Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení

NĚKTERÁ INHERENTNÍ NEBEZPEČÍ. Bylo by směšné hovořit o křesťanské chemii nebo medicíně, a přesto termín "křesťanská psychologie" je běžně přijímaná. Proč? Nabízí se dojem, že psychologie - zcela legitimně - jedná ve stejných oblastech jako Bible, a může být proto spojená s Křesťanstvím - něco, co žádná jiná profese netvrdí. V jedné ze svých populárních knih, známý televizní pastor píše o tom, jak navštívil Světový Psychiatrický Kongres v Madridu v 1967 a popisuje, jak byl nadšený, když všichni mluvčí hovořili o víře, naději, lásce. "Byl jsem vzrušený, samozřejmě", (Schuller, "Self Esteem") píše, jako by snad tato slova potvrzovala Bibli.

Později v té stejné knize píše: "Dlouho existovalo široké napětí mezi psychology a teology. Obě strany by se měly věnovat hojení lidského ducha. Obě se mohou a také musí, učit se jedna od druhé..Co potřebujeme je teologickou restrukturua, která spojí vědeckou a spirituální pravdu ve vztahu k lidským bytostem".. Podtitulek této knihy poukazuje na "Novou Reformaci" a základ této "reformace", je velmi jasně vidět. Psychologie zde je považovaná za něco, co jedná s duchem a proto je postavena na stejnou rovinu s křesťanskou teologií. Naznačuje se "spojení" mezi nimi - ovšem ta zmíněná "restruktura" se týká pochopitelně teologie! Jeden má pocit zmatku, když vidí, že křesťanský vůdce tvrdí, že křesťanská psychologie nutně potřebuje restrukturu teologie a potom to doporučí jako základ pro "Novou Reformaci". Nebezpečí takového myšlení je zřejmé! Už jsme si dokázali, že věda nemůže jednat s duchem, protože tento je nefyzický. Každý systém, který se pokouší jednat ve spirituální oblasti, je - samotnou definicí náboženstvím - ať už se nazývá jakkoliv! Psychologie je jasně náboženství a jeho proti křesťanský postoj je jasný, to není třeba opakovat. Jistě, ne všechno v psychologii je anti-křesťanské, právě tak jako ne všechno v Buddhismu či Hinduismu je proti Křesťanství. Přesto by to byla nejenom pošetilost, zneuctění Boha a i popření dostatečnosti Písma, kdybychom se obrátili k jiným náboženstvím pro podporu či "dodatek" ke křesťanské víře. Ve své knize "The Myth of Psychotherapy", psychiatr Thomas Szasz poukazuje na to, že přijetím psychoterapie jako "léčbu (hříšných) duší, kterým doposud bylo pouze Křesťanství, byla tato přejmenovaná na "léčbu nemocné mysli". Protože Freud byl lékařem, byla mysl s počátku viděná jako "čistá funkce těla". Ale Freudův "medikální model" nefungoval a byl od té doby opuštěný všemi, kromě "skalních Freudovců". Byl nahrazený spirituálním, nebo spíše pseudo-spirituálním modelem, kde význam "spirituální" je ve velmi "proměnlivé oblasti".. Lawrence Le Shan, bývalý prezident "Association of Humanistic Psychology" který kdysi poznamenal, že se psychoterapie pravděpodobně stane největším podfukem dvacátého století, také vysvětloval, že duchovní kořeny psychoterapie leží v Orientálním mysticismu: Ten základní model člověka, který vedl k rozvoji Východních meditačních technik, je ten stejný model, který vedl k humanistické psychoterapii. Právě jako Positive/Possibility, Positive Confession a Mind Science kulty, které jsou si velmi blízké, psychologie je sekularizované náboženství mysli. Navzdory této skutečnosti, její přívrženci zachovávají falešný mýtus, že psychoterapie je vědou...
ROZPORUPLNÁ PSEUDOVĚDA. Počátkem prosince 1985, 7000 účastníků, (pro další 3 tisíce už místo nebylo) se shromáždili ve Phoenixu Arizoně, pro "Konferenci Evoluce Psychoterapie". Hodnocena svými organizátory jako "zřejmě to největší shromáždění v historii, oddané praxi psychoterapie", tato prestižní konference přitáhla lidi z 29 zemí. Jedním ze "zlatých hřebů" konference byla přítomnost dožívající "velemistrů" jako Carl Rogers, Rollo May, R.D.Laing, Joseph Volpe Albert Ellis, Bruno Bettelheim a Thomas Szasz. (Los Angeles Times, December 18, 1985). To celé shromáždění prezentovalo podivnou dichotomii. Na jedné straně otřesná ukázka zmatku a kontradikcí, na straně druhé v dokonalé slepotě k úpadku jejich profese, bylo vidět nadšení a soutěživé plánování účastníků pro expanzi jejich vlivu na naivní lidi, očekávající odpovědi - které oni nemají... Ann Japenga z Los Angeles Times píše:"Všichni "hrdinové" tam byli, aby zhodnotili kam se za 100 let psychoterapie dostala a kam dále jde - ale nemohli se dohodnout ani na jednom... Konference nebyla schopná vyřešit rozdíly mezi stovkou sekt psychoterapie a přinést alespoň zdání pořádku do - doslova tisíců mezi sebou soutěžících názorů na terapie... Tři ze čtyřech členů prestižní komise na schizofrenii prohlásili, že "tato nemoc neexistuje". R.D.Laing oblíbený "shrink" (psychoanalyst) rebelujících studentů šedesátých let, tvrdí, že "schizofrenie neexistovala do té doby, než vynalezli její pojmenování", a popsal schizofreniky jako "odvážné oběti, které se postavily kruté kultuře". Szasz, kdo nazývá mentální nemoc "mýtem" (mysl není fyzická, a proto nemůže být nemocná), označuje schizofrenii jako fikci. Tvrdě prohlásil, že i když byla schizofrenie "užitečná" pro rodiče atentátníka na presidenta Reagana, podle Szazse je jen grázlem".. Nesouhlas, který se týkal schizofrenie, byl typický ve zmatku a konkurenci mezi psychology a psychiatry.. Celá tato oblast je jako noční můra plná teorií, které soutěží jedna s druhou a metod které nepomáhají, ale spíše škodí. Podle nedávného článku v Time Magazin, pojmenovaný "Madness in Their Metod" autor píše že: Každý ví, že podstatná část psychoterapie moc dobře nefunguje. Co ale každý neví, píše psychoanalytik Robert Langs, je že hlavním faktorem terapií, které nefungují, je šílenství terapistů.. Používá toto slovo aby naznačil zmatek a kontradikce, které jsou vidět všude. Ale jeho závěr je všechno, jen ne laskavý: průměrný pacient psychoterapie bude velmi pravděpodobně ovlivněný citovými problémy terapisty... mnoho pacientů je více poškozeno terapisty, než si uvědomují.. nakonec běhají od jednoho potrhlého terapisty k druhému...
ODPOVĚĎ JE "UVNITŘ". John Leo z "Time Magazin", v referátu o konferenci z Fénixu napsal: To nejbližší k ústřední myšlence konference byla myšlenka že pacient má už odpověď hluboko uvnitř sebe - terapista mu ji pouze pomůže "vytáhnout". Není lepší metoda, jak dostat lidi od Boha, nežli tato... Je to pošetilost, která "vylíhla" generaci ztracených duší, jejichž hlavním smyslem života je "najít sama sebe". Kdyby nebylo Křesťanství - vlivem "křesťanské" psychologie zabrané v hledání toho stejného "sebesmu" - mohlo by prohlásit jasným a silným hlasem ztraceným tohoto světa: Hledejte Boha, dokud může být nalezený, volejte Ho, pokud je blízko; ať zlý změní své cesty, a nespravedlný své myšlenky; nechť se vrátí k Bohu - On se nad nimi smiluje, k našemu Bohu, který bohatě odpustí.. Izaiáš 55:6-7. Z dnešních, tak deseti tisíc různých terapií, většina je zamířena na "odemknutí" nekonečné inteligence a síly. Úspěch je velmi řídká událost - při nejlepším dočasná - což nutí nespokojené "zákazníky" měnit terapii za terapií, a terapisty zaobírat se více a více okultem. Když se vzpomínal na vlastní účast v okultismu a Orientálním mysticismu, Karl Jung nazývá to vnitřní "Já", "Bůh v nás". Když humanisté používají "Bůh", nebo "Božský" uvnitř člověka, nemají na mysli Božího Ducha, který existuje uvnitř hříšníka spaseného skrze Kristovu smrt a vzkříšení; pro ně to znamená zbožštěné "Já", které stojí na místě Boha Bible. Je to falešné evangeliu, které nenabízí žádnou naději... Na konferenci ve Fénixu, navzdory obchodnímu nadšení a uctívání "hrdinů", všeobecné zklamání se těžko zakrývalo. Křesťané, kteří se obrátí od Boha k psychoterapiím, pro pomoc od depresí, opouští "prameny živé vody", aby pili ze špinavých a nebezpečných cisteren, které ani vodu udržet nemohou..... Jeremiáš, 2:13.... Laing potom nabídl něco, co se ukazovalo - alespoň podle něho - mnohem větší pomoc, než kterákoliv psychoterapie: "Broukejte si sami sobě vaší oblíbenou melodii! A jaká byla ta jeho oblíbená melodie? "Šlap, šlap až do konce cesty".... Ne, smích není na místě - spíše pláč... Člověk si nemůže nevzpomenout na varování Písma: Existuje cesta, která se zdá být člověku správná, ale na jejím konci je smrt...Přísloví 14:12. Je velmi těžké pochopit, jak pseudověda, která byla tak důkladně diskreditovaná těmi, kteří ji praktikují, může být ve vážnosti kohokoliv,tím méně těch, kteří mají v sobě Ducha Krista. Křesťanství přece nepotřebuje pomoc od zbankrotované profese. Namísto uctívání pokřivených teorií Sikmunda Freuda, potřebujeme se obrátit zpět k Bibli, která nabízí Boží milost a sílu.. Jeho Božská moc nám darovala všechno, co je potřeba k životu a zbožnosti skrze poznání Toho, který nás povolal do slávy a ctnosti.... abychom se tak stali účastníky Božské přirozenosti a tak unikli zkáze která je ve chtíči světa"....2 Petr, 1:3-4.
VZRŮSTAJÍCÍ SVOD. Přes všechny jejich neschopnosti zajistit trvající pomoc, psychoterapie - v tisících - se staly částí života téměř tak, jako matka, vepřová s knedlíkem, zelím a pivo. A tím také, průměrný křesťan si ani neuvědomuje, že rada od psychoterapisty se rovná obrátit se ke knězi jiného náboženství. Pochopitelně, je-li psychoterapista Křesťanem, dostává neoprávněnou legitimnost a snadno podvede nezkušené.. Ovšem, mylný názor zůstává omylem a není o nic méně nebezpečný, když ho praktikuje Křesťan... Naivním přijímáním psychoterapie jako "vědeckého dodatku" k biblické pravdě, který běží pod názvy jako "inner healing" nebo "Křesťanská Psychologie", církve se nakazily spirituální schizofrenií. Tozer vysvětluje: Právě tam, kde jednáme s lidskou pyšnou, zvrácenou a hříšnou povahou, objevujeme dvě "pozice" v rámci Křesťanství. Jedna je ta, která se silně opírá o praxi psychologie a psychiatrie. Tam jsou všichni ti - tak zvaní křesťanští vůdci, kteří trvají na tom, že Ježíš přišel na svět, aby "upravil" naše "já". A tak existuje množství referencí, jak tak tito vůdci pomalu přestěhovali naše problémy z církví na pohovky psychiatrů. Na druhé straně, díky Bohu, Bible jasně učí, že Ježíš Kristus přišel skončit s "já". Nechce ho ani tolerovat, ani vyškolit, ani vyleštit. V opravdovém obrácení a sebe-odmítnutí, se můžeme otočit od "sebesmu" ... Máme právo a máme sílu... přejít k spirituálnímu vítězství a požehnání ... pochodovat od té chvíle pod praporem kříže Ježíše Krista. (Tozer, "Who Put Jesus On the Cross?", 1975). Neexistuje jeden jediný emociální problém, který psychologie snaží řešit, pro který by Bible neměla lék skrze víru. Uvěřit Bohu a uposlechnout Jeho rady, znamená dokonalé vyléčení ze všech emociálních problémů. Elisabeth Eliot dobře poznala hrůzu tísně a zoufalství po hodiny čekání, aby se nakonec dozvěděla, že její manžel Jim a čtyři jeho společníci byli zabiti domorodci. Zažila nesnáze a strach, když později podnikla nebezpečnou cestu džunglí zpět k těm, kteří zabili jejího manžela, aby je nakonec viděla přijmout Ježíše Krista za Spasitele! V nedávném interview řekla: "Během všech těch let, kdy jsem přemýšlela o té události a viděla ji ve světle výsledku, jedna "lekce" z toho všeho září nad všechny ostatní: BŮH JE BŮH. A jestliže Bohem je, zaslouží si mojí úctu, důvěru a poslušnost... Jsem pouze dítě - On je mým Otcem. Jistě, všechno nevysvětlí, ale my můžeme najít klid a mír v Jeho nádherné vůli. Jeho vůle je nekonečně, nezměřitelně za hranicí všeho toho, co já si o Jeho plánech mohu domyslet, ale jinde mír nenajdu". (Elisabeth Eliot, "Christian Life", April 1986). Jak je při tom podivné vidět podstatné množství Křesťanů, jak žijí pod tím stejným mrakem tísně či nejistoty, a zdá se, jako by nevěděli, jak se dostat zpět do sluneční záře Boží lásky. Mnozí z nich hledají pomoc psychologickou, protože ta se zdá nabízet útěk z bolesti, která velmi často doprovází spirituální růst. Martin a Deidre Bobgan připomínají: Biblický systém hodnot může zahrnovat osobní oběť, bolest a sebe-odmítnutí. Ale následováním učení Písma člověk najde pravdu a získá pravou svobodu (Jan 8:31, 32, 36)... H. C. Mears z Jižní Kalifornie, říká ve svém materiálu pro studii Bible toto: Nemodli se za snadný úkol. Modli se abys byl silnější! Velikost síly člověka spočívá v míře jeho vzdání se Bohu. Není to otázka kdo jste, či co jste, ale zdali vás Bůh kontroluje... (Henrietta C. Mears, "What The Bible Is All About", 1966).
NÁDHERNÉ NENÍ SNADNÉ. D.Martyn Lloyd-Jones řekl:"Křesťan je člověk, který si může být jistý v tom fundamentálním, konečném, i když si není jistý v bezprostředním". Tento fakt by měl přinést mír a klid, o kterých svět neví nic a žádná psychologická technika jej není schopná zajistit. A přece tolik Křesťanů žije v nejistotě a pochybách, v obavě svědčit odvážně o Kristu ze strachu, že by svou víru musel obhájit nebo by mohl ztratit souhlas své společnosti, který je prý důležitý pro "emociální stabilitu"... K tomu je pouze jediné vysvětlení pro tuto podivnou kontradikci: Mnozí z těch, kteří si říkají Křesťané, nenalezli osvobození z této tísně a nejisto, které přichází pouze z odevzdání se plně Kristu; jsou ještě stále spoutáni sami sebou". Je přece nemožné důvěřovat Bohu v tom, že zachová naše životy, zdraví, zaměstnání nebo cokoliv, pakliže jsme Mu to nejdříve neodevzdali!! Člověk se bude vždycky obávat o něco, čeho se nevzdal pro Krista. "Pakliže dáte Bohu právo na sebe sama, udělá z vás svůj experiment - a Jeho experimenty se vždy podaří! Příliš mnoho Křesťanů si ještě neuvědomuje, že kompletní vysvobození ode všech tísní a strachů spočívá v jistotě, že jsme byli vykoupeni krví Krista a tudíž ne svou vlastní zásluhou. William Law to řekl tak silně: Domnívat se, že jste pánem sama sebe, a že si můžete dělat co sami chcete, je právě tak absurdní jako věřit, že jste sami sebe stvořili... Kdykoliv si člověk připustí starosti, strach, nebo stížnosti, musí buď: popřít Boží moudrost, nebo přiznat že je mimo Jeho vůli.. Tu stejnou pravdu, kterou tvrdíte že věříte, popíráte sobeckými stížnostmi - vy všichni, kteří si říkáte Křesťané... Většina "Křesťanství", které se učí dnes, nepřichází z Bible, ale představuje "pokřesťanštění" posledních sekulárních myšlenek populárních ve světě. Většina těch "hrdinů", ve kterých se dnešní Křesťané vzhlíží na křesťanské televizi, jsou vyloženou antitezí pokory a závislosti na Bohu víc než na sebe, což je tak evidentní v životech lidí Bible. Průměrnému Křesťanovi je řečeno, že tajemství úspěchu, který přímo vyzařuje z těch, které on obdivuje, je důvěra v sebe a positivní sebe-obraz. Zklamáni všemi těmi pokusy, mnoho Křesťanů se stane nešťastnými a na konec - ať už radou přítele nebo pastora skončí u psychiatra aby si "opravil" svůj rozbitý sebe-obraz, o kterém se skutečně domnívají, že je jejich problémem. Mnozí z nich se stanou obětmi psychologizovaného Křesťanství, které je tak silně orientované samo v sobě, a buď svůj problém zvětší, nebo a to je mnohem nebezpečnější, vytvoří v sobě falešné léky, založené na falešné diagnóze a léčení, které byly zcela neznámé a nepotřebné ranným Křesťanům.. Psychoterapie nefunguje - ani ze sekulárního pohledu - a ani pro psychoterapisty samotné! Křesťany, kteří z neznalosti - ať už jsou jakkoliv upřímní - se obrátí k tomuto zbankrotovanému a bezbožnému systému, nejenom že zneuctí Boha ale oloupí se o o pravou radost a vítězství, které je možno najít pouze v důvěře v samotného Krista. Patnáct let průzkumu obsahuje kniha Bernie Zilbergelda "The Shrinking of America: Myths of Psychological Change". V jednom interview Zilbergeld, sám klinický psycholog, poukazuje: Podle znaleckého posudku sedmi lékařských specialit, podle "Medical Economics" bylo shledáno, že psychiatři jsou na špičce co se týče manželských problémů, včetně problémů sexuálních, ve srovnání s odborníky kterékoliv jiné medikální oblasti. Každý, kdo se přátelí s poradci ví, že ať už jsou jacíkoliv s pacienty, ve svých osobních životech nejsou nijak osvobození od malicherností, depresí, špatné komunikace s druhými, tísní, strachu, špatných návyků a jiných potíží. To stejné platí pro organizace, oddělení nebo kliniky které vlastní...(Bernie Zilbergeld, "The Myths of Psychiatry", May 1983). Nechtěli bychom přehlížet tu tak smutnou skutečnost, že mnoho oveček z Božího stáda jsou slabé, poraněné a potřebují pomoc, kterou velmi často nedostávají... Chceme-li se opravdu vrátit k biblickému Křesťanství, potom musíme vzít zcela vážně přikázání "těšit malomyslné, chránit slabé a mít trpělivost vůči všem" (1 Tesalo. 5:14). Nezdá se ale - podivnou ta skutečnost, že první Křesťané prospívali právě v odmítnutí, a vítězili nad neuvěřitelným pronásledováním, zatím co Křesťané naší doby potřebují někdy měsíce, někdy i léta konzultací, aby přemohli odmítnutí a špatné zacházení.. Nesmíme ignorovat opravdovou potřebu, ale právě tak nám musí ležet na mysli podání správného řešení. Bylo by dobré, připomenout si slova Oswalda Chamberse: "Bůh musí, velmi často "vytrhnout prkna ze dna Křesťanovy zkušenosti, aby se dostal do kontaktu sám se sebou.... Bůh chce, aby jste pochopili že život je život víry - a ne sentimentálního prožívání Jeho požehnání.... PODSTATOU VÍRY JE NUTNOST JEJÍHO OTESTOVÁNÍ, a ta skutečná zkouška víry není v tom, že máme potíže věřit Bohu, ale že Boží charakter musí být očištěn v naší mysli.... "I kdyby mne zabil - přesto v Něj budu věřit" je to vrcholné prohlášení víry z celé Bible. (Chambers, "Utmost"). NEŘEĎTE KŘESŤANSTVÍ! Služba Božího Ducha je příliš často buď opomíjena, nebo velmi zkreslená. "Buď naplněný Božím Duchem" není věc volby těch, kteří by snad zatoužili po "vyšším životě, než je norma", ale příkaz! A být naplněný Božím Duchem, znamená být naplněný Kristem - Jeho životem, Jeho láskou pro druhé. A taková láska je příčinou toho, že zapomínáme na sebe a naše problémy a pomáhá odvážně svědčit pro Boha. Život se může stát břemenem příliš těžkým, dokud jej nesvěříme Jemu, aby On ten život žil skrze nás... Křesťanství je Kristus žijící v nás! Je to zázrak od začátku až do konce! Kdykoliv pomáháme druhým, musíme být velmi opatrní abychom nezkreslili pravou povahu křesťanského života - ať už jeho bolíska, nebo jeho moc... C.S.to jednou připomněl v přednášce ke skupině pastorů: "Nepokoušejte se Křesťanství rozředit! Nemůžete předstírat, že můžeme vypustit nadpřirozené a že nám stále Křesťanství zůstává. Jak to vidím já, Křesťanství je přesně takové náboženství, od kterého nadpřirozeno nelze odloučit..(Lewis, "God In the Dock"). Lidé, kteří prošli skrze skutečně silné zkoušky, vám řeknou, že takové zkušenosti posílily jejich víru, zatím co ti, kteří jsou hýčkáni, potřebují stále větší "dávky bezpodmínečného přijetí".. Podívejte se na stav člověka, který se jmenuje George T. Bull ve chvílích, kdy byl na vrcholu duševního i fyzického mučení ve vězeních v Číně po Druhé Světové Válce, kdy jeho komunističtí věznitelé dělali všechno, aby ho přinutili k popření víry v Krista:"Má mysl byla tak rozbitá, že jsem těžko věděl jak myslet. A přesto v temnotě mé cely se můj vnitřní zrak vyjasnil - neměl jsem pro to vysvětlení, a ani jsem jej nepotřeboval. Věděl jsem že věřím ve Spasitele, který vstal z mrtvých. Věděl jsem že On je Božím Synem. Věděl jsem že za mně prolil svou krev. Byl jsem otřesený, zraněný roztrhaný - a přesto jsem cítil Jeho paže kolem sebe. Slyšel jsem, uvnitř mého srdce, svědectví Jeho Ducha vítězného, navzdory všem nepřátelům. Věděl jsem, že stojím na věčné neotřesitelné Skále. A jak jsem tam tak seděl, z nitra mé bytnosti vycházela slova, kterých si můj Bůh ctí nade všechna jiná slova: "JÁ TI VĚŘÍM".(G.T.Bull, "When Iron Gates Yield"). Musíme být opatrní, aby podpora kterou dáváme, nezavedla toho komu pomáháme, do bažin sebe-lítosti. Chambers varuje: Pozor na jakoukoliv víru, která vede do "sebesmu", k sebelítosti - taková přichází z pekla, ať se zdá být sebekrásnější. Právě ve zkouškách rosteme; proto když někomu pomáháme, nesnažme se mu pomoci uniknout zkouškám, které Bůh zamýšlí pro jeho dobro. "Cesta Křesťana je cesta těžká", připomíná Lloyd Jones, JE PŘÍLIŠ NÁDHERNÁ, NEŽ ABY BYLA SNADNÁ!!!! Každý, kdo je v roli rádce, by si měl uvědomit slova R.S.Taylora: "Někdy, místo záplavy ujišťování, lidé potřebují se podívat skutečnosti tváří v tvář. OBČAS PRAVÁ LÁSKA NENABÍDNE CUKR, ALE ŠOK!. Občas, místo abychom lidem vymlouvali jejich sebe-odmítání, budeme s nimi souhlasit; potom jim poradíme, aby svou vlastní bezcennost vyznali Bohu a obrátili se od hříchu, který je u kořene takových pocitů".. (Richard S. Taylor, "Misrepresenting God°s Love" 1985). "Ano, i když půjdu půjdu roklí ve stínu smrti, nebudu se bát zla, protože jsi se mnou Ty.." píše David. On nežádal jinou, snazší a méně hrůznou cestu, která by tak nějak obešla to údolí smrti - jen prosil, aby Bůh, v době jeho zkoušky, byl s ním... Dnešní Křesťanství se velmi často zdá být více zainteresované na úniky z problémů, a na prožívání zdraví, bohatství a úspěchu, než na poznání Boha... A přesto velmi často - právě v dobách strastí, může Bůh zlomit pouta toho, co odvedlo naší mysl od Něho, aniž bychom si to uvědomili...
ODPOVĚDNOST JEDNOTLIVCE. Dnešní populární a snadné Křesťanství, by těžko poznali ti první Křesťané, kteří se vzdali všeho, následovali Krista a denně stáli ve stínu vězení nebo smrti jako důsledek. To dnešní hledá souhlas světa a proto se jej bojí napomenout. Kristův jasný příkaz k oddělení se od světa (Jan 15:19, 17:14) byl zcela zapomenut. "Dovolili, aby se jejich mysl konformovala k duchu tohoto věku". Bohužel, většina z nás jsme Křesťany na velmi krátký úvazek - a na plný někým jiným... Jako výsledek, přinášíme do církví metody a myšlenky, které jsme se naučili ve světě. Věříme přece našemu lékaři a účetnímu - a domníváme se, že to stejně tak funguje v náboženství: Přece musí být nějaký "profesionál" kterému můžeme věřit ve věcech Ducha, na které nemáme čas či schopnost se naučit! Bůh takový přístup tolerovat nebude! My se nemůžeme vzdát morální odpovědnosti ve prospěch někoho jiného - ať už je jakkoliv "zbožný", který za nás bude studovat Boží Slovo, který bude za nás myslet. Křesťanství znamená osobní vztah k Bohu skrze Ježíše Krista. Každý z nás musí znát Boha a Jeho Slovo z vlastní zkušenosti. Naše víra je v Boha a Jeho Slovo - a ne v nějakého experta, který studuje, žije a vykládá všechno pro nás a za nás! Jistě, jsou tací, kteří mají dar k učení jiných, a "my je máme poslouchat" ovšem jen pokud oni sami se podřizují vedení Božího Ducha, učí a následují Boží Slovo. KAŽDÝ Z NÁS JE INDIVIDUÁLNĚ ODPOVĚDNÝ POSOUDIT ZDA TO, CO SE UČÍ JE BIBLICKÉ!!! Nesmíme věřit ničemu, co - podle našeho svědomí, pod vedením Ducha není v souhlase s Písmem. Mnoho veršů Bible tak učí: Neuposlechne-li kdo slov tohoto dopisu, dejte mu znát že k vám nepatří.." 2 Tesalo.3:14.."Posloucháme Boha, ne lidi" Skutky 5:29. "Následujte mně, jako já následuji Krista" 1 Korint. 11:1.. "Ale zasvěcení, které máte od Něho zůstává ve vás, takže nepotřebujete aby vás někdo učil" 1 Jan 2:27..."Myslí-li si kdo, že je prorokem, měl by poznat že to, co vám píši, jsou přikázání od Boha"..1 Korint.14:37...
NOVÍ PROFESIONÁLOVÉ. Není nijak těžké - pro většinu Křesťanů - pochopit, že musíme, právě tak jak to dělali Bereané když je Pavel učil, kontrolovat osobně, podle Písma všechno co učí pastoři, kazatelé, učitelé. Není tomu dlouho, co nová kategorie "duchovenstva" dostala volný přístup do církví. Tento nový zdroj "autority" nese sebou zvláštní nebezpečí se kterým se musíme vypořádat - má-li Křesťanství přežít.... "Vše co potřebujete, je profesionální rádce!" Tato fráze je slyšet stále více a většinou je pronesená s nádechem velké jistoty a nutnosti. Často přichází od pastorů, kteří se necítí schopnými zasahovat do něčeho, co se dnes považuje za "psychologické problémy", neznámá kategorie, kterou neznal ani Ježíš, ani učedníci. Církve nevědomky otevřely dveře nepříteli, který může zničit mnoho životů.... Po létech průzkumu Zilbergeld varuje že "nejčastější a nejdůležitější výsledek konzultací je touha po další a další konzultaci a není nezvyklé potkat člověka, který hledá terapistu, který by jej vyléčil z následků, které způsobil terapista předešlý... Zilbergeld pokračuje: Neexistuje absolutně žádná evidence, že by profesionální terapisté měli jakékoliv speciální schopnosti ke změně chování , nebo že by snad měli lepší výsledky než ti, kteří nemají žádné formální školení. Jinými slovy: Lidé, pravděpodobně mohou dostat stejnou pomoc od přátel, příbuzných a jiných, jakou dostávají od psychoterapistů. "Za druhé, jak už jsme viděli, není vůbec snadné měnit chování lidí". (Zilbergeld, "Discover"). Taková prohlášení by měla povzbudit ty, kteří činí poradenské služby, aby se více spoléhali na Boží Slovo, na vedení Božího Ducha a na lásku Krista spíše, než na "profesionální" metody. A průměrný Křesťan by si měl uvědomit, že trochu času někoho v lásce a sympatii vyslechnout a pomoci celkem jednoduchým způsobem je velmi účinné. Je to Bible, a ne psychologie, kdo má odpovědi na problémy života. Většina skutečných křesťanských psychologů, kteří jsou oddaní Kristu, potvrdí dostatečnost Bible. Ovšem, v praxi popírají, že by Bible měla všechny instrukce pro křesťanský život. Je třeba se také "poradit" s Freudem, Jungem a dalšími. A takové "poznání" získané z bezbožných zdrojů se stává "novou pravdou", kterou, pakliže nejste "expertem" v psychologii, nemůžete napadnout! Trvalo to devatenáct století než bylo "objeveno", že pastor a jeho personál společně se staršími církve nejsou již schopní poradenství "nového druhu", které je vyhrazeno pouze psychologům - expertům. Je mnoho druhů omylů mezi křesťanskými psychology z nichž někteří stále mají co nabídnout. Ovšem, pakliže se spoléhají na falešné psychologické teorie - ať už jako "dodatek" k Bibli, nebo jako její náhražku - zavádějí lidi stranou od pravdy. Zřejmě akceptování "pravdy" která je směsicí Bible a psychologie znamená, že Boží Slovo už není tou finální autoritou. Tato skutečnost vytváří mocnou překážku v cestě zpět k biblickému Křesťanství....
ZPĚT K BOŽÍMU SLOVU. Jednou přijde den, kdy každý z nás bude stát před Bohem, aby vydal účet ze svého života. Přes to, že rada dobrého pastora může být nedocenitelná, nikdo z nás se nebude moci jednou vykroutit z osobní morální odpovědnosti za své činy tvrzením, že jsme dostali špatnou radu ať už od kohokoliv. Písmo je explicitní ve svém prohlášení: "BŮH JE MÝM PASTÝŘEM". Všechno, co tato, nebo kterákoliv jiná kniha učí, ať už napsaná kýmkoliv, musí být kontrolováno přes Bibli!! Instrukce, které dal Bůh skrze Izaiáše, ještě stále platí: "K zákonu a svědectví: pakliže oni nemluví podle tohoto slova - světlo v nich není"... Izaiáš 8:20. Jak můžeme vědět, zda někdo (a to se týče i autora této knihy!) píše a učí podle Písma, pakliže Bibli pořádně neznáme? To není možné. Je to prostá pravda a té se nevyhnete. A tak, i když nic jiného z této knihy nepochopíte, vězte, že je to primárně volání o návrat k Bibli. To Slovo je třeba žít, a za to také není náhražka či zkratka. Nikdy nebudeme schopní adekvátně porozumět Bibli, dokud se nerozhodneme to Slovo uposlechnout tím, že jej uvedeme do praxe našich životů - ať to stojí, co to stojí... Bůh řekl: Moje cesty nejsou vaše cesty", ale místo toho že bychom měli být rádi, že Jeho cesty jsou tak vysoko nad námi, snažíme se vyložit Jeho slova tak, aby vyhovovala naším přáním. Ovšem, projevujeme při tom naší lásku k Němu a možná si tleskáme rukama do šťastného tempa písně, ale stále tam zůstává dutý kruh, který prozrazuje nepřítomnost toho, o kom tvrdíme že přítomný je. Kdyby On skutečně byl v našem středu, jak se chlubíme že je, potom by se ta "show atmosféra" rachle změnila na posvátnou úctu a bázeň. Skutečné uctívání a skutečná chvála - která může být i emociální - přichází ze srdce, které se nejprve před Božím Slovem zachvělo a stálo před Ním v úctě. Carl Henry napsal: Znovu ožívající evangelické hnutí si příliš mnoho ochočilo Boží bázeň; někdy se chová tak triumfálně, jako by drželo Judského Lva za ohon, jako by Kristus sloužil nám, místo abychom my sloužili Jemu... (Carl Henry, "Cornerstone"). Tragedií je, že Kristus je velmi špatně představený světu některými z těch, kteří tvrdí, že za Něj mluví a jednají. Příliš často je Křesťanství prezentované jako lepší cesta k dosáhnutí toho, čeho se snaží dosáhnout také svět. Jaká škoda, takové mělké Křesťanství se zdá uspokojovat mnohé, kteří tak hlasitě zpívají o kříži! Křesťanství je mnohem slavnější, než si kdo z nás uvědomuje - mnohem více báječné ve skutečnosti - než aby mohlo být tak snadné, jak by si mnoho lidí přálo. Křesťané za dnů Pavla nevěděli nic o "bezpodmínečné lásce" a přesto žili vítězně bez psychoterapie, navzdory velikému utrpení a pronásledování. "Křesťan si uvědomuje, že Bůh je ten, kdo kontroluje okolnosti", napsal Chambers v důsledku toho není žádné kňučení, ale hromadný útěk ke Kristu. Zamyslete se nad slovy Pavla když povzbuzuje Korinťany v boji proti pohanství: "Jako spolupracovníci na tomto díle vás napomínáme, abyste milost Boží nepřijímali naprázdno, vždyť je psáno: V čas příhodný jsem tě vyslyšel, v den spásy jsem ti přišel na pomoc. Nyní je příhodný čas, nyní je den spásy! Nikomu nedáváme příčinu k pohoršení, aby naše služba nevešla v potupu, ale ve všem jsme jako Boží služební; v mnohé vytrvalosti, v souženích, tísni, úzkostech, pod ranami, v žalářích, nepokojích, vyčerpanosti, v bezedných nocích, v hladovění. Prokazujeme se bezúhonností, poznáním, trpělivostí, nepředstíranou láskou, slovem pravdy, moci Boží... 2 Korint.6.). Je všechna pravda, Boží pravdou? Potom řekl Ježíš těm Židům, kteří v Něj uvěřili: "Budete-li pokračovat v mém slovu, pak jste skutečně mými učedníky; poznáte pravdu a ta pravda vás osvobodí". Jan 8:31-32. Už jsme zdůraznili, že když se má celá Církev navrátit k biblickému Křesťanství, potom každý jednotlivý Křesťan musí tu cestu vykonat sám! Můžeme následovat křesťanské vůdce pouze v rozsahu, v jakém oni následují Krista. To znamená že každý z nás musí znát a žít podle Bible sám a bojovat za víru, která byla kdysi nám Křesťanům svěřená, abychom ji prohlašovali světu. V tomto bodě se vynoří otázka: Je skutečně praktické, aby Bible byla naším vůdcem každodenního života - v tomto moderním světě? Jistě, Boží Slovo má být "lampou pro naše nohy a světlem na naší cestě"..(Žalm 119:105). Ale co to znamená z praktického hlediska? Konec konců, žijeme ve světě, který je technologicky daleko za relativně jednoduchou společností žalmistů a apoštolů. Bible není příručkou medicíny, ani nám nepomůže vypočítat daně. Jak praktická dnes pro nás může být? Při studii Bible si musíme uvědomit že: A) Bible si nečiní nárok na pokrytí každého subjektu - ale pakliže se o nějakém subjektu vyjádří, toto vyjádření bude neomylné, protože je inspirované Bohem. V oblastech, na které se Bible nezaměřuje přímo, můžeme vzít jiné knihy v potaz, ale neměli bychom přijmout nic co není v souhlase s tím, co Bible učí o něčem, co má příbuzný vztah k našemu subjektu a nebo pakliže to odporuje všeobecným principům Písma. B) Když se jedná o náš vztah k Bohu skrze Ježíše Krista, což znamená křesťanský život, jak máme takový život žít a jak získáme sílu k takovému životu. V tomto směru Bible tvrdí, že poskytuje jedinou a kompletní pravdu. Nesmíme hledat jiné zdroje toho, o čem Bůh prohlašuje že On jediný to může zaopatřit. V tomto případě, cokoliv bude nabízeno z jiných zdrojů - musí být nevyhnutelně padělek, ať už to vypadá jakkoliv v souhlase s Božím Slovem..
SVÁDIVÁ VÝZVA. Bibli někdo pojmenoval "Příručka výrobce", kterou dal člověku jeho Stvořitel. Je to návod k obrácení, k usmíření, k poznání a uctívání Boha, který člověka miloval a vykoupil jej. Boha, který nás touží vést do šťastného splnění všeho, co pro nás zamýšlí a uvést do poznání samého Boha a Jeho celého stvoření... Bible slibuje všem kdo budou dbát její rady "dokonalost, kompletnost, naplnění, "aby Křesťan byl připravený ke každému dobrému činu"... A proto Jay Adams poukazuje v jeho výborné knize "The Biblical View of Self-Esteem, Self-love and Self-Image": Každý systém, který navrhuje řešení lidských problémů stranou Bible a moci Božího Ducha (jak činí všechny pohanské systémy, včetně systému "Self-worth) je automaticky odsouzený Biblí samotnou". (Adams, "Self-Esteem"). Pochopitelně, Adams referuje k tak zvaným "psychologickým problémům" a vysvětluje, proč základní premisa "Křesťanské psychologie" ji staví do přímého konfliktu s Biblí. Není snad Adams příliš úzkoprsý? Nakonec, všechny vědecké objevy na polích, jako na příklad medicína, nám nepopíratelně prohloubily naše porozumění některých veršů Písma. Proč tedy nepřijmout pomoc z pole psychologie (Existuje určitá část psychologie, která je vědecká. Jedná s předměty jako teorie učení, pocity, vnímání, a řešení problémů. Nemáme na mysli tuto oblast psychologie, ale psychoterapii. To je ta oblast, která má největší dopad na církve), která tvrdí, že je studií psyché, neboli duše? Pakliže je správné pro Křesťana jít k lékaři, který se zabývá fyzickou nemocí, proč není správné jít k lékaři, který se zabývá nemocí mentální? Jsou čtyři prohibitivní důvody. Už jsme o nich jednali, ale shrňme je dohromady: 1) Medicína jedná s tělem, včetně mozku který je fyzický, a Bible se s ním příliš nezabývá. Ale psychologie tvrdí, že léčí duši a mysl které, jak se všichni Křesťané shodují, jsou nehmotné jinak spirituální. Neexistuje něco jako mentální nemoc; buď je to problém v mozku, problém fyzický (jako chemická nerovnováha, nebo nedostatek výživy) a nebo je to problém morální či spirituální. 2) Medicína je věda fyzická, psychologie může pouze o sobě prohlašovat, že je vědou spirituální. Ale to je kontradikce v pojmech! Psychologie je náboženství, které se za vědu vydává. Ve skutečnosti je to pseudověda plná kontradikcí a zmatků... 3) Bible není příručka vědecká, ale spirituální. Netvrdí že dodává všechno, co potřebujeme ve věci medicíny ale má určitá tvrzení, která se týkají duše či ducha člověka... Psychoterapy už svou definicí, tvrzení Bible popírá a proto musí být odmítnuta. 4) Jediný možný důvod pro doplnění Bible nálezy psychologie by byl, kdyby psychologie byla vědou fyzickou, jako na příklad medicína či fyzika. Už jsme viděli, že by vědecké vysvětlení lidské osobnosti, chování, štěstí a naplnění, lidstvo zničilo, protože tyto kvality "vědecky vysvětlené", by se staly přirozenými procesy, které jsou řízené vědeckými zákony - a proto bez jakéhokoliv významu nebo smyslu.
PORUŠENÍ ZÁKLADNÍHO PRINCIPU. Musíme být velmi opatrní, abychom nepřistupovali k Bibli s předem vytvořenými názory a pokoušet se najít verše, které by nějak potvrdily to co věřit chceme. Když lidé podlehnou takovému pokušení, vytváří to pravděpodobně mnohem víc problémů, než cokoliv jiného. Právě opaku je potřeba: musíme nechat Bibli aby nás učila a tím také změnila. Pakliže je Bible skutečně Slovem Božím, potom nám poví to, co jsme nevěděli a ani jinak vědět nemohli; naše životy se změní když uvěříme a poslechneme. Křesťanská psychologie je jeden z alarmujících příkladů vadného přístupu k Bibli: Je založená na předem určených psychologických teoriích, které jsou na Bibli vnucené. Dále tyto myšlenky nevznikly u upřímných Křesťanů ale u humanistů, kteří jsou nepřátelští vůči Písmu a hledají řešení lidských problémů stranou Boha... To není nějaké divoké obvinění ale skutečnost, kterou křesťanští psychologové nemohou popřít. Ta navrhovaná "nová reformace" už existuje po nějaký čas - kdysi přijatá teologie je napadnuta a pozměňována psychologií. Jeden z vedoucích tohoto hnutí píše: "Pod vlivem humanistických psychologů jako Carl Rogers a Abraham Maslow, mnoho z nás Křesťanů začalo vidět potřebu pro sebe-lásku a sebe-ocenění. Toto je dobrý a nutný pohled" (Bruce Narramore, "You Are Someone Special", 1978). Autor této poznámky přiznává že to byli psychologové, nepřátelští vůči Bibli, kteří počali teorie, dávající křesťanským psychologům nové výklady Bible. Tyto myšlenky nemohl nikdo vyvodit z Bible, a přesto dnes očekávají, že Křesťané tyto přijmou s radostí..
TRIVIALIZACE KRISTA. Výsledkem vlivu psychologie, základy čistého evangelia a jeho praktická aplikace v denním životě byly podkopány. Jedno z těch nových učení vyvrcholilo v neuvěřitelnou myšlenku, že "ten kříž posvětí cestu našeho "JÁ".. ("the cross will sanctify the ego trip", Schuller, "Self Esteem"). . Nová reformace vyžaduje nové přehodnocení kříže: "Klasický výklad Kristova učení: °Vezměte svůj kříž na sebe° potřebuje reformaci..... Kříž, který nás Kristus vyzývá nést, je nabízený jako sen... "inspirující myšlenka", která se vtělí do formy služby, pomáhající člověku s malým sebe-oceněním, aby objevil svou "cenu" skrze spásu a pozdější sociální služby ve jménu Krista. A tak prohlášení "possibility thinking" je positivní vyhlášení zprávy kříže! Ježíš Kristus byl tím největším "possibility thinker". Máme odvahu Ho následovat? Schuller, "Self Esteem"). (Pozn. překladatele: Kromě slov Ježíš a Kristus, tam z křesťanství není zhola nic!). Nazvat Krista "possibility thinker" i když tím největším, trivializuje to, kdo On je a to, co vykonal. Právě tak, jako "positivní myšlení" tak i possibility thinking" jsou amorální termíny, které můžete připsat jak svatému, tak i darebákovi. A obrátit náš denní kříž a naše společenství v Jeho utrpení (Filipským 3:10, Koloským 1:24) do "inspirující myšlenky", která vybuduje naše sebe-ocenění a pocit vlastní hodnoty, je urážkou Toho, který visel v agónii na kříži, dále Pavlovi a dalším prvním Křesťanům, kteří byli pronásledovaní pro "pohoršení kříže" (Galatským 5:11). Pavlovo odsouzení těch, kteří dělali kompromisy aby se vyhnuli pronásledování pro Kristův kříž (Galatským 6:12) se dá právě tak aplikovat dnes! Tento nový psychologizovaný kříž je urážkou také všem těm upřímným Křesťanům, kteří celá ta léta se hrdě hlásili k tomu "starému, hrubě otesanému kříži", jehož "hanbu a pohoršení" nesli s radostí. Meditace o kříži vždy pozdvihly cenu Krista a ne naší - naplňovaly nás vděčností za cenu Jeho krve - ne za naše sebe-ocenění! Není zcela nezvyklé, že i dobře mínějící pastoři staví svá kázání na psychologických teoriích. Tato nová reformace nenápadně přivádí teologii do roviny s psychologií a výsledky jsou katastrofální! To, dávno přijaté rčení že "finálním cílem člověka je oslavit Boha" bylo nyní "přepsáno na "finálním cílem Boha je oslavit člověka". Hříšníci již nejsou vyzýváni k obrácení, ale k "probuzení jejich potenciálu". Není divu, že J.Vernon McGee, tak vysoko uznávaný učitel Bible, jehož služba proběhla celým světem po desetiletí, zvoní na poplach: "Vidím, že psychologizování Křesťanství jednou absolutně zničí učení Bible a biblické církve".(J.Vernon McGee, personal letter to Martin Bobgan, 1986).
CO JE TO KŘESŤANSKÁ PSYCHOLOGIE? Většina Křesťanů se mylně domnívá, že název "Křesťanská psychologie" se vztahuje na celistvý a snadno rozpoznatelný celek vědomostí. Krátký pohled prokáže, že tomu tak není. Existoval někdy Křesťan, uznávaný jako zakladatel nějaké školy psychologie, která by se nazývala "křesťanskou?" Jistě že ne. Univerzitní učebnice psychologie udávají mnoho škol této rozkvétající disciplíny, ale dokonce ani učebnice nemají na svém seznamu psychologii pod jménem "křesťanská". Každopádně Ježíš Kristus nezaložil školu psychologie! Bylo by urážkou a ničivým omylem nazývat Ho psychologem, právě tak jako bylo urážkou, když Mary Baker Eddy (Christian Science) nazvala Ježíše Krista vědcem. Člověk může být, na příklad Rogeriánským terapeutem, Freudiánským psychoanalytikem, nebo následovníkem (jakékoliv kombinace) různých škol psychologie, jako behavioristická, humanistická, transpersonální, nebo existecialistická. Každá z nich má ještě další rozdělení. ALE KŘESŤANSKÁ PSYCHOLOGIE? Je to termín používaný kdekým - ale co to znamená? V jedné z těch jejich knih, které neobsahují ani slovo varování před nebezpečím, které by mohlo existovat, dva z nejváženějších křesťanských psychiatrů mají, jak oni to nazývají "Křesťanský výběrový (eclectic) přístup". Tím mají na mysli to, co oni považují za nejlepší sekulární metody z každé školy jsou vypůjčeny pro použití v biblickém kontextu. Udávají: Jako dodatek k uvědomění si holistické povahy člověka (holistika = názor, že části jsou závislé na celku) křesťanský poradce musí mít širokou znalost široké rozmanitosti psychoterapeutických přístupů které jsou k dostání a citlivost rozpoznat který z nich je nejvhodnější pro každého pacienta..my si vybíráme to nejlepší ze všech kategorií psychoterapie. (Frank B.Minirth a Paul D.Meier, "Counseling and the Nature of Man", 1982). Když čteme složité brožurky, které nabízejí psychologické a psychiatrické kliniky a služby pod hlavičkou "křesťanského profesionalismu" člověk tam najde téměř všechno od hypnózy po gestalt (názor, že celek má určité vlastnosti, které se nedají odvodit z jeho částí), ale téměř nikdy zmínka o tom že to, co se nabízí, je křesťanské. A když se použije termín "Křesťanská psychologie, znamená to ten či onen druh sekulární psychologie, zabalený do biblického balení a vydávaný za něco unikátního. Podívejme se na následující prohlášení z letáku který byl prezentovaný na sjezdu křesťanských psychologů: Dostáváme často otázku zda jsme "Křesťanští psychologové" a shledáváme odpověď obtížnou, protože nevíme, co se v té otázce myslí. My jsme Křesťané, kteří jsou psychology, ale prozatím neexistuje žádná přijatelná křesťanská psychologie, která by se podstatně lišila od psychologie ne-křesťanské. Bylo by těžké říci že fungujeme způsobem, který by byl zásadně odlišný od našich ne-křesťanských kolegů. Existuje nějaká odlišná křesťanská škola dentistů, chirurgů, historiků, či gramatiky?...Prozatím nemáme přijatelnou teorii, způsob výzkumu či léčebnou metodu (v psychologii), která by byla jasně křesťanská.(J.Sutherland and P.Poelstra, "Aspects of Integration", 1976). Takové přiznání že "křesťanská psychologie není nijak odlišná od ne-křesťanské" může někoho překvapit. A mělo by! Otázka je, proč se jí vůbec křesťanskou nazývají. Ať už je v tom úmysl či ne, dává to falešný dojem, který by měl být opraven...
JASNÉ ODMÍTNUTÍ. I když křesťanská psychologie jasně neexistuje, většina křesťanských psychologů žije v nadějí, že jednou takovou do existence uvedou, integrací psychologie a Křesťanství. Každému musí být hned teď jasné, že by to znamenalo novou psychologii a nové Křesťanství! Toto je zcela nepřijatelné pro ty, kteří jsou přesvědčeni, že Křesťanství a Bible na které je založené, nijaké "dodatky" nepotřebují... A přesto takové "sloučení" je touhou mnoha křesťanských vedoucích dnes. Jeden z nich píše: "Uvědomujeme si, že teologie zklamala v uspokojení a aplikaci dokázaných pohledů na lidské chování, jak byly objeveny psychology dvacátého století? (Schuller, "Self Esteem", pozn. překlad.: Schuller má své fanoušky - patří mezi ně americký president Clinton). Tento výrok naznačuje, že Křesťanství je tak nějak nedostatečné a že psychologie objevila odpovědi na spirituální problémy, které v Bibli schází. Tento postoj je povzbuzovaný dalšími výroky, jako na příklad od dvou křesťanských psychologů: Jak Bible, tak i psychologie mnoho společného. Oba studují postoje a chování lidské rasy. (John D.Carter & Bruce Narramore, "The Integracion of Psychology and Theology"). Ale Bible není přece studií; ukazuje nám Boží diagnózu našich srdcí a zaopatřuje jedinou odpověď skrze spásu v Ježíši Kristu, Jeho přítomnost v nás, sílu v Božím Duchu a vedení Jeho Slovem. Psychologie stále ještě s t u d u j e celou záležitost, a žádné konklusivní závěry, na kterých by se psychologové shodli - nejsou na obzoru.. Ale i kdyby byli schopní se dohodnout - nebylo by to relevantní ke Křesťanství, protože to žádnou pomoc od psychologie nepotřebuje! Vědec nám může ukázat nějaké zajímavé pohledy do vnitřnho dění v atomu, psychiatr zase nějaký ohromující pohled na funkce mozku - obojí nám dává obraz absolutně dokonalého Boha. Ale říci, že teologie - poznání Boha a vztah člověka k Němu - potřebuje úpravy pomocí těchto vědeckých informací, je docela něco jiného! A přesto denně slyšíme tvrzení, že teologie - základ Křesťanství a spirituální pravdy, které se vztahují k lidskému blahu - musí být vylepšeny, protože někdo něco objevil v psychologii. To je jasné odmítnutí dostatečnosti Bible a zcela nepřijatelné pro každého opravdového Křesťana.
VŠE CO SE TÝKÁ ŽIVOTA A ZBOŽNOSTI. Křesťanský psycholog se zdá přehlížet skutečnost, že Bůh ve svém Slovu slibuje zaopatřit, skrze víru a Božího Ducha všechno, co psychologie předstírá že nabízí - a mnohem více. Bázlivým lidem Bůh dává dokonalou lásku, která zahání strach (1 Jan 4:18); ducha moci, lásky a zdravého rozumu. (2 Timot.1:7). Trpí někdo tísní? Křesťan dostal příkaz, který může poslechnout každý: "netrapte se žádnou starostí" a je nám slíbeno, že odevzdáme všechno do Božích rukou a uvěříme Mu, potom Boží mír, který "je nad jakékoliv porozumění" bude držet naše srdce a mysl skrze Ježíše Krista. (Filip.4:6-7). Křesťanský psycholog tvrdí, že rozdáváme verš Bible jako pilulky na předpis. Prohlašuje, že nerozumíme hlubokým ranám, které hnisají v podvědomí, zapříčiněné traumaty z dětství a proto prý nemáme žádný soucit pro bolesti, které ti lidé trpí. Jsme obviněni z nevědomosti v oblasti psychologie a je nám řečeno, že uvěřit biblickým slibům a uposlechnutí nařízením Písma, nepomáhá těm kteří potřebují pomoc psychologickou.. Je tomu naopak: Bible je plná příkladů žen i mužů, mladých i starých, kteří trpěli traumaty a procházeli zkouškami, které si ti, kteří hledají pomoc u psychologa, nemohou ani představit! Bylo to právě z jejich víry v Boha a zkušenosti Jeho věrnosti v těch nejtěžších zkouškách, pod inspirací Božího Ducha, jak bylo Písmo napsáno! Je to prostě urážka Boha, a Jeho Slova, prohlásit, že je zapotřebí pomoci z jiného zdroje - obzvláště když životy těch, kteří přicházejí s těmito humanistickými ideami se nedají vůbec porovnat s životy hrdinů a hrdinek víry!! To, co psal žalmista, to nebyla pouhá teorie; prokázal to sám sobě a právě tak si to můžeme prokázat sami sobě dnes: BŮH JE MÝM ÚTOČIŠTĚM A MOU SILOU - OPRAVDOVOU POMOCÍ V NEBEZPEČÍ, PROTO SE NEBUDU BÁT. (Žalm 46:1-2). "My máme mysl Krista" (1 Korint.2:16),"Kristus se stal naším životem"(Kolos.3:4). Všechno co potřebujeme, bylo zajištěno Božím Slovem skrze Božího Ducha žijícího v nás, jak tak jsme ve styku s místní kongregací Křesťanů. V žádném případě žádná psychologie nevylepší toto: Ovoce Ducha je láska, radost, mír, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, klid a sebeovládání. Ti, kteří patří Kristu, ukřižovali sami sebe, své vášně a chtivost..(Galat. 5:22, 24). Ježíš řekl: Pokud zrno nezapadne do země a nezemře, zůstane samo; ale když zemře, přinese mnoho užitku. (Jan 12:24). Ovoce Ducha může v našich životech vzniknout pouze, když jsme ochotní zemřít sami v sobě a nechat Krista žít naše životy - na to nejsou ani formulky, ani nijaká "technika", ani zkratky! Hledat spirituální pomoc u psychologie je - nejen žebrat o chléb a ryby u toho, kdo může dát pouze kameny a štíry, ale - dostáváme se na nebezpečnou půdu ve smyslu varování proti přidávání či ubírání od biblické zprávy. Ale přes to všechno, to je ten svod křesťanské psychologie...
ZÁKLADNÍ KLAMNÁ PŘEDSTAVA. Křesťanští psychologové tvrdí, že "jak psychologie, tak i teologie nabízí velmi mnoho v porozumění lidské rasy". (John D. Carter & Bruce Narramore, "The Integration of Psychology and Teology"). PSYCHOLOGIE SE POKOUŠÍ VYSVĚTLIT VĚDECKY - A TÍM DÁT POCHOPENÍ PRO LIDSKÉ CHOVÁNÍ ZA AMORÁLNÍHO PŘEDPOKLADU ŽE JE TO NEVĚDOMOST - NE HŘÍCH - CO JE PŘÍČINOU PROBLÉMU. Kdybychom porozuměli, změnilo by to naše chování.... Toto je mylný názor, který odmítá kořen problému: Hříšnou povahu člověka a jeho vzpouru proti Bohu. Člověk dělá morální volbu a za tu se musí omluvit Bohu! Ten je tím jediným, kdo může očistit od hříchu. Víc než to: On může dát sílu žít nový život skrze Kristova ducha žijícího v člověku. Jakákoliv míra porozumění nedodá sílu ke změně chování! Je zapotřebí volby morální! A pakliže tato volba je učiněná bez uznání odpovědnosti vůči Bohu, výsledkem bude buď neúspěch - a nebo něco horšího: Vnější úspěch, který povede k sebe-uspokojení. V samotné myšlence "Křesťanské" psychologie jsou dva základní a vážné omyly: 1) Psychologie hovoří s autoritou na úrovni Bible. 2) Psychologie nabízí pravdy (tvrdí že každá pravda je Boží pravda), které v Bibli nejsou - ale "prý je potřebujeme, abychom byli takoví, jak Bůh zamýšlel abychom byli". Evangeličtí pastoři jsou obviňováni z toho, že nedrží krok s - a neintegrují své kongregace s teoriemi sekulární psychologie: "Typický konzervativní pastor je 20 - 30 let pozadu za svými liberálními kolegy v pochopení příspěvků psychologie k porozumění osobnosti".(Carter & Narramore, "The Integration of Psychology and Theology").
POTŘEBA ŘÁDNÉ OČISTY. Zatím co existují někteří křesťanští psychologové, kteří používají Bibli při konzultacích klientů, jejich označení "psycholog" je velmi nevhodné. Toto slovo má už určitý přijatý význam a takové označení vytváří pouze zmatek tím, že přídavné jméno "křesťanský" dodává jakousi poctu bezbožnému systému tím, že jej spojuje s Křesťanstvím. Na druhé straně, bohužel, existují Křesťanští psychologové, kteří jsou ochotní použít jakoukoliv psychologii a terapii, která byla objevena. Tímto způsobem se do církví dostaly bezbožné pověry a praktikování toho, co se již prokázalo být zcela neefektivním a je kritizována ze všech stran i samotnými sekulárními psychology a psychiatry. Aby se mohly církve vrátit k biblickému Křesťanství, musí se nejprve zbavit psychologických teorií a terminologie a tím se distancovat od nepřátelského náboženství, které si k sobě nevědomky pozvaly. Ale místo toho, církve stále přidávají důvěru a poctu psychologii. Od Křesťanů se vyžaduje aby přijali psychologii jako nový zdroj pravdy a postavili ji na stejnou úroveň s Biblí. A přesto psychologie je nestálá jako voda. Její falešné evangelium se mění tak, jak její konfliktní teorie přicházejí a odcházejí právě tak jako její "guru mudrci"... A stále tito nelegitimní "proroci", kteří jsou světem uctíváni, ovlivňují Křesťanství. Martin L. Gross komentuje:"Dnešní M.D. psychiatr a jeho bratránek Ph.D psycholog, se prohlásili za nesporné Šalamouny naší éry... Tento nový věštec dodává svá prohlášení s neomylným nádechem papežské buly s gestem, které zastraší i sebejistějšího laika." (Martin L. Gross, "The Psychological Society", 1978). Očekává se od nás nepředstírané nadšení z toho, že se konečně zjistilo, že Bible je v souhlasu s humanismem! A to nejlepší z toho všeho je, že nyní už můžeme hrdě zdvihnout naše hlavy, protože tím se vylepší náš sebe-obraz před celým světem! To všechno proto, že "nová reformace", která "psychologizuje" Křesťanství, objevila převratné výklady Bible, které nikdo v historii Křesťanství neobjevil a tím se postaví Křesťanství na úroveň teorií lidí, jako je Rogers a Maslow!!! ... A tak to běží jako na pásu, aniž by se přihlédlo k faktu že i psychologové tvrdí, že psychoterapie je v rozkladu. R.D. Laing, jeden z vedoucích psychologů prohlásil, že "za celých sto let psychoterapie nepřinesla tato ani jeden jediný pohled na vztahy mezi lidmi". (Los Angeles Times, Dec.18, 1974). A přesto diskreditovaná "pravda psychoterapie" přinesla nový základní pohled na Boží pravdu. Než tomu uvěříte, podívejte se co píše mezinárodně uznávaný psychiatr:"Psychiatrie byla ochotná posvětit své hodnoty svatou vodou medicíny a prohlásit je jako "víru mentálního zdraví. Je to falešný Mesiáš! (E.F.Torrey).
"VŠECHNA PRAVDA JE BOŽÍ PRAVDA". Nemělo by se nám zdát podivným fakt, že Bůh zřejmě inspiroval Freuda, Junga - a nedávno Maslowa a Rogerse "pravdy", které byly zahalené apoštolům, prorokům a všem vůdcům v celé historii Křesťanství až podnes? Ne, je nám řečeno s jistotou, není to nijak podivné. Vše, co potřebujeme pochopit je "fakt" že "VŠECHNA PRAVDA JE BOŽÍ PRAVDA". Tato pozoruhodná fráze vyskočí kdykoliv se ozvou otázky, a je všeobecně přijímaná aniž by o ni kdo přemýšlel. K významu termínu "pravda" nikdy nedostanete bližší vysvětlení. Mluvíme o vědeckých skutečnostech, které jednají o mozku a těle, nebo o Boží pravdě zahrnující duši a ducha? Ježíš řekl:"Tvé Slovo je pravda" - ne část pravdy. Psychoterapie jedná se subjekty, o kterých Bůh promluvil s konečnou platností a tvrdí, že Jeho Slovo je celou pravdou. Nejsou žádné části pravdy, které by v Bibli chyběly, visely někde v "limbu" a čekaly, až je někdo ze sekulárního světa objeví! Navrhnout něco podobného by bylo jasnou kontradikcí Bible a konsistentního učení Křesťanství po staletí. Křesťanství, které přežilo jak římskou arénu, tak i Inkvizici, a které se ukázalo ve vítězném křesťanském životě a v krvi svých mučedníků daleko dříve, nežli Freud a jeho následovníci přišli na scénu! Jedna věc je: říci, že to bylo Boží inspirací - alespoň ve všeobecném smyslu slova - která vedla k objevu vakcíny obrny, nebo atomové teorii. Zcela něco jiného je prohlásit, že Bůh inspiroval Freuda pohledem do metod a diagnóz, které by léčily duši a ducha člověka. Je právě tak nebezpečné navrhnout, že ti, kteří jsou jasně proti Křesťanství, byli Bohem inspirovaní doplnit chybící části pravdy, o které Bůh prohlásil, že ji celou odhalil ve svém Písmu. Ta samotná myšlenka Křesťanské psychologie porušuje základní biblické principy a stále rostoucí počet lidí, kteří v ní věřili, počínají toto vidět a odmítají ji jako falešné náboženství. Jedna typická reakce na "Seduction of Christianity": "Jsem šťastný, že konečně něco přichází do knihkupectví co ukazuje pravdu. Vystudoval jsem v psychologii, ale stydím se za to. Po tom, co jsem se stal Křesťanem, uvědomil jsem si, že psychologie je falešné náboženství - ale přesvědčit o tom druhé - to už je těžší". (Letter, Sept.7, 1985). Pavel píše: Boží věci nezná nikdo kromě Božího Ducha. Z kontextu je jasné, že nepíše o vědeckých objevech ateistů skrze pozorování přírody, nebo svědectví morálního svědomí, které Bůh dal všem. Pavel nemá na mysli přirozené, ale spirituální pravdy, o kterých speciálně píše, že jsou odhalené Bohem pouze tomu, kdo věří. Bible jasně učí, že byla napsaná těmi, kteří patří Bohu, a pravdy, které komunikuje jsou nazvané "věci Božího Ducha". Je nám jednoznačně řečeno že "přirozený (nespasený) člověk nepřijme věci Božího Ducha, jsou pro něj pošetilostmi; ani je nemůže znát, protože se dají rozpoznat pouze spirituálně.. (1 Korintským 2:14).
PODRÝVÁNÍ AUTORITY BIBLE. Otázka: Jak by mohla být Boží pravda sdělena humanistům, kteří odmítli dokonce i svědectví stvoření a svědomí? Jsou takoví lidé vybraní Bohem, aby pro nás odhalili neobjevené spirituální pravdy? Podle Bible, jediná pravda v tomto smyslu slova, kterou nespasená osoba může porozumět je skutečnost že je hříšníkem a potřebuje Spasitele. Dokud se nenarodí z Božího Ducha skrze víru v Ježíše Krista nemůže porozumět "věcem Božím", které lze rozpoznat pouze spirituálně... Boží pravdu může poznat jak píše Pavel, pouze "člověk spirituální", který se narodil do Boží rodiny. Jenom takový má "mysl Kri