Grano Salis NetworkGrano SalisGranoChatMusicalise-KnihyModlitbyD K DKřesťANtiqC H M IMOSTYNotabeneECHO 
Vítejte na Grano Salis
Hledej
 
Je a svátek má Petr a Pavel.   Vytvoření registrace
  Článků < 7 dní: 4, článků celkem: 16173, komentáře < 7 dní: 307, komentářů celkem: 395891, adminů: 60, uživatelů: 5073  
Vyzkoušejte
Jednoduché menu

Úvodní stránka

Archiv článků

Protestantské církve

Veřejné modlitby

Zpovědnice

e-Knihovna

e-Knihy pro mobily

Kam na internetu

Soubory ke stažení

Recenze

Diskusní fórum

Tvůj blog

Blogy uživatelů

Ceny Zlatá Perla

Ceny Zlatá Slza

Doporučit známým

Poslat článek


Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT


GRANO MUSICALIS

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení


Pravidla


Kdo je online
Právě je 150 návštěvník(ů)
a 1 uživatel(ů) online:

Vota

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Polemika


Přihlášení

Novinky portálu Notabene
·Selhání pøedstavitelù Jižních baptistù pøi ochranì obìtí sexuálního zneužívání
·Sbor Bratrské jednoty baptistù v Lovosicích vstoupil do likvidace
·Informace z jednání Výkonného výboru BJB dne 10. kvìtna 2022
·JAS 50 let: Adrian Snell, trièko a beatifikace Miloše Šolce
·Online pøenosy ze setkání všech JASákù k 50. výroèí pìveckého sboru JAS
·Prohlášení tajemníka Èeské evangelikální aliance k ruské agresi na Ukrajinì
·Jak se pøipravit na podzimní vlnu?
·Kam se podìly duchovní dary?
·Bratrská jednota baptistù se stala èlenem Èeské eavngelikální aliance
·Patriarcha Kirill v Západu vidí semeništì zla a sní o vizi velkého Ruska

více...

Počítadlo
Zaznamenali jsme
108460744
přístupů od 17. 10. 2001

Kontrasty: Neomylnost papeže.
Vloženo Pondělí, 14. prosinec 2009 @ 20:25:47 CET Vložil: Stepan

Katolicismus poslal oko

Já se nezmýlím nikdy...!



„Dosazuji lidi na různá místa – postěžoval si jeden vysoký úředník – bohužel se v lidech občas zmýlím, nejsem neomylný,“ „Já jsem průvodce v horách – prohlásil jiný – ale dnes už se zmýlím zřídka, znám své okolí.“ „Mne počty samy nezklamou nikdy – dodal matematik – a jenom zřídka se spletu v jejich užívání.“ Čtvrtý, který se chtěl všem třem vysmát, prohlásil slavnostně: „Já se nezmýlím nikdy. Jak to dělám? Žádnému člověku nevěřím, proto se nemohu v nikom zklamat. Nikoho nevodím a sám nikam nechodím, nespletu si tedy cestu. A matematikou se nezabývám. Uznejte tedy, že jsem neomylnější než papež.“
Má to být satira nebo vyjádření smutné zkušenosti? Nechme zatím stranou papeže a uvažujme o hodnotě svých vlastních úsudků. Dojdeme skutečně k závěru, že se nezmýlí jenom ten, kdo nic nemyslí a nesplete se v práci ten, kdo nice nedělá. Jak je tedy možné připisovat neomylnost papeži, který dosazuje lidi na nejodpovědnější místa, který se cítí povinen vést celé lidstvo na cestě spásy a který neučí matematiku, ale tajemství zjevené víry, která přesahují lidské chápání, jsou nedostupná pro matematiku i logiku. Závěr z této úvahy tedy zní: neomylný je jenom Bůh. Nedivme se tedy, že dogma prohlášené na 1. vatikánském sněmu o neomylnosti primátu římského papeže nechtějí přijmout ani mnozí věřící křesťané a že je kamenem úrazu v diskusích katolíků s pravoslavnými.

Uvedu zatím jednu svou osobní zkušenost. S proslulým rumunským pravoslavným teologem Staniloae jsme byli dobří přátelé. Jel jsem ho navštívit ještě i těsně před jeho smrtí. Klidně jsme rozmlouvali. Nečekaně přišel do jeho domu i jeden mnich z blízkého kláštera. Ten se nemohl vynadivit, že tu jejich teolog tak mile rozmlouvá s někým, kdo k němu přijel z Říma. Prohodil proto posměšně: „Jaký je potom rozdíl mezi pravoslavnými a katolíky?“ Neměli jsme chuti před ním diskutovat. Ale on se nechtěl dát odbýt. Staniloae proto prohodil: „Vždyť je to všem známé. Tu neomylnost nedovedeme pochopit.“ Ale já jsem k tomu dodal: „Ale dovedete! Vždyť i já jsem neomylný a vy také, vždyť i vy jste kněz.“ To se však zdálo nemístnou poznámkou profesorovi a napomenul mne mírně: „Tu se nemůže žertovat, to je vážná věc.“ A já na to: „Ale já mluvím naprosto vážně. Když při mši vyslovuji Kristova slova ´Toto je mé tělo, toto je má krev´, věřím, že ta slova mají sílu neomylnou. Podobně je tomu, když prohlásím ve zpovědi ´Já ti dávám rozhřešení´. A tu moc má kněz, když udílí i jiné svátosti.“ Stanilaoe se krátce odmlčel a dodal: „Tu jde o neomylnost církve, Božího působení.“ A já na to: „Právě to chceme my katolíci říci neomylností papežskou. Mluví-li jménem celé církve, věříme, že je moc a síla Boží s ním.“ Pravoslavný teolog se nad tím zamyslel hluboce a pak už jenom dodal: „Kdyby se problém postavil tímto způsobem, byla by diskuse o něm snazší.“ Je to pravda. Máme-li o otázce vážně mluvit, musíme ji umět nejdříve dobře předložit.

Problém je široký. S protestanty se dovedeme domluvit, když jde o neomylnost Písma svatého. Všichni věřící uznávají neomylnost Boží prozřetelnosti ve světě. Začátek náboženství je víra, že Bůh svět stvořil a že řídí jeho vývoj. Vyvstává ovšem vždycky pochybnost, když pozorujeme zlo ve světě. Odkud se vzalo a jak je možné, že je všemohoucí Bůh trpí. Ale odpověď náboženská je vždycky stejná. Zlo od Boha nepochází, je destruktivní, ničí člověka a celý stvořený svět. Ale přes to všecko nemůže zabránit tomu, aby se definitivní Boží plány překazily. Písmo Starého zákona to učí na všech svých stránkách. Izraelský národ byl vyvolen k tomu, aby z Abrahámových potomků vyšel Spasitel světa. Jejich konkrétní dějiny však ukazují, jak právě ti vyvolení neustále kladli překážky tomuto plánu. Ale přesto Spasitel přišel neomylně, když se naplnila doba, „za onoho času“, tj. právě v tom určeném okamžiku. A Ježíš sám dělá skutky a mluví, „aby se naplnilo Písmo“ (srov. 24,44). A v Novém zákoně není situace v podstatě jiná. Církev má zahrnout celé lidstvo, aby došlo ke svatosti v plnosti času, při druhém a definitivním příchodu Spasitele na svět. Kolik hříchů a překážek tomu stojí v cestě, vidíme na vlastní oči. Přesto však se Církev modlí těmito slovy: „Všemohoucí Bože, který se ve své prozřetelnosti nikdy nezklameš.“ Znamená to věřit proti vší lidské naději, ale přesto věřit pevně.
Věří se ve skutečnost, která je prozatím neviditelná. Ale přesto ji jistým způsobem Bůh stále poodhaloval a zjevoval jistým lidem, kteří měli ukazovat ostatním cestu spásy. Ve Starém zákoně je nazýváme proroky. Bez nich by zabloudili na cestě i ti, kteří byli Bohu věrni. Ti se od proroků dávali vést, jejich slovům naslouchali, uchovávali je psané a čítali je při bohoslužbách. Někteří se proto ptají: V Novém zákoně už proroci vyhynuli? Musíme číst jenom ty staré pokyny, které jsou zaznamenány v knihách Písma? Odpověď je prostá. Příchodem Vykupitele a sesláním Ducha svatého se prorocký dar neumenšil, naopak posílil, byl dán v hojnosti. Ti, kteří byli samým Kristem určeni k tomu, aby jeho lid vedli na cestě ke spasení, dostávají od Boha osvícení, aby cestu všem správně ukazovali, aby věřící povzbuzovali a posilovali. Bůh je s nimi, neomylná Boží prozřetelnost jich používá. Mají tedy i oni dar neomylnosti v tomto smyslu.
Boží slovo se nesmí stát mrtvou literou. Je v církvi stále živé, Bůh tu stále mluví. A tam, kde Bůh mluví, mluví vždycky neomylně, i když je to v slabém člověku, který od přirozenosti se jeví ve všem jako omylný. Co bychom si tedy počali, kdyby Bůh nebyl s námi? Naštěstí máme příslib: „Já jsem s vámi po všechny dny až do skonání tohoto světa“ (Mt 28,20).
(Tomáš Špidlík).


Podobná témata

Katolicismus

"Neomylnost papeže." | Přihlásit/Vytvořit účet | 3 komentáře | Search Discussion
Za obsah komentáře zodpovídá jeho autor.

Není povoleno posílat komentáře anonymně, prosím registrijte se

Re: Neomylnost papeže. (Skóre: 1)
Vložil: Jaela v Úterý, 15. prosinec 2009 @ 13:06:09 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
oko
Ano, papež je samým Kristem určen k tomu, aby vedl lid na cestě ke spasení a dostává od Boha osvícení, aby cestu všem správně ukazoval, aby věřící povzbuzoval a posiloval. Bůh je s papežem ano a neomylná Boží prozřetelnost ho používá. Má dar neomylnosti ve věcech víry, i když je slabý člověk. Ano.
Tak to je.



Re: Neomylnost papeže. (Skóre: 1)
Vložil: poutnick v Úterý, 15. prosinec 2009 @ 15:21:10 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Papežská neomylnost je v katolické teologii dogmatem, které tvrdí, že papeži coby římskému biskupovi přísluší neomylnost, „když s konečnou platností vyhlašuje nauku o víře a mravech jako nejvyšší pastýř a učitel všech věřících křesťanů, který své bratry povzbuzuje ve víře“ (2. vatikánský koncil, Lumen gentium 25).
 

Na téhle formulaci je zajímavé to že hovoří o konečné platnosti. Kdybychom slovo neomylnost nahradili posledním slovem, právem veta nebo konstatováním že máme díky Bohu monarchii a ne demokracii tak by to asi znělo poněkud jinak ale výsledek by byl stejný. Já tomu rozumím právě takhle. Neomylnost pana papeže se nevztahuje na běžný život a dogma neboli axiom vyslovuje jednou za dlouhý čas. Zatím jsem nenašel žádné o kterém by mne napadlo pochybovat. Neposkvrněné početí Panny Marie bylo také vyhlášeno až poté co ho sama Matka Kristova oznámila světu v roce 1830 v Paříži a možná tak učinila i dřív. Dar neomylného výroku per catedra měl i židovský velekněz. Dokonce i proti své vůli. Je o tom jedna zajímavá zmínka i v Novém zákoně a tehdy šlo opravdu o kouzlo nechtěného. Velekněz měl také právo na odpověď na přímo položenou otázku a to zneužil k obvinění Ježíše když ostatní prostředky a falešná svědectví selhala. Dogmata s konečnou platností vyhlašovali běžně i králové v Evropě v ryze světských věcech. Komu dali nějakou výsadu tomu také zůstala. Třeba tu že on a jeho potomci budou platit za nějaké zásluhy jen poloviční daně. Podobné listiny se uchovávaly po staletí a dalším králem byly nezrušitelné.

Zvláštní je že právě tohle uznal Velký synod anglikánské církve jednomyslně jako první cca před 5 lety. Neomylnost papeže ve věcech víry a učitelskou autoritu. Přiznám se že mne to tehdy dost překvapilo, koukal jsem na to s otevřenou pusou. Nemile zaskočen byl náš tisk, díky tomu se dala najít jen nepatrná zmínka bez dalšího komentáře. Ateistům se to nejspíš moc nezamlouvalo a neměli chuť o tom informovat. Čekal bych spíš dohady, řevnivost, strach, nedůvěru a komplikovaná jednání. Vyvodil jsem z toho že jde o dobré a zbožné muže a ženy se smyslem pro realitu a přál jsem si nechť Bůh chrání královnu a starou dobrou Anglii. Díky tomu se nebojím že by mohly vzniknout nepřekonatelné problémy a překážky a věřím že je celá ta věc v těch nejlepších Rukách.
Tady platí stejně jako jinde - postoj který k tomu kdo zaujme je především jeho věcí. Každý člověk by měl jednat podle své víry a svědomí. Nevidím důvod proč bych měl někomu zasahovat do jeho vztahů s pastorem či reverendem a do jejich práv a pravomocí.

 




Stránka vygenerována za: 0.18 sekundy