Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Sobota, 17. prosinec 2016 @ 10:28:25 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) http://www.cizinec.com/ | Usoudil jsem to podle tvých reakcí, ze kterých je patrné, že samotné jádro problému jsi stále nepochopil. Stando, já se zatím jen ptám na to, co mne zajímalo, a to byly konkrétní věci z tvého života.
Chápu, že ty máš někde v ŘKC nějaký problém, který tě musí velmi pálit, ten problém stále dokola naznačuješ nějakými obecnými řečmi o lennosti a podobně, a statečně se proti němu vymezuješ, řešíš si tvůj problém zde v diskuzi.
Nenapíšeš ale konkrétně, v čem ten tvůj problém je.
Proč tedy nenapíšeš to jádro vašeho problému, co vlastně řešíte? Píšeš jen nějaké vymezování proti něčemu, co asi neznám a mohu jen odhadovat. Napiš tedy samotné jádro vašeho problému a věřím, že ho budu schopen pochopit.
Jen stále vedeš útočné řeči a převracíš mé vyjádření do nepodoby. Proč to děláš?
V čem jsem tvé vyjádření převrátil do nepodoby? Co je pro tebe útočná řeč?
Kdy a kde jsem se měl takto chlubit?
To nevím, přímo to nepíšeš, jen naznačuješ.
Napíšu pocit ze tvých příspěvků, jak působí navenek.
Zřejmě žiješ v prostředí, kde jsou lidi, co dělají méně a někteří, co dělají více.
Znám to z našeho prostředí. Ve farnosti byly 4 vesnice, asi 500 římských katolíků, 100% římskokatolické prostředí. Říkali jsme jim "věřící". Z těch římských katolíků bylo asi tak 50, kteří "chodili do kostela", těm jsme říkali "chodící". Zbylých 450, to byli "ležící", protože navštěvovali kostel jen v leže, jednou napřed hlavou, podruhé nohama. Teda ještě kromě svatby. Z těch 50 v kostele asi 10 vždycky uteklo uprostřed mše za kostel kouřit, v kostele zůstalo tak 40.
A z těch 40 ŘK v kostele šlo asi 10 k přijímání. To byli "praktikující", takoví ti lidé, co zpívali na kůru, hráli na varhany, opravovali kostel, jejich děti ministrovaly, ti lidi různě šířili literaturu těch zjevení, co jsme jim zasvětili život, organizovali různé sbírky, zájezdy, poutě, bohoslužby, modlitby a podobně. Zkrátka dělali všechno možné, aby spasili sama sebe. Ostatních 490 jakoby "nedělalo nic" pro svou vlastní spásu, jen se účastnilo.
Z tvých příspěvků mám pocit těch "horních deseti", co se vymezují proti těm ostatním, "co nic nedělají". Tedy že patříš mezi takovou tu "elitu ŘKC" co něco dělá a dává to dostatečně najevo. Ale nikdy to nenapíšeš přímo, vždycky jen zprostředkovaně, narážkami.
Samozřejmě se mohu mýlit. Je to jen pocit, z prostředí, které osobně znám a které je z tvých příspěvků cítit, to uznávám. Třeba žiješ něco jiného a vymezuješ se proti něčemu jinému, co žijete, nevím. Nikdy nenapíšeš přímo proti čemu se vlastně vymezuješ, co žijete a co si tu řešíš.
Jaké je tedy jádro tvého problému, který si tu řešíš?
Proti čemu se tu vymezuješ?
Co myslíš, když se někomu vzepřeš, máš na tom svůj osobní podíl (a tedy logicky i zásluhu), nebo to jde mimo tebe?
Určitě na tom mám osobní podíl.
"Zásluhu" jistě ne, neuvažuji jako vy.
Co myslíš, vyžaduje takovéto zásadní vzepření i lidskou námahu, vyžaduje takovýto odpor také vydání svých vlastních sil, vyžaduje nehledět na následky, na utrpení, bolest či materiální ztrátu?
Určitě vyžaduje vydání vlastních sil.
Určitě nevyžaduje nehledět na následky, na utrpení, na bolest či ztrátu. Alespoň pro rozumného člověka nic takového nevyžaduje, pokud člověk nepřišel o rozum nebo se z něj nestal zmanipulovaný fanatik bez soudnosti, tak takové řeší. A často velmi bolestně.
Co si myslíš o výchově?
Výchova je velmi dobrá užitečná věc. Jeden ze základů toho, když se člověk stane Božím dítětem. Je v základu vztahu rodičů a dětí.
Četl jsi ho?
Klade výchova nároky na vlastní osobní rozhodování vychovávaného, klade nároky na jeho vlastní iniciativu, na jeho úsilí, vyžaduje od vychovávaného nutně také jeho námahu - nebo nic z toho nevyžaduje?
Samozřejmě, klade. Správná výchova rozvíjí iniciativu, podporuje svobodu rozhodování, vyžaduje námahu.
A napíšeš tedy na oplátku jádro tvého problému, který si tu řešíš?
Z těch citací písma: To si řešíš nějaký tvůj boj proti nějakému tvému hříchu?
Ale měl bys mít přece "svobodu" hřešit, ne? Stačí se ve tvé "svobodě" hřešit rozhodnout, dojít si ke zpovědi a tím se hříchu "zbavit" a máš tvůj problém vyřešen, ne? Alespoň tak nějak jsi to tu psal.
Toník |
| NadřazenýRe: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: oko v Neděle, 18. prosinec 2016 @ 11:15:20 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | ..." Co myslíš, když se někomu vzepřeš, máš na tom svůj osobní podíl (a tedy logicky i zásluhu), nebo to jde mimo tebe?
Určitě na tom mám osobní podíl.
"Zásluhu" jistě ne, neuvažuji jako vy. "...
Toníku, dokážeš mi tedy vysvětlit, v čem spočívá onen tvůj podíl, když určitě není i tvojí zásluhou? Definuj mi smysl toho tvého "podílu", co si pod tím představuješ, že to určitě není i tvoje zásluha. Co to tedy vlastně je?
Já uvažuji tak, že když se nevzepřu svádění satana, tak zhřeším, mám vinu.
Na druhé straně, když se vzepřu, mám na svém vzepření osobní účast, musím vynaložit námahu - pokud se mi to podaří a zvítězím, zvítězím sám nad sebou a to je i moje zásluha - moje dílčí vítězství - za které mě Bůh jednou v nebi odmění. I toto jsou ony "poklady v nebi", o kterých hovořil Kristus.
Takové vzepření satanu není bez námahy, není bez vydání sil - není to pro hříšného člověka nic lehkého - vždyť to nebylo nic lehkého ani pro bezhříšného Krista, když byl sváděn na poušti!
..."propagoval jsi dlouhodobě tvou "svobodu" kdykoliv odejít od Boha a "svobodu" hřešit"...
Znakem pravé svobody je možnost odejít i možnost zůstat - podle svého vlastního rozhodnutí.
..." A napíšeš tedy na oplátku jádro tvého problému, který si tu řešíš?"...
Jediný problém, který zde řeším, je nalézt způsob, jak ti věci vysvětlit způsobem, abys je pochopil stejně, jak ti je podávám. Nic víc. Ani tě k ničemu nepřemlouvám, jen vysvětluji své pohledy na různé věci.
Citace Písma jsem uvedl proto, protože souvisejí s tématem, o kterém se zrovna bavíme. Píši konkrétně k problému lidských zásluh za naše správné rozhodnutí, zásluh za náš boj proti zlu, zásluh za vynaloženou námahu i za lidské snažení žít svůj život s Bohem.
(L 6,32-38)
A jestliže milujete ty, kteří milují vás, jakou máte zásluhu? Vždyť i hříšníci milují ty, kdo je milují. A jestliže činíte dobře těm, kteří činí dobře vám, jakou máte zásluhu? I hříšníci dělají totéž. A půjčíte-li těm, od kterých máte naději dostat to zpět, jakou máte zásluhu? I hříšníci půjčují hříšníkům, aby to zase dostali nazpátek.
Ale
milujte své nepřátele a čiňte dobře, půjčujte a neočekávejte něco na
oplátku. A vaše odměna bude hojná a budete syny Nejvyššího, protože on
je dobrotivý k nevděčným i zlým. Buďte milosrdní, jako je milosrdný váš Otec.“ „Nesuďte, a zajisté nebudete souzeni.
Neodsuzujte, a zajisté nebudete odsouzeni. Promíjejte, a bude vám prominuto. Dávejte,
a bude vám dáno; dobrou míru, natlačenou, natřesenou, překypující vám
dají do klína. Neboť jakou měrou měříte, takovou vám bude naměřeno.“
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: Myslivec v Neděle, 18. prosinec 2016 @ 15:47:33 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Znakem pravé svobody je možnost odejít a zůstat? Oo Boha odejdeš jenom jednou, svobodu jsi ztratil. Jsi otrok hřchu. Jsi nesvobodný otrok, který již nemá volbu mezi zlem a Bohem. Jsi otrokem hřįchu. Znakem právé svobody je i kategorické odmítnutí všeho, pro co lze svobodu ztratit. Možnost odejít mezi to patřī. K možnosti odejít od Boha se nerozhodujeme ve svobodě, ale vždy v satanské pýše!!
Nelze nazývat svobodou nëco, co tě odděluje od Boha. Ztrátu svobody způsobuje pýcha, a poté následuje pád do otroctví hříchu.
Oko, ve tvé "svobodě" hřešit, je satanská pýcha. Přesně tuto pyšno "svobodfu" si zatím užívá satan. A jestli toho i přes toto varování nenecháš, staneš se jeho učedníkem. Zatím tě omlouvá, žes to činil nevědomě. Nyní jsi byl varovaný, takže omluvy už není pro tebe ani pro tvou satansky pyšnou a nabubřelou "svobodu" hřešit!
V klidu vydechni, a uvědom si, že pyšná "svoboda" hřešit, je satanům vynález, když se začal "svobodně" stavět boží vůle a proti všemu božímu řádu. A ty se s tímto chceš ztotožňovat? Hamuj Oko, hamuj, dokud ještě svobodně můžeš! Znovu ti opakuji, že pravá svoboda bożích dětí, je ve ztotožněni boží a naší vůle.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Pondělí, 19. prosinec 2016 @ 06:42:23 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Já uvažuji tak, že když se nevzepřu svádění satana, tak zhřeším, mám vinu.
Na druhé straně, když se vzepřu, mám na svém vzepření osobní účast, musím vynaložit námahu - pokud se mi to podaří a zvítězím, zvítězím sám nad sebou a to je i moje zásluha - moje dílčí vítězství - za které mě Bůh jednou v nebi odmění. I toto jsou ony "poklady v nebi", o kterých hovořil Kristus.
Ahoj Stando.
Chápu, že něco považuješ za hřích či naopak za tvojí zásluhu a očekáváš za to odměnu. Chápu tvoje představy, jak uvažuješ. Žil jsem ve vašem náboženství mnoho let, snad ti tedy rozumím.
Četl jsi ten článek?
Pokud se vzepřu zlému, nepovažuju to za žádnou svou "zásluhu", ale za milost, která je v Ježíši Kristu, za dar od Boha. Sám ze sebe se ani zlému nejsem schopen vzepřít. Odměna je pro mne už jen to, že pod zlým nemusím žít. Nepotřebuju dvě odměny, neočekávám odměnu za něco, co jsem udělal pro sebe a co je naprosto samozřejmé. To je jako kdyby dítě očekávalo odměnu za to, že po sobě uklidí nepořádek nebo že si samo namaže chleba, aby se samo najedlo.
Pokud Bůh ze své milosti dá v životě nějaké vítězství - jakože se to mnohokrát stalo - je to pro mne odměna od Boha.
Odměnu v nebi neočekávám za to, co mi Bůh daroval, za to, co pro mne Bůh udělal ani za to, co jsem já udělal z Boží milosti sám pro sebe.
A očekávat něco takového by mi přišlo dost divné. A je úplně jedno, jestli to, co jsem udělal pro sebe, stálo málo nebo hodně námahy, to s tím nesouvisí.
Pokud jde o odměnu v nebi, tak jednoznačně věřím našemu učení a jeho principům, vyjádřeným například v Markovi 9,41. Člověk nedostává odměnu za to, co udělal sám pro sebe, když se sám sebe snažil velkým úsilím spasit od zlého či spasit od sama sebe od sebe při statečném boji se sebou, jako to máte vy (či muslimové, budhisté ...) ve vašich náboženstvích.
Nedostává odměnu ani za to, že přijal zdarma nějaké vysvobození od Boha.
Křesťanství se žije pro druhé, ne pro sebe a svoje sobectví. V křesťanství člověk dostává odměnu za to, co udělal pro druhé. A to za to, co udělal nezištně, ne za to, co člověk udělal za účelem zisku, pro svůj vlastní prospěch.
My a náš život jsme odměna Ježíši za to, co udělal pro nás, odměna těm, kteří pracovali před námi. Moje práce má a bude mít výsledek zase pro další lidi. To, že mne Bůh zbaví zlého, zbaví nějakého hříchu, jenom umožňuje tu práci pro druhé, dává prostor pro to vůbec něco dělat, nesloužit hříchu ale pomáhat, pracovat pro lidi.
Pro mne je odměna například to, když vidím někoho, na jehož život jsem měl vliv, pomohl jsem mu a tomu člověku je skutečně lépe, daří se mu lépe. To je moje radost, podobně, jako to píše Pavel.
Je pro tebe nějak srozumitelný ten rozdíl v pojetí, v pohledu na svět?
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: Myslivec v Pondělí, 19. prosinec 2016 @ 21:08:01 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Pravda Cizinče, výborně jsi to napsal. Odměna od Boha je již to, že nám dává milost a sílu zvítězit. Tím vítězstvím jsem již přece odměněný, a chtít za tuto "zásluhu" nebeskou odměnu jsi skvěle přirovnal k pošetilému dítěti, které chce odměnu za to, když mu rodič pomůže s úklidem nepořádku, které zlobivé dítě samo nadělalo.
Dle Písma čeká nebeská odměna na spravedlivé, na ty co Bohu důvěřují a na ty co milují. Což jsou božské vlastnosti, které si člověk jako obraz boží může sám v sobě vybudovat v Duchu svatém na pevném základě Bohem proměněného srdce.
Nebeská odměna není za to, že nás Bůh uschopnil milovat, vždyť uschopnění milovat je již samo o sobě odměnou. Nebeská odměna je za to, že milujeme a zůstáváme navěky v boží lásce. Takže zde na zemi je odměnou boží uschopnění, a v nebi je odměnou věčné setrvání.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Pondělí, 19. prosinec 2016 @ 06:59:39 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Znakem pravé svobody je možnost odejít i možnost zůstat - podle svého vlastního rozhodnutí.
Strašlivý postoj, který znám ze světa od pana Uzla a podobných propagátorů "svobody". Už dříve jsem ti ke takovému postoji napsal samostatný článek. Zkus si také tvé postoje konfrontovat s články vašich papežů, popisují to, co propaguješ moc hezky.
Pravá svoboda se projevuje jako zodpovědnost, jako způsob jednání, které na sebe bere spoluzodpovědnost za svět, za sebe sama a za druhé. Pravá svoboda existuje jenom tam, kde jsou vzájemné vztahy mezi osobami, které se řídí pravdou a spravedlností. Pravá svoboda spočívá v milujícím přijetí Otcovy vůle. Evangelium nás učí, že pravá svoboda, svoboda dětí Božích, může být nalezena pouze ztrátou sebe sama, což je součást tajemství lásky. Pouze ztratíme-li sami sebe, říká nám Pán, nacházíme sami sebe skutečně. Pravá svoboda vzkvétá, když se zbavujeme břemena hříchu, který zatemňuje naše vnímání a oslabuje naši rozhodnost.
Pravá svoboda je plodem osobního setkání s Ježíšem Kristem, v následování Ježíše spočívá pravá svoboda. V něm znovu dostáváme to, o co jsme přišli v důsledku hříchu našich prarodičů. Pravá svoboda musí přijímat zodpovědná osobní rozhodnutí. Pravá svoboda je svoboda se zodpovědností.
Znakem pravé svobody je schopnost se rozhodnout, schopnost za svým rozhodnutím stát, schopnost vytrvat.
Znakem pravé svobody je to, že se rozhodnutí člověka stane.
Pokud se člověk stále rozhoduje a ještě se nerozhodnul, tak to není znakem pravé svobody, ale je to znakem nezralosti.
Pokud se člověk "rozhodnul", ale jeho rozhodnutí se nestalo, je to znakem nesvobody, otroctví.
Stando, sorry, ale to jak si představuješ "svobodu" ty je představa nestálého puberťáka. A takovým říká jeden z vašich papežů:
Změna je v mnoha případech heslem, nejvíce vzrušujícím výkonem svobody, a proto jste také vy, mladí, nezřídka nakloněni myslet si, že je nemožné přijmout definitivní rozhodnutí, závazná na celý život.
Je však tento způsob užívání svobody správný?
Je skutečně pravdou, že k tomu, abychom byli šťastní, musíme se spokojit s malými a prchavými momentálními radostmi, které - když pominou - zanechávají hořkost v srdci?
Drazí mladí, toto není pravá svoboda, takto se štěstí nedosahuje. Každý z nás je stvořen nikoli proto, aby uskutečnil rozhodnutí provizorní a odvolatelná, nýbrž ta definitivní a neodvolatelná, která dávají životu plný smysl. |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: oko v Pondělí, 19. prosinec 2016 @ 08:26:39 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Zase se vymezuješ proti čemusi, co nezastávám.
Proti názorům Uzla jsem vždycky byl v opozici.
..."Pravá svoboda se projevuje
jako zodpovědnost, jako způsob jednání, které na sebe bere
spoluzodpovědnost za svět, za sebe sama a za druhé. Pravá svoboda
existuje jenom tam, kde jsou vzájemné vztahy mezi osobami, které se řídí
pravdou a spravedlností. Pravá svoboda spočívá v milujícím přijetí
Otcovy vůle."...
Proti tomuto nic, z mé strany žádné námitky.
Přesto pořád platí pro každého člověka svoboda volby - stále tedy trvá i nebezpečí zvolit si špatně a zahynout. "Znakem pravé svobody je možnost odejít i možnost zůstat - podle svého vlastního rozhodnutí."
K tomuto rozhodování samozřejmě patří i odpovědnost za život svůj i odpovědnost za životy bližních.
..."Pravá svoboda je plodem osobního setkání s Ježíšem
Kristem, v následování Ježíše spočívá pravá svoboda. V něm znovu
dostáváme to, o co jsme přišli v důsledku hříchu našich prarodičů. Pravá
svoboda musí přijímat zodpovědná osobní rozhodnutí. Pravá svoboda je
svoboda se zodpovědností."...
A všechno toto rozhodování se děje svobodně tak, že si vyberu mezi dobrem a zlem to dobré. To je odpovědnost dobré volby. Logicky - aby se vůbec volba mohla nazvat volbou, musíš mít možnosti více nabídek a z nich až pak si vybrat tu správnou a dobrou. Jinak přece ani nelze hovořit o volbě.
..." Pokud se člověk stále rozhoduje a ještě se nerozhodnul, tak to není znakem pravé svobody, ale je to znakem nezralosti."...
Pokud se člověk nerozhodne ani tak, ani onak, je stále ještě v období svého hledání směru. Pokud se ale už nějak rozhodne, neznamená to, že by už dál hledat nemusel - pro další okamžiky své přítomnosti je pro něj nachystáno další a další rozhodování. Růst vztahu s Bohem vyžaduje rozhodování postupně stále náročnější - o tom je celá Boží výchova.
..." Každý z nás je stvořen nikoli proto, aby
uskutečnil rozhodnutí provizorní a odvolatelná, nýbrž ta definitivní a
neodvolatelná, která dávají životu plný smysl."...
To je jistě tak - ale z pohledu lidské nedokonalosti třeba chápat ono "definitivní a neodvolatelné" jen jako postoj srdce pro přítomný okamžik, jako záměr, který chce člověk uskutečnit, jako předsevzetí pro ideál. Však člověk ideálním není a každému svému rozhodnutí bývá v budoucnu do určité míry znovu nevěrný. Každý z nás! Proto se musí opět v pokání očistit a vracet se do původního směru. Poslední a skutečně už definitivní a neodvolatelné rozhodnutí učiní každý člověk až v okamžiku své smrti těla.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: Myslivec v Pondělí, 19. prosinec 2016 @ 09:51:07 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Nikdo zde netvrdil, že zastáváš NÁZORY Uzla.
Ty se vyjadřuješ o "svobodě" hřešit stejně jako Uzel!
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Pondělí, 19. prosinec 2016 @ 17:43:12 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | A v čem se ohledně té tvé "svobody" liší tvoje názory od propagátorů "svobody" hřešit a "svobody" ve vztazích?
A všechno toto rozhodování se děje svobodně tak, že si vyberu mezi dobrem a zlem to dobré. To je odpovědnost dobré volby. Logicky - aby se vůbec volba mohla nazvat volbou, musíš mít možnosti více nabídek a z nich až pak si vybrat tu správnou a dobrou. Jinak přece ani nelze hovořit o volbě.
No, to je ale blbost. To je mi tě pak líto.
Pokud si člověk vybírá mezi dobrou a špatnou volbou, tak to není svoboda, ale dost blbá nouze. Něco jako komunismus. Blbější je snad už jen vybírat si mezi volbou zlou a ještě špatnější.
Co kdybych ti napsal podobný nesmysl, co vymýšlíš ty? Například: "Pokud si člověk nevybírá mezi blbostí a kravinou, tak nelze vůbec hovořit o volbě!". Jak se ti taková věc líbí? Podobně hloupě mi znějí tvoje řeči.
Nepapadlo tě někdy, že kdyby tě tvoje náboženství nezaměstnávalo nesmyslným a neužitečným rozhodováním mezi dobrem a zlem, měl bys mnohem, mnohem více času na dobro?
Co budeš dělat v nebi? Tam vůbec nebudeš mít možnost si vybírat zlo! Celou tvou "svobodu" hřešit budeš muset dát stranou. Nebudeš se tam nudit, když nebudeš mít víc nabídek?
Poslední a skutečně už definitivní a neodvolatelné rozhodnutí učiní každý člověk až v okamžiku své smrti těla.
Proč to máte takhle blbě zařízené? Proč čekáte na Smrt? Co s tebou udělá Smrt, že pak dokážeš to, co teď nesmíš?
To vám ten bůh, co vám dovoluje hřešit a schvaluje vám zlo, nedovolí se rozhodnout teď?
|
]
|
|
