Život s Bohem není všední.

Ale dny mohou mít různou náplň. Všední dny jinou a sváteční dny zase jinou.

Ve všední dny se pracuje a yvdělává na chléb.

Ve svátky se nepracuje, ale místo práce dáváme prostor setkávání ve společenství (rodiny, církve), navštěvujeme nemocné či osamělé, staré a nemohoucí. Intenzivěji se můžeme věnovat bohoslužbě, modlitbám, milosrdenství. Nebo vyrazíme s rodinou jenom tak na výlet.

Na toto všechno ve všedním pracovním shonu nebývá dostatečný prostor.

Ale je to jako mluvit do duba!

Je rozdíl mezi mladým u kterého řk bludy teprve začaly kořenit, a starým u kterého pevně zakořenili, a on se jich navzdory vší logice a faktům drží jako veš kožicha, ze strachu aby nepřišel o to málo co si v životě vydobyl samospásnou snahou. 

Bůh mi Oka seslal abych mohl pomoci mámě. Lidé dlouhodobě spoutaní duchem antik.rista reagují na stejné podněty stejně. Zlý duch je ovládá. V obraných reakcích vůči osvobozující pravdě užívají stejný vzor. Toho jsem si všiml na reakcích Oka i mámy. Mohl jsem se pak v duchovním boji předem v modlitbě připravit. A to ani ne tak soustředěním se na logické argumenty, ale odevzdáním do vůle boží těch vzorových reakcí ještě předtím než nastaly. Nejednalo se již pouze o pasivní užití naší obrazné zbroje. Militaristicky řečeno, byla to masivní ofenziva naplánovaná tak, aby citelně zasáhla božího nepřítele nejvíce v místech jeho útoku, jím předem prozrazeného. 

A to fungovalo skvěle. Máma je osvobozená. Nejvíce mne překvapuje síla kterou dostala od Boha. Ono není lehké po tolika letech uvidět svůj celoživostní omyl, a v pravdě poznat zdroj klamu. Ale lepší později než nikdy. V tomto prostředí k tomu více psát nebudu. Napsal jsem to proto abys věděl, že existuje způsob jak porazit tohoto ducha. Svědectví života které popisuješ, je učinné u duchem zla nespoutaných lidí. Na něho však platit nebude, a lokálně zaútočí na každou diskusní perlu s cílem ji zabahnit aby nezářila. Na tvé svědectví jsou vždy jeho reakce- "ano Toníku, já vím že to myslíš dobře, ale stejně jsi pomýlený". Tady žádné svědectví nepomůže. Patadoxně mu svým svědectvím poskytuješ prostor na bitevním poli, ve kterém realizuje útok. Poskytneš svědectví, on na tebe osobně zaútočí, a pak nastane dlouhý obranný boj kdy se bráníš výmyslům a lžím, kterým dalo prostor tvoje svědectví. Neříkám tím abys nesvědčil, říkám tím, že v tomto případě pouze svědčit nestačí. 

Myslivec

No a Henoch chodil se svým Bohem, a pak byl vzat.

Žijme tedy Boží přítomnost.

..."tedy jak to bylo v našem životě - to je čas znovuzrození, chvíle, kdy jsme život vydali Bohu."...

Asi se podle tebe znovuzrozuji každý den - protože hned ráno každého dne, když otevřu oči, prví co udělám, tak svěřuji celý dnešní den Bohu.

Přesto do dokážu udělat jenom podle svých lidských sil nedokonale - třeba mi životem růst ve víře, aby mé odevzdání Bohu bylo čím dál dokonalejší.

Chvíle, kdy člověk vydává svůj život Bohu, není ale žádným novým narozením.

Nové narození je z vody a z Ducha ve křtu - ve křtu se člověk stává křesťanem. Nové narození je svrchovaným dílem Boha pro zásluhy Krista - vydat život Bohu je dílem člověka, který spolupracuje s Duchem svatým.

..."Od té doby můj život patří Bohu. Ne jen hodina vyhrazeného času v neděli. "...

No, to jsem i já za tebe rád.

Také můj život patří Bohu. A to jak ve dnech všedních, tak i ve dnech svátečních.

Je zajímavé, že ve tvé popletenosti (promiň moji upřímnost, ale lepší výraz neznám) ti splývají dny všední a dny sváteční.

Najednou je pro tebe (docela nesmyslně) každý den svátek

Obojí přitom patří k životu člověka - obojí mají svůj hluboký význam.

Člověk potřebuje jak dny všední, tak i dny sváteční.

Proto Hospodin ustanovil svěcení sedmého dne už ve Starém zákoně - proto ustanovil i některé další svátky. Pokud si to neuvědomuješ, stačí si zadat do konkordance Bible slovo "svátek".