Habemus
papam! Dedicated to His Holiness Benedict II.
P.P.. See also down.
|
ČERNĚ – řeč autora spisu, děkana starobylé kapituly SS. Petra a Pavla na Vyšehradě, 1862, P. Vojtěcha Ruffera Sv. Bernard
dí: „Uznej, o - takto uvedeni Svatí Otcové od ustanovení
světa.“ (Mat. 25.34.) – takto uvedeny citáty z Písma Svatého Pán
Kristus praví: „Pojďte ke mně všickni“ – takto uvedena přímá řeč
Pána Boha Maria sama zvěstovala: „Veselí se duch můj v Bohu
Spasiteli mém.“ (Luk. 1, 47.) – takto uvedena přímá řeč
Bohorodičky |
Sedmý stupeň k nebi.
Úcta a pobožnost k Marii Panně.
Marii Pannu sám Bůh poctil. Jak dí sv.
Bonaventura: „Nemohl Bůh větší ctí, slávou a důstojenstvím Marii poctiti,
jakož ji poctil, oslavil a vyvýšil tím, že ji za matku svého jediného, milého
Syna vyvolil.“
Protož napomíná sv. Bernard: „Z celého srdce se vynasnažujeme,
abychom tuto božskou Máti ctili; jest to zajisté vůle Páně, kterýž chce,
abychom všecko dobré skrze její ruce obdrželi.“
Sv. František Salezský radí: „S obzvláštní láskou cti, chval a
oslavuj nejblahoslavenější Pannu Marii, jakožto Matku našeho Pána a Spasitele,
a tedy i naši Matku. K ní se s největší důvěrností utíkejme, a jako
malé děti vždycky a ve všech příhodách v jejím klíně se skrývejme.
K ní volejme, jí v cnostech následovati se snažme, a tak dokažme, že
upřímnou láskou k té dobré Máti hoříme.“
Sv. Jan Zlatoústý dí: „Nad míru to podivuhodno, když uslyšíme,
že nevýslovný a nepochopný Bůh, jenž Otci docela roven jest, životem panenským
k nám ráčil přijíti, a z Panny chtěl se naroditi.“
Počata
bez hříchu, a vždy bez hříchu zůstala. Sv. Bernardin Sienský praví: „Syn Boží chtěl
z panny naroditi, a tělo z té na se vzíti, kteráž dědičným hříchem
porušena nebyla, vší poškvrny hříchu prosta zůstala.“
Sv. Augustin píše: „Vyjmouce Marii Pannu, kdybychom všecky
Svaté a Světice, jenž zde žili, shromážditi mohli a jich se tázali, zdaliž bez
hříchu byli, všickni by jedním hlasem volali: „Díme-li, že
hříchu nemáme, pravdy není v nás.““
Sv. Ambrož dokládá: „Jedině Maria obdržela tu milost, již
žádná jiná obdařena nebyla, aby Původcem milosti stala se naplněnou. Ona byla
chrámem Ducha sv. učiněna.“
Vždy zůstala pannou. Sv. Augustin (De
eccles. Dogm. Cap. 69.) píše: „Celou věrou
věřiti sluší, že blahoslavená Maria, Boha Krista Rodička, i jako panna počala,
i jako Panna porodila, i po porodu Pannou zůstala.“
Sv. Efrem k ní takto volá: „Neporušená a docela čistá Panno,
Rodičko Boží! O keři neshořelý – a zelenající se prute Aronův. Ty jsi byla
Panna před porodem, Panna při porodu, Panna po porodu.“ Obsah
↑
Maria
skvoucí příklad všech cností.
Sv. Alfons Liguori dí: „Ačkoli v Evangelium o cnostech
Maria málo jest zaznamenáno, ale čteme tam přece, že Maria měla veškeré cnosti
a způsobem neobyčejným. Sv. Tomáš praví, že „každý z ostatních Svatých
v některé obzvláštní cnosti vyznamenával, ale nejblahoslavenější Panna
Maria že ve všech cnostech dokonalá byla, a z té příčiny se nám také za
příklad představuje.“
1. Její pokora a sebe zapírání. Sv. Augustin volá: „O v pravdě
blahoslavená pokora, kteráž nám Boha porodila, nebe otevřela, a duše
z pekla vysvobodila.“
Sv. Bernard píše: „Kteraká to Panna, jenž jest tak
ctihodná, že ji pozdravuje Anděl, a tak pokorná, že se zasnubuje tesaři? Krásné
to smýšlení panenství a pokory. Velmi milá Bohu ona duše, v níž panictví
spojeno jest s pokorou.“
Sv. Bernardin Sienský dokládá: „Poněvadž nebylo žádného
stvoření, kteréž by se bylo více pokořilo, než Maria, nebylo tudíž také žádného
stvoření, kteréž by více bylo povýšeno, než ona.“
Sv. Alfons Liguori vece: „Pokorní milují, bává-li jimi pohrdáno,
a proto nečteme, že by Maria v neděli květnou v Jerusalemě přítomna
byla, když lid jejího Syna s tak velikou poctou, palmy v rukou nesa,
uvítal. Naopak ale nezanedbala býti přítomna při ukřižování svého Syna na hoře
Kalvarii, ráda snášejíc potupu, jako matka odsouzeného, jenž hanebnou smrtí
umříti musel.“
A sv. Bonaventura dokládá: „Že Maria Panna nejen pokorná byla,
alebrž i v zapírání sebe se cvičila, že neměla od Boha žádné milosti ani
cnosti bez veliké práce, hluboké zbožnosti, žádosti, bez ustavičné prosby a
postů, bez mnohých slzí a sebe zapírání. Žádná milost nebývá dána duši, leč
skrz stálou modlitbu a zapírání sebe.“
2. Její láska k Bohu. Richard od Sv. Wikt. dí: „Láska
k Bohu plápolala v srdci Marie tak prudce, že v něm pro žádný
poklesek nebylo ani místečka.“
Ona dokonale vyplnila ono přikázání: „Milovati budeš
Pána Boha svého z celého srdce svého.“
Sv. Alfons Liguori praví: „Po ničem netoužila Maria, nic nemohlo
spokojiti její srdce, než toliko plnění vůle Boží, jakož to i sama zvěstovala: „Veselí se duch
můj v Bohu Spasiteli mém.““ (Luk. 1,
47.)
„Jedním slovem,“ dí sv. Bernardin Sienský: „dokud Maria na zemi žila, Boha svého
bez přestání milovala.“
3. Její láska k bližnímu. Sv. Alfons Liguori píše: „Dokudž Maria na
zemi žila, byla lásky plná, tak že i neprošena nuzným ku pomoci chvátala, jakož
učinila v Káně při svatbě, kdež Syna svého prosila, aby vodu
zázračně ve víno proměnil, představujíc mu nesnáz chudé rodiny, řkouc: „Hle, vína
nemají.“ Lásku k bližnímu dokázala, když s chvátáním odešla na
hory navštíviti Alžbětu a jí posloužiti. Větší lásky však nemohla nám dokázati,
než když Syna svého na spasení naše k smrti obětovala.“ – „Tak příliš,“ praví sv. Bonaventura, „milovala Maria
svět, že vydala Syna svého jednorozeného.“ A sv. Anselm volá k ní: „O požehnaná
mezi ženami, jenž Andělé převýšuješ čistotou a Svaté přesáháš dobrotou!“
4. Její víra. Sv. Alfons Liguori píše: „Maria viděla
Syna svého v Betlémě v chlévě, a věřila přec, že On jest Stvořitel
nebe i země. Viděla ho utíkati před Herodesem a přece nepochybovala, že jest
Král králů. Viděla, kterak se narodil, a věřila přece, že jest od věčnosti.
Viděla jej chudého, pokrmu a nápoje potřebného, a měla ho přece za Pána
veškerého světa. Viděla Ho Maria na slámě, a klaní se Jemu, co všemohoucímu
Bohu. Neslyšela Ho mluviti, a přece Ho ctila co neskončenou moudrost. Viděla
Jej plakati, a přec věřila, že jest rozkoší nebes. Maria viděla, kterak její
Ježíš pohaněn na kříži umřel, a ač se víra ostatních vyklala, zůstala Maria
pevně přesvědčena, že jest to On její Bůh.“
5. Její poslušnost. Sv. Augustin učí, že „Máti Boží svou
poslušností zkázu napravila, kterouž Eva svým neposlušenstvím způsobila.“
Sv. František Salezský v kázání na slavnost Očištění P. Marie
praví: „Pozoruj celý život panenské Rodičky Boží,a spatříš samou poslušnost.
Ačkoliv učinila slib panenství, přece se podrobila rozkazu zasnoubení: že cnost
poslušnosti na výsost cenila a poslušnou býti chtěla. A v této poslušnosti
setrvala také vždy Maria. Za touto poslušností spatřujeme ji také přicházeti do
chrámu, podrobiti se očišťování,ačkoliv jím vázána nebyla.“
6. Její trpělivost. Sv. Alfons Liguori píše: „Bůh nám
představil nejbl. Pannu Marii co příklad všech cností, zvlášť pak co příklad
trpělivosti. Veškerý život Matky Boží jest ustavičné v této cnosti se cvičení.“
Za tou příčinou o ní také řekl sv. Bonaventura: „Ukřižovaná
počala ukřižovaného.“
7. Její panenská čistota. Sv. Bernard (De laud.
Virg. M. hom. 3.) píše: „O Panno moudrá,
o Panno pobožná, kdož tě vyučil, že se panenství Bohu líbí? Nepravím, že jsi
neměla rozkazu, ale ani rady, ani příkladu jsi neměla. Kristu tedy zasvěcuješ
prokázati se pannou, nevědouc, že se máš jemu prokázati i matkou. Volíš
opovrženou býti v Israeli a kletbu neplodnosti podstoupiti: a hle, kletba
se proměňuje v požehnání. Maria první sobě umínila, způsobem andělským
žíti na zemi. Ona hodna byla státi se svatyní Ducha sv. a příbytkem Syna
Božího.“
Sv. Terezie v dvacátém roce věku svého
ztratila skrz časnou smrt svou milou, zbožnou matku; po smrti své matky vrhla
se před obraz Marie Panny, a s vyléváním mnohých slzí volala: „Matko
milosrdenství! Tebe sobě nyní vyvoluji za svou matku. Přijmi mne sirotka do
počtu svých dítek!“ A ve všech potřebách hledala u
Matky Páně pomoc a útěchu, kterouž také vždy od ní obdržela.
Sv. Augustin radí: „Bratří! S celou mysli náklonnosti
odevzdáváme se přímluvám nejblahosl. Panny. Všickni se vším namáháním o její
prostřednictví prosme: aby, ješto ji prosebnou úctu prokazujeme na zemi, ráčila
nás neunavenou přímluvou poroučeti v nebi.“
Sv. Bernard píše: „Maria všechněm všecko jest učiněna,
její milosrdné srdce všem stojí otevříno, aby všichni u ní našli, čeho jim
třeba: nemocný uzdravení, zarmoucený potěšení, hříšník odpuštění, spravedlivý
v dobrém setrvání a Bůh rozmnožení své slávy.“
Sv. Bonaventura k ní volá takto: „O Matko! Ty jsi plna
milosrdenství a dobroty, ty jsi starostliva, bídným ve všem záležitostech
přispěti.“
Sv. Bernard praví: „Strachoval jsi se k Otci
přiblížiti? Ježíše dal ti za Prostředníka. I budeť zajisté vyslyšen pro vážnost
svou. Či snad i k Němu přistoupiti se bojíš? Lekáš se snad Jeho Božské
velebnosti? I u něho chceš zástupce míti? K Marii se utec.A nepochybuj;
budeť i ona vyslyšena pro vážnost svou. Ovšemť,Syn vyslyší Matku, a Otec
vyslyší Syna. A toť jest všech hříšníků žebřík, toť největší důvěra má.“
Sv. Jan Damascenský k ní volá: „O svatá Matko Boží! Pevně
doufám, že budu spasen, proto že nepřemožená důvěra v tebe jest mou
zbraní; tvým přispěním nepřátele své přemohu.“
Obsah ↑
K Marii co
k své matce důvěrně se utíkejme.
Sv. Terezie v dvanáctém
roce věku svého ztratila skrz časnou smrt svou milou, zbožnou matku; po smrti
své matky vrhla se před obraz Marie Panny, a s vyléváním mnohých slzí volala: „Matko milosrdenství! tebe sobě nyní vyvoluji za svou matku. Přijmi mne
sirotka do počtu svých dítek!“ A ve všech potřebách hledala u Matky Páně pomoc a útěchu, kterouž také
vždy od ní obdržela.
Sv. Augustin radí: „Bratří! S celou mysli
náklonností odevzdávejme se přímluvám nejblahosl. Panny. Všickni se vším
namáháním o její prostřednictví prosme: aby, ješto jí prosebnou úctu
prokazujeme na zemi, ráčila nás neunavenou přímluvou poroučeti v nebi.“
Sv. Bernard píše: „Maria
všechněm všecko jest učiněna, její milosrdné srdce všem stojí otevříno, aby
všichni u ní našli, čeho jim třeba: nemocný uzdravení, zarmoucený potěšení,
hříšník odpuštění, spravedlivý v dobrém setrvání a Bůh rozmnožení své
slávy.“
Sv. Bonaventura k ní volá takto: „O Matko! ty jsi plna milosrdenství a dobroty, ty jsi starostliva, bídným
ve všech záležitostech přispěti.“
Sv. Bernard praví: „Strachovali
jsi se k Otci přiblížiti? Ježíše dal ti za Prostředníka. I budeť zajisté
vyslyšen pro vážnost svou. Či snad i k Němu přistoupiti se bojíš? Lekáš se
snad Jeho Božské velebnosti? I u něho chceš zástupce míti? K Marii se
utec. A nepochybuj: budeť i ona vyslyšena pro vážnost svou. Ovšemť, Syn vyslyší
Matku, a Otec vyslyší Syna. A toť jest všech hříšníků žebřík, toť největší
důvěra má.
Sv. Jan Damascenský k ní volá: „O svatá Matko Boží! pevně doufám, že budu spasen, proto že nepřemožená
důvěra v tebe jest mou zbraní; tvým přispěním nepřátele své přemohu.“
Maria
osvoboditelkyně zoufalých.
Svatého Františka Salezského študujícího a
život nábožný vedoucího zlý duch silně a po dlouhý čas pokoušel, vnukaje a
předstíraje mu: že ať vede život jakkoli cnostný, svatý, ač cokoli František
dobrého koná, nic mu neprospěje, on že jest z počtu zavržených –
zatracených.
František bojoval všemožně proti těmto
myšlenkám,ale nemohl se jich zbaviti, on od těchto zoufalých myšlenek již
takřka chřadnul: neboť nemoha ani dále študovati,aniž mu chutnalo co jísti a
píti – ani spáti nemoha,celý utrápený chodil. A když tak v těchto
zoufalých myšlenkách celý pohřížený jednou cestuje, přijda k jedné kapli a
vejda do ní, lampa skrovně ozařovala kapli tu. František rozhlíží se, a tu
spatří krásný obraz Rodičky Boží. Pod obrazem byl nápis – tato modlitba sv. Augustina:
„Rozpomeň se o outrpná Panno Maria, že nebylo ještě na světě slýcháno, aby kdo byl opuštěn od tebe, an jest vzal své outočiště k tobě.“
František přečta tuto modlitbičku jednou, čte podruhé a po třetí. A
tu přiklekl k obrazu jejímu, a pln důvěry zvolal: „O nejdobrotivější Matko
Boží Maria! Jestliže ještě nikdo nezahynul, kdo se k tobě utekl, kdo byl
ctitel tvůj, tedy není ani možné, abych já zahynul, neb jsem i já věrný
služebník a ctitel tvůj. Přijmi mě pod ochranu svou.“
A od tohoto okamžení všecka pokušení a
zoufalá myšlení zmizela od něho.
Podobně sv. Mainrad poustevník volal Božskou Matku na pomoc,
když od zlých duchů přílišně znepokojován byl, a také obdržel skrze Marii
žádaný pokoj.
Papež Inocenc III. Radí takto: „Poněvadž život člověka na tomto
světě jest stálý boj; pročež mají všickni ti, jenž od svých nepřátel, od světa,
od svého těla, aneb od satana pokoušeni jsou, očí svých obrátiti k Marii a
prositi ji, aby jim skrze svého Syna mocnou pomoc seslala. A nikdo ještě
opuštěn nebyl, kdo ji v jakýchkoli potřebách za pomoc žádal. Obsah ↑
Maria
ochranitelkyně nevinných.
Sv. Edmund ctil každodenně Matku Páně a obětoval ji svou panickou
čistotu – k čemuž se i slibem zavázal. Jedenkráte koupil dva prsteny, na
kterýchž slova Ave Maria vyznamenané byly. Jeden z těchto prstenů navlékl
Panně Marii na prst na jednom obraze Marianském: druhý prsten nosil na svém
prstě, na důkaz, že se s Marií zasnoubil, ji že sobě za svou nevěstu
vyvolil. Potom kdykoliv nějaké nečisté pokušení znamenal, patřil na prsten,
upamatoval se na svůj slib, obnovil jej, a tak se od pokušení osvobodil. Skrze
ochranu Marie Panny, skrze modlitbu, skrze mrtvení svého těla zachoval sv.
Edmund neporušenou svou první nevinnost až do hrobu, ačkoliv se v mnohých
nebezpečenstvích nacházel.
Taktéž sv. Aloysius v devátém roce věku svého Bohu se
zaslíbil, zachovati panickou čistotu ke cti blahoslavené Panny Marie; a skrze
ochranu Matky Páně, kterouž každodenně dětinou láskou ctil, a skrze bedlivé
ostříhání svých smyslů a mrtvení těla svého dochoval skutečně první nevinnost
až do smrti – bez porušení těla i mysli.
Podobně čteme v životopisech svatých že mnoho sv. panen
obětovalo svou nevinnost Marii Panně, věrně ji ctily; a skrze ochranu pannenské
Matky, a skrze nábožný život, jejž vedly, zachovaly nevinnost svou.
Pročež napomíná sv. Jan Zlatoústý, řka: „Kteříkoli jste
panicové neb panny, utíkejte se k Matce Boží: neb ona vaše nejkrásnější a
neporušené zboží svou přímluvou vám zachová.“
Salazar píše: „Domníváme se, že žádný nemůž býti
dokonale čistý a zdrženlivý, než ten, za kohož se přimlouvá Maria Panna a kdo
její vroucí ctitel jest.“
Obsah ↑
Maria útočiště i všech prohřešilých.
Sv. Augustin pozdravuje Marii, jakožto jedinou naději
hříšníkův, jelikož toliko skrze ni odpuštění všech hříchů doufati smíme. (Serm. 18. de
Sanctis.)
Sv. Jan Zlatoústý tvrdí, že jedině prostřednictvím Marie Panny
hříšníku odpuštěno bývá, za kteroužto také příčinou pozdravuje ji ve jménu
všech hříšníků následujícími slovy: „Zdráva buď, Rodičko Boha našeho a Matko
naše! O trůne milosti, kdež Pán všech svých milostí rozdává! Ježíše za nás bez
přestání pros, abychom tvou přímluvou v den oučtů dosáhli odpuštění hříchů
a blaženost věčnou.“ (In Off. Nat. B. V.)
Sv. Fulgenc praví: „O jak mocnou orodovnici na nebi
mají hříšníci; ano již dávno by celý svět zahynul, kdyby přímluvou Marie
zachován nebyl.“
Sv. Bernard dí: „Matka Boží přimlouvajíc se za
hříšníky, ukazuje synu svému prsa, jimiž jej kojila, a Syn Otci ukazuje
otevřenou ránu boku svého.“
Sv. Jan Zlatoústý učí: „Proto se stala Maria Matkou Boží, aby
svou líbeznou milosrdností a svým mocným prostřednictvím blaženost zjednala těm
nešťastníkům, kteříž by pro množství hříchů svých nebyli mohli spaseni býti.“
Sv. Basil vece: „Netrať, o hříšníče! Netrať důvěry
své, nýbrž ve všech svých ouzkostech k Marii se utíkej. Vzývej ji o pomoc!
Vždy ji shledáš hotovou, tobě přispěti.“
Sv. Tomáš Wilanov píše: „Těšte se, ubozí hříšníci! neboť
tato veliká Panna jest Matka vašeho Soudce; jeť to orodovnice lidského
pokolení, vše u Boha vymohoucí, kteráž Ho svou moudrostí všemožně udobřiti se
snaží, kteráž všecky přijímá, nikým nepohrdá.“
Sv. Germanus k ní volá: „O Matko milá, co
bude z nás bídných hříšníků? Avšak pohleď, chceme se polepšiti,
k tobě béřeme outočiště své.“
Sv. Brigita praví: „Že Matka Boží
v nebi Pána Ježíše ustavičně prosí za ubohé hříšníky, řkouc: „Ach můj Synu,
slituj se pro mé bolesti, pro mou lásku k tobě nad nešťastnými hříšníky.““
Avšak není Maria nadějí hříšníkův
zatvrzelých, nýbrž toliko kajících.
Sv. Petr Zlatořečník praví: „Kdo
v těžkých setrvá hříších, nezasluhuje, aby sloul synem (dcerou) Matky
takového; kdo se dopouští činů, jenž Mariinu jednání přímo protivné jsou, ten
upírá, že jest jejím synem. Maria jest pokorná a hříšník chce hrdým zůstati;
Maria jest nepoškvrněna a hříšník chce v nečistotě setrvati; Maria jest
plna lásky, a hříšník nenávidí svého bližního. Toť jsou známky, že není synem
Matky tak přesvaté, ba že ani nechce jím býti.“
Proč se Maria přimlouvala za lotra Dysmasa, jenž i s druhým
lotrem spolu ukřižováni byli, a oba v stejných nepravostech co vrahové
mnohá léta žili; a přece Dysmas přišel k spasení a onen k zatracení?
Kardinál Petr Damian praví: „Že Maria proto za kajícího lotra
se přimlouvala, poněvadž ji jedenkráte od něho prokázanou službu svou přímluvou
odměnit chtěla. Totiž, když s malým Ježíšem a s Josefem do Egypta
utíkala, a od lotrů těch samých přepadena byla, chtících je zavražditi; lotr však
Dysmas pohlédna na milostný obličej malého Ježíška, proniknut citem
outrpným, řka: „Zpomeň někdy na mne.““
Druhou a důležitější příčinu udává osvícený opat Guarikus; praví: „Lotr Dysmas vise
na kříži, rozjímal svůj celý v hříších ztrávený život; a tu uznal, on i
druhý spoluvrah že trpí spravedlivě, a tu vzbudil velikou lítost nad svými
hříchy, i spoluvraha napomínal. Pak pozoroval vše, co se dálo při umučení Páně,
pozoroval nevinnost a trpělivost Pána Ježíše, měl s ním srdečnou
spoluoutrpnost a velkou lásku k němu, protož zastával spravedlivého Krista
proti rouhání bezbožných židů, a měl zření na Matku Páně, která stála po straně
jeho, a měl spoluoutrpnost s ní. A proto přimluvila se v duchu za
něho Matka Ježíšova, a on dosáhl od Krista milost.“
Protož dokládá Hugo Karenský: „Maria stojíc pod
křížem, byla prostřednicí mezi Synem a hříšníky.“ Obsah ↑
Maria
vysvoboditelka všech dítek Eviných.
Spisovatel Ovidius následující bájku zaznamenal:
„Král Minos na ostrově Kreta měl mnohými zděmi uměle sestavenou
omylnou záhradu, do kteréžto kdo jednou vešel, buďto těžce aneb dokonce ani
více žádné cesty nazpět nenašel, nýbrž
bloudě, přijda do středu té zahrady, tam od dravého, divokého zvířete roztrhán
a sežrán byl. Jak potom měšťané z Aténu, když se jich ve vojně král Minos
zmocnil, oni jemu potom vždy k poznání svého otroctví v devíti letech
čtrnácte svých dětí – totiž sedm chlapců a sedm děvčat – k sežrání onomu
zvířeti dáti musili. Až konečně Theseus, jedinký syn krále Aténského, nad těmi
malými, nevinnými dítkami se smiloval, a sám osobně na onen ostrov Kreta
cestoval, k vypátrání, jak by možné bylo, s jistotou do oné omylné
zahrady vejíti a to dravé zvíře o život připraviti a opět jistě ven vyjíti, což
se jemu také šťastně povedlo. Neb jak mile ke králi Minosu přišel, jeho dcera
Ariadna podala mu tajně dlouhou nit, a oznámila mu, jak ji má při vchodu i při
vyjití kde uvázat – a bez strachu omylnou zahradu projíti a ono dravé zvíře o
život připraviti, což vše šťastně v skutek uvedl. A tak Theseus měšťany
Aténské od té tvrdé poddanosti osvobodil. Aby toto veliké dobrodiní Ariadně
odměnili, vtáhnuli prý ji bohové do oblak a všecky kameny v její koruně na
hlavě v hvězdy se proměnili.“
Tato bájka jest jakési vyobrazení našeho bídného života zde, i
také vypodobnění Marie Panny.
Více jako před pěti tisíci lety postavil Otec nebeský překrásnou a
rozkošnou zahradu – ráj. Kterážto se ale brzy proměnila v omylnou zahradu,
v které totiž naši první rodiče v krátkém čase zbloudili, od
pekelného hada jsouce podvedeni, do hříchu zavedeni a z ráje vyhnáni byli.
A napotom tento celý svět v omylnou zahradu proměněn byl.
V které až podnes hříšníci bloudí, padají z hříchu do hříchu. A tak
již více než milion bloudících hříšníků skrze hříchy do rukou pekelného draka
upadli.
Jedinký Syn krále nebes i země, totiž Kristus Ježíš, slitovav se
nad dítkami Adamovými, sám s nebe do této omylné zahrady sstoupil.
A skrze nit svého člověčenství, které z Marie Panny přijal, a
skrze bolestnou smrt, kterou pro spasení celého světa podstoupil, a tak lidské
pokolení z moci ďábelské vysvobodil, smrt i ďábla přemohl, draka pekelného
uvázal, a konečně opět z této bludné zahrady vítězoslavně do nebe stoupil,
i svou milou Matku co křesťanskou Ariadnu do nebe pojal, a slavnou korunou
s dvanácti hvězdami ozdobil.
Než co my sobě počíti máme, an posavád v této bludné zahradě
tolikerých nebezpečenství se nacházíme?
„Nebo,“ jak píše sv. Petr, „ode všech stran protivník náš jako lev
řvoucí obchází, hledaje, koho by sežral.“
Ach, kdo nás vytrhne z těchto nebezpečenství, kdo nám podá
nit, dle které bychom šťastně z této bludné zahrady tohoto světa vyšli, a
do nebeského ráje ku Kristu a k Marii se dostali?
Pán Kristus řekl: „Žádný nemůže přijíti ke mně, leč
jej můj Otec ke mně přitáhne.“
Kterážto slova Richard Viktor i na Marii Pannu přirovnává, jako by Pán
Kristus řekl: „Žádný nemůže přijíti ke mně, leč jej Matka má ke mně
přitáhne.““
Ano také skutečně Maria táhne nás k sobě do nebe skrze šňůru sv.
růžence.
Sv. růženec horlivě se modliti, jest tolik, jako ze samých vonných
růží věnec uvíti a Marii Pannu jím ověnčiti. Pobožnost tato Marii Panně jest
velmi milá.
Mnozí skrze časté a horlivé modlení svatého růžence byli od mnohých neštěstí osvobozeni, a mnoho milostí
od Boha obdrželi.
Sv. Alfons Liguori praví: „O jak přemnozí skrze pobožnost
svatého růžence byli od hříchů svých osvobozeni a k svatému životu
přivedeni: jak mnozí, jenž v nebi jsou blaženi, děkují této pobožnosti své
šťastné odtud vykročení.“ Obsah ↑
Mocná jestiť přímluva Marie Panny.
O mocné přímluvě Marie Panny sv. Anselm takto mluví: „Když Maria svého
Syna prosí, vyslyší ji Ježíš okamžitě.“
A tudy ji Kosmas Jerusalemský v jistém smyslu všemohoucí nazývá,
řka: „Všemohoucí jet pomoc tvá, o Maria! Neboť příslušné jest,
dle slov Richarda od sv. Vavřince, že Kristus své matce svou moc sdělil. Syn
její jest všemohoucí, a protož ji ze všemohoucnosti své rak mnoho udělil, jak
mnoho pouhé stvoření přijmouti může, jelikož všecko, cožkoli žádá, vyprosí.“
Dobře tedy mluví sv. Alfons Liguori, řka: „Bůh jest
všemohoucí dle vlastnosti své, Maria ale přímluvou svou. Sám Bůh ji skrze
anděla nazývá milosti plnou.“
Sv. Jourdan Raymund dí: „Maria jest rozdavatelkyně milostí
Božích.“
Protož sv. Bernard radí: „Hledejme tedy milost, ale
hledejme ji skrze Marii, skrz Ni rozdává Bůh své milosti.“
Maria jest cesta k nebesům. Ona svým svatým
příkladem ukazuje cestu k nebi, a mocnou přímluvou svou vede nás
k Bohu.
Sv. Ignác mučeník volá: „Nemožno jest, aby který hříšník
spasen byl, jedině skrze Tvou pomoc a laskavost, o Panno!“
Sv. Bernard praví: „Přímluvou Marie Panny vyprázdňuje se
peklo a množí nebešťané.“
A sv. Anselm dokládá: „Kdo důvěrně k matce Boží se
utíká, ji ctí, soudím, že jest to známka vyvolenosti.“
Tak podobně mluví mnoho Svatých.
Však nesmíme zapomenouti, že chceme-li mocné přímluvy Marie Panny
okusiti – musíme se snažiti, v cnostech ji následovati, k jejímu
uctění ustanovené slavnosti zbožně světiti – a ve ctění ji nikdy neustydati.
*16.4.1927 -
Maria, ora pro papam.
Amen.