Pro vás ano, Stando. Či jinde v ŘKC, tam jsou skutečně mimořádné. Rozumím, že to tak máte. Když jsem byl v ŘKC, nikdy jsem nepotkal nikoho z ŘKC, kdo by měl některý z duchovních darů. 

  Když jsme se připravovali na teologii, říkali nám to tak, že ty dary jsou v ŘKC mimořádné. Třeba o daru jazyků nám říkali, že se v ŘKC nevyskytuje vůbec, že vymizel v prvních stoletích a potom že ho měli jen nějací mystici. A nikdo z těch lidí, co nás připravovali, dar jazyků ani neměl, ani osobně neznal, ani moc uzdravovat nemocné. 

  V tom se liší situace křesťanských církví. V nich jsou jak dar jazyků tak dar uzdravovaní řádné dary. Stejně jako dar proroctví, slovo poznání, dar vyhánět démony, ... Jsou to dary, které jsou součástí řádu každé křesťanské církve. 

  Určitě ty dary nedostává každý, ale jsou to dary běžné a řádné v církvi.

  Ty tvoje "nároky", Stando ....

  To píšeš o něčem, co znáš, Stando, z reality? O jakém mimořádném způsobu či "nárocích" to mluvíš? 

  Nebo si vymýšlíš, bájíš o něčem, co neznáš a nikdy v životě jsi nepotkal? 

  

  Na duchovní dary neexistuje žádný tvůj "nárok", co tě tak napadá, ani takový tvůj "nárok" není v křesťanské církvi pro tyto dary potřeba. To máš pravdu. 

  Stačí ty dary samotné a jejich dárce. 

  Člověk ty dary v církvi nedostává mimořádným způsobem a ani k tomu žádný mimořádný způsob není potřeba. Dostává je řádným způsobem - podobně, jako lidi o Letnicích, jako v Korneliově domě, jako při službě Petra či Pavla. Nebo je dostane třeba doma, při modlitbě. A to jsou všechno v církvi docela řádné způsoby přijetí duchovních darů.

  "Mimořádné" způsoby jsou to tak pro lidi, co žijí mimo Boží řád, mimo Boží církve, pro lidi, kteří žijí tam, kde Boží dary nejsou řádné.

  Mimořádné způsoby k duchovním darům potřeba nejsou. Ani jsem v životě neslyšel, že by někdo dostal duchovní dar - například jazyky nebo dar uzdravení - nějakým mimořádným způsobem. 

  Dar modlitby v jazycích nedostává člověk pro druhé. Naopak, dostává ho pro sebe, pro budování sama sebe.

  Ale u ostatních darů je to tak - ty dary jsou opravdu dané pro církev. A často se stává, že má někdo dar uzdravení a modlí se za druhé a ti jsou uzdraveni a on sám je přitom nemocný. A za něj se musí modlit někdo jiný. To opravdu funguje tak, že všechny ostatní dary kromě daru jazyků jsou řádné dary pro církev (a i pro lidi mimo církev).

  To jsou většinou duševní dary. Ty s církví nesouvisí. Dar rozumu, umění nebo síly či jiné duševní dary klidně dostávají lidé mimo církev. Klidně je může dostat nejen pohan, ale i Žid, nejen křesťan, ale i člověk, co křesťanem není. S duchovními dary to nesouvisí nijak.

  Toník