Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení

Katolicismus představuje nejrozšířenější směr v křesťanském náboženství. Vzniká jako dů­sledek rozdílného vývoje křesťanského náboženství po rozdělení římské říše v r. 395 n.l. na východní a západní. V r. 1054 n.l. církev se organizačně rozdělila na katolickou a pravoslavnou, nazývané později římskokatolickou a řeckokatolickou cír­kví.

Katolická věrouka se v zásadních věroučných otázkách příliš neliší od pravoslaví. Obdobně jako pravoslaví věří v Trojici boží: v boha otce, který stvořil svět, v jeho sy­na Ježíše Krista, vy­kupitele hříchů tohoto světa, a v Ducha svatého. Katolická věrouka nečerpá své ideje a názory jen z Písma svatého (bible), ale i z dokumentů katolických koncilů (shromáždění nejvyšších funkcionářů církve, zabývající se řešením věrouč­ných a církevně organizačních otázek) a rovněž z názorů a stanovisek papežů. Od jiných křesťanských směrů (pravoslaví a protestantismu) se katolicismus liší přede­vším učením, že nejvyšší viditelnou hlavou církve je římský primas – papež, "námě­stek Krista na zemi" a "nástupce apoštola Petra". Vedle tohoto dogmatu uznává katolicismus i dogma o papežské neomylnosti ve věcech víry a morálky. Katolicismus učí, že existuje nejen peklo a ráj (což hlásá i pravoslaví), ale i očistec, kde mohou být prostřednictvím církve, prodejem odpustků "očištěny duše" hříšníků, aby mohly vejít do ráje. Na rozdíl od protestantismu je v ka­tolicismu pěstován kult uctívání bohorodičky Panny Marie. Katolické duchovenstvo je od XI. století vázáno celibátem, zákazem vstupovat do manželského stavu – opa­třením, které má jednak zamezit unikání církevního majetku, jednak upevnit církevní kázeň kněží tak, aby se plně věnovali svým povinnostem. Katolická morálka je založena na víře v božský, nadpřirozený, nadpozemský pů­vod mrav­ních norem, příkazů a zákazů – "desatera božích přikázání", v jejich věčnou, nadčasovou platnost a všeobecnou závaznost. Katolická morálka vychází z dogmatu o zatíženosti člověka "dědičným hříchem" a o nemožnosti dosáhnout bez boží pomoci a milosti vlastními silami mravního sebe­zdokonalení.