Grano Salis NetworkGrano SalisGranoChatMusicalise-KnihyModlitbyD K DKřesťANtiqC H M IMOSTYNotabeneECHO 
Vítejte na Grano Salis
Hledej
 
Je a svátek má Hedvika.   Vytvoření registrace
  Článků < 7 dní: 4, článků celkem: 15056, komentáře < 7 dní: 234, komentářů celkem: 312222, adminů: 60, uživatelů: 4801  
Vyzkoušejte
Jednoduché menu

Úvodní stránka

Archiv článků

Protestantské církve

Veřejné modlitby

Zpovědnice

e-Knihovna

e-Knihy pro mobily

Kam na internetu

Soubory ke stažení

Recenze

Diskusní fórum

Tvůj blog

Blogy uživatelů

Ceny Zlatá Perla

Ceny Zlatá Slza

Doporučit známým

Poslat článek


Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT


GRANO MUSICALIS

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení


Pravidla


Kdo je online
Právě je 105 návštěvník(ů)
a 1 uživatel(ů) online:

Willy

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Polemika


Přihlášení

Novinky portálu Notabene
·Martin Luther: Dopisy blízkým
·Martin Luther: Bůh je rozpálená pec plná lásky
·Příběhy křesťanů, kteří opustili LGBTQ komunitu a stali se heterosexuály
·Pohanům vstup zakázán? Zakázán!
·Vyšlo nové číslo Zpravodaje baptistických sborů v ČR
·Anketa k parlamentním volbám v říjnu 2017
·Američtí evangelikálové proti alt-right
·Zpráva EBF: Jenni Entrican se stala novou předsedkyní Evropské federace baptistů
·Kardinál Duka upřesnil, v čem vidí ´´rozmary menšin´´
·Kardinál Duka míří opět vedle

více...

Počítadlo

Licence Creative Commons

GRANO SALIS
 podléhá licenci
Creative Commons
Uveďte autora-
Neužívejte komerčně
3.0 Unported

Zaznamenali jsme
90 124 444
přístupů od 17. říjen 2001

Založeno L.P. 1997


ATELIÉR PROMĚN Jitka Černíková, kosmetika, vizáž, proměny, svatební líčení
BWF Protec
BWF Profiles
technické plsti
profily PMMA PC
plexi desky
aramid
kevlar Michaela Křivánková svatební fotografie, portréty, portrétní fotografie, fotografování novorozeňat a dětí, dětská fotografie, portrétní fotografie, svatba, svatební přípravy, fotograf

Hledání: SPRAVEDLIVÝ BUDE ŽÍT Z VÍRY
Vloženo Úterý, 25. leden 2011 @ 19:11:43 CET Vložil: Stepan

Svědectví poslal Momonka

Předsevzala jsem si v Duchu, že toto svědectví bude sepsáno na oslavu našeho Pána Ježíše Krista, takže mi nezbývá, než ukázat celou pravdu ve své nahotě, jakkoliv teď vystavím svou hanbu před zraky všech, kteří to jednou budou číst. Je-li mým přáním a prosbou, aby pravda otevřela oči slepým a vysvobodila z vězení ty, kteříž sedí ve tmách /Iz 42:7/, pak nezbývá, než se začít chlubit svými slabostmi, které jsem doposud před vámi úspěšně držela v tajnosti. Bůh ví všecko, je naprosto zbytečně a hlavně hloupé před Ním něco tajit a mlžit. Má-li člověk strach z lidských řečí a nechová bázeň před Bohem, který má spočteny všechny vlasy na naší hlavě, pak není způsobilý pro Boží království...

Přišla jsem na GS s úmyslem ukázat zde přispívajícím lidem biblický pohled „na věc“. Úmysl to byl vskutku dobrý, jakpak by ne! S takovým úmyslem sem však chodí drtivá většina. A jak jsem byla na sebe hrdá, že jsem jeden z mála Jeho věrných svědků! Že shromáždění, ve kterém jsem mívala svou účast, se řadí mezi tzv. „ohrožené druhy“, naprosté unikum, neboť jen a pouze naše učení je „to pravé ořechové“, to pravé biblické, které byste jinde hledali se svíčkou a mnohdy i marně. S takovým přesvědčením pak člověk nehledí na příspěvky ostatních prizmatem Písma, nýbrž prizmatem toho svého „zdravého učení“, neboť to má tím Písmem dokonale potvrzené a ještě se nenašel nikdo, kdo by něco z toho zpochybnil, ačkoliv pár (neúspěšných) pokusů už tady bylo. Paradoxně si to o sobě myslí většina církví, resp. sborů (neřku-li všechny), avšak ve finále se nikdo s nikým neshodne! Žel jsem si neuvědomovala, že jsem přišla s cizím ohněm a místo prokazovat našemu Pánu čest a slávu, jsem pošlapávala cestu kříže, když jsem sváděla svobodné, aby znova přijali otrocké jho. Jaká pýcha! Jaká nevěra! Navíc vše jsem prezentovala způsobem, za jaký by se znovuzrozený křesťan, který přijal Ducha svatého – činitele mimo jiné také pokoje, krotkosti a zdrženlivosti /Ga 5:22/, měl hluboce stydět. Ale Bůh byl ke mně milostiv a zastavil mne včas, abych nedělala ještě větší hanbu Jeho jménu. Již nechci hledat svou slávu, již ne. Kéž je Bůh oslaven skrze toto mé ponížení. Neboť jak pravil apoštol Pavel: Buďte bezúhonní pro Židy, pro Řeky i pro Boží církev, jako se i já všem snažím líbit v každém ohledu, nehledaje vlastní užitek, ale užitek mnohých, aby byli spaseni. /1K 10:2/ Cesta a způsob, které jsem zvolila, byly pouze ukázkou toho, že jsem ještě nic nepoznala, neboť zdá-li se někomu, že něco ví, ještě nic nepoznal tak, jak by měl znát. /1K 8:2/

O čem chci vlastně psát? V Pána Ježíše a Jeho zástupnou oběť na kříži jsem uvěřila asi před osmi lety, kdy mi bylo zvěstováno evangelium mým nynějším manželem. Pán Ježíš mě vysvobodil doslova a do písmene z osidel ďáblových a poznala jsem cestu Pravdy a Světla. Za co se nyní před vámi stydím? Drazí moji, celých osm let jsem živořila na mléce, místo toho, abych se začala zajímat o hutnější stravu! Respektive předpokládala jsem, že jsem to já, kdo přichází s tím hutným pokrmem, ačkoliv jsem ve skutečnosti byla nechápající až do konce, až do důsledku pravé podstaty evangelia! Pán mi však zcela vhod postavil do cesty ty, kteří mi otevřeli oči, abych spatřila tu pravdu o sobě – totiž že jsem stále ještě to nemluvně v Kristu, tělesný člověk, který nesnese hutný pokrm /1K 3:1-3/. Protože jen hlupák je přesvědčen, že jde správně, moudrý člověk si nechá poradit /Př 12:15/, nechtěla jsem už dál zůstávat oním hlupákem a pravila jsem si, že lépe než poučovat druhé, je nechat se sám druhými poučit. Nemohu říci, že bych toho litovala, právě naopak. Pravda někdy leží před vámi jako na talíři a vy nejste schopni (nebo připraveni?) ji vidět. Teprve Duch svatý obživí to, co bylo dosud mrtvé a já jsem byla usmrcená literou. A takovouto důvěru máme skrze Krista k Bohu: Ne že jsme sami o sobě způsobilí, abychom si něco mysleli sami o sobě, ale naše způsobilost je z Boha, který nás také učinil způsobilými služebníky nové smlouvy, ne litery, ale Ducha; neboť litera zabíjí, ale Duch obživuje. /2K 3:4-6/

To, co teď napíšu, je pravda a nebudu lhát, když povím, že teprve nyní po dlouhých osmi letech jsem vstoupila do Jeho odpočinku. Zcela mylně jsem se domnívala, že odpočinutí v Kristu znamená odpočinutí od světa a jeho skutků, od marného honění se za něčím, co nepřináší trvalé uspokojení. To je ale jen jedna stránka mince. Smysl tohoto odpočinku, o němž hovoří 3. a 4. kap. listu Židům, znamená ještě něco jiného, něco, co mnoha křesťanům stále uniká.

Mojžíšovo evangelium pro Izraelity znělo: Hospodin Bůh otců vašich ukázal mi se, Bůh Abrahamův, Bůh Izákův, a Bůh Jákobův, řka: Rozpomínaje, rozpomenul jsem se na vás, a na to, co se vám dálo v Egyptě. Protož jsem řekl: Vyvedu vás z trápení Egyptského... Uvedu vás také do země, o níž jsem, zdvihna ruku svou, přisáhl, že ji dám Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi; a dám ji vám v dědictví; Já jsem Hospodin. /Ex 3:17; 6:8/

Uvěřil lid Mojžíšovi a jeho evangeliu? V důsledku nikoliv. Uvěřili pouze první části – vyvedu vás z trápení Egyptského, což se také stalo, zatímco vstup do Země zaslíbené se pro ně stal čímsi nerealizovatelným, čímsi nemožným, nepravděpodobným, nejistým... Také já jsem uvěřila evangeliu pouze z půlky, dá-li se to takhle říci – ano, Kristus zemřel za naše hříchy. A dál? Aby žádný, kdo věří v něho, nezahynul, ale měl věčný život. Jistotu spasení (jinými slovy jistotu vstupu do Země zaslíbené) jsem pokládala za něco neuchopitelného, za něco, co ještě leží daleko přede mnou a vůbec není jisté, zda se tam dostanu! Věřila jsem, že pokud bych zemřela náhle v danou chvíli, tak budu zcela jistě spasená, ale budoucnost a především bujná představivost s ní spojená přede mnou otevíraly prostor pro veškeré neoprávněné a zbytečné pochybnosti. Dávejte pozor, bratři, aby snad v někom z vás nebylo zlé a nevěrné srdce, jež by se odvracelo od živého Boha. /Žd 3:12/ Nevěřila jsem Božímu zaslíbení, co víc – dělala jsem z Boha lháře! Sice nevědomky, ale přesto. A to je to zaslíbení, které nám on zaslíbil: ten věčný život. /1J 2:28/ Odkdy Bůh ruší svá zaslíbení? Bůh je věrný, jen my jsme nevěrní! V tomto bodě jsem zůstávala dál nevěřící. A toto je vůle Otce, který mě poslal - abych nic z toho, co mi dal, neztratil, ale vzkřísil to v poslední den. Neboť toto je vůle Toho, který mě poslal - aby každý, kdo vidí Syna a věří v něho, měl věčný život. A já ho vzkřísím v poslední den. /J 6:39-40/

Dnes mi bylo dáno pochopit na obrazu Izraele svůj stav před Bohem – totiž skutečnost, že jsem se celá ta dlouhá léta, poté, co jsem vyšla z Egypta (ze světa), pohybovala po poušti. Předobraz vstupu do Kanánu má v podstatě dva aspekty – jednak je Kanán předobrazem věčného života a jednak (což je daleko důležitější si uvědomit) předobrazem odpočinutí v Kristu. Ne každý ihned po obrácení vstoupí do Jeho odpočinku, někteří si musí napřed projít pouští... Vše záleží na naší víře (důvěře vůči Bohu), ale i na pochopení Božího slova. Můžete vejít neprodleně, nebo se plahočit celá desetiletí po pouští, kde si občas nasbíráte manu, ten chléb z nebe /J 6:35/, anebo prostě jen směle vejdete do Země zaslíbené, kde už nebudete nikdy hladovět ani žíznit. Proč jen jsem se tam tak dlouho zdržela? Kvůli neznalosti Písma, vlastní pohodlnosti a spoléhání na neomylnost učitelů, ale také kvůli své nevěře, stejně jako onen lid tvrdé šíje. Když nemáš jistotu spasení, tak v podstatě nedůvěřuješ Bohu, že je schopen Tě do Země zaslíbené – věčného života – uvést! A tak oni svým srdcem stále bloudí a mé cesty nepoznali. A ve svém hněvu jsem odpřisáhl: Nevejdou do mého odpočinku! /Žd 3:10-11/

Jak vypadal můj život na poušti? Povím vám to. Popravdě, není se čím chlubit. Ale pochlubím se v naději, že tím probudím ten umírající zbytek. Pokud nemáte jistotu spasení, tak vám pocit bezpečí namísto Krista nutně musí nahradit někdo jiný – Zákon (přikázání). Kdo však nahlédl do dokonalého zákona svobody a zůstává v něm - kdo není zapomnětlivý posluchač, ale vykonavatel skutku - ten bude blažený v tom, co dělá. /Jk 1:25/ Já jsem nemohla znát onen zákon svobody, neboť jsem ještě do Kristova odpočinku nevstoupila. Vždyť ten, kdo vstoupil do jeho odpočinku, odpočinul od svých skutků, tak jako i Bůh odpočinul od svých. Vynasnažme se tedy vstoupit do toho odpočinku, aby snad někdo neupadl do téhož příkladu neposlušnosti. /Žd 4:10-11/ Pisatel zde hovoří již k věřícím lidem – křesťanům z Židů, k lidem, kteří jaksi přestávali rozumět svému spasení v Kristu, k lidem, kteří se znova začali obracet k Zákonu, jakožto své jistotě. Odpočinutí od svých skutků neznamená nic jiného než odpočinutí od skutků Zákona (mám na mysli hlavně 4. přikázání, kterým se budu podrobněji zabývat v příštím článku), od skutků, o nichž se domníváte, že v nich máte věčný život. Vy jim říkáte skutky z víry, ale z jaké víry vlastně? Víry v to, že je jaksi vaší povinností je konat, abyste si udrželi spasení až do konce? Již nemusíte bojovat na poušti o své spasení (dodržovat přikázání), již je dobojováno! (Aby mne však někdo špatně nepochopil – nechci tím vůbec naznačit, že můžeme směle hřešit! To v žádném případě! Jde mi pouze o motivaci – dodržujeme přikázání proto, že něco od toho očekáváme, nebo spíše proto, že je to součástí naší nové přirozenosti?)

To je ten příklad neposlušnosti, když se pro vás Zákon pozvolna a nenápadně stává z nástroje výchovného i nástrojem spásonosným a milost již není Božím darem, ale musí být zasloužená. Neboť jste spaseni milostí skrze víru, a to není z vás - je to Boží dar, ne na základě skutků, aby se nikdo nemohl chlubit. /Ef 2:8-9/ Tyto verše jsem citovala vždy směle, aniž bych jim až do důsledku rozuměla, neboť jsem byla přesvědčená, že skutky Zákona, které činím, přeci nečiním pro svou spásu... Ale běda mi, kdybych je nečinila! Pak už neplatí žádná milost a žádná spása nikdy nebude! Takže nezbývá, než dodržovat přikázání, je-li nám život milý – tohle to je logický závěr, k němuž musí každý zákoník tak či onak ve svých úvahách dospět.

Znáte-li přikázání a snažíte-li se je dodržovat, pak je to pro vás jakýsi „biblický důkaz“, že jste Ho opravdu poznali. /1J 2:3/ Pak potkáváte křesťany, kteří mnohdy nejsou s to dodržet ani desatero (hlavní problém spočívá ve 4. přikázání), a jejich řeči o nepodmínečné milosti vám v uších znějí jako drzá opovážlivost. Zatímco ty na ně hledíš „od Božího trůnu“, oni nejsou hodni ani toho, abys je považoval za svoje bratry a sestry! Kdo je můj bratr a sestra? Snad ne ten, kdo koná vůli Otce v nebesích? Nezachováváš-li Jeho přikázání, pak jsi Jeho vůli nepoznal a nemůžeš být mým bratrem či sestrou. Takové bylo mé smýšlení. Mé zákonické smýšlení. Opravdu jsem měla problém někoho takového považovat za mého bratra! Připadala jsem si lepší, jako to opravdické, věrné Boží dítko. Na ostatní jsem hleděla z výšky, avšak ne v opovržení, spíše s lítostí, neboť jsem se je snažila zachraňovat před pekelným ohněm tím, že jim budu připomínat přikázání (zvláště pak to 4.), aby je taky začali plnit... A vstup do odpočinku byl stále v nedohlednu a já jsem jen zpod Sinaje volala na ty, kteří se chystají překročit Jordán nebo jej už dokonce překročili, aby se vrátili zpět!

Jenže záchranář, který chtěl mermomocí zachraňovat druhé, se sám topil. Pomalu polykal vodu a šel ke dnu. Můj život křesťana se podobal houpačce – jednou nahoře, jednou dole. Měsíce pasivity střídaly spíše jen týdny nadšení pro Boha. Jednou za týden jsem se zašla napást Slova do shromáždění (posbírat manu) a pak zase celý týden paběrkování toho Slova či úplné živoření. Nemám nic proti koníčkům, ale za nic na světě jim nepropadejte! Nebudete se nijak lišit od pohanů, když budete pařit hry na počítači nebo hnít celé dlouhé večery u televize. Když jsou v jednom domě dva věřící lidé, ale žijí spíše jen vedle sebe místo toho, aby žili spolu, radovali se, chválili Pána a sdíleli mezi sebou své poznání z Písma, tak je to velmi smutné. A u nás to takhle žel nějakou dobu fungovalo. Představte si to! Ducha svatého můžete uhašovat mnoha způsoby a ďábel je vždy nablízku, aby vám s tím pomáhal. Můj modlitební život taky nestál za nic. Byly dny, kdy jsem se modlila opravdu pouze z povinnosti a mé prosby byly vesměs sobecké. Co se týče evangelizace blízkého okolí, tak k tomu pomalu ani nemám co říct... Je to úplná katastrofa, když vaše okolí o vás ani pořádně neví, že jste Kristovi služebníci! Tak nějak nevědomky jsem se řídila pořekadlem „kdo nic nedělá, nic nezkazí“... Ó, ty hloupá panno! Jak si to jen maluješ? Vždyť ty miluješ svou duši až k smrti! Amen, pravím tobě, že ji ztratíš! Nebo praví Pán: Proto že lid tento přibližuje se ústy svými, a rty svými ctí mne, srdce pak své vzdaluje a bázeň jejich, již se mne bojí, jest z přikázaní lidských pošlá. /Iz 29:13/ A to ještě není konec, přátelé, to hlavní teprve přijde. Má-li někdo z vás za to, že je zbožný, a přitom nedrží na uzdě svůj jazyk, ale klame své srdce, jeho náboženství je marné. /Jk 1:26/ Můj jazyk skutečně napáchal hodně zla. A stále páše, ne, že ne. Jen nyní více než kdykoliv předtím se ho snažím držet za zuby. Vy, kdo máte děti, jistě víte, o čem mluvím. Jsou roztomilé, ale občas dovedou člověka rozpálit doběla a to se nestačíte divit, co všechno ta vaše huba vypustí. Neumím ovládat svůj hněv a hněv není ovocem Ducha. Už se ho nesnažím nikterak ospravedlňovat, už jsem mu vyhlásila válku. Ale stále jsou chvíle, kdy nade mnou vítězí. Někdy stačí jen kapička, kdy dítě malinko neuposlechne a já ztrácím nad sebou kontrolu. Člověku se uleví... ale pak přijdou na řadu výčitky.

Pak, aby toho nebylo málo, jednoho dne zjistíte, že učení, které šíříte mezi lidmi a chcete po nich, aby je přijímali, že toto učení není zrovna košer, ba dokonce se přistihnete při tom, že tápete v těch nejzákladnějších pojmech, totiž co je to ospravedlnění a jaký má pro člověka význam před Bohem, co je vlastně znovuzrození a o kom Písmo hovoří, že je narozen z Boha, o čem je celá Nová smlouva, zkrátka když si tohle všechno uvědomíte, tak vás polije horko i chlad zároveň. Ty, který chceš poučovat druhé a ukazovat jim tu správnou cestu, zrovinka ty stojíš úplně mimo vytyčenou trať! A tím pádem svádíš lidi na scestí, neboť jim kážeš jiné evangelium – evangelium milosti za zásluhy! /Ga 1:6-9/

Jakmile si začnete připadat lepší než ti druzí, jakmile si začnete myslet, že jste již vše poznali a že není nikdo hoden toho, aby vás napomenul, co se vašeho učení týče, tehdy by vám měla v mozku začít blikat varovná kontrolka – STOP, brzdi člověče, abys nenarazil! Čím výše vyletíš, tím více tě bude bolet tvůj pád a nemysli si, že ty spadnout nemůžeš! Bůh má své prostředky k tomu, aby člověku polámal křídla a srazil ho k zemi.

Jak tedy vstoupit do Jeho odpočinku? Pán Ježíš říká farizejům: Zkoumáte Písma, neboť se domníváte, že v nich máte věčný život, a ona svědčí o mně. Ale nechcete ke mně přijít, abyste měli život. /J 5:39-40/ Kdyby někdo o tobě napsal knížku, tak si ji třeba jiný koupí, přečte a bude se chlubit, že tě zná, ačkoliv jste se nikdy nepotkali. Pokud zapracuje náhoda a na ulici do sebe narazíte, tak dotyčný tě ani nepozná, ačkoliv o tobě ví skoro vše. Farizejové k Němu přijít nechtěli, mnozí z vás by sice chtěli, ale neví jak. Je to jako se snažit vejít do místnosti, ve které už dávno jste... Přijde vám to až frustrující – neustále prosíte, ale nedostáváte. Jenže vy si neuvědomujete, že už to dávno máte! Pokud ve vás stále převládá pocit, že nejste s Bohem smíření, že musíte pro svou spásu ještě spousta věcí vykonat, máte-li strach z budoucnosti a z toho, že Ho můžete opustit či zapřít, pak jsou to naprosto zbytečné obavy pramenící jak z nepochopení Písma, tak z nevěry, z nedůvěry vůči Kristu – našemu Dobrému Pastýři. Já jsem ten dobrý pastýř. Dobrý pastýř pokládá za ovce svůj život. Mé ovce slyší můj hlas a já je znám a následují mě. A já jim dávám věčný život a nezahynou navěky a nikdo je nevytrhne z mé ruky. Můj Otec, který mi je dal, je větší nade všechny a nikdo je nemůže vytrhnout z ruky mého Otce. Já a Otec jsme jedno. /J 10:11; 27-30/ Přátelé, jestliže Pán říká NIKDO, tak to znamená NIKDO, tedy včetně vás samotných!

Komu se ale odpouští málo, ten miluje málo. /L 7:47/ Když jsem uvěřila, měla jsem za to, že mi byly odpuštěny pouze hříchy předešlého života, kdy jsem ještě Boha neznala, ale že hříchy, které teprve budu páchat, tak s těma se už budu muset nějak poprat sama, prostě je pečlivě vyznávat a stále prosit za odpuštění. A co vy? Taky se vám pořád nechce věřit, že váš účet byl již zaplacen a to do posledního haléře? Nebo si připadáte jako vyžírkové a máte dojem, že si to musíte nějakým způsobem odpracovat? Naprosto ne! Nepohrdejte křížem a raději buďte vděční! Nesnažte se prosazovat vlastní spravedlnost pramenící z nezdravé skromnosti – musím Mu to nějak oplatit, musím Mu dokázat, že si své spasení zasloužím, musím, musím, musím... V Jeho očích je to zlé, je to urážka a pohrdání Jeho milostí! VY ZKRÁTKA NA TO NEMÁTE! Neboť jste spaseni milostí skrze víru, a to není z vás - je to Boží dar, ne na základě skutků, aby se nikdo nemohl chlubit. /Ef 2:8-9/ My musíme pouze jedno – věřit Mu, neboť věřit za nás Bůh nebude.

Co tedy ještě k tomu dodat? Nejlépe toto: Nebo KONEC ZÁKONA jest KRISTUS k ospravedlnění všelikému věřícímu. /Ř 10:4/ Zapomeňte tedy na Zákon, který je záležitostí „pouště“, choďte Duchem a nevykonáte žádost těla. Vždyť žádost těla je proti Duchu a žádost Ducha proti tělu; ty věci jsou ve vzájemném rozporu, abyste nečinili, co byste chtěli. Jestliže jste však vedeni Duchem, nejste pod Zákonem. Skutky těla jsou ovšem zjevné. Jsou to: cizoložství, smilstvo, nečistota, nestydatost, modlářství, čarodějnictví, nepřátelství, sváry, žárlení, hněvání, soupeření, roztržky, sekty, závidění, vraždy, opilství, hodování a takové podobné věci. Předpovídám vám, jak jsem už dříve řekl, že ti, kdo takové věci dělají, nebudou dědici Božího království. Ovocem Ducha je pak láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, krotkost, zdrženlivost. Proti takovým není žádný zákon. A ti, kdo jsou Kristovi, ukřižovali své tělo s vášněmi a žádostmi. Jsme-li živí Duchem, pak také Duchem choďme. Nedychtěme po marné slávě, nepopouzejme jedni druhé a jedni druhým nezáviďme. /Ga 5:16-26/ Pakliže stále budete lpět na Zákonu, nemůžete vejít do Jeho odpočinku a začít chodit Duchem (podobně jako já), zůstáváte tělesní se všemi (jak kdo a jak co) těmito výše jmenovanými skutky těla, neboť skrze Zákon přichází poznání hříchu. /Ř 3:20/

Na závěr vám mohu spolu s apoštolem Pavlem s jistotou dosvědčit, že Ten, který v nás začal dobré dílo, je také do dne Ježíše Krista dokončí. /Fp 1:6/ Bůh je pravdomluvný a své smlouvy, jejíž prostředníkem a ručitelem je Pán Ježíš /Žd 9:15; 7:22/, dostojí. Bůh zaslíbil, Bůh svůj slib splní. AMEN.

Kdo to může přijmout, ať to přijme.

Momon


 
Příbuzné odkazy
· Více Svědectví
· Novinky od Stepan


Nejčtenější článek Svědectví:
SPRAVEDLIVÝ BUDE ŽÍT Z VÍRY


Hodnocení článku
Průměrné skóre: 5
Hlasů: 5


Prosím, ohodnoť tento článek:

Vynikající
Velmi dobrý
Dobrý
Průměrný
Špatný


Možnosti

 Vytisknout stránku Vytisknout stránku


Svědectví

Podobná témata

Doporučené odkazy:

Biblická apologetika

Michaela Křivánková - Portrétní fotografie


Podělte se o tento článek s přáteli! Doporučte jej stisknutím tlačítka:

"SPRAVEDLIVÝ BUDE ŽÍT Z VÍRY" | Přihlásit/Vytvořit účet | 456 komentáře | Prohledat diskusi

Není povoleno posílat komentáře anonymně, prosím registrijte se

Re: SPRAVEDLIVÝ BUDE ŽÍT Z VÍRY (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Nematemne (kotozor@seznam.cz) v Úterý, 25. leden 2011 @ 19:47:58 CET
(O uživateli | Poslat zprávu | Blog)
     Haleluja!!! Díky Bohu. Díky za krásné svědectví. Amen.



Re: SPRAVEDLIVÝ BUDE ŽÍT Z VÍRY (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: rosmano v Úterý, 25. leden 2011 @ 20:02:57 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Díky za budující svědectví Momonko. Ať Ti Pán žehná.



Re: SPRAVEDLIVÝ BUDE ŽÍT Z VÍRY (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Willy v Úterý, 25. leden 2011 @ 20:43:32 CET
(O uživateli | Poslat zprávu | Blog)
Chvála Pánu za tohle svědectví, Momonko. Díky a Sláva Bohu. Amen.

w.



Re: SPRAVEDLIVÝ BUDE ŽÍT Z VÍRY (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: zeryk v Úterý, 25. leden 2011 @ 20:52:23 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Chvála Pánu!
Amen.



Re: SPRAVEDLIVÝ BUDE ŽÍT Z VÍRY (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: leonet v Úterý, 25. leden 2011 @ 20:52:51 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Ahoj, paráda, přešla jsi Jordán a teď tě čeká Jericho, uvidíme, jak zvládneš boj víry. Pán ti dal milost a za to mu patří můj naše chvála.



Re: SPRAVEDLIVÝ BUDE ŽÍT Z VÍRY (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: JMK v Úterý, 25. leden 2011 @ 20:57:37 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Celá řada krásných myšlenek hodných zamyšlení. Moc pěkné.



Re: SPRAVEDLIVÝ BUDE ŽÍT Z VÍRY (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: vlastik v Úterý, 25. leden 2011 @ 21:03:47 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Drahá sestro Momon , AMEN.

Chvála a sláva Bohu,jak nádherné je si přečíst svědectví  zde  "v přímém přenosu" o tom , jak někoho Otec vysvobodil z moci tmy a přenesl do království svého milovaného Syna. 

Díky a sláva Bože a Otče našeho Pána Ježíše Krista.  Amen.




Re: SPRAVEDLIVÝ BUDE ŽÍT Z VÍRY (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Legulda v Středa, 26. leden 2011 @ 00:56:58 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
I já říkám sláva Pánu Ježíši Kristu. Je to jeho milost, kterou nám dal v posledních měsících abychom otevřeli srdce a oči a uviděli nové věci v Božím slově. Je to opravdu povzbuzení pro náš život s Pánem. Amen!

Radim



Re: SPRAVEDLIVÝ BUDE ŽÍT Z VÍRY (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Fera v Středa, 26. leden 2011 @ 06:32:24 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Chvála Pánu za tebe Momonko, i za to, že tě převedl z té zákonické diety, vedoucí k smrti hladem, na hutnější pokrm.
Haleluja!!
Poslední dobou jsem tušil, že se u vás něco láme, když jste s manželem místo psaní jen sledovali.

Tvá jistota ti bude počítána za spravedlnost, stejně jako Abrahámovi:

Římanům 4:20
  nepropadl pochybnosti o Božím zaslíbení, ale posílen vírou vzdal čest Bohu v pevné jistotě,
21  že Bůh je mocen učinit, co zaslíbil.
22  Proto mu to ‚bylo počítáno za spravedlnost‘.



Re: SPRAVEDLIVÝ BUDE ŽÍT Z VÍRY (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: maws v Středa, 26. leden 2011 @ 09:52:07 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Momonko,

upřímně se přiznám, původně mě od čtení odradila jeho délka a střídání fontů (nemám takový styl ráda,). Předpokládala jsem, že to bude opět nějaký káravý nebo poučující text, jak je ve zdejší komunitě zvykem.

Ale Tvůj článek mě zaujal a líbí se mi. Děkuji za napsání.





Re: SPRAVEDLIVÝ BUDE ŽÍT Z VÍRY (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: karkulka v Středa, 26. leden 2011 @ 10:17:56 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Nezlob se, ale nemohu sdílet nadšení  nadšených. Spravedlivý sice z víry žít bude, ale nelze toho dosáhnout bez milosti a už vůbec ne tím, že o sobě prohlásím "ten spravedlivý jsem od teď já". Můj život křesťana se podobá stále houpačce. Je to proto, že jsem svou podstatou schopen nevěry nebo chceš-li jsem malověrný. Není to nic, čim by jsem se chlubil, ale je to prostě tak. Má malověrnost se projevuje běžným způsobem v běžných životních situacích. Mnohdy mi až s odstupem času dojde, že jsem mohl někomu pomoci tak, či onak. Někdy mi opožděně dokonce dojde, že jsem byl o nějakou pomoc žádán, ale jaksi se stalo, že jsem žádost nepochopil.

Žádné ze skutku těla, které uvádíš, nečiní pouze ten člověk, který má týden po svém pohřbu a ani to není jisté. (snad s výjimkou dětí a lidí slabých duchem) Nebo ty někoho takového opravdu znáš? Takže tobě už opravdu nehrozí, že by tě "vytočily" vlastní děti?
Na druhou stranu, všichni, kteří sem píšeme jsme  "ukázkou ovoce Ducha". :-)) Naše projevy lásky, pokoje, trpělivosti, laskavosti, dobroty, a zdrženlivosti jsou "příkladné":-)). Radost projevujeme pouze snad tehdy, pokud se nám oponenta povede dostat do úzkých. Platí to o mě,ale i o ostatních.

Pokud ve mě tedy něco z tvého vyznání působí radost mě, je to poznatek, že jsi schopna jít stále kupředu, nezůstávat na jednou přijetých postojích a to je moc dobře. Přeji ti jen vše dobré.



Okázalé pokání (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Mikael v Středa, 26. leden 2011 @ 11:07:14 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)

Nemůžu si pomoci, ale celé mi to nějak s*****í touhou po zviditelnění a uznání. Ne, netleskám tomuto příspěvku s ostatními. Momonka to sice myslí dobře, ale jde jen z jedné vlny do druhé. A je to nechutně dlouhé - proč asi? Ach, ta farizejská snaha přesvědčit publikum o své naprosté upřímnosti... :-(



Re: SPRAVEDLIVÝ BUDE ŽÍT Z VÍRY (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: poutnick v Středa, 26. leden 2011 @ 11:32:08 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Provázej Vás Všemohoucí Bůh na každém kroku a po celý život. Ať je s Vámi vždycky Jeho kyj i Jeho hůl ve všech temnotách a roklích. Ne tak jak chci já ale tak jak chce On sám. Amen.



Re: SPRAVEDLIVÝ BUDE ŽÍT Z VÍRY (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: oko v Středa, 26. leden 2011 @ 17:48:48 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Ahoj Momonko.

Já sice zřejmě patřím do té "katolické únavy", která je tady evidentně některým trnem v oku, ale snad nevadí, když povím svůj názor.
Článek se mi velmi líbil (i když bych něco asi formuloval trošičku jinak), ale na mnoho věcí se díváme shodně.
Muselo ti to dát hodně námahy, díky.

Tedy jen se vyhraním k té tvé jistotě spásy, protože je třeba ji přesně definovat, aby si pod tím nepředstavoval každý cosi jného. Taková "shoda" by byla k ničemu.

Každý křesťan svým znovuzrozením do Božího dítěte dostává dar věčného života. Jsme přijati za dědice nebeského království. Pokud bychom v tomto stavu zemřeli, máme jistotu spásy. Jistotu Božího slibu. Bůh své slovo dodrží.

Cílem naší víry je spasení duší. Jak té naší duše, tak i duší těch, které nám Pán přived do cesty, které nám svěřil do rodiny. Usilovat o dobré skutky patří k životu křesťana. Vždyť ten, kdo může konat dobro a nečiní je, má hřích.

Jsem rád, že na rozdíl od některých "bezhříšných" zde, si svoji slabost a hříšnost uvědomuješ. Jen tehdy s ní můžeme něco dělat, když si ji přiznáme.

Člověk, který žije v Kristu, tak už skutečně nehřeší hříchem ke smrti, ale pořád má dost svých všedních hříchů, které postupně staví zeď mezi člověka a Boha. Je proto nezbytné se hříchů pravidelně zbavovat, jinak se myšlení stane zvráceným a promění se ve skutek. Každým hříchem narušujeme naše smíření s Bohem.
Hříchem ke smrti pak člověk zahazuje dar věčného života. Pokud by v tomto stavu zemřel a alespoń před smrtí nelitoval, Kristus by ho nemohl spasit.

Je tedy potřeba v dobrém vytrvat až do konce (Mt 24,13).

Není to ani o samotné lidské snaze o svatost, není to ani jakási automatická Kristova "pojišťovna", která nám snad nedovolí zhřešit. Extrémy jsou vždycky špatně.
Vytrvat v dobrém je o trvalé spolupráci člověka s Bohem, kdy člověk na Boží milost odpovídá souhlasným chtěním. Činí skutky, které pro něho Otec připravil. Kvůli tomu jsme byli posláni na svět!
I to chtění, touhu po dobru, v nás vzbuzuje Duch svatý, ale otěže našeho rozhodování držíme sami - z toho plyne i odpovědnost za naše rozhodování - na straně jedné nebeská odměna, na straně druhé věčné tresty.




Re: SPRAVEDLIVÝ BUDE ŽÍT Z VÍRY (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Čtvrtek, 27. leden 2011 @ 06:57:27 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
  Díky za moc hezké svědectví.



Karkulko pro Tebe (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Momonka (Tinidril@seznam.cz) v Čtvrtek, 27. leden 2011 @ 20:19:54 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Tak jsem se nějak ztratila v tom stromu příspěvků, že raději napíšu tady, abys to nepřehlíd a pak neřekl, že Tě ignoruju, že se vyhýbám odpovědi;-)
To co tady píšeš, v tom se úplně vidím, akorát jsi to pojal filozofičtěji. Když jsem tu začala psát, taky jsem nechápala, o čem píše leonet, o čem píše Cizinec, Willy, Lydia7 a další, když hovoří o jistotě spasení... Šlo to mimo mne, snažila jsem se jim, podobně jako Ty teď mně, vysvětlit, jak to je doopravdy, že Písmo hovoří o naději, že je potřeba dodržovat přikázání, vytrvat až do konce a tak podobně. Zkrátka že člověk může kdykoliv selhat a pak předstoupí před Krista, který mu řekne: Amen pravím tobě, že tě neznám... Taky jsem s hrůzou přemýšlela o různých zkouškách, které mohou kdykoliv přijít a už jsem si představovala, jak zapírám Krista a putuju do pekla, resp. do ohnivého jezera, kde se budu smažit na věky... Teprve když sem Lydia poslala článek Vchádzame do odpočinku my, ktorí sme uverili, tak se mi rozsvítilo. To byl vlastně takový první podnět, kdy jsem pochopila svůj stav, totiž, že se bojím synů Enakových a zapomínám na to, že Ten, kdo bojuje, je Bůh, že Bůh mě přece nepřivede do Země zaslíbené proto, aby mě tam pak rozdupali nějací obři. Pořád jsem si připadala nějakým způsobem důležitá v tom všem, že musím pro své spasení udělat spoustu věcí... Jak na to, že je spasení zadarmo, tak to člověku docela dá zabrat, aby o něj nepřišel, viď?:-) To si však myslí člověk, který svému spasení v Kristu moc nerozumí... Já Tě nechci shazovat, ale mohu to jen potvrdit díky své vlastní zkušenosti. Jak zmiňuješ ten verš "kdo vytrvá do konce, bude spasen", tak k tomu řeknu následující - věrný je Bůh, který vás nenechá pokoušet nad vaše možnosti, ale způsobí se zkouškou také východisko, abyste ji mohli unést. /1K 10:13/ Jde o to, jak moc Mu věříme a důvěřujeme. My máme totiž bojovat o víru, nikoliv o spasení.
My všichni se přece musíme ukázat před Kristovou soudnou stolicí, aby každý dostal odplatu za to, co dělal v těle, podle toho, co vykonal, ať už to bylo dobré nebo zlé. /2K 5:10/ My všichni, kteří jsme uvěřili, ne my všichni lidé. A zase to slovo odplata... Tady se už nebude rozhodovat o tom, kdo bude spasen a kdo nebude, protože spasení není odplata! 
Tys mi napsal:

//Spravedlivý sice z víry žít bude, ale nelze toho dosáhnout bez milosti a už vůbec ne tím, že o sobě prohlásím "ten spravedlivý jsem od teď já".//

Vždyť Ty už jsi spravedlivý, byl jsi ospravedlněn, když jsi díky Boží milosti uvěřil evangeliu. Co ještě chceš k tomu přidávat? Je Ti to málo? Potřebuješ si to nějakým způsobem zasloužit? Ty se jen pořád snažíš bojovat o něco, co už je dávno Tvoje. Ty se snažíš vejít někam, kde už dávno jsi, a to od chvíle, kdy jsi uvěřil, že Někdo za Tebe zemřel na kříži, abys Ty nebyl odsouzen, ale měl věčný život. Ty už nebudeš odsouzen do ohnivého jezera, protože máš Syna, to je to velké PLUS na Tvém kontě, tam půjdou ti, kteří Syna nemají, kteří jsou proto v mínusu, někdo více, jiný méně (podle svých skutků).
Přeji Ti, abys došel poznání pravdy v Kristu Ježíši. Kdo prosí, bude mu dáno. Pros o moudrost, pokud Ti schází. Dostane se Ti, jako se i mi v tomto směru dostalo a je to velmi osvobozující, hlavně od toho věčného strachu a pochybností. Měj se dobře. M. 



Re: SPRAVEDLIVÝ BUDE ŽÍT Z VÍRY (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: leonet v Pátek, 28. leden 2011 @ 15:56:31 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Ahoj Momonko,
nějak získávám dojem, že z diskusí se vytratila podstata toho, co se vlastně stalo s tebou a manželem. Jako kdyby ty žabomyší války o slovíčka měli jediný význam, odvést pozornost od toho podstatného.
Potkalo vás něco úžasného, vy, kteří jste tady svého času hlásali nejistotu až do konce, jste najednou obrátili a takto vřejně říkáte, že žít bez jistoty spasení je špatné. Zkus nějak stručně vyjádřit jak jsi získala jistotu svého spasení.  



Re: SPRAVEDLIVÝ BUDE ŽÍT Z VÍRY (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Hujer (dedayaga@centrum.cz) v Pátek, 28. leden 2011 @ 18:32:14 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Dobrý !!! :-))



Re: SPRAVEDLIVÝ BUDE ŽÍT Z VÍRY (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: Doulos v Pondělí, 18. červenec 2011 @ 18:16:47 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Momonko,
díky za upřímné a Biblické svědectví. Myslím, že to může leckomu pomoci v jeho kráčení s Pánem. Také jsem dlouhou dobu "udržoval" svou spásu dobrými skutky. Příjít na skutečný a trvalý odpočinek v Kristu je pro některé z nás delší pouť s několika objížďkami.
Dnes jsem slyšel krásné kázání právě na toto téma. Potřebujeme jako Pavel dojít k tomuto uvědomění:
Řím 7:24: Bídný já člověk! Kdo mne vysvobodí z toho těla smrti?

A potom se dobře zamyslet nad tím, co následuje v Řím 8.
Bůh Tě opatruj,
Doulos


 




Re: SPRAVEDLIVÝ BUDE ŽÍT Z VÍRY (Hodnocení článku - počet hvězdiček: 1)
Vložil: rudinec v Čtvrtek, 10. listopad 2016 @ 16:06:15 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
S touto vetou v článku nesúhlasím:

Když nemáš jistotu spasení, tak v podstatě nedůvěřuješ Bohu, že je schopen Tě do Země zaslíbené – věčného života – uvést!

Zdôvodnenie:

 Istota spásy, alebo nádej na spásu ???             

 
Pred niekoľkými rokmi mi jeden brat,ktorý veril,že stačí uveriť v Krista a spása je zaručená,zaslal pohľadnicu.Bolo na nej napísané: Ján 3:36  „Kto verí v Syna, má večný život;“Otvoril som Bibliu a skontroloval či je tomu tak.S prekvapením som zistil,že mi napísal iba polovicu výroku .Cele znenie výroku je následovné: Ján 3:36  „Kto verí v Syna, má večný život; ale kto nie je vo viere poslušný Synovi, neuzrie života, ale hnev Boží zostáva na ňom.“Z tohto výroku jednoznačne vidieť ,že bez poslušnosti Kristu žiadna spása nebude. Potvrdzujú to aj Sk.3:22-23 „ Lebo Mojžiš povedal otcom: Proroka vám vzbudí Pán, váš Bôh, z vašich bratov, ako mňa, toho budete poslúchať vo všetkom, čokoľvek vám bude hovoriť,23  a bude, že každá duša, ktorá by neposlúchala toho proroka, bude vyplienená z ľudu“,/ Kralický preklad/

Tým prorokom je samozrejme P.Ježíš a neposlušnosť k jeho príkazom znamená istú smrť.

Po prečítani týchto výrokov som získal podozrenie o správnosti tohto učenia.Začal som kontrolovať niektoré výroky Písma z ktorých je toto učenie odvodené a s ktorými najčastejšie operujú zástancovia tohto učenia.Jedná sa o následovné výroky:Jan 10,28-29 „ …  a ja im dávam večný život, a nezahynú na veky, a nikto ich nevytrhne z mojej ruky. Môj Otec, ktorý mi ich dal, je väčší od všetkých, a nikto ich nemôže vytrhnúť z ruky môjho Otca.“Po kontrole týchto výrokou som zistil,že sú vytrhnuté z kontextu.V predchádzajúcich  veršoch tej istej kapitoly je uvedené následovné: „26…,ale vy neveríte, pretože nie ste z mojich oviec, ako som vám už povedal.27  Moje ovce čujú môj hlas, a ja ich znám, a nasledujú ma,“

V 27 verši je jasne ukázané ktoré ovce nebude môcť nikto vytrhnúť z ruky Synovej a Otcovej.Sú to tie ovce,ktoré čujú hlas Pána Ježíša a ktoré ho následujú.Tie ovce,ktoré nie sú poslušné Kristu a nechodia v Jeho šľapajách tých sa toto zasľúbenie netíka.

Podobne sa píše i o zapečatení v Ef.1,12-13  "aby sme boli na chválu jeho slávy, my, ktorí sme sa prv nadejali v Kristovi,13  v ktorom aj vy počujúc slovo pravdy, evanjelium svojho spasenia, v ktorom aj, uveriac, zapečatení ste Svätým Duchom zasľúbenia,"
V týchto dvoch veršoch je jasná podmienka,koho sa zapečatenie tíka: 
Sú to tí ,ktorí uverili evanjeliu:Ja môžem s istotou povedať,že 80 percent protestantov nevie,kde sa v Biblii presné znenie evanielia nachádza.Nehovoriac už o vysvetlení jeho zmyslu a význame pre našu spásu.To ovláda len veľmi malé percento kresťanov.

V SB je viacero výrokov,ktoré naznačujú,že s istotou spásy je to zložitejšie,ako sa na prvý pohľad zda.Uvádzam následovné výroky:

 
Luk.6,46-49 „ A čo ma voláte: Pane, Pane, a nečiníte, čo hovorím? 47  Každý, kto prichádza ku mne a čuje moje slová a činí ich - ukážem vám, komu je podobný.48  Podobný je človekovi, staväjúcemu dom, ktorý kopal a išiel hlboko a položil základ na skale. A keď prišla povodeň, oborila sa rieka na ten dom, ale nemohla ním pohnúť, pretože bol dobre založený na skale.49  Ale ten, kto počul a neučinil, podobný je človekovi, postavivšiemu dom na zemi bez základu, na ktorý sa oborila rieka, a hneď sa zrútil, a pád toho domu bol veliký.“Z tohoto výroku  je jednoznačne potvrdené,že musíme nielen poznať Kristove slová ,ale hlavne ich musíme činiť.

1 Peter 4:17 „ Lebo je čas, aby sa začal súd od domu Božieho; ale ak najprv od nás, čo bude koniec tých, ktorí neposlúchajú evanjelia Božieho?!18  A jestli aj spravedlivý sotva býva zachránený, bezbožník a hriešnik kde sa ukáže?

Aj z tohto výroku vyplýva,že nestačí len sama viera ,ak nie sme vo viere poslušní plniť Božiu voľu žiadna spása nebude.Sme spasení z milosti skrze vieru v Krista je to dar od Boha,ale je nám daný s podmienkou poslušnosti.
Ďalej chcem uviesť príklad zo SZ o strašných dôsledkoch neposlušnosti syna voči svojim rodičom.

5Moj. 21:18-21  „Keby mal niekto nezdarného syna spurného a nepoddajného, ktorý by nepočúval na hlas svojho otca a na hlas svojej matere, a hoci by ho káznili, predsa by ich len neposlúchal,19  vtedy ho pochytia jeho otec a jeho mať a vyvedú ho von ku starším jeho mesta a ku bráne jeho miesta20  a povedia starším jeho mesta: Tento náš syn je spurný a nepoddajný, nepočúva na náš hlas, je žráč a pijan.21  Vtedy ho ukameňujú všetci mužovia jeho mesta, a zomrie.“ 

Tento syn patril do vyvoleného Božieho národa a pretože neposlúchal svojich rodičov musel zomrieť.Čo sa asi stane s človekom,ktorý odmieta poslúchať samotného Boha, keď už neposlušnosť k rodičom bola potrestaná smrťou.

Najtvrdšie slová sú  uvedené v 10 kap.1 Kor.

1 Kor. 10:1 „ Lebo nechcem, aby ste nevedeli, bratia, že všetci naši otcovia boli pod oblakom a všetci prešli cez more2  a všetci boli pokrstení v Mojžiša v oblaku a v mori3  a všetci jedli ten istý duchovný pokrm4  a všetci pili ten istý duchovný nápoj, lebo pili z duchovnej skaly, ktorá išla za nimi, a tou skalou

bol Kristus.5  Ale vo väčšine z nich sa nezaľúbilo Bohu, lebo boli pobití a rozmetaní na púšti.6  A to všetko sa nám stalo výstražným príkladom...“

Akého asi trestu dôjde ten, kto neposlúcha Syna Božieho.? Odpoveď je v ep.Žid.10, 26-30... „ Lebo keď dobrovoľne hrešíme po prijatí známosti pravdy, nepozostáva už viacej obeti za hriechy,27  ale jakési strašné očakávanie súdu a prudká pálivosť ohňa, ktorý má žrať protivníkov.28  Keď niekto pohŕdol zákonom Mojžišovým, bez milosrdenstva zomrie na dvoch alebo na troch svedkov, a o koľko, domnievate sa, prísnejšieho trestu bude uznaný za hodného ten, kto zašliapal Syna Božieho a krv zmluvy, ktorou bol posvätený, za obecnú povážil a Duchu milosti urobil potupu?!30  Lebo známe toho, ktorý povedal: Mne pomsta; ja odplatím, hovorí Pán. A zase: Pán bude súdiť svoj ľud.“

Najvážnejšie varovanie pre tých, ktorí nie sú ochotní poslúchať Kristove prikázania je uvedené v 2 Tes.1,7-9  „….keď sa zjaví Pán Ježiš s neba s anjelmi svojej moci,8  v plamennom ohni dávajúc pomstu tým, ktorí neznajú Boha, a tým, ktorí neposlúchajú evanjelia nášho Pána Ježiša Krista,9  ktorí ponesú pomstu, večné zahynutie, preč od tvári Pánovej a od slávy jeho mocnosti,..“

Ap.Pavol počas svojho života nehovoril o istote spásy,ale robí všetko preto, aby tohto cieľa dosiahol.

Pavol v ep.Fil.3,11-14 píše následovne:“...  ak by som len nejako došiel ku vzkrieseniu mŕtvych.12  Nie že by som už bol dosiahol alebo že by som už bol dokonalý, ale sa ženiem, ak by som len aj mohol uchvátiť, k čomu som aj uchvátený Kristom Ježišom.13  Bratia, ja nemyslím o sebe, že by som už bol uchvátil. 14  Ale jedno robím: na to, čo je za mnou, zabúdajúc a po tom, čo je predo mnou, sa vystierajúc ženiem sa za cieľom k víťaznému, k odmene horného povolania Božieho v Kristu Ježišovi.“

Pavol si bol istý svojou spásou až tesne pred smrťou.A vtedy prehlásil následovnú vetu:“

2 Tim. 4:7  Bojoval som dobrý boj, beh som dokonal, vieru som zachoval.8  Za týmto už mi je odložená koruna spravedlivosti, ktorú mi dá Pán odplatou v ten deň, on, ten spravedlivý sudca, a nie len mne, ale aj všetkým, ktorí milujú jeho príchod.Pavol splnil Božie pdmienky pre spásu.Zachoval vieru až do smrti a jeho poslušnosť Božím príkazom a plnenie Božej vôle je príkladom pre všetkých kresťanov.

Ak máme istotu spásy,čo potom s výrokmi ktoré hovoria o nadeji ???

Uvádzam  výroky, ktoré hovoria o nadeji na večný život v Kristu Ježišovi:Kol.1:5 „.. pre nádej, ktorá vám leží odložená v nebesiach, o ktorej ste prv počuli v slove pravdy evanjelia,“Kol. 1:23 „.. akže trváte založení na viere a pevní a neuchyľujúci sa od nadeje evanjelia, ktoré ste počuli, a ktoré sa zvestuje každému stvoreniu, ktoré je pod nebom, ktorého evanjelia som sa ja Pavel stal služobníkom,“ 1Tes.4:13 „ Ale nechceme, bratia, aby ste nevedeli o tých, ktorí zosnuli, aby ste sa nermútili jako aj ostatní, ktorí nemajú nádeje.“Tít. 1:2  „…na nádeji večného života, ktorý zasľúbil neklamný Bôh pred večnými časy“Tít. 2:13 „ očakávajúc blahoslavenú nádej a príchod slávy veľkého Boha a nášho Spasiteľa Ježiša Krista,“Tít. 3:7  „aby sme súc ospravedlnení jeho milosťou boli dedičmi podľa nádeje večného života.“

1Pet. 1:3  „Požehnaný Bôh a Otec nášho Pána Ježiša Krista, ktorý nás podľa svojho mnohého milosrdenstva znova splodil cieľom živej nádejevzkriesením Ježiša Krista z mŕtvych,“1 Pet. 3:15 „… ale posväcujte Pána Boha vo svojich srdciach a buďte vždycky hotoví zodpovedať sa každému, kto žiada od vás počet o nádeji, ktorá je vo vás, s krotkou tichosťou a bázňou“

Nádej a istota spásy si navzájom odporujú.Nemôže byť pravda jedno i druhé.

Na záver výrok,ktorý rieši celý problém:

Jan 14,24 „ Kto ma nemiluje, ten neostríha mojich slov“. Nerešpektovanie Kristových príkazov znamená neposlušnosť proti najdôležitejšiemu príkazu Biblie: Mar.12, 30 „ A: milovať budeš Pána, svojho Boha, z celého svojho srdca, z celej svojej duše, z celej svojej mysli a z celej svojej sily. „
 



Stránka vygenerována za: 3.86 sekundy