únor 2016 @ 11:35:33 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | To samozřejmě není v moci žádného člověka, tedy ani faráře, narovnávat to, co mezi lidmi hřích pokazil. K tomu musí každý s proviněných zaujmout svůj individuální duchovní postoj k boží milosti, aby do hříchem poškozeným mezilidských vztahů mohl Bůh se svou milostí vstoupit.
Píšeš, že při svém pochybení se poškozenému okamžitě omlouváš. Ale tato duchovní záležitost se má ještě jinak. Když tedy říkáš, že to děláš okamžitě, zažíváš i okamžité, případně krátkodobé boží očištění od svého pochybení u toho, koho jsi poškodil? Ne u sebe. U toho kohos svým hříchem pošpinil. |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: oko v Úterý, 02. únor 2016 @ 12:05:19 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | ..."zažíváš i okamžité, případně krátkodobé boží
očištění od svého pochybení u toho, koho jsi poškodil? Ne u sebe. U toho
kohos svým hříchem pošpinil."...
Pokud svým hříchem někomu ublížíš, neznamená to nutně, že i on zhřešil!
Ublížilo mu přece zlo tvého hříchu.
On vůbec nepotřebuje očištění od tvého hříchu, on potřebuje jen uzdravení mezilidských vztahů, které jsi ty svým hříchem narušil - a ty máš povinnost to podle svých sil mezi vámi napravit.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: Myslivec v Čtvrtek, 04. únor 2016 @ 10:22:36 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | Jak můžeš vůbec něco takového napsat, Oko? Převeď si to na tvé chápání oběti Krista. Když jsem jako řk ublížíl nějakému nevinnému, hodnému, dobrému člověku, tak ten člověk i přesto, že mi odpustil nesl moji vinu, moji špínu hříchu, následek hříchu na sobě. Tomu člověku jsem se omluvil, farářovi vyzpovídal, a víš co zůstalo Oko? Zůstalo to zranění, které můj hřích způsobil. Pánova uzdravující moc se nijak neprojevila. Hlavně, že já jsem měl skvělý pocit, že jsem od hříchu očištěný, ale ten koho jsem svým hříchem zranil a pošpinil, ten trpělivě nesl všechnu špínu za mě. Nedostatečně jsi napsal, že poškozený potřebuje jen uzdravení, opravuji tě, nepotřebuje pouze JEN to ale HLAVNĚ to. A nepotřebuje to pouze on, ale všichni.
Toho koho jsi pomluvil, toho jsi před lidmi pošpinil, tak tato špína tvého hříchu se velmi nesnadno smývá. Proto měj v prvé řadě na mysli očištění toho komu jsi ublížil, a až v druhé řadě očištění svoje.
Čímž se v rozboru duchovního procesu božího odpuštění dostáváme do oblasti uzdravení následků hříchů. Což je žel duchovní oblast neznámá každému, kdo chodí ke zpovědi a nechá se klamat. Rozpoznávacím znamením takto oklamaných lidí je, že sobecky chtějí uzdravení a očištění v prvé řadě pro sebe, a ne pro ty kterým ublížili. Což je v katolicismu velmi rozšířený jev.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Pondělí, 01. únor 2016 @ 17:48:46 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Samozřejmě že to tak dělám - totiž u toho, kde cítím, že jsem opravdu pochybil.
Takže i v takto důležité věci se řídíš pocity, místo realitou?
A jak často takto cítíš, že bys měl s tebou poškozeným vyřídit mezilidské vztahy? Je to při každé zpovědi, děláš to vždy? Nebo jen někdy?
Děláš to z vlastní iniciativy?
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: oko v Úterý, 02. únor 2016 @ 12:37:00 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Snažím se to udělat ihned, když si uvědomím narušení mezilidských vztahů z mé strany.
Ihned, nikoli až před zpovědí.
Tuto realitu jsem schopen vnímat rozumem i pocity. Nejsem totiž žádný vševědoucí znalec reality.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Čeká mě OČISTEC? A če (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Úterý, 26. leden 2016 @ 17:53:40 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Myslím si, že oba dva to s pokáním, tedy projevenou lítostí za hřích myslíte opravdicky, bez nějakých emocionálních výlevů.
Dobrý den, myslivče.
To bude jistě omyl. "Pokání" pro mne není nějaký pocit. Už léta tu na dané téma píšu totéž. Proto jsem také dával odkaz na můj článek, kde vysvětluji, že pokání není projevená lítost. Problém mnoha lidí je právě v tom omylu, že pokání je projevená lítost: Pletou si pokání s pocitem, který je popadne. Co na ŘK "pokání" není dobré je právě to, že tuto hloupost vyučují. Plést si pokání s lítostí je nebezpečné učení, které může snadno stát život člověka.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Čeká mě OČISTEC? (Skóre: 1)
Vložil: Myslivec v Středa, 27. leden 2016 @ 10:44:56 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | Dobrý den, Cizinče.
Myslím si, že to s pokáním myslíte oba dva upřímně. Pokání má mnoho forem, a ty špatné formy jsou když se pokání odkládá na dobu až bude mít farář ve zpovědnici čas, a další špatná forma je plést si pokání s emocionálním stavem ve kterém se nejvíce projevuje sebelítost. Na což tady upozorňuješ. Pokud píšu o pokání, používám jak slovo pokání, tak v souvislosti s pokání pojem lítost. Když píšu o pokání, předpokládám, že ten kdo čte, ví co to pokání je. Abych uvedl věci na pravou míru, a tys o mě zbytečně nemyslel, že nevím co to pokání je, popíšu Ti duchovní stav, který nazýváme pokáním.
Pokání je duchovní záležitost.
Kát se, je možné pouze v případě, kdy nám Bůh ukáže náš hřích ve světle pravdy Ducha.
Pokání u hříchů ke smrti je dlouhé, a kajícník čeká na to kdy mu Bůh udělí milost odpuštění.
Pokání u hříchů které nejsou ke smrti a od Krista nás neoddělují, je velmi rychlé.
Nejrychlejší způsob pokání lze okusit třeba při obyčejném rozhovoru, kdy se člověk dozví informaci o níž ani netušil, ale na které nese svůj podíl viny, a vztáhněme to třeba na pomluvu. To druhou stranu samozřejmě bolí a pochopitelně nám to při rozhovoru vytkne. Výtce se můžeme bránit a ohrazovat se, nebo se můžeme začít kát. A toto co nyní popíšu, je duchovním procesem pokání vedoucí k odpuštění. V jednom okamžiku lze své pochybení uvidět v pravdě Ducha, v dalším okamžiku toho před Bohem litovat, po projevené lítosti Bůh uděluje sílu k odpuštění, následuje omluva poškozenému, poškozený odpouští a odpouští i Bůh. A ihned vyjde nad oběma diskutujícími krásné sluníčko plné vzájemné pohody a pokoje. A toto celé se děje v modlitbě Ducha a boží milosti. A může se to dít velmi rychle, záleží jen na tom jak rychle dokážeme uvidět pravdu Ducha. Duch nám dá naše pochybení poznat, a boží milost nás očišťuje. Cizinče, hlavním smyslem pokání není sobecké očištění pouze sebe, hlavním smyslem pokání je za boží pomoci napravit to, co jsme si u jiných pokazili.
Odpusť mi prosím to, jak jsem se k Tobě nehezky vyjadřoval.
Pochybuješ ještě o tom, že nevím co je pokání? :-)) |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Čeká mě OČIST (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Čtvrtek, 28. leden 2016 @ 21:43:33 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | | Myslivče, díky za článek.
Hlavní smysl pokání také nevidím v nějakých pocitech. Hlavním smyslem pokání je opravdu to, aby se napravila škoda způsobená hříchem, ať už sobě, nebo druhému, aby se člověk zbavil hříchu i jeho následků. Pokání funguje přesně tak, jak popisuješ: Že člověk z Boží milosti uvidí věci v pravdě. Obvykle je to tak, že Bůh člověka vychovává. Pokání je duchovní záležitost, duševní až následně.
Bůh ale s odpuštením nečeká na člověka, nemá to zapotřebí. Bůh není závislý na člověku a na tom, co člověk udělá. Ani po nás Bůh nechce, abychom čekali na pokání druhého člověka či na jeho lítost, když máme druhému člověku odpustit. Chce po nás, abychom odpouštěli tak, jako odpouští on: Bezpodmínečně.
Odpusť mi prosím to, jak jsem se k Tobě nehezky vyjadřoval.
Určitě, rád.
Jak napsal Karel: Myslivec z ledna 2016 mluví moudře a píše věci jinak, než dříve. |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Čeká mě O (Skóre: 1)
Vložil: Myslivec v Čtvrtek, 28. leden 2016 @ 22:13:43 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | Bůh s odpuštěním nečeká na člověka, to je velká klika, jinak bychom se zde dávno všichni pozabíjeli.
Za největší projev boží milosti, řekl bych až projev ovlivnění boží vůle, považuji to, že Bůh odpustí to, co odpustil člověk. Když já, ty, někdo jiný odpustí, odpustí i Otec v nebesích. O těsnější duchovní spolupráci s Bohem než je odpuštění nevím. Je to zázrak při kterém každý odpouštějící disponuje boží silou.
A co se týká pocitů. Ty musí stát v pravdě Ducha, jinak lítají neřízeně sem a tam. Pocity nesmí stát jako je obvyklé na rozbouřené a potemnělé duši. Naše duchovně zdravé pocity ve vztahu k Bohu jsou velmi potřebné. Zdravý duch- správný pocit. |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Čeká mě OČISTEC? (Skóre: 1)
Vložil: oko v Středa, 27. leden 2016 @ 10:54:34 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | ..."Plést si pokání s lítostí je nebezpečné učení,..."...
Lítost nad způsobeným zlem je naprosto nejdůležitější částí pokání.
Je projevem opravdovosti pokání.
Lítost nad způsobeným zlem je nutným předpokladem pokání ze hříchů.
Bez lítosti nad způsobeným zlem hříchu není žádné pokání, bez lítosti a touze po nápravě není žádné odpuštění hříchů.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Čeká mě OČIST (Skóre: 1)
Vložil: Myslivec v Středa, 27. leden 2016 @ 13:23:55 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | Oko, pokání je duchovní proces do něhož samozřejmě náleží I lítost. Pokání je začátkem duchovního procesu a odpuštění je zdárným koncem.
A nyní my Oko odpověz.
Proč když ti farář řekne "Bůh ti odpustil všechny hříchy odejdi v pokoji", tak proč ti až po ODPUŠTĚNÍ ukládá POKÁNÍ, formou "za pokání se pomodli třikrát očenáš".
Oko, vždyť ty se kaješ až po odpuštění, což je na hlavu postavené, tedy zvrácené. |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Čeká mě O (Skóre: 1)
Vložil: oko v Čtvrtek, 28. leden 2016 @ 18:52:34 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | ... "za pokání se pomodli třikrát očenáš"....
Nevím ke komu jste chodili ke zpovědi, ale já si opravdu nevzpomínám na jediný případ, kdy by mi některý zpovědník uložil vícekrát jednu a tu samou modlitbu. Jistěže zpovědník ukládá nějakou formu pokání (nejčastěji asi modlitbu jako skutek zbožnosti, ale může to být třeba i skutek lásky), ale zpravidla je to jen jedna nebo dvě konkrétní modlitby a teby nikoli opakovat několikrát jednu a tu samou modlitbu. Tento dost rozšířený předsudek máte tak možná z nějakých protináboženských filmů..
..." tak proč ti až po ODPUŠTĚNÍ ukládá POKÁNÍ,"...
Tento zpovědníkem uložený skutek zbožnosti (modlitba) je vlastně až "dostiučiněním", - je skutkem vyjadřovaný nový postoj kajícího se srdce člověka. Je to tedy docela logické vyústění nového postoje člověka k životu.
Svátost pokání totiž sestává z pěti stupňů:
Všechno toto se týká pokání - až po uložený skutek zbožnosti nebo lásky.
1.) zpytování svědomí - uvědomnění si všech svých hříchů.
2.) lítosti nad námi způsobovaným zlem.
3.) Opravdovým předsevzetím změnit svůj život, obrátit se k Bohu a zřeknout se hříchů.
4.) zpovědí - vyznání hříchů Bohu i zástupci církve, který má pravomoc udělit hříšníkovi rozhřešení.
5.) dostiučiněním - Po zpovědi svými skutky začít naplňovat nový způsob života po obrácení (modlitba nebo jiný skutek zbožnosti, nebo skutek lásky).
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Čeká (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Čtvrtek, 28. leden 2016 @ 19:15:50 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | ..., ale zpravidla je to jen jedna nebo dvě konkrétní modlitby a teby nikoli opakovat několikrát jednu a tu samou modlitbu. Tento dost rozšířený předsudek máte tak možná z nějakých protináboženských filmů..
Zajímavé sledovat "diskuzi" a "argumenty".
Opravdu jsi Stando nezažil, že by ti dal pan farář za "pokání" něco ve stylu pomodlit se třikrát otčenáš a třikrát zdrávas? Nebo si jen nevzpomínáš?
Tak mohu dosvědčit, že jsem za "pokání" podobnou modlitbu dostal vícekrát. Není to tedy vymyšlená věc.
Ale zase: Ke zpovědi jsem chodil před třiceti lety, nevím, jak to máte předělané teď ponovu.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Č (Skóre: 1)
Vložil: Myslivec v Čtvrtek, 28. leden 2016 @ 20:35:01 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | Je úplně jedno kolik a jakých modliteb farář určí jako CENU za odpuštění. Po božím odpuštění nemá již pokání vůbec žádný význam. Po božím odpuštěním nastupuje vděčnost a chvály. Čekal jsem jestli to Oka trkne. Ale jeho odpověď jen potvrdila to co říkám. "Pokání" po "odpuštění" je jakýmsi dostiučiňujícím pokáním.
|
]
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: oko v Pátek, 29. leden 2016 @ 11:44:32 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Součástí pokání je dostiučinění - skutečná změna života vyjadřovaná skutky zbožnosti a skutky lásky.
Zpovědníkem uložená modlitba po zpovědi není žádnou "platbou" za odpuštění!
Je počátkem nového života obráceného hříšníka vyjádřeného tímto skutkem zbožnosti.
Sám jsi řekl:
Jestliže ti zpovědník oznámí: "Tvé hříchy jsou ti odpuštěny, jdi v pokoji!" ... - tak už jsou odpuštěny a je přece už nelogické určovat jakoukoli cenu za odpuštění.
Hříchy se neodpouštějí za naše modlitby, ale pro Kristovy zásluhy.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: Myslivec v Pátek, 29. leden 2016 @ 19:57:46 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | Oko, mnohokrát jsem PO "odpuštění" ve zpovědní bedně slyšel buď- ZA pokání se pomodli, nebo ZA odpuštění se pomodli. Znovu opakuji, že pokání se neděje PO odpuštění, ale pokání nás k odpuštění dovede, a děje se PŘED odpuštěním. A slovo ZA odpuštění se pomodli, je stanovená je CENA. A mám k tobě otázku. Kdybys nevykonal dostiučiňující pokání PO zpovědi, platilo by odpuštění zpovědníka? |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: oko v Sobota, 30. leden 2016 @ 07:52:32 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | ..."Kdybys nevykonal dostiučiňující pokání PO zpovědi, platilo by odpuštění zpovědníka?"...
Platilo, protože bylo potvrzením toho, že mi hříchy Bůh odpustil.
Znamenalo by to ale povrchnost ve vztahu s Bohem, protože k nápravě života po odpuštění hříchů nedošlo.
Pokání má pět stupňů.
Pátý stupeň je dostiučinění, vyjádřený obvykle skutkem modlitby. Proto slýchávám: "Za pokání se pomodli ..."
Ještě nikdy jsem neslyšel: "Za odpuštění se pomodli..."
Snad by se i toto dalo brát ve smyslu poděkování Bohu za odpuštění hříchů, ale opravdu já takovou zkušenost nemám.
Obrácení a pokání není jen chvilkovým stavem během zpovědi, ale je trvalým postojem křesťana žijícího svůj život s Bohem. Stavem neustále obnovovaným a prohlubovaným.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: Myslivec v Sobota, 30. leden 2016 @ 20:50:58 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Obrácení a pokání přece není žádný trvalý postoj. V životě s Pánem stojíme v pravdě. Takže pokud chceš zmiňovat v duchovním vztahu pojem "trvalý postoj", tak pod vedením Ducha trvale stojíme v pravdě.Obrácení není trvalý postoj. Je to upadnutí z koně, kdy je člověk sražený boží milostí k zemi, pak zjistí že je slepý, načemž mu Bůh vrací duchovní zrak aby mohl vnímat svým duchem Ducha pravdy. Obrácení je jednorázová a neopakovatelná duchovní záležitost. Není to žádný trvalý postoj.Pokání též není trvalý postoj, je to zdravý duchovní proces, který je součástí boží milosti odpuštění. Pokání nečiníme trvale, činíme ho když je třeba.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: tele v Pondělí, 01. únor 2016 @ 19:05:45 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Ahoj, myslivče,
píšeš: Obrácení a pokání přece není žádný trvalý postoj. ... Obrácení je jednorázová a neopakovatelná duchovní záležitost. Není to žádný trvalý postoj.Pokání též není trvalý postoj, je to zdravý duchovní proces, který je součástí boží milosti odpuštění. Pokání nečiníme trvale, činíme ho když je třeba.
Osobně to není můj názor. Naopak si myslím, že obrácení i pokání není jednorázovým úkonem či činem, ale je mým životem křesťana. Zhřeším-li tedy se odvracím od Boha a od života v pokání. Napravuji-li svou cestu, tedy se zpět navracím do stavu obráceného k Bohu a do života v pokání. Prvotní obrácení k Bohu a odvrácení se od mrtvých skutků bylo jistě jednorázové, jenže nyní jsem obrácen k Bohu a v tomto stavu také nyní jsem - obrácený k Bohu. A u pokání zde byl také prvotní čin - pokání z mrtvých skutků, ovšem nyní nesu ovoce tohoto pokání, a to je činění ovoce spravedlnosti. Pokud zhřeším, jistě musím činit pokání z mrtvých skutků a přestat je činit. Ovšem i pokání má dvě strany mince. Že činíš pokání se poznává podle jeho ovoce. A to není o tom, že jen přestaneš rodit ovoce zkažené.
Tele
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: Myslivec v Středa, 03. únor 2016 @ 22:08:09 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | Nenapsal jsem, že pokání je jednorázovým úkonem. Napsal jsem, že pokání není trvalý postoj, a pokání užíváme když je třeba. Rád si s Tebou podiskutuji, ale lépe čti co píšu. |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Úterý, 02. únor 2016 @ 07:48:50 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Obrácení a pokání přece není žádný trvalý postoj.
Ahoj Myslivče.
Obrácení není trvalý postoj, to vnímám stejně. Kdyby se člověk trvale obracel, mohlo by se mu z toho udělat špatně až by se pozvracel.
Slovu "Pokání" rozumím jako něčemu trvalému: Pokání je pro mne trvalý postoj života.
Jestli jsem například léta sloužil duchu nábožné chudoby, který říká, že na tom, co je na tomto světě nezáleží, nutí lidi sloužit šuntům, neúctě k věcem, nekvalitě, bídě a chudobě, neřádu tak "pokání" je pro mne trvalý postoj, který vytváří opak: Dělat trvale věci řádně, pořádně, kvalitně, dobře, správně. Byť vím, že jednou se to tu všechno rozpadne.
Toník |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: oko v Úterý, 02. únor 2016 @ 12:00:14 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Tak, jako rozumíš pokání jako trvalému postoji člověka vůči Bohu i světu kolem sebe - tak já rozumím i stavu obrácení člověka k Bohu jako něčemu trvalému - v tomto obrácení třeba vytrvávat - a ujišťuiji tě, že to není o neustálém obracení se až se ti udělá špatně, ale o jednom jediném obrácení se člověka k Bohu a o odvrácení se od hříšného způsobu života.
Protože však stále ještě občas zhřešíme, svoje obrácení k Bohu musíme také obnovovat.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: tele v Úterý, 02. únor 2016 @ 13:46:05 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Ahoj, Tondo,
píšeš: Obrácení není trvalý postoj, to vnímám stejně. Kdyby se člověk trvale obracel, mohlo by se mu z toho udělat špatně až by se pozvracel.
:o) To jistě, mohlo by se takovému člověku, udělat šoufl z toho neustálého otáčení se dokola. :o) Jenže ono neustálé otáčení se, či obracení se tam a zpět, není pro mne vůbec postojem, onen člověk jaksi vůbec nepostojí. Jinak ve spojení těch dvou vět, co jsi psal, nevidím soulad. Možná je to jen o slovíčkaření, ovšem pokud obrácení podle tebe není trvalým postojem, pak by se člověk měl jaksi neustále obracet a ne naopak. Nevím, jak jsi to myslel. Prostě ti tady nerozumím. Ale pokusím se. Pod pojmem "obrácení" můžu chápat postoj, anebo úkon. Úkon "obrácení se" ke Kristu by měl být jednorázový. Tedy měl, protože člověk se nemusí obrátit ke Kristu ihned celým svým srdcem. Ostává-li nějaký hřích, a člověk se ještě celým svým srdcem neodvrátil od hříchu, pak se stále ještě obrací k Bohu. V tomto případě nejde o postoj, ale jde o ještě nedokončený úkon obrácení se od hříchu k Bohu. Pokud však mám na mysli postoj, pak to znamená, že jsem od něčeho či někoho odvrácen k něčemu či někomu. Tedy od hříchu k Bohu, a to tváří k Bohu a zády k hříchu. Říká se např., že jsem obrácen k východu a odvrácen k západu - to je postoj - "k Ivanovi čelem, k lesu zády" :-) Tedy obrácení jako postoj by měl být trvalým stavem, stejně obrácení se jako úkon, by měl být jednorázový. Měl být, pokud se stalo celým srdcem.
Ohledně pokání si asi rozumíme dobře. Pokání se činí s tváří obrácenou k Bohu a odvrácenou od hříchu.
Tele |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Úterý, 02. únor 2016 @ 17:20:14 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | | Ahoj Tele.
Snad je to jen slovíčkaření.
S obrácením je asi nejlepší přirovnání k cestě.
Všechny možné různé lidské cesty vedou na jedno místo. Lidé po těch svých cestách jdou a směřujou tam. Když je nikdo nezastaví, nezamyslí se, jistě k cíli těch cest dojdou. Šel jsem po jedné takové cestě taky. Jenže jsem se na tu svou cestu podíval, vzal pár let zpátky, aproximoval pár let do budoucnosti a vyšlo mi jasně, kam po té své cestě dojdu. Začal jsem hledat co s tím a zjistil jsem, že existuje jedna Boží Cesta, která vede jinam, na druhou stranu.
Obrácení je pro mne to, že se člověk vydá z té své cesty na druhou stranu, na tu Boží cestu. Nevím, jestli to jde udělat vícekrát než jednou, protože jsem to nezkoušel, ale asi ano.
Toník
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: tele v Úterý, 02. únor 2016 @ 17:29:44 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | Ahoj, Tondo, s tímto tvým popisem souhlasím a rozumím mu. Tele |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: Myslivec v Středa, 03. únor 2016 @ 22:27:07 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Obrácení a pokání přece není žádný trvalý postoj.
Ahoj Myslivče.
Obrácení není trvalý postoj, to vnímám stejně. Kdyby se člověk trvale obracel, mohlo by se mu z toho udělat špatně až by se pozvracel.
Slovu "Pokání" rozumím jako něčemu trvalému: Pokání je pro mne trvalý postoj života.
Jestli jsem například léta sloužil duchu nábožné chudoby, který říká, že na tom, co je na tomto světě nezáleží, nutí lidi sloužit šuntům, neúctě k věcem, nekvalitě, bídě a chudobě, neřádu tak "pokání" je pro mne trvalý postoj, který vytváří opak: Dělat trvale věci řádně, pořádně, kvalitně, dobře, správně. Byť vím, že jednou se to tu všechno rozpadne.
Toník
Ahoj Cizinče, k tomu abych mohl správně používat boží milost potřebuji pokání.
K tomu abych věci dělal řádně, kvalitně, správně potřebuji inspiraci Duchem svatým.
K tomu abych toto věděl, potřebuji pravdu, a tu mě dává Kristus v Duchu pravdy.
A co se týká inspirace v Duchu, řeknu ti jedno tajemství. Jádrem života, centrální osou života je inspirace v Duchu. Inspirace obsažená v životu dává všemu co konáme smysl, řád a pravost. A k inspiraci boží milost nepotřebuješ. Život, tedy životní inspirace v Bohu, zde byla dávno před hříchem, kdy ještě nebylo třeba boží milosti vůči hříšníkům, a když nebyla boží milost vůči hříchu, nebylo ani žádné pokání. Ale člověk inspirovaný životem se v Bohu shlížel, a všechno mu dávalo smysl. Za nechutí žít, sebevraždy, deprese, často stojí ztráta životní inspirace. Takže promiň, životní inspiraci v Bohu a pokání nemohu přímo slučovat. Jsou to dvě duchovní záležitosti, které se potkávají spíše nepřímo. |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Čeká (Skóre: 1)
Vložil: tele v Pondělí, 01. únor 2016 @ 18:16:48 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | Stando, a já až dosud myslel, že pokání je způsobem života věřícího člověka v Boha, respektive Krista. :o) Myslel jsem, že pokání se žije, a to neustále, tedy neustáváme od života v pokání. Neustále pokání činíme a neustále věříme evangeliu. Pokud ustanu od života v pokání, budu hřešit. Zhřeším-li, navracím se k Bohu v pokání ve víře evangelia o Kristu. Jaký skutek je tedy dostiučiněním? Například: Kdo kradl, už krást nemá, ale má pracovat, tvořit dobré a přiložit své ruce k zaopatřování potřebných. Kolika lidem mu stačí pomoci, aby mu byla odpuštěna jeho dosavadní krádež? Okradl jednoho, tedy navrátí tomu jednomu, co mu ukradl, a pomůže mu v zaopatření jeho potřeb nebo jednomu jinému? Nebo dvojnásobně vrátí a dvojnásobně pomůže? Je to zadostiučinění? A co když jsem opravdu nikoho nikdy neokradl, ale jen jsem byl prostě maličko skoupý k potřebným? Okradl jsem v tom případě toho potřebnému? :o) Pokud ne, proč mám asi dát někomu jednu ze svých košil, aby se tento čin rozdání košile nazýval ovocem svědčícím o mém pokání? Lítost nad vykonaným zlem je jistě potřebnou pohnutkou kající se mysli nebo zkroušeného srdce, ale je tou základní pohnutkou? Není až důsledkem? A uvědomění si svého hříchu, tedy zpytování svědomí, je tou prvotní pohnutkou k pokání nebo až zase důsledkem pokání? Nepředchází snad spíše touha po životní změně ono zpytování svědomí? Kdy si asi uvědomíš, že jsi někomu ublížil a že jsi jednal vůči někomu zle? Zpytováním svědomí? A co když je tvé svědomí zlé, znečištěné? Víš, že krást se nemá, ale kradeš. A někdo ti řekne, kradl jsi. A v tobě to akorát zbudí nelibost k tomu, kdo ti něco takového řekl. Takže zpytovat svědomí může jen ten, kdo činí pokání, ne ten kdo má činit pokání. Veškeré ty body patřící k pokání totiž nejsou pokáním, ale jsou důsledkem či ovocem nebo činem pokání. Aby však někdo mohl nést ovoce pokání, musí už činit či žít pokání sám v sobě. A jestli je už činí v sobě, pak svými skutky pak své pokání dosvědčuje. Jenže pokud někomu uložíš, jaké má nést ovoce pokání, tak tím si v sobě pokání nezpůsobí. Je-li míza ve stromu a strom je zdravý, ponese dobré ovoce. Netřeba mu říkat 'nes ovoce'. Co má učinit, to nepotřeboval vědět od Ježíše ani Zacheus. Když tedy někomu ukládáte zadostiučinění, a on nežije v sobě pokání, i kdyby 100x odříkal otčenáš, rozdal všechen svůj majetek potřebným, nic mu to hold neprospěje. Byl by to jen prázdný skutek nekajícího se srdce. Pokud člověk nemiluje, budou to jen prázdné náboženské skutky, naprosto marné dodržování náboženských předpisů a zvyklostí. Mrtvé skutky k uchlácholení svého zlého a hříchem poskvrněného svědomí. Říkat kajícníkovi, aby učinil nějaký skutek zadostiučinění, je jako říkat tomu, kdo ví co má činit dobrého, že je v hříchu. Jenže takový, kdo potřebuje vědět, co má činit dobrého, protože to nečiní, takový má hřích. A i kdyby věděl, co má činit dobrého a nečinil by, stejně má hřích, a tedy nemůže být kajícníkem, který činí pokání a kaje se ze svých hříchů. Když přeci člověk nečiní dobré, pak je mu třeba říkat, že má nést ovoce, které ukazuje na to, že pokání činí, a tak ho usvědčovat z jeho nekajícího se srdce, že v pokání nežije. Ale jestli mu přikazujete skutek zadostiučinění, pak mu jakoby říkáte: stále se nekaješ. A když ten skutek zadostiučinění podle příkazů vašeho kněze učiní, je to vskutku potvrzení toho, že se jaksi dostatečně kál? Učiní to, a jde stále stejnou cestou hříchu s podvedeným svědomím, že už je dobře. Pokání není čin, ale má své činy, plodí dobré ovoce, z dobrého srdce vynáší vzácný poklad. Miluji-li, ale jsem-li v sobě usvědčen, že jsem nejednal z lásky vůči Bohu a lidem, tehdy prozřím, usvědčen ve svém svědomí z toho, co činím zlé, budu zasažen ve svém srdci k nehrané lítosti, zatoužím po nápravě svého života ve vztahu k Bohu a lidem, vyznám své zlé skutky vůči Bohu a lidem, a budu nejen chtít, ale i skutkem činit ovoce mého pokání - tedy ovoce lásky. Vše je marné, nemáš-li lásku. Láska smýšlí opačně než žádostivost. Předně je tedy třeba si uvědomit, z jakého stavu svého srdce jsem učinil zlo a začít milovat Boha a lidi, včetně nepřátel. A pokání, mám za to, není nic jiného než stavem srdce milujícího Boha a lidi. Opravdový kajícník, stále miluje a nemá dostatečnost skutků v lásce. Kdo je veden ku pokání, je veden přeci k milování Boha a lidí. Zamiluje-li si Boha a lidi, ponese ovoce svědčící o svém pokání. Znáš snad jiný návrat ve víře k Bohu než v lásce a skrze lásku? Ukládat či přikazovat skutek zadostiučinění tomu, kdo miluje, je jako trestat ho za jeho lásku. A ukládat skutek zadostiučinění tomu, kdo nemiluje, je jako házet hrách na zeď. Neměl by se tedy spíše váš kněz kajícníka ptát: co chceš učinit? A po odpovědi by měl říci: Tedy běž a k tomu čemu tě v srdci pudí Duch svatý, vykonej. Ale uložená předepsaná modlitba třeba 100x opakovaná? Nebylo by lépe, říci, pomodli se bratře nyní se mnou, a vyznej svými ústy to, co máš na srdci? Není snad kajícníkem každý, kdo věří v Boha a Krista? |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Č (Skóre: 1)
Vložil: oko v Středa, 03. únor 2016 @ 09:00:36 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Třeba si uvědomit jednu věc: prvotním "spouštěčem" pokání je hlas Ducha svatého v lidském srdci, vybízející ke změně života - na tento hlas hříšník adekvátně reaguje tím, že činí pokání.
Pro úplnost třeba podotknout, že hříšník má také vnitřní svobodu tento hlas Ducha v sobě zahlušit, ignorovat ho.
1.) Hříšník tedy zpytuje své svědomí, uvědomuje si svou hříšnost.
2.) Tímto uvědoměním se docela přirozeně dostavuje lítost nad zpackanými životními příležitostmi.
3.) V člověku se z touhy žít lépe vytváří odhodlání změnit svůj život, předsevzetí doopravdy žít lépe.
4.) Svátostná zpověď v sobě zahrnuje nápravu a odpuštění hříchů ve všech čtyř různých rozměrech, o kterých jsem psal jinde.
5.) Realita života se vytváří až našimi skutky. Nestačí tedy jen nový životní postoj, třeba ho i adekvátně naplňovat dobrými skutky (lásky a zbožnosti) - to my nazýváme dostiučinění.
Není to o dostatečnosti skutků v lásce nějak obecně, ale o dostatečnosti skutků lásky vzhledem k okamžitému stavu člověka, tedy do jaké míry je lásky vůbec schopen. Protože i lásce se člověk musí naučit postupně, v lásce se roste!
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Čeká mě OČIST (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Čtvrtek, 28. leden 2016 @ 07:41:20 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | | Lítost nad způsobeným zlem je naprosto nejdůležitější částí pokání. Lítost nad způsobeným zlem je nutným předpokladem pokání ze hříchů. Bez lítosti nad způsobeným zlem hříchu není žádné pokání, bez lítosti a touze po nápravě není žádné odpuštění hříchů.
To je dobře, že popisuješ, co žijete.
Ano, u římskokatolického "pokání" to tak je. Pokud vám takové "pokání" vyhovuje, určitě vám ho neberu.
Změna smýšlení.
Ta "změna smýšlení" přináší ovoce, kterým je změna života. Je to vnitřní změna smýšlení. Svou konkrétností odpovídá "změna smýšlení" hebrejskému šúb, které popisuje změnu cesty, návrat po ní v protisměru. Život před pokáním je jiný, než život po pokání.
V tom se skutečné pokání liší od lítosti, která v praktickém životě nepřináší žádnou změnu. |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Čeká mě O (Skóre: 1)
Vložil: oko v Čtvrtek, 28. leden 2016 @ 18:59:10 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Změna smýšlení je ovocem lítosti nad hříchy (bez lítosti nad způsobovanáým zlem není žádné změny smýšlení), změna smýšlení je ovocem pokání ze hříchů.
Bohužel tvoje neomalenost a neúcta vůči mé osobě mi tady už nedovoluje s tebou pokračovat v dalším dialogu.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Čeká (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Čtvrtek, 28. leden 2016 @ 19:26:30 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Změna smýšlení je ovocem lítosti nad hříchy.
Něco takového jsem v životě nezažil, u nikoho jsem to neviděl. Lítost jsem zažil u sebe i u mnoha lidí okolo sebe, a lítost měla vždy zcela biblické účinky. Nikdy jsem u nikoho neviděl, že by ovocem lítosti byla změna smýšlení. Naopak jsem dost často viděl, že lidé postižení lítostí měli stále stejné myšlení a se hříchem, kterého litovali, žili dlouhá léta a nemohli se ho zbavit.
bez lítosti nad způsobovanáým zlem není žádné změny smýšlení
Tak to je samozřejmě omyl. Je to podobně falešná informace, jako že "bez pokání není odpuštění". Zažil jsem situace, kdy lidi změnili smýšlení, ovocem byla změna života a Lítost u toho vůbec nebyla, měla áčko. Nebyla tam potřeba. Dostavila se až se zpožděním.
změna smýšlení je ovocem pokání ze hříchů.
Skutečné pokání je změna smýšlení. Jsou to synonyma.
Bohužel tvoje neomalenost a neúcta vůči mé osobě mi tady už nedovoluje s tebou pokračovat v dalším dialogu.
Stando, copak? Když označím tvé drzé a nestoudné lži, které si tu o mne vymýšlíš a píšeš neomaleně do diskuze aby ses vyhnul jednoduché otázce na to, co ty skutečně žiješ, tak najednou prcháš? Asi nám už tedy nesdělíš, jak je to s tou lehkostí jako pírko ve skutečnosti?
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Č (Skóre: 1)
Vložil: oko v Pátek, 29. leden 2016 @ 12:14:29 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Probíráme tady důvěrné otázky lidského nitra, probíráme tady své zkušenosti s Bohem.
Věci často velmi intimní a důvěrné, odhalující lidské nitro.
A to jde jen v ovzduší přátelství a důvěry.
Tolik ti hlava nebere, že když mě bereš za notorického lháře, nemám žádnou motivaci s tebou diskutovat?
Pokud mi položíš otázku a vzápětí mě nazveš lhářem, bráníš mi tím v odpovědi.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: Myslivec v Sobota, 30. leden 2016 @ 18:29:43 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Probíráme tady důvěrné otázky lidského nitra, probíráme tady své zkušenosti s Bohem.
Věci často velmi intimní a důvěrné, odhalující lidské nitro.
A to jde jen v ovzduší přátelství a důvěry.
Ahoj Oko, tyto tvoje slova jsou zatím tím nejlepším co jsem od Tebe četl. Je v nich hluboká pravda, kterou jsi správně přeložil. Proč přeložil? O tom dále v komentáři. Zkus si sám v sobě zpětně vybavit okamžik, kdy se tyto věty v tobě narodili, a za jakých niterných okolností. Jejich zdroj bývá v člověku často ukrytý, a produkty z tohoto "zdroje" člověk používá zcela samozřejmě, aniž by tušil odkud pochází. Je pak škoda tento "zdroj" nenajít a více nevyužívat.Taky jsem tě nazýval lhářem, promiň, už to dělat nebudu. Vím proč se tvoje slova občas mezi sebou bijí. Při prohlubování svého vztahu s Bohem objevuješ duchovní "věci", a jejich vzájemné souvislosti. Je těžké najít pro objevené duchovní "věci" lidská slova, a bez paní můzy prakticky nemožné. O tom vlastně dar umění je. Umělec je překladatelem duc***** do duševna. Takže jestli se chceš správně duševně vyjadřovat o duchovních záležitostech. Vykašli se na knihy a lidská moudra, obrať se na Ducha pravdy, ať Ti pomůže s překladem toho, co tě ve tvém duchu naplňuje. Cizinče, nejedná se o lhaní. Oko neumí ještě správně pojmenovat niterné duchovní záležitosti, které objevuje a dává si je mezi sebou do souvislostí. Špatně zvolené slova, jsou při tomto procesu častým jevem. Oko se prostě snaží něco ze svých duchovních prožitků vysvětlit, ale dělá to někdy špatně, jelikož zatím není dobrých překladatelem. Jeho slova týkající se popisu jeho zkušeností s Pánem, pak někdy stojí proti sobě. Upozorňovat ho nato je dobré, a při upozornění je třeba dodávat správný "překladatelský" výraz. A když k tomu Oko dodá, že nejde o lhaní, že se špatně vyjádřil, že špatně zvolil výraz, bude mezi vámi zase ovzduší přátelství a důvěry.Mějme na paměti, že duchovní zážitky a zkušenosti s Pánem, se některým popisují nesnadně a při tomto popisu mohou dělat chyby. |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Úterý, 02. únor 2016 @ 08:07:47 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Cizinče, nejedná se o lhaní. Oko neumí ještě správně pojmenovat niterné duchovní záležitosti, které objevuje a dává si je mezi sebou do souvislostí. Špatně zvolené slova, jsou při tomto procesu častým jevem. Oko se prostě snaží něco ze svých duchovních prožitků vysvětlit, ale dělá to někdy špatně, jelikož zatím není dobrých překladatelem.
Myslivče, tomu samozřejmě rozumím stejně.
Pokud se někdo ze svého života snaží něco vyjádřit a píše rozporuplně, nejasně, jednou se vyjádří tak a podruhé o tomtéž úplně naopak, tak chápu, že to není lhaní. Často se ten člověk jen zamotává do různých postojů, které musí nutně zastávat a rovnat je nějak s realitou. Toto psaní by mne ani nenapadlo nazývat lhaním. Je mi jasné, že když popisuje reálné zkušenosti, které má s Bohem a které přímo odporují tomu, čemu věří, píše rozporuplně, když se snaží oboje sloučit dohromady.
Lhaním ani nenazývám to, pokud tu někdo píše (zřejmě podle svého života či podle nauky kterou přijal či si vymyslel) nějaké nepravdivé poučky ve stylu "bez pokání není odpuštění" či "pokání je ovocem lítosti" nebo omyl typu "pokání a lítost jedno jsou, jsou to synonyma". Na podobné nepravdivé poučky a omyly v klidu píšu, že se dotyčný plete, ptám se ho na realitu jeho života či života blízkých, například na konkrétní situaci, ve které by lítost vedla ke změně myšlení či zda někdy zažil, že by musel odpustit někomu bez jeho pokání či že by jemu někdo odpustil bez pokání.
Mám určitě napaměti že duchovní zážitky a zkušenosti s Pánem, se některým popisují nesnadně a při tomto popisu mohou dělat chyby.
Je mi jasné, že podobné jsou i duševní zážitky a pocity. Že pokud má někdo nějaké povznášející pocity, že je nemá trvale, že stav povznášení jednou pomine, dříve či později, obvykle dříve. A pokud mi na otázku "jak dlouho takový stav trvá" odpoví, že je to trvalý stav, je mi jasné, že se buď špatně vyjádřil, nebo se zamotal do toho, jak nechce odpovědět přímo.
To všechno je ale něco docela jiného, než když diskutující místo popisu toho, co zažívá, začne vymýšlet nesmysly o druhých lidech v diskuzi.
Pokud ty nesmysly o druhých píše do diskuze opakovaně a to opakování dělá úmyslně, v klidu jeho lži nazvu skutečným pojmem, který jim patří: Lež. |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: Myslivec v Čtvrtek, 04. únor 2016 @ 11:48:54 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | To je moc dobře, že si spolu rozumíme Cizinče Při pravdivém označování lži, je nutné v pravdě označovat lež, když tato lež otevřeně vystupuje proti pravdě Ducha a slovům Pána. Když někdo píše lži o naší osobě, je třeba být obezřetnější. Ze strany zla se může jednat jen o malý oťukávací test, po kterém může přijít cílený útok. Přecitlivělost na lži proti naší osobě, tak jako i reakce na lež, ukazuje zlu kam přesně se v nás má zaměřit, ukazuje zlu mu kde je naše slabina. Proto považuji za dobré na lží k mojí osobě nijak nereagovat a ponechávat zlo v jeho přirozené dezorientaci. Zlo se zaměří a orientuje vždy, když mu v nás dáme možnost duchovní reakce, a odtud potom čerpá svoji sílu.
Silnou zbraní zla, je vyvolání zmatenosti při rozlišování duchovních a duševních vjemů. Neschopnost rozlišit primární duchovní vjemy od se*****árních duševních způsobuje že takto oklamaný člověk může Boha vnímat pouze nepřímo, a nikdy ne přímo v Duchu. Takový oklamaný člověk se pak musí obracet při poznávání Boha na jiné zprostředkovatele, no ti mu většinou nalžou, co mu nalžou. Tou první lží je- my máme pravdu, jsme jediní, bez nás se neobejdeš, budeš náš poslouchat, my jsme neomylní, neexistuje jiný způsob cesty k Bohu než před nás.
Skutečným neštěstím je, když oklamaný člověk tyto lži pozře, a ony ho začnou proměňovat k obrazu svému. Časem pak takový člověk začne tyto lží nejenom žít, ale začne je i propagovat. Přímou cestu k Bohu bez lidských prostředníků však nalézt nedokáže, tak jako nedokáže rozlišit mezi duchovním a duševním vjemem. Za této situace je pro takového člověka vymýšlení lží o druhých, jen okrajová záležitost. To co je u něho hlavní, je kolektivita stejně oklamaných. Kolektivita, ve které se neustále snaží vylepšovat své hierarchické postavení. A když mu pan farář poklepe po rameni, a řekne mu, si dobrý, ty si jeden z nejlepších, tak to je něco, čeho si nesmírně cení. Je to uznání od katů duše, prošpikované příjemnými pocity od ducha zla. Žel orientace pravdě Ducha ve svých duchovních vjemech je u takových lidí prakticky nulová. Nemilují pravdu Ducha, a Bůh jim proto zatvrdil srdce. Oni Ho přesto hledají, ale ne proto aby jim dal srdce z masa, hledají Ho proto, aby jim dal do jejich tvrdých srdcí ještě větší sílu, k vytváření boha dle svých zvrácených náboženských představ. Přesto všechno se to co je nyní ovládá může změnit v to, co jim bude sloužit. Tak velká je boží milost, a její působení roste s naší láskou k pravdě.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Neděle, 31. leden 2016 @ 19:14:12 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Tolik ti hlava nebere, že když mě bereš za notorického lháře, nemám žádnou motivaci s tebou diskutovat?
Stando, a když si místo diskuzi k nějakému tématu začneš místo diskuze vymýšlet nesmysly a hlouposti o diskutujících podle toho, co ty sám žiješ, tak to je pro tebe v pořádku? To ti dodává motivaci?
Přesto, že tady tyto věci děláš soustavně, nechovám k tobě žádné nepřátelství. Vím, že jste zvyklí takto "komunikovat" a "diskutovat" a když se dostanete do úzkých díky nějaké otázce či svědectví, tak používáte tento váš zaběhnutý postup. Neberu si tvé výmysly o mne osobně: Není mi už patnáct.
Tedy, Stando: Pokud stojíš o diskuzi se mnou, přestaň psát tímto kontroverzním způsobem (což jsi už několikrát sliboval, že to nebudeš/nechceš dělat) a můžeme se místo toho věnovat tématu.
Tohle téma je zrovna zajímavé, když jsem před nějakou dobou psal o tom, že skrze pokání Bůh člověka zbaví hříchu, zlehčoval jsi to a vymýšlel sis o mne různé blbosti, pravděpodobně podle toho, co ty žiješ sám. Zajímalo by mne, co opravdu žijete a jestli zpověď dokáže něco víc, než jen pocit, taky mne zajímá, z čeho máš vlastně u zpovědi ten povznášející pocit a proč teď připisuješ zpovědi něco, co nás učili v ŘKC že by měly dělat odpustky (a taky nedělaly).
Ale pokud nechceš psát k tématu o tobě a o tom co ty žiješ a místo toho si chceš v diskuzi vymýšlet nesmysly o mně a o tom, co já nežiju, tak se asi zase nic nedozvím. Možná tak od Myslivce, protože ten začal psát rozumně a k tématu a jeho svědectví je velmi zajímavé a realistické.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: oko v Úterý, 02. únor 2016 @ 12:33:14 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Nemůžeš se mnou upřímně hovořit o duchovních věcech a stejnými ústy mě zároveň nazývat lhářem a manipulátorem.
Jedno vylučuje druhé.
Cokoli jsem kdy o tobě řekl, bylo jen o tom, jak se mi ty jevíš na základě toho, co jsi ty předtím prohlašoval. Považuji - li cokoli za omyl, nazvu to omylem. Nečiním si přitom nárok na neomylnost, tvrdím vždycky jen to, jak se to zrovna jeví mně. Je tedy nesmysl nazývat to lží o tobě, i když s tím třeba nesouhlasíš.
Lež znamená vědět, jak je to správně a přitom stejně tvrdit opak. To je lež a je v ní zlý úmysl. Je opakem pravdy.
Já se snažím nazývat věci pravým jménem, ať už se to komu líbí či nelíbí.
Vždycky se mohu přitom i mýlit, ale nikdy bych netvrdil opak toho, co si myslím.
O nikom si nevymýšlím, jen vyvozuji své závěry z toho, co tvrdí druhý.
Není to lež, je to můj rozumový závěr.
Nemohu ovšem s člověkem diskutovat, pokud každé mé slovo nazývá lží.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Úterý, 02. únor 2016 @ 17:45:59 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Cokoli jsem kdy o tobě řekl, bylo jen o tom, jak se mi ty jevíš na základě toho, co jsi ty předtím prohlašoval.
Stando, já samozřejmě vím, že všechny ty drzé lži, které jsi o mne napsal a které s oblibou dokola opakuješ, jsou jen tvé představy, to jak se tobě věci jeví. Že to, co o mne píšeš, nemá nic společného s tím co žiju, s mou realitou, s tím, co píšu, zato to má mnoho společného s tvými podivnými představami o světě a s tím, co zřejmě žiješ ty a co vidíš okolo sebe.
Jsem rád, že to alespoň takto otevřeně přiznáš, když už se za tvou drzost neomluvíš a neopravíš si tvá podivná "zjevení" o druhých podle reality.
Je tedy nesmysl nazývat to lží o tobě, i když s tím třeba nesouhlasíš.
To máte nějak jinak udělané pojmy.
Pokud o mne napíšeš nějaký nesmysl, já tě na to upozorním že je to nesmysl a ty svou lež zopakuješ a ještě drze přidáš další tvůj výmysl, tak u nás se takové úmyslně psané nepravdě říká lež.
Lež znamená vědět, jak je to správně a přitom stejně tvrdit opak. To je lež a je v ní zlý úmysl. Je opakem pravdy.
To je určitě lež.
Ale nejen toto, Stando. Uplně stejně je lež "nevědět jak je to správně a vymýšlet si nesmysly".
O nikom si nevymýšlím, jen vyvozuji své závěry z toho, co tvrdí druhý. Není to lež, je to můj rozumový závěr.
Hezká přesmyčka.
U nás v Čechách, když si člověk o někom vyvodí špatný rozumový závěr a pak tento svůj nepravdivý rozumový závěr veřejně roztrušuje mezi lidmi, tak tomu neříkáme "rozumový závěr". Normálně řekneme, že ten člověk je lhář a pomlouvač.
Sám tedy tvůj zpusob vymýšlení nesmyslů o druhých nazýváš "podlým jednáním" se "zlým úmyslem".
Teda když ho někdo udělal tobě.
Pozorovatelnik jenom napsal, jak se mu ty jevíš, na základě toho, co jsi ty předtím prohlašoval. Jen udělal rozumový závěr na základě toho, co on sám žije. A pro tebe je to "podlé jednání" a "zlý úmysl"...
Když totéž děláš ty druhým, často i několikrát za den, tak to není "podlé jednání" a "zlý úmysl"?
Nemohu ovšem s člověkem diskutovat, pokud každé mé slovo nazývá lží.
A to se ti už někdy stalo?
Zřejmě si tedy při nějaké diskuzi vystupoval ještě hůře, než tady?
Toník |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: Kjubik (forrest.gump.junior@gmail.com) v Úterý, 02. únor 2016 @ 22:09:35 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | U nás v Čechách, když si člověk o někom vyvodí
špatný rozumový závěr a pak tento svůj nepravdivý rozumový závěr veřejně
roztrušuje mezi lidmi, tak tomu neříkáme "rozumový závěr". Normálně
řekneme, že ten člověk je lhář a pomlouvač.
Pane Cizinče o mně z Vaší strany (a nejenom od Vás) jsem si přečetl o mně spoustu nepravd, polopravd a nepravdivých rozumových závěru. Mám vás tedy považovat za lháře a pomlouvače?
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Středa, 03. únor 2016 @ 05:46:33 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Pane Cizinče o mně z Vaší strany (a nejenom od Vás) jsem si přečetl o mně spoustu nepravd, polopravd a nepravdivých rozumových závěru.
Dobrý den, pane Kjubiku.
Můžete prosím upřesnit, jaké neprevdy či polopravdy jste si ode mne o vás přečetl?
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: Kjubik (forrest.gump.junior@gmail.com) v Středa, 03. únor 2016 @ 20:24:30 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Pane Cizinče těch nepravd z Vaší strany bylo tolik, že ani nemá cenu je psát, protože by to bylo jak hrách o stěnu.
Třeba tady: To je divné, že vám není jasné to, co jste si sám vymyslel. To jsme na tom podobně, věci, které vymýšlíte, mi připadají hodně mimo. Přisuzujete, že jsem si něco měl vymyslet, i když jsem Vám na to odpověděl: A k těmto dalším nepravdivých tvrzení o mně jste přišel jak? Odpovědí jsem se již nedočkal.
- Jste tedy dle svých vlastních slov lhář a pomlouvač, že mi přisuzujete, že si něco vymýšlím, i když vím, že jsem si to nevymyslel?
Zajisté bych našel i další ale nemám potřebu ukazovat jaký jste čí nejste lhář čí pomlouvač, kdy mi přisuzujete, že mám potřebu si o Vás vymýšlet lží. K tomu jsem Vám již víckrát napsal, že tuto potřebu nemám a nedělám to.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Středa, 03. únor 2016 @ 21:10:59 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Přisuzujete, že jsem si něco měl vymyslet
Dobrý den, Kjubiku.
Pokud dobře rozumím jde o tuto diskuzi. Vy jste v ní psal informaci "Promiňte, není mi jasné jak jste došel k závěru, že něčí uvažování je vlastně komunikace." K žádnému takovému závěru jsem samozřejmě nedošel a jak jsem vám napsal, připadá mi takový závěr dost podivný. Takový závěr byl pouze ve vašich příspěvcích, proto jsem se domníval, že jste si ji vymyslel vy. Nevěděl jsem, že vám tyto věci o druhých vymýšlí někdo jiný.
Pokud jste si ji nevymyslel vy, tak se vám omlouvám za to, že jsem o vás napsal něco špatně.
Kdo si tedy vymýšlí ty věci, které o mne píšete ve vašich příspěvcích, pokud to nejste vy?
Pokud jste si tedy tu informaci nevymyslel vy, budu rád, když napíšete, kdo vám tyto věci, které píšete ve svých příspěvcích, vymýšlí. Žádal jsem vás už tehdy, abyste napsal, kde jste tu informaci že "něčí uvažovbání je vlastně komunikace" vzal.
Kdo vám takové věci vymýšlí? Je to nějaké zjevení? Nebo to máte od nějakého člověka, který čte diskuze spolu s vámi?
Hezký den.
Cizinec.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: Kjubik (forrest.gump.junior@gmail.com) v Čtvrtek, 04. únor 2016 @ 07:34:45 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | No vidíte, hrách o stěnu. :). Proto nemám potřebu Vám psát, kde uvádíte lži a nepravdy o mně.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Čtvrtek, 04. únor 2016 @ 19:53:51 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | | Kjubiku, nevěděl jsem, že myšlenky, které uvádíte vy ve vašich příspěvcích, jste nevymyslel vy.
Pokud jsem napsal, že jste je vymyslel ty podivné myšlenky vy, ale ve skutečnosti je vymyslel někdo jiný (i když nevíme kdo a nenapsal jste to) a vás se to nějak dotklo, tak se vám omlouvám. |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: Kjubik (forrest.gump.junior@gmail.com) v Pátek, 05. únor 2016 @ 22:10:56 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Žel i na dále v tom pokračujete. Je to vaše rozhodnutí, neberu Vám to.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: oko v Středa, 03. únor 2016 @ 09:04:06 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Já docela chápu, že je ode mě docela drzé si udělat o tobě závěry odlišné od těch, jak sebe vidíš ty sám.
Ale třeba ti to v budoucnu bude jednou k něčemu užitečné.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Středa, 03. únor 2016 @ 17:09:40 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Ale třeba ti to v budoucnu bude jednou k něčemu užitečné.
Nejen v budoucnu, Stando.
Když si vymýšlíš podle tvého života ty tvoje lži a píšeš o druhých lidech do diskuze, když si svůj život omylem promítáš do druhých, pomáhá mi to pochopit, v čem asi tak žiješ, jak se díváš na svět, co máš okolo sebe.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: Kjubik (forrest.gump.junior@gmail.com) v Středa, 03. únor 2016 @ 20:30:35 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Oko to by jste neměl dělat. Vidět Cizince jinak, než on se ví. Tím sklidíš jen škatulku lhář a pomlouvač :). Cizinec totiž neví jen jak sebe se vnimá ale dokonce, ví na rozdíl od druhých co vymysleli, i když si to druzi často nevymysleli apod.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Čeká (Skóre: 1)
Vložil: tele v Pondělí, 01. únor 2016 @ 20:00:44 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Stando, tady s tebou opravdu také nemohu souhlasit.
Změna smýšlení nemůže být ani logicky ovocem lítosti. Abys něčeho mohl litovat, tak si nejprve musíš uvědomit, proč toho máš litovat. Tedy změna smýšlení vede k lítosti nad vykonaným zlem a nikoliv naopak. Bez změny smýšlení, není ani lítosti nad učiněným zlem. Ovocem pokání, tedy jedním z ovoce pokání je i sama lítost nad vykonaným zlem. Změna smýšlení, obrat ve smýšlení, podle mého, je však také jedním z ovoce pokání. Pokání osobně jako změnu smýšlení nevidím. Pokání je obratem srdce, nemiluješ - obrat - miluješ. Toužíš po hříchu - obrat - toužíš po spravedlnosti. Jdeš cestou světa - obrat - jdeš cestou k Bohu. Kdybychom byli spaseni kvůli rozumu, pak ano, pak by obrat ve smýšlení byl základním obratem. Ale my se stále proměňujeme obnovou mysli. Základním postojem je však nyní naše láska k Bohu. Proto mu také věříme. Milovali jsme svět - obrat - milujeme Boha. Nenaučili jsme se ho milovat, ale zamilovali jsme si ho. A nyní kráčíme v lásce a ve víře k němu.
Jinak je také psáno: Po svém navrácení toho lituji, potom, co jsem dosáhl poznání, se biju v prsa. Stydím se a jsem zahanben, protože nosím potupu svého mládí. (Jr31,19)
Když se tedy navrátíš v lásce celým svým srdcem, celou svou duší, celou svou myslí, a ze vší své síly (vůle) k Bohu, pak opravdu svého hříchu polituješ, a budeš se bít v prsa. Ne tedy lítost předchází návrat k Bohu, ale po návratu celou svou bytostí k Bohu přichází ta pravá lítost nad vykonaným zlem.
Tele
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Č (Skóre: 1)
Vložil: oko v Úterý, 02. únor 2016 @ 12:19:18 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | ..:"Změna smýšlení nemůže být ani logicky ovocem lítosti."...
Změna smýšlení je docela logicky ovocem naší lítosti nad dosavadním způsobem života - a tato lítost nad námi způsobovaným zlem přichází z našeho duchovního procitnutí od Ducha svatého. Duch svatý v nás vzbuzuje naše chtění i činění cosi v životě změnit, vzbuzuje touhu žít správněji, žít lépe a spravedlivě.
Nemít lítost nad zlem, které jsem způsoboval - to svědčí o neopravdovosti obrácení! V takovém případě se o pokání a obrácení vůbec nedá ani mluvit.
(L 19,8)
Zacheus se zastavil a řekl Pánu: „Hle, polovinu svého majetku, Pane, dám chudým, a jestliže jsem někoho ošidil, vrátím mu to čtyřnásobně.“
Tohle je přesně obrazem pokání a obrácení se k Bohu.
Obrazem lítosti nad kdysi způsobeným zlem, s touhou to napravit. Toto je obraz "dostiučinění" po pokání.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: tele v Úterý, 02. únor 2016 @ 14:21:45 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Ahoj, Stando,
píšeš: Změna smýšlení je docela logicky ovocem naší lítosti nad dosavadním způsobem života - a tato lítost nad námi způsobovaným zlem přichází z našeho duchovního procitnutí od Ducha svatého. Duch svatý v nás vzbuzuje naše chtění i činění cosi v životě změnit, vzbuzuje touhu žít správněji, žít lépe a spravedlivě.
Tak tady v tomto hold bude stát na opačné straně, nedojde-li k nějakému porozumění. Pro mne není logické, že člověk lituje něčeho, čeho si není vědom, že je zlé. Litovat něčeho, co ani za špatné nepokládám, pak toto pokládám za neupřímnost jednání, a vůbec pak nedojde ani k té opravdové lítosti, ale jen té hrané. Abych mohl litovat vykonaného zla, musím si být vědom, že to zlo, a proč je to ono vůbec zlem. Duchovní procitnutí od Ducha svatého - to jistě ano, ovšem Duch nás takto skrze svědomí usvědčuje z hříchu, o kterém pak to činu zjevně víme, že je vykonaným či zamýšleným zlem, a proč je vykonaným či zamýšleným zlem. Nejprve musíš o takovém činu smýšlet jako o hříchu, a být si vědom proč je to hříchem. Duch svatý v nás jistě vzbuzuje chtění i činění ke změně, cosi nevědomého v našem životě změnit - tedy co si neuvědomujeme, že je hříchem, avšak dává nám poznat, že je to hřích a proč je to hřích, aby se mohl vědomě rozhodnout. Litovat něčeho nevědomého, to je pro mne nelogické. Litovat něčeho, aniž vím čeho a proč. To je melancholie nebo náboženská přetvářka.
píšeš: Nemít lítost nad zlem, které jsem způsoboval - to svědčí o neopravdovosti obrácení! V takovém případě se o pokání a obrácení vůbec nedá ani mluvit.
Samozřejmě, souhlasím, že nelitovat svých zlých činů, je ovocem svědčícím o tom, že člověk nečiní pokání, a tedy se neodvrátil od hříchu k činění spravedlnosti v Kristu. Ovšem abys mohl skutečně litovat, musíš o tom svém zlém činu smýšlet jako zlém činu a vědět, proč je vůbec zlým činem. A to nejde bez pochopení - smýšlení. Proto není možné, podle mne, něčeho litovat, aniž bych věděl čeho a proč. Pokud bych měl litovat něčeho, aniž bych věděl proč, pak to svědčí o nezměněném smýšlení a o neupřímném jednání. :o) Upřímně lituji toho, aniž bych věděl proč toho mám litovat" :o) - nepřijde ti to alespoň trochu divné a postavené na hlavu?
Ohledně Zachea. Samozřejmě, že je to krásným obrazem prvně obrácení se následovaným pokáním. Ale já tento příběh zmínil právě kvůli toho, že pokání není jen jakousi lítostí nad něčím nevědomým, ale je činěním toho, co je spravedlivé. Odvracím se od hříchu k činění pokání ve spravedlnosti. Pokání pro mne nemá nádech negativity nad učiněným zlem, ale pozitivity činění skutků spravedlnosti. Od zlého se odvracím. Že jsem se odvrátil, o tom svědčí mé pokání. Litovat tedy můžeš kdečeho, ale pokání při tom činit nemusíš. Ale kdo činí pokání, na tom je zjevné, že lituje čeho zlého se dříve dopustil, nebo jakým uvnitř byl - jak smýšlel. Proto znovu opakuji, bez změny tvého smýšlení, není ani pravá lítost, ale jen hraná, falešná, náboženská přetvářka.
Tele |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: oko v Středa, 03. únor 2016 @ 08:35:55 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | ..."Litovat něčeho nevědomého, to je pro mne nelogické."...
Asi tvým výhradám nerozumím.
Jak jsi vůbec přišel na to, že je možná lítost nad mnou způsobovaným zlem, co si jako zlo neuvědomuji?
Jednou z pěti částí, které má pokání, je zpytování svědomí.
To se dělá právě proto, aby si člověk své hříchy uvědomil.
A začíná prosbou k Duchu svatému (třeba žalmem 51).
Lítost nad hříchy není pak snad jenom věcí citu, ale je v ní zapojena i naše vůle, naše chtění i činění.
Naše touha se hříchů zbavit a být lepšími lidmi.
Mimo ty hříchy, které si uvědomuji, jsou však i hříchy, které si jako hříchy ani neuvědomuji.
Těch pochopitelně nemohu litovat konkrétně. Jsem si však vědom, že i takové hříchy jsou a i ty zahrnuji do svého pokání svým postojem připravenosti a ochoty z nich pokání učinit, pokud mi je Duch vyjeví.
Prosím o tento dar, abych ani v nevědomých hříších nežil. Také takové hříchy totiž snižují naši kvalitu života.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Čeká mě OČISTEC? A čeká v (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Úterý, 26. leden 2016 @ 17:53:14 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Toníku, ten článek jsi tam ale vložil ty - ty jsi autorem, který píše o jakémsi "domnívání". Takže to ty se omylem cosi domníváš! ...
To sis mne asi popletl s tebou. Já se samozřejmě nedomnívám, že pokání a lítost jsou totéž, jako ses to domníval ty.
Historicky jsem se samozřejmě omylem domníval, že pokání a lítost jedno jsou. Ale to bylo v době, kdy jsem znal Lítost a důvěrně, pokání ještě vůbec. |
]
|
|
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Čeká mě OČISTEC? A čeká vás? (Skóre: 1)
Vložil: Myslivec v Pátek, 22. leden 2016 @ 18:24:06 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) | | Oko, žádný kristovec nekrade! A pokud někomu kristovec způsobí škodu, je její náhrada, odčinění úplnou samozřejmostí.
Oko, co je to za podivné odpuštění, když máš odpuštěný následek hříchu, ale nadále zůstáváš majitelem všech vazeb na hřích, který tě nadále ovládá a omezuje?
Oko, víš proč musíš chodit ke zpovědi stále dokola a stále dokola se u tebe opakují ty samé hříchy? Odpověděl sis ty sám. Ve zpovědi je ti odpustěné pití, ale následek pití, bolení hlavy ti zůstává. A tak se občas potřebuješ ve zpovědnici opít falešným pocitem odpuštění, ale až se s opojného pocitu vyspíš, máš zase kocovinu a potřebuješ zase opojnou zpověď. A tak dokola a dokola, a plnohodnotného božího odpuštění nadále nemůžeš dosáhnout, i když bys třeba moc chtěl. A nejhorší pro Tebe je přijmout fakt, že kristovci mimo římskou něvěstku, tedy ti co mylně považuješ za odpadlíky, tak tito s tím tak jako ty nemají vůbec žádný problém.
|
| NadřazenýRe: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Čeká mě OČISTEC? A čeká vás? (Skóre: 1)
Vložil: oko v Sobota, 23. leden 2016 @ 10:23:42 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | ..."co je to za podivné odpuštění, když
máš odpuštěný následek hříchu, ale nadále zůstáváš majitelem všech vazeb
na hřích, který tě nadále ovládá a omezuje?"...
Aha, takže podle tebe by stačilo, aby všichni drogově závislí šli ke zpovědi a něco takového jako "absťák" by se už u nich nemohlo projevit?
A stále si myslíš, že toto je obrazem toho našeho skutečného světa?
..."žádný kristovec nekrade"...
Každý kristovec zůstává slabým člověkem a není žádného hříchu, který (když se k Bohu obrátí zády) by se ho nemohl týkat.
Jít ke zpovědi je pro křesťana slavnost, je to vylití Boží lásky a milosti!
Je to setkání s Kristem!
Milosti, která ti pomáhá vidět svět pravdivěji než dosud, poznávat na sobě hříchy, které sis dříve jako hříchy ani neuvědomoval.
Je to jako jít do duchovní koupele či sauny - taky se člověk potom cítí nesmírně dobře, lehký jako pírko.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Čeká mě OČISTEC? A čeká vás? (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Sobota, 23. leden 2016 @ 11:32:57 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Je to jako jít do duchovní koupele či sauny - taky se člověk potom cítí nesmírně dobře, lehký jako pírko.
Jak dlouho ti ten pocit asi tak vydrží? |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Čeká mě OČISTEC? A čeká vás? (Skóre: 1)
Vložil: oko v Pondělí, 25. leden 2016 @ 11:00:31 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | ..."Jak dlouho ti ten pocit asi tak vydrží?"...
Po celou tu dobu, co zůstávám s Kristem v jeho milosti.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Čeká mě OČISTEC? A čeká v (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Pondělí, 25. leden 2016 @ 19:43:01 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Po celou tu dobu, co zůstávám s Kristem v jeho milosti.
A jak dlouho to asi tak bývá?
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Čeká mě OČISTEC? A če (Skóre: 1)
Vložil: oko v Úterý, 26. leden 2016 @ 09:57:06 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) ) |
Je to trvalý stav milosti posvěcující, který může přervat jenom hřích ke smrti.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Čeká mě OČISTEC? (Skóre: 1)
Vložil: Myslivec v Úterý, 26. leden 2016 @ 10:01:41 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | Potom ale očistec postrádá smysl.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Čeká mě OČIST (Skóre: 1)
Vložil: oko v Úterý, 26. leden 2016 @ 11:13:36 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Nepostrádá.
Všední lehké hříchy milost posvěcující neruší, přesto je zapotřebí činit pokání i z nich - to aby byly odpuštěny. Do nebe nic nečistého vejít nemůže. A pokud člověk náhle zemře ve stavu lehkého hříchu, má sice záruku věčné spásy - ale i tohoto lehkého hříchu se nejdříve musí zbavit.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Čeká mě O (Skóre: 1)
Vložil: Myslivec v Úterý, 26. leden 2016 @ 11:29:14 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | Již jednou jsem ti napsal, že vážení hříchu podle závažnosti je u člověka neobjektivní. To co pro tebe tebe je lehkým, nevědomým hříchem, může být pro jiného zcela závažným pochybením. Proto Tě opětovně upozorňuji na to, abys vážení hříchu ponechal boží spravedlnosti.
Boží milost můžeš využít okamžitě, a nemusíš na ni čekat. K čemu je dobrá posvěcující milost, když tě z "lehkých" hříchu ihned na tvou prosbu neočistí. Proč do boží milosti stále implantuješ ODKLAD? |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Čeká (Skóre: 1)
Vložil: oko v Středa, 27. leden 2016 @ 10:59:13 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | ..." K čemu je dobrá posvěcující milost, když tě z "lehkých" hříchu ihned na tvou prosbu neočistí."...
Nechápeš.
Když učiníš pokání, hřích je ti odpuštěn ihned. O žádný odklad se zde nejedná.
Já hovořil o případě, že spácháš lehký hřích a pak náhle zemřeš, aniž bys stihl z něj učinit pokání ...
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Č (Skóre: 1)
Vložil: Myslivec v Středa, 27. leden 2016 @ 19:42:59 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | Takové případy pusť z hlavy, a raději důvěřuj Bohu, že nic takového nemůže nastat. Oko, Bůh ti může odpustit kdykoliv i bez pokání. To je pouze na Něm a Jeho vůli. A u kristovce, kterého si oblíbil, a který Ho po celý život nosil v srdci nedovolí jeho zatracení pro "lehký" hřích ze kterého se před smrtí již nestihl vyznat. Jaká by to pak byla boží spravedlnost? Spasení jsme pro víru, Oko. A pokud nějaký ten hřích před smrtí nestihneš vyznat, tak vševědoucí Bůh to přece ví, a ví taky, že bys to byl udělal pokud bys mohl. Takže ti prostě a jednoduše v okamžiku smrti Bůh Otec odpustí. Cožpak sis ještě nevšiml, že když zemře nějaký dobrý člověk, že všichni pozůstalí mu odpouští zcela automaticky, a to i nevěřící? Že až teprve po ztrátě dobrého člověka si všichni bez výjimky uvědomí to co v tom člověku ztratili? To je důkaz o tom, že Bůh odpustil zemřelému vše v okamžiku smrti, a pozůstalým ho zjevil ve světle pravdy boží. A pokud o tom pochybuješ, tak pochybuješ o boží moci a spravedlnosti. Není vůbec důležité zda zemřeš s "lehkým" hříchem nebo bez něho, to zbytečně trápí tvoji hlavu, a vyvolává STRACH z neexistujícího očistce. Důležité je, zemřít v Kristu, zemřít jako spravedlivý v Kristu. Kristus tě v okamžiku smrti před Bohem vyzná, tvé jméno je zapsané v knize života, a to je důležité a jsi už navždy Jeho a ve spánku smrti čekáš na své vzkříšení! |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: oko v Čtvrtek, 28. leden 2016 @ 19:04:05 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Nepochybuji ani o Boží moci, ani o Boží milosti - ale jsem si vědom i Boží spravedlnosti.
Ty zde vlastně předkládáš jakousi ideu (Takže ti prostě a jednoduše v okamžiku smrti Bůh Otec odpustí. - nic takového ovšem v Písmu nenajdeš!), že křesťan má u Boha jakousi protekci, že jemu hřích Bůh odpustí i bez pokání - zatímco nekřesťana pro hřích zatratí.
To je nesmysl, Bůh měří všem lidem stejným metrem.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: Myslivec v Čtvrtek, 28. leden 2016 @ 21:51:13 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | Oko, to že nám Bůh odpouští vyplývá z duchovní zkušenosti ze života s Pánem. To, že se si myslíš. že "lehký" hřích tě nějak zablokuje, je malověrnost. Kristus nám odpouští podle své božské vůle, a to je mnohem víc než tvoje představy o blokujících lehkých" hříších. Cožpak tolik pochybuješ o Pánově milosti? Proč pochybuješ o tom, že Kristus si svého spravedlivého v hodině jeho smrti neočistí svou milostí? Víš Oko, a právě na těchto tvých pochybnostech stojí tvoje mylné přesvědčení o potřebě očistce. V hodině smrti je nejdůležitější zda nás Kristus před Otcem vyzná, a pokud nás vyzná, tak to MAŽE a zahlazuje všechny naše hříchy navěky, a ty můžeš s klidem zavřít oči, pohroužit se do spánku smrti a čekat na vzkříšení. |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Čeká mě OČISTEC? (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Úterý, 26. leden 2016 @ 17:54:01 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Je to trvalý stav milosti posvěcující, který může přervat jenom hřích ke smrti.
Takže se cítíš trvale "nesmírně dobře, lehký jako pírko"?
Na co tedy potřebuješ zpověď, když je to trvalý stav?
Změní se na tom tvém trvalém stavu, kdy se trvale cítíš "nesmírně dobře, lehký jako pírko" něco při zpovědi?
Na tvou otázku nereaguji, protože je svojí podstatou už zvrácená, předpokládá totiž u mne neexistující (virtuální) stav jakéhosi trvalého neměnného rozhodnutí. To je totiž u každého člověka jen iluze.
Ten stav, ve kterém jsi teď, "trvalý stav posvecující milosti" nepředpokládá u tebe neexistující stav trvalého neměnného rozhodnutí, které je pro tebe iluze? Jsi v tomto trvalém stavu bez zapříčinění tvé "svobody"? Nebo se za půl roku u tebe něco změnilo a už jsi nějaké trvalé rozhodnutí udělal? |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Čeká mě OČIST (Skóre: 1)
Vložil: oko v Středa, 27. leden 2016 @ 10:44:23 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Nepochopils.
"Trvalé rozhodnutí" u člověka stejně nemá nutně trvalý charakter. Býváme nevěrní, slabostí zrazujeme své ideály i svá jistě dobře míněná předsevzetí.
Při vědomí si této své slabosti si sice vážím každého "trvalého" lidského rozhodnutí (protože je vedeno dobrým úmyslem), ale na jeho trvanlivosti bych nestavěl, na jeho trvanlivost bych nespoléhal.
Kdo spoléhá na člověka (na jeho "trvalé" rozhodnutí), ten nutně ztroskotá. Bude ze svého "trvalého rozhodnutí" docela jistě zklamán.
Já tedy si uvědomuji, že moje "trvalé" rozhodnutí pro život s Bohem je nutné, abych vnitřně pokročil, ale vím, že v něm nedokážu vytrvat sám, že k tomu nutně potřebuji Boží milost, nutně potřebuji jinou sílu mimo mne, potřebuji spoléhat na Krista.
O tomto je celé křesťanství:
Vím, že pro mě v dobrém vytrvat je lidsky naprosto nemožné. Mohu se jakkoli heroicky snažit a podávat nadlidské výkony.
Proto v mém životě nastupuje Kristus a říká v mém srdci: "Já tě vybavuji Duchem svatým, svým Duchem - a dávám ti tímto svou vytrvalost, svou sílu protivit se zlu !"
Právě o tomto hovoří Pavel, když říká: "Nežiji už já, ale žije ve mě Kristus!"
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Čeká mě O (Skóre: 1)
Vložil: Myslivec v Středa, 27. leden 2016 @ 19:53:43 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | Ve svém vztahu s Pánem děláš velké pokroky. Brzo asi přijdeš na to, jaká síla je ve skutečném odpuštění od Boha, a ne v tom parodovaném. Oko, v životě s Pánem věnujeme nejvíce času prohlubováním našeho vztahu s Ním, a to de děje v Jeho pokoji. Pokud tvůj vztah s Pánem nejvíce zabírá čas boje se zlem, je ve tvém duchovním odpouštěcím systému něco špatně. Ale vždyť se Ho na to zeptej ty sám. |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Čeká mě O (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Středa, 27. leden 2016 @ 20:54:22 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Při vědomí si této své slabosti si sice vážím každého "trvalého" lidského rozhodnutí (protože je vedeno dobrým úmyslem), ale na jeho trvanlivosti bych nestavěl, na jeho trvanlivost bych nespoléhal. Kdo spoléhá na člověka (na jeho "trvalé" rozhodnutí), ten nutně ztroskotá. Bude ze svého "trvalého rozhodnutí" docela jistě zklamán.
Aha, takže ty už jsi porozuměl, že tvoje myšlenka spoléhání na lidské rozhodnutí je nesmysl? To by byl velký pokrok v diskuzi, protože ten nesmysl spoléhání na lidské rozhodnutí sis zřejmě vymyslel v opozici vůči příspěvkům křesťanů, abys měl sám s čím polemizovat a co si dokazovat.
Snad ještě přijdeš na to, že pokud člověk aspoléhá na jiného člověka že se za něj v hodině smrti přimluví, bude také docela jistě zklamán.
Škoda, že jsi ale neodpověděl na ani jednu otázku.
Píšeš:
"Je to trvalý stav milosti posvěcující, který může přervat jenom hřích ke smrti."
Píšeš to o tvém stavu. K tomu, aby ses dostal do takového stavu jsi tedy nepotřeboval trvalé rozhodnutí, je to tak? Pochopil jsem tě tedy dobře? Jsi v nějakém trvalém stavu, ale ten trvalý stav není způsoben tvým trvalým rozhodnutím, protože trvalé rozhodnutí je pro tebe iluze. Je to tak?
Pokud by to tak bylo, tak bys měl blíže k tomu pochopit naši situaci, to, co nás drží, co žijeme, kde bereme sílu, proč máme věčný život a z čeho máme jistotu. Že to není naše rozhodnutí, které nás drží u Boha (jak sis z kdovíjakého omylu vymyslel).
O tomto je celé křesťanství: Vím, že pro mě v dobrém vytrvat je lidsky naprosto nemožné. Mohu se jakkoli heroicky snažit a podávat nadlidské výkony. Proto v mém životě nastupuje Kristus a říká v mém srdci: "Já tě vybavuji Duchem svatým, svým Duchem - a dávám ti tímto svou vytrvalost, svou sílu protivit se zlu !"
Zajímavé sledovat tvé kličkování. Ale je moc dobře, že jsi toto po létech pochopil. Velký pokrok v diskuzi. Když jsem ti tuhle věc psal, tak jsi pokaždé oponoval a vymýšlel kdejaký nesmysl o tvém "vytrvání v dobrém", které ale znamená "svobodu hřešit" a "vybírat si dobro a zlo".
Stando, jak se ti prosímtě stane, že "ve tvém životě nastupuje Kristus a říká něco v tvém srdci", když vám Bůh "žádnou věčnost v křesťanském pojetí (kterou už není možné ubrat, zvrátit) do srdce nevložil."? Máš tedy nějakého Krista či jeho slovo, které není věčné, ale pomíjivé?
Zpět k tématu "lehkosti jako pírko", kde sis asi nevšiml otázek, co jsem ti položil. Psal jsi:
(O uživateli | Poslat zprávu) ) Je to trvalý stav milosti posvěcující, který může přervat jenom hřích ke smrti.
Takže se cítíš trvale "nesmírně dobře, lehký jako pírko"?
Na co tedy potřebuješ zpověď, když je to trvalý stav?
Změní se na tom tvém trvalém stavu, kdy se trvale cítíš "nesmírně dobře, lehký jako pírko" něco při zpovědi?
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Čeká (Skóre: 1)
Vložil: oko v Čtvrtek, 28. leden 2016 @ 19:36:44 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | ..." K tomu, aby ses dostal do takového stavu jsi tedy nepotřeboval trvalé rozhodnutí, je to tak? "...
Potřeboval jsem k tomu své lidské "trvalé rozhodnutí" , mé křehké rozhodnutí pro život s Bohem - to ano.
Ale právě s výhradou, že moje lidské rozhodnutí se může za určité situace zhroutit jako domeček z karet.
..."Změní se na tom tvém trvalém stavu, kdy se trvale cítíš "nesmírně dobře, lehký jako pírko" něco při zpovědi?"...
Změní.
Když vytrvám v dobrém, stále budu lehčí a lehčí - až jednou třeba uletím přímo do nebe. :-)
Říkáme tomu růst ve svatosti a děje se nám to postupem času stálým vytrváváním v dobrém. Ale k tomu potřebujeme neustále čerpat sílu a milosti, jinak bychom ve svém duchovním růstu ustrnuli.
A tuto sílu a mimořádné milosti čerpáme ze svátostí..
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Č (Skóre: 1)
Vložil: Myslivec v Čtvrtek, 28. leden 2016 @ 21:32:58 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | Jsi na půli cesty Oko. Víš, že tvé rozhodnutí pro Pána je chatrné. Duch ti tuto pravdu dal poznat. Jenže tvůj zrak je ošálený, a ty dál než po svou chatrnost nevidíš. Setrvávání v dobrém je skvělé a popřál jsem Ti ať se ti daří. Jenže za setrváním v dobrém stojí Oko opět tvoje snaha, a tedy i tvoje chatrnost. Tvoje snaha o vytrvání v dobrém není v zárukou duchovního růstu.
Oko, přijetí Krista do srdce je okamžikem ODEVZDÁNÍ všeho co v Tobě je. Pán tě pevně uchopí, a už Tě nepustí. Nemusíš se pro Něho rozhodovat, jsi s Ním. Nemáš před Ním co skrývat, právě naopak mu nabízíš všechnu svoji hříšnost a slabost. A on všechno hříšné a slabé v tobě začne proměňovat, a taky ti začne v Duchu pravdy ukazovat tebe samého v zrcadle boží pravdy. A nemyl se, to není vždy jenom ošklivý pohled, v tomto zrcadle se ti ukáže i tvé poslání, když se spatříš tak jak tě vidí Bůh, můžeš uvidět i svůj talent, který byl třeba zatím ukrytý pod nánosem hříchu.. Tento život s Pánem popisuje evangelista jako "nežiji už já, žije ve mě Kristus" já se musím umenšovat on ve mě musí růst" "v čem jsem slabý v tom jsem v Kristu silný". Dle toho co píšeš Oko jsi Krista do srdce ještě cele nepřijal, hledáš Ho tam kde není, hledáš Krista tam kde je namísto Krista nastrčená parodie. Proto jsi stále na půli cesty a nemůžeš v hledání pokročit a dotáhnout ho do konce, a upíráš svou naději někam do budoucnosti. Přitom naději máme v Kristu, který je právě nyní a teď s námi do skonání světa. Obrať se na víru Krista, a svoji víru umenši. Pokoj Tobě. |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: oko v Pátek, 29. leden 2016 @ 11:50:11 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | ..."Jenže za setrváním v dobrém stojí Oko opět tvoje snaha, a tedy i tvoje chatrnost. Tvoje snaha o vytrvání v dobrém není v zárukou duchovního růstu."...
Asi si nerozumíme.
Nejenom moje snaha, ale ve spolupráci s Duchem svatým i mimořádně udělovaná Boží moc a síla tomu, kdo o ni stojí. Kdo si uvědomuje, že Boží pomoc nutně potřebuje, že bez ní nic nezmůže.
Moje snaha (i když je jistě jenom chatrná) o vytrvání v dobrém je ale naprosto nezbytnou podmínkou v tomto důvěrném vztahu s Bohem.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: Myslivec v Pátek, 29. leden 2016 @ 19:06:23 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | Je dobře, že si to začínáš sám v sobě ujasňovat, a nebojíš se vyznat pravdu Ducha, tak jak si ji zatím schopný přijmout. Popřemýšlej nyní nad tím co ti napíšu. Když nezbytnou podmínkou v setrvání v dobrém je naše chatrná snaha, je i naše setrvávání v dobrém chatrné. Podmínkou pro setrvání v dobrém není ani tak naše snaha, ale naše odevzdání Pánu- buď vůle tvá. To je podmínkou. Ve vytváření dober jsme totiž pouhé boží nástroje.
Na působení Ducha, když nám Kristus uděluje sílu, většinou nic mimořádného není. Je to běžný duchovní proces, který s Pánem zažíváme neustále.
A Bůh nám svou moc neuděluje, ale působí svou moci na nás a v nás. |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Č (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Pátek, 29. leden 2016 @ 08:24:17 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Potřeboval jsem k tomu své lidské "trvalé rozhodnutí" , mé křehké rozhodnutí pro život s Bohem - to ano.
No, ono je to takové zvláštní, když píšeš, že "trvalé rozhodnutí je pro tebe jen iluze", snažíš se nám omylem vnutit, že náš život stojí na nějakém našem trvalém rozhodnutí, a pak píšeš, že ty jsi v nějakém trvalém stavu s tím, že sis vědom křehkosti člověka...
Tak nějak tvá klasická motanice.
Rozumíš tedy, co se ti snažím na svých otázkách sdělit?
Týká se to naší dřívější diskuze o spasení: To, že máme věčný život, to, že nás Bůh zachránil, ten trvalý stav, ve kterém jsme, nestojí a nepadá s nějakým naším trvalým rozhodnutím, jak ses omylem domníval. Pokud by stálo naše spasení a věčný život na rozhodnutí člověka, mohl by to být jen stěží věčný život. Byl by to nanejvýš nějaký "přerušovaný věčný život", nebo "dočasný věčný život".
Snad už v této věci nebudeš tedy oponovat nesmyslnými a nesouvisejícími hláškami typu " Lidská definitivní rozhodnutí mívají jepičí život" či dokonce hloupými nepravdami ve stylu " tvoje definitivní rozhodnutí pro Boha jsou Bohu jen tak pro hořké pousmání - trvají totiž jen do doby, kdy znovu zhřešíš" a podobně?
Jsi už schopen porozumět, že naše spasení a věčný život nestojí na člověku, že nejsme svým rozhodnutím sami sví spasitelé?
Když vytrvám v dobrém, stále budu lehčí a lehčí - až jednou třeba uletím přímo do nebe. :-)
Víš, Stando, já se ptal, protože mne to zajímalo. Jsi tu jeden z katolíků, který je ochoten něco psát.
To, že od otázky utíkáš k výmluvám či ke zlehčování, jen abys nemusel napsat, co v této věci opravdu žiješ, také dost vypovídá k tomu, jak moc máme brát vážně tvé teoretické poučky.
Ale díky alespoň za takovou "odpověď". |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Čeká mě OČISTEC? A čeká vás? (Skóre: 1)
Vložil: Myslivec v Sobota, 23. leden 2016 @ 20:10:27 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | Oko, tak jako je dokonalá boží milost, která nepotřebuje žádné berličky, ani podpůrné lidské prostředky, tak je dokonalé i boží odpuštění. A pokud Bůh odpustí třeba nějakou závislost, tak ji nejen že odpustí, ale odstraní i vazby na ni. Takové ODPUŠTĚNÍ jsem NIKDY ze celých 35let ve zpovědnici nezažil, a byl jsem možná snaživější než ty. Za mou spásnou snahu a "zásluhy" se mi dostalo i zjevení "Marie". Oko, tvoje zkušenosti ze zpovědnice dobře znám. Ale ty zatím ke své škodě neznáš odpuštění ve kterém Ti Bůh odpouští a následky zahlazuje. Toto odpuštění Bůh uděluje pouze v modlitbě Ducha, na přímluvu Krista. Proste a bude vám dáno... |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Čeká mě OČISTEC? A čeká vás? (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Úterý, 26. leden 2016 @ 17:52:23 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Aha, takže podle tebe by stačilo, aby všichni drogově závislí šli ke zpovědi a něco takového jako "absťák" by se už u nich nemohlo projevit?
A nestačilo by, aby drogově závislí přijali plnomocné odpustky?
|
]
|
|
|
|
