|
Právě je 572 návštěvník(ů) a 3 uživatel(ů) online: rosmano Willy Frantisek100
Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde
|
Zaznamenali jsme 116616639 přístupů od 17. 10. 2001
|
| |
Povzbuzení: Strach z nevěřících
Vloženo Neděle, 21. říjen 2001 @ 18:29:23 CEST Vložil: Stepan |
Kázáníčko
Strach z
nevěřících
Milan
Kern
BIBLICKÝ ZÁKLAD
KÁZÁNÍ:
TEXT: 1
Moj. 20, 1-11
KÁZÁNÍ: Abímelek se otázal
Abrahama: "Co tě k tomu mělo, že jsi udělal takovou
věc?" Abraham odvětil: "Řekl jsem si, že na tomto
místě určitě není bázeň Boží a že mě kvůli mé ženě
zabijí..."
Abraham měl velmi
hezkou ženu, bál se o ni a ještě více se bál o sebe, a
proto se uchýlil k účelové polopravdě: tvrdil, že Sára je
jeho sestra a zamlčel, že je to jeho žena. Abraham tak učinil
z přesvědčení, že jeho pohanští sousedé určitě nemají
Boží bázeň, a proto jsou pro něho nebezpeční. Podobné
přesvědčení i dnes působí strach a jednání vycházející
ze strachu i dnes působí důsledky, které jsou negativní.
Podívejme se proto na příčiny a důsledky takového
jednání.
1. Zkreslený
pohled na nevěřící.
V každém z nás
je sklon vidět svět a události černobíle, zjednodušeně,
jednostranně. Takto můžeme posuzovat lidi kolem nás,
politické systémy, spory a jiné věci. Věřící člověk
může takové vidění promítnout i do posuzování
věřících a nevěřících. Pak jsou jedni ti správní a
druzí špatní, jedni jsou bílí a druzí černí. Pokud jsme
si osvojili takové černobílé vidění lidí kolem nás, pak
jsme si nasadili "brýle mámení", vlastně
střídáme dvoje brýle mámení - jedny na ty
"dobré" a druhé na ty "zlé". Přes brýle
mámení se pak do našich očí dostává falešný obraz a ten
přes mozek dává špatné impulzy našim ústům, rukám i
nohám.
2. Strach z
nevěřících
Při
jednostranném, černém pohledu na nevěřící vstupuje do
našeho srdce strach. Bojíme se, aby nás a naše děti
nevěřící neovlivnili. Tato obava je většinou
opodstatněná, ale řešení bývá zpravidla špatné.
Izolujeme se od nich, vyhýbáme se přátelství s nimi,
návštěvám, společným akcím. Obrazně řečeno, vidíme v
nich pacienty nakažené nemocí a jsme ochotni přijmout do
naší nemocnice, až se zcela uzdraví.
Bojíme se, že se
nám vysmějí. Není to snadné, octnout se v jiné kultuře.
Jak se zachováme, když nám bude nabízen alkohol, když budou
padat pikantní slova, nebo co když budeme vypadat zaostale,
nevědecky a naivně a nedokážeme odpovědět na jejich
otázky. Tak to se raději takové situaci vyhneme. Vždyť my
sami se díváme divně na nevěříčí, tak zcela určitě i
oni se budou divně dívat na nás.
Bojíme se, že o
naše svědectví nestojí. Máme přece řadu zkušeností s
tím, jak nás odmítli (na případně pozitivní reakce snadno
zapomeneme). Stojí to za to, svědčit lidem, kteří nemají o
to zájem? Přehnaný pocit absolutního nezájmu o naše
svědectví pak vede k naší mlčenlivosti.
Strach z
nevěřících vede k izolaci, k vytváření křesťanského
gheta a k výchově v křesťanském skleníku. Pěstujeme
intenzivní kontakty ve sboru a velmi slabé kontakty mimo sbor.
Řečeno sportovně, ze strachu před silnějším soupeřem jsme
zvolili obrannou taktiku, abychom dostali co nejméně gólů.
Kolik gólů budeme schopni my sami dát při takové taktice,
jakou máme šanci neprohrát?
3. Mravní
podcenění nevěřících
Díváme se na
ně, jakoby mezi nimi neexistovala láska, mravnost, milování
pravdy, poctivé hledání smyslu života. Skutečností je, že
i nevěřící dokážou mít tyto vlastnosti a někdy v nich i
zahanbí věřící. Jestli však vidíme nevěřící jenom
černě, tak je vlastně odmítáme a tím si zavíráme dveře k
nim. Stejně špatné je i to, pokud k nim jdeme, ale s
povýšeným pocitem pomoci "mravním chudáčkům".
4. Ublížení
nevěřícím
Abrahamův postoj
chytračení ze strachu před pohanskými sousedy se stal velkým
ohrožením těchto sousedů. Náš neobjektivní pohled na
nevěřící, naše nevhodná izolace, mají také své
negativní důsledky. Zůstáváme jim dlužní své svědectví
a to jak svědectví slov, tak i svědectví života. Jak jinak
se tito lidé doví o Kristu, když ne skrze nás, kteří ho
již poznáme? Víme, že cesta samopoznávání je velmi
obtížná a těžko se na ní dojde až do cíle.
Nevěřící
nutně potřebují naše svědectví. I kdyby byli hodnými a
poctivými, to je nespasí. I oni jistě nutně potřebují
Krista. Kvůli nim nebuďme svící ukrytou, která nesvítí
všem! Žel, někdy dokonce špatné svědectví křesťanů
těmto lidem ztíží cestu k Bohu. Někdo to vyjádřil takto:
"Někteří jsou nevěřící proto, neboť nepoznali
věřící a jiní právě proto, že moc dobře znají
věřící". Pokud nás dobře znají nevěřící, vede je
to k víře, nebo alespoň k úctě k víře a k sympatiím
vůči věřícím?
Pán Ježíš
nejednou kritizoval podceňování pohanů ze strany Židů.
Uváděl pozitivní příklady pohanů, jako např. milosrdného
Samařana, nebo královnu ze Sáby. Také řekl: "Synové
tohoto světa jsou prozíravější než synové světla".
Příběh Abrahama
a Abímeleka ukazuje, že i vzácná osobnost se může dopustit
chyby podcenění nevěřících a strachu z nevěřících.
Modleme se proto, aby Pán Bůh otevřel naše oči a abychom
viděli věci reálně, aby naše jednání nebylo jednáním
strachu z lidí, ale jednáním důvěry v Boha.
|
Re: Strach z nevěřících (Skóre: 1) Vložil: abednego v Úterý, 30. říjen 2001 @ 10:20:00 CET (O uživateli | Poslat zprávu) | To je pravda
Nesmět mít strach z lidí (i nevěřící jsou k božímu obrazu stvořeni), nevidíme do jejich srdce. Pán je však přes ty srdeční záležitosti odborně na výši.
Vstříc vycházet |
|
|
Re: Strach z nevěřících (Skóre: 1) Vložil: Hosamen (hosamen@atlas.cz) v Středa, 28. duben 2010 @ 08:54:01 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) | Každý člověk má své právo na víru nebo náboženství. Nikde tedy není určeno, že musí být křesťan a pokud mu křesťan bude vnucovat svou víru, má právo se bránit. Svědectví je uznáváno pouze z první ruky a to Bible není. Tolik právní stránka.
|
|
|
Re: Strach z nevěřících (Skóre: 1) Vložil: legenda v Středa, 28. duben 2010 @ 11:42:57 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) | Já nevím, ale já zažila mnohem víc hnusného chování a zla spíš od křestanů než od nevěřících... |
|
|
|
|