 |
Právě je 281 návštěvník(ů)
a 0 uživatel(ů) online:
Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde
|
Zaznamenali jsme
116546838
přístupů od 17. 10. 2001
|
| |
poslal oko Bůh je duch.
Naše lidské představy o něm jsou nedokonalé, nevystihují plně Boží realitu. Bůh je pro nás skryt v nepřístupném světle. Je to, jako dívat se do slunce. |
|
poslal oko Už jsi se znovuzrodil?
Toto bývá častou otázkou mezi křesťany nekatolických církví. Co tím vlastně mají na mysli?
Oni kladou velký důraz na vztah člověka k Bohu (což je samozřejmě dobře), ale
toto své „duchovní probuzení“ označují jako jakési „znovuzrození“.
|
|
poslal oko Jít a sdílet život s druhými, provázet je na cestě víry. Musíme se postavit do situace druhého. Když je nemocný, jsem mu nablízku, nezahltím ho argumenty. Jsem blízko, pomáhám.
Evangelizuje se postojem milosrdenství, tedy tím, že se všem stanu vším. Svědectví přináší Slovo. Křesťan má povinnost šířit Ježíšovo jméno.
|
|
poslal oko
(Toto prohlásil člověk "spravedlivý", který se o sobě mylně domnívá, že není hříšníkem).
|
|
poslal Nepřihlášený Tento článek si nečiní ambice být vědeckou studií ani podrobným popisem. Snaží se jen nastínit fenomén katolického tradicionalismu s jeho českým specifikem. Tradicionalistické katolíky není snadné popsat jako kompaktní a organizovanou skupinu, ale spíše jako hnutí, které má své typické představitele, resp. osoby, které jsou mediálně nepřehlédnutelné.
|
|
poslal oko Opakovaně zde u některých z vás narážím na vaše pevné (však mylné) přesvědčení o tom, že pokřtít člověka je možné, až on sám uvěří a svojí vírou - svým osobním vztahem k Bohu, pro křest jaksi dospěje, doroste. Že pokřtít právě narozené miminko je prý bezduchým úkonem, který nemá žádnou relevanci. Že když o skutečném významu křtu ono miminko zatím ani netuší, že to není křest v pravém slova smyslu, ale jenom prázdný úkon, jenom jakési "polití vodou".
Jak velmi se ale v tomto mýlíte!
|
|
poslal oko "Logo" - to není jenom Slovo, je jej také možno přeložit jako Rozum.
Znamená
to, že cokoli Bůh dělá, je vysoce rozumné, logické- a co je pro nás
zvlášť důležité, Bůh nikdy nic nedělá proti zdravému rozumu. Znamená to,
že také my, lidé, můžeme svým rozumem hodně věcí posoudit a rozpoznat pak
jejich správnost či nesprávnost.
|
|
poslal oko Jelikož zde mezi námi neustále dochází k nedorozumění chápání lidské a božské přirozenosti jediné osoby Ježíše Krista, nabízím zde vysvětlení.
|
|
poslal oko Jakou důležitost má "individuální zkušenost" člověka doopravdy a je vůbec relevantním argumentem pro důkaz reality pravdy?
Jsou známy třeba i "zkušenosti" lidí, kteří prý byli uneseni mimozemšťany. Svědčí o tom s vlastní zápalem, naprosto přesvědčeni o autenticitě vlastní zkušenosti....
|
|
poslal oko
Privilegovaným místem setkání s Ježíšem Kristem jsou ... vlastní hříchy.
|
|
poslal oko „Já Jahve jsem tě povolal ve spravedlnosti, chopil jsem tě za ruku a utvořil jsem tě, udělal jsem z tebe smlouvu lidu, světlo národů, abych otevřel oči slepým, abych vytrhl vězně ze žaláře a z vězení ty, kdo bydlí v temnotách.“ Já jsem Jahve, to je moje jméno!
Jinému nedám svou slávu, ani svou čest modlám. . (Iz 42,6 ....).
|
|
poslal oko Někteří nás katolíky zde osočují, že máme svoje "patrony" mezi svatými v nebi na různé životní situace, na které se pak v nouzi obracíme o pomoc a přímluvu - místo abychom se obrátili přímo na Boha.
A to prý je "nekřesťanské" modlářství.
|
|
poslal oko
(J 6,40) Neboť toto je vůle mého Otce, aby každý, kdo vidí Syna a věří v něho, měl život věčný; a já ho vzkřísím v poslední den.
(1 Tes 4,13 ...) Nechceme
vás, bratři, nechávat v nevědomosti o těch, kdo zesnuli, abyste se
nermoutili jako ti ostatní, kteří nemají naději. Jestliže však věříme,
že Ježíš zemřel a vstal z mrtvých, tak Bůh také ty, kdo zemřeli skrze
Ježíše, přivede s ním.
Neboť toto vám říkáme
slovem Pánovým: My živí, kteří jsme tu ponecháni do příchodu Pána, jistě
nepředejdeme ty, kteří zesnuli, protože za zvuku přikazujícího zvolání,
hlasu archanděla a Boží polnice sám Pán sestoupí z nebe a mrtví v
Kristu vstanou nejdříve. Potom my živí, kteří tu budeme ponecháni,
budeme spolu s nimi uchváceni v oblacích do vzduchu k setkání s Pánem. A
tak už navždy budeme s Pánem.
|
|
poslal oko Názorný příklad ze života.
Jelikož tu mezi námi dochází až k absurdním případům vzájemného nepochopení, bez takovýchto příkladů se asi nepochopíme.
"My křesťané (katolíci) jsme rodinou Božích dětí.
Někteří
z nás žijí na této zemi - jiní nás ve víře už předešli a nyní jsou už
spolu s Kristem v nebi. Spojují nás všechny na této zemi i v nebi vztahy
- vztahy lásky. Skrze osobu Krista máme přístup nejenom k nebeskému
Otci, ale také k andělům a svatým v nebi. Není jediného důvodu, aby
jednotliví členové Boží rodiny spolu nemluvili.
Představte si rodinu, kde by otec zakazoval svým dětem spolu mluvit - byla by to rodina ve vztazích nutně narušená."
|
|
poslal Nepřihlášený Vojta samozřejmě nezapře a nezapírá, že je řk. Ale když ty řkc věci odfiltruješ, Magdaleno, zůstane ti čisté zlato. Já to tak dělám.
https://www.youtube.com/watch?v=9j-H3x68LXw
Dejte si pozor, aby vás někdo nesvedl prázdným a klamným filozofováním, založeným na lidských bájích, na vesmírných mocnostech, a ne na Kristu.
Když někdo přijde a zvěstuje jiného Ježíše, než jsme my zvěstovali, nebo vám nabízí jiného ducha, než jste dostali, nebo jiné evangelium, než jste přijali, klidně to snášíte!
|
|
poslal Frantisek100 Omluvit se za Mistra Jana Husa by znamenalo také vyjádřit, v
čem katolické církvi Hus vadil. Tím
ovšem by musela přiznat svoje chyby i vadné učení.
Co jí třeba vadilo? To, že Hus vyznával Viklefovo učení? A
co například
Viklef učil:
V traktátu De ecclesia (1378) Viklef odmítl i odpustky, odpouštět hříšníku může
jen Bůh, nikoliv kněz.
V traktátu De potestate papae (asi 1379) odmítl
božský původ papežství. Papež, který není opravdovým následovníkem Krista, je Antikrist.
V traktátu De eucharistia (asi 1379) vyslovil Viklef
pochybnosti o dogmatu transsubstanciace (přepodstatnění), tj. o učení, že
při mešní oběti dochází k přeměně chleba a vína v pravé tělo a krev Ježíše
Krista, a to takovým způsobem, že po proměňování zůstávají vnímatelné
vlastnosti chleba a vína (barva, chuť, vůně), ale podstata chleba a vína je
nahrazena podstatou těla a krve Kristovy. Viklef vystoupil proti tomuto
ztotožnění chleba ( hostie)
s Kristovým tělem, chtěl se vrátit k duchovnějšímu chápání eucharistie,
jaké dle něho bylo v církvi prvotní. Hrozil se představy, že kněz „dělá tělo
Boží" nebo že věřící mohou tělo Kristovo drtit zuby. Viklef věřil, že
chléb a víno zůstanou i po pronesení konsekračních slov zachovány (tzv.
remanence) a Kristus je v hostii přítomen svátostně a duchovně („jako duše v
těle").
Platné učení církve o eucharistii však bylo vyhlášeno
papežem Innocencem III. jako dogma o
transsubstaciaci roku 1215 ( 4. lateránský koncil) s obvyklým dodatkem,
že každý, kdo by věřil a tvrdil jinak, je kacíř.
Viklef také dokončil
traktát Dialogus (1378–1383), v němž opět zdůraznil, že Kristus vyvolil
duchovenstvo, aby se staralo o věci duchovní, a ne aby mělo starost o majetek a
světské panování. Duchovní, kteří nešetří příkazů Kristových, jsou kněžími
Antikristovými.
Vedle řady polemických traktátů proti papeži, prelátům a
mnichům zde vzniká i poslední velké Viklefovo dílo, Trialogus
(1382–1383), který je souhrnem jeho teologických i filozofických názorů.
Na kostnickém koncilu v roce 1415 bylo zatraceno 45
vět z Viklefových spisů. [25]
Viklef
byl prohlášen za kacíře a koncil nařídil, aby Viklefovy kosti byly vyňaty z
posvěcené půdy a spáleny. [26] Došlo k
tomu na jaře roku 1428, kdy na výzvu papeže Martina V.
byly v Lutterworthu ostatky Viklefovy vykopány, spáleny a popel z nich byl
vhozen do řeky Swiftu.
Je jasné, že když i
tohle mimo jiné Mistr Jan Hus hlásal, musel být zničen za pomoci světské moci,
se kterou byla katolická církev jedna ruka. Copak za tohle se může tato církev
omluvit? Musela by přiznat pravdu o své zkaženosti a zničila by sama sebe. A
tak raději mlží a lže.
K omluvě je
třeba pravda!! K pravdě je třeba odvaha !!
|
|
poslal oko O modlitbě by se dalo říci, že je nástrojem komunikace člověka s duchovním světem. Ve svých důsledcích je ale také nástrojem vnitřní proměny člověka. Modlitby bývají různého druhu: prosebné, přímluvné, oslavné ...
|
|
poslal oko (Střípky katolické).
Že člověk má srdce, je jasné. I to, že srdcem člověka nemyslíme jen orgán jeho těla, ale i celé jeho nitro, duši, střed veškerého jeho vnitřního světa.
|
|
poslal Nepřihlášený Ahoj Toníku,
díky za sdílení (něco už jsem z toho od tebe dříve četla na GS).
Myslíš, že bych se měla dát od někoho známého (věřícího) znovu pokřtít?
Brusle7
Cizinec
Když se ptáš ... Určitě ne. Člověk by se neměl nechávat znova křtít.
A už určitě by se neměl nechávat křtít pro nějaké pochyby o platnosti - neplatnosti, dohady, formality....
Ani jedno ani druhé myslím nejsou užitečné motivace ke křtu.
Brusle P.S. Jinak: Mne křtil jako miminko kněz, který byl v naší farnosti ustanoven po mnoho desetiletí, oddával moje rodiče, měli jsme k němu já i moji blízcí velkou důvěru - a byl to i ten, kdo mne jako zbloudilou či zatoulanou ovci rád vítal v dospělosti "zpět" ve farnosti a i on mne následně "našel a získal" k počátku povolání a katechetické práce s dětmi i ve farnosti (ještě s jeho tehdejším kaplanem)... |
|
poslal oko Rád bych zde poukázal na to, jak my, katoličtí křesťané, vnímáme z pohledu historie náboženství židů.
|
|
|
