 |
Právě je 157 návštěvník(ů)
a 1 uživatel(ů) online:
rosmano
Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde
|
Zaznamenali jsme
125444218
přístupů od 17. 10. 2001
|
| |
poslal Nepřihlášený „A život věčný je v
tom, když poznají tebe, jediného pravého Boha, a toho, kterého jsi poslal,
Ježíše Krista.“ (J 17, 3)
- Ježíš tímto veršem neříká, že by on sám nebyl Bůh, ale
zdůrazňuje, že jediný pravý Bůh je ten, kterého on zjevuje a kterého on dává
poznat. A jak ho dává poznat? Ne nějakým povídáním, protože pouhé povídání a
naslouchání tomu není poznáním Boha. On ho zjevuje ve své osobě, sám v sobě
a sám sebou: právě to znamená, že „dal jsem jim poznat tvé jméno“ neboli „dal jsem
jim poznat to, kým jsi a jaký jsi“. Jméno totiž v Písmu značí konkrétní osobu
a poznat jméno znamená poznat osobu a uvěřit ve jméno znamená uvěřit v tu danou
osobu, v to, kým skutečně je sama o sobě. A právě toto uvěření znamená v teologii apoštola Jana
ono poznání:
„Tato však zapsána
jsou, abyste věřili, že Ježíš je Kristus, Syn Boží, a abyste věříce měli život v jeho jménu.“
|
|
poslal Nepřihlášený Jsou nevěřící lidé, kteří nepřenesou přes srdce, že by Ježíš byl skutečně Bohem. Proto se chytají různých jehovistických "apologií", které przní a překrucují biblický text, jen aby neuznali to, co Písmo píše jasně: že JEŽÍŠ KRISTUS JE PÁN A BŮH.
To se týká i jasného a vrcholného verše Janova evangelia:
"PÁN MŮJ A BŮH MŮJ!" (J 20,28)
které je jasně řečeno o tom, který přišel vprostřed učedníků skrze zavřené dveře, tedy o tom, který byl mrtev a hle, je živ: o Ježíši Kristu.
Naopak popírači slova pravdy a zvěsti evangelia tento verš překrucují a przní, že prý nebyl řečen o Ježíši a k Ježíši, ale že je obecným výkřikem oslavujících Hospodina (jako kdyby Ježíš nebyl Hospodin).
Ale samo slovo evangelia, samotný jazyk, samotný význam slov Písma říká jasně, o kom a vůči komu tato slova do té doby pochybující Tomáš říká:
"A odpověděl Tomáš a řekl JEMU (řec. autó): Pán můj a Bůh můj!"
|
|
poslal Nepřihlášený Bloudí tu jeden takový bloud, který, i když mu bylo už tolikrát prokázáno a doloženo, že apoštolové kromě toho, že zvěstovali, že Ježíš je Mesiáš, zvěstovali také a kázali, že Ježíš je jednorozený Syn Boží a BŮH, přesto stále opovážlivě a se selektivní intelektuální slepotou tady trousí, že apoštolové nic takového údajně nehlásali a ani nezvěstovali, a to prý ani v drobné zmínce.
A aby bylo jasno, jak tento bloud odmítá pořád dokola přijmout tento prostý a v Písmu jasný fakt, protože si zamiloval více svoji lež než Boží pravdu, pojďme učinit pár zmínek, co a jak apoštolové zvěstovali, že Ježíš Kristus je skutečně Bůh, což i je, jak sám Pán Ježíš zjevil a jak ho apoštolové hlásali a šířili tutuo zvěst dál.
|
|
poslal Nepřihlášený
Někteří bludaři stále dokola omílají smyšlenku, že pry Slovo, když bylo u Boha a když se potom stalo tělem, prý bylo v pouhém předzvědění, než se stalo coby myšlenka skutečností, podobně jako naše spása:
"Ty, které předzvěděl, ty také předem určil..." (Řím)
|
|
poslal Nepřihlášený Jakýsi bludař píše, že Bůh se prý nestal tělem.
Co nám k tomu říká Písmo?
Písmo říká, že SLOVO SE STALO TĚLEM.
Jaké SLOVO?
SLOVO, které BYLO BŮH:
"Na počátku bylo Slovo, to Slovo bylo u Boha, to Slovo byl Bůh.
A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Spatřili jsme jeho slávu ..."
|
|
poslal Nepřihlášený Bludaři neznalí věci a spoléhající se na to, že
někteří jejich naslouchači jsou rovněž neznalí věci, rádi papouškují ničím
nepodložené tvrzení, že víru v Trojici zavedla "zlá církev" a
prosadila ji násilím až ve 4. století. Ale nic není vzdálenějšího pravdě.
Protože fakta mluví jasně a rozbíjí každou lež svojí vlastní výmluvností.
Křesťané
totiž věří v Trojici už od počátku, protože OD KRISTA.
Tuto víru dosvědčuje už Písmo ve zjevení Ježíše
Krista, ve zjevení Nového zákona, jehož Starý zákon byl pouhým stínem,
náznakem, ale naplněním a plným zjevením Boha a všeho byl až Ježíš Kristus,
který naplnil to, co Starý zákon pouze naznačoval a zasliboval a předobrazoval:
|
|
poslal gregorios777 Protestantismus vyznává bludné učení - "Jednou spasen - navždy spasen."
|
|
poslal Nepřihlášený Různí unitáři a další podobná bludařská havěť stále odpírá vůbec možnost, aby se Bůh mohl vtělit. Ve své umanutosti stále odpírají a tvrdí, že je nemožné, aby se Bůh vtělil, aby se stal člověkem. A jsou na tom podobně jako židé, ale podobně i jako platonici nebo gnostici: všichni tito považovali za skandální a nemyslitelné a nepřijatelné, až odporné, že by se Bůh stal člověkem: Nejvyšší něčím tak nízkým, jakým je prý lidství, kterým zejména ty dvě posledně jmenované skupiny tak hluboce pohrdali, že tělo nazývaly hrobem duše a chápaly tělo jako nepřítele duše. Jako by snad ani stvoření a matérie nebyly od Boha a byly něčím protikladným vůči Bohu, naprosto odpuzujícím jeho svatost, transcendentnost a duchovost.
|
|
poslal Nepřihlášený Mrtvý člověk žádnou moc nemá, a proto Ježíš Kristus vstal z mrtvých, protože je mocný a věčně živý Bůh.
|
|
poslal Nepřihlášený Z Písma víme, že dárcem milosti je jedině Bůh, nikoliv žádný člověk:
"Hospodin je dárce milosti a slávy" (Ž 84)
Bludaři, kteří tvrdí, že Ježíš je pouhý člověk, a nikoliv Bůh, jak naopak věří křesťané od počátku, v konfrontaci se slovem Písma a v protikladu k Písmu namítají, že dárcem milosti může být právě i člověk, a to podle nich údajně pouhý člověk Ježíš Kristus:
"S milostí tomu však není tak jako s proviněním. Proviněním toho jediného, totiž Adama, mnozí propadli smrti; oč spíše zahrnula mnohé Boží milost, milost darovaná v jediném člověku, Ježíši Kristu." (Řím)
|
|
poslal Nepřihlášený Zdejší bludný soudruh mikim se neustále a rád odkazuje na jakýsi text Matoušova evangelia, údajně napsaný v aramejštině, v jaké prý byl údajně původně Matouš napsán.
Akorát že takový text vůbec neexistuje.
Vo co tu tedy gou??
|
|
poslal Nepřihlášený Ježíš říká zajímavé povzbuzení:
"Vaše srdce ať se nechvěje úzkostí! Věříte v Boha, věřte i ve mne!"
On, podle různých bludařů pouhý člověk, nás vybízí, abychom věřili stejnou vírou v něj, podle nich údajného pouhého člověka, stejně jako věříme v Boha, Hospodina. Proč??
Vždyť samo Písmo nás vyzývá, abychom se nespoléhali na žádného člověka, který je pomíjející tvor, ale pouze na Boha, Hospodina, protože zachránit nás může jedině Bůh, ne žádný člověk:
|
|
poslal Nepřihlášený Věděl Ježíš něco o tom, že by něco stvořil?
Samozřejmě, jinak by to o něm nevěděli jeho učedníci, jeho apoštolové. Ale oni to moc dobře věděli a zapsali to, a nemohli to vědět od nikoho jiného než od svého Pána a Mistra -Ježíše Krista.
|
|
poslal Nepřihlášený Vyznavači "dvou Pánů" a "dvou Spasitelů" říkají, že se klaní dvěma Pánům a že uctívají dva Pány a Spasitele, přitom Ježíš Kristus jasně říká, že nelze sloužit dvěma Pánům.
A přesto se my, křesťané, klaníme Bohu Otci i Ježíši Kristu, i když přitom stále platí:
"Hospodinu, Bohu svému, se budeš klanět a jeho jediného uctívat."
|
|
poslal Nepřihlášený Milost Boží může rozdávat jedině Bůh. Pokud ji rozdává i Ježíš Kristus, znamená to, že Ježíč Kristus je Bůh:
"Milost vám a pokoj od Boha, našeho Otce, a od Pána Ježíše Krista."
Což říká už Žalm:
"vždyť Hospodin Bůh je štít a slunce, Hospodin je dárce milosti a slávy." (Ž 84)
|
|
poslal Nepřihlášený Zastánci stoicismu nebo řeckého platonismu, jako třeba rosmano, se opírají o pohanská učení, že logos je pouhá myšlenka nebo úmysl. Ano, něco podobného tvrdí platonici a další pohanští myslitelé, kteří neznají poselství Bible a evangelia, podobně jako třeba zmíněný rosmano a jeho klony.
Apoštol Jan ale odkazuje primárně na něco jiného: na Boží stvořitelské slovo "Na počátku" neboli v knize Genesis:
"Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi.
Země byla pustá a prázdná a nad propastnou tůní byla tma. Ale nad vodami se vznášel Duch Boží.
I řekl Bůh: "Buď světlo!" A bylo světlo.
Viděl, že světlo je dobré, a oddělil světlo od tmy."
|
|
poslal Nepřihlášený Ano, Otec je počátkem všeho, dokonce i Syna a Ducha. Ne časovým nebo materiálním počátkem, ale principiálním, jakožto počátek a hlava vztahů Otce, Syna a Ducha, protože i Otec i Syn i Duch jsou stejně od věků, stejně věčně a v Božství rovni.
V této jejich stejnosti je však i různost: někdo jiný je Otec, někdo jiný je Syn, někdo jiný je Duch. A Syn má původ v Otci, ne Otec v Synu, i když Otcem je Otec jedině díky Synu, a tedy věčně, stejně jako Syn z Otce a díky Otci. A podobně i Duch: má sice počátek v Otci, ale má spolupočátek i v Synu, protože vše, co je Otce, je i Syna, a vše, co činí Otec, činí i Syn: tedy i Otec i Syn dává Ducha. Ale Otec ho nedává proto, že ho dává Syn, ale Syn ho dává proto, že ho dává Otec. To je hierarchie božských vztahů v Trojici.
A co to dokazuje?
|
|
poslal Nepřihlášený Už rosmano někde dokázal, že Hospodin je osoba?
Zatím odmítá, že Ježíš je Bůh.
A podobně odmítá, že by Duch byl osoba. A to odmítá takovým způsobem, že tím vylučuje i osobní charakter Hospodina a nemá jak jej jinak dokázat.
|
|
poslal Nepřihlášený
|
|
poslal Nepřihlášený Zemřel Ježíš, nebo Bůh? Na kříži zemřel Ježíš, který je Bůh.
Nejsou dva: Ježíš A Bůh, ale je jen jeden: Bůh, který se stal člověkem Ježíšem a je člověkem Ježíšem. A člověkem Ježíšem je Bůh, tzn. že Bůh stáním se člověkem nepřestal být Bohem.
Podle křesťanské víry v Ježíši nejsou dvě osoby: osoba člověka Ježíše a osoba Boha, ale osoba Boha se stala člověkem, Ježíšem, a je jen jedna jediná osoba a jen jeden jediný subjekt: subjekt Boží, osoba Boha, která ke své věčné přirozenosti Boží přivzala časnou přirozenost lidskou, aby ji učinila také věčnou díky své Boží přirozenosti, která je této osobě Boží trvale a věčně vlastní a primární.
Můžeme tedy směle říci: na kříži zemřel Bůh, ovšem v tom, co je smrtelné, tedy v lidství, ale nikoliv v tom, co je nesmrtelné, neboli v Božství. Ale pokud se stal při vtělení člověkem, musel přijmout lidství se vším všudy, tedy i se smrtelností a se smrtí, jinak by se nestal zcela člověkem, ale jen něčím z člověka a tedy ne člověkem celým, jako takovým. Tím se ale zároveň nezrušilo Božství Boha, které stále, i po vtělení, zůstalo totéž a stejné a nezměněné. A stejně tak se tím nezrušila ani nesmrtelnost Boha, vlastní jeho Božské přirozenosti.
Člověkem se tedy stal subjekt Boha, Bůh sám, osobně.
V Božství je tento jeden a jediný subjekt nesmrtelný, ovšem v lidství, které přijal při početí v Marii, se stal dobrovolně smrtelným: na kříži umírá Bůh, ovšem v lidství a lidským způsobem, aby vzkříšením udělil svému lidství moc Božství a přemožením světa, satana a smrti učinil pomíjivé a smrtelné lidství nesmrtelným a nepomíjejícím.
Aby Bůh spasil lidství, lidskou přirozenost, stal se člověkem. A aby se skutečně autenticky a opravdově stal člověkem, musel ji přijmout se vším, co je jí vlastní, tedy i se smrtelností. Ale on ji poté obohatil tím, co je zase jemu věčně vlastní a lidské přirozenosti samé o sobě zase cizí: nesmrtelností a věčným životem atd.
Takže zemřel Bůh, ale v lidství. Vstal z mrtvých Bůh, ale v lidství. A nakonec přijal toto lidství do své slávy, do Božství, do kterého ho přijal už v okamžik početí lidské přirozenosti, jakou přijal z ženy Marie.
Bůh tedy zemřel, i když je nesmrtelný, protože přijal smrtelnou přirozenost. A zemřel Ježíš, protože on je ten Bůh, který se stal člověkem, aniž by přestal být Bohem. A nesmrtelný zemřel v tom, co je smrtelné, aby smrtelné učinil svojí mocí nesmrtelným: Bůh se stal časným, aby se časné stalo věčným. Bůh se stal smrtelným, aby se smrtelné stalo nesmrtelným mocí navěky Nesmrtelného.
Nesmrtelný Bůh tedy umírá ve smrtelném, aby smrtelné učinil nesmrtelným, protože v tom nesmrtelném, Božím, je stále týž a neměnný, nesmrtelný a Boží.
|
|
|
