Re: Komu hrajeme divadlo aneb o konci léta milosti. (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Úterý, 02. srpen 2022 @ 09:39:51 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) http://www.cizinec.com/ | | Františku, já taky jako mladý naletěl náboženskému bláznění a věnoval jsem se mu pak několik let. A málem mne to stálo život, kdyby mne Bůh nezachránil.
To už je ale přeci dávno, i u tebe. Nebo máš tu sektu s sebou v životě stále?
Když jsem se stal křesťanem, byl jsem na VŠ. Těsně po VŠ jsme šli bydlet k mamince (díky náboženskému bláznéní jsme si omylem mysleli, že na penězích nezáleží, takže jsme žádné neměli, ani kde a za co bydlet ;-) a tam ve městě byla jediná funkční církev letniční.
Možná ty sektáři, co o nich píšeš ty, nevím, u jakých si byl sektářů ty.
Ale i v té letniční církvi byli křesťané, lidé, co se starali o druhé lidi. Třeba jeden černoch s černoškou z Angoly. To byli lidé, co uměli španělsky, portugalsky, francouzky, anglicky a česky. A u nás ve městě bylo stále několik desítek studentů, kteří uměli třeba francouzky, ale česky nic. Nebo jen španělsky. A tady byli vykořenění ti lidé tisíce kilometrů od svého domova v cizí zemi. Přijeli třeba v září z rovníkové afriky nebo jižní ameriky a měli jen krátké oblečení z místa, odkud byli. Nikdo jim neřekl, že v Čechách začíná v říjnu pěkná zima. Nebo to neposlouchali...
No a ti letniční se o ně starali. Třeba jim jen sehnali oblečení. Docela obyčejného českého kulicha.
A nebo je vzali domů, do rodiny. Ke stolu. Na oběd, nebo na večeři. Nebo na vánoce. Jednou takhle večer přišel pro jednu tu slečnu telefonát - v pohoří v jižní ameriky jelo auto, ve kterém byl táta, mám a syn. A to auto mělo havárii, všichni tři zemřeli. A ta holka zůstala sama, samo v cizí zemi, bez táty, bez mámy, bez bráchy.... Ale nezůstala sama. Ti letniční, co na ně tak sprostě a zle nadáváš, ti přijali tuhle holku za svojí tady v čechách. A starali se o ní jako o svojí. A milovali jí, dali jí lásku a rodinu, kterou už "doma" neměla. A starají so o ní dodnes.
A o tom je život. To zase vidím u letničních já. Protože to je to, co žijeme.
Sekty jsem tam viděl taky, ale to mi blízké nebylo, to mi bylo odporné.
Každý vidí to, pro co má oči. Kouká na to, co je mu blízké.
Aby se změnil život, je potřeba změnit pohled, co je člověku blízké.
Toník |
| NadřazenýRe: Komu hrajeme divadlo aneb o konci léta milosti. (Skóre: 1)
Vložil: Frantisek100 v Úterý, 02. srpen 2022 @ 10:12:01 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | Já znám zase jiné letniční. Letneho, co měl s několika ženami
dítě, jiného, co hrabal pro sebe atd. A do toho komedie žvatlání a zázraky, které
asi moc nefungovaly, nikoho nezachránily, nevyléčily. Prostě divadlo. Dokonce
jedné paní z toho sboru se oběsí muž, další mladý muž závislý na alkoholu
se také oběsí. To jsou moje zkušenosti.
Ty Tvé letniční,
kteří takto pomáhali, si vážím. Pomoc v situacích, kdy druzí trpí, je
projevem lásky a to mají i nekřestané. Přece Pán Ježíš v podobenství o rozdělování
vůbec nezmiňuje víru, ale podle činů a jednání. A ti lidé ani neví, že konají
či vykonali dobro. Ty ovšem musíš dát najevo, jak jsi lepší než druhý,
útočit a být záludný. To je Tvůj Kristus
v Tobě. Já mám pohled i na blízké, co jsou dobří. To se neboj. Ale také vidím, kde je ta komedie. |
]
Re: Komu hrajeme divadlo aneb o konci léta milosti. (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Úterý, 02. srpen 2022 @ 10:34:51 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | | Františku, rozumím ti, že ty ovšem musíš dát najevo, jak jsi lepší než druhý, útočit a být záludný. To je Tvůj Kristus v Tobě. Jaký jsi ty, takového máš "krista".
Já to mám jinak než ty. Klidně přiznám, že jsem taky nalítl náboženství a běsnění, sektě, v ničem z toho jsem nebyl lepší, než ty, nebo jiní lidé, co nalítli sektám. Dokonce jsem málem ztratil život - až tak hrozně jsi na tom asi ty nebyl.
U letničních jsem zažil i sektářství, pomluvy, to mne mrzelo - třeba hodně pomlouvali jiné církve, vlastně všechny jiné církve, než tu svojí. Na tom jsme se pak rozešli, protože jsme jim u nás doma zakázali pomlouvat jiné církve. A taky si pomatuju, jak se sektářsky vymezovali proti čtvrtému přikázání, že jim strašně vadilo, když ho někdo dodržoval a útočili na takové lidi. A spoustu dalších takových podobných věcí, že měli třeba šéfa, kterému všichni podléhali a tak...
Ale to nejsou věci, které bych řešil. Nejsou důležité. To jsou mrtvé věci. Ty jednou skončí, jako každá mrtvola. Skončí s lidmi, kteří si je nosí.
To, co zůstane, to je láska. A to, co vychází z lásky. To je třeba pomoc v situaci, kdy někdo trpí, jak píšeš. To jsou důležité věci. To je život. I když třeba trpí zaslouženě, může si za to, proč trpí, tak i tak je mu potřeba pomoci. A to mají jak křesťané, tak nekřesťané.
A tím má smysl se zabývat, Františku.
A někdy je k té pomoci potřeba víra. Když je třeba někdo nemocný, smrtelně nemocný, tak nemocný, že už mu ani lékaři nepomohou a někdo by mu chtěl pomoci, tak potřebuje víru, víru Bohu. A to je taky hodně užitečné a zažil jsem to v církvi mnohokrát. Nejen na sobě - že mne v církvi pomohli, když jsem byl na smrt nemocný. Ale i dalším lidem.
A i dnes vidím lidi, kteří mají víru, věří Bohu a modlí se za lidi, kteří jsou nemocní. A za všechny takové lidi jsem moc rád.
Toník
|
]
Re: Komu hrajeme divadlo aneb o konci léta milosti. (Skóre: 1)
Vložil: Frantisek100 v Úterý, 02. srpen 2022 @ 20:58:57 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | A i dnes vidím lidi, kteří mají víru, věří Bohu a modlí se za lidi, kteří jsou nemocní. A za všechny takové lidi jsem moc rád.
A dnes opravdu takoví lidé existují??? A láska? Idealismus je dobrá věc. |
]
Re: Komu hrajeme divadlo aneb o konci léta milosti. (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Středa, 03. srpen 2022 @ 08:14:24 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ |
A dnes opravdu takoví lidé existují???
Určitě, Františku. Vždycky v každé církvi, co jsem byl, byli lidé, kteří věřili Bohu a modlili se za uzdravení, měli dar uzdravení. Vedle v diskuzi se o tom bavím s okem, že dary uzdravení jsou v církvi řádné dary, z řádných darů Ducha svatého.
A mě byli v církvi vždy bližší lidé, kteří dělají něco praktického, užitečného pro lidi. Idealismus mi moc blízký nebyl, nevím, na co je idealismus dobrý.
K čemu je dobrý ten idealismus, když píšeš, že je to dobrá věc? Mě fakt moc dobrý nepřišel, ani užitečný.
Když lidé v církvi dělají něco praktického, třeba se modlí za nemocné, tak je to dobře - lidi z církve jsou povzbuzení, když zažijí uzdravení. A lidi mimo církev se tak mohou setkat s Bohem, jako já před lety, kdy jsem byl mimo církev, Boha jsem neznal a zažil jsem vysvobození z těžké nemoci, byť jen na krátký čas. I to krátké vysvobození od nemoci mi dalo naději, že má smysl žít a dalo mi poznat Boží dotyk v mém životě. A i díky němu jsem pak Bohu uvěřil, protože díky vysvobození jsem mohl slyšet evangelium o naší záchraně.
A tak jsem v každé církvi viděl lidi, co se takhle modlili. Teda přímo v církvi, ve shromáždění, tam vidět tolik nebyli, protože byli venku - třeba někde v kavárně, kde obsluhovali lidi a modlili se za ně. Nebo na ulici. Nebo ve svojí dílně, kde dělali nějakou práci pro lidi a přitom se za ně modlili, aby byli uzdravení, vysvobození. Ale jsou takoví lidé v každé církvi.
A to zase bavili pozorovat mně, Františku. Mně moc nezajímají pobožní, nebo idealisti, nebo lidi, co hrají divadlo a kdekdo další, o čem tu píšeš porád ty. Mně zajímají lidé, co nehrají divadlo, třeba ani nemají zájem někde dělat kompars pastorovi na židličce v nějakém divadle, ale jsou mezi lidmi a modlí se za ně, něco užitečného dělají.
I v té letniční církvi, tehdy byli, Františku. I tam byli kromě ideologů, idealistů, sektářů právě lidé, kteří dělali něco užitečného. A tehdy se u nás na ulici modlili za lidi a nesli jim evangelium.
Toník |
]
Re: Komu hrajeme divadlo aneb o konci léta milosti. (Skóre: 1)
Vložil: Frantisek100 v Čtvrtek, 04. srpen 2022 @ 08:56:43 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | Někdy stačí ale jen náhodné setkání a pozitivně překvapí.
Včera jsme potkal večer cestou na zahrádku pána, který je 56 starý, Znám ho od vidění
a věděl jsem, že čeká na operaci páteře. Vidím ho jak jde o holi a tak ho zdravím
a volám. „Tak už máte po oepraci?“ Pán je rád, že mám o něho zájem. Ukazuje mi
pod košilí dlouhou ránu se stehy .“ Je to, muselo bolet,“ zvolám. „Ale už je to dobré. Já se se s vším umím vyrovnat a cítím,
že mám k tomu sílu“
Spatřil jsem, že pán měl na krku křížek
„Tak to vám jistě pomáhá i Bůh, jehož symbol máte, jak vidím,
na prsou.“ „To víte, že víra, bez ní bych to nevydržel“ „To je moc dobře“ souhlasím s pánem
Prohlížím si toho obyčejného muže. V ústech nemá zuby,
možná nemá ani peníze na to, aby si mohl si pořídit umělé.
„Jste v invalidním?“
„Mám jen poloviční“
„To je hrozné, jak můžete vyjít? „Je to hrozné, ale
topím si dřívím a snad najdu práci třeba někde v chráněné dílně v okresním
městě“
„To bych vám moc přál“
Loučíme se a já mu přeji zdraví a aby ho Pán chránil.
Usmívá se a přeje totéž.
Je to moc upřímné a já odcházím s
hřejivým pocitem. Mám rád toho muže a jak jsem Bohu dlužen za to, že jsem v mém věku zdravý a mám celkem dobrý důchod. |
]
Re: Komu hrajeme divadlo aneb o konci léta milosti. (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Čtvrtek, 04. srpen 2022 @ 17:21:39 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | | A o tom je Františku život. Třeba o takovémhle jednoduchém setkání.
Není to lepší než nadávání na víru, co ti nefunguje a nezmění tě?
A lidí, kteří teď budou potřebovat pomoci, bude opravdu hodně. Zatím máme zdaleka nejbezohlednější vládu, co u nás kdy byla a ta bezohlednost dopadne právě na ty nejslabší. A bude dobré se dívat, kdo potřebuje pomoc.
Toník
|
]
|
|
