Grano Salis NetworkGrano SalisGranoChatMusicalise-KnihyModlitbyD K DKřesťANtiqC H M IMOSTYNotabeneECHO 
Vítejte na Grano Salis
Hledej
 
Je a svátek má Alan.   Vytvoření registrace
  Článků < 7 dní: 2, článků celkem: 15274, komentáře < 7 dní: 419, komentářů celkem: 330594, adminů: 60, uživatelů: 4852  
Vyzkoušejte
Jednoduché menu

Úvodní stránka

Archiv článků

Protestantské církve

Veřejné modlitby

Zpovědnice

e-Knihovna

e-Knihy pro mobily

Kam na internetu

Soubory ke stažení

Recenze

Diskusní fórum

Tvůj blog

Blogy uživatelů

Ceny Zlatá Perla

Ceny Zlatá Slza

Doporučit známým

Poslat článek


Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT


GRANO MUSICALIS

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení


Pravidla


Kdo je online
Právě je 147 návštěvník(ů)
a 5 uživatel(ů) online:

rosmano
Vota
martino
Willy
JirkaB

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Polemika


Přihlášení

Novinky portálu Notabene
·Dva mýty o festivalu UNITED
·EXISTUJE SPASENÍ V JUDAISMU?
·Politicky nekorektně o Američanech, jejich víře a lžích
·Obnova ´´tradiční rodiny´´?
·Praha zažila další Den pro rodinu
·Pochod pro rodinu 2018
·Zpravodaj Bratrské jednoty baptistů - 03/2018
·Byl jsem uprchlík a neujali jste se mne…
·Posun křesťanských církví v nahlížení na islám během čtvrt století v ČR
·Pravé a Falešné Evangelium

více...

Počítadlo

Licence Creative Commons

GRANO SALIS
 podléhá licenci
Creative Commons
Uveďte autora-
Neužívejte komerčně
3.0 Unported

Zaznamenali jsme
95 154 176
přístupů od 17. říjen 2001

Založeno L.P. 1997


ATELIÉR PROMĚN Jitka Černíková, kosmetika, vizáž, proměny, svatební líčení
BWF Protec
BWF Profiles
technické plsti
profily PMMA PC
plexi desky
aramid
kevlar Michaela Křivánková svatební fotografie, portréty, portrétní fotografie, fotografování novorozeňat a dětí, dětská fotografie, portrétní fotografie, svatba, svatební přípravy, fotograf

Hledání: K problému Boží Trojice...
Vloženo Pondělí, 21. červenec 2008 @ 15:29:38 CEST Vložil: Stepan

Studijní materiály poslal BohemianAnonymus

I. Vztah Otec – Syn. Synovo spasitelské poslání.

(1) Ž. 2:7 „Přednesu Hospodinovo rozhodnutí. On mi řekl: „Ty jsi můj Syn, já jsem tě dnes zplodil.“

(2) Ž. 2:12 „Líbejte Syna, ať se nerozhněvá, ať na cestě nezhynete, jestliže jen málo vzplane hněvem. Blaze těm, kteří se k němu utíkají!“


(3) 1J. 5:5-8 „Kdo jiný přemáhá svět, ne-li ten, kdo věří, že Ježíš je Syn Boží? To je ten, který přišel skrze vodu a krev: Ježíš Kristus. Ne pouze skrze vodu křtu, ale i skrze krev kříže; a Duch o tom vydává svědectví, neboť Duch jest pravda. Tři jsou, kteří vydávají svědectví – Duch, voda a krev – a ti tři jsou zajedno.“

(4) Ř. 11:33, 34 „Jak nesmírná je hloubka Božího bohatství, jeho moudrosti i vědění! Jak nevyzpytatelné jsou jeho soudy a nevystopovatelné jeho cesty! Kdo poznal mysl Hospodinovu a kdo se stal jeho rádcem?“


(5) 1J. 2:23 „Kdo popírá Syna, nemá ani Otce. Kdo vyznává Syna, má i Otce.“

(6) 1J. 4:2,3 „Podle toho poznáte Ducha Božího: Každé vnuknutí, které vede k vyznání, že Ježíš Kristus přišel v těle, je z Boha; každé vnuknutí, které nevede k vyznání Ježíše, z Boha není. Naopak, je to duch antikristův, o němž jste slyšeli, že přijde, a již nyní je na světě.“


(7) 1J. 4:15 „Kdo vyzná, že Ježíš je Syn Boží, v tom zůstává Bůh a on v Bohu.“

(8) Žd. 7:26,27 „To je ten velekněz, jakého jsme potřebovali: svatý, nevinný, neposkvrněný, oddělený od hříšníků a vyvýšený nad nebesa, který nemusí jako dřívější velekněží denně přinášet oběti napřed za vlastní hříchy a pak teprve za hříchy lidu. Ježíš to učinil jednou provždy, když obětoval sebe sama.“


(9) Ř. 5:10,11 „Jestliže jsme my, Boží nepřátelé, byli s Bohem smířeni smrtí jeho Syna, tím spíše nás smířené zachrání jeho život. A nejen to: chlubíme se dokonce Bohem skrze našeho Pána Ježíše Krista, který nás s ním smířil.


Vztah Otec – Syn je lidským rozumem neuchopitelný a tím i nepochopitelný, neboť stvoření nemůže obsáhnout Stvořitele (Iz. 29:16; Ř. 9:20); např. ani Syn neví o konci světa, jen Otec (Mt. 24:36); na druhé straně Otec nesoudí, ale veškerý soud dal do rukou Synu (J.5:22), přičemž Syn a Otec jsou jedno.


Dále např. Syn a Otec jsou jedno (J. 10:30) a přesto Syn odchází k Otci (J. 13:3; 17:11). Příkladů je možné uvést více. Tajemství ráje, tedy třetího nebe o němž hovoří apoštol Pavel v (2. Kor. 12:2-4) je ještě velmi daleko od velebného tajemství Boží koexistence – přesto jsou nevyslovitelná.


Pokud jde o zrození Božího Syna: církev na koncilu v Efezu (431) správně vyvodila, že osoba vtěleného Spasitele je jediná, avšak má dvojí přirozenost – božskou a lidskou (patriarcha Cyril alexandrijský). Kristus není rozdělen (1Kor. 1:10-13)(18).


Vzdor tomuto správnému východisku přisoudil koncil v Efezu Panně Marii titul „Bohorodička.“ (Dei genetrix).


Je zajímavé, že tuto situaci náš Spasitel předvídal a svou matku v (J.2:4; J. 19:26) oslovuje „ženo,“ což je jistě velmi zvláštní; (ČEP toto oslovení v J. 2:4 vynechává). V (Mt. 12:47-50) Spasitel praví, že ten, kdo činí vůli nebeského Otce, je Jeho bratr, sestra i matka – tedy že duchovní pouto má přednost před poutem tělesným, pokrevním. Tím však význam Panny Marie jako tělesné matky našeho Spasitele není snížen, neboť Mariin chvalozpěv obsažený v (Lk. 1:46-55) stále platí a bohužel je námi nekatolíky opomíjen – k naší škodě.


Panna Maria se stala z Boží milosti účastnou na narození lidské formy Spasitelovy (jde o nezpochybnitelnou Boží milost a výsadu), neboť Boží Syn existuje od věčnosti. Člověk je konečný, Bůh je nekonečný – proto konečné, tedy stvoření (Panna Maria), nemůže být matkou Nekonečného, Nestvořeného, tj. „Bohorodičkou, " nebo „Matkou Boží.“


Skutečnost zrození Božího Syna krásně popsal Richard Wurmbrand ve své knize „V božím podzemí (Stefanos, 1997), ve které stojí, cituji:


„Syn je výsledkem aktu lásky mezi mužem a ženou. Žádný křesťan nevěří, že Ježíš je v tomto smyslu Syn Boží. Nazýváme Ho Synem Božím v jiném jedinečném významu, jako emanaci Stvořitele. Je Synem, protože je dokonalým způsobem obrazem Božím, stejně jako muž se podobá otci. Je Synem, protože překypuje láskou a pravdou. V tomto směru není pro nás pochyb o jeho božském synovství.“


K tomu nemám co dodat – snad jen moje životní poznání: jsme na této zemi proto, abychom zaujali určitý poměr k Bohu. Můžeme Ho přijmout nebo odmítnout, přičemž platí to, že kdo odmítne Syna, odmítá tím automaticky i Otce. (5).


II. Existence Syna, Ducha svatého a jejich splynutí.

Dále jsou zde texty, které vypovídají o tom, že Syn a Duch sv. se manifestovali v různých podobách blízko sebe, tedy viditelně načas odděleni od sebe, třebaže neviditelné (tajemné duchovní pouto, rozumem neuchopitelné a nepochopitelné), mezi nimi existovalo i nadále, neboť Bůh není rozdělen.


(10) Lk. 3:21,22 „Když se všechen lid dával křtít a když byl pokřtěn i Ježíš a modlil se, otevřelo se nebe a Duch svatý sestoupil na něj v tělesné podobě jako holubice a z nebe se ozval hlas: „Ty jsi můj milovaný Syn, tebe jsem si vyvolil (Mt. 3:17).


(11) Lk. 4:1 Plný Ducha svatého vrátil se Ježíš od Jordánu…“



III. Přítomnost Ducha Svatého v osobě Spasitele. Trest za urážku Ducha svatého.


(12) Mk. 3:29 „Kdo by se však rouhal proti Duchu svatému, nemá odpuštění na věky, ale je vinen věčným hříchem.“

(13) Mt. 12:31,32 „Proto vám pravím, že každý hřích i rouhání bude lidem odpuštěno, ale rouhání proti Duchu svatému nebude odpuštěno. I tomu, kdo by řekl slovo proti Synu člověka bude odpuštěno; ale kdo by řekl slovo proti Duchu svatému, tomu nebude odpuštěno v tomto věku ani v budoucím.“


Tedy Duch svatý vycházel i ze Syna, což dokazují tyto texty, kdy Duch Svatý působící neviditelně skrze našeho Spasitele byl Spasitelovými odpůrci uražen. Nikde v Písmu sv. nečteme o tom, že vy Duch sv. byl našemu Spasiteli Otcem odebrán.


Související text:

Hřích proti Duchu Svatému – pokus o uchopení problému.




IV. Působení Ducha Svatého vzhledem k osobám Otce i Syna.


(14) J. 7:39 „To řekl o Duchu, jejž měli přijmou ti, kteří v něho uvěřili. Dosud totiž Duch nebyl dán, neboť Ježíš nebyl ještě oslaven“

(15) J. 16:7 „Říkám vám však pravdu: Prospěje vám, abych odešel. Když neodejdu, Přímluvce v vám nepřijde. Odejdu-li, pošlu ho v vám:“


(16) J. 15:26 „Až přijde Přímluvce, kterého vám pošlu od Otce, Duch pravdy, jenž od Otce vychází, ten o mně vydá svědectví.“

(17) J. 14:26 „Ale Přímluvce, Duch svatý, kterého pošle Otec ve jménu mém, ten vás naučí všemu a připomene vám všecko, co jsem vám řekl.“


(18) 1Kor. 8:6 „a jediný Pán Ježíš Kristus, skrze něhož je všecko, i my jsme skrze něho.“

(19) J. 10:30 „Já a Otec jsme jedno.“

(20) J. 14:9 „Ježíš mu odpověděl: tak dlouho jsem s vámi Filipe, a ty mě neznáš? Kdo vidí mne, vidí Otce. Jak tedy můžeš říkat: Ukaž nám Otce?“


(21) Sk. 1:8 „ale dostanete sílu Ducha svatého, který na vás sestoupí a budete mi svědky v Jeruzalémě a v celém Judsku, Samařsku a až na sám konec země.“

(22) Sk. 2:4 „všichni byli naplněni Duchem svatým a začali ve vytržení mluvit jinými jazyky, jak jim Duch dával promlouvat.“

(23) Sk. 10:44, 45 „Ještě když Petr mluvil, sestoupil Duch svatý na všechny, kteří tu řeč slyšeli. Bratří židovského původu, kteří přišli s Petrem žasli, že i pohanům byl dán dar Ducha svatého.“


Z těchto textů je zřejmé, že působení Ducha Svatého bylo v době Spasitelova pozemského působení výhradně omezeno na Jeho osobu; jinými slovy, Duch Svatý vyvěral z Něj. (14-17 + 10-13).
Po Spasitelově odchodu dostali dar Ducha Svatého i jeho učedníci, společně s příkazem svědčit o Něm po celém světě (21-23).


Jestliže věříme, že Syn a Otec jsou jedno (18-20), pak spor o tzv. „filioque“ který spolupůsobil při rozpolcení římského katolicismu a ortodoxie v r. 1054, tedy spor o to, zda Duch sv. vychází z Otce, nebo i ze Syna, se nám jeví jako kolosální nesmysl.


Příčinu vidím v tom, že někteří teologové, jimž je následování Krista vzdálené, poznávají Boží Slovo podobným způsobem, jakým patolog poznává tělesné ostatky. Jejich omyl tkví v tom, že Boží Slovo není mrtvé, nýbrž živé, a navíc má spásonosnou moc.

(24) Ř. 1:16 „Nestydím se za evangelium: je to moc Boží ke spasení pro každého kdo věří, předně pro Žida, ale také pro Řeka.“


V. Problém Boží Trojice.


V Novém Zákoně se sice nikde slovo „Trojice“ nevyskytuje, avšak existují texty, z nichž její existence logicky vyplývá.

(25) Mt. 28:19 „Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky, křtěte je ve jméno Otce, Syna i Ducha svatého.“


Křest má smysl jen tehdy, je-li realizován ve jménu absolutní, tedy nadčasové veličiny. Zde jsou uvedeny veličiny tři, resp. tři aspekty tvořící jediného a téhož Boha. Tento příkaz je tedy v podstatě příkazem křtít ve jménu Boží Trojice.


Představa, že by se jednalo o nesourodou trojici ze Svatého Boha, Svatého Ducha a dokonalého člověka Ježíše Krista (jak věří Svědkové Jehovovi), je bizarní a neudržitelná.

(26) 2Kor. 12:2,3 „Vím o člověku v Kristu, který byl před čtrnácti lety přenesen až do třetího nebe; zda to bylo v těle či mimo tělo, nevím – Bůh to ví. A vím o tomto člověku, že byl přenesen do ráje – zda v těle či mimo tělo, nevím, Bůh to ví – a uslyšel nevypravitelná slova, jež není člověku dovoleno vyslovit.“

Tajemství ráje, tedy třetího nebe je ještě velmi daleko od velebného tajemství Boží existence – přesto jsou nevyslovitelná. Já o tomto tajemství vždy hovořím s bázní a úctou. A přesto nemusí být existence Boží Trojice naprosto nepředstavitelná a stojící a priori proti zdravému rozumu.

Každý si může představit třeba nejjednodušší plošný útvar – trojúhelník, který má 3 strany, úhly a vrcholy a přesto tvořící jeden celek.

Nebo mnohem zajímavější příklad z fyziky: Nám notoricky dobře známá voda, Chemicky H2O existuje ve třech skupenstvích: pevném, kapalném a plynném. Ale existuje i stav, kdy je voda na parametrech tzv. TROJNÉHO BODU (tlak 0,61 kPa; teplota 273,16 K – kilopascalů, Kelvinů), kdy vedle sebe v prostoru EXISTUJÍ V ROVNOVÁZE současně všechna tři skupenství, tedy led, voda i pára. Tato skutečnost je známa dnes každému, kdo se trochu zabývá odvětvím fyziky zvaném termodynamika, resp. termomechanika.

A já se ptám: Když může existovat voda jako malá část díla Božího současně ve třech aspektech – proč by nemohl Stvořitel? Nechce nám tou trojností Stvořitel něco naznačit?


Samozřejmě, že existenci Boží Trojice nelze dokázat euklidovskou geometrií nebo termomechanikou, ale jako pomůcka pro základní představu tyto příklady alespoň v prvním přiblížení Postačí. I v oblasti přírodních věd které jsou proti Božím pravdám primitivní si vypomáháme tím, že vycházíme ze (zatím) uznávaných předpokladů.

V Písmu sv. jsou tedy zmíněny tři Boží osoby, (duchovní mohutnosti, mocnosti, veličiny, aspekty, nevím jak je vůbec nazvat, neboť Boha nelze rozumem vůbec vystihnout), které spolu nerozlučně působí, jsouce spolu tajemným způsobem spojeny.


Snad to lze matematicky vyjádřit takto: 1 = 3 ↔ 3 = 1 (ekvivalence).



Problémem vztahu (spojení) Otce a Syna v době jeho pozemského působení jsem zmínil v příspěvku
VESMÍRNÝ VÝZNAM OBĚTI SPASITELOVY



Boží logika je nadřazena logice lidské a nedá se proto posuzovat pomocí vědních disciplín, které zkoumají Boha, nebo Jeho dílo. Prostě stvoření nikdy neobsáhne, nevystihne Stvořitele.


(27) 1Kor. 13:12 „Nyní vidíme jako v zrcadle, jen v hádance, potom však uzříme tváří v tvář. Nyní poznávám částečně, ale potom poznám plně, jako Bůh zná mne.“


BohemianAnonymus










 
Příbuzné odkazy
· Více Studijní materiály
· Novinky od Stepan


Nejčtenější článek Studijní materiály:
Plzeňská náboženská scéna III.


Hodnocení článku
Průměrné skóre: 0
Hlasů: 0

Prosím, ohodnoť tento článek:

Vynikající
Velmi dobrý
Dobrý
Průměrný
Špatný


Možnosti

 Vytisknout stránku Vytisknout stránku


Studijní materiály

Podobná témata

Doporučené odkazy:

Biblická apologetika

Michaela Křivánková - Portrétní fotografie


Podělte se o tento článek s přáteli! Doporučte jej stisknutím tlačítka:

"K problému Boží Trojice..." | Přihlásit/Vytvořit účet | 39 komentáře | Prohledat diskusi

Není povoleno posílat komentáře anonymně, prosím registrijte se

Re: K problému Boží Trojice... (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: skalaa v Pondělí, 21. červenec 2008 @ 21:10:59 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Trojjediný Bůh
Poznání Boha

Mnoho teorií, které se pokoušejí vysvětlit Boha, a stejně tak mnoho argumentů pro a proti jeho existenci svědčí o tom, že lidská moudrost není schopna pochopit Boží tajemství. Spoléhat při poznávání Boha pouze na lidskou moudrost je stejné jako používat lupu při studiu souhvězdí. Proto je pro mnohé lidi Boží moudrost „skrytou moudrostí“ (1 K 2,7). Bůh je pro ně tajemstvím. Pavel napsal: „Tu moudrost nikdo z vládců tohoto věku nepoznal; neboť kdyby ji byli poznali, nebyli by ukřižovali Pána slávy.“ (1 K 2,8)

Jeden z nejzákladnějších příkazů Písma je milovat „Boha celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí“ (Mt 22,37; srov. Dt 6,5). Nemůžeme milovat někoho, o kom nic nevíme; přesto nemůžeme pouhým hledáním vystihnout hluboké věci Boží (Jb 11,7). Jak tedy můžeme poznat a milovat Stvořitele?

Boha lze poznat. Bůh, který ví o kritické situaci člověka, nás ve své lásce a soucitu oslovuje skrze Bibli. Ta ukazuje, že „křesťanství není zpráva o lidském hledání Boha; je to důsledek Božího sebezjevení a Božích úmyslů s člověkem“1. Toto sebezjevení si klade za cíl překlenout propast mezi neposlušným světem a pečujícím Bohem.

Hloubka Boží lásky se nejvíce projevila ve vrcholném Božím zjevení – v Ježíši Kristu, Božím Synu. Ježíšovým prostřednictvím můžeme poznat Otce. Jan napsal: „Syn Boží přišel a dal nám schopnost rozeznávat, abychom poznali, kdo je pravý Bůh.“ (1 J 5,20)

Ježíš řekl: „A život věčný je v tom, když poznají tebe, jediného pravého Boha, a toho, kterého jsi poslal, Ježíše Krista.“ (J 17,3)

Toto je radostná zvěst. Ačkoli je nemožné plně Boha poznat, Písmo nám umožňuje poznat ho prakticky, a to stačí k tomu, abychom s ním vstoupili do spásného vztahu.

Jak Boha poznat. Na rozdíl od jiného poznání je poznání Boha záležitostí srdce i rozumu. Týká se celé bytosti, ne pouze intelektu. Člověk se musí otevřít působení Ducha svatého a být ochotný činit Boží vůli (J 7,17; srov. Mt 11,27). Ježíš řekl: „Blaze těm, kdo mají čisté srdce, neboť oni uzří Boha.“ (Mt 5,8)

Proto nemohou nevěřící lidé Boha pochopit. Pavel zvolal: „Kde jsou učenci, kde znalci, kde řečníci tohoto věku? Neučinil Bůh (38) moudrost světa bláznovstvím? Protože svět svou moudrostí nepoznal Boha v jeho moudrém díle, zalíbilo se Bohu spasit ty, kdo věří, bláznovskou zvěstí.“ (1 K 1,20.21)

Způsob, jakým se učíme poznávat Boha z Bible, se liší od všech ostatních metod poznávání. Nemůžeme se nad Boha povýšit a zacházet s ním jako s předmětem, který bude analyzován a měřen. Při svém hledání Boha se musíme podřídit autoritě Božího sebezjevení – Bibli. Jelikož Bible vysvětluje sama sebe, musíme respektovat zásady a metody, které je možné nalézt v samotné Bibli. Bez těchto biblických principů nemůžeme Boha poznat.

Proč tolik lidí Ježíšovy doby nevidělo v Kristu Boží sebezjevení? Protože odmítli nechat se vést Duchem svatým skrze Písmo. Nesprávně vykládali Boží poselství a ukřižovali svého Spasitele. Jejich problém nebyl problémem intelektu. To jejich zatvrzelá srdce jim zatemnila mysl a přivedla je tak k věčnému zahynutí.

Boží existence
Jsou dva hlavní zdroje důkazů o Boží existenci: kniha přírody a Písmo.

Svědectví stvoření. Každý se může o Bohu dozvědět z přírody a z lidské zkušenosti. David napsal: „Nebesa vypravují o Boží slávě, obloha hovoří o díle jeho rukou.“ (Ž 19,1) Jan zastává názor, že Boží zjevení včetně přírody osvěcuje každého člověka (J 1,9). Pavel konstatoval: „Jeho věčnou moc a božství, které jsou neviditelné, lze totiž od stvoření světa vidět.“ (Ř 1,20)

O Boží existenci svědčí také lidské jednání. V uctívání „neznámého boha“ v Aténách viděl Pavel důkaz víry v Boha. Řekl: „Koho takto uctíváte a ještě neznáte, toho vám zvěstuji.“ (Sk 17,23) Pavel také řekl, že chování nekřesťanů podává svědectví o „jejich svědomí“ a ukazuje, že Boží zákon je „napsán v jejich srdcích“ (Ř 2,14.15). Tušení, že Bůh existuje, můžeme pozorovat i mezi těmi, kteří nemají vůbec přístup k Bibli. Toto všeobecné zjevení Boží vedlo ke vzniku mnoha klasických rozumových argumentů pro existenci Boha.2

Svědectví Písma. Bible nedokazuje Boží existenci; předpokládá ji. Hned úvodní text Bible prohlašuje: „Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi.“ (Gn 1,1) Bible popisuje Boha jako Stvořitele, Udržovatele a Vládce všeho tvorstva. Boží zjevení ve stvoření je tak přesvědčivé, že pro ateismus neexistuje žádný důvod. Ateismus vzniká v myslích těch, kteří potlačují Boží pravdy a odmítají (39) uznat důkazy o tom, že Bůh existuje. (Ž 14,1; Ř 1,18-22.28)

Pro Boží existenci je dostatek důkazů, které mohou přesvědčit každého, kdo se opravdově snaží objevit pravdu o Bohu. Předpokladem je však víra, protože „bez víry není možné zalíbit se Bohu. Kdo k němu přistupuje, musí věřit, že Bůh jest a že se odměňuje těm, kdo ho hledají.“ (Žd 11,6)

Víra v Boha však není slepá. Je založena na dostatečných důkazech Božího zjevení v Písmu a v přírodě.

Bůh Písma
Bible zjevuje podstatné Boží vlastnosti v jeho jménech, působení a atributech.

Boží jména. V době, kdy vznikalo Písmo, hrálo jméno důležitou roli, jak je tomu dodnes na Blízkém východě a v Orientě. V těchto zemích se má za to, že jméno zjevuje charakter jeho nositele, jeho pravou povahu a totožnost. Důležitost Božích jmen, která ukazují jeho povahu, charakter a vlastnosti, je patrná z Božího nařízení: „Nezneužiješ jména Hospodina, svého Boha!“ (Ex 20,7) David zpíval: „Budu zpívat žalmy jménu Hospodina, Boha nejvyššího.“ (Ž 7,18) „Bázeň budící je jeho jméno.“ (Ž 111,9) „Ať chválí Hospodinovo jméno, pouze jeho jméno je vyvýšené.“ (Ž 148,13)

Boží jména El a Elohim (Bůh) zjevují Boží moc. Představují Boha jako silného a mocného, jako Boha stvoření (Gn 1,1; Ex 20,2; Da 9,4). Eljón (Nejvyšší) a El Eljón (Bůh Nejvyšší) se soustřeďuje na jeho vyvýšené postavení (Ex 14,18-20; Iz 14,14). Adonaj (Pán) označuje Boha jako Všemocného Vládce (Iz 6,1; Ž 35,23). Tato jména zdůrazňují vznešený a transcendentní charakter Boha.

Jiná jména zjevují Boží ochotu vstoupit s lidmi do vztahu. Šaddai (Všemohoucí) a El Šaddai (Bůh Všemohoucí) představují Všemohoucího Boha jako zdroj požehnání a útěchy (Ex 6,3; Ž 91,1). Jméno Jahve,3 překládané jako Hospodin nebo Pán, zdůrazňuje Boží věrnost své smlouvě a milost (Ex 15,2; Oz 12,5.6). V Ex 3,14 se Jahve představuje jako „Já jsem, který jsem“ nebo „Já budu, který budu“, čímž vyjadřuje svůj neměnný vztah ke svému lidu. Příležitostně se Bůh zjevoval ještě důvěrněji – jako „Otec“ (Dt 32,6; Iz 63,16; Jr 31,9; Mal 2,10), který Izraele nazývá „můj synu“ a „můj prvorozený“ (Ex 4,22; Dt 32,19).

Kromě jména „Otec“ mají novozákonní Boží jména stejný význam jako ve Starém zákoně. V Novém zákoně používal Ježíš jméno „Otec“, (40) aby nás uvedl do úzkého a osobního vztahu s Bohem (Mt 6,9; Mk 14,36; srov. Ř 8,15; Ga 4,6).

Boží působení. Bibličtí pisatelé se více věnovali popisu Božího působení než psaní o jeho podstatě. Je představován jako Stvořitel (Gn 1,1; Ž 24,1.2), jako Udržovatel světa (Žd 1,3) a jako Vykupitel a Spasitel (Dt 5,6; 2 K 5,19), který nese odpovědnost za konečný osud lidstva. Bůh tvoří plány (Iz 46,11), proroctví (Iz 46,10) a zaslíbení (Dt 15,6; 2 Pt 3,9). Odpouští také hříchy (Ex 34,7), a proto si zasluhuje naši úctu (Zj 14,6.7). Písmo zjevuje Boha jako Vládce, Krále věků, nesmrtelného, neviditelného, jediného Boha (1 Tm 1,17). Jeho činnost potvrzuje, že je osobním Bohem.

Boží vlastnosti. Pisatelé Bible poskytují další informace o Boží podstatě tím, že svědčí o Božích vlastnostech.

Boží nepřenosné vlastnosti jsou ty aspekty jeho božské podstaty, které nebyly dány stvořeným bytostem. Boží existence není na ničem závislá, neboť Bůh „má život sám v sobě“ (J 5,26). Má nezávislou vůli (Ef 1,5) a moc (Ž 115,3). Je vševědoucí, zná všechno (Jb 37,16; Ž 139,1-18; 147,5; 1 J 3,20), protože jako Alfa i Omega (Zj 1,8) zná konec již od začátku (Iz 46,9-11).

Bůh je všudypřítomný (Ž 139,7-12; Žd 4,13) a svou velikostí přesahuje celý vesmír. Přesto je však přítomen v každé části kosmu. Je věčný (Ž 90,2; Zj 1,8), přesahuje hranice času, ale přesto je plně přítomen v každém jeho okamžiku.

Bůh je všemocný a všemohoucí. To, že pro něj není nic nemožné, nás ujišťuje o tom, že uskutečňuje všechno, co si předsevzal (Da 4,14.22.32; Mt 19,26; Zj 19,6). Nemění se, je stálý, protože je dokonalý. On praví: „Já Hospodin jsem se nezměnil.“ (Mal 3,6; srov. Ž 33,11; Jk 1,17) Jelikož tyto vlastnosti v určitém smyslu Boha vymezují, jsou nepřenosné.

Boží přenosné vlastnosti vycházejí z jeho laskavého zájmu o lidstvo. Mezi ně patří láska (Ř 5,8), milost (Ř 3,24), slitování (Ž 145,9), trpělivost (2 Pt 3,15), svatost (Ž 99,9), spravedlnost (Ezd 9,15; J 17,25), právo (Zj 22,12) a pravda (1 J 5,20). Tyto dary přicházejí pouze se samotným Dárcem.

Boží svrchovanost
Písmo jasně svědčí o Boží svrchovanosti. „Podle své vůle nakládá... Není, kdo by mohl zabraňovat jeho ruce.“ (Da 4,32) „Ty jsi stvořil (41) všechno a tvou vůlí všechno povstalo a jest.“ (Zj 4,11) „Všechno, co Hospodin chce, to činí na nebesích i na zemi.“ (Ž 135,6) Proto mohl Šalomoun říci: „Královo srdce je v Hospodinových rukou jako vodní toky; nakloní je, kam se mu zlíbí.“ (Př 21,1) Pavel si uvědomoval Boží svrchovanost, protože napsal: „Já se k vám vrátím, bude-li Bůh chtít.“ (Sk 18,21; srov. Ř 15,32) Jakub napomíná: „Raději byste měli říkat: Bude-li Pán chtít...“ (Jk 4,15)

Předurčení a lidská svoboda. Bible svědčí o tom, že Bůh má nad světem plnou kontrolu. Bůh „předem určil“ lidi, „aby přijali podobu jeho Syna“ (Ř 8,29.30), aby byli adoptováni jako jeho děti a obdrželi dědictví (Ef 1,4.5.11). Co znamená taková svrchovanost pro lidskou svobodu?

Sloveso předurčit znamená „určit předem“. Někteří lidé se domnívají, že tyto texty učí, že Bůh svévolně vyvolil některé lidi ke spasení a jiné k zatracení – bez ohledu na jejich vlastní volbu. Avšak studium kontextu ukazuje, že Pavel nehovoří o tom, že by Bůh z pouhého rozmaru někomu zabránil ve spasení.

Uvedené texty mají hluboký význam. Bible zřetelně říká, že Bůh chce, aby „všichni lidé došli spásy a poznali pravdu“ (1 Tm 2,4). „Nepřeje si, aby někdo zahynul, ale chce, aby všichni dospěli k pokání.“ (2 Pt 3,9) Neexistuje žádný důkaz, že by Bůh rozhodl o tom, že někteří lidé budou zatraceni. Takové rozhodnutí by popřelo oběť na Golgotě, kde Ježíš zemřel za každého. „Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný.“ (J 3,16) Slovo žádný v tomto textu znamená, že spasen může být každý člověk.

„To, že svobodná vůle člověka je rozhodujícím faktorem v jeho osobním určení, je zřejmé ze skutečnosti, že Bůh trvale ukazuje na výsledky poslušnosti a neposlušnosti a naléhavě vybízí hříšníka, aby si zvolil poslušnost a život (Dt 30,19; Joz 24,15; Iz 1,16.20; Zj 22,17); je to také zřejmé z toho, že pro věřícího existuje možnost odpadnutí a zatracení, i když už jednou přijal milost (1 K 9,27; Ga 5,4; Žd 6,4-6; 10,29).

Bůh může předvídat volbu každého jednotlivce, kterou učiní, ale Boží předzvědění tuto volbu neurčuje ... Biblické předurčení spočívá ve skutečném Božím záměru, aby všichni, kteří se rozhodli věřit v Krista, byli spaseni (J 1,12; Ef 1,4-10).“4

Ale co Písmo myslí, když říká, že Bůh miloval Jákoba a nenáviděl Ezaua (Ř 9,13), a že zatvrdil faraónovo srdce (v. 17.18; srov. s v. 15.16; Ex 9,16; 4,21)? Kontext těchto veršů (42) ukazuje, že Pavel zde má na mysli poslání, a ne spasení. Vykoupení je dostupné pro každého, ale Bůh vyvoluje určité lidi ke zvláštním úkolům. Spasení bylo stejně dostupné Jákobovi i Ezauovi, ale Bůh si vyvolil Jákoba, a nikoli Ezaua, aby se stal prostředníkem, který ponese světu poselství o spasení. Bůh ve své misijní strategii uplatňuje svrchovanost.

Když Písmo říká, že Bůh zatvrdil faraónovo srdce, znamená to, že se Bohu připisuje to, co připouští, aby se dělo, ale nevyplývá z toho, že určuje, že se to tak stane. Faraónova negativní odpověď na Boží výzvu ve skutečnosti ilustruje Boží úctu ke svobodě rozhodování.

Předzvědění a lidská svoboda. Někteří se domnívají, že Bůh přistupuje k lidem, aniž by znal jejich volbu ještě před jejich vlastním rozhodnutím; zastávají názor, že Bůh zná určité budoucí události, jako druhý příchod, tisíciletí a obnovení země, ale vůbec neví, kdo bude spasen. Zdá se jim, že Boží dynamický vztah s lidmi by byl ohrožen, kdyby znal předem všechno, co se děje od věčnosti k věčnosti. Někteří tvrdí, že by se „nudil“, kdyby znal konec již od počátku.

To, že Bůh ví, jak se jednotliví lidé rozhodnou, jim nikterak nebrání se svobodně rozhodnout. Podobně jako historikovo poznání toho, co lidé v minulosti udělali, neovlivňuje jejich činy. Stejně jako kamera zachytí scénu, ale nezmění ji, tak i předzvědění hledí do budoucnosti, aniž by ji měnilo. Boží předzvědění nikdy nenarušuje lidskou svobodu.

Dynamika Trojice
Existuje pouze jeden Bůh? Kdo je pak Kristus a Duch svatý?

Boží jednota. V protikladu k okolním pohanským národům Izrael věřil, že je pouze jeden Bůh (Dt 4,35; 6,4; Iz 45,5; Za 14,9). Nový zákon klade stejný důraz na Boží jednotu (Mk 12,29-32; J 17,3; 1 K 8,4-6; Ef 4,4-6; 1 Tm 2,5). Tento monoteistický důraz není v rozporu s křesťanským pojetím trojjediného Boha nebo Trojice – Otce, Syna a Ducha svatého. Naopak potvrzuje, že neexistuje žádný pantheon různých božstev.

Pluralita v Trojici. Ačkoli Starý zákon výslovně neučí, že Bůh je trojjediný, naznačuje pluralitu v rámci Trojice. Bůh někdy používá množné číslo, například: „Učiňme člověka, aby byl naším obrazem“ (Gn 1,26); „teď je člověk jako jeden z nás“ (Gn 3,22); „nuže, (43) sestoupíme“ (Gn 11,7). Někdy je anděl Hospodinův ztotožňován s Bohem. Mojžíšovi se zjevil anděl Hospodinův a řekl: „Já jsem Bůh tvého otce, Bůh Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův.“ (Ex 3,6)

Některé biblické texty činí rozdíl mezi Božím Duchem a Bohem, např. ve zprávě o stvoření: „Nad vodami se vznášel Duch Boží.“ (Gn 1,2) Některé texty se zmiňují nejen o Duchu, ale zahrnují i třetí osobu do Božího díla vykoupení: „A nyní mne [Syna Božího] posílá Panovník Hospodin [Otec] a jeho Duch [Duch svatý]“ (Iz 48,16); „Já [Otec] jsem vložil na něho [Mesiáše] svého Ducha; on vyhlásí soud pronárodům.“ (Iz 42,1)

Vztahy v Trojici. První Kristův příchod nám poskytuje mnohem jasnější pohled na trojjediného Boha. Janovo evangelium zjevuje, že Trojici tvoří Bůh Otec (viz kapitola 3 této knihy), Bůh Syn (kapitola 4) a Bůh Duch svatý (kapitola 5). Je to jednota tří souvěčných osob, které mají jedinečný a tajuplný vztah.

1. Vztah lásky. Když Kristus zvolal „Bože můj, Bože můj, proč jsi mne opustil?“ (Mk 15,34), trpěl odcizením od Otce, které způsobil hřích. Hřích narušil původní vztah člověka k Bohu (Gn 3,6-10; Iz 59,2). V posledních hodinách svého života Ježíš, který nepoznal žádný hřích, se stal hříchem kvůli nám. Tím, že na sebe vzal náš hřích a postavil se na naše místo, zakusil odloučení od Boha, které bylo naším údělem – a v důsledku toho také zemřel.

Hříšníci nikdy nepochopí, co pro Trojici znamenala Ježíšova smrt. Ježíš byl od věčnosti se svým Otcem a Duchem. Žili jako souvěčné a spolu existující osoby, které si vzájemně projevovaly naprosté odevzdání a lásku. To, že spolu byli po tak dlouhou dobu, svědčí o dokonalé a absolutní lásce, která v Trojici existovala. Výrok „Bůh je láska“ (1 J 4,8) znamená, že každý z nich žil pro ostatní tak, že ostatní prožívali dokonalé naplnění a štěstí.

Láska je definována ve 13. kapitole 1. listu Korintským. Někteří by se mohli ptát, jak se mohly vlastnosti jako dlouhoshovívavost a trpělivost vztahovat na Trojici, která měla dokonalý vztah lásky. Trpělivost byla poprvé potřebná v jednání se vzbouřenými anděly a později se vzpurným lidstvem.

Mezi osobami trojjediného Boha není žádný rozdíl. Všechny tři jsou božské, a přece se dělí o svou božskou moc a vlastnosti. V lidských organizacích má konečnou autoritu jedna osoba – prezident, král nebo ministerský předseda. V Trojici (44) mají konečnou autoritu všechny tři osoby.

Zatímco Trojice není jedinou osobou, Bůh je jedno v záměru, myšlení a charakteru. Tato jednota nesmazává charakteristické rysy osobnosti Otce, Syna a Ducha svatého. Stejně ani samostatnost osobností Trojice nenarušuje monoteistické učení Písma, že Otec, Syn a Duch svatý jsou jeden Bůh.

2. Vztah spolupráce. V Trojici má každý určité poslání. Bůh nekoná zbytečně práci dvakrát. Řád je základním zákonem nebes a Bůh také pracuje podle řádu. Tato uspořádanost vychází z Trojice a udržuje její jednotu. Otec, jak se zdá, působí jako zdroj, Syn jako prostředník a Duch svatý jako vykonavatel.

Inkarnace krásně ilustruje spolupráci tří božských osob. Otec dal svého Syna, Kristus dal sebe samého a Duch svatý způsobil Ježíšovo narození (J 3,16; Mt 1,18.20). Andělovo svědectví Marii jasně ukazuje součinnost všech tří v tajemství Božího vtělení. „Sestoupí na tebe Duch svatý a moc Nejvyššího tě zastíní; proto i tvé dítě bude svaté a bude nazváno Syn Boží.“ (L 1,35)

Každý člen Trojice měl podíl na Kristově křtu; Otec dal podnět (Mt 3,17), Kristus se dal pokřtít jako náš příklad (Mt 3,13-15) a Duch svatý dal Kristu svou moc (L 3,21.22).

Ke konci svého pozemského života Ježíš zaslíbil, že pošle Ducha svatého jako rádce a pomocníka (J 14,16). O několik hodin později zvolal Ježíš, visící na kříži, ke svému Otci: „Bože můj, Bože můj, proč jsi mne opustil?“ (Mt 27,46) Těchto vrcholných okamžiků dějin spasení se účastnili všichni tři – Otec, Syn i Duch svatý.

Dnes nás Otec a Syn oslovují skrze Ducha svatého. Ježíš řekl: „Až přijde Přímluvce, kterého vám pošlu od Otce, Duch pravdy, jenž od Otce vychází, ten o mně vydá svědectví.“ (J 15,26) Otec a Syn posílají Ducha, aby každému člověku zjevil Krista. Hlavním úkolem Trojice je každému umožnit poznat Boha a Krista (J 17,3), aby každý skutečně prožíval přítomnost Ježíše (Mt 28,20; srov. Žd 13,5). Petr řekl, že věřící „byli předem vyhlédnuti od Boha Otce a posvěceni Duchem, aby se poslušně odevzdali Ježíši Kristu a byli očištěni pokropením jeho krví“ (1 Pt 1,2).

Apoštolské požehnání zahrnuje tři osoby Trojice. „Milost našeho Pána Ježíše Krista a láska Boží a přítomnost Ducha svatého se všemi vámi.“ (2 K 13,13) Kristus je tu jmenován první. Bůh navázal s lidstvem styk skrze Ježíše Krista – Boha, který se stal člověkem. I když všichni tři členové Trojice při spasení (45) spolupracují, pouze Ježíš žil jako člověk, zemřel jako člověk a stal se naším Spasitelem (J 6,47; Mt 1,21; Sk 4,12). Ale protože „v Kristu Bůh usmířil svět se sebou“ (2 K 5,19), může být Bůh také označován jako náš Spasitel (srov. Tt 3,4), neboť on nás zachránil skrze Krista Spasitele (Ef 5,23; Fp 3,20; srov. Tt 3,6).

Každá osoba Trojice má při spasení člověka jiný úkol. Dílo Ducha svatého nepřidává nic k dokonalé oběti, kterou přinesl Ježíš Kristus na kříži. Skrze Ducha svatého se však objektivní vykoupení na kříži stává osobní skutečností ve chvíli, kdy do něj vstupuje Kristus jako Vykupitel. Pavel proto může říci: „Je to Kristus mezi vámi, v něm máte naději na Boží slávu.“ (Ko 1,27)

Zaměření na spásu
Prvotní církev křtila lidi ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého (Mt 28,19). Jelikož však skrze Ježíše Krista byla zjevena Boží láska i jeho záměr, Bible se soustřeďuje právě na něj. Kristus je onou nadějí, jejímž předobrazem jsou oběti a slavnosti Starého zákona. On je ústřední postavou evangelia. Stal se požehnanou nadějí, tedy poselstvím, které učedníci hlásali v kázáních a spisech. Starý zákon očekává jeho příchod; Nový zákon podává zprávu o jeho prvním příchodu a očekává jeho návrat.

Kristus, prostředník mezi Bohem a námi, nás spojuje s Trojicí. Ježíš je „cesta, pravda i život“ (J 14,6). Evangelium je soustředěno na Osobu, ne jen na způsob života. Jeho obsahem je vztah, ne pouze nařízení – neboť křesťanství je Kristus. V něm nalézáme jádro, obsah a souvislost veškeré pravdy a života.

Do srdce Božího nahlížíme tím, že se díváme na kříž. Na tomto mučícím nástroji nám Bůh ukázal svou lásku. Kristovým prostřednictvím naplňuje Boží láska naše toužící, ale prázdná srdce. Ježíš visel na kříži jako Boží dar a náš zástupce. Na Golgotě Bůh sestoupil do hlubin země, aby se tam setkal s námi. Je to však nejvyšší místo, kterého můžeme dosáhnout. Jestliže jsme vystoupili na Golgotu, dostali jsme se k Bohu nejblíže.

Na kříži se plně projevila obětavost Boží Trojice. Právě zde se Bůh zjevil ve své plnosti. Kristus se stal člověkem, aby zemřel za lidstvo. Více si cenil nesobeckosti než vlastního života. Na Golgotě se Kristus stal naší „spravedlností, posvěcením a vykoupením“ (1 K 1,30). Naše hodnota nebo význam, který máme nebo budeme mít, vychází z jeho oběti na kříži. (46)

Jediný skutečný Bůh je Bůh kříže. Kristus odhalil celému vesmíru nekonečnou lásku a spásnou moc Trojice. On zjevil trojjediného Boha, jenž byl ochoten projít utrpením odloučení pro svou nepodmíněnou lásku k vzbouřené planetě. Z kříže nás Bůh laskavě zve: Smiřte se, „a pokoj Boží, převyšující každé pomyšlení, bude střežit vaše srdce i mysl v Kristu Ježíši“ (Fp 4,7).




Re: Re: K problému Boží Trojice... (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Karels (haohan@seznam.cz) v Pondělí, 21. červenec 2008 @ 22:10:20 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Jediný skutečný Bůh je Bůh křížeNo a pokud je Jediným skutečným Bohem Ježíš, kdo by ho křísil z mrtvých?!
  


]


Re: Re: Re: K problému Boží Trojice... (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Karels (haohan@seznam.cz) v Pondělí, 21. červenec 2008 @ 22:26:54 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Navíc, pokud je podle toho komentáře Ježíš jediným skutečným Bohem, tak by nemohl zemřít na kříži! Bůh je přeci nesmrtelný, nebo ne?! 


]


Re: Re: Re: Re: K problému Boží Trojice... (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Karels (haohan@seznam.cz) v Pondělí, 21. červenec 2008 @ 22:32:41 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Abych nejitřil atmosféru, přirozeně, také věřím, že je Ježíš Bůh, ale ono slovo Bůh (Elohim) neznamená, že je nesmrtelný, to mohu povědět jedině o Otci:  On jediný je nesmrtelný a přebývá v nepřístupném světle; jeho nikdo z lidí neviděl a nemůže uvidět. Jemu patří čest a věčná moc. Amen. (1 Timoteova 6:16) 


]


Re: Re: Re: Re: Re: K problému Boží Trojice... (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Gojim (gojim@zoznam.sk) v Středa, 23. červenec 2008 @ 19:52:56 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Karels: také věřím, že je Ježíš Bůh, ale ono slovo Bůh (Elohim) neznamená, že je nesmrtelný


Karel, to si ma opat sokoval. Uz na 100% chapem preco si v katolicizme az po usi ... :-)


]


Re: Re: Re: Re: Re: Re: K problému Boží Trojice... (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Karels (haohan@seznam.cz) v Středa, 23. červenec 2008 @ 20:02:15 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Pro Gojima a strejdu, pokud slovo Bůh (Elohim) znamená, že je to nesmrtelná bytost, proč by si apoštol Pavel dával tu práci a psal by:  "On jediný je nesmrtelný a přebývá v nepřístupném světle; jeho nikdo z lidí neviděl a nemůže uvidět. Jemu patří čest a věčná moc. Amen." (1 Timoteovi 6:16) používejte hlavu k přemýšlení!! (není to zbytečné, když je Bůh=nesmrtelná bytost?) 


]


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: K problému Boží Trojice... (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Gojim (gojim@zoznam.sk) v Středa, 23. červenec 2008 @ 20:06:20 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
  k premysleni ano ale k sofistikacii urcite nie ... to snad Karel nemyslis vazne ...


]


Re: Re: Re: Re: K problému Boží Trojice... (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: strejda v Pondělí, 21. červenec 2008 @ 23:48:28 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
K: Navíc, pokud je podle toho komentáře Ježíš jediným skutečným Bohem, tak by nemohl zemřít na kříži! Bůh je přeci nesmrtelný, nebo ne?! 

No právě: proto vstal z mrtvých, když je nesmrtelný!

K: ...věřím, že je Ježíš Bůh, ale ono slovo Bůh (Elohim) neznamená, že je nesmrtelný, to mohu povědět jedině o Otci:  On jediný je nesmrtelný a přebývá v nepřístupném světle; jeho nikdo z lidí neviděl a nemůže uvidět. Jemu patří čest a věčná moc. Amen. (1 Timoteova 6:16) 

Ale Ježíš řekl, že je vzkříšení a život, tzn. že je nesmrtelný, neboť je životem, který nezná smrt a smrt přemáhá, je životem věčným.

;-)


]


Re: Re: Re: Re: Re: K problému Boží Trojice... (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Karels (haohan@seznam.cz) v Úterý, 22. červenec 2008 @ 05:33:03 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Já taky věřím, že je teď už nesmrtelný, ale v každém případě musel zemřít, tomu rozumíš stejně? Ježíš zemřel a třetího dne byl vzkříšen.  


]


Re: Re: Re: Re: Re: Re: K problému Boží Trojice... (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: strejda v Středa, 23. červenec 2008 @ 00:13:57 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Bůh nemůže umřít. Pokud může zemřít, není Bohem. Ježíš je však Bůh (Logos) i člověk (sarx):

"ho logos sarx egeneto" (Jan 1,14)



]


Re: Re: Re: K problému Boží Trojice... (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: strejda v Středa, 23. červenec 2008 @ 00:10:36 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
K: No a pokud je Jediným skutečným Bohem Ježíš, kdo by ho křísil z mrtvých?!
  
Kdo? Viz zde: Ježíš jim odpověděl: "Zbořte tento chrám a ve třech dnech jej postavím." (Jan 2,19)


]


Re: Re: Re: Re: K problému Boží Trojice... (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Karels (haohan@seznam.cz) v Středa, 23. červenec 2008 @ 06:27:58 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Já důvěřuju pravdivosti výpovědi apoštola Pavla: "Byli jsme tedy křtem spolu s ním pohřbeni ve smrt, abychom - jako Kristus byl vzkříšen z mrtvých slavnou mocí svého Otce - i my vstoupili na cestu nového života." (Římanům 6:4)  
"On jediný je nesmrtelný a přebývá v nepřístupném světle; jeho nikdo z lidí neviděl a nemůže uvidět. Jemu patří čest a věčná moc. Amen." (1 Timoteovi 6:16) text se může týkat jedině Otce, Boha Otce, protože Ježíše viděly tisíce lidí. Pokud se tento text týká jedině Boha Otce, tak to předpokládá i smrtelnost Syna (Otec je jediný nesmrtelný, tedy Syn je smrtelný) dále, určitě je tady rozdíl Božích osob Syna a Otce, nemůže díky tomuto výše uvedenému textu platit rovnost. Nerovnost, rozdíl je dán výše uvedeným textem z prvního listu Timoteovi.    


]


Re: Re: Re: Re: Re: K problému Boží Trojice... (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Willy v Středa, 23. červenec 2008 @ 15:05:37 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Karelsi,

způsob, jakým nakládáš s Písmem svatým je trestuhodný. Kde je psáno, že jednomu Slovu - služebníkovi máme důvěřovat a jinému ne? Kde je psáno o nerovnosti mezi Otcem a Synem? Neřekl Pán Ježíš Filipovi - kdo vidí Mne, ten vidí Otce? Nemá Pán Ježíš jméno a titul Otec věčnosti? Není v listu Filipským (2:6-8) napsáno, že Pán Ježíš nelpěl na tom, že je roven Bohu, nýbrž sám sebe zmařil a ponížil se? Nechceš se také ponížit a přijmout Slovo Boží zvěsti jako Boží a ne lidské jako Tesaloničtí, kvůli čemuž za ně Pavel děkoval Bohu (1Te 2:13). Jestli chceš, můžu pokračovat, ale pro tuto chvíli musím končit.

willy


]


Re: Re: Re: Re: Re: Re: K problému Boží Trojice... (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Karels (haohan@seznam.cz) v Středa, 23. červenec 2008 @ 17:32:38 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Naopak, trestuhodně nakládáte s písmem vy, to jsem opravdu neviděl, dokazovat takové kraviny (a to jsem ještě hodně slušný), že Ježíš vzkřísil sám sebe, tak to opravdu máte dost. Kde je psáno o nerovnosti mezi Otcem a Synem? Zde je psáno o nerovnosti: "Až mu bude podřízeno všecko, pak i sám Syn se podřídí tomu, kdo mu všecko podřídil, a tak bude Bůh všecko ve všem." (1 Korintským 15:28)"On jediný je nesmrtelný a přebývá v nepřístupném světle; jeho nikdo z lidí neviděl a nemůže uvidět. Jemu patří čest a věčná moc. Amen." (1 Timothy 6:16) "Rád bych, abyste si uvědomili, že hlavou každého muže je Kristus, hlavou ženy muž a hlavou Krista je Bůh." (1 Korinstkým 11:3)No co na to řeknete chlapci, kde v těchto textech vidíte rovnost, pro mě jsou směrodatné tyto texty!  


]


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: K problému Boží Trojice... (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Willy v Středa, 23. červenec 2008 @ 19:27:54 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Kdysi jsem se dozvěděl o principu výkladu Písma Písmem a přijal jsem jej za svůj. Ale s principem popírat Písmo Písmem jsem se ještě nesetkal. Jsou-li pro tebe směrodatné texty, jež jsi špatně pochopil a stavíš je proti jiným místům Písma, které se ti nehodí, pak ať je ti Bůh milostiv. Tož tak.

willy



]


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: K problému Boží Trojice... (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Karels (haohan@seznam.cz) v Středa, 23. červenec 2008 @ 19:34:51 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Samozřejmě, že platí i texty - Ježíš Otec věčnosti, Ježíš jako Bůh aj. ale i On - Ježíš má svoji autoritu - Boha Otce; není žádným "trojčetem" v té vaší "uvalené" teologii Trojjediného Boha!


]


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: K problému Boží Trojice... (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Willy v Středa, 23. červenec 2008 @ 20:22:45 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Jak jsem řekl a říkám znovu: Kéž je ti Bůh milostiv a dá ti milost k pokání = změně smýšlení. Amen.

willy


]


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: K problému Boží Trojice... (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Karels (haohan@seznam.cz) v Středa, 23. červenec 2008 @ 20:50:34 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Vzpamatuj se a nevytahuj takové ubohé argumenty! Odpověz mi na můj komentář! 


]


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: K problému Boží Trojice... (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Willy v Středa, 23. červenec 2008 @ 20:57:07 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Je mi líto, nemůžu ti sloužit ani tancovat, jak pískáš. Tož tak.

willy


]


Re: Re: Re: Re: Re: Re: K problému Boží Trojice... (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Gojim (gojim@zoznam.sk) v Čtvrtek, 24. červenec 2008 @ 10:20:19 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Willy: Kde je psáno, že jednomu Slovu - služebníkovi máme důvěřovat a jinému ne?



Willy ty to nechapes. Je uplne jedno co je v Pisme napisane, pre katolika to nema zavaznu platnost. Okrem toho Karelsovi krivdis, lebo on nam uprimne opisuje krista v ktoreho veri, ktori je kristus eucharisticky a to je skutocne smrtelna bytost. Urcite nepise o biblickom Kristovi ktori ma nad smrtou moc ....

Nehovoril Jezis ze bude v nasej dobe "mnoho" kristov ? :-)))





 



]


Re: Re: Re: Re: Re: K problému Boží Trojice... (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: oko v Středa, 23. červenec 2008 @ 20:36:07 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Karles

Matou tě dvě věci. Tajemství bytí Božské Trojice, které nepochopí žádný člověk a dvojí podstata Ježíše Krista - božská a lidská. Ta lidská podstata byla smrtelná, ta božská ne.

O své božské podstatě Ježíš říká: "Já a Otec jedno jsme".

Tady jsme s logikou i lidským rozumem v koncích, tyto skutečnosti přesahují naše poznání.


]


Re: Re: Re: Re: Re: K problému Boží Trojice... (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: BohemianAnonymus v Čtvrtek, 24. červenec 2008 @ 22:55:00 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
To: Karels

Zdravím bratře Karelsi,

 
Na Tvé otázky bych v rychlosti (nemohu nyní jinak – omlouvám předem se za povrchnost své reakce), odpověděl několika základními úvahami asi takto:

 
Budoucnost individua se odvíjí od řetězu jeho rozhodnutí: budoucnost, která vyvěrá z přítomnosti, tvoří širokou paletu možností, z nichž si člověk může vybrat pouze jednu. To znamená, že se člověk v určitém čase může vyskytovat (a konat) pouze na jednom jediném místě.

 
Tomuto zákonu byl podroben během svého pozemského působení i náš Spasitel. Nikde v Písmu sv. nečteme o tom, že by Spasitel působil na dvou, nebo více místech současně.

 
Pokud ale nahlédneme do duchovního světa s úžasem zjistíme, že tam tento zákon neplatí. Duchovní síla má možnost z rejstříku svých možností si vybrat více než jednu - nevím kolik, je to zřejmě závislé od postavení konkrétní duchovní bytosti. Toto má ten důsledek, že se duchovní síla může manifestovat např. současně na dvou od sebe různých místech, a na nich nezávisle působit – přičemž její existence současně na jednom i druhém místě je zcela reálná!!! Pakliže je toho schopna duchovní síla, proč by nemohl Bůh?

 
O těchto věcech mám určité ponětí; proto jsem prohlásil v kap. 3 příspěvku Vesmírný význam oběti Spasitelovy  ze Bůh je mj.Tvůrcem a vládcem všech nebeských sfér, našeho vesmíru a časů.
 
Mohu tedy s klidným svědomím říci toto:

I když Bůh přebývá v nepřístupném světle (1Tm. 6:16) a i když Boha nikdo neviděl (J. 1:18), přesto je docela dobře možné, že současně mohl Bůh působit na zemi v osobě svého Syna, který byl  „viděn od tisíců“ a úspěšně konal a posléze i dokonal své spasitelské dílo.

 
V řetězci těchto tvrzení jako křesťanský mystik nespatřuji nic nepřirozeného, protismyslného, nelogického, etc.

 
Pokud jde o Spasitelovu smrt: Spasitel skutečně zemřel, ale bylo přede všemi věky zaslíbeno, že Svatý Hospodinův nedozná porušení (Ž. 16:10; Sk. 2:27 aj.). Avšak Syn, který je s Otcem zvláštním a tajemným způsobem totožný (J.10:30), je svou povahou nesmrtelný. A to, že Jeho tělo vzdor fyzické smrti  nedoznalo porušení, svědčí o jediném: že Satan svou revoltou proti Hospodinu nezískal vůbec nic a tím, že přivodil Spasitelovu smrt na kříži zpečetil jen svoji porážku.

 
Oběť Božího Syna na kříži za hříchy lidstva neznamená nic menšího, než to, že Bůh, se z lásky k lidstvu doslova „rozerval ve dví“ a tím načas ztratil svoji integritu – viz již výše zmíněný příspěvek.

 
Podobně jako čas konce světa (Mt. 24:36) tak i vzkříšení svého Syna (např. Sk. 2:24) si Otec vyhradil pro sebe – jak bylo uloženo, tak se i stalo.

 
HALELUJA!   HALELUJA!!!   HALELUJA!!!
 
Uvědomujeme si vůbec, jaké nezasloužené milosti, se nám dostalo darem Božího Slova a Spasitelovou obětí na kříži? Pakliže ano, jak je možné, že slepě následujeme své církevní činitele, z nichž se většina vyžívá v liturgických, nebo ekumenických aktivitách, které nás k Bohu nepřiblíží ani o jeden jediný milimetr? Jsme skutečně tak nevědomí, nesvobodní, tak ujařmení, že budeme následovat namísto Krista své církevní vůdce až k našemu (i jejich) neblahému konci?

 
BohemianAnonymus



]


Re: Re: Re: Re: Re: Re: K problému Boží Trojice... (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Karels (haohan@seznam.cz) v Pátek, 25. červenec 2008 @ 04:53:31 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
to BohemianAnonymus Rozumím, vůči tvému článku nemám takové výhrady jako ke komentářům některých, kteří to okomentovali.


]


Re: Re: Re: Re: Re: Re: K problému Boží Trojice... (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: BohemianAnonymus v Pondělí, 28. červenec 2008 @ 11:22:34 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Moji doplněnou odpověď bratru Karelsovi obsahuje komentář 5 článku K problému Boží Trojice uveřejněném na portálu sboru Zelená louka na adrese:



BohemianAnonymus



]


Re: Re: Re: K problému Boží Trojice... (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Pastýř v Sobota, 26. červenec 2008 @ 00:09:16 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
J 10,18  Mám moc svůj život dát a mám moc jej opět přijmout.



]


Re: Re: Re: Re: K problému Boží Trojice... (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Karels (haohan@seznam.cz) v Sobota, 26. červenec 2008 @ 07:00:17 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
J 10,18  Mám moc svůj život dát a mám moc jej opět přijmout. ano  "A Ježíš zvolal mocným hlasem: "Otče, do tvých rukou odevzdávám svého ducha." Po těch slovech skonal." (Lukáš 23:46) ale tím kdo Ježíšův život přijímá a vrací zpět je Otec, není to Ježíš sám, který sám sebe vzkřísí, jak se mi to snažil dokázat i uživatel strejda.

 

 


]


Re: Re: Re: Re: Re: K problému Boží Trojice... (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Willy v Sobota, 26. červenec 2008 @ 11:26:33 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Na jednu stranu byl Pán Ježíš vzkříšen, na druhou stranu vstal z mrtvých. Kdyby neměl moc svůj život položit a přijmout, neměl by Bůh Otec způsob, jak Ho vzkřísit z mrtvých, protože bez moci svůj život opět přijmout, by Pán z mrtvých nevstal. Navíc se to stalo podle Ducha svatosti (Ř 1:4), který byl jedním způsobem onou Ježíšovou mocí svůj život přijmout zpět a zároveň i mocí, jíž byl vzkříšen z mrtvých. Tož tak.

willy 


]


Re: Re: K problému Boží Trojice... (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: oko v Úterý, 22. červenec 2008 @ 09:16:51 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
skalaa

Přestože jsi podle důrazu na Bibli zřejmě evangelikálního zaměření, tvůj komentář se mi velmi líbí a prakticky se s ním ztotožňuji.
Malou výhradu mám k charakteristice Boha "Já budu, který budu". Domnívám se, že přesné je "Jsem, který jsem", protože Bůh stojí nad časem, jeho bytí je věčné, žádné "bylo", nebo "bude" se ho netýká.

Můj pohled katolíka není jen přes Bibli (i když s tvými závěry souhlasím, jsou správné, málokdy tu bylo řečeno tak jasné slovo), vnímám Boha šířeji. Boha můžeme poznat nejenom v Bibli, či přírodě (v jeho díle), ale také, a to podstatným způsobem,  osobní zkušeností, spoluprací s Bohem. Když mu člověk dokáže s důvěrou odevzdat celé dění v životě, zažívá neuvěřitelné věci. Přestává platit počet pravděpodobnosti, náhody se mění v do očí bijící souvislosti a celé chápání života v obrovskou harmonii spolupráce.

S Bohem se setkávám také v modlitbě a ve svátostech (večeře Páně, zpověď, pomazání nemocných a pod.)

Otázku Boží Trojice nelze vnímat jinak, než jako TAJEMSTVÍ. Bůh člověka natolik převyšuje, že jeho bytí nejsme schopni rozumem obsáhnout. Boha si nemůžeme dát na dlaň a zkoumat ho. To by byl malý bůh.

Přesto ho vnímáme jak srdcem, tak rozumem. Protože je Bůh DOKONALÁ LÁSKA, o lásce víme, že musí být sdílená. Skutečná láska existuje jen mezi osobami, jinak se jedná o sebelásku.

Platí:

1.) Bůh není na nikom a ničem závislý, ke svému bytí nepotřebuje nic jiného.

2.) Láska musí být sdílená. Je - li Bůh zdrojem lásky, s kým ji sdílí? Pokud s lidmi, neplatí bod 1.)

Vyznavači Boha v jedné osobě (Židé a muslimové) mají tedy zásadní problém. Vysvětlit, kde se bere Boží láska, je - li Bůh jedna osoba a lásku nejde strčit do pytle, ale musí být sdílená.



]


Re: Re: Re: K problému Boží Trojice... (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Willy v Úterý, 22. červenec 2008 @ 09:33:56 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
oko,

napsal jsi: Otázku Boží Trojice nelze vnímat jinak, než jako TAJEMSTVÍ. Bůh člověka natolik převyšuje, že jeho bytí nejsme schopni rozumem obsáhnout.

K tomu malá ilustrace, kterou jsem kdysi slyšel a líbila se mi. Boží trojici s můžeme představit za pomoci Slunce. Bůh Otec je ta "veliká žhavá koule" kdesi daleko ve vesmíru, Bůh Syn je světlo, které vidíme, když na Slunce pohlédneme a Bůh Duch Svatý je teplo, které cítíme, když se Slunci vystavíme. Jak se ti to líbí?

willy


]


Re: Re: Re: Re: K problému Boží Trojice... (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: oko v Úterý, 22. červenec 2008 @ 10:04:03 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Líbí se mi to dokonce víc, než přirovnání ke skupenství vody - led, voda, pára - pořád je to jedna a ta samá látka. Ale jakékoli přirovnání z hmotného světa bude pokulhávat, zůstane jen berličkou. Bůh není srovnatelný s ničím stvořeným a my máme štěstí, že jeden z Božích rozměrů je láska, kterou můžeme taky sdílet.


]


Re: Re: K problému Boží Trojice... (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: lydia7 v Úterý, 22. červenec 2008 @ 13:15:25 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Ďakujem. Buď požehnaný Skalaa.

Pýtam sa, odolávam útokom, prosím, modlím sa a tu, hľa: odpoveď na otázky, ktoré ma trápia. Pán ako Hlava mocne používa údy svojho Tela pre dobro iných. Och, ako málo Mu ďakujem za všetky Jeho dobrodenia. Odpusť Pane! Ďakujem Ti, Otče.




]


Re: K problému Boží Trojice... (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Willy v Sobota, 26. červenec 2008 @ 14:14:05 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu | Blog)
Nedávno jsem se setkal s myšlenkou, že Boží Trojice tu není kvůli věroučným debatán, nýbrž pro naše potěšení, a musím řící, že se mi líbí. Líbí se mi proto, že ruší naši snahu porozumět tomuto tajemství a dává nám milost k potěšení z trojjediného Boha tak, jak to nenačuje apoštol Pavel v posledním verši 2K (13:13) - Milost Pána Ježíše Krista, láska Boží a společenství Svatého Ducha se všemi vámi. [Amen.] Takže tu máme Milost Pána Ježíše Krista, Lásku Boží, rozuměj Otcovu a Společenství Ducha Svatého, Není snad Milost, Láska a Splečenství dána pro naše potěšení, pro naši radost? Není snad Boží Království spravedlnost, pokoj a radost v Duchu Svatém? Nejste rádi, že nám Pán Ježíš Kristus - Syn Boží prokazuje milost? Není pro nás úžasně nepochopitelné, že nás Otec miluje, ačkoliv není za co? Není nádherné, že můžeme mít díky milosti a lásce Boží společenství s Bohem Duchem Svatým? A my? Místo abysme se z toho radovali, tak tu vedeme rádoby věroučnou debatu, jestli Trojice ano či ne, jestli to je v Bibli nebo není a co to vlastně znamená. Ach jo.

Kéž se nad námi Pán smiluje a dá nám milost radovat se v Něm z požehnané a blahoslavené Boží Trojice. Amen.

willy



Re: Re: K problému Boží Trojice... (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Willy v Sobota, 26. červenec 2008 @ 14:18:17 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
oprava: ... jak to naznačuje apoštol ...

w.


]


Re: Re: K problému Boží Trojice... (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Willy v Sobota, 26. červenec 2008 @ 14:29:11 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
oprava II: ... Společenství Ducha Svatého. Není snad Milost, Láska a Společenství dáno nebo Nejsou snad Milost, Láska a Společenství dány pro ...

w.


]


Re: Re: K problému Boží Trojice... (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Willy v Sobota, 26. červenec 2008 @ 14:43:04 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
oprava III: ... kvůli věroučným debatám ...

Omlouvám se; tak to vypadá, když se člověk zabere do toho, co chce napsat, na úkor správnosti toho, co napíše.

w. 


]


Re: Re: K problému Boží Trojice... (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Karels (haohan@seznam.cz) v Sobota, 26. červenec 2008 @ 15:28:14 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
No dobře i kdybych souhlasil s Boží Trojjediností, tak proti čemu bude vždycky vystupovat je modlitba k Duchu svatému, nikde v Bibli o tom nečtu. Modlím se k Otci ve jménu Ježíše a k Ježíši ale už ne k Duchu a nikdo mě nepřesvědčí, abych tak činil.


]


Re: Re: Re: K problému Boží Trojice... (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Willy v Sobota, 26. červenec 2008 @ 15:40:57 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Udělal jsi mi radost., Karelsi,

a to, cos napsal o modlitbě je v pořádku.

willy


]


Re: Re: Re: K problému Boží Trojice... (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: oko v Pondělí, 28. červenec 2008 @ 11:13:37 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
K zamyšlení:

Jan 20,22
Po těch slovech na ně dechl a řekl jim: "Přijměte Ducha svatého.

1. Janova 5,6

To je ten, který přišel skrze vodu a krev: Ježíš Kristus. Ne pouze skrze vodu křtu, ale i skrze krev kříže; a Duch o tom vydává svědectví, neboť Duch jest pravda.

1. Korintským 2,10
Nám však to Bůh zjevil skrze Ducha; Duch totiž zkoumá všechno, i hlubiny Boží.

1. Korintským 12,11
To všechno působí jeden a týž Duch, který uděluje každému zvláštní dar, jak sám chce.

2. Korintským 3,17
Duch je tím Pánem, kde je Duch Páně, tam je svoboda.

Jan 14,26
Ale Přímluvce, Duch svatý, kterého pošle Otec ve jménu mém, ten vás naučí všemu a připomene vám všecko, co jsem vám řekl.

Jan 15,26
Až přijde Přímluvce, kterého vám pošlu od Otce, Duch pravdy, jenž od Otce vychází, ten o mně vydá svědectví.

Jan 16,13
Jakmile však přijde on, Duch pravdy, uvede vás do veškeré pravdy, neboť nebude mluvit sám ze sebe, ale bude mluvit, co uslyší. A oznámí vám, co má přijít.

1. Korintským 2,14
Přirozený člověk nemůže přijmout věci Božího Ducha; jsou mu bláznovstvím a nemůže je chápat, protože se dají posoudit jen Duchem.

Jan 14,17
Ducha pravdy, kterého svět nemůže přijmout, poněvadž ho nevidí ani nezná. Vy jej znáte, neboť s vámi zůstává a ve vás bude.



Zjevení Boží trojice v Bibli:

Lukáš 1,35
Anděl jí odpověděl: "Sestoupí na tebe Duch svatý a moc Nejvyššího tě zastíní; proto i tvé dítě bude svaté a bude nazváno Syn Boží.

Matouš 3,16
Když byl Ježíš pokřtěn, hned vystoupil z vody, a hle, otevřela se nebesa a spatřil Ducha Božího, jak sestupuje jako holubice a přichází na něho. A z nebe promluvil hlas: "Toto je můj milovaný Syn, jehož jsem si vyvolil."


]


Re: K problému Boží Trojice... (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: BohemianAnonymus v Čtvrtek, 31. červenec 2008 @ 21:43:22 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Doplněný článek je možné nalézt zde.




Stránka vygenerována za: 0.88 sekundy