|
Právě je 560 návštěvník(ů) a 2 uživatel(ů) online: Frantisek100 oko
Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde
|
Zaznamenali jsme 116809609 přístupů od 17. 10. 2001
|
| |
poslal Nepřihlášený K otázce pozadí církevních restitucí
Zasláno deníku Právo
V letech 1999 – 2003 jsem byl jmenován poradcem Úzké rady Apoštolské církve
v otázkách věrouky a následně v období 2003 – 2007 pak zmocněncem biskupa v
rámci ERC a na veřejnosti ve vztahu k ostatním církvím a církvi římskokatolické.
Obdržel jsem tehdy plnou moc biskupa AC k tomu zastupovat jej v těchto
záležitostech. V té době byla AC trvale prakticky jedinou z členských církví
sdružených v Ekumenické radě církví, která nesouhlasila s církevními restitucemi,
podpořila odluku církví od státu a měla námitky proti ratifikaci Konkordátu
(resp. mezistátní smlouvy mezi Apoštolským stolcem a ČR, kterou pro stručnost v dalším
textu nazývám Konkordátem). Vysloužila si za to často ostrakizaci. V té době ERC
podléhala tlakům ze strany ČBK.
Například zde existoval tlak římskokatolických
biskupů, aby se představitelé církví aktivně podíleli v oblasti politického
života tím, že zahájí kampaň, ve které budou věřící nabádat jak hlasovat při
referendu vstupu do EU. Později měly církve přijmout na popud ministra zahraničí
smlouvy se státem, které by vzbudily zdání právní rovnosti s římskokatolickou
církví v případě uzavření Konkordátu mezi Vatikánem a ČR. Ve všech uvedených
případech se jednalo především o římskokatolické iniciativy, do různé míry
podporované i představiteli členských církví ERC. Do roku 2007 Apoštolská církev
tyto iniciativy, kde bylo obvykle podmínkou jednotné stanovisko členských církví,
úspěšně blokovala řadou svých prohlášení. Některá z nich je možné dohledat na
webových stránkách Ministerstva kultury, jiné na mých webových stránkách
www.apologet.cz
Širší perspektiva církevních restitucí
Při popisu výčtu těchto událostí je třeba se ovšem na celou věc podívat z širší
perspektivy. Proč k těmto jevům docházelo a jaké jsou politické cíle
římskokatolické církve? Římskokatolická církev, jakkoliv se její úsilí jeví vůči
nekatolickým církvím vstřícné, nepovažuje například protestantské církve za
Kristovu církev. Deklaroval to například současný papež ještě v době, kdy byl
prefektem Kongregace pro nauku a víru, když v deklaraci Dominus Jesus v roce
2000, kterou signoval papež Jan Pavel II, napsal, že navzdory rozdělení křesťanů
se Kristova církev nadále plně uskutečňuje pouze v katolické církvi, i když „mimo
její organismus je mnoho prvků posvěcení a pravdy.“ Dále pak uvedl, že se to
týká církví, které „ještě nejsou v plném společenství s katolickou církví.“
Katechismus římskokatolické církve proto radí, jak získat onu „plnost“: „Věříme
totiž, že jedině apoštolskému sboru, jemuž stojí v čele Petr, svěřil Pán všechno
bohatství Nového zákona, aby ustavil jedno Kristovo tělo na zemi, k němuž se
potřebují plně přivtělit všichni, kdo už patří nějakým způsobem k Božímu lidu.“
Těmto snahám vychází vstříc i modely rozvíjené zejména v rámci Světové rady
církví, které vidí budoucnost světového křesťanstva v tom, že nekatolické církve
akceptují papeže jako svoji hlavu. Asi nejznámější variantou je tzv. koncilární
společenství, rozvíjená i v rámci ERC. Pouze pro informaci dodávám, že mnozí
reformátoři, například Viklef, Hus nebo později Spurgeon, viděli v úřadu papeže
samotného Antikrista. Apoštolská církev rovněž obdržela nabídku, zda by při
současném zachování svých věroučných specifik byla ochotná akceptovat zastřešení
autoritou římského biskupa. Tuto nabídku tehdy jednoznačně odmítla. Existují zde
přesto specifika, která jsou ze strany římskokatolického dogmatu vůči
protestantům nesmiřitelná. Římští katolíci se nesmí účastnit tzv. památky Večeře
Páně v protestantských církvích, protože tato svátost má v římskokatolickém
pojetí zásadně odlišný význam a je zde nazývána „svátostí oltářní“ neboli
eucharistií. Je zajímavé, že právě z iniciativy ERC a ČBK byla českým církvím
nabídnuta tzv. Ekumenická charta, vycházející historicky právě z konciliárního
procesu, a protestantské církve se v této chartě zavazují jít vstříc cíli,
kterým je eucharistické společenství. Tento cíl představuje zásadní odchýlení od
reformačního pojetí památky Večeře Páně. Právě z tohoto důvodu některé členské
církve odmítly tento závazek podepsat. Apoštolská církev byla jednou z nich.
Z tohoto úhlu pohledu je třeba nahlížet i na politiku římskokatolické církve
vzhledem k ostatním, nekatolickým církvím. Zejména k těm, které se hlásí k odkazu
reformace z 16. století. V historii českého protestantismu, který je dnes
podrobován revizím zejména ze strany římskokatolicky smýšlejících historiků,
můžeme nalézt mnoho poučného. Jestliže římskokatolická církev prohlašuje, že je
„semper idem“, tedy neměnná, můžeme očekávat, že bude i stále stejně jednat
směrem do budoucnosti. To znamená, že bude usilovat o rekatolizaci
protestantských církví. Vždyť ty, kdo vyznávají klasická protestantská učení,
jako je výlučné postavení Písma ve formování církevní nauky a praxe nebo spasení
pouhou Kristovou milostí skrze pouhou víru, římskokatolická církev jednou
provždy na Tridentském koncilu v 16. století neodvolatelně proklela. Z podobného
důvodu i Mistr Jan Hus zůstává nadále „odsvěceným“ heretikem, který to jen
myslel dobře. K jeho rehabilitaci tudíž nemůže dojít, neboť tato rehabilitace by
byla v rozporu s právem i věroukou katolické církve.
Úloha ekumenismu v církevních restitucích
Jak to ale souvisí s církevními restitucemi? K tomu, aby mohla
římskokatolická církev účelněji vystupovat vůči ČR, potřebuje jednotu
s ostatními církvemi. Vždyť například Konkordát byl odmítnut Poslaneckou
sněmovnou z důvodu, že by mezinárodní smlouva mezi cizí zemí a jednou
z registrovaných církví v ČR vytvořila právní nerovnost. Právě z tohoto důvodu
nabízel ministr Svoboda ostatním církvím jakési kvazikonkordáty mezi nimi a ČR,
které by ovšem neměly právní povahu mezinárodní smlouvy. Konkordát byl ovšem
často podmiňován církevními restitucemi a měl být uzavřen až po tzv. „vyrovnání“
s církvemi nebo jim měl těsně předcházet, což politici naklonění římskému
katolicismu tvrdí dodnes. Samotné „vyrovnání s církvemi“ pak má předcházet
návštěvě papeže v ČR, která je naplánovaná na rok 2013. Ve stejném roce dojde
i k oslavě christianizace naší země příchodem Cyrila a Metoděje a na stejný rok
je naplánováno i tzv. pozvání národa na večeři, kdy má být nabídnuto evangelium
českému národu za součinnosti prakticky všech registrovaných církví v ČR
prostřednictvím tzv. Kurzů Alfa. Tyto kurzy se těší papežskému požehnání a mají
demonstrovat viditelnou jednotu církví v ČR.
Vývoj po roce 1989
Vraťme se však ještě do nedávné minulosti. Po přijetí výčtového zákona
ohledně církevních restitucí v roce 1991 někteří představitelé římskokatolické
církve, včetně pana kardinála Tomáška, prohlašovali, že nic dalšího nárokovat
nebudou. Blízká budoucnost však měla zjevit jiné záměry. Některé návrhy začaly
vyplouvat a římskokatoličtí představitelé se tehdy objevovali ve veřejnoprávní
televizi a účastnili se i mnoha politických jednání. V roce 1993, kdy za úřadu
pana kardinála Vlka mělo dojít k zasvěcení národa Panně Marii, došla již
tehdejšímu, do té doby vstřícnému premiérovi Klausovi, trpělivost a tento akt
v podstatě odmítl respektovat. Dále prohlásil, že Katolická církev začíná hrát
roli, která je naprosto neadekvátní jejímu postavení v této zemi.
Několikahodinové televizní přenosy z Velehradu byly tou poslední kapkou v celé
věci. Od té doby začalo eskalovat napětí zejména mezi ODS a římskokatolickou
církví. ODS odmítala podporovat další církevní restituce a pan kardinál Vlk
neopomenul snad jediné vhodné příležitosti, aby veřejně nekritizoval Václava
Klause s tvrzením, že na úkor duchovních hodnot preferuje ekonomické zájmy.
V roce 1996 navštívil Václav Klaus Řím, kde ovšem podle jeho interpretace
nemluvil s papežem o restitucích. Kardinál Vlk, který zřejmě obdržel z Vatikánu
jiné informace, ale tvrdil opak. Jana Řepová, Klausova spolupracovnice, která se
ujala církevní problematiky, byla pak ze strany římskokatolické církve
obviňována, jako ostatně i pozdější odpůrci restitucí, z kryptokomunismu.
O intervenci byl poté kardinálem Vlkem požádán ministr vnitra Jan Ruml. K tomu
v roce 1997 přistoupil tzv. „Sarajevský atentát“. Tehdy Ivan Pilip, původně
Křesťanský demokrat, a ministr vnitra, praktikující římský katolík Jan Ruml,
přičiněním předsedy lidovců pana Josefa Luxe a za mediální podpory pana
kardinála Vlka nastartovali pád kabinetu v době, kdy byl premiér služebně
v Sarajevu. První podali demisi ministři KDU-ČSL. Rumlovi poté telefonoval
Miloslav Vlk a požádal ho o podporu vzniku „středolevé koalice“. Na přechodnou
dobu byla ustavena úřednická vláda Josefa Tošovského. Ministr kultury úřednické
vlády Martin Stropnický, který se stal později velvyslancem ve Vatikánu, začal
jednat samostatně s církvemi. Tošovského vláda pak začala vydávat, bez schválení
Poslaneckou sněmovnou, majetek římskokatolické církvi. Již tenkrát, dnes
mediálně známá spisovatelka Lenka Procházková, za toto počínání na premiéra
Tošovského podala trestní oznámení. V této době se začala projevovat i kritika
Václava Klause ze strany protestanta, synodního seniora CČE Pavla Smetany, která
byla mediálně podporována kardinálem Vlkem.
Nicméně k odstranění Václava Klause z politického života „Sarajevským
atentátem“ nedošlo. Nová vláda vznikla pod vedením Miloše Zemana a byla poprvé
od roku 1990 sestavena bez lidovců. Václav Klaus se stal předsedou Poslanecké
sněmovny. Není divu, že toto „vyšachování lidovců“ zapříčinilo i eskalaci napětí
mezi římskokatolickou církví a ČSSD. Resort církví přešel do odpovědnosti
tehdejšího ministra za ČSSD, Pavla Dostála, který udržoval rovnováhu mezi
registrovanými církvemi a byl v podstatě jediným politickým, „nekatolickým“
ministrem kultury a stal se rovněž předmětem vytrvalé mediální kritiky od
kardinála Miloslava Vlka. Římskokatolická církev projevovala o svůj bývalý
majetek nadále zájem. Po vzájemném jednání mezi premiérem Zemanem a kardinálem
Vlkem byla v roce 1998 ustavena vládní komise, kterou ovšem pro její personální
složení římskokatolická církev bojkotovala a celou situaci urovnával prezident
Václav Havel, velký kritik Václava Klause a příznivec církevních restitucí.
Pavel Dostál chtěl řešit celou věc napříč politickým spektrem a na rozdíl od
současné vlády se obracel i na opoziční poslance. Jeho pokus o sestavení komise
napříč politickými stranami ovšem ztroskotal. Tentokrát zde římskokatolické
církvi vadili členové ODS, Aleš Pejchal a Jan Zahradil a zástupce KSČM. Přitom
například JUDr. Pejchal je renomovaný právník a odborník na danou problematiku.
Římskokatolická církev tím dala najevo, že bude akceptovat jen takovou komisi,
která bude sestavena z jí vyhovujících členů. Zeman pak přesto vyšel katolíkům
vstříc a nabídl komisi smíšenou.
V důsledku těchto sporů vypracovali někteří učitelé z Právnické fakulty UK v Praze
právní analýzu, která zpochybnila restituční nároky římskokatolické církve s ohledem
na to, že římskokatolická církev neměla k majetku do roku 1992 dispoziční právo.
Tito právníci byli kardinálem Vlkem označeni jako „komunističtí právníci“, a to
zřejmě jen proto, že jejich názory byly odlišné od názorů římskokatolických
představitelů. O zprávě se negativně vyjádřil i prezident Václav Havel, a to bez
jakýchkoli věcných protiargumentů. K situaci se vyjádřil i nynější předseda
Ústavního soudu a tehdejší vicepremiér Pavel Rychetský, který sdělil, že církev
nemá na restituce právní nárok a záleží pouze na vládě, jaký majetek jí dá do
užívání. Nakonec byl vypracován návrh na dvě komise, kdy by jedna byla sestavená
ze zástupců politických stran a druhá, odborná, i ze zástupců církví. Ovšem
současný restituční zákon pochází z církevní komise a algoritmus, podle kterého
se mají vyplácet náhrady, dokonce nezná ani předkladatel tohoto zákona, současná
ministryně kultury Alena Hanáková.
V roce 2 000 se pak začal objevovat i návrh na vypracování Konkordátu. Podle
zprávy ČBK z roku 2001 mělo řešení spočívat v tom, že nejprve dojde
k majetkovému narovnání, a pak dojde k vyřešení otázek financování. Scénář
nejprve restituce a poté Konkordát se v podstatě v různých obdobách opakuje
dodnes. Restituce měly být vymáhány i na základě nového církevního zákona. 3.
července 2000 se na Velehradě proto diskutovala i podoba připravované novely
zákona 308/1991 Sb., dle níž by se měla stát prioritou otázka majetkového
vyrovnání a následně financování.
Koncem roku 2000 poprvé vykrystalizoval návrh, že bude vytvořen společný fond
zejména z majetku, nárokovaném římskokatolickou církví (včetně různých
právnických osob římskokatolické církve), a ze kterého by byly financovány
i ostatní církve. Velmi aktivně ve prospěch tohoto návrhu vystupoval tehdejší
předseda ERC, synodní senior CČE Pavel Smetana. Tento návrh opět potřeboval
souhlas ostatních členských církví. Jasně však proti němu vystoupil biskup
Apoštolské církve Rudolf Bubik a k němu se přidali představitelé dalších církví,
jmenovitě husitů, pravoslavných a starokatolíků, což činilo zhruba 40 % členské
základny účastnických církví. Návrh tak nenašel podporu a Pavel Smetana na
protest odstoupil z funkce. Následkem mediálních útoků byly v AC vyhlášeny
společné modlitby, aby Bůh Apoštolskou církev chránil, neboť média tuto
skutečnost někdy interpretovala tak, že Apoštolská církev se nechce vzdát
státních dotací. Nicméně hlavní důvod byl ten, že si její biskup zřetelně
uvědomoval nebezpečí následného Konkordátu (a tím vzniku právní nerovnosti
církví a privilegovanému postavení římskokatolické církve) i závislosti na
římskokatolické církvi, a to zejména proto, že tato opakovaně usilovala o to,
aby se ostatní církve staly její součástí tím, že by přijaly úřad římského
biskupa. AC pak na půdě ERC opakovaně vystupovala proti novelizaci církevního
zákona, proti restitucím i proti Konkordátu.
Není bez zajímavosti, že v této době Apoštolská církev o svého prozíravého
biskupa málem přišla, protože na něho po těchto událostech někdo dvakrát
vystřelil, když seděl ve své pracovně. Našly se jen dvě kulky, z nichž jedna
byla odražená od skla, a jejichž dráha mířila do horní oblasti křesla za jeho
pracovním stolem. Pokud je mi známo, vyšetřování nic nezjistilo.
Politické tlaky ze strany představitelů římskokatolické církve a potažmo
KDU-ČSL pak byly vedeny i na ministra Pavla Dostála, který jen neochotně
ustupoval dalším požadavkům ve prospěch restitučních nároků římskokatolické
církve. Zřejmě i to nakonec vedlo k tomu, že kardinál Vlk v roce 2003, jménem
ČBK i církví zastoupených v ERC, zmínil v Radiofóru požadavek, aby resort církví
byl přesunut do pole působnosti vicepremiéra pro lidské zdroje, vědu a výzkum
Pavla Mareše, který měl být zřejmě římskokatolickým nárokům vstřícnější. Byla to
pak opět Apoštolská církev, která se otevřeně vyslovila proti takovéto
manipulaci s veřejným míněním a biskup Rudolf Bubik napsal otevřený dopis
ministru Pavlu Dostálovi, kde mu poděkoval za jeho nestrannost v postupu ke všem
církvím, od prohlášení kardinála Vlka se distancoval a naopak žádal setrvání
resortu v odpovědnosti ministra Dostála. Tento dopis, přestože byl nabídnut
médiím, zveřejnil pouze ekumenický portál Grano Salis. I to však zřejmě stačilo
k tomu, aby k přesunu kompetencí nedošlo a byl jsem svědkem toho, jak na tento
článek ostře v osobním rozhovoru s biskupem reagoval bývalý předseda ERC Pavel
Smetana, který byl stoupencem římskokatolických iniciativ.
Politici, naklonění římskokatolickým požadavkům, se však nevzdávali.
Tentokrát to byl ministr zahraničí Cyril Svoboda, který v roce 2003 přišel s dalším
návrhem. Protože chtěl prosadit Konkordát, který byl s restitucemi spojován,
svolal na Pražský hrad představitele církví. Tehdy jsem byl biskupem pověřen,
abych se spolu s ním a jeho zástupcem tohoto setkání zúčastnil. Nikdo z nás
netušil, co se tentokrát bude dít. Spojil jsem se tehdy s Dr. Janou Řepovou,
která byla vedoucí odboru církví, a která byla dříve blízkou spolupracovnicí
prezidenta Klause a zeptal jsem se jí jménem biskupa, proč si pan ministr zve
jednotlivé představitele církví. O celé věci neměl ponětí ani pan ministr Dostál,
nicméně jedna novinářka z Práva se pana ministra Svobody zeptala přímo a jejím
prostřednictvím jsem se dozvěděl, že pan ministr chce církvím nabídnout jakési
kvazikonkordáty, které by zřejmě vytvořily zdání právní rovnosti mezi církvemi.
Když jsme se pak dostavili na místo setkání, byli jsme již vyzbrojeni právní
expertízou, na jejímž základě AC kvazikonkordát odmítla. Představitelé některých
církví se přidali. Pan ministr Svoboda, stejně jako pozdější ministr kultury
Jehlička tehdy tvrdil, že Konkordát s římskokatolickou církví je již uzavřen a
že jde zřejmě o jeho blahovůli směrem k ostatním církvím. To samozřejmě nebyla
pravda, protože Konkordát podléhá ratifikaci Parlamentem. Poté jsme přečetli
právní analýzu a pan ministr k mému údivu vyslovil pochvalu její exaktnosti.
Kvazikonkordáty, snad i díky této věci, dodnes nejsou uzavřeny, stejně jako
Konkordát, který byl dokonce Poslaneckou sněmovnou odmítnut.
V roce 2004 zároveň probíhaly intenzivní diskuse ohledně formy odluky církve
a státu. Prezident Klaus tehdy uspořádal konferenci CEP o této problematice, kde
si vyžádal i text od biskupa Apoštolské církve, který byl publikován ve
sborníku. AC zde mimo jiné v podstatě kladně kvitovala i model USA, ve kterém
existuje nejen mocenská, ale i ekonomická odluka státu a církve. Zatímco Dominik
Duka zde preferoval tzv. „přátelskou odluku“, AC zde výslovně uvedla, že se
obává tendencí k privilegování určitých náboženských směrů, tendence
k prosazování kooperačních modelů, které vedou k omezení svobody, rovných
podmínek a také omezují státní svrchovanost. Míněn byl samozřejmě římský
katolicismus. V podobném duchu pak prezident Klaus ve stejném roce kritizoval
návrh znění Konkordátu, kde se nyní objevila i věta, že Česká republika bude
usilovat způsobem co možná nejrychlejším a pro obě strany přijatelným o dořešení
otázek týkajících se majetku katolické církve. Prezident Klaus ve svém dopise
Cyrilu Svobodovi uvedl, že by v této podobě nebyl ochoten Konkordát podepsat.
V roce 2005 Pavel Dostál zemřel a byl nahrazen dalším sociálně demokratickým
ministrem, Vítězslavem Jandákem. Ve všech ostatních případech, kromě Martina
Štěpánka, nestraníka, bylo ministerstvo kultury vstřícné římskokatolické církvi
prostřednictvím ministrů z řad KDU-ČSL a později TOP 09. KDU-ČSL pak byla
ochotná být jak v pravicových, tak v levicových vládách.
Na církevní půdě v podstatě v politice Pavla Smetany pokračovali
představitelé Církve bratrské, zejména pak její tajemník Karel Fojtík, který je
rovněž duchovním otcem současného zákona o církevních restitucích. V té době
v ERC převládal étos, že je třeba pomoci vydobýt římskokatolické církvi její
majetek zpět a věřilo se, že majetkové a právní zajištění římskokatolické církve
bude zárukou i pro ostatní církve. Zdálo se, že představitelé ERC jsou výkonnou
mocí ČBK. Kritizovali vládní liknavost v otázce restitucí, ale stále zde
neexistovala jednota. Apoštolská církev se v podstatě jako jediná od tohoto
postoje veřejně distancovala. Její biskup ještě v roce 2005 deklaroval
nepřijatelnost tehdejšího tzv. návrhu „restituční tečky”, který byl podle ní
spojován i s otázkou prosazení Konkordátu, či individuálních smluv jednotlivých
církví se státem. Obě možnosti viděla AC jako jasné, či potenciální porušení
právní rovnosti církví před státem. Nicméně na rozdíl od otázky restitucí nebyl
postoj AC nezúčastněný, ale AC deklarovala, že bude vždy „aktivně proti těmto,
či podobným snahám.“ Prosazení církevních restitucí se poté opakovaně domáhala
skupina římskokatolických aktivistů z Moravskoslezské křesťanské akademie,
Společnosti pro dialog církve a státu za podpory Konfederace politických vězňů a
Matice cyrilometodějské. Ta v roce 2006 vydala Memorandum za nápravu vztahu
státu a církví v České republice, v němž apelovala na urychlenou úpravu vztahů
státu a církví formou „přátelské spolupráce“. To v praxi znamenalo žádost
o restituce, ratifikaci Konkordátu a revizi církevního zákona. Prezident
republiky Václav Klaus ve své odpovědí z roku 2007 uvedl, že nikdo, ani stát,
nemůže tomuto požadavku dostát v plném rozsahu. Tím spíše to platí ve
společnosti, jejíž všechny součásti byly ve větší či menší míře v komunistickém
režimu postiženy.
Zvrat na církevní a politické scéně
Do roku 2007 stály proti restitucím v podobě návrhů předkládaných církvemi
resp. římskokatolickou církví za vydatné podpory ERC, dva faktory. Jedním z nich
byl prezident Václav Klaus a stále ještě, alespoň z části, opoziční, či
vládnoucí ODS a druhým – na straně církví – byl biskup Rudolf Bubik, resp.
Apoštolská církev. Nicméně již v roce 2008 byla cesta k přijetí zákona volná.
Církve byly náhle jednotné a Václav Klaus přislíbil nestát požadavkům
římskokatolické církve v cestě. Oba zmíněné muže spojovala zajímavá věc. Václavu
Klausovi končilo v roce 2008 volební období a Rudolf Bubik, který v podstatě
v AC svojí autoritou vytvořil episkopální model, ve stejném roce odcházel do
důchodu. Následné období 2008–2012 a vládu Jiřího Paroubka a Mirka Topolánka,
stejně jako volební propad KDU-ČSL pominu, protože karty byly podle mne již
rozdány. Lidovecké požadavky poté prosazovala v podstatě římskokatolická TOP 09,
která absorbovala i značnou část členů KDU-ČSL.
Co se ale skutečně stalo? O tom lze již jen spekulovat. Já sám jsem v roce
2007 zveřejnil na svých stránkách článek, v němž jsem upozorňoval na možné
problémy ekumenické iniciativy Kurzů Alfa ve vztahu protestantů a římských
katolíků i v pohledu na eucharistické pojetí Večeře Páně. Za tento počin jsem
byl se souhlasem biskupa Rudolfa Bubika v roce 2008 exkomunikován. V osobní
krizi, která po tomto vývoji události u mne nastala, mi biskup zatelefonoval a
ujistil mne, že si je vědom nebezpečí Kurzů Alfa, nicméně mé účinkování na poli
AC a tedy i církevních restitucích skončilo, protože jsem nyní dle ústavy církve
pro AC „de iure“ jako „pohan a publikán“.
V té době se opět projednávaly církevní restituce a k jejich prosazení bylo
třeba souhlasu všech církví v ERC. Biskup Rudolf Bubik však prý, podle informací
biskupova spolupracovníka, byl přesvědčen, že mu Bůh ukázal, že již nemá
osamoceně stát proti restitucím. Sepsal jsem ještě studii, která dokumentovala
vývoj událostí ohledně ekumenického směřování Apoštolské církve. Po jejím
zveřejnění mi biskup zprostředkovaně vzkázal, že – nebyla-li informace zkreslena
– neměl v podstatě jinou volbu a tímto aktem prý zabránil ještě horší variantě.
Co se však stalo s Václavem Klausem? Své kritické vyjádření k restitucím a
Konkordátu před svojí druhou volbou prezidentem v roce 2008, kdy potřeboval
podporu lidovců, zřejmě přehodnotil. Při své inauguraci pak přijal i modlitbu
kardinála Vlka k svatému Václavovi a poklonil se jeho ostatkům. Tuto skutečnost
ještě emeritní biskup AC pak ve svém kázání okomentoval jako modloslužbu a
očekával přitom neblahé důsledky. Nic takového Václav Klaus při své dřívější
inauguraci neučinil. Od toho dne prakticky ustala i jeho kritika ze strany
představitelů římskokatolické církve (snad s výjimkou profesora Halíka). Když
přesto Václav Klaus v letošním roce vyslovil kritiku kýženého návrhu zákona
o církevních restitucích a novináři jeho slova zveřejnili, v podstatě se za to
kardinálu Dukovi omluvil.
Nejistá budoucnost
Co říci závěrem? V církevních restitucích jde samozřejmě o víc než o pár
desítek miliard. Jde o budoucnost celé naší země. Vatikánu (resp. Apoštolskému
stolci) budou podle kanonického práva patřit rozsáhlá území, ke kterým neměli
římští katolíci v minulosti dispoziční právo. Protagonisté církevních restitucí
se obvykle nezabývali ani otázkou legitimity nabytí majetku římskokatolické
církve, například v období násilné rekatolizace. Ostatně i historie sama nám
nabízí mnoho zajímavých paralel, jak se římskokatolická církev chovala, pokud
dosáhla svých cílů. V Maďarsku například vlivem insolventnosti přechází některé
školy pod správu církve, která potřebné finance má. Co mne osobně však mrzí
nejvíce je, že zde mužové, kterých jsem si vážil pro jejich jasný postoj, možná
(velmi nerad bych jim křivdil) jen účelově změnili názor.
Je to pan prezident Václav Klaus, kterého si osobně vážím. Stál za svým
názorem, i když mu to přinášelo nemalé ústrky a v mnohých věcech tak činí
dodnes. A byl to Rudolf Bubik, který ač havíř, prokázal v minulosti své
nezpochybnitelné morální a křesťanské kvality a prozíravost. Nezalekl se dříve
ani vězení, zato dnes opakovaně podpořil něco, co před časem vytrvale odmítal
jako špatnou věc. Je zvláštní, že kritik restitucí, jako byla AC, dnes dominuje
i mezi „vítězi“ na žebříčku církevních restitucí, které má být z majetku
římskokatolické církve vyplaceno 1, 056 miliardy, což činí 214 096 Kč na hlavu
každého, kdo se k ní přihlásil při sčítání lidu. Nepatrně více na člena nárokuje
jen Federace židovských obcí, Náboženská společnost českých unitářů a Jednota
bratrská, které však byly, na rozdíl od AC, registrovány již před rokem 1989.
Závěrem bych chtěl všem čtenářům citovat slova Ježíše Krista, Pána církve:
„Tomu, kdo tě udeří do tváře, nastav i druhou, a bude-li ti brát plášť, nech mu
i košili! Každému, kdo tě prosí, dávej, a co ti někdo vezme, nepožaduj zpět.“
Podotýkám, že v tomto článku neřeším právní ani historické aspekty opodstatnění
„tzv. církevních restitucí“. Snažil jsem se poskytnout jen zlomek toho, čeho
jsem byl svědkem, co jsem slyšel a viděl. Navíc ani Apoštolské církvi, ale ani
například baptistům nebo evangelíkům (podle slov jejich bývalých představitelů)
nebylo odcizeno to, co je jim nyní nahrazováno.
Mohu-li tedy udělat to, co učinil kdysi prorok Daniel, rád bych konstatoval:
„zhřešili jsme již se svými otci“. Vyjádřím to nyní trochu pateticky – Český
národe, odpusť křesťanským církvím a nezanevři na jejich Boha! Pokud budou
poslanci chtít potrestat české církve, mohou to udělat tím, že pro návrh zákona
zvednou ruku. A pokud pan prezident bude chtít potrestat český národ, nechť
zákon podepíše.
Aleš Franc
Franc.ales (at) atlas.cz
www.apologet.cz
Autor je bývalý zmocněnec biskupa Apoštolské církve ve vztahu k ERC a
k římskokatolické církvi
Další:
Ministryně Hanáková o restitučních nárocích Apoštolské církve
|
Podobná témata
|
|
Re: K otázce pozadí církevních restitucí (Skóre: 1) Vložil: oko v Úterý, 04. září 2012 @ 07:53:32 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) | ..." Proč k těmto jevům docházelo a jaké jsou politické cíle
římskokatolické církve? Římskokatolická církev, jakkoliv se její úsilí jeví vůči
nekatolickým církvím vstřícné, nepovažuje například protestantské církve za
Kristovu církev. "...
Kde je biskup, tam je církev. (Sv. Cyprián)
Podoba církve, ustanovené Kristem, je podoba stáda, shromážděného kolem svého pastýře.
Každé viditelné stádo má svého, mocí Ducha ustanoveného pastýře, Tak je tomu už od doby apoštolů a vy, kteří se tak rádi Písmem oháníte, si tento obraz putující církve po tomto světě v něm můžete najít.
To tedy není žádná "politika ŘKC", ale věc naprosto zásadní, věc věroučná. I když třeba některé pravoslavné církve nemají jednotu s Petrovým stolcem, nemáme problém je stále nazývat církvemi - protože jimi skutečně jsou. Shromažďují se kolem svých právoplatných biskupů (s mocí Ducha v apoštolské posloupnosti) a vytvářejí tak společenství církve v Kristu.
Církve protestantské (i mnohé další, včetně AC) mají bohužel své "biskupy" zvolené pouze lidmi. Oni nemají pověření pást Kristovo stádo, nikdo s mocí Ducha k této službě na ně nevložil ruce a tuto moc jim nepředal. Tyto církve jsou tedy obrazem stáda bez pastýře. A to, jak jistě uznáte, má k plnosti shromáždění církve v Kristu dost daleko.
Na druhé straně - každý pokřtěný do Pánova jména (Mt 28,19) je křesťanem, znovuzrozeným Božím dítětem. A kde se sejdou už dva nebo tři v Kristově jménu, tam je Kristus uprostřed nich. I protestanti jsou tedy právoplatní křesťané, vytvářející společenství křesťanů v Kristu. Ale není to společenství církve, společenství stáda kolem pastýře. Je to jen společenství křesťanů.
Proto o nich hovoříme jako o odloučených bratrech, nemajících plné společenství s církví, nemajících plnost darů Ducha (především svátosti), které Pán dává pouze křesťanům skrze svou církev.
|
Re: Re: K otázce pozadí církevních restitucí (Skóre: 1) Vložil: Papen v Úterý, 04. září 2012 @ 10:27:08 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | az na to oko, ze vsetko co si napisal su klamstva a vymyslene bachorky, ktore sa nedaju bibliou nijako podopriet. Ved preto aj tvoja sekta v minulosti ludom bibliu zakazovala čítať a dnes bibliu proste falšuje. Na to aby si nevidel co tam je napisane musis mat ty ako clen tvojej sekty vymyty mozog. Vidno, ze ste deti svojho otca diabla, ktory je vrah a zlodej ako je aj ovocie sekty ktorej patris. Ucenie o papezovi ako pastierovi je nezmysel ktori aj male decko ktore si precita vsetko co sa pise v biblii o kamenoch a skalach musi pochopit, aby nepochopilo musite mu podsunut vasu tradiciu plnu lží a nezmyslov. Ty si chorý clovek oko. |
]
Re: Re: K otázce pozadí církevních restitucí (Skóre: 1) Vložil: vlastik v Úterý, 04. září 2012 @ 11:45:06 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | -----Církve protestantské (i mnohé další, včetně AC) mají bohužel své "biskupy" zvolené pouze lidmi. Oni nemají pověření pást Kristovo stádo, nikdo s mocí Ducha k této službě na ně nevložil ruce a tuto moc jim nepředal. Tyto církve jsou tedy obrazem stáda bez pastýře. A to, jak jistě uznáte, má k plnosti shromáždění církve v Kristu dost daleko.-----
oko, mohu Tě ujistit že Kristus pečuje o církev a stará se o své tělo, skrze své viditelné služebníky, které si povolal a vyvolil. A každá Jeho ovce ,nechť se nachází kdekoli,slyší pastýřův hlas a svého pastýře následuje. A tyto ovce slova cizích , i viditelných "bohů na zemi" ,ignorují. Protože nenásledují člověka, ale následují svého Boha.
|
]
|
|
Re: K otázce pozadí církevních restitucí (Skóre: 1) Vložil: ivanp v Úterý, 04. září 2012 @ 20:44:26 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) | ...niečo pre oka a jemu podobných..... -------------------------------------------- ....protestantský misionári začali evangelizovať brazílskych domorodcov...niektorí z nich uverili, prijali spásu v Kristu a založili cirkevný zbor....cez týchto nových kresťanov a ich slovo uverili ďalší domorodci, prijali spásu a dar večného života...takto vznikla celkom pekná Kristova cirkev....misia pokračovala ďalej a nikto z nich netušil že tisíce km od nich na tróne sedí pápež a považuje sa za ,,nástupcu Krista,,...
...a tu hľa prichádza do brazílskej džungle náš Oko aj s Betmou a hovoria: nemáte plnosť, lebo len v RKC je plnosť, a ešte: Kde je biskup, tam je církev. (Sv. Cyprián) ...a keďže tu nie je rímsky biskup tak nie je tu žiadna cirkev...nemá vám kto premeniť oplatku v boha...atď...
keďže prekvapení domorodci nikdy nepočuli o Vatikáne a ,,svatom otcovi,,...rímskom kňažstve...a nemali ani vitrinku kde by uschovali boha s telom a dušou.... Títo domorodci boli šľachetnejšieho zmýšľania;..... veľmi ochotne prijímali slovo a každý deň skúmali Písma, či je skutočne tak. Skutky 17:11
...aká radosť nastala v tábore domorodcov, keď sa z písma dozvedeli že plnosť nie je v rímskej cirkvi ale v Kristu: Lebo Boh za dobré uznal, aby v Ňom prebývala všetka plnosť...Kolosenským 1:19 lebo v Ňom prebýva všetka plnosť božskosti telesne, Kolosenským 2:9
a že cirkev je tam kde sa...dvaja alebo traja zhromaždili v mojom mene, tam som medzi nimi. Mt 18:20
...záver: milí Oko a Betma sa veľmi divili tomu, že cirkev prekvitá, rastie a privádza ľudí k Bohu aj bez Ríma, bez a kňazov...napriek tomuto poznatku neboli schopný z toho nič vyvodiť a najradšej by tých domorodcov.....
ivanp |
Re: Re: K otázce pozadí církevních restitucí (Skóre: 1) Vložil: oko v Středa, 05. září 2012 @ 07:56:02 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Něco pro Ivana. (A snad jemu podobní už ani nejsou).
Keď že čítaš Písmo ...
(Ef 2,13-22) Ale nyní, v Kristu Ježíši, jste vy, kteří jste kdysi byli
dalecí, učiněni blízkými skrze Kristovu krev.
Vždyť on je náš pokoj; on, který učinil z obojího jedno a
zbořil zeď rozdělení.
Svým tělem zrušil nepřátelství, totiž Zákon přikázání
spočívající v ustanoveních, aby z těch dvou stvořil sám v
sobě jednoho nového člověka. Tak způsobil pokoj
a v jednom těle to obojí usmířil s Bohem skrze kříž, kterým
to nepřátelství zahladil.
A když přišel, vyhlásil pokoj vám, dalekým i blízkým,
neboť skrze něho máme všichni v jednom Duchu přístup k Otci.
Již tedy nejste cizinci a přistěhovalci, ale spoluobčané
svatých a členové Boží rodiny.
Byli jste postaveni na základ apoštolů a proroků, zatímco
úhelným kamenem je sám Ježíš Kristus,
v němž se celá stavba spojuje a roste ve svatý chrám v Pánu,
v němž se i vy společně budujete, abyste byli Božím
příbytkem v Duchu. "Církev" bez Kristem ustanovených apoštolů je jenom domem, postaveným na písku.
|
]
Re: Re: Re: K otázce pozadí církevních restitucí (Skóre: 1) Vložil: Pastýř v Středa, 05. září 2012 @ 08:50:52 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Milý Oko,
vidím, že máš podobné učení jako charismatici, ti mají také apoštoly, na jejichž základě stojí. Nicméně celý kontext epištoly i Nového Zákona podle mne svědčí o něčem jiném.
V Efezským 2:20 Pavel hovoří o historickém faktu, že se Židé a pohané shromáždili, aby vytvořili církev. Aorist pasiva ve verši 20 se nejlépe přeloží jako „když jsme byli postaveni na základ apoštolů a proroků, s Ježíšem Kristem samotným jako úhelným kamenem“ – jako minulá událost. Odkaz na apoštoly a proroky v Efezským 3:5 proto hovoří o jejich roli při zapisování inspirovaných Písem jako o minulosti. Vedení místních církví je podle pastorálních epištol v rukou starších/presbyterů a diakonů.
Stejného slova themelion (základ) se používá v epištole Korintským s tím, že nemůže být položen „jiný základ“ themelion gar allon než ten, který je již položen (1 K 3,10–11). Tímto základem je Kristus a Pavel sám je zde tím apoštolem, který svým učením tento základ pokládá. Stejně jako v listu Efezským roste ze základu stavba, chrám, který tvoří křesťani a v Korintu věřící vytvářejí příbytek Boží. Lze přitakat těm, kteří vidí apoštolský základ jako minulou událost, ke které již došlo. Ptvrzují to i verše z knihy Zjevení, kde se právě o Dvanácti apoštolech mluví jako o „dvanácti základech“ města. Opět je zde použito slova themelion: doslova themeliús dódeka.
Pan Ratzinger není ani apoštolem ani jeho nástupcem. Je maximálně náboženským vedoucím a filozofem a představitelem státu Vatikán. |
]
Re: Re: Re: Re: K otázce pozadí církevních restitucí (Skóre: 1) Vložil: betma (dagmara123@zoznam.sk) v Středa, 05. září 2012 @ 11:53:00 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Ja som s vami az do skoncenia sveta, povedal Jezis Petrovi a apostolom. Peter a prvi apostoli, ktorym to Jezis povedal uz umreli,a nemozu tu byt s nami az do skoncenia sveta. Tak ze sa naozaj jedna o nastupcov sv.Petra a apostolov.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: K otázce pozadí církevních restitucí (Skóre: 1) Vložil: Pastýř v Středa, 05. září 2012 @ 12:25:29 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Chápu, že můžeš mít pocit, že Tebe se toto zaslíbení již netýká a tudíž s Tebou již Ježíš podle Tvého vyjádření není. Se mnou ale je stále, stejně jako s miliony křesťanů po celém světě. |
]
Re: Re: Re: Re: Re: K otázce pozadí církevních restitucí (Skóre: 1) Vložil: rosmano v Středa, 05. září 2012 @ 21:01:52 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Ježíš je i se mnou betmo. To Ježíšovo zaslíbení se týkalo a týká také mne. Takže v tomto i já jsem nástupce Petra a apoštolů
|
]
Re: Re: Re: Re: K otázce pozadí církevních restitucí (Skóre: 1) Vložil: oko v Čtvrtek, 06. září 2012 @ 08:39:27 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Pán ustanovil skrze apoštoly ve své církvi pastýře. Tato služba v církvi není všeobecná (netýká se každého křesťana) ale týká se jen těch, na které apoštolové (a jejich nástupci v dalších generacích) po modlitbě a postu vložili ruce a jenom tito jsou Duchem svatým ustanoveni ke konkrétní službě. Tito pastýři v Kristu jsou základem pro život církve i dnes. Viditelné stádo je tedy pasené viditelnými pastýři. Tak to Kristus ustanovil.
Apoštolové (a jejich nástupci) nejsou jiným základem, než sám Kristus - protože právě skrze ně viditelně působí neviditelný Utěšitel a ten (prostřednictvím jejich služby) vede neomylně církev jako celek.
"Pan Ratzinger" (na rozdíl od tebe) má pověření Duchem ke službě, kterou v církvi vykonává.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: K otázce pozadí církevních restitucí (Skóre: 1) Vložil: Pastýř v Čtvrtek, 06. září 2012 @ 08:47:47 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | vede neomylně církev jako celek...
Oko, genocidu židů, vyvraždění Hugenotů, Valdenských, španělskou inkvizici, útěky fašistů do Argentiny, rekatolizace... není od Tebe moc hezké za to činit zodpovědným Pána Boha... |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: K otázce pozadí církevních restitucí (Skóre: 1) Vložil: oko v Čtvrtek, 06. září 2012 @ 20:43:27 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Opravdu objektivní nástin historie.
|
]
|
|
|
|