Díky za příspěvek. Mám podobný pohled, jako ty. Tábory Kristovců, Protestantů či Římských katolíků, kteří si navzájem schvalují (skoro) všechno a u těch "druhých" odporují (skoro) všemu jsou mi cizí. 

  Žiji nějaký život, mám nějaké hodnoty a o těch tu píšu a jsem rád za každého, kdo má stejné hodnoty, jako já - ať už je to římský katolík, jako já, nebo protestant, pravoslavný, kristovec, žid, nebo klidně i vědec-ateista. Pokud někdo žije hodnoty opačné, nemám potřebu mu jeho hodnoty brát, vymlouvat - jestliže mu jeho hodnoty vyhovují, ať si je žije, ať o nich píše, vyznává je, ať má ve svých hodnotách svobodu, jakou on potřebuje (pokud ovšem něčí "hodnotou" a vírou není ubližovat druhým - tam je pak potřeba zasáhnout a jasně věci označit).

  Toník

 

s většinou toho, co píšeš, se dá souhlasit. Jenom mi uniká kontext. S čím nesouhlasím, je to, že by v mém případě byly odpovědi výrazně ovlivněné tím, na koho reaguji. Vliv může mít to, že znám jeho jiné názory a mohu s nimi na pozadí počítat. Ale jinak nemám problém být s někým jednou v totální při a jindy s ním zcela souhlasit (myslím opravdu vyhrocené pozice), nebo hledat porozumění. Z poslední doby mne napadá třeba rosmano či Vota, dříve třeba leonet. A jistě mnozí další. Ale odmítám stát na straně někoho, kde neustále intrikuje - stát na jeho straně jenom proto, že se proti němu postaví většina. Tím takovému člověku opravdu nepomůžeš :-(. Stát na straně slabšího jenom proto, že je slabší - i když si za to může sám, není dobré, Jirko - nevnímám to jako správné. A myslím, že to děláš často.

Primárním kritériem přece vždy musí být samotný názor, argumentace, a také obecná pravda (pokud možno co nejvíce objektivní), za kterou bychom však měli stát jen do té míry, abychom nepopřeli samotnou lásku. Láska ovšem neznamená schvalovat zlo, a hřích. Podívej se do evangelií, jak se k falešným lidem stavěl samotný Pán Ježíš.

V pokoji,

wollek