poslal Nepřihlášený Žádáte, a nedostáváte, protože žádáte špatně ....
Žádáš, nedostáváš protože jsi modlář a lhář co si libuje ve lžích, a Bůh lhářům a modlářům sluchu nepopřává a zatratí je!
- Jan 8, 47Kdo je z Boha, slyší Boží řeč. Vy proto neslyšíte, že z Boha nejste.“
- Jan 9, 31Víme, že hříšníky Bůh neslyší; slyší však toho, kdo ho ctí a činí jeho vůli.
- Zjevení Janovo 21, 8Avšak zbabělci, nevěrní, nečistí, vrahové, cizoložníci, zaklínači, modláři a všichni lháři najdou svůj úděl v jezeře, kde hoří oheň a síra. To je ta druhá smrt.“
- Zjevení Janovo 22, 15Venku zůstanou nečistí, zaklínači, smilníci, vrahové, modláři – každý, kdo si libuje ve lži.
Jak jsem se už dříve zmínil, v naší farnosti probíhá kurz Alfa. Součástí toho je i jednodenní společné duchovní soustředění se vším, co k tomu u katolíků patří: modlitby, chvály, přednášky, prosby ... Samozřejmostí je také svátost smíření, mše, odevzdání se Bohu a jeho záměrům....Právě takto jsme to prožívali včera.
Večer, na závěr, na mě modlitebníci vložili ruce a modlili se nade mnou v jazycích. Prosili jsme Ducha svatého v mém případě o dar rozpoznání Boží vůle v naprosto konkrétní věci, za kterou se už dlouho usilovně modlím - jako ten biblický Gedeon, ovšem stále bez jasné Boží odpovědi.
Neexistuje žádný dar rozpoznání boží vůle. Boží vůle se žije. Boží vůle je zjevením v čistém srdci ve kterém přebývá Bůh. Zjevení boží vůle je v životě křesťana naprostá samozřejmost stejně jako neustálá modlitba v pravdě Ducha která je zcela nenásilná.
Den to byl náročný, večer jsme unaveni ulehli.
Ale ještě nebyly ani dvě hodiny v noci, když jsem se probudil a uvědomil jsem si, že Duch svatý mi už dal odpovědi. Však nejenom na to, co jsem žádal, ale dostal jsem poznání ještě daleko větší a důležitější. A také důvěrnější - blízké poznání osoby skutečného Ježíše.
A protože vím, že už neusnu - a dobře v tomto rozumím nadšení učedníků z Emauz, kteří se navzdory začínající noci po setkání se skutečným Kristem vraceli do Jeruzaléma - jsou čtyři hodiny ráno, v krbu už mi hoří oheň a já zapínám počítač, abych to všechno ze sebe dostal ...
Kdyby jsi byl z Boha, Boha by jsi slyšel pořád a kdykoliv. A kdyby bylo z Boha to co v noci prožíváš bylo by tvým prvním poznáním tvá největší překážka mezi Bohem a tebou a tou je lhaní a modlářství.
To co prožíváš je nabuzení z modloslužby které z tebe za pár dní vyprchá. Podle toho to poznáš, že to co prožíváš není z Boha. Z Boha je u tebe to, že máš potřebu se změnit, že máš potřebu změnit své smýšlení tedy se kát. Jenže u té tvé potřeby, touhy kterou v tobě vzbuzuje Kristus to končí. Potřebu sice máš, ale jako obvykle všechno děláš po svém a neodevzdáš se cele Bohu a pleteš se Bohu do spásného díla na tvé proměně.
Pros Boha ve Jménu Krista za poznání v pravdě Ducha svatého jaký skutečně jsi, jak tě vidí Bůh.
To je modlitba kterou milující Bůh vždy vyslyší a to i u modlářů, protože tě chce zachránit. Jenže k takové prosbě je třeba velké odvahy, kterou si žel modláři dodávají obracením se na falešné prostřednice namísto toho aby se na Boha s prosbou obrátili přes prostředníka Krista ve Jménu Ježíše.
Pak uvidíš co všechno musíš Bohu odevzdat, a uvidíš i to, jak marný byl tvůj samo spásný boj s horou tvých hříchů a jak slepý a hluchý jsi byl.
První, co mě v noci probudilo a uvědomil si to, bylo důvěrně známé místo ve Skutcích: Po modlitbách a postu na ně vložili ruce ... (Sk 13,3).
A rázem jsem o sobě věděl pravdu - ale opravdu nijak mě nepotěšila!
Modlil jsem se totiž doposud špatně.
Kdepak modláři, se nemodlíš špatně, ty se nemodlíš vůbec, a to čemu říkáš modlitba je modloslužbou a urážením Boha!
Má - li mít usilovná modlitba výsledek, nutně musí vždycky kráčet ruku v ruce s postem. Nic nového, co bych teoreticky předtím jaksi už nevěděl - ale přesto ve zcela novém úhlu pohledu. Ve skutečnosti jsem to totiž téměř nedělal.
Netřeba přitom žádných asketických heroických výkonů v odříkání - stačí maličkosti - odepřít si třeba potěšení u kávičky a nabídnout ho Bohu jako přídavek ke svým modlitbám, vědomě a záměrně udělat skutek lásky navíc... a pod.
To je tragické modlářské pojetí modlitby- usilovná modlitba. Tragické v tom, že usilovně se modlí ten, koho Bůh vyslyšet nechce.
Zamysli si se modláři nad tím proč se musíš modlit usilovně, proč se musíš přemáhat a nutit k modlitbě? Stále ti nedochází, že tím ti Bůh zjevuje svou vůli, zjevuje ti to, že tě nechce slyšet! Nechce slyšet kvůli obrovské překážce.
Pros Boha o milost ať ti ukáže tu překážku která je mezi Bohem a tebou a až ji v pravdě Ducha uvidíš pros Boha ať ji odstraní a z hříchu tě vysvobodí.
Nicméně tento postoj modlitby a postu musí být trvalým a neustálým vnitřním postojem každého křesťana.
Domnívá - li se někdo, že se tyto dva rozměry ve výsledku pouze sčítají - plete se. Ony se totiž spolu násobí! Moc modlitby spojené s postem má ve svém účinku exponenciální nárůst!
Popisuješ něco co neznáš a nábožensky fantazíruješ.
Život s Bohem je náročný.
Bůh se nám dává úplně celý a totéž vyžaduje i od člověka. Polovičatost není s křesťanstvím slučitelná.
Život s Bohem není náročný. Velmi náročný je tvůj život bez Boha. Velmi náročné jsou tvé modlářské samospásné snahy, velmi náročné jsou tvé usilovné modlitby které Bůh vyslyšet nechce, velmi náročný a marný je tvůj život žitý v modlářství a lži, velmi náročný je tvůj život žitý proti boží vůli.
O Pánu Ježíši jsem měl jakési povědomí, že na začátku svého působení se postil čtyřicet dní a nocí. A tím to jaksi haslo!
Ale ve skutečnosti nijak nehaslo!
Uvědomil jsem si, jak vpravdě ďábelsky lstivá je ona polopravda farizeů o Ježíšovi, že je "žrout a pijan vína a přítel hříšníků".
Naše podvědomí okamžitě "zapracuje" - vrána k vráně sedá - rovný rovného si hledá ... Nikdo z nás však přitom vážně nepodezírá Ježíše ze hříchu (Ježíš přišel právě kvůli hříšníkům, aby je zachránil z jejich otroctví) - ale už to splnilo účel - odvedlo to pozornost od ostatního...
Ve skutečnosti Ježíš nebyl ani žrout, ani pijan vína - víme, že trávil dlouhý čas, kdy odcházel na pustá místa, aby se modlil.
Ježíš byl však také v neustálém trvalém stavu postu!
Jak to můžu vědět?
Další tvoje fanaticko náboženské fantazirování. Ty Boha neznáš, a proto ve tvých modlářských představách o Bohu fantazíruješ.
(Mt 10,1...)
Zavolal si svých dvanáct učedníků a dal jim pravomoc nad nečistými duchy, aby je vyháněli a aby uzdravovali každou nemoc i každou slabost....
(Mt 17,14)
Když přišli k zástupu, přistoupil k němu jeden člověk a padl před ním na kolena řka: „Pane, smiluj se nad mým synem, neboť je náměsíčný a zle trpí; často totiž padá do ohně a často do vody.
A přivedl jsem ho k tvým učedníkům, ale nemohli ho uzdravit.“
Ježíš odpověděl: „Ach, pokolení nevěřící a zvrácené, jak dlouho ještě budu s vámi? Jak dlouho vás mám snášet? Přiveďte ho sem ke mně!“ Ježíš mu pohrozil a démon od něho vyšel; a od té hodiny byl chlapec uzdraven.
V soukromí potom k Ježíšovi přistoupili učedníci a řekli: „Proč jsme ho nemohli vyhnat my?“ On jim řekl: „Pro vaši malověrnost! Amen, pravím vám, budete-li mít víru jako zrno hořčice, řeknete této hoře: ‚Přejdi odtud tam‘, a přejde; a nic vám nebude nemožné. Tento rod nevychází jinak než v modlitbě a půstu. “
Můžeme si všimnout jednoho detailu: Pán Ježíš neřekl: Přiveďte ho ke mě za tři dny - já se za něho budu po ty tři dny modlit a postit - to nebylo třeba - on se modlil a postil neustále! Byl to u něho normální trvalý stav!
Je hrozné, že ve tvém věku nevíš co je půst. Půst není o žádném trvalém stavu. Půst oprošťuje člověka od tělesných závislostí a žádostivostí, oprošťuje od tělesnosti. Nejenom chlebem živ jest člověk, ale každých slovem z božích úst. Dobře vykonaný půst umožní člověku získat duchovní kontrolu nad svou tělesností. Poté již postu není třeba. V postu jde o získání duchovní kontroly, moci, duchovní nadvlády nad vlastním tělem. V principu jde o to, aby si tělo samo nebralo to co žádostivě žádá, ale dostávalo pouze to, co mu lidský duch dá samozřejmě v souladu s boží vůlí.
A tak každý, kdo chce opravdově Ježíše následovat, tak bez trvalého životního postoje modlitby a trvalé životní praxe postu to opravdu nijak nepůjde.
To je moje nové poznání osoby Ježíše neustále se modlicího a zároveň i postícího se. A vím naprosto jistě, že toto mé poznání je z Ducha svatého.
To není poznání z Ducha svatého, to jsou zase tvoje modlářské představy a fantazie. Ježíš jasně řekl co je třeba k následování. Není to žádný trvalý půst!
Kristus řekl!
- Marek 8, 34Zavolal k sobě zástup s učedníky a řekl jim: „Kdo chce jít se mnou, zapři sám sebe, vezmi svůj kříž a následuj mne.
Až se dáli Bůh skutečně jednou zapřeš, a přestaneš si sebezápor plést s malicherným odpíráním si kávičky, tak v tom sebezáporu před Bohem a lidmi vyznáš, že jsi modlář, lhář a sobec! To bude sebezápor. Zapři sám sebe! Zapři v sobě to tvé přebujelé a pyšné ego které ti nedovoluje přiznat to co na tobě a v tobě stejně všichni vidí. A až to uděláš, teprve pak po takovém sebezáporu sebe sama můžeš vzít svůj kříž, kteří za tebe nesou a vždy nesli jiní. To nesení kříže je tím co všechno jsi napáchal svým životem v trvalém hříchu a vzdoru vůči Bohu. Ten kříž bude velmi těžký, a Kristus jej ve svém nesmírném milosrdenství odlehčí jinak bys jej neunesl.
Tento článek je test pravosti toho zda to co prožíváš je od Boha anebo zda jako obvykle z tebe mluví duch bezbožnosti.
Na tvé reakci se všechno v pravdě ukáže.
