 |
Zaznamenali jsme
116639184
přístupů od 17. 10. 2001
|
| |
Hledání: Počiatky mníšstva
Vloženo Úterý, 15. leden 2008 @ 10:11:41 CET Vložil: bolek |
poslal Nepřihlášený Kam siahajú počiatky mníšstva a ako došlo k jeho rozvoju? Ktoré z reholí a kedy našli nasledovníkov aj na Slovensku?
Za otca mníšstva je považovaný Anton, bohatý mladík, syn kresťanských rodičov (251? - 356) narodený v Kome (dnes Keman) v strednom Egypta. V roku 275 predal zdedený majetok, aby mohol nasledovať Krista. Odišiel do púšte. Najprv žil v jaskyniach a potom dvadsať rokov v pivniciach opustenej púštnej pevnosti. Hnacou silou pre tento spôsob života mu nebol protest proti ranej cirkvi, ale starosť o spásu duše. Uchýlil sa do samoty, aby askézou (gréc. zdržanlivosť, striedmosť, odriekanie si pohodlia a životných radostí, najmä manželského života), bojoval proti démonom a priblížil sa Bohu. Jeho postoj k životu zrejme okúzlil mnoho ľudí, lebo čoskoro sa do púštnej samoty v údolí Nílu usadilo veľa mníchov - pustovníkov ( z lat. monachus - žijúci sám, gréc. eremiti, anachoréti - tí, ktorí sa vzdialili do samoty). Anachoréti žili sami alebo v kolóniách v blízkosti rovnako zmýšľajúcich druhov a tešili sa veľkej úcte. Spojenie s ostatnými udržovali okrem iného aj účasťou na spoločných bohoslužbách.
PRVÝ KLÁŠTOR
Prvý kláštor založil Pachomius, ktorý bol tiež egyptským kresťanom. Keďže za dôležité nepokladal pustovnícku samotu, ale bratské (neskôr i sesterské) spoločenstvo, v roku 320 v Tabennisi blízko staroegyptského mesta Théby založil kláštor (lat. claustrum - uzavreté miesto), s opátom na čele (aramej. predstavený kláštora). Pre obyvateľov kláštora - cenobitov (duchovná osoba, ktorá sa dobrovoľne pridružuje k náboženskej komunite, lat. koinos - spoločný, bios - život) boli záväzné spoločné jedlá, jednotný odev a podriadenie sa kláštorným pravidlám. Rehoľa (lat. regula - pravidlo, predpis, disciplína) nariaďovala život v celách po troch a mnísi spali na šikmých stoličkách, ktoré si sami zhotovili. Na ne si rozostreli koberce a spali v sede. Súčasťou kláštorného života bola tvrdá práca, pravidelné modlitby a bohoslužby. Ďalej na: Národný Inštitút Francois Marie Voltaire, ikona TREZOR, téma: Počiatky mníšstva
|
Podobná témata
 |
|
Re: Počiatky mníšstva a opát Benediktus (Skóre: 1)
Vložil: mk (miliko(a)atlas.cz) v Středa, 16. leden 2008 @ 12:21:17 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) | Ba, ale ešte pred Antonínom boli komunity, ktoré by sme mohli s hladiska osamelosti nazvat kláštornými. Esejci už za čias Ježiša žili v prísnom dodržiavaní Tóry a častom umývaní, lebo čakali Mesiáša a chceli byť vždy pripravení.
Na horách Palestiny žili komunity prorokov, a o nich sa dozvieme aj v SZ - Elizeus a podobní.
A jedna z tých komunít žila v pohorí Karmel. Mali nepretržitú tradíciu aj do doby kresťanstva. Potom, čo v krajine vypukli križiacke výpravy, preniesli sa do Anglicka v X. storočí. Od hory Karmel sa volajú podnes karmelitáni.
Vplyvným opátom bol Benedictus, ktorý pochádzal zo skromného šlachtického rodu z Nursie (nedaleko na východ od Ríma), išiel na štúdie práva do Ríma, sprevádzal ho tam jeden člen rodiny, rodná sestra Scholastika. Ale po dvoch rokoch opustil mesto ako hriešne a príliš rušné. Žil nejaký čas u kňaza na vidieku spolu s viacerými mládencami a opodiaľ niekde aj jeho sestra. Potom odišiel robiť pustovníka. Blízkí mnísi ho povolali do ich kláštora, ale nepohodli sa. Založil vlastý kláštor a spísal regulu (řeholi, Pravidlá) s 80 kapitolami, kde pamatuje na všetko, od modlenia, režimu, sposobu práce, po záhradu, odev a pestovanie zeleniny. Ale sám uvádza, že mu vzorom bola regula od Pachomia, ale upravil ju na miernejšiu, aby mnísi dokázali podľa nej žiť, aj keď vraj zbožnosť od doby Pachomia je menšia.
Regula sa stala základom pre ďalších paťsto rokov života. Až modernejšie rády (sv. Františka a Dominika v XIII. storočí) zaviedli zmeny.
Pre sestru Scholastiku vystaval druhý kláštor s miernejšou Regulou (tak zvaný Druhý rád). Od tej doby sú aj mníšky (jeptišky).
O prenikaní na Slovensku vela neviem, ale jeden krásny príklad je kláštor v obci Hronský Beňadik u Levíc – má kostol na skale nad potokom.
Od kláštorov vznikali polia, lúky, a osady. Kláštorom obyčajně daroval pozemok panovník, alebo si ho vypýtali a to často na odlahlých miestach, močaristých alebo pustých. Ale okolo vznikali osady a tak sa kláštory stali ohnivkom kolonizácie.
Na príklad v Tišnove na Morave darovala pozemky královna Konštancia, manželka Přemysla Otakara II. Vzniklá osada sa dodnes volá Předklášteří.
V kláštoroch sa uchovávala vzdelanost, mnísi vedeli písať, čo do XII. storočia ani niekrorý šlachtic nevedel. Vzdelanost a opisovanie kníh podporoval rímský senátor Cassiodorus, ktorý v staršom veku v benediktínskom jkláštore zaviedol pisársku dielňu a to sa ujalo.
Mnohé rukopisy boli zachránené vďaka mníchom, inak by sme o niektoré prišli. V rozvalinách starej rímsej ríše sa od IV. storočia rozťahovali barbari zo severu a ničili písma aj záhrady. Niektorí sa dali korunovať za cisárov, odpozorovali majestát a páčil sa im (Teodorichus a iní). Jeden z nich aj zakázal vyučovanie písania pod trestom smrti a neváhal dať popraviť vlastnú sestru, ktorá nedbala zákazu a svojho syna učila tajne písať. Takí boli barbari a oproti nim takí boli mnísi : pracovití a vzdelaní, širitelia umenia.
Heslom v benediktinskom kláštore bola rada opata Benedikta : Modli sa a pracuj (Ora et labora). Roku 1937 uplynulo výročie 1500 rokov trvania tohto prvého evropského rádu (nie z Egyopta, kde bola a je kolíska monašestva). |
Počiatky mníšstva v babylonskom okultizme (Skóre: 1)
Vložil: Gojim (gojim@zoznam.sk) v Středa, 16. leden 2008 @ 13:44:53 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) | Mirko, to su lži. Prax ako askeza - mnistvo nieje nikde v Pisme. Najdeme to sice v Pisme ale za to to najdemem v babylonskom modlosluzobnictve.
Ve svém spisu Síla, IV. díl, vydaný J.T.Chickem, svazek 15, napřed vypráví o vzniku mariánského kultu v katolické církvi. Rivera píše, že kult má počátek v babylonské mocnářce Semiramis. Jejím manželem byl sám Nimrod, který postavil město Babylon a Semiramis, velmi mocná a navíc krásná čarodějnice, se v něm stala královnou. Byla satanu úplně zaprodaná. Město se proto stalo střediskem modlářství, okultismu a spiritismu. Uctívali zde slunce, které pokládali za dárce života na zemi. Uctívali různé přírodní živly, různé bohy, bůžky apod. Pro své bohy stavěli různé chrámy, kde obětovali i lidské živé oběti tak, že jim vyrvali ještě tlukoucí srdce, aby ho obětovali nejvyššímu bohu slunci.
Semiramis byla satanem přímo inspirovaná. Řídil její myšlenky. Neustále byla jeho osobním médiem. Kromě uctívání boha slunce lidskými oběťmi, vyhlásila celibát knězů. To byla náboženská rouška pro cizoložství, smilstvo, homosexualitu, lesbicismus, pedofilii a sodomismus. Celibátem bylo babylonské kněžstvo odděleno od lidu a prohlášeno za svaté.
V babylonských chrámech žili kromě zasvěcených knězů také řádové kněžky a sestry - panny vestálky - nevěsty boha slunce. Byly to ve skutečnosti chrámové prostitutky, stejně jako dnešní jezuitské nebo projezuitské řádové sestry, aby rodily děti (kromě unesených dětí) k obětování tak jako kdysi v Babylonu (o tom viz dál).
Na popud Semiramis byla zavedena zpověď. Byla za účelem kontrolování myšlení lidí a vyzvědění tajemství svých poddaných a následovníků. Kdo se odmítl podřídit zpověďnímu a nebo jinému diktátu, byl bez lítosti podle jejího vynálezu ukřižován.
Obratným čarodějníkem byl také Nimrod.
Alberto Rivera: The force (sila)
Svědectví Charlotte, bývale jeptišky (sestra bola za odvahu prehovorit pravdu zabita )
Původ kultu uctívání Marie
|
]
Re: Počiatky mníšstva v babylonskom okultizme (Skóre: 1)
Vložil: doktor v Středa, 16. leden 2008 @ 19:52:52 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) | Drahý pane Gojime,
nechce se mi ani věřit, že to, co jste napsal je myšleno vážně. Vnučka šla do biografu s přítelem, tak jsem se jí dostal na počítač. Vám jsem chtěl už minule říct, že jste prase pane Gojime, ale nějak mne to odpojilo, tak mi to dovolte nyní. Nejsem v dějepise kovaný, ale Vaše znalosti o Babylonské říši ...
S úctou D. |
]
Re: Re: Počiatky mníšstva v babylonskom okultizme (Skóre: 1)
Vložil: Olin v Středa, 16. leden 2008 @ 22:22:21 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) | Doktore, kdybys gojim znal déle...
On to - vážně, ale ne myslí. On cvokatí. Vážně.
Tady jsme na internetu a tak se ty jeho blázniviny snesou. Plzeň měla taky svého obecního cvoka, který každý den odpoledne otevřel okno (bydlel na pěší zóně v 1.patře) a "kázal" městu. Lidi ho samozřejmě považovali za nějakého náboženského šílence, ale svým způsobem na něj bylo město pyšné - to hned tak někde nemaj. Považovali ho za něco jako plzeňský orloj.
Nejvíc tady míchne lidi ne těmi svými řečmi, ale protivným linkováním stále stejných paranoidních blábolů od autorů jemu rovných...
Nemá cenu se na něj zlobit.
Olin |
]
Mily Olin a dr. Petr (Skóre: 1)
Vložil: Gojim (gojim@zoznam.sk) v Čtvrtek, 17. leden 2008 @ 09:07:57 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) | Mily Olin a dr. Petre,
Velmi Vam dakujem za Vase nadavky, osocovanie a zhadzovanie.
Nakolko katolicka nenavist k pravde prechadza skoro do zurivosti az sialenstva, vela krat podla nich viem, ze bol bol trafeny klinec po hlavicke ...
Ked nadavate, prirovnavate ma bez akehokolvek argumentu, dovodu alebo dokazu k blaznom,
musi byt sudnemu citatelovi jasne, ze je pre Vas nesmierne tazke pozerat sa pravde do oci a vidiet krvave paprce
organizacie pre ktoru pracujete.
Pravda je ale oslobodzujuca aj ked je pre mnohych z pociatku tazke si priznat, ze ziju v lži. V pripade Riveru bolo "ucelove opatrenie" pre Vatikan iste nevyhnutne ... Napriek tomu mal podla viacerych vypovedi pred smrtou istotu
spasenia. A co vy? Myslite si ze ritual posledneho pomazania katolickeho knaza Vam zabezpeci po smrti poklad v nebi ???
Nury Riverová, vdova po Albertovi Riverovi, bývalom jezuitskom kňazovi, odmietla podplatenie Vatikánom
|
]
Omyl jménem "Poslední pomazání" (Skóre: 1)
Vložil: jirka_ v Čtvrtek, 17. leden 2008 @ 17:10:41 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) | Ahoj Gojime,
píšeš: "Myslite si ze ritual posledneho pomazania katolickeho knaza Vam zabezpeci po smrti poklad v nebi ???"
S tím posledním pomazáním je to problém. Často to spojení slyším od neznalých ateistů nebo v sekularizovaných zdrojích, pravdou ale je, že nic takového, alespoň dle mých informací, v ŘKC neexistuje - věřící může obdržet jedině svátost Pomazání nemocných(nebo také Svátost nemocných), která se sice v často uděluje smrtí, ale ne výhradně. Často se, alespoň u nás na Moravě, dá setkat s lidovým "zaopatřit", které má tento význam.
Více o tom např.
http://cs.wikipedia.org/wiki/Sv%C3%A1tost_nemocn%C3%BDch |
]
Re: Mily Olin a dr. Petr (Skóre: 1)
Vložil: doktor v Pátek, 18. leden 2008 @ 09:55:40 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) | Pane Gojime,
nezlobte se na mě, ale když sem dáváte takové odkazy, tak něco snesete ne ? A pro pořádek, nejmenuji se křestním jménem Petr. Pokud je to ta tunajší móda podezírat mne, že jsem někdo jiný, můžeme se sejít a uvidíte sám. Myslím, že to takto udělali poslední dva nebo tři obvinění a při zchůzce se zjistilo, že to není pravda. Nečtu úplně všechno, tak nemám přehled, ale tak to nějak bylo. Nabízím Vám setkání a místo omluvy mi zaplatíte kávu a zákusek. Moje penze činí 9268 Kč. Už toho tolik nepotřebuji, ale stejně nejsem schopný našetřit na počítač a tak podporuji vnučku na studiích / bydlí u mě a nějaký groš dostává / a za to mohu používati její počítač. Nejraděli si přehrávám pořady z archívu televizních stanic.
D. |
]
Re: Re: Re: Počiatky mníšstva v babylonskom okultizme (Skóre: 1)
Vložil: noname (cnemo@seznam.cz) v Čtvrtek, 17. leden 2008 @ 11:15:10 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) | Ahoj Oline,
máš pravdu, právě jsem mu chtěl také něco "hezkého" napsat ale ono to v jeho případě fakt nemá cenu. A zlobit se na něj? Nevím, spíš litovat, tím svým "hledáním pravdy" nakonec ubližuje nejvíc sám sobě.
Honza.
|
]
Re: Re: Re: Počiatky mníšstva v babylonskom okultizme (Skóre: 1)
Vložil: doktor v Pátek, 18. leden 2008 @ 11:06:37 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) | Pane Oline,
máte pravdu ohledně hodnocení pana Gojima. Jen tak náhodně jsem prostudoval jeho asi 10 příspěvků a 10 reakcí. Za první republiky a pak mezi válkami bylo čechách mnoho flašinetářů. Nevím proč, ale tak mi ten pán příjde. Pořád dokola a dokola a dokola to samé. Kolovrátek to by bylo to pravé jméno. Vnučka studuje medicímu , už něco umí tak ji to ukážu, zdali stanoví diagnózu tohoto muže.
D. |
]
Re: Re: Re: Re: Počiatky mníšstva v babylonskom okultizme (Skóre: 1)
Vložil: Olin v Pátek, 18. leden 2008 @ 11:20:53 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) | "-)
Takhle na dálku to uměl Páter Ferda. Doktoři to neuměj. Ale během studií to možný je, to si člověk troufne na všelicos.
Laická diagnóza je jasná: magor.
Olin |
]
|
|
Re: Počiatky mníšstva, komunity po celém světě, nejen v křesťanství (Skóre: 1)
Vložil: mk (miliko(a)atlas.cz) v Čtvrtek, 31. leden 2008 @ 14:37:34 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) | Mnišství není vynálezem našeho okolí., ale celistvější pohled je toto.
Na východě od Ceylonu (Thajsko, Burma a ještě asi v okolí) jde chlapec do kláštera tak v osmi – deseti letech, a pravidelně se tam učí a po době dohodnuté s rodiči se vrací domů (nerozhodne-li se setrvat). Ožení se, usadí se, pracuje, má děti atd. Stane se z něho podle sanskrtu Grhasta = hospodář. Čím déle pobyl v klášteře, tím lépe, a tím více úcty ho čeká. O dívkách z těch končin moc nevím, snad tam jdou na žádost.
U nás se do kláštera jde na život. Málokdo ví, že je také možnost složení tak zvaných dočasných slibů setrvání, např. na 5 let. Jestli se jeptiška později vdá, může to znamenat, že výchova jejich dětí bude mít ráz, disciplinu a osvícenost.
Ale v Evropě se usadil feudální způsob – raz napořád. Vyskytuje se také v Číně v buddhismu a rovněž v Taoismu – jedna báseň od jeptišky prý začíná a končí stejným řádkem ´ Šestnáct let je mi teprve, šestnáct let je mi už´
Vidím v tom závažnost cítění dospívající dívky, kterou dali do kláštera v dětství a nemohla se sama rozhodovat.
Jsem pro to, aby jeptišky po čase měly možnost založit rodinu, jestliže by chtěly. Bohužel, jsme v Evropě. Vlastně by to mohlo být jako v Thajsku nebo jako u Vestálek ve starém Římě - tam byl vstup zpravidla v 15 letech, potom deset let výuky, deset jako kněžka a potom na pomocných úkonech nebo domů (nejsem moc přesný, četl jsem to dávno).
Bohyně Quan – Jin v Číně byl původně bódhisatva, který se rozhodl neodejít hned do Nirvány, ale v příštím životě se vtělit a to jako žena. Je znázorňovaná i jako těhotná a má posezení těhotné v meditaci s pohodlným držením nohou, které nebrání rostoucímu bříšku
Jestliže se rozvíjí duchovní bytost a upíše se klášteru, ztrácí společnost možnost dostat mezi sebe její potomstvo s jejím genofondem, který je jistě příznivý pro duchovní život. V čistém těle se daří čistému duchu.
Indové používají termín ´rodit se z čistého lůna´ (a podobně z nečistého), na příklad, že ctitelé Višnovi se obvykle rodí už z čistého lůna, a naopak, ten kdo Ho nectí předtím v předchozím životě, může se potom narodit z nečistého.
V čase socialismu nastal zákaz přijímat lidi do klášterů (s výjimkou pár měsíců za Dubčeka) a kdo neuposlechl, mohl být zavřen (ten, kdo by někoho přijal), za neuposlechnutí státního výnosu. Katolická církev tehdy umožňovala jeptiškám vyjít z kláštera a vdát se, vzhledem k nepříznivému stavu věci a že při mateřství bude užitečnější vychovávat zbožná dítka. (tady na Granu to někomu bude nepříjemné, protože by bylo potom více katolických dětí na světě).
Vím to z osobního rozhovoru v roku cca 1958 (od roku 1951 bylo mnoho sester násilím odvezeno do pohraničí do továren). A i od jednoho kněze z řádu, který zůstal mnichem, ale znal tuto možnost pro sestry.
Já jsem s mojí manželkou v časech totality žertem říkal, že nemožno jít do kláštera, ale můžeme založit dvoučlenný klášter doma.
Řeholní život nebyl jen v Evropě a okolí.
Na Maču Pikču v Andách byl chrám Slunce a sloužily tam Sluneční panny. Ale po invazi Španělů byly bez spojení a zásobování od vesnic, které ležely stovky metrů níže. Ale Španělé nikdy tak vysoko nešli a tedy Maču Pikču nenašli a všichni obyvatelé tam vymřeli stářím. Pouze nyní se objevilo, že tam žilo až 80 žen. Jejich kult a kultura se neuchovaly, protože to byly panny Slunce a neměly děti. Neměnily stav a nesešly dolů, aby v potomcích uchovaly dědictví jejich kultury a náboženství.
A proto je dobře, když dívky vycvičené skromným a zbožným životem v řeholi mohou odevzdat vzácný genofond dalším generacím, jestliže se rozhodnou. |
|
|
|
|
