Budu mluvit za sebe:



Nečisté motivy jsem nepodsunoval. Neříkal jsem, že je nýmand ani nenaznačoval. O anonymitě jsem se lehce zmínil, protože je legitimní součástí problému.  Jediné, co je , jak říkáš, že pochybujeme o vašem obecném charismatickém systému, kdy ani někteří lidé vlastně neví, o kom a o čem mluví.

Děsivý fakt je naopak pro mne to, že přes úpornou snahu vest argumentační diskuzi přichází děsivý závěr:

Tito tři .."místo vážné diskuze "...  ach jo.

ahojky pastýři.

  Když jsem polemizoval s body jejich katechismu, měl jsem jasný katechismus před sebou. Ovšem pravda je, že mne přimněli k opravě části názorů, když jsem jistá fakta neviděl. Ty jsem si posléze dohledal a uznal. Nebylo to zas tak dramatické, ale bylo.Reagaval jsem na to, co říkali a přemýšlel o tom.

  Tato diskuze je složitá. Proto, když já stojím v protireaci na tvrzení , že charismatické celky mají to a to učení, a přitom vím, že to tak není, mají někteří dojem, že zdůrazňuji jen jednu věc a ostatní pomíjím. A mají vlastně pravdu. Ovšem kdyby je zajímal skutečný muj celkový pohled, tak by museli uznat, že závěry, které činí, mi nejsou vlastní. 

Budu konkrétní třeba:

Na několika místech se  granocharismatik projevuje tak, že učí:

 "není osobní odpovědnosti před Bohem"   IC dokonce říká, že "vůbec"

Já se ptám Tebe, ty jsi znalejší než IC v tomto.

Učí to AC?
Učí to JB?
Učí to SŽ?
Učí to KS?

 Tvoji kritiku formy mého psaní v této diskuzi vnímám. Co už, momentálně prostě některé věci jsou hůře pochopitelné, ať mou formou, či Tím, že se někteří nad tím odmítají zamyslet.

Byl jsem pro Tebe srozumitelný?

Odpověděl jsem jasně, čekám také jasnou odpověď.

Pokoj

„Na počátku stvořil Bůh Zemi a všechno, co je na ní, a Adamovi svěřil vládu nad dílem svých rukou. Jinými slovy, Adam byl bohem tohoto světa. Adam se však dopustil velezrady, zaprodal vládu satanovi a satan se tak skrze Adama stal bohem tohoto světa“ (1). „Přijmout ďáblovu lež, znamená uznat jeho slova za pravdivá, přestože Bůh řekl pravý opak. Tím se Adam a Eva podřídili ďáblu a předali mu autoritu, kterou měli jakožto lidé se svobodnou vůlí“ (2). „Adam zemřel právě toho dne, kdy on a jeho družka vzali z toho ovoce - zemřel, přestože zpočátku ještě dál duševně a tělesně žil. To, co zemřelo, byl jeho duch... Od té doby v každém člověku, který neobdržel nový život skrze Ježíše Krista, přebývá mrtvý duch... Tento duch, který v nás přebývá, který je oddělen od Boha „prvorozenec smrti", je tou částí osobnosti, která jako první zemřela“ (3)

Satanská přirozenost padlého člověka
 „Hřích je obral o slávu Boží a namísto toho je přioblékl do přirozenosti smrti, přirozenosti samotného ďábla“ (4). „Aniž bychom se zabývali detaily, potřebujeme na tomto místě rozumět, že Adam duchovně zemřel, když upadl do hříchu“(5). „Duchovní smrt znamená mít přirozenost satanovu“ (6). „Ďáblova přirozenost vstoupila do lidstva“ (7).

Kristova duchovní smrt v pekle
„Myslíte si, že trestem za náš hřích byla (Kristova) smrt na kříži? Kdyby to tak bylo, mohli by za nás zaplatit ti dva lotři. Ne, oním trestem bylo jít do samého pekla a strávit čas v pekle, oddělen od Boha. Satan a všichni démoni si mysleli, že už ho svázali a hodili síť přes Ježíše a táhli ho dolů, až do jámy samého pekla, aby tam odpykal trest za nás“ (8). „Na kříži, když mu byl přičten hřích člověka a duchovní smrt, stal se Ježíš novým satanským stvořením. V důsledku toho se Ježíš stal hříchem, jeho duch byl oddělen od Boha“(9). „Sestoupil do pekla jako démony posedlý, smrtelný člověk“ (10). „Máme vykoupení skrze jeho krev a smrt, po které sestoupil do pekla, kde zlomil satanovu moc nad smrtí“ (11). „Jak to, že byl ďábel poražen? Vždyť byl ujištěn, že porazil Ježíše. Ježíš zemřel a šel do pekla“ (12). „Dovolil ďáblu aby jej vlekl do pekelných hlubin... Podřídil sebe samého smrti. Z vlastního rozhodnutí se podřídil satanově vládě“ (13). „Pokud netrpěl duchovně není dnes pro tebe duchovního úniku. Pokud netrpěl tělesně, není úniku pro tvé tělo. Pokud netrpěl mentálně, tvá mysl nemůže být obnovena“ (14). „Ježíš, náš vítězný král, sestoupil do temnosti pekla a porazil satana a všechny démonické síly. Spoutal je řetězy a odzbrojil je. Vzal jim všechny jejich zbraně a vedl je veřejně před přehlídkou před Bohem Otcem a Jeho anděly, aby zjevně ukázal fakt, že satan byl navěky poražen!“ (15). „Je důležité, abychom si uvědomili, že satana porazil znovuzrozený člověk“ (16). „Jako bleskem z nebe vzkřísil Bůh Ježíše z mrtvých mocí Ducha svatého. Ježíš vstoupil na ďáblovo vlastní území a vyrazil mu zbraně z rukou, strhl mu maršálské výložky a vedl ho zjevně před vůdci a knížatstvy duchovního světa“ (17). „Vše, co nám teď Ježíš v podobě darů nabízí, musel pro nás vybojovat v průběhu těch hrůz, které za nás zástupně podstoupil na kříži i po něm“ (18).

Křesťan: boží přirozenost žijící v těle
„My, kdo jsme se skrze Ježíše Krista stali Boží spravedlností, se stáváme duchem, máme duši a žijeme v těle“ (19). „Nepotřebujeme zemřít svému já, když jsme se stali novým já“ (20). „Člověk není jenom fyzická bytost. Člověk je duch“ (21). „Žijeme v těle, ale jsme bytostmi ducha“(22). „On znovu stvořil (Bůh) tvého vnitřního člověka, takže ve svém duchu jsi teď stejný jako Bůh sám... Bůh ti dal nové narození a umístil do tebe Krista Ježíše skrze Ducha Svatého. Takže ty jsi to, co je Ježíš... Bůh Ti dal svoji vlastní povahu (přirozenost)“ (23). „Proto je možné, ano, přímo nezbytné, mluvit o tom, že jsme duch. Ne, že máme ducha, ale že jsme duch... Tím, že jako bratři našeho Pána Ježíše Krista procházíme analogicky stejným vývojem jako on, jsme stejně tak i my oživujícím duchem“ (24). „Jeho duch (člověka) přijímá věčný život - život Boží, Boží přirozenost... Dejte ducha na první místo. Buďte si ducha více vědomi“ (25). „Gal 5, 22 - v tomto textu se tedy nemluví o Božím Duchu, jak se mylně domnívá mnoho křesťanů... Pod vládou našeho posíleného ducha se může rozvíjet to, co je v něm latentně ukryto: láska, radost, pokoj, trpělivost, přívětivost dobrota, víra...“ (26). „Bůh v nás nebydlí kdekoliv, bydlí v našem duchu, to znamená v centru naší osoby, v našem já“ (27).

Autorita křesťana nad satanem
„Musíme si ujasnit, co znamená, že nám byla propůjčena autorita nad veškerou silou nepřítele. Jedná se o autoritu nad démonskými mocnostmi včetně jejich nejvyššího šéfa, ďábla samotného... Avšak má-li autoritu Ježíš, máme ji i my, protože jsme Jeho částí a On je částí nás... On je hlava, my jsme tělo a údy“ (28). „Bůh neučinil Ježíše hlavou církve. Bůh neustanovil Ježíše (vládcem) nade vším. Jeho vláda nade vším, co existuje, je spojena s církví tak těsně, že tyto tři myšlenky jsou tu vyjádřeny jakoby jedním dechem, i když to stylisticky působí poněkud rušivě“ (29). „Když Ježíš vystoupil na nebesa, přenesl svoji autoritu na Církev. On je Hlavou Církve a věřící jsou Tělo“ (30). „Jsme jedno s Kristem. Jsme Kristus“ (31). „Satan sice tady ve světě řadou věcí manipuluje, ale nemá v moci mě. Nemá v moci ani Církev... My máme autoritu nad ním! Všechna autorita, jenž může být uplatněna, musí být uplatněna skrze Církev... Kristus vlastně nemůže konat své dílo na zemi bez nás! Někdo namítne: „On se beze mne obejde, ale já ho potřebuji. Ne, neobejde se bez tebe o nic víc než ty bez něho... Ten nejposlednější člen Kristova těla má stejnou moc nad ďáblem jako každý jiný, a jestli věřící sami něco s ďáblem neudělají, nebude se v řadě oblastí nic dít“32). „Bůh nemůže legálně a spravedlivě zasáhnout a ďábla té vlády zbavit... Bůh nemůže udělat nic, dokud ho tady dole někdo nepoprosí“ (33).

Každá nemoc je od satana

„Protože ďábel je autorem nemoci. Nemoc nepřichází od Boha, aby nás požehnala, vyučila nebo posvětila. Ježíš řekl, že nemoc přichází od ďábla“ (34). „Podle mých zkušeností jsou démonicky podmíněné všechny formy chronické revmatické artritidy stejně jako příbuzné nemoci z takzvaného revmatického okruhu. Platí to i pro kolagenózy, což jsou rovněž revmatické nemoci, napadající z části také vnitřní orgány nebo cévní systém... Jako na nemoci způsobené démony pohlížím dále na všechny chronické ekzémy a alergické nemoci. Do této skupiny nemoci patří též senná rýma, astma a neurodermitida spolu s příbuznými skupinami nemocí. O tomto komplexu nemocí se odvážím říci, že mívají bez výjimky démonické kořeny“ (35). „Ježíš neuzdravoval lidi jen proto, aby prokázal své božství. Nesloužil jako Boží Syn. Sloužil jako Boží prorok pomazaný Duchem...U Matouše 15,38 se dovídáme, proč Ježíš při některých příležitostech nemohl uzdravit: „A neučinil tam mnoho mocných činů pro jejich nevěru“. Jejich nevěra mu bránila... „Vidíme, že Izraelci ve skutečnosti žádného proroka nepotřebovali“ (36).

„Bůh chce uzdravit všechny, to znamená, že i TEBE. Můžeš si být jist, že patříš do skupiny všech“ (37). „Já poznávám Boha z toho, co se mi v životě přihodí. Kdybych byl stále nemocný, začal bych přemýšlet o tom, jestli On není náhodou nemocný“ (38). „Proto božské uzdravení náleží každému Božímu dítěti. Víme-li to, není třeba, abychom se v této věci ptali na Boží vůli... Nemusíme se modlit: „Bože uzdrav tohoto muže, tuto ženu.“ V Božím pohledu jsou už dávno uzdraveni“ (39). „Jeden z významů řeckého slova „SOZO“ (spasení) znamená uzdravení. Někdy čteme, že člověk byl „osvobozen“, někdy spasen. Není v tom žádný rozdíl, je to stejné slovo, protože uzdravení je součástí evangelia“ (40). „Víme, že je to nejvyšší a dokonalá vůle Boží, aby nebyl žádný věřící nemocen...“ (41). „Když na tebe přichází moc shůry, musíš jí ve svém srdci přijmout a vyznat: „Boží moc k uzdravení vstoupila teď do mě. Přijímám uzdravení. Přijímám tuto moc a vyznávám, že od této chvíle jsem zdráv. Ať vidím výsledky uzdravení teď nebo za nějakou dobu - stejně ho přijímám vírou právě teď“ (42). „...všechny části těla, které člověk může potřebovat: stovky nových očí, nohou, kůže, vlasy, ušní bubínky - všechno je tam. Musíte jen jít a vzít si vše, co potřebujete, rukou víry, protože to tam je, je to tam, je to tam“ (43).„ Ďábel má moc uvalit na tebe nemoc, tak jako ji měl třeba u Joba. Ale jako křesťan máš Boží pověření se vzepřít, odmítnout a zničit veškerou autoritu ďábla. Musíš uskutečnit svá práva. Je-li to nezbytné, cituj zdroj své moci. Jako říká policista: „Stůj ve jménu zákona!“, musíš ty, jako Kristův učedník říci: „Jsem ve jménu Ježíše uzdraven““ (44).

„Někdy i křesťané podléhají působení zlých duchů a dovolí jim, aby je ovládali“ (45). „Základní otázka je však velice jednoduchá: Mohou se démonické síly zmocnit znovuzrozených křesťanů ? Já na ní odpovídám: Samozřejmě, že ano“ (46). „Osobně jsem přesvědčen, že hněv může být duch, a když si křesťan dovolí poddat se bez kontroly hněvu, je ve velmi vážném nebezpečí, že do něj vstoupí duch hněvu. Jsem přesvědčen, že cizoložství je duch. Jeden věhlasný kazatel mi řekl, že byl víc než rok v sevření ducha cizoložství. Bylo to tak silné, že mu z konečků prstů kapal studený pot, dokud se nepoddal zakázaným touhám. Jedině modlitba vysvobození ho nakonec osvobodila. Aktivní členové církve se mohou otevřít duchu žárlivosti. Některé ženy mají ducha žárlivosti. Mohou mít toho nejlepšího manžela na světě a stejně ho obviňují, kdykoliv vstoupí do dveří. Jediným vysvětlením je duch žárlivosti“ (47). „Patří sem též nutkavé sexuální podněty a perverze jako sadismus, masochismus, hypersexuální pudové jednání, pornografie, necudnost v jakékoliv formě, masturbace, sodomie, voyeurismus, exhibicionismus, homosexualita. Kriminální sklony, krádeže a kleptomanie, nutkavé přejídání a výrazná mlsavost“ (48). „Souvisí s tím také Ježíšův výrok v Matoušovi 5,29-30, že když nás pohoršuje naše pravé oko, máme si je vyrvat a odhodit... Ten jednotlivý úd, který má být uťat, zahynout a jít do pekla, může tedy být jedině osoba z říše temnosti... Víme, že je možné, aby na věřícího člověka působily démonické síly, které buďto sídlí v jeho nitru, nebo na něj dotírají z venčí“ (49). „Věřící mají autoritu nad ďáblem... To však neznamená, že mohou chodit po ulici a vyhánět ďábla z každého na potkání“ (50). „Když to někomu vyhovuje, musíme ho nechat a jít dál... Nemůžeš jen tak chodit po světě a na potkání uplatňovat autoritu nad ďáblem u někoho jiného... Nemůžeš však vyhnat ďábla z člověka, kterého potkáš na ulici... protože autoritu ve svém životě má on sám“ (51).

„Když člověk stojí proti pokušení, nemoci nebo ďáblu, musí být jeho víra neustále v popředí. Musí mít víru, aby přikázal Boží moci“ (52). „Skutky se stanou, když věříš v možnosti jména Ježíš, spoléháš se na jeho činnou sílu a používáš ho v modlitbě... Když uvidíš, že Bůh vložil do tohoto jména neomezené možnosti a předal ti ho k dispozici... Pokaždé, když ho používáš, celá nebesa tě musí poslouchat. Nebesa tě poslouchají, poddávají se ti jenom proto, že používáš jméno Ježíše“ (53). „Až do dnešního dne zůstává víra největším zdrojem energie dostupným lidstvu... Požehnání přichází, když v sobě uvolníš něco, co je živou dynamickou mocí a silou. To něco je víra. Víra je síla, která žije v tobě“ (54). „Zdrojem víry je Bůh a víra přichází přímo od něho. On sám má víru a z jeho víry přijímáme víru naši... Jeho vírou začal existovat viditelný i neviditelný svět. Stejná víra, schopná dosáhnout takových obrovských věcí, byla Bohem dána každému věřícímu“ (55). „Když dítě poprosí o pětikorunu, je to stejně úžasné jako když táta poprosí Boha o stokorunu a dostane ji. Oba dva to dostanou skrze božskou víru“ (56). „To, zda jsme bohatí nebo chudí, zda něco máme nebo nemáme, nijak nesouvisí s Boží láskou. Je to otázka naší víry... Bůh slíbil, že zaopatří potravu, oblečení a přístřeší těm, kteří Ho milují a slouží mu. Jestli toho chceš mít víc, je to otázka tvé individuální touhy a víry“ (57). „Její růst záleží na tom, jak s ní zacházíme, ne na Bohu... Vyzkoušej to. Než si Pánu řekneš o sedmipatrový dort, dostaň z něho koblihu“ (58). „Pane, budu se učit víře každý den. Budu v ní chodit. A když to bude vypadat, jako že to nefunguje, nebudu obviňovat Boha. Místo toho řeknu: „Ďáble, kde jsi? Někde se tu motáš. Zmiz odsud. Já tě odmítám jdi!““ (59) „Nepřátele Ježíš položil pod nás a svou autoritu vložil na nás... Hlubší pochopení těchto skutečností v nás nevznikne samo od sebe. Musíme je promýšlet, ve víře si je přivlastňovat a vyslovovat je, a to tak dlouho, dokud se nestanou naší přirozeností“ (60). „Když chodíš v království víry, přeneseš se z tohoto světa - z toho, co vidí tvoje oči, slyší tvoje uši a cítí tvoje prsty - a ocitneš se v jiném světě, světě víry... Ještě nikdy nikdo v plnosti nespatřil, co Bůh může udělat, když budeme věřit a vidět neviditelné“ (61). „Kdyby lidé porozuměli existenci toho druhého světa - duchovního světa - a pochopili, že je to svět, ve kterém přebývá Bůh - svět bez začátku a konce - stala by se víra snadnou a přirozenou záležitostí. Důvodem, proč můžeš počítat, že věci jsou hotovy dřív, než se ukáží jako skutečnost v hmotném světě, je to, že už jsou hotovy ve světě duchovním. Uvěříš-li, že v duchovním světě opravdu hotovy jsou, stanou se skutečností i zde“ (62).

„Duch Boží v nás nám dává moc demonstrovat satanovu porážku... Tato demonstrace má být ve všech oblastech našeho života - tělesné, duchovní, finanční, manželské, duševní atd..“ (63). „Než vstoupil do světa hřích, chudoba ani nedostatek neexistovaly. Tyto věci přišly jako důsledek hříchu a jeho zlořečení. Potřebujeme pochopit, že chudoba a nedostatek nepřišly jako požehnání od Boha, ale jako důsledek hříchu a ďáblův útok. Jako zloděj ďábel krade, zabíjí a ničí (Jan 10,10). Na rozdíl od Boha, který neustále dává, hledá ďábel bez přestání příležitost lidem krást. Jedním z následků zlořečení hříchu se stala chudoba. Chudoba je zlořečení..“ (64). „Odmítnutí prosperity je jedním z aspektů syndromu chudoby... Někteří muži neprosperují kvůli pocitu, že toho nejsou hodni. Vůbec nepochopili, že když jsou oni v Kristu a Kristus v nich, jsou potom hodni díky svému ztotožnění s Kristem, který je hoden. Ježíš Kristus je hoden všeho na nebi i na zemi. Jestliže se s Ním někdo ztotožní, pak je hoden stejně jako On“ (65). „Požehnání, které Abraham přijal, se přenášelo i na další generace a platilo pro celý Izraelský národ. Pokrývalo všechny oblasti života včetně financí. Bůh pracoval na přípravě cesty, po níž by se mohlo lidstvo navrátit do svého původního postavení, vztahů a hojného života, který byl hříchem ztracen. Abrahama si vybral, aby si připravil národ, z kterého by vzešel Mesiáš a byl požehnáním pro celou zemi. Oddělil ho a požehnal mu, aby se stal požehnáním celého lidstva a otcem mnoha národů (Gen. 12:1-3; 17:1-8). Bůh uzavřel s Abrahamem smlouvu a Abraham svému Bohu věřil. Smlouva má vždy dva partnery. V tomto případě převzal iniciativu Bůh, který má víc než dost (Gen 17,1). Uzavřít smlouvu, znamená dát všechno, co jsi, co máš a co dokážeš udělat, k dispozici druhé straně“ (66). „Tak dlouho vyučovaly naše církve o zlu bohatství, že se chudoba stala v myslích věřících téměř synonymem pro zbožnost. Tenhle postoj natolik prostoupil každou oblast našeho života, že my, za které Bůh zaplatil nejvyšší cenu, aby nám zaopatřil svá požehnání, tato požehnání nehledáme a ani si jich nevážíme“ (67). „Naučil se (jistý Texasan) nechat se vést vnitřním svědectvím (hlasem srdce) a Bůh ho vedl v podnikání. Na přelomu třicátých a čtyřicátých let měl jeho majetek hodnotu dvou miliónů... Myslíš si, že ho Bůh miloval víc než tebe ?“ (68). „Někteří lidé mohli mít domy, práci, či obchody, jaké nikdy před tím neměli, ale pro nedostatek víry je nemohli vzít“ (69). „Víra říká:„Mám víru na milión dolarů, vyzvednu jich pár tady a támhle seženu dalších pár. (Hele, ono to roste!) A tady vezmu taky několik““(70).

„Bůh uvedl tento vesmír do existence slovem a nepotřeboval k tomu nic materiálního. Bůh promluvil a byly tu planety. Stvořil je mocí a silou svých úst (Gen 1, Žd 1:3). I my můžeme fungovat na této úrovni. Možná, že si to neuvědomuješ, ale tvá ústa jsou to, co tě strhne dolů, anebo vynese vzhůru. Jsi to, co vyznáváš. Jsi to, co vyznáváš v soukromí..“ (71). „Proto se vám někdy zdá, že vaše modlitby nejsou vyslyšeny. Anděl vám přinese odpověď z nebe a váš duchovní člověk se po ní natáhne, aby obdržel to, co Bůh řekl, že je vaše - ale pak stačí říct jedno špatné slovo, pomyslet jednu špatnou myšlenku, udělat něco špatného nebo se přestat modlit a ztratíte to!“ (72). „Evangelium už bylo dáno. Světlo už je tu. nemůže svítit pro to, co způsobil ďábel... Vstal jsem, v jedné ruce bibli, druhou jsem pozdvihl vzhůru a řekl jsem: „Ve jménu Ježíše Krista lámu ďáblovu moc nad životem mého bratra Duba a vyhlašuji jeho osvobození... A vyhlašuji jeho plné spasení ve jménu Ježíše Krista“ (73).

„Jednou večer jsem sám sebe překvapil (neustále sám sebe překvapuji tím, co říkám ze svého ducha.) Prohlásil jsem: Této noci budeme pořádat seminář o víře a campmeeting v budově. Bůh řekl, že s tím máme začít. Když jsem to vyslovil, ohlédl jsem se a zeptal: Kdo to řekl? A zjistil jsem, že to vyšlo z mých úst! Mluvil jsem z inspirace Ducha svatého.... Někdy vyslovím něco v Duchu Božím a moje žena Ken nebo Lynette mi to později opakují. Obvykle se ohradím: To jsem neřekl, vím to dobře.... a když si pak přehrávám pásek, zjistím, že to tak skutečně bylo!“ (74). „Třikrát se mi stalo, že jsem se probudil, když jsem klečel u pohovky v obývacím pokoji, a nepamatoval jsem si, že bych tam šel. Řekl jsem si: Jak jsem se sem dostal? Musel jsem sem přijít ve spánku“ (75). „V roce 1952 se mi Pán Ježíš zjevil ve vizi a mluvil ke mě asi hodinu a půl o ďáblu, démonech a posedlosti ďáblem. Ke konci vize vběhl mezi Ježíše a mne zlý duch v podobě opičky..“ „...musíš odtud pryč ve jménu Ježíše“. Poručil jsem a on odběhl (Hagin se poté Ježíše ptal, proč nezasáhl on a on mu odpověděl) Byl bych nemohl nic udělat, kdybys nezasáhl ty.“ „...Pane, vím, že jsem neslyšel dobře! Řekl jsi přece, že jsi nechtěl, ne? Odpověděl: Byl bych nemohl nic dělat, kdybys nezasáhl ty. To se opakovalo čtyřikrát. Opakoval však velice důrazně: Ne, neřekl jsem, že jsem nechtěl, řekl jsem, že jsem nemohl“ (76). „Když je člověk v Duchu, a já jsem tam byl několikrát, v tu chvíli si ani neuvědomuje, že je současně v přirozené oblasti. Protože je v Duchu, je v duchovní oblasti“ (77). „A máme také, Bohu dík, pomazání i pro věci, které nejsou Slovem Božím přímo kryty“ (78). „Duchovní pravdy, které mi při tom zjevil, jsou obrazně řečeno trampolínou, která tělo Kristovo vymrští do nadpřirozené oblasti, do místa, kde jsme předtím ještě nebyli“ (79).

1) Hagin K., Autorita věřícího, Logos, Praha, 1990, str. 24

2) Margies W., Jak zacházet s poraženým nepřítelem, Logos, Praha, 1991, str. 35

3) Margies W., Dědictví dospělých, Sbor Jednoty bratrské, Liberec, 1990, str. 30

4) Copeland K., Cena za to všechno, Belivers of Victory, Vol 19, No 9, září, 1991, článek

5) Ekman U., Moc nového stvoření, Voda života, Praha, 1991, str. 2

6) Hagin K., Nové narození, Altak, Praha, 1993, str. 10

7) Ekman U., Kazit skutky ďábla, Lotos pro Vodu života, Praha, 1990, str. 4

8) Price F., Ever Increasing Faith Messenger, Newsletter Crenshaw, Christian center, Inglewood, California, červen, 1980, str. 7

9) Hagin K., The name of Jesus, Faith Library, Tulsa, 1981, str. 32-33

10) Copeland K., Cena za to všechno...

11) Ekman U., Moc nového stvoření...str. 3

12) Ekman U., Kazit skutky ďábla...str. 13

13) Copeland K., Cena za to všechno...

14) tamtéž

15) Osteen J., Jak demonstrovat satanovu porážku, Voda života, Praha, 1990, str. 13

16) Copeland K., Jesus, Our Lord of Glory, Voice of Victory, duben, 1982,

17) Ekman U., Kazit skutky ďábla...str. 13

18) Margies W., Milost, Logos, Praha, 1991, str. 24

19) Margies W., Osvobození, Logos, Praha, 1991, str. 42

20) Hagin K., Vedení Duchem Božím, Logos, Praha, 1990, str. 25

21) Hagin K., Nové narození... str. 7

22) Hagin K., Heaving Faith in your Faith, Faith Library, Tulsa, 1980, str. 3

23) Ekman U., Moc nového stvoření... str. 4, 7, 9

24) Margies W., Dědictví dospělých...str. 31

25) Hagin K., Vedení Duchem Božím...str. 13, 15

26) Margies W., Dědictví dospělých... str. 35

27) Margies W., Osvobození...str. 44

28) Margies W., Jak zacházet s poraženým nepřítelem... str. 33, 38

29) Margies W., Jak zacházet s poraženým nepřítelem... str. 39

30) Hagin K., Autorita věřícího...str. 17

31) tamtéž...str. 21

32) tamtéž...str. 25, 26, 30, 33

33) Hagin K., Umění přímluvné modlitby, Logos, Praha, 1990, str. 11

34) Ekman U., Kazit skutky ďábla...str. 18

35) Margies W., Osvobození...str. 53

36) Hagin K., Uzdravení nám náleží...str. 9, 10

37) Ekman U., Bůh chce uzdravit všechny... str. 12

38) Sumrall L., Víra změní tvůj svět, Voda života, Praha, 1992, str. 46

39) Hagin K., Uzdravení nám náleží...str. 28,30

40) Ekman U., Bůh chce uzdravit všechny...str. 11

41) Hagin K., Umění přímluvné modlitby...str. 28

42) Ekman U., Bůh chce uzdravit všechny...str. 4

43) Liardon R., Byl jsem v nebi, Voda života, Praha, 1991, str. 19

44) Sumrall L., Démoni, Dynamis, Praha, 1994, str. 119

45) Hagin K., Umění přímluvné modlitby...str. 99

46) Margies W., Osvobození, Logos...str. 26

47) Sumrall L., Démoni, Dynamis...str. 97, 98

48) Margies W., Osvobození...str. 49

49) tamtéž str. 38, 39

50) Hagin K., Autorita věřícího... str. 35

51) tamtéž... str. 53, 54

52) Sumrall L., Démoni...str. 122

53) Ekman U., Autorita ve jménu Ježíše, Voda života, Praha, 1991, str. 4,3,7, 8

54) Sumrall L., Víra změní tvůj svět...8, 12

55) Ekman U., Víra, která přemáhá svět, Voda života, Praha, 1991, str. 8, 13

56) Sumrall L., Víra změní tvůj svět...str. 34

57) Cole, E. L., komunikace, sex a peníze, Dynamis, Praha, 1993, str. 162, str. 169

58) Sumrall L., Víra změní tvůj svět...str. 26, 30

59) tamtéž... str. 31

60) Margies W., Jak zacházet s poraženým nepřítelem... str. 40

61) Sumrall L., Víra změní tvůj svět...str. 10, 20

62) Hagin K., Umění přímluvní modlitby...str. 97

63) Osteen J., Jak demonstrovat satanovu porážku...str. 3

64) Ekman U., Víra, která přemáhá svět...str. 104

65) Cole, E. L., Komunikace, sex a peníze...str. 148, 149

66) Ekman U., Víra, která přemáhá svět...str. 104

67) Cole, E. L., Komunikace, sex a peníze...str. 150

68) Hagin K., Vedení Duchem Božím, Logos, Praha, 1990, str. 35

69) Sumrall L., Víra změní tvůj svět...str. 48

70) tamtéž... str. 12

71) tamtéž...str. 11

72) Liardon R., Byl jsem v nebi...str. 22

73) Hagin K., Umění přímluvné modlitby...str. 44

74) Hagin K., Plány, záměry a cíle...str. 27

75) tamtéž...str. 57

76) Hagin K. Autorita věřícího...str. 32, 33

77) Hagin K. Plány, záměry a cíle...str. 83

78) Hagin K., Umění přímluvné modlitby... str. 26

79) Hagin K., Plány, záměry, cíle...str. 12

80) tamtéž... str. 69

81) Hagin K., Uzdravení nám náleží...str. 28

82) tamtéž...str. 14, 15

83) Hagin K., Autorita věřícího...str. 41

Ahoj Jiří,

nějak se mi manipulací s textem přehodily citace. Takže ještě jednou.

Adam jako bůh tohoto světa
 „Na počátku stvořil Bůh Zemi a všechno, co je na ní, a Adamovi svěřil vládu nad dílem svých rukou. Jinými slovy, Adam byl bohem tohoto světa. Adam se však dopustil velezrady, zaprodal vládu satanovi a satan se tak skrze Adama stal bohem tohoto světa“ (1). „Přijmout ďáblovu lež, znamená uznat jeho slova za pravdivá, přestože Bůh řekl pravý opak. Tím se Adam a Eva podřídili ďáblu a předali mu autoritu, kterou měli jakožto lidé se svobodnou vůlí“ (2). „Adam zemřel právě toho dne, kdy on a jeho družka vzali z toho ovoce - zemřel, přestože zpočátku ještě dál duševně a tělesně žil. To, co zemřelo, byl jeho duch... Od té doby v každém člověku, který neobdržel nový život skrze Ježíše Krista, přebývá mrtvý duch... Tento duch, který v nás přebývá, který je oddělen od Boha „prvorozenec smrti", je tou částí osobnosti, která jako první zemřela“ (3).

„Hřích je obral o slávu Boží a namísto toho je přioblékl do přirozenosti smrti, přirozenosti samotného ďábla“ (4). „Aniž bychom se zabývali detaily, potřebujeme na tomto místě rozumět, že Adam duchovně zemřel, když upadl do hříchu“(5). „Duchovní smrt znamená mít přirozenost satanovu“ (6). „Ďáblova přirozenost vstoupila do lidstva“ (7).

„Myslíte si, že trestem za náš hřích byla (Kristova) smrt na kříži? Kdyby to tak bylo, mohli by za nás zaplatit ti dva lotři. Ne, oním trestem bylo jít do samého pekla a strávit čas v pekle, oddělen od Boha. Satan a všichni démoni si mysleli, že už ho svázali a hodili síť přes Ježíše a táhli ho dolů, až do jámy samého pekla, aby tam odpykal trest za nás“ (8). „Na kříži, když mu byl přičten hřích člověka a duchovní smrt, stal se Ježíš novým satanským stvořením. V důsledku toho se Ježíš stal hříchem, jeho duch byl oddělen od Boha“(9). „Sestoupil do pekla jako démony posedlý, smrtelný člověk“ (10). „Máme vykoupení skrze jeho krev a smrt, po které sestoupil do pekla, kde zlomil satanovu moc nad smrtí“ (11). „Jak to, že byl ďábel poražen? Vždyť byl ujištěn, že porazil Ježíše. Ježíš zemřel a šel do pekla“ (12). „Dovolil ďáblu aby jej vlekl do pekelných hlubin... Podřídil sebe samého smrti. Z vlastního rozhodnutí se podřídil satanově vládě“ (13). „Pokud netrpěl duchovně není dnes pro tebe duchovního úniku. Pokud netrpěl tělesně, není úniku pro tvé tělo. Pokud netrpěl mentálně, tvá mysl nemůže být obnovena“ (14). „Ježíš, náš vítězný král, sestoupil do temnosti pekla a porazil satana a všechny démonické síly. Spoutal je řetězy a odzbrojil je. Vzal jim všechny jejich zbraně a vedl je veřejně před přehlídkou před Bohem Otcem a Jeho anděly, aby zjevně ukázal fakt, že satan byl navěky poražen!“ (15). „Je důležité, abychom si uvědomili, že satana porazil znovuzrozený člověk“ (16). „Jako bleskem z nebe vzkřísil Bůh Ježíše z mrtvých mocí Ducha svatého. Ježíš vstoupil na ďáblovo vlastní území a vyrazil mu zbraně z rukou, strhl mu maršálské výložky a vedl ho zjevně před vůdci a knížatstvy duchovního světa“ (17). „Vše, co nám teď Ježíš v podobě darů nabízí, musel pro nás vybojovat v průběhu těch hrůz, které za nás zástupně podstoupil na kříži i po něm“ (18).

„My, kdo jsme se skrze Ježíše Krista stali Boží spravedlností, se stáváme duchem, máme duši a žijeme v těle“ (19). „Nepotřebujeme zemřít svému já, když jsme se stali novým já“ (20). „Člověk není jenom fyzická bytost. Člověk je duch“ (21). „Žijeme v těle, ale jsme bytostmi ducha“(22). „On znovu stvořil (Bůh) tvého vnitřního člověka, takže ve svém duchu jsi teď stejný jako Bůh sám... Bůh ti dal nové narození a umístil do tebe Krista Ježíše skrze Ducha Svatého. Takže ty jsi to, co je Ježíš... Bůh Ti dal svoji vlastní povahu (přirozenost)“ (23). „Proto je možné, ano, přímo nezbytné, mluvit o tom, že jsme duch. Ne, že máme ducha, ale že jsme duch... Tím, že jako bratři našeho Pána Ježíše Krista procházíme analogicky stejným vývojem jako on, jsme stejně tak i my oživujícím duchem“ (24). „Jeho duch (člověka) přijímá věčný život - život Boží, Boží přirozenost... Dejte ducha na první místo. Buďte si ducha více vědomi“ (25). „Gal 5, 22 - v tomto textu se tedy nemluví o Božím Duchu, jak se mylně domnívá mnoho křesťanů... Pod vládou našeho posíleného ducha se může rozvíjet to, co je v něm latentně ukryto: láska, radost, pokoj, trpělivost, přívětivost dobrota, víra...“ (26). „Bůh v nás nebydlí kdekoliv, bydlí v našem duchu, to znamená v centru naší osoby, v našem já“ (27).

„Musíme si ujasnit, co znamená, že nám byla propůjčena autorita nad veškerou silou nepřítele. Jedná se o autoritu nad démonskými mocnostmi včetně jejich nejvyššího šéfa, ďábla samotného... Avšak má-li autoritu Ježíš, máme ji i my, protože jsme Jeho částí a On je částí nás... On je hlava, my jsme tělo a údy“ (28). „Bůh neučinil Ježíše hlavou církve. Bůh neustanovil Ježíše (vládcem) nade vším. Jeho vláda nade vším, co existuje, je spojena s církví tak těsně, že tyto tři myšlenky jsou tu vyjádřeny jakoby jedním dechem, i když to stylisticky působí poněkud rušivě“ (29). „Když Ježíš vystoupil na nebesa, přenesl svoji autoritu na Církev. On je Hlavou Církve a věřící jsou Tělo“ (30). „Jsme jedno s Kristem. Jsme Kristus“ (31). „Satan sice tady ve světě řadou věcí manipuluje, ale nemá v moci mě. Nemá v moci ani Církev... My máme autoritu nad ním! Všechna autorita, jenž může být uplatněna, musí být uplatněna skrze Církev... Kristus vlastně nemůže konat své dílo na zemi bez nás! Někdo namítne: „On se beze mne obejde, ale já ho potřebuji. Ne, neobejde se bez tebe o nic víc než ty bez něho... Ten nejposlednější člen Kristova těla má stejnou moc nad ďáblem jako každý jiný, a jestli věřící sami něco s ďáblem neudělají, nebude se v řadě oblastí nic dít“32). „Bůh nemůže legálně a spravedlivě zasáhnout a ďábla té vlády zbavit... Bůh nemůže udělat nic, dokud ho tady dole někdo nepoprosí“ (33).

„Protože ďábel je autorem nemoci. Nemoc nepřichází od Boha, aby nás požehnala, vyučila nebo posvětila. Ježíš řekl, že nemoc přichází od ďábla“ (34). „Podle mých zkušeností jsou démonicky podmíněné všechny formy chronické revmatické artritidy stejně jako příbuzné nemoci z takzvaného revmatického okruhu. Platí to i pro kolagenózy, což jsou rovněž revmatické nemoci, napadající z části také vnitřní orgány nebo cévní systém... Jako na nemoci způsobené démony pohlížím dále na všechny chronické ekzémy a alergické nemoci. Do této skupiny nemoci patří též senná rýma, astma a neurodermitida spolu s příbuznými skupinami nemocí. O tomto komplexu nemocí se odvážím říci, že mívají bez výjimky démonické kořeny“ (35). „Ježíš neuzdravoval lidi jen proto, aby prokázal své božství. Nesloužil jako Boží Syn. Sloužil jako Boží prorok pomazaný Duchem...U Matouše 15,38 se dovídáme, proč Ježíš při některých příležitostech nemohl uzdravit: „A neučinil tam mnoho mocných činů pro jejich nevěru“. Jejich nevěra mu bránila... „Vidíme, že Izraelci ve skutečnosti žádného proroka nepotřebovali“ (36).

„Bůh chce uzdravit všechny, to znamená, že i TEBE. Můžeš si být jist, že patříš do skupiny všech“ (37). „Já poznávám Boha z toho, co se mi v životě přihodí. Kdybych byl stále nemocný, začal bych přemýšlet o tom, jestli On není náhodou nemocný“ (38). „Proto božské uzdravení náleží každému Božímu dítěti. Víme-li to, není třeba, abychom se v této věci ptali na Boží vůli... Nemusíme se modlit: „Bože uzdrav tohoto muže, tuto ženu.“ V Božím pohledu jsou už dávno uzdraveni“ (39). „Jeden z významů řeckého slova „SOZO“ (spasení) znamená uzdravení. Někdy čteme, že člověk byl „osvobozen“, někdy spasen. Není v tom žádný rozdíl, je to stejné slovo, protože uzdravení je součástí evangelia“ (40). „Víme, že je to nejvyšší a dokonalá vůle Boží, aby nebyl žádný věřící nemocen...“ (41). „Když na tebe přichází moc shůry, musíš jí ve svém srdci přijmout a vyznat: „Boží moc k uzdravení vstoupila teď do mě. Přijímám uzdravení. Přijímám tuto moc a vyznávám, že od této chvíle jsem zdráv. Ať vidím výsledky uzdravení teď nebo za nějakou dobu - stejně ho přijímám vírou právě teď“ (42). „...všechny části těla, které člověk může potřebovat: stovky nových očí, nohou, kůže, vlasy, ušní bubínky - všechno je tam. Musíte jen jít a vzít si vše, co potřebujete, rukou víry, protože to tam je, je to tam, je to tam“ (43).„ Ďábel má moc uvalit na tebe nemoc, tak jako ji měl třeba u Joba. Ale jako křesťan máš Boží pověření se vzepřít, odmítnout a zničit veškerou autoritu ďábla. Musíš uskutečnit svá práva. Je-li to nezbytné, cituj zdroj své moci. Jako říká policista: „Stůj ve jménu zákona!“, musíš ty, jako Kristův učedník říci: „Jsem ve jménu Ježíše uzdraven““ (44).

„Někdy i křesťané podléhají působení zlých duchů a dovolí jim, aby je ovládali“ (45). „Základní otázka je však velice jednoduchá: Mohou se démonické síly zmocnit znovuzrozených křesťanů ? Já na ní odpovídám: Samozřejmě, že ano“ (46). „Osobně jsem přesvědčen, že hněv může být duch, a když si křesťan dovolí poddat se bez kontroly hněvu, je ve velmi vážném nebezpečí, že do něj vstoupí duch hněvu. Jsem přesvědčen, že cizoložství je duch. Jeden věhlasný kazatel mi řekl, že byl víc než rok v sevření ducha cizoložství. Bylo to tak silné, že mu z konečků prstů kapal studený pot, dokud se nepoddal zakázaným touhám. Jedině modlitba vysvobození ho nakonec osvobodila. Aktivní členové církve se mohou otevřít duchu žárlivosti. Některé ženy mají ducha žárlivosti. Mohou mít toho nejlepšího manžela na světě a stejně ho obviňují, kdykoliv vstoupí do dveří. Jediným vysvětlením je duch žárlivosti“ (47). „Patří sem též nutkavé sexuální podněty a perverze jako sadismus, masochismus, hypersexuální pudové jednání, pornografie, necudnost v jakékoliv formě, masturbace, sodomie, voyeurismus, exhibicionismus, homosexualita. Kriminální sklony, krádeže a kleptomanie, nutkavé přejídání a výrazná mlsavost“ (48). „Souvisí s tím také Ježíšův výrok v Matoušovi 5,29-30, že když nás pohoršuje naše pravé oko, máme si je vyrvat a odhodit... Ten jednotlivý úd, který má být uťat, zahynout a jít do pekla, může tedy být jedině osoba z říše temnosti... Víme, že je možné, aby na věřícího člověka působily démonické síly, které buďto sídlí v jeho nitru, nebo na něj dotírají z venčí“ (49). „Věřící mají autoritu nad ďáblem... To však neznamená, že mohou chodit po ulici a vyhánět ďábla z každého na potkání“ (50). „Když to někomu vyhovuje, musíme ho nechat a jít dál... Nemůžeš jen tak chodit po světě a na potkání uplatňovat autoritu nad ďáblem u někoho jiného... Nemůžeš však vyhnat ďábla z člověka, kterého potkáš na ulici... protože autoritu ve svém životě má on sám“ (51).

„Když člověk stojí proti pokušení, nemoci nebo ďáblu, musí být jeho víra neustále v popředí. Musí mít víru, aby přikázal Boží moci“ (52). „Skutky se stanou, když věříš v možnosti jména Ježíš, spoléháš se na jeho činnou sílu a používáš ho v modlitbě... Když uvidíš, že Bůh vložil do tohoto jména neomezené možnosti a předal ti ho k dispozici... Pokaždé, když ho používáš, celá nebesa tě musí poslouchat. Nebesa tě poslouchají, poddávají se ti jenom proto, že používáš jméno Ježíše“ (53). „Až do dnešního dne zůstává víra největším zdrojem energie dostupným lidstvu... Požehnání přichází, když v sobě uvolníš něco, co je živou dynamickou mocí a silou. To něco je víra. Víra je síla, která žije v tobě“ (54). „Zdrojem víry je Bůh a víra přichází přímo od něho. On sám má víru a z jeho víry přijímáme víru naši... Jeho vírou začal existovat viditelný i neviditelný svět. Stejná víra, schopná dosáhnout takových obrovských věcí, byla Bohem dána každému věřícímu“ (55). „Když dítě poprosí o pětikorunu, je to stejně úžasné jako když táta poprosí Boha o stokorunu a dostane ji. Oba dva to dostanou skrze božskou víru“ (56). „To, zda jsme bohatí nebo chudí, zda něco máme nebo nemáme, nijak nesouvisí s Boží láskou. Je to otázka naší víry... Bůh slíbil, že zaopatří potravu, oblečení a přístřeší těm, kteří Ho milují a slouží mu. Jestli toho chceš mít víc, je to otázka tvé individuální touhy a víry“ (57). „Její růst záleží na tom, jak s ní zacházíme, ne na Bohu... Vyzkoušej to. Než si Pánu řekneš o sedmipatrový dort, dostaň z něho koblihu“ (58). „Pane, budu se učit víře každý den. Budu v ní chodit. A když to bude vypadat, jako že to nefunguje, nebudu obviňovat Boha. Místo toho řeknu: „Ďáble, kde jsi? Někde se tu motáš. Zmiz odsud. Já tě odmítám jdi!““ (59) „Nepřátele Ježíš položil pod nás a svou autoritu vložil na nás... Hlubší pochopení těchto skutečností v nás nevznikne samo od sebe. Musíme je promýšlet, ve víře si je přivlastňovat a vyslovovat je, a to tak dlouho, dokud se nestanou naší přirozeností“ (60). „Když chodíš v království víry, přeneseš se z tohoto světa - z toho, co vidí tvoje oči, slyší tvoje uši a cítí tvoje prsty - a ocitneš se v jiném světě, světě víry... Ještě nikdy nikdo v plnosti nespatřil, co Bůh může udělat, když budeme věřit a vidět neviditelné“ (61). „Kdyby lidé porozuměli existenci toho druhého světa - duchovního světa - a pochopili, že je to svět, ve kterém přebývá Bůh - svět bez začátku a konce - stala by se víra snadnou a přirozenou záležitostí. Důvodem, proč můžeš počítat, že věci jsou hotovy dřív, než se ukáží jako skutečnost v hmotném světě, je to, že už jsou hotovy ve světě duchovním. Uvěříš-li, že v duchovním světě opravdu hotovy jsou, stanou se skutečností i zde“ (62).

„Duch Boží v nás nám dává moc demonstrovat satanovu porážku... Tato demonstrace má být ve všech oblastech našeho života - tělesné, duchovní, finanční, manželské, duševní atd..“ (63). „Než vstoupil do světa hřích, chudoba ani nedostatek neexistovaly. Tyto věci přišly jako důsledek hříchu a jeho zlořečení. Potřebujeme pochopit, že chudoba a nedostatek nepřišly jako požehnání od Boha, ale jako důsledek hříchu a ďáblův útok. Jako zloděj ďábel krade, zabíjí a ničí (Jan 10,10). Na rozdíl od Boha, který neustále dává, hledá ďábel bez přestání příležitost lidem krást. Jedním z následků zlořečení hříchu se stala chudoba. Chudoba je zlořečení..“ (64). „Odmítnutí prosperity je jedním z aspektů syndromu chudoby... Někteří muži neprosperují kvůli pocitu, že toho nejsou hodni. Vůbec nepochopili, že když jsou oni v Kristu a Kristus v nich, jsou potom hodni díky svému ztotožnění s Kristem, který je hoden. Ježíš Kristus je hoden všeho na nebi i na zemi. Jestliže se s Ním někdo ztotožní, pak je hoden stejně jako On“ (65). „Požehnání, které Abraham přijal, se přenášelo i na další generace a platilo pro celý Izraelský národ. Pokrývalo všechny oblasti života včetně financí. Bůh pracoval na přípravě cesty, po níž by se mohlo lidstvo navrátit do svého původního postavení, vztahů a hojného života, který byl hříchem ztracen. Abrahama si vybral, aby si připravil národ, z kterého by vzešel Mesiáš a byl požehnáním pro celou zemi. Oddělil ho a požehnal mu, aby se stal požehnáním celého lidstva a otcem mnoha národů (Gen. 12:1-3; 17:1-8). Bůh uzavřel s Abrahamem smlouvu a Abraham svému Bohu věřil. Smlouva má vždy dva partnery. V tomto případě převzal iniciativu Bůh, který má víc než dost (Gen 17,1). Uzavřít smlouvu, znamená dát všechno, co jsi, co máš a co dokážeš udělat, k dispozici druhé straně“ (66). „Tak dlouho vyučovaly naše církve o zlu bohatství, že se chudoba stala v myslích věřících téměř synonymem pro zbožnost. Tenhle postoj natolik prostoupil každou oblast našeho života, že my, za které Bůh zaplatil nejvyšší cenu, aby nám zaopatřil svá požehnání, tato požehnání nehledáme a ani si jich nevážíme“ (67). „Naučil se (jistý Texasan) nechat se vést vnitřním svědectvím (hlasem srdce) a Bůh ho vedl v podnikání. Na přelomu třicátých a čtyřicátých let měl jeho majetek hodnotu dvou miliónů... Myslíš si, že ho Bůh miloval víc než tebe ?“ (68). „Někteří lidé mohli mít domy, práci, či obchody, jaké nikdy před tím neměli, ale pro nedostatek víry je nemohli vzít“ (69). „Víra říká:„Mám víru na milión dolarů, vyzvednu jich pár tady a támhle seženu dalších pár. (Hele, ono to roste!) A tady vezmu taky několik““(70).

„Bůh uvedl tento vesmír do existence slovem a nepotřeboval k tomu nic materiálního. Bůh promluvil a byly tu planety. Stvořil je mocí a silou svých úst (Gen 1, Žd 1:3). I my můžeme fungovat na této úrovni. Možná, že si to neuvědomuješ, ale tvá ústa jsou to, co tě strhne dolů, anebo vynese vzhůru. Jsi to, co vyznáváš. Jsi to, co vyznáváš v soukromí..“ (71). „Proto se vám někdy zdá, že vaše modlitby nejsou vyslyšeny. Anděl vám přinese odpověď z nebe a váš duchovní člověk se po ní natáhne, aby obdržel to, co Bůh řekl, že je vaše - ale pak stačí říct jedno špatné slovo, pomyslet jednu špatnou myšlenku, udělat něco špatného nebo se přestat modlit a ztratíte to!“ (72). „Evangelium už bylo dáno. Světlo už je tu. nemůže svítit pro to, co způsobil ďábel... Vstal jsem, v jedné ruce bibli, druhou jsem pozdvihl vzhůru a řekl jsem: „Ve jménu Ježíše Krista lámu ďáblovu moc nad životem mého bratra Duba a vyhlašuji jeho osvobození... A vyhlašuji jeho plné spasení ve jménu Ježíše Krista“ (73).

„Jednou večer jsem sám sebe překvapil (neustále sám sebe překvapuji tím, co říkám ze svého ducha.) Prohlásil jsem: Této noci budeme pořádat seminář o víře a campmeeting v budově. Bůh řekl, že s tím máme začít. Když jsem to vyslovil, ohlédl jsem se a zeptal: Kdo to řekl? A zjistil jsem, že to vyšlo z mých úst! Mluvil jsem z inspirace Ducha svatého.... Někdy vyslovím něco v Duchu Božím a moje žena Ken nebo Lynette mi to později opakují. Obvykle se ohradím: To jsem neřekl, vím to dobře.... a když si pak přehrávám pásek, zjistím, že to tak skutečně bylo!“ (74). „Třikrát se mi stalo, že jsem se probudil, když jsem klečel u pohovky v obývacím pokoji, a nepamatoval jsem si, že bych tam šel. Řekl jsem si: Jak jsem se sem dostal? Musel jsem sem přijít ve spánku“ (75). „V roce 1952 se mi Pán Ježíš zjevil ve vizi a mluvil ke mě asi hodinu a půl o ďáblu, démonech a posedlosti ďáblem. Ke konci vize vběhl mezi Ježíše a mne zlý duch v podobě opičky..“ „...musíš odtud pryč ve jménu Ježíše“. Poručil jsem a on odběhl (Hagin se poté Ježíše ptal, proč nezasáhl on a on mu odpověděl) Byl bych nemohl nic udělat, kdybys nezasáhl ty.“ „...Pane, vím, že jsem neslyšel dobře! Řekl jsi přece, že jsi nechtěl, ne? Odpověděl: Byl bych nemohl nic dělat, kdybys nezasáhl ty. To se opakovalo čtyřikrát. Opakoval však velice důrazně: Ne, neřekl jsem, že jsem nechtěl, řekl jsem, že jsem nemohl“ (76). „Když je člověk v Duchu, a já jsem tam byl několikrát, v tu chvíli si ani neuvědomuje, že je současně v přirozené oblasti. Protože je v Duchu, je v duchovní oblasti“ (77). „A máme také, Bohu dík, pomazání i pro věci, které nejsou Slovem Božím přímo kryty“ (78). „Duchovní pravdy, které mi při tom zjevil, jsou obrazně řečeno trampolínou, která tělo Kristovo vymrští do nadpřirozené oblasti, do místa, kde jsme předtím ještě nebyli“ (79).

1) Hagin K., Autorita věřícího, Logos, Praha, 1990, str. 24

2) Margies W., Jak zacházet s poraženým nepřítelem, Logos, Praha, 1991, str. 35

3) Margies W., Dědictví dospělých, Sbor Jednoty bratrské, Liberec, 1990, str. 30

4) Copeland K., Cena za to všechno, Belivers of Victory, Vol 19, No 9, září, 1991, článek

5) Ekman U., Moc nového stvoření, Voda života, Praha, 1991, str. 2

6) Hagin K., Nové narození, Altak, Praha, 1993, str. 10

7) Ekman U., Kazit skutky ďábla, Lotos pro Vodu života, Praha, 1990, str. 4

8) Price F., Ever Increasing Faith Messenger, Newsletter Crenshaw, Christian center, Inglewood, California, červen, 1980, str. 7

9) Hagin K., The name of Jesus, Faith Library, Tulsa, 1981, str. 32-33

10) Copeland K., Cena za to všechno...

11) Ekman U., Moc nového stvoření...str. 3

12) Ekman U., Kazit skutky ďábla...str. 13

13) Copeland K., Cena za to všechno...

14) tamtéž

15) Osteen J., Jak demonstrovat satanovu porážku, Voda života, Praha, 1990, str. 13

16) Copeland K., Jesus, Our Lord of Glory, Voice of Victory, duben, 1982,

17) Ekman U., Kazit skutky ďábla...str. 13

18) Margies W., Milost, Logos, Praha, 1991, str. 24

19) Margies W., Osvobození, Logos, Praha, 1991, str. 42

20) Hagin K., Vedení Duchem Božím, Logos, Praha, 1990, str. 25

21) Hagin K., Nové narození... str. 7

22) Hagin K., Heaving Faith in your Faith, Faith Library, Tulsa, 1980, str. 3

23) Ekman U., Moc nového stvoření... str. 4, 7, 9

24) Margies W., Dědictví dospělých...str. 31

25) Hagin K., Vedení Duchem Božím...str. 13, 15

26) Margies W., Dědictví dospělých... str. 35

27) Margies W., Osvobození...str. 44

28) Margies W., Jak zacházet s poraženým nepřítelem... str. 33, 38

29) Margies W., Jak zacházet s poraženým nepřítelem... str. 39

30) Hagin K., Autorita věřícího...str. 17

31) tamtéž...str. 21

32) tamtéž...str. 25, 26, 30, 33

33) Hagin K., Umění přímluvné modlitby, Logos, Praha, 1990, str. 11

34) Ekman U., Kazit skutky ďábla...str. 18

35) Margies W., Osvobození...str. 53

36) Hagin K., Uzdravení nám náleží...str. 9, 10

37) Ekman U., Bůh chce uzdravit všechny... str. 12

38) Sumrall L., Víra změní tvůj svět, Voda života, Praha, 1992, str. 46

39) Hagin K., Uzdravení nám náleží...str. 28,30

40) Ekman U., Bůh chce uzdravit všechny...str. 11

41) Hagin K., Umění přímluvné modlitby...str. 28

42) Ekman U., Bůh chce uzdravit všechny...str. 4

43) Liardon R., Byl jsem v nebi, Voda života, Praha, 1991, str. 19

44) Sumrall L., Démoni, Dynamis, Praha, 1994, str. 119

45) Hagin K., Umění přímluvné modlitby...str. 99

46) Margies W., Osvobození, Logos...str. 26

47) Sumrall L., Démoni, Dynamis...str. 97, 98

48) Margies W., Osvobození...str. 49

49) tamtéž str. 38, 39