Re: Re: Re: Re: Očistec a Bible I. - 2Mak 12,38 až 45 (Skóre: 1) Vložil: Cizinec (velitel@nato.cz) v Úterý, 06. květen 2008 @ 17:15:05 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) http://www.cizinec.com/ | Ahoj.
Díky za odpověď. Mohl bys poslat nějaký odkaz, že očistec, případně odpustky, nějak řeší odpuštění hříchů? Přeci jen se domnívám, že to katolické učení znám dost dobře, tak by mě to zajímalo.
Z opravdových katolíků tady jsem volaký zmetěný - jeden člověk napíše "Očistec neřeší odpuštění hříchů, nebo soud, řeší následky hříchů." a o pár hodin dál "(očistec) ... Souvisí s odpuštěním hříchů. Nebyly - li odpuštěny hříchy, je zbytečné řešit smazání trestů za ně.". Vypadá to, že v tom mají sami římští katolíci zmatek, jestli je očistec o odpuštění hříchů nebo o očištění od hříchů.
To skoro vypadá, jako by po smrti římský katolík prošel nějakým odpuštěním hříchů, o kterém jsem zatím nikdy neslyšel a pak by teprve šel do očistce, jinak si to nedokážu vysvětlit. Pokud něco takového v katolickém učení existuje, tak mi to ti římani zatajili ...
Podle mne je katolické učení v tomto směru jednoznačné: odpuštění hříchů = svátost smíření, svátost nemocných, eucharistie očištění od hříchu, časné tresty = odpustky, očistec
Proto se taky dříve kladl tak velký důraz na zpověď, případně svátost nemocných, a možná ještě dnes. To má svoji logiku. Pokud by se hříchy římských katolíků odpouštěly po smrti, bylo by to dost divné.
|
| NadřazenýRe: Re: Re: Re: Re: Očistec a Bible I. - 2Mak 12,38 až 45 (Skóre: 1) Vložil: oko v Úterý, 06. květen 2008 @ 21:47:44 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Opravdu se tak špatně vyjadřuju?
Tedy znovu, tak jak jsem to myslel. Pokud člověk zemře ve smrtelném hříchu, není už co řešit, není mu pomoci. Očistec přichází do úvahy pouze v případě, že není člověk v těžkém hříchu. Buď ho nespáchal, nebo mu byl odpuštěn při křtu, ve svátosti smíření, nebo účinnou lítostí v okamžiku smrti. Svátost nemocných a eucharistie hříchy neodpouští.
Taková je tedy souvislost očistce s odpuštěním hříchů. Jestliže člověk zemře v lehkém hříchu, jak se ho má zbavit? Má - li náklonnost ke zlému, nemůže přece hned do nebe. Musí si své roucho vyprat.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Očistec a Bible I. - 2Mak 12,38 až 45 (Skóre: 1) Vložil: Gregorios777 v Středa, 07. květen 2008 @ 12:16:40 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) |
Ahoj Oko,
píšeš:
///Pokud člověk zemře ve smrtelném hříchu, není už co řešit, není mu pomoci.///
Mám několik otázek:
1) Co je podle tebe hřích k smrti, o kterém mluví 1Jan 5,16-17?
2) Kde Písmo uvádí seznam smrtelných hříchů?
3) Kde je psáno, že věřící, který hřeší smrtelným hříchem, bude navěky zatracen?
4) Kde je psáno, že takový věřící již nemůže být očištěn OHNĚM?
Prosím, vynech ale tradici ŘKC, s námi se lze bavit pouze v intencích Písma. Žádné lidmi vymyšlená učení zde nejsou žádoucí.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Očistec a Bible I. - 2Mak 12,38 až 45 (Skóre: 1) Vložil: oko v Čtvrtek, 08. květen 2008 @ 13:38:07 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | 1. Jan 5. mluví především o tom, že se máme za hříšníky modlit. Protože u Boha není přítomnost, minulost, ani budoucnost, ale stálé TEĎ, není ani rozhodující, zda žijí, či jsou už po smrti.
Bible se zmiňuje o hříchu, který nebude odpuštěn. Marek 3,29
Kdo by se však rouhal proti Duchu svatému, nemá odpuštění na věky, ale je vinen věčným hříchem."
Matouš 12,31
Proto vám pravím, že každý hřích i rouhání bude lidem odpuštěno, ale rouhání proti Duchu svatému nebude odpuštěno.
Matouš 12,32
I tomu, kdo by řekl slovo proti Synu člověka, bude odpuštěno; ale kdo by řekl slovo proti Duchu svatému, tomu nebude odpuštěno v tomto věku ani v budoucím.
Písmo nemůže nikde uvádět seznam smrtelných hříchů, Věc není tak jednoduchá. Když dva dělají totéž, není to totéž. Záleží na pohnutkách, na postoji lidského srdce. My můžeme uvést např. seznam všech přestoupení desatera, jako závažných a dostačujících pro věčné zavržení. Ale jen v případě, že byly spáchány dobrovolně a za plného vědomí, že odporují Božímu řádu. Jedná se o postoj zatvrzelosti proti Bohu, to je ten hřích proti Duchu svatému, který rozhoduje o konečném odsouzení. Není li zatvrzelost proti Bohu, člověk má šanci na lítost, pokání a záchranu. Ať už spáchal cokoliv. Problémem ale je, že kdo páchá zlo soustavně, postoj zatvrzelosti si vytvoří. Strom nakonec padá na tu stranu, na kterou se naklání,
|
]
|
|