 |
Zaznamenali jsme
112219570
přístupů od 17. 10. 2001
|
| |
poslal brusle7 Z maminčiných sourozenců se dožila nejvyššího věku teta F., která byla o 10 let starší než moje maminka. Umřela loni ve věku 93 let. Od mládí (asi od 30-ti let) byla vdova a vychovávala sama 3 děti, které byly v podobném věku jako já s mým bratrem.
Často jsme k ní jezdily na prázdniny a prožívali zde mnoho zajímavých vesnických dobrodružství i lumpáren (stroje u JZD, sousedovy hrušky, koupání v rybníkách bez dozoru dospělých, lítání na kole, na trakaři, přebírání brambor pro zvířata, skákání shůry stodoly dolů do slámy, luskové hody na polích, a mnoho a mnoho jiných dětských zážitků i kamarádství s dalšími tamními vesnickými dětmi). Vzpomínám s odstupem strašně ráda.
Pamatuji si, že s tetou byly povinné dlouhé společné večerní modlitby, a jak to můj bratr dětsky "bojkotoval" (musel to vydržet, ale slovně se nemodlil). A jak jsme u toho různě zlobili, dělali dětské skopičinky, posměšky, grimasy, ponoukali i její "na modlitbu nacvičené" děti (nerozuměli jsme tomu). Teta to vydržela a modlila se dál. Měla nás ráda. Teta silně (a z mého tehdejšího pohledu) velmi silně a fanaticky věřila v Boha, jejím vždy prvním dotazem například v neděli bylo, zda jsme byli v kostele, zda jsme se modlili. Velmi kriticky tehdy odsuzovala všechny páry, které se "musely" v očekávání dítětě "brát" a velmi se nás snažila "spoluvychovávat" v její specifické morálce (která na 90% byla správná, nikoliv na 100%). S odstupem 80-85-ti let, s odchodem tety na věčnost, kdy se jí v paměti ve vysokém stáří různě mísily události jejího života, si pamatuji na slova tety na posteli v době nemoci: "Jaké to tam asi bude?" Myslela tím nebe, večnost...
A na tuto otázku si nyní často vzpomenu, na její hlavní odkaz, duchovní dědictví - kromě předávané lásky ve skutcích k nám dětem - "Jaké to tam asi bude"? |
|
poslal Frantisek100
Vánoce 1967. Budou to první vánoce, kdy budu
úplně sám. Není to ani měsíc, co zemřel tatínek. Vloni jsem byl aspoň s
tatínkem a byly to moc smutné vánoce.
Tatínek, také vážně nemocný jako bývala maminka, plakal. Ale vždycky se najdou
hodní lidé. Paní K. byla již starší paní, chodívala pravidelně do kostela a mne
půjčovala velice zajímavé knihy. Měla skříň a v ní docela vzácné knihy. Jedna z
nich se jmenovala “Dětství obecného P e p í č k a“. Její autor v ní popsal svůj
život. Miloval jsem tuhle knihu a obdivoval Pepíka, který neměl lehký život.
Nakonec se stal spisovatelem a profesorem. Nevím ani, jak jsem se starou paní
seznámil. Nějak sama projevila o nás
zájem. A právě paní K. nám vloni na vánoce dala smažený řízek a bramborový
salát. A nějací jiní dobří lidé nám zase na práh bytu položili krabičku s
cukrovím. Ani nevím, kdo to byl. Lidé dokážou být tak hodní. Cítili s námi a já
byl rád, že nejsme úplně sami.
Letos však budu sám. Něco si koupím a hlavně to chci zaspat a probudit
se až druhý den. Jenže můj příbuzný bratranec, politický funkcionář a vysoce
postavený člověk, mi nabídl, abych strávil vánoce u nich doma. Co mám dělat? Moc se mi tam nechce, protože
jsme se s nimi nikdy nestýkaly a kdoví, čím je pozvání motivováno. Ale tak jsem nakonec šel. Možná
měl můj příbuzný dobrý úmysl, ale měl jsem raději zůstat doma. Všechno mne tam
připadalo takové studené. Ani ten řízek se salátem mi nechutnal. Vždyť jsme ani
neseděli u jednoho stolu a já jedl někde stranou... Stromeček bez dárků, i když
ne že bych po nějakém toužil. Chvíli jsem si něco povídali a pak jsem
poděkoval, rozloučil se a vrátil se do své studené místnosti. Měl jsem tam
pocit, že nějak překážím....
Naštěstí jsem si doma před tím
ozdobil svůj stromeček. Zapálil jsem svíčky, zatopil v kamnech a vzpomínal. Jaké bývali naše
vánoce. Chudé ale krásné. A maminka vždy
před štědrovečerní večeří vyslovila malou modlitbičku. Tehdy jsem ji ani nechápal. Voněl mi pod nosem smažený vepřový řízek,
který jsme měli jen jednou do roka. Ale nesmím být smutný. Honem jsem si pustil
rozhlas po drátě a zaposlouchal se do veselejších melodií. Teplo z kamínek mne
nakonec přemohlo ke spánku. Další dny jsem se učil na maturitu a zpracovával si
otázky. Večer kino, na které jsem se vždycky moc těšil, a žádné představení
nevynechal. Jo, tak rád bych točil filmy. Po každém filmu jsem doma dlouho o
něm přemýšlel a představoval si, jak bych to natočil já sám. Snění je krásná
věc. Ano, možná právě to snění často vyplňovalo můj volný čas. Konečně přišel
silvestrovský den.
Koupím si salám, kofolu a něco sladkého. Zalezu do postele a
budu poslouchat rádio. Tam je vždycky pěkný pořad. Dobře jsem se najedl,
pochutnal si na čokoládě.
Asi kolem desáté hodiny někdo zaklepal na dveře.
Kdo to asi je ? Ve
dveřích stála paní sousedka Štaidlová. Milá usměvavá paní. Měli dveře zrovna
naproti přes chodbu.
„ Františku, pojď mezi nás“ a řekla to tak hezky a dojemně, že jsem prostě
neodolal. Rychle jsem se oblékl a vešel do jejich bytu.
A tam bylo moc veselo. Povídalo se , zpívalo, hrály karty...
Sešli se tam jejich tři synové s manželkami, asi deset lidí. Přijali mne , jako
bych k nim odjakživa patřil. Čas plynul a najednou byla půlnoc. Zazněly zvony v
rádiu, všichni povstali a všichni jsme si připili červeným vínem a vzájemně si
popřáli. Cítil jsem se jak v jiném světě. Zapomněl jsem na to, že jsem sám.
A do toho všeho mne mámovsky objala paní Štaidlová a dala
krásnou pusu. Nepamatuji si, že by mi někdo někdy dal pusu. A ještě k tomu, tak
upřímnou a lásky plnou. Moje maminka vzhledem k své nemoci toho už dlouho
nebyla schopná.
Byl jsem příjemně
překvapen a cítil se šťasten. Asi ve dvě po půlnoci jsem šel spát a stále cítil
ten mámovský polibek na své tváři. Ke štěstí nemusí být velké dary, ale vždy je
třeba láska.
Krásná to náplast za nevydařený štědrý večer. Začal nový rok 1968. Co přinese
??
|
|
poslal Dzehenuti Eufrat vysychá a vidíte ten krásný znak OMEGY :P - je čas připravit cestu pro jeho příchod
https://www.youtube.com/watch?v=5cwiwJmq7iw
|
|
poslal oko Pod článkem "Špatné rozlišování" jsme s Toníkem (Cizincem) narazili na docela zajímavé téma; Křesťan má svým životem poznávat a naplňovat Boží vůli - existuje však jenom jedna jediná správná varianta Boží vůle, nebo existují snad tisíce různých možností správných voleb podle Boží vůle, které mohou být všechny dobré?
|
|
poslal Neprihlaseny Čtu si svoje starší příspěvky a články a jakoby je psal někdo jiný. Tak ještě cca dva roky zpátky jsem to já, ty starší věci je někdo jiný. Vyplývá z toho, že se člověk mění. Už jen z toho je jasné, že nemůže být žádný soud. To bychom museli jít zpátky až do mateřské školy a v šedesáti by ses musel zodpovídat z toho, co jsi dělal před pětapadesáti lety. I světské právo uznává promlčecí lhůtu. Lidské tělo se během několika let kompletně vymění, je už složeno z jiných buněk, jiných atomů, molekul. Všechno je tak plastické, že nedává smysl nějaký soud. A nedává smysl ani přechod do nějaké bájné destinace jako nebe, ráj, atd. Páč který z těch stavů mysli by se tam přenesl? Dítě? Dvacetiletý člověk? Padesátník? Pokaždé je to někdo úplně jiný. S tím náboženství vůbec nepočítá. Náboženství zachycuje pouze aktuální stav a zcela přehlíží vývoj v čase.
Ve skutečnosti je proměnlivost člověka ještě vyšší, než si myslíme. A naše vědomí i vnímání je závislé na miliardě faktorů. Stačí rozhodit hladinu cukru v krvi a už jsi někdo jiný. Někdo udělá nějaký skutek jen kvůli tomu, že má třeba nízkou hladinu cukru. Měl jsem "vybuchujícího" žáka, který musel sníst tatranku nebo jinou sladkost a hned se uklidnil. Měl to dokonce doporučeno v jeho papírech na jeho hlavu. Na člověka působí tolik vnitřních faktorů i tolik vnějších faktorů, že nejsme nic stabilního, ale jsme v podstatě jen chodící houby, které stále něco nasávají z vnějšího prostředí, mění se nám vnitřek podle jídla, podle vody, podle naplněnosti potřeb, neustále se nám vyměňují buňky. Mění se nám vědomí, názory, atd. Máme pouze dojem statičnosti a stability. Žádná neexistuje. K tomu všemu ještě v posledních desetiletích přibylo chemické znečistění, které se do mozku dostane taky. Pokud někdo stvořil vesmír, planetu, organismy, tak musí vědět, že je nemožné uchopit jedince, živého tvora jako něco kompaktního, stálého. Zeryk tady psal o vlivu mikrobiomu na tělo i mysl. To je další faktor. Naše chování ovlivňují i bakterie, prvoci na kůži, ve střevech, atd.
Nikdo nemohl ovlivnit rodinu, století, stát, do něhož přišel. Stačí cokoli nepatrně změnit a už se děje úplně jiný sled událostí. Veškeré soudy jsou nesmysl, trapárna. Výmysl. Myslím soudy nadpřirozené nebo definitivní. Samozřejmě lidské soudy mají smysl. Společnost se chrání, izoluje třeba násilníka, aby dále nemohl páchat něco, co ohrožuje ostatní členy společnosti.
Tímto tématem ale nechci nikoho přesvědčovat o tom, že má přestat věřit na svého boha. To v žádném případě. Nic tady nekážu a je mi jedno, v co kdo věří. Ať věří dál. Jen mi při čtení mých starších příspěvků a článků došlo, jak moc jsme my lidé proměnliví a jak je proměnlivý i celý svět.
Nadpis článku jsem použil z písně Karla Gotta.
|
|
poslal zeryk Zeryk se stal spokojeným ateistou
1. Ježíš 'nemusel' historicky existovat a) rozděluji historickou osobu jména Ježíš b) a ideu mesiáše. 2.Křesťanství 'mohlo' vzniknout i bez Ježíše a) Má jakoby ( mimoděk) zasahovat k víře židů b) bez porozumění 'jejich' víře 3.Život je možný jen v symbióze a) svoboda b) láska
Takže jsem přerostl bohu přes hlavu, a evolucí jsem se stal věřícím ateistou. Věřícím v Bohy, Ježíše,Duchy a ostatní tím dávám na vědomí aby se mnou již nepočítali. Nebudu s nimi trávit čas ani zde ani nikde v imaginárním nebi. zeryk
|
|
poslal Frantisek100 Vánoční čas v
roce 1955. Bude mi pět roků. Bydlíme v obecním bytě v přízemní starého domu,
kde není zavedena voda a ani záchod. Máme jen jednu universální místnost.
Invalidní rodiče chtějí mi udělat radost. Tatínek sice už má malý zelený smrček
připravený na stolku ve stojanu. " Hezky se vyspinkej a ráno poznáš, že tu
byl Ježíšek"
Já ještě nevím , co znamená výraz Ježíšek, ale asi něco
pěkného, protože se mám na to těšit. Jenže jak v jedné místnosti mají to
překvapení rodiče nepozorovaně udělat? Když mne uložili ke spánku, postavili u
mé postele dvě židle. Zhasli světlo a svítila je maličká lampička, která
vydávala tolik světla jako baterka. Ta svítila každou noc kvůli mne, abych se prý nebál. Asi
jsem usnul, ale pak později se probudil. Malinko se na posteli posadil a za
židlemi něco spatřil. Stromek byl na zemi, ale spatřil jsem jen jeho horní
část. Na vrcholu se leskla krásná špic, kde se odrážely paprsky z nočního
světýlka. Ještě tu dál viselo něco blýskavého. A kolem? Tatínek v podvlíkačkách a košili
a maminka v košilce. Potichounku stromek
zdobili. Pochopil jsem tajemství. Ten Ježíšek budou tatínek s maminkou. Oni mne
mají rádi. Ráno jsem se nepřiznal tomu,
co jsem viděl. Byl jsem o jedno poznání bohatší. Když jsem po večeři našel pod
stromkem dárek, tušil jsem, že je jistě od rodičů.
Vánoce jsou svátky lásky, kterou si lidé vzájemně prokazují.
Škoda, že se tak nechovají po většinu roku.
Překvapilo mne, když
jsem se setkal u některých církví i s kritikou vánočního stromku a vánočních oslav.
I když vánoce bývaly chudé, nikdy na ně nezapomenu. Byly
spojeny vždy s krásnou atmosférou a
radostí. Ať je všem a nejen o vánocích krásně. Važme si času Boží milosti. |
|
poslal Magdalena07
Poslechněte si vyprávění rabína, který se vrátil z klinické smrti a jaké poselství přináší Božím lidu..
Kdo z vás umíte dobře anglicky, zkuste to přeložit těm, kteří hledají ve slovníku :-)
Zdraví Magdalena
|
|
poslal Nepřihlášený Jsem 49 letý homo učitel těláku a nedokážu normálně žít. Jsem psychicky i fyzicky labilní a vynahrazuji si to nadáváním ostatním lidem v diskuzích do bobků a incelů, směji se i handicapovaným lidem. Dříve jsem byl nesmírně promiskuitní a vyspal se s každým, dneska jsem sám. Co mám dělat abych byl normální podle vás věřících? Pomůže mi církev? Nebo vymítání?
|
|
poslal Dzehenuti Satanův trik ve Fatimě aneb císařovy „Satanovy“ nové šaty
Od května do října 1917
líčili tři malí pasáčci, Lúcia dos Santosová a její sestřenice Jacinta a bratranec Francisco
Martoovi, zjevení „Panny Marie“ v polích doliny Iria u vísky Aljustrel nedaleko portugalského města Fatima. Tento zážitek se
opakoval každého 13. dne v měsíci
přibližně ve stejnou hodinu.
Při posledním zjevení 13. října 1917 se do doliny Iria
vypravilo 70 tisíc lidí včetně novinářů a fotografů na základě tvrzení dětí, že
toho dne se stane zázrak, aby všichni uvěřili. Hustě pršelo, ale
nespočetné množství pozorovatelů zaznamenalo, že v poledne se mraky roztrhaly a
odhalily slunce v
podobě matného disku, rotujícího po obloze a zářícího nad celým okolím různými
barvami světla. Poté se slunce oddělilo
od oblohy a vrhlo se po klikaté dráze k zemi. Nakonec se vrátilo na své
místo a lidé, kteří byli předtím promočení, byli zcela suší. Tato událost je
známá jako „sluneční zázrak“.
No nutno podotknout, že Satan je opravdu velmistr lži
a podvodu. Nikdy, dětem neřekl, že je panenkou Marií ale nechal je to myslet si
a to tím, že řekl, že je paní růžence a podobně…nikdy ale přímo neřekl jsem
panenka Marie a to ani nemohl !!!. Zjevení
Satana ve formě ženy viděli tedy jen děti proto je úsměvné jak se mu klaněli
tisíce lidí…jako císařovým novým šatům.
No ale máme tady
Svaté písmo a není náhoda co je psáno právě ve v kapitole 13 ve verši 13 Janova
zjevení :
13Činí veliká znamení, takže nechá i oheň z nebe před zraky lidí
sestupovat na zem, 14a svádí obyvatele země znameními, která jí
bylo dáno učinit před očima šelmy.
|
|
poslal Frantisek100 Svědectví. Může být pravdivé svědectví člověka, který nemá
svědka.
Někteří duchovní guru se chlubí tím, že byli v nebi, v nebeské svatyni či v pekle a že jim
Bůh oznámil to či ono, ale nemají na to svědka. Je správné jim věřit? A bohužel
jim často lidé v sektách věří. Jenže Duch Boží působí vždy na celé skupiny
lidí, takže je mnoho svědků. I Pán Ježíš vždy komunikoval tak, že tam bylo více
lidí. Děsím se těch, co smělé prohlašují , co jim údajně Bůh řekl, poučil či nařídil, co se má dodržovat, jíst, pít atd. Ale nemají
na to svědka.Je to jen jejich fantazie. Pak v sektě či církvi nařizují, co se
smí či nesmí, jak věřit a tvrdí, že jen
oni znají pravdu. Jak je to nebezpečné!! Jak můžeme naletět?!!! Jak můžeme být
zneužiti takovými náboženskými vůdci?
A nejhorší, když jsou to lidé duševně
vyšinutí s psychopatickými rysy. Jak snadné je pro ně říci, že Bůh mi řekl. A
mají na to svědka????
Po roce 89 jsem se zúčastnil shromáždění v jedné skupince
AC. Opožděně tam přišel jeden z členů a plný
nadšení oznamoval, že byl na návštěvě v dětské domově a že všechny děti přijaly
Pána. Haleluja. A tak se všichni začali modlit
a děkovat Bohu. Další den jsem zjistil, že to není pravda. Byl tam, to
ano, ale nic se nedělo. Život šel dál bez zájmu o duchovní věci.
Tak nějak vnikají
nepravdy a možná ti lidé spíše něco prožívají jen ve svém hlavě, ale ne v
realitě. Proto je vždy důležité svědectví , kdy jsou aspoň dva. Ale někdy ani
tady není zajištěna pravda, pokud se ti dva domluví.
Zajímavé je že, když je
seslán Duch Boží na lidi, tak vždy jsou u toho svědci.
Jak můžeme svědčit o Bohu?? Hlavně tím, jak žijeme. Mne lidé
nepřivedli k víře kázáním a svědectvím, jak uvěřili,ale tím, jak hezky se
chovali vzájemně i ke mně. Po roce 89 jsem byl totálně zklamán. To už byla vše
jen komedie podporovaná západními sektami a často jen nepravdy.
|
|
poslal luteran Krátká vzpomínka a zamyšlení pastora Roberta Rhyna. Jde o úryvek, který zmiňuje na závěr svého textu "Sanctification by Grace", neboli "Posvěcení milostí" (k dispozici online - sanctificationbygrace.homestead.com).
|
|
poslal Dzehenuti Dnešního dne ruším všechny nejmenší přikázání a učím lidi, že dvěmi největšími přikázání jsou ty které řekl náš pán Ježíš : „‚Miluj Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí.‘ [a] 38 To je první a největší přikázání. 39 Druhé je mu podobné: ‚Miluj svého bližního jako sám sebe.‘ [b] 40 V těchto dvou přikázáních spočívá celý Zákon i Proroci.“ A jako je Ježíš pán nad sobotou tak tyto dvě největší přikázání nahrazují všechny nejmenší... jsou pánem nad všemi. Tímto svým výrokem a jeho učením naplňuji proroctví Svatého písma : 19Kdo by tedy zrušil jediné z těchto nejmenších přikázání a tak učil lidi, bude v království Nebes nazván nejmenším. Kdo by je však činil a učil, ten bude v království Nebes nazván velkým. 20Neboť vám pravím: Nebude-li vaše spravedlnost o mnoho převyšovat spravedlnost učitelů Zákona a farizeů, do království Nebes určitě nevstoupíte.“
|
|
poslal Nepřihlášený Film Dušana Hudce Miluj bližného svojho provázel na Slovensku skandál kolem zákazu jeho uvedení. Pojednává o událostech v Topoľčanech během 2. světové války i po ní. Ukazuje lidskou lhostejnost, pokrytectví, které v té době dosáhly obludných rozměrů. Nenávist k Židům totiž neskončila zároveň s obdobím holokaustu.
|
|
poslal Nepřihlášený Nedávno jsem zhlédl
dokument Dějiny židů. Je to asi pět dílů. Tolik násilí na sobě, tolik utrpení nemohl prožít žádný
národ. A tohoto utrpení a největších zločinů se dopouštěli křesťané!! A ne
krátkodobě, ale systematický. A nejen katolická církev, ale i pravoslavná a církve
evangelické. Sám Luther vypracoval zákony pro další utrpení židů. Proto o něm
mohl Hitler údajně prohlásit, že tento
křesťan byl největší Němec. Je to
smutné. Setkávám se s tím jak křesťané, kteří mají původ z lepších rodin,
nadávají na české komunisty a na to jak
trpěli. Jistě, že bylo i mnoho těch co v 50 letech trpěli v kriminálech, ale co
zla napáchali jejich předkové , o tom se mlčí. Je mi smutno z toho, když
kazatel prohlásí, že komunisté zavraždili 50 milionů lidí. Ale kde? My žijeme v
naší zemi. Hnusí se mi ta křesťanská přetvářka, za kterou se nestydí křesťanské
politické strany ani neofašisté z chvilek podporování evangelickou bohosloveckou fakultou, která má
vychovávat budoucí duchovní.
Ta hrdost, my máme Ježíše a on nás vede, my máme církev, sektu, máme
naše vůdce, guru , kteří jsou prý vedeni Duchem. Ale jakým Duchem???!!! Ale
dějiny ukazují krutou pravdu. Jak se
chovala křesťanská civilizace bez rozdílu vyznání?? Kdo získával a okupoval
cizí země, vraždil a zotročoval původní
obyvatelstvo, a vtrhl tam pod záminkou
evangelizace? S válečnými zločinci šli ve stejně lati údajní misionáři. A stejně a ještě hůře křesťané své zvířecí
pudy vybíjeli na židovském obyvatelstvu. Vrcholem toho byl holocaust, ale
pogromy existovaly i o mnoho dříve. Dokonce také třeba u nás i po válce v Topolčanech,
jak ukazuje dokument Miluj bližného svého, který slovenská televize zakázala.
Kam se poděl Kristus?? Co se sto stalo s vírou??
Já se už židům nedivím, že odmítli Krista.
Pokud někdo v dějinách lidstva skutečně opravdově trpěl za víru v Boha, pak to byli především
židé.
Pořád se my křesťané budeme chvástat, jak jsme dobří a
hlavně bezhříšní??!!!
Na Božím soudu nás usvědčí ze lži právě židé.
|
|
poslal Frantisek100 Příznivci Bennyho Hinna jsou zvyklí dostávat pravidelné dopisy, často jakoby
psané vlastní rukou samotného pastora, které vyzývají k obětování finančních
prostředků s příslibem bohatého budoucího požehnání. Síla takové korespondence
se ovšem nedá srovnat se zážitkem osobního setkání s pastorem. O průběhu níže
popsané akce víme z první ruky. Pozorovatel, kterého momentálně nemůžeme
jmenovat (redakce jeho identitu zná), se účastnil vystoupení Bennyho Hinna v
jedné evropské metropoli.
Zmíněné akce se v městském kongresovém centru účastnily asi dva tisíce
příznivců Hnutí víry. Šlo o lidi převážně ze střední společenské třídy, ženy i
muži byli zastoupeni rovným dílem. Organizaci zajišťoval úzký tým
spolupracovníků pastora a vybraní dobrovolníci, kteří pomáhali před a během
programu v jednotlivých sektorech a stáncích se suvenýry.
„Překvapilo mě, že dobrovolníci byli rozdělení pro různé úkoly vyloženě
rasisticky,“ říká náš pozorovatel. „Bílí a dobře oblečení v předních sektorech,
o méně exponované oblasti se pak starali dobrovolníci tmavé pleti.“ Bezpečnost
navíc zajišťovala ostraha najatá od kongresového centra, tříčlenná VIP ochranka
pastora Bennyho Hinna a asi dvacet tajných pracovníků bezpečnostní agentury v
davu, kteří byli oblečeni v civilu. Poznámka: Zdroj: https://www.idnes.cz/technet/veda/benny-hinn-podvodnik-nebo-lecitel.A150311_161004_veda_kuz
|
|
poslal vatatu ZODPOVĚDNOST
To, co nyní napíši, píši jako sdílení se toho, co mně Bůh zjevil skrze svého Ducha, kterého mně dal, když jsem o něho podle slov Pana Ježíše prosil. Lukáš 11,13 ,,Jestliže tedy vy, ač jste zlí, umíte svým dětem dávat dobré dary, čím spíše Otec z nebe dá Ducha Svatého těm, kteří ho žádají." Také jsem prosil nebeského Otce o jeho moudrost podle slova Jakuba, a tak nepochybuji ve svém srdci, že jsem jí od Otce nebeských světel dostal. Jakub 1,5-7 ,,Nedostává-li se někomu z vás moudrosti, ať žádá od Boha, který dává všem štědře a nevyčítá, a bude mu dána. Ať však žádá ve víře a nic nepochybuje. Neboť kdo pochybuje, podobá se mořské vlně, hnané a zmítané větrem.Ať si takový člověk nemyslí, že něco od Pána dostane; je to muž nerozhodný, nestálý ve všem, co činí ." Boží moudrost je něco, co je stále se mnou. A je tomu tak i proto, co řekl můj Pán a spasitel Ježíš, Otcem pomazaný Duchem svatým a mocí, a od té doby je Ježíš Pomazaný, což je řecké slovo KRISTOS. (skutky apoštolů 10,38) Jan 14,13-14 ,,A oč byste požádali v mém jménu, to učiním, aby byl Otec oslaven v Synu. Požádáte-li mne o něco v mém jménu, já učiním.“ To však má jeden podstatný háček. Bez víry to není možné. Matouš 21,22 ,,A všechno, oč byste v modlitbě požádali, budete-li věřit , dostanete.“ Marek 11,22 ,,Ježíš jim na to řekl: „Mějte víru Boží." A tak jsem prosil o víru Boží. Když jsem jí dostal, tak skrze ní nyní věřím a nepochybuji o tom, že jsem od Otce dostal jeho Moudrost, a že jsem dostal Ducha svatého. Touto vírou VĚŘÍM, že všechno, co tady dále napíši, je z Ducha svatého a je z Otcovy moudrosti. LIDSKÁ ZODPOVĚDNOST RUŠÍ BOŽÍ SPRAVEDLNOST, STOPROCENTNĚ. Dále vysvětlím proč tomu tak je. Zodpovědnost člověka je důležitá, dále uvedu proč. Abychom to dobře pochopili, potřebujeme si v prvé řadě uvědomit, co to je zodpovědnost. Wikipedie ,,Odpovědnost (někdy také zodpovědnost[1]) je široký právní, morální a etický pojem, který označuje ručení osoby X za nějakou věc či jednání Y, případně před nějakou instancí Z. Je třeba rozlišovat mezi odpovědností retrospektivní – odpovědností za něco, co se už stalo, jako je tomu u odpovědnosti právní – a odpovědností prospektivní, jež osobě X něco ukládá do budoucnosti" V prvé řadě si musíme uvědomit, že v Boží spravedlnosti jde o Boží zodpovědnost, protože v Boží spravedlnosti jde o Boží skutky, ne o lidské skutky. A Bůh nese plnou zodpovědnost za své skutky, čímž se stává stoprocentně spravedlivým. Komu se Bůh zodpovídá za své skutky a za své chování-charakter? Bůh je zodpovědný sám sobě a každému, kdo se ho zeptá, proč je takový, jaký je, a proč učinil to, co učinil. Ten, kdo jeho odpovědi přijímá jako jedinou pravdu, ten má podíl na této Boží spravedlnosti. Člověk se nestává před Bohem spravedlivým vykonáním svých skutků, ale vírou ve vykonání Božích skutků Bohem. A protože Bůh koná své skutky i skrze ty, kteří mu věří, že to takto činí, tak se tou vírou stávají zodpovědnými jeho zodpovědností za konání jeho skutků jím samým v nich. Pokud si však člověk myslí, že musí vykonávat určité skutky, aby se tak stal zodpovědným před Bohem za tyto své skutky, ten tímto uplatňuje spravedlnost svou, založenou na vykonání svých skutků, a tím ruší spravedlnost Boží, která je založená výhradně na vykonání Božích skutků Bohem samotným. Víra v toto Boží vykonávání Božích skutků Bohem samotným činí člověka spravedlivým před Bohem, a tím i zároveň plně zodpovědným před Bohem. Vira v Boha a jeho skutky konané Bohem samotným, se stává jedinou zodpovědností člověka vůdčí Bohu. Dravá šelma, která nyní vládne světu, ruší Boží spravedlnost tím, že nutí všechny obyvatele země, aby byli zodpovědní za své skutky. Této dravé šelmě bylo dáno, aby svedla boj ze svatými-mocně oddělenými od hříchu, a přemohla je. Všichni tito lidé v poslední době hovoří spolu s lidmi, kteří patří ještě světu, o zodpovědnosti před Bohem za své skutky, a myslí to zcela vážně, vyučujíc to v tak zvaných denominacích s velikou horlivostí. A to je to vítězství té šelmy nad nimi. Každý člověk, který se činí zodpovědným za své skutky před Bohem a před ostatními lidmi, dokonce před vlastním svědomím, aby tak své svědomí upokojil, ten ztrácí svojí svatost, protože svatým-mocně odděleným od hříchu a hříchů se člověk stává jedině vírou v Boží zodpovědnost za konání Božích skutků Bohem samotným. Člověk, který věří, že Bůh vykoná svou mocí všechno co si předsevzal, aniž koná jakékoliv své skutky pro své ospravedlnění, aby se tak stal zodpovědným, ten jediný se touto vírou v moc Boha stává svatým, to je mocně odděleným od hříchu a svých hříchů. Člověk totiž nemůže hřešit vůdčí Bohu jinak, než jedině skrze své skutky. A každý, kdo se snaží být zodpovědný před Bohem, se tak může stát zodpovědným pouze dvěma způsoby. Jeden způsob je učinit sám sebe zodpovědným za vlastní skutky a očekávat za ně od Boha odměnu. Druhý způsob je uvěřit Bohu, že on sám učiní všechny skutky vedoucí k zodpovědnosti za ně. Ten první způsob, jak být zodpovědný je hřích a působí hříchy, čímž se člověk stává hříšným. Ten druhý způsob je svatý, a tak se člověk stává mocně odděleným od hříchu a svého hřešení. Zodpovědným se člověk stává před Bohem svým rozhodnutím, které za něho nikdo jiný neučiní. Buďto se člověk rozhodne stát se zodpovědným před Bohem vykonáváním svých skutků podle Božích nařízení, a nebo se rozhodne stát se před Bohem zodpovědným jedině vírou v mocné konání Božích skutků Bohem samotným. To první rozhodnutí je smrt, to druhé rozhodnutí je život věčný. Svobodně jsem se rozhodl, a tak mám život věčný. Neustále na mně však útočí zkoušky víry, a snaží se mně donutit přehodnotit mou víru, abych se raději pokusil stát se zodpovědným před Bohem svými skutky. Díky slabosti mého těla, skrze které jediné bych se mohl pokusit stát zodpovědným před Bohem svými skutky, to nejde, a tak díky Bohu za tu slabost mého těla mně zbývá pouze ten jeden jediný způsob jak se stát před Bohem a vůdčí jemu zodpovědným. Je to víra v jeho mocné konání jeho skutků ve mně a skrze mně. Co budu konat, až toto dopíši? Nevím, ale Bůh to ví, a já mu věřím, a to mně dává život. Lidské plány člověka svazují, čímž se člověk stává nesvobodným, stává se zajatcem vlastních plánů, i když si myslí, že podle dobrého vzoru, stále je zajatcem. Mnozí to snášejí s vírou, že jednou za to budou odměněni. Ta odměna je však již tady. Je to víra v mocně konajícího Boha své skutky skrze ty, kteří tomu věří. Jiří
|
|
|
