Re: Je to přece tak krásně napsané, že nepotřebuji kněze (Skóre: 1)
Vložil: oko v Úterý, 11. únor 2020 @ 08:02:54 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) | ..." Je nesmysl se spoléhat na to, že když v
jedné chvíli svůj život odevzdám Bohu, tak že to snad má platnost až na
věčnost! Že snad zasáhne Bůh s jakýmsi svým čarovným proutkem a rázem z
tebe učiní Ivana - bohatýra!
To je dobře, že jsi
toto pochopil. Snad už tedy takovéhle nesmysly nebudeš vymýšlet a budeš
se někdy zajímat o něco, co má smysl."...
Uvědom si konečně, že tyto nesmysly zde šíříš právě ty!
..."ale proto, že Bůh do mého života zasáhnul, změnil ho."...
Jak konkrétně ho změnil?
Z "Ivánka - hlupáčka" se snad rázem stal "Ivan - bohatýr"?
V tom mém "náboženství" Bůh zasahuje do mého života neustále a neustále ho mění. Provází mne neustále. Má na to také svrchované právo a uplatňuje ho nade mnou. K mému prospěchu. A to přesto, že já jsem stále jen člověk hříšný. Ale učím se žít s Bohem - jsem tedy dosud učedník.
..." Pokud chceš být vytrvalý ve víře a
ve svém vztahu k Bohu, musíš se naučit Kristu vydávat opět znovu a
znovu - po zbytek svého života - a to i ve všech protivenstvích, co jich
život přináší - obnovovat toto své původní rozhodnutí žít s Bohem.
Opět, Stando: Proč tyhle přehazovačky vašeho stavu na druhé?"...
Tyhle (jak říkáš) "přehazovačky" platí univerzálně pro všechny opravdové křesťany.
Neustálá obnova člověka Bohem - postoj pokání a obrácení - to je obrazem života křesťana, důvodem jeho duchovního růstu - jeho zrání k věčnému životu.
Absence pokání nad hříchy - dokonce popírání vlastní hříšnosti (já jsem člověkem spravedlivým), absence lítosti nad vlastními hříchy způsobeným zlem je naopak neomylným ukazatelem bloudění.
|
| NadřazenýRe: Je to přece tak krásně napsané, že nepotřebuji kněze (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Úterý, 11. únor 2020 @ 17:33:18 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Uvědom si konečně, že tyto nesmysly zde šíříš právě ty!
A Ivani Bohatýři, ti byli už jen v tvé hlavě.
Konkrétně obživil mého ducha, dal mi nového, živého ducha. Pak změnil mou situaci, zákonitosti, pod kterými jsem podřízen.
To první se okamžitě projevilo v tom, že zmizela temnota, kterou jsem měl v životě, beznaděj, prázdnota, útlak, co nám dával ten bůh, co na nás sesílal různá utrpení, aby nás "vychovával". Ale o tom už jsem ti psal [www.cizinec.com]. Četl jsi to?
Pak to, že jsem mohl Boha slyšet a poslouchat - to byla důležitá změna, že jsem si nemusel domýšlet cobykdyby, a mohl jsem se zeptat. A taky ke mne Bůh mluvil v tom, co bylo potřeba - a že zvláště z počátku, v prvních týdnech, toho bylo potřeba hodně.
Součástí té výchovy byla také výchova od soběstřednosti a snahy zachránit sama sebe, služby svému tělu a náboženství, co tu tak podrobně popisuješ ty.
Taky jsem porozuměl hříšnosti člověka, jeho ztracenoti - to už z velké části před tím, než jsem se stal křesťanem, když jsem četl písmo a uvěřil mu, ale ještě více potom. To jsem ti také popisoval, tentokrát v článku Spravedlnost, modlitba a přímluva [www.cizinec.com]. Četl jsi ho?
Důležité byly ty zákony - nemusel už jsem být podřízen Zákonu schválnosti, ani Parkinsonovým zákonům a jiným podobným zákonům, kterými se řídí svět a ten, co mu vládne. Ani jsem nemusel žít prokletí Zákona, které jsem žil před tím.
A ještě spousta dalších věcí. Jestli si přečteš alespoň těch pár, co jsem ti napsal výše, klidně budu psát dále.
Z "Ivánka - hlupáčka" se snad rázem stal "Ivan - bohatýr"?
Ve tvém virtuálním světě, ve tvé hlavě? Snad.... Ještě jsi zapomněl na pocity?
Také jsem ti psal, že změna ducha není ani změna duše, ani změna těla. Tělo mi zůstalo docela stejné - nic se na něm nezměnilo. Nejsem větší sportovec s více svaly. Nezměnil se mi ani hlas, ani barva kůže. Ani duše se nijak nezměnila - žádná nová inteligence, žádná nějaká větší vůle či rozhodnost, nic takového. Ani jsem nic neztratil - i v novém životě jsem zvládl chodit na tělocvik a dodělat školu.
Tedy žádní Ivánci, Supermani či cos tu ještě psal ze tvých virtuálních světů, jak píšeš o něčem, co neznáš, nezažil jsi, a ani sis pořádně nepřečetl či neposlechl, co lidé na dané téma svědčí.
Absence pokání nad hříchy - dokonce popírání vlastní hříšnosti (já jsem člověkem spravedlivým), absence lítosti nad vlastními hříchy způsobeným zlem je naopak neomylným ukazatelem bloudění.
To chápu, Stando. Proto neprojevíš žádnou lítost za pomluvy, které tu předvádíš, za přehazování vašeho života a vašeho myšlení na druhé... Natož abys udělal pokání a omluvil se.
Toník
|
]
Re: Je to přece tak krásně napsané, že nepotřebuji kněze (Skóre: 1)
Vložil: oko v Středa, 12. únor 2020 @ 08:26:33 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | ..."Pokud chceš být vytrvalý ve víře a ve
svém vztahu k Bohu, musíš se naučit Kristu vydávat opět znovu a znovu -
po zbytek svého života - a to i ve všech protivenstvích, co jich život
přináší - obnovovat toto své původní rozhodnutí žít s Bohem.
Opět, Stando: Proč tyhle přehazovačky vašeho stavu na druhé? K čemu
takovéhle tanečky, překrucování? Nemáš odvahu psát za sebe, o sobě, co
ty žiješ? ........
Opět, Stando: Proč tyhle přehazovačky vašeho stavu na druhé?"...
Tyhle (jak říkáš) "přehazovačky" platí univerzálně pro všechny opravdové křesťany.
Neustálá obnova člověka Bohem - postoj pokání a obrácení - to je obrazem života křesťana, důvodem jeho duchovního růstu - jeho zrání k věčnému životu. "...
Na jedné straně z mojí strany "přehazovačky" a vzápětí pak napíšeš: " A taky to, že mne Bůh začal vychovávat."
Čím se tedy tato "Boží výchova" liší od - "Neustálá obnova člověka Bohem - postoj pokání a obrácení"?
I mne Bůh vychovává: Co člověk udělá, má charakter pomíjivosti, nikoli pevné skály.
Má
- li mít lidské rozhodnutí pevnost skály, musí se člověk této skály
(Krista, katolické církve) neustále držet - a pokud se z lidské
slabosti snad na chvíli skály pustí, musí se v pokání té skály znovu
chytit.
A o tomto je život křesťana.
|
]
Re: Je to přece tak krásně napsané, že nepotřebuji kněze (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Čtvrtek, 13. únor 2020 @ 07:13:02 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Čím se tedy tato "Boží výchova" liší od - "Neustálá obnova člověka Bohem - postoj pokání a obrácení"?
Tím, že tu výchovu dělá Bůh, ne člověk.
Je to jako s rodiči a dětmi.
Když jsou někde dobří rodiče, vychovávají svoje dítě, drží ho na dobré cestě, nedovolí mu zlo ani zlé věci, vychovávají ho od soběstřednosti a službě sobě.
Když jsou někde rodiče špatní, nebo docela chybí, tak dětem dovolují a schvalují zlo, nebo se děti musí vychovávat samy a držet rodičů samy svou silou a vytrvalostí. Když ti rodiče jsou, učí děti to, co je jim vlastní: Starost o sebe a svoje svaly.
Co člověk udělá, má charakter pomíjivosti, nikoli pevné skály.
To je dobrá zkušenost, Stando. Když už tě toto Bůh naučil, tak v člověku, v jeho vydávání, rozhodnutí, přijímání či čemkoliv podobném nehledej věčnost, není v něm.
Toník |
]
|
|
