Nevím, přiznávám, že té tvé zkušenosti moc nevěřím. Já jsem prostě uvěřil Bohu najednou vše. Právě ta víra, že Ježíš mě neztratí, byla snad ještě důležitější než víra v to, že mi Bůh v něm odpustil hříchy. Mně fakt nešlo o hříchy, které jsem do té doby (méně než 17 let - záleží na tom, od kdy lze u člověka mluvit o osobních hříších) spáchal. Mně šlo právě o tu jistotu v Kristu do budoucnosti. Asi jsi měl v hlavě pořád spojení spásy s pouhým vykoupením. Je to asi paradoxní, ale pohled na spásu je u KC dost podobný tomu islámskému, který jsem znal dobře já - ten katolický skoro vůbec. A jasně a zřetelně jsem viděl ten kontrast, ale zase je pravda, že jsem před tím nebyl muslimem a ty jsi byl katolíkem spoustu let.

Právě to Ježíšovo:"dám ti nové srdce, narodíš se jako nový člověk, budeš nové stvoření, budeš mou ovcí navždy, budu tě přetvářet k obrazu svému" mně oslovilo mnohem více než sice také důležité, ale řekněme méně "lákavé":"budou ti odpuštěny hříchy". Tohle je věc, která se mi líbí na pravoslaví - člověk především potřebuje být léčen a vyléčen. Tak je to přesně v Bibli. Zkusím to popsat na gamblerovi. Někdo propadl automatům a je mu k ničemu, když mu druhý dá peníze, aby splatil všechny dluhy. Ten člověk bude hrát dál a dluhy se vrátí. A stejně tak mu nepomůže, když mu ten někdo řekne:"Až budeš mít zase dluhy, přijď a já je zaplatím." Ten člověk nepřestane ničit život sobě i druhým svým gamblerstvím - ten člověk potřebuje vyléčit z chorobné závislosti a zaplatit dluhy. A Ježíš nabízí oboje, ale to vyléčení pro mě bylo lákavější a podstatnější. Nešlo ani tak o to, že jsem viděl, že své minulé hříchy nemohu nějak urovnat, šlo o to poznání, že sám nedokážu zabránit tomu, abych je nadále páchal. Viděl jsem někoho, kdo se nabídl, že mě vyléčí, že mě neopustí.

A kdo tu říká, že to jde samo? "...

Po celou tu dobu se zde střetávají dvě naprosto rozdílné koncepce našeho života s Bohem co do uskutečňování Božího plánu se světem i  jako přípravy na věčnou spásu.
Z těchto zásadních rozdílů pocházejí veškeré naše rozpory s Toníkem.



1.) Toníkova koncepce plánu spásy (pasívní) se dá vyjádřit ve stručnosti takto: Všechno, co Bůh koná, je dobré a člověk k tomu nemůže nic přidat ani ubrat. Tedy když tě Bůh změní - Bůh dělá věci dokonale a člověku není potřeba k nim nic přidávat ...
Proto tě prý taky Bůh uzdraví ze hříchu dokonale a navždycky.



2.) Moje koncepce plánu spásy vyžaduje ze strany člověka stálou aktivitu. Bůh nás změní docela záměrně jen tak, aby bylo co dopracovávat, aby bylo co zlepšovat. Staví nás záměrně na start, nikoli do cíle.
Proto jsem hovořil o významu dobrých skutků v lidském životě jako o nutném prostředku pro náš osobní růst - jako o způsobu, jak dozrát pro věčnou spásu.



Nevím, kde jsi z mých komentářů mohl vyčíst nevíru v to, že Bůh udělá všechno pro naši záchranu. Tohle stanovisko přece ji já zastávám zcela jednoznačně.
Když se tedy vzdálíš od Krista (hříchem ke smrti), Kristus si tě jistojistě najde.
Z čeho tedy usuzuješ, že jsem se ti vysmíval a odmítal tvoji důvěru Bohu?

Bůh však vždycky ponechává určitý prostor i pro lidskou svobodu (lásku jinak nelze sdílet a projevovat než v této svobodě se sám pro ni rozhodnout) - a jaká bude naše odpověď v takovém případě? Doufejme, že bude správná, že se chopíme podávané záchranné ruky.

Ale co když budeme natolik pokřivení hříchem, že nám to třeba naše vlastní pýcha nedovolí?

Ty se sestrou jste nebyli pokřiveni a tedy jste záchranu radostně uvítali. Je však každý člověk ve stavu dětské nevinnosti, aby záchranu radostně uvítal?

Proto v případě člověka a jeho budoucnosti nikdy nemluvím o naprosté jistotě jeho záchrany, ale jen o radostné naději.

  Ježíš řekl: 

  Je samozřejmě otázka, jestli Ježíš splnil a splní úkol, který mu Otec dal, jestli naplnil a naplní Boží vůli. Teda pro to toho, kdo Ježíše ještě ani nezná a nepřijal ho, kdo mu zatím nevěří a nesklonil se před ním. Pro lidi, kteří věří v jeho jméno a přijali ho je tahle otázka samozřejmě vyřešena.

  Ježíš říkal:

  To říkal Ježíš v nějakém historickém kontextu. 

  Zajedno mluvil k lidem, kteří buď pastýři byli, takže moc dobře věděli, co to znamená (jako třeba kdysi já, byť jsem měl jen deset oveček) nebo k lidem, kteří měli okolo sebe bezpočet pastýřů a dobře věděli, o čem to je.  

  Pak to samozřejmě říkal v kontextu Božího slova, lidem, kteří měli písmo a podle toho písma se řídili, věděli tedy, o čem Ježíš mluví: