| Ono je to samozřejmě mnohem složitější. Reagoval jsem především na komentář reformovaného, který řešil zejména rozhodování. Pokud jde o různé vůle, sám až tak moc pojem svobodná vůle nepoužívám, neboť i tak je ta naše vůle svázána různými dalšími faktory - a o tom, zda jsme vůbec schopni naši vlastní vůli (či chtění, plány) skutečně naplňovat, rozhodují další osobnostní charakteristiky, které často ani příliš neovlivníme (nebo jen málo) - mezi nimiž je docela zásadní tzv. vnitřní motivace. Pro dosažení konkrétních výsledků je vlastně tato motivaci důležitější než silná vůle sama o sobě, ale to už by bylo spíše na povídání z oblasti psychologie a osobního rozvoje.
Každopádně se neztotožňuji s tím, že by naše rozhodování (a další aspekty našeho chování) bylo striktně příčinně vázané, a že bychom se de fakto nemohli rozhodovat jinak - toto odporuje jednak naši zkušenosti (která však může být subjektivně zkreslená), nevidím to tak ani v Písmu, a naopak přesně strikně příčinné rozhodování bych očekával od bytostí žijících v čiště hmotném světě, kde vědomí je fukncí hmoty, žádné duchovní záležitosti, ani Bůh neexistuje, a v podstatě by se jednalo o klasický ateisticko materialistický svět (v němž však nevidím reálný prostor pro skutečné vědomí, jak jej známe). |
