2. Jediný způsob, jak lze adresně pomáhat konkrétnímu člověku v očistci je ten, že se za něho budu modlit a nechám sloužit mši.

To chápu. A vyhovuje vám to takto?"...


Já se takové otázce nevyhýbám a mám v tom docela jasno. Nevyhovuje mi to takto. Ale vím, že to tak mají naprosto všichni dosud žijící na této zemi.
Vnímám to jen jako další ukázku tvé úmyslně hrané demence.

Toníku, ty jsi snad už zakusil věčnou blaženost, už jsi vlastní zkušeností zakusil, co všechno obnáší?  Ty už jsi snad poznal tak do hloubky, jak jsi byl sám poznán? Pak jsi asi jedinou výjimkou mezi všemi lidmi, co kdy na světě žili.
O nás všech ostatních totiž platí, co o nás napsal apoštol Pavel:
(Neboť jen částečně poznáváme a částečně prorokujeme.  Když však přijde to, co je dokonalé, pomine to, co je částečné.  Když jsem byl dítě, mluvil jsem jako dítě, smýšlel jsem jako dítě, uvažoval jsem jako dítě. Když jsem se stal mužem, zanechal jsem dětinských věcí.  Neboť nyní vidíme jako v zrcadle, zastřeně, potom však uvidíme tváří v tvář. Nyní poznávám částečně, potom poznám důkladně, jak jsem byl také sám poznán (1 Kor 13,9-12).

Pokud by jsi ty osobně už poznal věčnou blaženost, zakusil jsi ji (měl přímé patření na Boha) - už by jsi měl plnost poznání a po ničem jiném způsobu bytí už netoužil. Viděl jsi snad už Boha tváří v tvář? O tom pochybuji.
Pokud bys uviděl a pak by ti to bylo zas odepřeno - i ty bys prožíval hlubokou krizi z nedostatečné Boží přítomnosti.

..."Očistec je jako velká krize, způsobená nedostatkem Boží přítomnosti"...
Přesně tak se dá vyjádřit, co očistec vlastně je. Na prchavý okamžik zakusit Boha naplno (jak to živému člověku není možno) a pak zůstává jen mučivá touha po tomto naplnění v bohu.