poslal eleazar Toto je zkrácená verze článku, který v plném znění vychází v dubnovém čísle Života víry, převzatá z potrálu Notabene.
Nemám k tomuto časopisu přístup, a tak prosím spoludiskutující, aby do diskuse buď dali odkaz na nezkrácenou verzi, anebo ji rovnou doplnili.
Financování náboženské činnosti státem vycházelo vždy ze snahy
zapojit náboženství do služeb státu a mít ho pod kontrolou. Nenechme se
mýlit tím, že v současné době stát bez řečí platí a prakticky nic za to
nechce. Ještě před dvaceti roky to bylo jinak. Církev byla pod tuhou
státní kontrolou a její financování bylo jedním z efektivních nástrojů
této kontroly. K tomu, aby se tyto časy vrátily, není nutný návrat
socialismu. Různých státních tlaků na „netolerantní“ křesťany v Evropě
přibývá a je spíše jen otázkou času, kdy si státní úředník znovu
uvědomí, že má v rukou silnou zbraň.
Co udělají církve, až stát podmíní vyplacení příspěvků třeba tím, že
duchovní začnou „oddávat“ homosexuály? Je to opravdu taková utopie? A
mají státem podporované církve připravený plán pro takové časy? Jako
ředitel dvou nadačních fondů vím, že každá nezisková organizace je velmi
zranitelná tím, pokud se stane příliš závislou na jednom velkém dárci.
Ten se může snadno dostat do pokušení manipulovat chodem organizace
podle svých představ, a pokud si na to neziskovka nedá včas pozor, může
zjistit, že už vlastně bez jeho peněz nedokáže existovat. Ptám se, a
ptám se zejména těch denominací (AC, letniční část JB, aj.), které dokážou od státu získávat
relativně nejvíc: Máte připravený havarijní plán, abyste dokázali přežít
bez státních peněz? Anebo jednou s překvapením zjistíte, že už si bez
nich chod své denominace představit nedokážete? (podtrženo a doplněno eleazar)
A protože se uvnitř církve pohybuji už dost dlouhou dobu a leccos
vidím a slyším, měl bych ještě pár připomínek:Pokud má sbor o třiceti
lidech dva státem placené duchovní na plný úvazek, jsem přesvědčen, že
nemohou být péčí o takový sbor vytíženi. Pokud nedělají nic jiného,
pravděpodobně se odnaučí poctivé práci. A pokud něco jiného dělají, je
otázkou, co to je a zda je v pořádku to financovat ze státních peněz.
Kupříkladu pokud je jeden z nich ve skutečnosti plnoúvazkovým vedoucím
nějaké paracírkevní organizace, která takto šetří na mzdových nákladech(podtrženo eleazar),
je to podvod. Podvádět se nemá. Pokud jsou takovými dvěma duchovními
manželé, je to jistě finančně výhodné pro jejich domácnost, ale jakým
jsme asi svědectvím pro nevěřící kolem?
Církev miluji a mám ji v úctě. Netvrdím ani, že je možné jednoduše
rozdělit sbory a denominace na ty „dobré“, které neberou státní peníze, a
na ty „špatné“, které je berou. Je to samozřejmě mnohem složitější. Ale
pokud má být církev zdravá, potřebuje žít v pravdě.
Nedořešené restituce jsou jistě problém. Co bylo ukradeno, má být
vráceno. Zodpovědnost za tento krok ale před Pánem Bohem leží na bedrech
státních představitelů, nikoli na našich. A pokud vrácení odmítají, je
otázka, jakou reakci od nás Pán očekává.
Pokud nějaká denominace vnímá státní platy svým duchovním jako
splátky za ukradený majetek a ušlý výnos z něj, bylo by dobré, kdyby
vyčíslila a zveřejnila, kolik let bude trvat, než přijaté státní peníze
tuto ztrátu pokryjí. A samozřejmě jasně deklarovala, že takto splacený
majetek už nebude chtít vrátit. Stejně tak – byť chápu, že je to
obtížné, a hluboce si vážím těch, kdo za svou víru trpěli – by bylo
dobré, aby denominace, které používají tento argument, vyčíslily
finanční hodnotu přestálého utrpení a šikanování. Jinak by se mohlo
stát, že jejich vnitřní nárok na tyto splátky nezanikne nikdy.
Stejně kulhá argument, že je lepší, když státní peníze podporují
budování Božího království, než kdyby šly na špatné účely. Není to přece
tak, že je tu nějaká suma peněz, o kterou se, obrazně řečeno,
„přetahuje Satan s Bohem“, a čím více získá jeden, tím méně má ten
druhý. Státní peníze, které my křesťané nestačíme vyčerpat, se prostě
nevyplatí a jen se o to zmenší deficit státního rozpočtu. Nemá to vliv
na to, kolik peněz jde na podporu hříchu. Ty jdou z úplně jiných
rozpočtových kapitol.
Máme moc ovlivňovat svět kolem sebe k dobrému. Ne prosazováním svých
spravedlivých požadavků, ale zjevováním milosti. Nezkusíme to?
Michal Klesnil, ředitel NF KMS a NF překladu Bible
Zkrácená verze článku, který v plném znění vychází v dubnovém čísle Života víry, jehož tématem je tentokrát financování církví.
http://cs.christiantoday.com/
