Re: Vítr musí vanout, když my chceme? (Skóre: 1)
Vložil: oko v Pátek, 14. červen 2019 @ 12:34:27 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) | ..."Křest je plnohodnotná náhrada za původní Kristovo pozvání učedníků k jeho následování až v době po seslání Ducha svatého.
Proti tvé pochybné "zkušenosti" já stavím svědectví Písma, zkušenost církve.
... „Pojďte za mnou a učiním z vás rybáře lidí. “ Oni hned opustili sítě a následovali ho....
Následovali ho ovšem jen dočasně - v Getsemanské zahradě se např. rozprchli jako hejno slepic! Museli si každý osobně projít procesem být spolu s Kristem ukřižován, spolu s Kristem zemřít a spolu s Kristem prožít Ježíšovo vzkříšení. Toto všechno je křest!
..." Dokud žil Kristus v těle, zval lidi za učedníky osobně.
A není důvod, aby se na tom něco měnilo. "...
Pokud ti zbyly kousíčky soudnosti - Kristus vystoupil na nebesa a místo sebe poslal církvi Utěšitele - Ducha svatého (J 14)
Tyto věci jsem k vám mluvil, dokud jsem přebýval u vás.
Avšak Utěšitel, ten Duch Svatý, kterého Otec pošle v mém
jménu, ten vás naučí všemu a připomene vám všechno, co jsem vám
řekl....
Kristus v těle tedy dneska nezve lidi k následování (je přece u Otce v nebi) - jak to dělal apoštolům, ale zve následovníky duchovně skrze volání Ducha svatého!
... Děti křesťanů jsou Kristem vyvoleny už od
malička následovat příklad svých rodičů v jejich následování Krista -
jako bonus vyrůstají a prospívají v síle Ducha (a jeho darů) už od
malička coby Bohem přijaté děti.
Přesně tak. A nejen "od malička" - už od početí. ... Od početí až do svého křtu jsou děti křesťanů svaté "zvnějšku" - pro svoji příslušnost k přirozenému společenství rodiny, z nichž alespoň jeden z rodičů oblékl ve křtu Krista. Je - li jeden úd společenství svatý, je jím posvěcováno celé přirozené společenství rodiny. To ovšem neznamená, že není zapotřebí osobního posvěcení vlastním křtem, ve kterém je člověk přijat do rodiny Božích dětí, sám se stává v rovině nadpřirozené Božím dítětem. Tento kvalitativní skok v pozvednutí lidské důstojnosti Bohem se děje výhradně darem z milosti a bez zásluh obdarovaného.
Sám křtěnec oblékne Krista, sám spolu s Kristem zemře tomuto světu (Ř 6,8), sám osobně je spolu s Kristem pohřben a sám osobně je spolu s Kristem vzkříšen (Kol 2,8-14) - vzkříšen do života v novosti (Ř 6,3-4).
|
| NadřazenýRe: Vítr musí vanout, když my chceme? (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Sobota, 15. červen 2019 @ 08:04:50 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Proti tvé pochybné "zkušenosti" já stavím svědectví Písma, zkušenost církve.
To ale děláš zbytečně - moje zkušenost je stejná, jako svědectví písma. Když jsem dostal pozvání od Krista, šel jsem opustil jsem všechno a následoval jsem ho.
V tom se liší moje (a zkušenost dalších lidí) od svátosti křtu miminek či od křtu ve vodě - křest nic takového neumí. Je dost lidí, kteří byli pokřtěni, ale Krista nenásledují a nikdy nenásledovali. O lidech, kterým byla svátost křtu miminek ani nemluvě - ti nenásledují Krista z naprosté většiny.
Následovali ho ovšem jen dočasně - v Getsemanské zahradě se např. rozprchli jako hejno slepic!
Nenásledovali ho dočasně, to je zkreslený pohled - následovali ho celý život, až na občasná selhání, jako třeba to Petra.
Museli si každý osobně projít procesem být spolu s Kristem ukřižován, spolu s Kristem zemřít a spolu s Kristem prožít Ježíšovo vzkříšení. Toto všechno je křest!
To určitě. To je přesně křest - na rozdíl od pozvání, které je něco jiného, než křest.
Křtem v to vzácné jméno si musí projít po pozvání každý učedník Pána Ježíše, dříve, nebo později.
Kristus v těle tedy dneska nezve lidi k následování (je přece u Otce v nebi) - jak to dělal apoštolům, ale zve následovníky duchovně skrze volání Ducha svatého!
Stando, zrovna u vás možná ne - a je to pak na vás taky vidět. Ale opět: Vaši situaci si nepromítej do druhých. To, že u vás nezve Kristus v těle lidi k následování neznamená, že to tak je všude.
Od početí až do svého křtu jsou děti křesťanů svaté "zvnějšku" - pro svoji příslušnost k přirozenému společenství rodiny, z nichž alespoň jeden z rodičů oblékl ve křtu Krista.
To je omyl.
Děti křesťanů nejsou svaté jen "zevnějšku". Děti křesťanů patří Bohu celé, tak jako jejich rodiče. Což znamená, že nepotřebují nějaké fejkové náboženské náhražky, aby patřily do společenství Božího lidu - patří do něj od početí.
Toník |
]
Re: Vítr musí vanout, když my chceme? (Skóre: 1)
Vložil: oko v Sobota, 15. červen 2019 @ 12:11:03 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) |
Děti křesťanů jsou až do svého křtu pořád ve stavu "dětí tohoto světa" - nemají ještě osobní podíl na dědictví nebeského království. Nejsou ještě dědici!
Stejně jako kdysi jejich rodiče tento podíl na dědictví získávají až obléknutím Krista ve křtu - kdy tím získávají svoji nebeskou vlast a kdy spolu s Kristem (ponořeni do jeho smrti) umírají tomuto světu..
Toníku, možná že za tebou přišel Kristus ve svém lidském těle osobně a pozval tě k následování (nevím potom, proč vlastně posílal své církvi místo sebe Ducha svatého) - u nás ostatních toto pozvání k jeho následování udělal ovšem zprostředkovaně skrze jiné křesťany - u mě konkrétně to byli moji vlastní rodiče.
|
]
Re: Vítr musí vanout, když my chceme? (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Neděle, 16. červen 2019 @ 06:55:50 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Děti křesťanů jsou až do svého křtu pořád ve stavu "dětí tohoto světa" - nemají ještě osobní podíl na dědictví nebeského království. Nejsou ještě dědici!
A tenhle nesmysl sis vymyslel z čeho?
Toník |
]
Re: Vítr musí vanout, když my chceme? (Skóre: 1)
Vložil: wollek v Neděle, 16. červen 2019 @ 09:48:39 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | Předpokládám, že si to oko nevymyslel, ale převzal to z učení ŘKC. Hodně křesťanů přebírá své názory z učení své církve. Málokdo si v těchto oblastech něco opravdu "vymýšlí". |
]
Re: Vítr musí vanout, když my chceme? (Skóre: 1)
Vložil: oko v Pondělí, 17. červen 2019 @ 08:47:13 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Každý z nás se narodil nejdříve jako potomek vyhnanců z ráje. Díky prvotnímu hříchu lidstvo ztratilo dědictví nebeského království. Žádný člověk svými zásluhami si nemůže zasloužit nebe (i kdyby konal samé dobré skutky a nikdy nezhřešil, je pořád jen v postavení neužitečného služebníka (L 17,10). Není dědicem! Po Adamovi a Evě není co zdědit - jen dědictví hříchu!) - Nebeské království je pro člověka vždycky pouze darem z milosti Boha.
Podstata křesťanství spočívá v tom, že Boží Syn vzal na sebe úděl vyhnance z ráje a svou obětí na kříži usmířil Otce za vinu prvního Adama. Otevřel tím znovu lidem dveře do nebeského království (J 10,7).
Každý, kdo ve křtu oblékne Krista (Gal 3,27), se stává v Božích očích Kristu bratrem (Žd 2,11), a tím - stejně jako je Kristus - získává Boží synovství, stává se dědicem nebeského království (Ř 8,1-17).
Pokristěním ve křtu jsme byli pozdviženi z Boží milosti do nové důstojnosti Božích dětí.
.... Sám Duch dosvědčuje našemu duchu, že jsme Boží děti.
A jestliže děti, pak i dědicové, totiž dědicové Boží a
spoludědicové Kristovi, abychom jestliže s ním trpíme, byli s
ním také oslaveni....
(Gal 4,4-7) Když však přišla plnost času, poslal Bůh svého Syna,
narozeného z ženy, narozeného pod Zákonem,
aby vykoupil ty, kteří byli pod Zákonem, abychom přijali
právo synovství.
A protože jste synové, Bůh poslal do vašich srdcí Ducha svého
Syna, volajícího: "Abba, Otče!"
A tak už nejsi otrok, ale syn, a když syn, pak také Boží
dědic skrze Krista...
(Titb 3,4-7) Když se však ukázala dobrota a lidumilnost našeho Spasitele
Boha,
spasil nás - ne na základě skutků spravedlnosti, které jsme
my vykonali, ale podle svého milosrdenství - skrze koupel
znovuzrození a obnovení Ducha Svatého,
kterého na nás vylil v hojnosti skrze našeho Spasitele Ježíše
Krista,
abychom se, ospravedlněni jeho milostí, stali dědici v naději
věčného života.
|
]
Re: Vítr musí vanout, když my chceme? (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Pondělí, 17. červen 2019 @ 18:42:54 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Každý z nás se narodil nejdříve jako potomek vyhnanců z ráje.
To ano, Stando. I já jsem se tak narodil.
To se ale netýká nijak dětí křesťanů. Ti se nenarodili jako potomci vyhnanců z ráje, ale ti se narodili jako potomci svatých Božích, lidí, kteří Bohu patří. Proto i děti křesťanů patří Bohu. A ne až od narození.
Vaše situace ani spekulace tedy neplatí pro potomky těch, co jsou dědici Božího království a patří Bohu.
Toník
|
]
Re: Vítr musí vanout, když my chceme? (Skóre: 1)
Vložil: oko v Úterý, 18. červen 2019 @ 06:51:09 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) |
Patří!
Ale jen proto, že je jejich rodiče pokřtili - oblékli ve křtu do Krista.. Každý člověk bez výjimky se rodí s dědictvím po Adamovi, s dědictvím vyhnance z ráje - se zatížením dědičné viny.
Lhostejno, jaké má rodiče, v jakém jsou zrovna duchovním stavu.
Kdyby tomu bylo jinak, nepotřebovali by děti křesťanů logicky už ani Spasitele!
Člověk může skutečně patřit Bohu jen díky svému napojení na Krista ve křtu. Kristus je pořád jedinými dveřmi do nebe i pro děti křesťanů - a učedníkem Krista se člověk nestane svým rozhodnutím, ale pouhou milostí od Boha ve křtu (Mt 28,19).
(J 15,16). Ne vy jste vyvolili mne, ale já jsem vyvolil vás a postavil
jsem vás, abyste šli a přinesli ovoce a vaše ovoce aby zůstalo;
aby vám Otec dal, o cokoli byste ho poprosili v mém
jménu.... |
]
Re: Vítr musí vanout, když my chceme? (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Čtvrtek, 27. červen 2019 @ 16:49:32 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Ale jen proto, že je jejich rodiče pokřtili - oblékli ve křtu do Krista..
Stando, jinde zase tvrdíš, že "I nekřesťané patří Bohu - protože i nekřesťany Bůh stvořil.". A nekřesťany rodiče nepokřtili, ne?
Nejdřív si tedy ten chaos ve tvých podivných nápadech srovnej. Jak to tedy je? Patří děti bohu, protože je Bůh stvořil, nebo proto, že je rodiče pokřtili?
Mimochodem: Nikdy jsem nikde neslyšel, že by rodiče křtili svoje děti. V ŘKC nám dávali příklad, jak dítě nějakých ateistů "pokřtila" ve vaně jeho babička navzdory vůli rodičů a udávali nám to jako příklad platného křtu (ale nedovoleného). To je ale velmi nestandardní věc.
Každý člověk bez výjimky se rodí s dědictvím po Adamovi, s dědictvím vyhnance z ráje - se zatížením dědičné viny.
Stando, smíš se nad tématem vůbec logicky zamyslet, nebo jen opakuješ ten tvůj chaos těchto podivných nápadů?
Každý člověk se tak samozřejmě nerodí - rodí se tak jen lidé, jejichž rodiče patří hříchu, světu, vzpouře. Když se narodí člověk lidem, kteří patří Bohu, patří ten člověk patří do Božího království.
Kdyby tomu bylo jinak, nepotřebovali by děti křesťanů logicky už ani Spasitele!
To je mi teda "logika".
To je jednoduché: Zkus se někdy dětí křesťanů zeptat, jestli potřebují spasitele, nebo ne.
Ve tvé "logice": Když je člověk pokřtěný, potřebuje pak ještě spasitele?
Toník
|
]
|
|
