neboť tento můj syn byl mrtev, a ožil; byl ztracen, a je nalezen.' A začali se veselit.


Může tedy nastat i stav, kdy Boží dítě, dědic nebeského království, ztratí svůj nový život, který nabyl ve křtu obléknutím Krista a nyní žije mrtvý ve svých hříších. Zůstává sice i nadále synem nebeského Otce a dědicem, ale pokud se nevrátí domů k Otci a zemře v tomto stavu, nebude mít podíl na svém dědictví, nebude mít věčný život v nebi.

Toto ale není zrovna můj aktuální stav.
Když to tak nutně o mě potřebuješ vědět - ano, i já jsem kdysi ztratil tento svůj život a odešel do ciziny.
Ale dávno jsem už znovu našel dům svého Otce a po cizině už nijak netoužím. Vím, že je třeba naplno prožít svůj pozemský život až do úplného konce, poznat a vykonat všechno, v čem na mě Otec spoléhá, že vykonám a že vytrvání v dobrém vyžaduje od člověka neustálé úsilí a bdělost. Stále ještě běžíme závod, stále ještě nejsme v cíli.
Bylo by chybou usnout na vavřínech a sám sebe přesvědčovat, že mám už věčnou spásu jistou, že jsem už jednou nohou v nebi.