 |
Právě je 315 návštěvník(ů)
a 0 uživatel(ů) online:
Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde
|
Zaznamenali jsme
112100298
přístupů od 17. 10. 2001
|
| |
poslal Nepřihlášený Modlil se k neznámému bohu neznámo kde někde tam venku. Modlil se sobecky, modlil se velmi dlouho a marně až v něm narostl velký pyšný vzdor pro který začal s neznámým neexistujícím bohem bojovat pronásledováním všech kteří se na bohy obrací.
Modlil se k neviditelnému bohu neznámo kde někde tam venku. Modlil se ve svých náboženských představách, modlil se velmi dlouho a marně až mu došla trpělivost a boha zpodobnil. Místo kde se jeho boží modla nacházela bylo mu místem svatým na kterém se ukájel při modloslužebném smilstvu. Pronásledoval každého kdo jeho modlu zneuctil.
Modlil se k nepochopitelnému bohu neznámo kde někde tam venku. Modlil se v souladu s rozumem, dle zákona a tvrdé logiky. Projektoval svou tvrdost do boha tak dlouho až se stal slepým vůdcem slepých. Jeho tvrdý bůh má jméno Mamon, a jeho slepce žene touha po světském úspěchu.
Nemodlil se k žádnému bohu, namístě náboženských opiátů lidstva měl ideologii, která ho však opustila a jeho bezbožný svět se zhroutil. Marně hledal nového boha ideologie a nenacházel. Marně hledal tupé lidské stádo do kterého tak rád patřil. Na místě svatém v jeho srdci určenému Bohu se usídlila ohavnost- komunismus.
Modlil se k Bohu kterého znal, modlil se k Bohu uvnitř chrámu svého těla, Bohu který si u něho učinil příbytek. Modlil se v každém čase v Duchu svatém k Bohu, který žil v něm. Boha všem ukázal, ale oni ho za to pronásledovali a zabili.
Vidíš sám sebe?
|
|
poslal Nepřihlášený Marie stála u okna a pozorovala zimní krajinu. Ta nabízela úchvatný obraz jaký dokáže vytvořit jen mráz. Měla ráda ten pocit, že je v teple domova, radiátor příjemně sálá a ona si ten svůj okamžik náležitě užívá.
|
|
poslal luteran Když mi bylo asi šest let, měl jsem jedné noci sen, na který jsem nikdy nezapomněl; je stejně živý, jakoby se mi zdál včera. Věřte; netrávím čas snahou vykládat své sny. Ale tenhle, podle mého, velice dobře ilustruje, jak věci vidím dnes, o více než třicet let později. Bylo to tak:
|
|
poslal tele Taková
pohádka předivně zbarveného telete. A možná to je pohádka a možná není. A snad je
od toho telete a snad i není. Stane se ona skutečností a snad i nestane …
|
|
poslal Nepřihlášený Francouzský parlament schválil v sobotu 2. února tzv. manželství osob
stejného pohlaví. Parlamentní debata pokračuje nad dalšími navrženými
legislativními změnami, které se týkají i adopcí dětí homosexuálními
páry. Vláda považuje návrh zákona za záležitost rovnoprávnosti. Někteří
politici hovoří dokonce o "reformě civilizace". Slova "manžel",
"manželka", "otec" a "matka" mají být v občanském zákoníku nahrazeny
tzv. neutrálními výrazy "partner" a "rodič".
|
|
poslal Nepřihlášený Satan svolal celosvětové shromáždění démonů a zla. Ve svém úvodním projevu řekl: "Nemůžeme křesťanům zabránit, aby chodili do církve. Nemůžeme jim zabránit, aby si četli Bibli a znali Pravdu. Dokonce jim nemůžeme zabránit ani v tom, aby si vytvořili důvěrný vztah se svým Spasitelem. Ale připravit o čas je můžeme!!!"
|
|
poslal Nepřihlášený Vánoční kapr
(vánoční horor)
Dnes jsem se probudil brzy, ještě byla tma, kterou celou noc rušila jen záhadná blikající barevná světýlka nad hladinou. Rychle jsem pohlédl na moji Šupinku, která se tiše vznášela vedle mě a ještě podřimovala.
Snad se jí zdálo o našem krásném domově, kde jsme spolu vyrostli a kde jsme se poznali. Naše namlouvání bylo překrásné, byl jsem celý bez sebe, když jsem ji potkal, a byla to, jak se mezi námi kapry říká, láska na první pohled.
|
|
poslal Frantisek100 Lidé slaví vánoce a mnozí ani neví, proč se slaví. Možná rodinná tradice, nějaký náboženský svátek, společenský zvyk… Ani já jsem jako dítě neměl ani tušení, co jsou vánoce a jaké tajemství je tu skryto. První část tajemství jsem odhalil asi v pěti letech. Bydleli jsme jen v jedné malé místnosti. Rodiče byli v invalidním důchodu, ale tomu jsem já nerozuměl. Nevěděl jsem, že to jsou oni, kteří mi chtějí udělat radost.
|
|
poslal Fera Komedie, či tragedie? Divadlo či skutečnost?
|
|
poslal cizinec Přišel už brzo odpoledne, hned ze mlýna a seděl celý večer u baru. Obsluhovala hosty a povídal si s ní.
Vyšli ven až chvilku po půlnoci a procházeli ztemělou Ostravou pomalu a vrávoravě domů. Zahnuli za roh, pomalu přicházeli k jejímu domu a oba se smáli. Po delší době se cítil zase trochu "hi" a zostřenými smysly vnímal celu tu krásu pozdního podzimního večera.
V dálce zahlédnul známé obrysy a jeho srdce se rozbušilo. Po pár metrech jasně rozeznal tmavé obrysy Pontiaca a taky postavu sedící za volantem. Zrychlil.
|
|
poslal Jaela může brát sebe i druhé s humorem
|
|
poslal demagog Film Božský Evan natočil v roce 2007 režisér Tom Shadyac. Do hlavních
rolí obsadil - například - velmi dobrého Morgana Freamana, Stev Carella,
Lauren Grahamovou a John Goodmana
|
|
poslal rive Kdykoliv jsem zklamaná svým
postavením v životě, vzpomenu si na malého Jamieho. Jamie se účastnil
konkurzu na roli ve školní hře. Jeho matka mi řekla, že byl zcela přesvědčený,
že ve hře hrát bude, i když ona se obávala, že ho nevyberou. V den, kdy se
oznamovalo obsazení rolí, šla jsem s ní, abychom ho po škole vyzvedly.
Jamie se k ní rozběhl, oči mu zářily pýchou a nadšením.
|
|
poslal cizinec Byl jsem se podívat u Mariana doma na návštěvě. Malinká, ale útulná místnost, u zdi nábytková stěna, u druhé postel, v koutě ohromná televize (tu, co jsem myslel, že ho za ní zabiju) s HDD rekordérem a na druhé straně dřez z odpadem do kanystru, co si ode mne půjčil. A uprostřed toho starý, otlučený stůl s pár židlemi.
Chvíli jsme si povídali o tom, jak žije, co dělají a co plánuje. Má možnost si tu místnost odkoupit za necelých sto tisíc a půlku mu dají na splátky. A na knížce už má skoro tři tisíce. Zatím neví, jak to zaplatí.
Vyšli jsme i na dvoreček. Tohle místo u našich sousedů uprostřed malinkého gheta jsem vždycky neměl rád, když jsem chodil okolo. Několik dvorků vedle sebe, totálně plných starých aut a konternerů, hromad odpadků, kovového šrotu a zbytků dřeva a mezi nimi desítky pobíhajících polonahých dětí, hrajicích si v horku, blátě i sněhu. Z celého místa vycházel charakteristický pach, jaký člověk zažije uprostřed gheta kteréhokoliv malo nebo velkoměsta.
|
|
poslal Nepřihlášený Křesťan babylonský vs. adventista
Na nádraží přicházejí dva muži. Pomalu stoupají po schodech do nádražní
haly. V mrazivém ránu jim stoupá pára od úst. V tom jeden bezděčně
klepne zkřehlou rukou o náprsní kapsu a při pohledu na ceduli tiše
zakleje. "Co se děje?", ptá se jeho přítel. "Ale, tu ceduli mi tu snad
dal někdo naschvál!" odpovídá první. "To není možné...", usměje se
druhý... "pro mne ta cedule tady vůbec nemusí být"... A tak zatímco pro
jednoho muže je tato cedule přikázáním, druhý ji s klidem přehlédne.
Zatímco prvnímu se rozbuší srdce a rozevřou zorničky, druhý zůstává v
klidu...
|
|
poslal nomo77 "23"
Vyrazil údolím.
Cesta se zdála být schůdná, ale přesto mu bylo jasné, že
bude
muset vynaložit více síly než obvykle. Srdce mu tlouklo čím dál
víc a v
dálce se pomalu začínaly ozývat zvuky šelem. Tiše
se přikrčil a snažil rozpoznat
odkud zvuky přicházejí. „Snad
je minu“, odpovídal sám sobě. Vstal a pomalu
pokračoval. Tma
byla stále hustší a jen ruce napřažené vpřed dávaly jistotou,
že
nenarazí. „Proč tudy zas musím jít,“ vyvstala odněkud
ta známá otázka. „Musí
to tak být?“ Nepochopení Božího
jednání začalo znovu zaplavovat jeho mysl:
"Hospodin je
můj pastýř"....nebudu míti nedostatku. Jak paradoxně ty
slova teď
znějí. „Jak mám důvěřovat když nevidím?“
Při všech těchto otázkách si nevšiml
nenápadného srázu.
Noha se podvrtla a tělo už nestačilo správně zareagovat.
Jen
ruce se snažily rychle něčeho zachytit, ale marně. Pád už
zmírnila jen letmá
vzpomínka na Boží milost.
|
|
poslal rive Na pustém ostrově žil starý poustevník velmi slavný pro svou víru v Boha. Každého dne zrána připlouvala z pevniny děvečka od krav a vozila mu mléko, chléb a sýr. Jednoho dne dívka nepřijela. Nazítří se omlouvala, že člun se jí rozbil a musela ho spravit. Poustevník se rozzlobil:
|
|
poslal Antipas
V září jsem nastoupil do třetí třídy a byl jsem moc smutný, protože skončily prázdniny a do Vánoc bylo nekonečně dlouho. Navíc jsem musel s našima na návštěvu k tetě Bětě a to byla pěkná votrava. Je to totiž moje kmotra a říká, že nese obrovskou zodpovědnost za to, aby ze mě vyrostl dobrý katolík. Poslední dobou se mě snaží naučit růženec, ale mě to nebaví a růženec nemám rád, protože když jím v sebeobraně škrtil páťáka Pepu, tak to uviděla paní učitelka, růženec zabavila
|
|
poslal pastýř V minulém příběhu jsem se snažil ukázat, co se
stane, když oko řekne nosu, „nepotřebuji tě“. Nyní bych připojil jeden
vousatý příběh, kterému jsem se naučil z kázání jiných:
|
|
|
